Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe

- s ü = y RE NA dám vy já rr

r eng,

2 S :

JS S LIBRARY OPZ |

j
Hl

PP
4 LA
ME

sl

— m =
=

TERRES Z IR RS PP PTS TS PT ETS S r? = p
: 2%

„

Sitzungsberichte

der kônigl. bohmischen

GESELLMUANT DER NSP

MATHEMATISCE - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLARSE.

1899.

VESINK&

královské

\

1, MEN

VÁ P FED

v FO Este) A VAK
f 1 DR N

Le +

; Kb po any jee NE 96

x

VESTNIK

KRALOVSKÉ

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ.

ROČNÍK 1890.

S 28 TABULKAMI A 152 OBRAZCI V TEXTU.

LS >
V PRAZE 1900.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.

V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE,

DITZUNGSBERICHTE

DER KÖNIGL. B OHMISCHEN

GESELISCHAPT DER WISSENSCHAFTEN

MATHEMATISCH - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.

JAHRGANG 1899.

— BE ——
PRAG 1900.
RLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.
IN COMMISSION BEI FR. ŘÍVNÁČ, --

Deznam přednášék
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

roku 1899.

Dne 13. ledna.

Dvorní rada prof. Dr. F. J Studnička: Nové příspěvky k nauce
o determinantech.

Prof. Dr. F. Augustin: Poměry teploty v zemích sudetských.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Sesutí u Klapého z roku 1898.
Prof. Dr. J. V. Rohon: O devonských rybách Timana na Rusi.

Dr. L. Čelakovský ml.: Anatomické rozdíly v listech ramosních
sparganeí.

Assist. E. Votoček a E. Ženíšek: O elektrolytické modifikaci
methody Sandmeyer-Gattermannovy.

J. Podpěra: Příspěvky ku bryologii Čech Východních.

Prof. Dr. L. Čelak ovský: „DPV k mému pojednání o semenících
Angiospermů.

Prof. Č. Zah álka: Pásmo IX. (Březenské) křidového útvaru v Po-
ohří.

Verzeichnis der Vortrage,

welche in den Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaitlichen Classe

im Jahre 1899 abgehalten wurden.

Den 15. Januar.

Hofrath. Prof. Dr. F. J. Studnička: Neue Beiträge zur Determi-
nantenlehre.

Prof. Dr. F. Augustin: Die Temperaturverhältnisse der Sudeten-
länder.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Die Erdrutschung bei Klappai v. J. 1898.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Die devonischen Fische von Timan in Russ-
land.

Dr. L. Čelakovský jun.: Anatomische Unterschiede in den Blättern
ramoser Sparganeen.

Assist. E. Votoček u. E. Ženíšek: Über eine elektrolytische
Modifičation der Sandmeyer-Gattermann'schen Methode.

J. Podpěra: Beiträge zur Bryologie des östlichen Böhmen.

Prof. Dr. L. Čelakovský: Epilog zu meiner Schrift úber die Pla-
centen der Angiospermen.

"Prof. V. Zahálka: Die IX. (Priesener) Etage der Kreideformation
im Egergebiete.

VI Seznam prednäsek.
Dne 27. ledna.

Dr. B. Němec: Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.

Dne 24. února.
Dr. B. Němec: O vlivu nízkých temperatur na meristematická pletiva.
F. Ryba: O novém Megaphytum z uhelné pánve Mirešovské.

Prof. Č. Zahálka: Pásmo X. (Teplické) křidového útvaru v Poohří.

Dne 10. března.

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Příspěvek k tetraedrometrii.

Dr. F. K. Studnička: O některých modifikacích tkaně epithelialní
specielně epidermis a rohových zubů se týkající.

Prof. Dr. J. Palacký: O rozšíření sfagneí.

Dne 24. března.
Assist. J. Hanuš a A. Stocký: Rtutičnaté soli některých ky-
selin organických.
Assist. E. Votoček: O methylpentose z konvolvulinu.

J. K. Želízko: O křidovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče.

F. Smyčka: První zpráva o výskytu Emys Lutaria Mars. v poříčí
Odry na Moravě a v Slezsku rakouském.

Dne 14. dubna.

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O protidružných a po-
družných determinantech soujmenných.

Verzeichnis der Vorträge. VII

+, Den 27. Januar.

Dr. B. Němec: Beiträge zur Physiologie und Morphologie der
Pflanzenzelle.

Den 24. Februar.

Dr. B. Němec: Über den Einfluss niedriger Temperaturen auf meri-
stematische Gewebe.

F. Ryba: Über ein neues Megaphytum aus dem Miröschauer Stein-
kohlenbecken.

Prof. V. Zahälka: Die X. (Teplitzer) Etage der Kreideformation
im Egergebiete.

Den 10. März.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag zur Tetraedrometrie.
Dr. F. K. Studnička: Über einige Modifikationen des Epithelial-

gewebes speciell die Epidermis und die Hornzähne betreffend.
Prof. Dr. J. Palacky: Über die Verbreitung der Torfmoose.

Den 24. März.

Assist. J. Hanuš u. A. Stocky: Über Merkursalze einiger orga-
nischen Säuren.

Assist. E. Votoček: Über Methylpentose aus dem Konvolvulin.

J. K. Zelizko: Über die Kreideformation in der Umgebung von
Pardubic und Přelouč.

F. Smyčka: Erster Bericht úber das Vorkommen der europáischen
Sumpfschildkröte (Emis Lutaria Mars.) im Flussgebiete der Oder
in Máhren u. oesterr. Schlesien.

Den 14. April.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička. Úber contrajugirte und sub-
jugirte complexe Determinanten.

VIIT Seznam přednášek.
Prof. Dr. F. Vejdovský: O významu t. zv. můstků mezibuněčných

Prof. Dr. J. Barvíř: O zlato- a stříbronosnosti některých hornin
a žilovin hlavně ve středních Cechách dle analys vlastních vzorků.

Dr. A. Mrázek: Příspěvky k poznání vývoje Gregarin.

Dr. V. Novák a Dr. 0. Sule: Elektrolyticky superoxyd stříbra II.
F. Rogel: O počtu kmenných čísel pod určitou velikostí.

Dr. E. Rádl: O významu křížení vláken nervových v optiku členovců.

F. Bubák: Výsledky mykologického prozkoumání Čech r. 1898.

J. Rohlena: Příspěvky ku poznání variací trav českých.

Dne 19. května.

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O číslech Euklidových.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Geologicko-palaeontolocické příspěvky
z křidového útvaru u Ostroměře.

Dr. Edvin Bayer: Nové rostliny křidových vrstev peruckych
v Čechách.

A. Jelínek: Rula granatickä z okolí Tábora.

V. J. Procházka: Miocén Moravský II.

Dne 9. června.

Dvorní rada prof. Dr. F. J.Studnička: Příspěvek k nauce o kružných
úkonech.

Prof. Dr. J. V. Rohon: O parietalních organech a parafysách.

Dr. F. K. Studnička: Vířivé buňky a t. zv. kutikularní buňky.

E. Votoček a J. Šebor: O kyselině arabinové z řepy cukrové

Dr. A. Mrázek: Studie o sporozoích. II. Glugea Lophii Doflein.

Vrch. insp. F. Schröckenstein O massivních horninách.

Verzeichnis der Vorträge. IX

Prof. Dr. F. Vejdovsky: Über die Bedeutung der sog: Intercellular-
brücken.

Prof. Dr. J. Barvíř: Über den Gold- und Silberhalt einiger Gesteine
und Gangbildungen nach Analysen eigener Proben. o

Dr. A. Mrázek: Beitráge zur Kenntnis der Entwickelung der Gre-
garinen. | ern

Dr. V. Novák u. Dr. 0. Šulc: Elektrolytisches Silberoxyd I:

F. Rogel: Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen:unter ge-
.gebenen Grenzen. s: E č;

Dr. E. Rádl: Über den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen
im Tractus opticus der Arthropoden.

F. Bubák: Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens
im Jahre 1898.

J. Rohlena: Beiträge zur Kenntnis der Variation bohmischer Gräser

Den 19. Mai.

Hofrath. Prof. Dr. F. J. Studni čka: ie Euklidisehe: Zahlen.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: ‚Beiträge zur geologisch-palaeontologischen
Kenntnis der Kreideschichten in der Umgebung von Ostroměř.

Dr. Edwin Bayer: Einige neue Pflanzen der Perucer Kreidescichten
in Böhmen. :

A. Jelínek: Granatfůhrender Gneiss aus der Umschenn, von nor:

V. > nz ka: Miocaen von Mähren Il. RN

Den 9. Juni.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag zur Theorie der kyk-
lischen Funktionen. © Mt
Prof. Dr. J. V. Rohon: Über Parietalorgane und Paraphysen. =
Dr. F. K. Studnitka: Flimmerzellen und sog. Cuticularzellen.
E. Votoček und J. Šebor: Über Arabinsáure aus der: Zuckerrübe.
Dr. A. Mrázek: Sporozoenstudien II. Glugea Lophii Dofiein.
Oberinspector F. Schröekenstein: Über Massengesteiné = "=

Seznam přednášek.

Dne 7. července

Dvorní rada prof. Dr. F.J. Studnička: Další doplůky nauky o kružných
úkonech.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Příspěvek k morfologii devonských ryb v horním
ústavu v Petrohradě

Dr. F. K. Studnička: a) Příspěvek k mikroskopické anatomii parie-
talních organů, b) Ventriculus terminalis míchy nižších obratlovců
a jeho obsah.

Dr. J. Matiegka: První lebka z Čech s „Os malare bipartitum.“

Dne 13. října.

Dvorní rada prof. Dr. W. J. Studnička: Zpráva 0 sinusových tabulkách
Tychona Brahe, objevených v universitní knihovně pražské p. ku-
stodem J. Truhlářem.

Prof. Dr. J. Velenovský: Dodatky ku floře bulharské.

Docent Dr. J. Matiegka: Doklad o pobytu diluvialního člověka v okolí
mělnickém.

Dr. M. Remeš: Poznámky o sladkovodních mechovkách severní Moravy.

Dne 10. listopadu.

Dvorní rada prof. Dr. F.J. Studnička: O determinantech figurovanych.
Dr. F. K. Studnička: Studie o ependymu centrálního nervstva ob-
ratlovců.

Doc. Dr. B. Němec: O vypuzování nerozpuštěných tělísek z buněk
blanou obklopených.

Dr. A. Krejčí: Další poznámky o některých mineralech píseckých.

Prof. Č. Zahálka: Geotektonika křidového útvaru v Poohří.

Dne 24. listopadu.

J. Podpěra: Bryologické příspěvky z jižních Čech.

Verzeichnis der Vorträge. NAT
Den 7. Juli.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnicka: Weitere Ergänzungen zur Theo-
rie der kyklischen Funktionen.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Beitrag zur Morphologie der devonischen
Fische im Berginstitut zu St. Petersburg.

Dr. F. K. Studnička: a) Beitrag zur mikroskopischen Anatomie der
Parietalorgane, b) der sog. Ventriculus terminalis des Rücken-
markes einiger niederer Wirbelthiere u. sein Inhalt.

Dr.J Matiegka: Der erste Schädel mit dem „Os malare bipartitum“
aus Böhmen.

Den 13. Oktober.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Bericht über die vom H. Custos
J. Truhlář in der Prager Universitäts-Bibliothek entdeckte Sinus-
tafel Tycho Brahe's.

Prof. Dr. J. Velenovský: Nachtráge zur Flora von Bulgarien.

Docent Dr. H. Matiegka: Nachweis über den Aufenthalt des dilu-
vialen Menschen in der Umgebung von Melnik.

Dr. M. Remeš: Bemerkungen über Süsswasser-Bryozoën des nórd-
lichen Máhrens

Den 10. November.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Úber figurirte Determinanten.

Dr. F. K. Studnička: Studien úber das Ependym des Centralnerven-
systems der Wirbelthiere.

Doc. Dr. B. Němec: Über Ausgabe ungelöster Körper aus hautum-
kleideten Zellen.

Dr. A. Krejčí: Weitere Notizen über einige Mineralien aus der Um-
gebung von Pisek.

Prof. C. Zahälka: Geotektonik der Kreideformation im Egergebiete.

Den 24. November.

J. Podpéra: Bryologische Beiträge aus Südböhmen.

T

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.
Von Prof. Dr. F. Augustin in Prag.

(Vorgelegt den 13. Jánner 1899.)

I. Theil.

In der vorliegenden Arbeit habe ich mir zur Aufgabe gestellt,
die in den Ländern des böhmisch-mährischen Mittelgebirges während
der Periode 1851/90 gemachten Temperaturbeobachtungen zu sammeln
und nach bewährten Methoden zu bearbeiten. Dieselbe zerfällt in zwei
Theile, von denen der erste die nöthigen Angaben über die Methoden
und die Resultate der vorgenommenen Prüfung des Beobachtungs-
materials und der Ableitung vergleichbarer Temperaturmittel, ferner
eine Zusammenstellung der Normalmittel für die wichtigeren Ver-
gleichsstationen, Tabellen mit den Monats- und Jahresmitteln der
Temperatur an diesen Stationen, Untersuchungen über die Veraender-
lichkeit dieser Mittel u. s. w. enthält. Im zweiten Theile, welcher
bald dem ersten nachfolgen soll, werden die Temperaturmittel für
sämmtliche in den Sudetenländern und den angrenzenden Gebieten
vorhandene Stationen bezogen auf die Normalperiode 1851/90 nebst
einer Darstellung des jährlichen Temperaturganges, der vertikalen
Temperaturabnahme und der horizontalen Temperaturvertheilung
gegeben.

Die Vollendung der vor längerer Zeit in Angriff genommenen
Arbeit hatte sich gegen Erwartung verspätet. Erstlich haben mich
verschiedene Berufspflichten von derselben abgehalten, dann hat die-
selbe in Laufe der Zeit eine beträchtliche Erweiterung erfahren, indem
nach und nach eine längere Beobachtungsperiode (1851—1890) und
ein grösseres Ländergebiet in Betracht gezogen worden ist. Da gerade
in den letzten zwei Decennien viele neue Beobachtungsstationen

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899, al

2 I. F. Augustin:

errichtet worden sind, so war auch ein überaus zahlreiches Beob-
achtungsmaterial zu bewältigen.

Das Gebiet, dessen Temperaturverhältnisse hier behandelt und
untersucht werden, erstreckt sich im Ganzen über 6 Längengrade von
12°10’ E bis 18920" E und über 3 Breitegrade von 48°10’ N bis 51910" N.
Es umfasst die Kronländer Böhmen, Mähren und West-Schlesien, Nieder-
und Oberösterreich bis zur Donau und die angrenzenden Theile von
Bayern, Sachsen und Preussisch-Schlesien. Da für die übrigen öster-
reichischen Kronländer bereits entweder eingehende Untersuchungen
der Temperaturverhältnisse, *) oder wenigstens auf Grund des neueren
Materials berechnete Normalmittel der Temperatur vorhanden sind, **)
so musste die hier schon seit längerer Zeit bestehende Lücke aus-
gefüllt werden. Die Temperatur ist eines von den wichtigsten klima-
tischen Elementen und das Bedürfniss einer Verwerthung des bereits
stark angewachsenen Beobachtungsmaterials macht sich immer mehr
fühlbar. Um den Einfluss der einzelnen Gebirgszüge auf die Tempe-
raturvertheilung genauer bestimmen zu können, musste das Arbeits-
feld weiter über die politischen Grenzen ausgedehnt und mussten
einige ausländische, namentlich Gebirgsstationen herbeigezogen werden.
Einzelne entfernte Stationen wie München, Torgau, Breslau ete., die
über lange “ie ganze Periode ausfüllende und verlässliche Beob-
achtungsreihen verfügen, wurden als Normalstationen benützt.

Da die Stationen, deren Temperaturbeobachtungen hier bearbeitet
worden sind, verschiedenen Beobachtungsnetzen angehören und es mit
gewissen Schwierigkeiten verbunden wäre, in zweifelhaften Fällen auf
die Originalaufzeichnungen zurückzugreifen, so wurden die durch
Prüfung als fehlerhaft erwiesenen Daten dadurch unschädlich gemacht,
dass sie entweder von der Mittelbildung ausgeschlossen oder durch
interpolirte Daten ersetzt worden sind. Das hier benützte Beobachtungs-
material ist den Publicationen der den verschiedenen Netzen vorste-
henden meteorologischen Institute entnommen und vor der Bearbeitung
durch Vergleichungen sorgfältig geprüft worden. Ausserdem wurden hier
auch die Arbeiten, welche die Temperaturverhältnisse der einzelnen
Orte oder der einzelnen Gegenden innerhalb des bezeichneten Gebietes
behandeln, besonders zur Vergleichung der einzelnen Temperaturmittel

*) Hann: „Die Temperaturverhältnisse der österreichischen Alpenlánder.“
Sitzb. d. k. Akademie 1884 u. 1885.

**) Dr. M.Margules Temperaturmittel aus den Jahren 1851—85 und dreissig-
jährige Mittel f. 120 Stationen in Ost-Schlesien, Galizien, Bukowina, Oberungarn
u. Siebenbürgen. Jahrb. d. k. k. Central-Anstalt Jahrg. 1886.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 3

und der daraus berechneten Resultate benützt. Als Hauptquellen,
welchen das hier zu bearbeitende Beobachtungsmaterial entnommen
worden ist, sind folgende zu nennen.

Jahrbücher der k. k. Central-Anstalt für Meteorologie und Erd-
magnetismus in Wien. Band I-VIIL, Alte Folge, umfasst die Beob-
achtungen aus der Periode 1848 —1856. „Die Übersichten der Wit-
terung“ enthalten die Beobachtungen 1857—1863. Jahrbücher, Neue
Folge, Bd. I-XXXI mit den Beobachtungen 1864 -1894. Die noch
unpublieirten Beobachtungen des Jahrganges 1895 für die Stationen
Böhmens verdanke ich einer schriftlichen Mittheilung der k. k. Central-
Anstalt.

Berichte der meteorologischen Commission des naturforsèhenden
Vereines in Brünn, Jahrgang 1881—1890. Diese vom Regierungsrath
G. v. Niessl herausgegebene Publication liefert verwerthbare Tempe-
raturbeobachtungen für eine beträchtliche Anzahl der Stationen in
Mähren und Schlesien, die im Interesse der Land- u. Forstwirtschaft
errichtet worden sind. Die zahlreichen meist von Oekonomen und
Forstmännern geleiteten Stationen liefern ein Material, das besonders
zur Untersuchung über die mannigfachen Localeinflüsse, namentlich
den Einfluss der Bodenkonfiguration und der Wälder auf die Tempe-
ratur verwendet werden kann.

Ich habe alle Stationen dieses Netzes hier aufgenommen, die
wenigstens über die Beobachtungen eines Lustrums verfügen, so dass
die in Mähren u. Schlesien zur Untersuchung der Temperaturver-
hältnisse sich darbietenden Stationen am dichtesten sind. *)

Meteorologische Beobachtungen im Königreiche Bayern. Band I-XIT.
Im X. Bande (Jahrgang 1888) veröffentlicht Karl Singer für Süd-
deutschland die auf die 30jährige Periode 1851/80 reducirten Tempe-
raturmittel, von welchen hier die Mittel der Stationen im bayerischen
Böhmerwalde benützt worden sind. Band XII enthält die Abweichungen
der Temperaturmittel für München und Bayreuth.

Dr. C. Bruhns: Resultate aus den meteorologischen Beobachtungen
angestellt an den sächsischen Stationen. Jahrgang I-XII. Monatliche

*) Es wurden zwar auch an vielen ombrometrischen Stationen in Böhmen
Temperaturaufzeichnungen gemacht und in den Ergebnissen der ombrometrischen
Stationen alljährlich veröffentlicht, die aber nicht zur Verwendung kommen konnten,
weil die vom Technischen Bureau des Landeskulturrathes gelieferten Beobachtungs-
instrumente äusserst primitiv und die Beobachtungstermine 6h, 12h, 6h höchst
unzweckmässig gewesen sind.

1*

4 I. F. Augustin:

Berichte über die Resultate aus den meteorologischen Beobachtungen
1868—1879.

Jahrbuch des königl. sächsischen meteorologischen Institutes. Jahr-
gang I-VIII. Jahrg. III (1885) enthält die Monats- u. Jahresresultate
der in den Jahren 1876 bis 1881 angestellten meteorologischen Be-
obachtungen an einigen Stationen in Sachsen. In demselben Jahrgang
veröffentlicht Dr. H. Hoppe: Ergebnisse der Temperaturbeobachtungen
an 34 Stationen Sachsens von 1865—1884 und in Leipzig von 1830
bis 1884. Es kommen hier besonders die Stationen mit längeren
Beobachtungsreihen im Erzgebirge in Betracht. Ň

Klimatologie von Deutschland aus den Beobachtungen im Zeit-
raum 1848—1872. Monatmittel der Luftwärme veröffentlicht von H.
Dove, Preuss. Statistik XXXII.

Monatliche Mittel der Jahrgänge 1873—1878. Preuss. Statistik
XXXIII-XXX VIIL.

Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im J. 1879 —1884
und Jahrgang 1885—1890 veröffentlicht vom königl. Preuss. Meteoro-
logischen Institute.

Von den Stationen des angrenzenden Schlesiens haben für die
Darstellung der Temperaturverhältnisse die Schneekoppe und der
Glatzer Schneeberg eine besondere Bedeutung. Ferner werden die
Stationen mit langen Beobachtungsreihen Torgau, Görlitz und Breslau
in der vorliegenden Arbeit als Normalstationen benützt.

I:
Die Prüfung des Beobachtungsmaterials.

Bei der grossen Menge der Stationen und bei der Länge der
Beobachtungsreihen kann vorausgesetzt werden, dass das Beobachtungs-
material mit vielfachen Mängeln und Störungen behaftet ist. Da man
aber zu verlässlichen Resultaten nur auf Grund von zuverlässigen und
genauen Beobachtungen gelangen kann, so musste das gesammte
Material vor der Bearbeitung einer sorgfältigen Prüfung unterworfen,
die Mängel und Störungen beseitigt werden. Die Vergleichung der
Beobachtungsreihen, die Untersuchung auf ihre Homogenität, die Aus-
scheidung unrichtiger Temperaturmittel von der Bearbeitung hatte
sehr viel Zeit und Mühe in Anspruch genommen. |

Soll die Bearbeitung der Temperaturbeobachtungen von Erfolg

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 5

begleitet sein, so muss ihr eine Prüfung dieser Beobachtungen vor-
ausgehen. Diese muss sich ohne Ausnahme auf sämmtliche Beob-
achtungen erstrecken, selbst auf solche, die unter den günstigsten
Verhältnissen angestellt worden sind und gegen welche kein Verdacht
vorliegt, dass sie fehlerhaft sein könnten. Die Notwendigkeit der
Prüfung einer jeden Beobachtungsreihe hat darin ihren Grund, dass
die Fehlerquellen zahlreich sind, welchen die Temperaturbeobachtungen
und die daraus berechneten Mittelwerthe unterliegen. Es sollen hier
dıe hauptsächlichsten von diesen Fehlerquellen angeführt werden, um
die Notwendigkeit der Prüfung besser ersichtlich zu machen.

1) Instrumentale Correctionen. Da die Thermometer mit der Zeit
eine Veraenderung erleiden in Folge des Aufrückens des Eispunktes,
so ist es notwendig das Thermometer öfter in Bezug auf den Eis-
punkt entweder durch Vergleichungen mit einem Normalthermometer
oder mittels des schmelzenden Eises oder Schnees zu prüfen. Wird
diese Prüfung vernachlässigt, so werden die Thermometer mit der
Zeit höhere Werthe angeben. Die Station wird in Folge der Ver-
nachlässigung instrumentaler Correctionen wärmer erscheinen. Der
entgegengesetzte Fall kann eintreten, wenn ältere Thermometer durch
neuere genauere ersetzt werden. Eine Aenderung in den Temperatur-
angaben in Folge des Wechsels der Beobachtungsinstrumente wird
öfter an Stationen mit längeren Reihen beobachtet.

2) Aenderungen in der Aufstellung der Thermometer. Es giebt
nur wenige Stationen, die sich der Stabilität in der Aufstellung der
Beobachtungsinstrumente rühmen können, an welchen während der
ganzen Beobachtungsdauer die Aufstellung dieselbe geblieben wäre.
Da es in jedem Beobachtungssysteme meist nur freiwillige Beobachter
sind, welche die Beobachtungen in ihren Privatwohnungen vornehmen,
gewöhnlich an den vor dem N-Fenster aufgestellten Thermometern,
so findet bei einer jeden Übersiedelung des Beobachters in eine andere
Wohnung, oder bei einem Personenwechsel auch ein Localwechsel
statt, der die Ergebnisse der Beobachtungen beeinflussen kann. Durch
die Aufstellung der Thermometer im Bereiche anderer Localeinflüsse
kann eine Störung in der Aufeinanderfolge der Temperaturbeobachtungen
verursacht werden. Indem die Station eine andere geworden ist, hört
die Reihe auf homogen zu Sein. Wie später bei mehreren Gelegen-
heiten gezeigt werden wird, zerfallen in Folge von öfteren Personen-
und Localwechsel längere Beobachtungsreihen in mehrere ganz selbst-
ständige Reihen, die zu verschiedenen Mitteltemperaturen für die
Station führen. Es wird dann oft sehr schwer die Reihe durch An-

6 I. F. Augustin:

bringung von Correctionen homogen zu machen. Namentlich werden
bei einem Localwechsel in Städten, wo man nicht immer über einen
günstigen Aufstellungsort verfügen kann, die Thermometer unter ganz
anderen Localeinflüssen aufgestellt. Haben die Thermometer bei einem
Localwechsel eine freiere Aufstellung in der Nähe der Stadt erhalten,
so werden sie die Landtemperatur anzeigen, während sie früher inmitten
der Häusermassen die Stadttemperatur angegeben haben. Solche Fälle
kommen öfter vor, dass die Station aus der Stadt in die Umgebung
derselben oder umgekehrt verlegt worden und dass die Beobachtungs-
reihe dadurch unterbrochen worden ist. Überhaupt ist der Personen-
und der Localwechsel an den Stationen die ergiebigste Quelle der
Störungen in der Homogenität der Beobachtungsreihen. Um den aus
dem Localwechsel entstehenden Übelständen zuvorzukommen, trachtet
man jetzt die Stationen möglichst in Öffentlichen Gebäuden zu unter-
bringen, wo auch die Beobachter eine ständige Wohnung haben

3) Aenderungen in der Umgebung des Aufstellungsortes. Die
Umgebung der Thermometer ist manchmal in Städten und zusammen-
gebauten Ansiedelungen Aenderungen unterworfen, welche auf die
Beobachtungen einen störenden Einfluss ausüben. Es kommen solche
Fälle vor, wo die Instrumente dieselben geblieben sind, wo sich die
Aufstellung derselben nicht geändert hatte und wo dennoch die Sta-
tion eine ganz andere geworden ist. Solche Störungen der Temperatur-
reihen bei einer konstanten Aufstellung der Thermometer werden ge-
wöhnlich durch Zu- und Neubauten in der Umgebung der Station
verursacht. Hofrath Hann, welcher die Localeinflüsse eingehend unter-
sucht hatte, giebt dafür sprechende Beispiele an in der Abhandlung:
„Die Temperatur von Wien und Umgebung, nebst einer Studie über
den Nachweis von Localeinflüssen auf die Temperaturmittel.“ *) Die
Auffindung von Störungen dieser Art ist mit Schwierigkeiten verbunden,
indem dazu eine genaue Localkentniss der Beobachtungsstation
nöthig ist.

4) Wechsel der Beobachter. Der Personenwechsel wird auch oft
von Aenderungen in verschiedenen Reihen begleitet, obgleich solche
Aenderungen nicht so sehr in die Wagschale fallen, wie beim Luft-
druck. Unter den vielen Beobachtern wird es immer einige weniger
gewissenhafte geben, die sich an ein praecises Einhalten der Beob-
achtungstermine nicht gewöhnen können und in Folge dessen falsche
Temperaturangaben aufzeichnen, die dann völlig unbrauchbar sind,

*) Die Temperaturverhältnisse der österreichischen Alpenländer II. Theil.
Sitzb. d. k. Akad. in Wien 1885.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. A

weil es vergebliche Arbeit wäre, dieselben auf die richtigen Werthe
zurückzuführen. Die aus solchen falschen Beobachtungen abgeleiteten,
willkührlichen Mittel werden sofort erkannt bei der Vergleichung mit
den Mitteln der Nachbarstationen.

Unregelmässig aufeinander folgende Mittel trifft man auch oft
an solchen Stationen an, wo sich abwechselnd mehrere und nicht
immer gieichgeübte und gewissenhafte Beobachter an den Temperatur-
ablesungen betheiligen, wie es an den in Schulen und anderen Anstalten
untergebrachten Stationen, wo man die unregelmässigen Störungen
in den Beobachtungsreihen nicht anders erklären kann als durch das
weniger gewissenhafte Einhalten der Instructionen. Nach Wild können
häufig Name und Stand der Beobachter ein Kriterium für die grössere
oder geringere Zuverlässigkeit der Beobachtungen abgeben. *)

5) Fehler in der Berechnung und der Publication der Beob-
achtungsresultate. Es werden sich bei der grössten Vorsicht und Ge-
wissenhaftigkeit einzelne Rechnungs- und Druckfehler in dem reich-
lichen Ziffernmaterial der meteorologischen Publicationen einschleichen,
die selbstverständlich auch von der Bearbeitung des Materials auszu-
schliessen sind.

Namentlich sind in dieser Hinsicht die älteren Beobachtungen,
bei welchen keine so grosse Sorefalt auf die Berechnung und die
Publication der Resultate, wie in neuerer Zeit verwendet worden
ist, vor ihrer Benützung zu prüfen.

Soll man die gröberen Fehler und Unterbrechungen in der
Homogenität der Beobachtungen beseitigen, so müssen dieselben vor-
erst ausfindig gemacht werden. Das Auffinden oder Konstatiren der
Störungen in den Beobachtungsreihen ist jedoch mit Schwierigkeiten
verbunden. Man kann zwar allgemein die Qualität der Beobachtungs-
reihe nach den in Gebrauch befindlichen Instrumenten, ihrer Auf-
stellung, nach dem Namen und dem Stande der Beobachter, den Be-
obachtungsterminen und den Localverhältnissen beurtheilen, aber zur
genauen Auffindung aller der Störungen, die eine Reihe unsicher
machen, kann man durch die Kenntniss der genannten Umstände nicht
gelangen. Dazu muss man verlässliche Beobachtungen einer Nachbar-
station haben und mit ihrer Hilfe den Werth der zu prüfenden Reihe
untersuchen. Die Untersuchung der Beobachtungsreihe geschieht
dann durch Vergleichungen der Temperaturmittel der einen mit den
korrespondirenden Mitteln resp. Abweichungen der anderen Reihe.

*) Temperaturverhältnisse des russischen Reiches p, 188 St. Petersburg 1881.

8 I. F. Augustin:

Das Verfahren, welches man jetzt allgemein zur Prüfung der
Beobachtungsreihen anwendet, besteht nach Hann darin, dass Diffe-
renzen gebildet werden zwischen den Mittelwerthen der zu unter-
suchunden Reihe und den gleichzeitigen Werthen einer Normal-
station, an welcher für die ganze Periode eine ununterbrochene Reihe
von Temperaturaufzeichnungen vorliegt und dass untersucht wird, ob
zwischen den Werthen eine Übereinstimmung für die ganze Periode
stattfindet oder nicht. Lamont *) hatte bei mehreren Gelegenheiten
gezeigt, dass die Differenzen zwischen den gleichzeitigen Temperatur-
mitteln zweier naheliegender Orte nahezu konstant seien. Dadurch
bieten die Differenzen die Möglichkeit die Fehler in der verglichenen
Reihe aufzudecken, wenn die Beobachtungen der Normalstation sicher
sind. Die Prüfung besteht dann in der Untersuchung der Differenzen
und der in denselben vorkommenden Unregelmässigkeiten, aus welchen
man wieder einen Schluss zieht auf die in der betreffenden Reihe
vorkommenden Störungen.

Durch die Bildung der Differenzen der einzelnen Temperatur-
mittel gegen die korrespondirenden Mittel einer guten Normalstation
kann man, wie Hann vielfach nachgewiesen hatte, mit genügender
Schärfe einzelne Fehler, namentlich aber die Unterbrechungen in der
Homogenität der Beobachtungsreihen an den gewöhnlichen Stationen
konstatiren. Man kann gute Reihen von schlechten unterscheiden
und sich das Mitführen des unbrauchbaren Materials ersparen.

Anstatt der Differenzen der ganzen Mittelwerthe kann man auch
die Differenzen der Abweichungen dieser Mittelwerthe vom Gesammt-
mittel verwenden und mit ihrer Hilfe die Homogenität der Reihen
untersuchen. Man rechnet hier nach Elimination der normalen Diffe-
renzen mit den durch die allgemeinen Witterungsverhältnisse verur-
sachten Störungen, die überall in einem gewissen Umkreise den
gleichen Betrag haben sollen und schliesst die durch anderweitige
Ursachen hervorgerufenen Störungen aus.

Da nach Dove **) die Abweichungen von der mittleren Tempe-
ratur desselben Zeitabschnittes nicht local auftreten, sondern sich
gleichzeitig über grössere Strecken der Erdoberfläche verbreitet zeigen,
so werden die Unterschiede der Abweichungen benachbarter Stationen
gleich Null sein müssen, oder werden nur um einen kleinen Betrag
von der Null abweichen. In Folge dessen werden etwaige Störungen

*) Jahrbuch d. k. Sternwarte bei München für 1839, 1811 etc.
**) Die nicht period. Veraenderungen der Temperaturvertheilung auf der Erd-
oberfläche. Abhand. d. k. preuss. Akademie d. Wiss. Berlin 1838 u. 1839.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 9

der Beobachtungsreihen in den Differenzen der Abweichungen deutlich
hervortreten.

Aus den korrespondirenden Differenzen der Temperaturmittel
einer Reihe gegen eine Normalstation kann man sich ein Urtheil über
den Werth derselben bilden. Sind die Reihen homogen,‘ oder ist
während des ganzen Zeitraums, über welchen sie sich erstrecken, keine
Aenderung des Localeinflusses eingetreten, dann schwanken die Diffe-
renzen für je dieselben Monate und das Jahr durch die ganze Be-
obachtungsdauer je nach der Entfernung, den Unterschieden in der
Lage und der Höhe der beiden Stationen in gewissen Grenzen. Eine
homogene Reihe ist aus den Differenzen leicht erkennbar.

Sehr oft pflegen jedoch diese Differenzen nicht konstant zu sein
während der ganzen Beobachtungsdauer der verglichenen Station,
sondern zeigen mannigfache Sprünge und Aenderungen, welche ent-
weder vereinzelt oder dauernd auftreten und sich durch plötzliches
Erscheinen oder durch allmäliges Anwachsen bemerkbar machen. Bei
kürzeren Reihen treten die Veraenderungen seltener auf als bei län-
gern, welche freilich mit der Zeit den mannigfaltigsten Fehlerquellen
ausgesetzt sind. Es pflegen selbst solche Reihen mit Fehlern behaftet
zu Sein, bei welchen man das nach den äusseren Momenten am wenig-
sten erwarten sollte.

Wenn Aenderungen oder auffallende Abweichungen in den
zwischen den Mitteln einer Beobachtungsstation und den Mitteln
einer benachbarten Normalstation gebildeten Differenzen auftreten,
so sind ihre Ursachen, durch welche sie hervorgebracht worden
sind, zu ermitteln und die Grösse ihrer Beträge zu berechnen.
Zur Aufdeckung der Ursachen, welche die Homogenität einer Reihe
stören und sich in den Differenzen viel deutlicher als in den Mittel-
werthen selbst bemerkbar machen, müssen die in den offiziellen Publi-
cationen der meteorologischen Beobachtungsnetze enthaltenen Angaben
über die einzelnen Beobachtungsstationen und die an denselben im
Laufe der Zeit vorgegangenen Aenderungen, Personen und Local-
wechsel etc. zu Rathe gezogen werden. Die nöthige Aufklärung über

die Beobachtungsinstrumente, ihre Aufstellung, die Localverhältnisse

u. S. w. einer Station, deren Reihe beanständet erscheint, werden
die Berichte über die stattgefundenen Inspectionsreisen geben, so dass
man daraus erkennen wird, welcher Fehlerquelle die konstatirten
Störungen entstammen. *)

=) Es würde für die Bearbeitung des Materials vortheilhaft sein, wenn
man in den einzelnen Beobachtungsnetzen für einen längeren Zeitraum zusammen-

10 I. F. Augustin:

Hat man durch Bildung der Differenzen die Störungen in den
Temperaturreihen konstatirt und ihre Ursachen aufgefunden, so kann
man zur Beseitigung der Störungen schreiten. Wenn eine Reihe nicht
homogen ist, sondern in Folge von Localeinflüssen etc. in mehrere
Theile zerfällt, so wird man sich für diejenige Aufstellung der Instru-
mente entscheiden müssen und denjenigen Theil der Reihe, durch
welchen die Temperaturverhältnisse des Ortes am besten zur Dar-
stellung kommen, als den Haupttheil ansehen und die übrigen Theile
an denselben anschliessen. Man wird durch Anbringung der Correc-
tionen die Reihe homogen machen. Dieser Anschluss der einen Reihe
an die andere kann ohne Bedenken ausgeführt werden, wenn die aus
den Differenzen abgeleiteten Correctionen konstant sind, oder einer
konstanten Aenderung unterliegen.

Die Correctionen werden in der Weise abgeleitet, dass man die
den einzelnen Beobachtungsperioden zugehörigen Differenzen zu Mittel-
werthen vereinigt und diese Mittelwerthe mit einander vergleicht. Bei
einer allmäligen Aenderung der Correctionen, welche eine allmälige
Abkühlung oder Erwärmung der Station darstellt, berechnet man die
Correctionen entweder für die einzelnen Jahrgänge, oder für nur ganz
kurze Zeiträume. Wie an dem Beispiele mit Prag nachgewiesen worden
ist,*) kann man auf diese Weise, wenn man die Correctionen aus
den Differenzen gegen mehrere Normalstationen bestimmt, eine Reihe
mit grösserer Genauigkeit homogen machen, als durch nachträglich
ermittelte instrumentale Correctionen. |

Wenn sich bei einer nicht homogenen Reihe in den für die ver-
schiedenen Beobachtungsperioden abgeleiteten Differenzen solche Ab-
weichungen gezeigt haben, die auf einen Stadt- und einen Landein-
fluss hinweisen, dann wurde keine Correction wegen verschiedener Auf-
stellung angebracht, sondern wurde die Reihe in zwei Reihen getrennt
und wurden die Temperaturmittel für die zwei verschiedenen Auf-
stellungen abgeleitet.

Wenn es sich bei einer nicht homogenen Reihe nur um die Ab-
leitung der normalen Temperaturmittel handelt, so bestimmt man
bloss die Differenzen aus dem brauchbarsten Theil der Reihe und
lässt die übrigen mangelhaften Theile unbeachtet. In solchen Fällen

fassende Berichte über die Stationen herausgeben würde, wie es durch Hellmann:
Geschichte des königl. Preuss. Meteor, Institutes von 1847—1885. geschehen ist.

*) Augustin: Untersuchungen über die Temperatur von Prag. Sitzungsb.
d. königl. böhm. Gesellschaft der Wiss. Prag 1889.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 11

rechnet man besser mit guten kürzeren als mit mangelhaften längeren
Reihen. Wenn die Differenzen, was in seltenen Fällen vorkommt,
durch die ganze Beobachtungsperiode veraenderlich sind, so ist es als
ein Zeichen der Unbrauchbarkeit der Reihe anzusehen und ist dieselbe
von der Bearbeitung auszuschliessen. Die Station nimmt dann eine
Ausnahmsstellung ein, indem die Temperatur an derselben einen
anderen Gang befolgt als derjenige ist, welcher an den übrigen Sta-
tionen beobachtet wird.

Einzelne fehlerhafte Werthe werden in der Weise beseitigt, dass
man dieselhen durch interpolirte Werthe ersetzt, wenn es, wie in
diesem Falle gewesen ist, mit Schwierigkeiten verbunden wäre auf
die Originalaufzeichnungen zurückzugreifen. Durch Interpolation mit
Hilfe der Differenzen gegen benachbarte Stationen erhält man ange-
nähert richtige Temperaturmittel, durch welche die fehlerhaften Mittel
ersetzt oder auch etwaige Lücken ausgefüllt werden können.

Der Erfolg der Prüfung und der Sichtung des Beobachtungs-
materials, sowie der Erfolg der damit verbundenen Ableitung von
Normalmitteln hängt davon ab, dass eine genügende Anzahl von
| Normal- und Vergleichsstationen mit ununterbrochenen und homogenen
Reihen, zur Verfügung steht, mit welchen die Reihen der übrigen Stationen
verglichen werden könnten. Es mussten vorher die Stationen mit den
längsten Beobachtungsreihen ausgesucht und durch Bildung von Diffe-
renzen wechselseitig verglichen werden. Von den verglichenen Stationen
wurden dann diejenigen ausgewählt, welche als Normalstationen be-
nützt werden könnten.

Unter den Stationen, deren Reihen die ganze Periode 1851/90
ausfüllen, zeigten bei gegenseitiger Vergleichung einen parallelen
Verlauf in der Aufeinanderfolge der Temperaturmittel die inländischen
Stationen: Brünn, Krakau, von den ausländischen Bayreuth, München,
Torgau und Breslau. Prag, Wien *) und Görlitz konnten durch An-
bringung von Correctionen an einen Theil der Temperaturmittel homogen
gemacht und als Normalstationen verwendet werden. Desgleichen
konnte durch Interpolation einiger Lücken die sonst homogenen
Temperaturreihen von Čáslau und Böhm. Leipa auf 40jährige Reihen
erweitert und dadurch die Anzahl der Normalstationen um 2 vermehrt
werden. vé

Als Normalstationen zur Vornahme der Průfung des Beobachtungs-

*) Hann: Die Temperatur von Wien und Umgebung etc. Sitzungsber. d. k.
Akadem. 1885. V:

L j I. F. Augustin:

materials und der Reductionen auf Normalmittel wurden aufgestellt:
Prag, Čáslau und Leipa für Böhmen; Brünn für den grössten Theil
Mährens; Krakau für das nördliche Mähren; Wien für Ober- und
Niederösterreich und das südliche Mähren; Bayreuth für Bayern und
die angrenzenden Theile Böhmens; Torgau für Sachsen ; Görlitz und
Breslau für Preussisch-Schlesien.

Ferner wurde in jedem Lande eine Anzahl von Vergleichssta-
tionen unter denjenigen Stationen aufgesucht, deren Temperaturreihen
sich bei den Vergleichungen mit den Reihen der Normalstationen als
gut bewährt haben und in Folge dessen zu Vergleichungen mit den
Nachbarstationen verwendet werden könnten. Es ist für die Bearbei-
tung des Materials namentlich aber für die Vornahme der Reductionen
sehr vortheilhaft, wenn in jedem Lande eine grössere Anzahl von Sta-
tionen mit verlässlichen Reihen vorhanden ist, damit den Anforde-
rungen Genüge geleistet werde, die Differenzen für Stationspaare bei
kleiner Entfernung, gleicher Lage und Seehöhe zu bilden.

Eine grössere Anzahl der Stationen mit längeren homogenen
Beobachtungsreihen, die sich in Folge dessen zu Vergleichsstationen
eignen, hat besonders Böhmen aufzuweisen. Neben den schon ge-
nannten Stationen Prag, Caslau, Leipa mit vollständigen 40 bis 45
jährigen Reihen, findet man hier Orte wie Æger, Weisswasser, Pilsen,
für welche mehr als 30jáhrige Beobachtungen vorliegen. Als gute
Vergleichsstationen mit mehr als 20 Jahren kann man bezeichnen:
Karlsbad, Kaaden, Bodenbach, Josefstadt, Lobositz und unter 20
Jahren: Kuttenplan, Böhm. Aicha, Leitomischl, Tábor I, Příbram,
Pisek und Hurkenthal.

Mähren besitzt an Brünn eine gute Normalstation mit einer die
ganze Periode ausfüllenden Reihe, in der bloss einige kleinere Lücken
zu beseitigen und zwei Jahrgänge mit relativ höheren Temperattur-
mitteln zu korrigiren waren.

Neben Brünn sind als Vergleichsstationen mit längeren Beob-
achtungsreihen zu nennen: Schönberg, Bistritz am Hostein, Prerau,
Zauchtel, Ostrawitz, Grussbach, Datschitz, Iglau. An diese schliessen
sich die Stationen mit 10jährigen homogenen und zu Vergleichungen
geeigneten Reihen an: Frain, Kraderub, Štěpanau, Krasensko, Buch-
hütte und Goldenstein.

In Schlesien eignen sich nur wenige Stationen zu Vergleichs-
stationen. Es sind dies Barzdorf mit den Beobachtungen 1868/90,
Wagstadil mit den Beobachtungen wärend 1877/90 und Haase für
die Periode 1876/88. ;

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 13

In Nieder- und Oberösterreich nördlich der Donau sind neben
Wien als geeignete Vergleichsstationen mit längeren Beobachtungs-
reihen zu nennen: Krems 1875/90 und Linz (Freinberg) 1856/90.
Eigentlich bedarf man für diese Gebietstheile keiner langen Reihen,
weil die zu vergleichenden Stationen erst nur während der letzten
Decennien beobachtet haben.

Für das bayerisch-böhmische Grenzgebiet konnte neben Bayreuth
keine andere Vergleichsstation aufgefunden werden. Dagegen hat
Sachsen Überfluss an Stationen mit längeren Beobachtungsreihen, die
zu Prüfungs- und Reductionszwecken benützt werden können wie
Leipzig und Oberwiesenthal seit 1861, Königstein seit 1864, Dresden
seit 1870 u. s. w.

In Preuss. Schlesien werden neben Görlitz und Breslau nur
ausnahmsweise Æichberg, Wang etc. als Vergleichsstationen benützt.
Es liegen für mehrere Stationen wie Ratibor, Oppeln dieses Landes
lange Beobachtungsreihen vor, die jedoch erst homogen gemacht werden
müssten, wenn sie zur Prüfung anderer Reihen verwerthet worden
sollten.

Da die Zahl der gebildeten Differenzen der Monat- und der
Jahresmittel der Temperatur von 350 Stationen gegen die Mittel der
Vergleichsstationen sehr gross war, so erscheint es unmöglich eine
ausführliche Mittheilung dieser Differenzen und der auf ihrer Grund-
lage vorgenommenen Prüfung des Beobachtungsmaterials und der mit
ihrer Hilfe vorgenommenen Reductionen auf Normalmittel zu geben.
Damit die Arbeit nicht zu grossem Umfange anwachse, habe ich mich
nur auf die wichtigeren Stationen beschränkt, deren Reihen sich über
eine längere Beobachtungsperiode erstrecken, oder sonst irgend ein
Interesse haben, und weiter unten specielle Nachweise über die Re-
sultate der Prüfung und die Verwerthung dieser Reihen gegeben-
Die bei den übrigen Reihen vorgefundenen Mängel werden später
durch Anmerkungen zu den Normalmitteln der Temperatur mitge-
theilt werden.

14 I. F. Augustin:

06
Die Ableitung wahrer 24stündiger Temperaturmittel.

Da in den hier in Betracht kommenden Beobachtungsnetzen nicht
nur verschiedene Beobachtungstermine eingehalten werden, sondern
dieselben auch in den einzelnen Netzen mit der Zeit gewechselt worden
sind, so war es eine der ersten Aufgaben, den Einfluss der täglichen
Periode zu eliminiren und vergleichbare Mittel herzustellen. Es mussten
schon bei der Prüfung der Beobachtungsreihen die unvollständigen
aus verschiedenen Terminen abgeleiteten Mittel durch Anbringung
von Correctionen auf vollständige Mittel gebracht werden, wenn kon-
stante Differenzen für die ganze Beobachtungsperiode erhalten werden
sollten.

Anfangs waren in allen den oben genannten meteorologischen
Beobachtungsnetzen allgemein die Termine 6, 2", 10% eingeführt und
die Benützung anderer von diesen abweichender Termine gehörte zu
den Ausnahmen. Nach und nach wurden aber dieselben durch die
bequemeren Termine 7", 2", 9° verdrängt. In Österreich wurden letztere
Beobachtungstermine im Jahre 1872, in Preussen mit der Reorgani-
sation des meteorologischen Beobachtungsnetzes im Jahre 1885 ein-
geführt. In Bayern und in Sachsen hat man jedoch die Termine 6",
2h, 10° durch 8", 2", 8! ersetzt

Die Einführung der letzten Termine stand gleichfalls mit der Reor-
ganisation der Beobachtungsnetze in den genannten Ländern in Ver-
bindung und zwar in Bayern im J. 1879 und in Sachsen in J. 1885.
Die Combination 6°, 2", 10" hat sich nur an einzelnen Stationen
erhalten und statt der früheren Einheitlichkeit giebt sich jetzt mit
wachsender Zunahme der Beobachtungsstationen eine Mannigfaltigkeit
in der Benützung der Termine kund, die jedoch nicht als vortheihaft
für die Bearbeitung des Materials genannt werden kann.

Die jetzt am häufigsten gebrauchte Combination ist: 7, 2», 9*
oder auch 7°, 1", 9. Daneben machen sich bemerkbar die Combina-
tionen, 0», 92: B Suse TR SR 8772 OP A one enmne
nation 62, 25710: "schliessen an: 65, 2: 9- GE nd
10°. Neben der Combination 8°, 2", 8", welche in Österreich und in
Preussen seltener ist, wird noch die Combination 8°, 1°, 8°; 8», 1%,
95; 8h, 2h, 9ù vorgefunden. Zuweilen werden auch die Temperatur-
mittel aus dem täglichen Maximum und Minimum abgeleitet.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 15

Bei der Wahl der Termine ist oft die Berufsthätigkeit des Be-
obachters entscheidend und wäre aus diesem Grunde kaum an eine
Einheitlichkeit derselben zu denken. Die freiwilligen Beobachter werden
sich diejenigen Termine wählen, die sie bei ihrer Beschäftigung werden
am leichtesten einhalten können. So werden für die dem Lehrstande
angehörenden Beobachter als die passendsten Termine 7», 1°, 9b er-
scheinen. Die Oekonomen sehen sich oft genöthigt die Beobachtungs-
termine mit der Jahreszeit zu wechseln. Da der Beobachter oft ge-
hindert wird die günstigsten Termine zu wählen, so findet an den
Stationen mit dem Wechsel des Beobachters gewöhnlich auch ein
Wechsel der Termine statt

Als die günstigsten Termine werden diejenigen angesehen, deren
Combination zu Mitteln führt, die sich den wahren Mitteln am meisten
nähern und aus welchen man sich auch ein Urtheil über den täglichen
Gang der Temperatur bilden kann. Diesen Anforderungen genügen
am besten die Stunden-Combinationen 6", 2", 10® und 7", 2h, 9°; ferner
7», 1P, 9% und 7", 2", 10". Die erstere Combination mit aequidistanten
Terminen gewährt den besten Einblick in den täglichen Temperatu’ -
sang; die letzteren Gombinationen liefern wiederum Temperaturmitiel,
welche die kleinsten Correctionswerthe zur Reduction auf wahre Mittel
erfordern. Dagegen sind zur Reduction der aus den Terminen 3", 2",
8° abgeleiteten rohen Mittel auf wahre Mittel grössere und mehr
veraenderliche Correctionswerthe nöthig und wird aus dieser Combi-
nation die Minimaltemperatur nicht ersichtlich.

Die zur Reduction der aus verschiedenen Stunden-Combinationen
berechneten Mittel auf wahre Mittel erforderlichen Correctionen habe
ich den „Jahrbüchern der Central-Anstalt, Jahrgang 1883 entnom-
men. Dieselben sind nach dem täglichen Temperaturgang zu Prag,
Wien und Krakau berechnet und werden hier in derselben Weise be-
nützt, wie es durch die Central-Austalt geschieht, welche alljährlich
neben den rohen auch reducirte 24stündige Monats- und Jahresmittel
der Temperatur für die verschiedenen Stationen veröffentlicht. Ich
habe diese Correctionswerthe, welche schon eine gewisse Berechtigung
erlangt haben, beibehalten, damit durch die Einführung neuberechneter
abweichender Correctionen die Vergleichbarkeit der durch die
Central-Anstalt und der hier reducirten Mittel nicht beeinflusst werde.

Die nach Prag berechneten Correctionen auf wahre Mittel sind
bei der grössten Anzahl der Stationen in Anwendung gebracht worden ;
für die in Ober- und Niederösterreich, sowie in südlichen Mähren
gelegenen Stationen wurden die nach Wien berechneten Correctionen

16 I. F. Augnstin:

benützt. Dagegen fanden die nach Krakau berechneten Correctionen
nur bei einigen Stationen des nördlichen Mährens und des angren-
zenden Schlesiens Verwendung. Übrigens sind die nach den hier ge-
nannten Normalstationen für die verschiedenen Stunden-Combinationen
berechneten Correctionswerthe so gering, dass man keinen merklichen
Fehler begehen würde, wenn man für das ganze Gebiet nur eine
Normalstation z. B. Prag zur Reduction auf wahre Mittel annehmen
möchte.

Sämmtliche in dieser Arbeit veröffentlichte Monats- und Jahres-
mittel der Temperatur sind durch Anbringung von Correctionen auf
wahre Mittel reducirt worden. Die Reduction ist bei den meisten
Stationen schon vor der Vergleichung der Reihen vorgenommen
worden; sonst sind erst die vieljährigen aus den Reihen gebildeten
Mittel auf wahre Mittel gebracht worden. Dabei sind die Mittel '/,
(7%, 24, 9h) vor der Reduction sämmtlich auf "/, (7°, 2h, 9%, 9b) um-
gerechnet worden, weil diese Combination, wie aus der beigegebenen
Tabelle ersichtlich ist, sehr kleine und im Laufe des Jahres fast
konstante Correctionen erfordert.

Tabelle I.

@eoerrestionen auf wahrer Mmeitten

| o (6% © 2h + 10 m Fa (TR Lež p gRı où N: p

| Prag | Wien Krakau re Wien | au Prag | Krakau
Janner 1101 EE0 10 0 | 01 LC | 00 Gin | =
Februar . —@1 | -01| 00) —0:1 | —0:1 | 00 QAR ı
Mars a (0:0) ou 01 02125 0 10) .10:0 0:0 00 |
Abeille. 000 0:30 08 0102 | 00 Wo. EE
Mae 0:30:83 0:3 | —01 | —02 00 | —03 |—05 |
Jun ..ı 08, 03/0008 | -01| 02| 00| 03 oe
juli... 03). 03100003 | 01) 00 "00, oe
August . .| 03 | 03 0:3.) —01 | —01 00 | —01 | —03
Septemb. .| v2 | 02 | o:3 | 00|—01| 00 | 01 |=02
October. .| 00 | 00 | 01 | —0"1 | —0:1 |: 001. 01 | 01
Noyemb. |. 0:0, 0:1 0:0|-01| 0131| 00, wos RAD
Decemb. „| —0:1 | —01 | —01 | —01 —01 00 | Zul nz |
Jahr | 02) 01.) 02) 01 | 01) oo oo na

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 1

=]

IK.
Die Reduction auf die Normalperiode.

Um die Temperaturmittel der verschiedenen Stationen eines
Gebietes mit einander vergleichen zu können, muss man dieselben
aus gleichen Zeitperioden ableiten. Wegen der grossen Veraenderlich-
keit der Mittelwerthe der Temperatur würde man vielfach Fehler
begehen, wenn man aus ungleich langen und verschiedenen Zeit-
perioden abgeleitete Mittel in eine Reihe stellen und daraus die Tempe-
raturverhältnisse eines Gebietes beurtheilen wollte. Die durch die
unregelmässigen Wärmeschwankungen hervorgebrachten Verschieden-
heiten würden sich dann in solcher Weise geltend machen, dass es
unmöglich wäre, in denselben den Einfluss der örtlichen Verhältnisse
auf die Temperaturvertheilung zu erkennen. Bei den aus gleichen
Perioden abgeleiteten Mitteln bilden die unregelmässigen Wärme-
schwankungen kein Hinderniss für die Vergleichbarkeit der Mittel-
temperaturen, weil sie dann überall ziemlich den gleichen Betrag
haben und weil dadurch ihr Einfluss eliminirt erscheint.

Wollte man jedoch nur gleichzeitige Beobachtungen zur Dar-
stellung der Temperaturverhältnisse nehmen, so müsste man einen
beträchtlichen Theil des Beobachtungsmaterials von der Bearbeitung
ausschliessen. Um viele Stationen in die Arbeit aufnehmen zu können,
müsste man sich bei der Mittelbildung nur auf kürzere Zeitperioden
beschränken und alle Beobachtungen, die nicht in diese Periode
fallen, oder die nicht die ganze Periode ausfüllen, unbeachtet lassen-
Bei der verschiedenen Länge der Beobachtungsreihen und bei den
verschiedenen Beobachtungsperioden, aus welchen diese Reihen stam-
men, würde die Anzahl der unbenützten Jahrgänge sehr gross aus-
fallen und würden die aus kurzen Zeitperioden abgeleiteten Mittel-
werthe zwar vergleichbar, aber noch sehr unsicher erscheinen. Es
wird deshalb nur in seltenen Fällen mit den direet aus den gleichen
Zeitperioden abgeleiteten Mittelwerthen gerechnet.

Man weicht den aus der Forderung der absoluten Gleichzeitig-
keit sich ergebenden Übelständen dadurch aus, dass man die Mittel-
werthe, welche aus verschiedenen langen Reihen berechnet worden
sind, auf die gleiche Zeitperiode reducirt und dadurch den sämmt-
lichen während einer längeren Zeitperiode vorhandenen Beobachtungs-
reihen bei der Bearbeitung der Temperaturverhältnisse eines grösseren
Ländergebietes die ihnen gebührende Geltung verschafft.

LS

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

18 I. F. Augustin:

Die Notwendigkeit der Zurückführung der aus verschiedenen
Reihen abgeleiteten Temperaturmittel auf gleiche Perioden ist sehr
bald erkannt worden. Das Verfahren, dessen man sich jetzt zur Er-
langung vergleichbarer Mittelwerthe aus nicht gleich langen Perioden
bedient, wurde bereits durch Lamont und Dove angedeutet und be-
steht darin, dass man die Zurückführung entweder mit Hilfe der
Differenzen der gleichzeitigen Mittel oder mit Hilfe der Abweichungen
der einzelnen Temperaturmittel gegen das vieljährige Mittel an der
Normalstation vornimmt.

Liest von einer Normalstation A eine lange Reihe von » Jahren
und von der anderen Station B eine kürzere Reihe von m Jahren
vor, so kann man sich, um für B das vieljährige Mittel B, zu er-
halten, nachfolgender Formeln bedienen :

(1) B. = A, (PB. — A4 (oder
(V) B, = Ba + (A, re An):

Im ersten Falle wird das Normalmittel B, dadurch erhalten,
dass die Differenz der jährigen Mittel By — Am der beiden Sta-
tionen zu dem wjáhrigen Mittel A, der Hauptstation addiert wird,
wogegen im zweiten Falle an das Mittel der secundären Station Bm
die Differenz des n- und mjährigen Mittels A, — Am der Normal-
station als Correction angebracht wird. Dieses letztere Reductions-
verfahren könnte zum Unterschiede von dem ersteren, der sogenannten
Methode der Differenzen als die Methode der Abweichungen bezeichnet
werden. Bei der Anwendung der Methode der Differenzen wird vor-
ausgesetzt, dass die aus einer kürzeren Beobachtungsreihe abgeleitete
mittlere Differenz B; — An zweier Nachbarstationen gleich ist der
normalen Differenz B, — A, dieser Stationen. Beweise dafür haben
aus den Beobachtungen besonders Zamont und Hann beigebracht.
Lamont hatte bei mehreren Gelegenheiten gezeist, dass die Differenzen
zweier Orte, vorausgesetzt, dass die Entfernung nicht gross ist, in
wenigen Jahren bestimmt werden können und hat desshalb den Vor-
schlag gemacht, nicht die Mittelwerthe, sondern die Unterschiede
zwischen verschiedenen Orten als meteorologische Konstanten anzu-
nehmen. In seiner grossen Arbeit über die „Temperaturverhältnisse
der österreichischen Alpenlánder“ hat Hann durch Ableitung zahlloser
Differenzen den Nachweis erbracht, dass die Unterschiede der Tempe-
raturmittel für gleiche Zeitperioden nahezu konstant bleiben und dass
in Folge dessen aus den Temperaturdifferenzen zweier benachbarter

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 19

Orte mit kürzeren Beobachtunesreihen auf die normale Temperatur-
differenz derselben geschlossen werden kann. Es sind nur wenige
Jahrgänge von Temperaturbeobachtungen hinreichend, um verlässliche
Mittelwerthe zu erhalten, wenn eine nahe Station mit langer Beob-
_ achtungsreihe vorhanden ist.

Um mit dem Reductionsverfahren gleichzeitig eine Prüfung der
Beobachtungsreihen zu verbinden, hat sich dabei Hann nicht der
Differenzen der mehrjährigen Temperaturmittel bedient, sondern hat
für jedes individuelle Monats- und Jahresmittel der Temperatur die
Differenzen gegen die entsprechenden Mittel der Normalstation be-
rechnet und die aus den einzelnen Differenzen gebildeten Mittelwerthe
zu dem Normalmittel hinzugefügt. Die Berechnung der einzelnen
Differenzen gewährte ihm auch den Vortheil, dass aus den Abwei-
chungen die mittlere Veraenderlichkeit derselben, der wahrscheinliche
Fehler der mittleren Differenzen und somit auch der reducirten Mittel
berechnet werden konnte. Aus der mittleren Veraenderlichkeit der
Temperaturdifferenzen von Stationen in verschiedener Entfernung von
einander und von verschiedenen Höhenunterschieden konnte die Frage
entschieden werden, bis zu welchen Entfernungen und bis zu welchen
Höhenunterschieden die gewöhnliche Reductionsmethode auf eine
Normalperiode noch mit Erfolg anwendbar ist. *)

Bei der Anwendung der Methode der Abweichungen zur Reduc-
tion von kürzeren Reihen auf längere wird vorausgesetzt, dass die
Differenz A, — Am an der Normalstation oder die Abweichung der
kürzeren Reihe von der normalen Temperatur für beide Orte die-
selbe ist.

Nach Dove kann die Gleichheit der Abweichungen angenommen
werden, wenn der Abstand der Stationen nicht erheblich ist. Die
Unterschiede der an einem Orte beobachteten Temperatur und seiner
Normaltemperatur werden für einen gewissen Umkreis, der später
zu bestimmen sein wird, nahezu dieselben sein, weil dieselben, wie
auch durch neuere Untersuchungen nachgewiesen worden ist, nicht
local auftreten, sondern sich über grössere Strecken der Erdoberfläche
im gleichen Siune und im gleichen Ausmasse vertheilt zeigen. Die
einfache Gestalt und die grosse Entfernung der Isanomalen erlaubt
nach Dove die Annahme, dass überall locale Einflüsse erheblich zurück-
treten gegen die durch die Bewegung des Luftkreises veranlassten.**)

*) Temperaturverhältnisse der österr. Alpenländer. 1. Theil. Wien 1885.
**) Über das Zurücktreten localer Einflüsse gegen die von den allgemeinen
2%

20 E. F. Augustin:

Wie bei der Methode der Differenzen nicht von einer vollstän-
digen, sondein nur von einer genäherten Konstanz die Rede sein kann,
so wird man auch bei der Methode der Abweichungen nur mit einer
genäherten Gleichheit der Abweichungen zu rechnen haben. Die
Differenz der Abweichungen zweier Orte wird sich desto mehr der
Null nähern, je kleiner die Entfernung der Orte, je kleiner ihr
Höhenunterschied und je grösser die Zahl der Beobachtungsjahre
ist, für welche dieselbe berechnet wird.

Diese Methode zur Erlangung vergleichbarer Mittelwerthe hatte
zuerst Dove bei verschiedenen Gelegenheiten in Anwendung gebracht. *)
Weiter ausgebildet wurde dieselbe besonders durch Æellmann in der
Abhandlung „Über die Zurückführung einer kurzen Beobachtungsreihe
der Luftwärme auf die längere einer benachbarten Normalstation“ **)
und durch Wild in der Arbeit „Die Temperaturverhälltnisse des
russischen Reiches“, ***) welche Meteorologen auch die nach dieser
Methode reducirten Mittel einer Prüfung auf ihre Sicherheit unter-
worfen haben und dabei zu einigen bemerkenswerthen Resultaten
gekommen sind. Es soll hier der Rechnungsvorgang bel der Anwen-
dung dieser Methode näher erörtert werden.

Die gewöhnliche Rechnungsoperation bei der Zurückführung einer
kürzeren Reihe auf eine längere nach dieser Methode besteht in der
Ableitung des unvollständigen Mittels für die sekundäre Station aus
der vorhandenen Beobachtungsreihe und in der Berechnung der Cor-
rection dieses Mittels mit Hilfe der Abweichungen aus der längeren
Reihe einer Normalstation. Man kann, um der ermüdenden Arbeit der
Berechnung der vielen Abweichungen für ein grösseres Ländergebiet und
verschiedene Zeitperioden auszuweichen, die Abweichungen für die Nor-
mal- und Vergleichsstationen, die man ohnehin auch zu anderen Zwecken
benöthigt, in Übersichtstabellen zusammenstellen und dieselben dann
gewissermassen als Correctionstafeln benützen. Um dem angedeuteten
Zwecke zu dienen, müssten dann diese Tafeln nicht nur die Abwei-
chungen der einzelnen Monats- und Jahresmittel der Temperatur,
sondern auch die Abweichungen der verschiedenen Lustren- und

Bewegungen des Luftkreises abhängigen Aenderunyen. Monatsberichte der k. preuss
Akademie der Wiss. Berlin 1872.

*) Monatsberichte d. k. preuss. Akad. d. Wiss. 1872, Preuss. Statistik
XXXII. Klimatologie von Deutschland 1874.

#**) Supplementband zum Repertorium für Meteorologie p. 293—304.
Petersburg 1881.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 2]

Decadenmittel gegen das Mittel der Normalperiode enthalten. Bei
der Reduction längerer Reihen wird man sich mit Hinweglassung
einzelner Jahrgänge bloss auf die‘Reduction der Lustren- und Decaden-
mittel beschränken können.

Sollte das mit Hilfe der Abweichungen reducirte Mittel mit
anderen aus gleichzeitiger Periode abgeleiteten Mitteln, deren Richtigkeit
ausser Zweifel ist, verglichen werden, so muss vorher noch untersucht
werden: 1) ob das für die sekundäre Station abgeleitete Mittel einer
homogenen Reihe entstammt, die frei von allen Störungen ist und
2) mit welcher Sicherheit man die für die Normalstation berechneten
Abweichungen zur Reduction der unvollständigen aus kurzen Reihen
berechneten Mittel benützen kann.

Die Prüfung der Reihen in Bezug auf ihre Homogenität kann
in der Weise vorgenommen werden, dass die gegen das reducirte
Mittel *) gebildeten Abweichungen mit den Abweichungen einer Normal-
station oder mit den Abweichungen einer ganzen Gruppe von Stationen,
deren Reihen bereits geprüft worden sind, verglichen werden.

Herrscht dann eine Übereinstimmung in der Grösse und in der
Zeichenfolge der Abweichungen an der verglichenen Station und den
Nachbarstationen, dann ist die betrefiende Reihe homogen. Besonders
deutlich tritt die Übereinstimmung oder Nichtübereinstimmung hervor
in den Abweichungen der Lustren- und Decademittel, welche gewöhnlich
zur Darstellung des saeculären Ganges der Temperatur verwendet
werden. Da die auf die gleiche Zeitperiode bezogenen Abweichungen
an benachbarten Orten nahezu gleich sein sollen, so müssen in den-
selben namentlich die gröberen Störungen deutlich hervortreten.

Die Differenzen der Abweichungen an der sekundären Station
gegen die Abweichungen an der Normalstation werden nicht nur
darüber Aufschluss geben, ob die betreffende Beobachtungsreihe
während der ganzen Beobachtungszeit dieselbe geblieren ist oder
nicht, sondern werden das Mittel zur Berechnung des Betrages dar-
bieten, um welche sich die beobachteten Werthe einer Reihe in Folge
localer Einflüsse geändert haben. Aus den Differenzen der Abwei-
chungen können die Correctionen zur Elimination der Störungen be-
rechnet werden, welche in den Beobachtungsreihen durch die Ein-
wirkung der verschiedenen Fehlerquellen entstanden sind.

Der bei der Prüfung der Beobachtungsmateriais befolgte Vor-
sang soll hier an einigen Beispielen erläutert werden. Für die Station

*) Sollen die Abweichungen mit einander vergleichbar sein, so müssen sie
auf dieselbe Periode bezogen werden.

22 L F. Augustin:

Eger liegt eine Beobachtungsreihe von 31 Jahren 1864—1894 vor.
Die Resultate der Beobachtungen findet man in den Jahrbüchern der
k. k. Central-Anstalt, seit 1874 für jeden Tag des Monates veröffent-
licht. Das 3ljährige Jahresmittel der Temperatur aus dieser Reihe
ist 6:99 C. Da die Abweichung des entsprechenden Mittels gegen das
Normalmittel in Prag — 0:1" beträgt, so ist das auf die 40jährige
Normalperiode 1851/90 redueirte Jahresmittel für Eger 7:09 C. Bildet
man die Abweichungen der einzelnen Jahresmittel gegen dieses redu-
cirte Mittel und berechnet die Differenzen dieser Abweichungen gegen
die korrespondirenden Abweichungen in Prag, so erhält man nach-
folgende fünfjährige Mittelwerthe:

1866/70 1871/75 1376/80 1881/85 1886/90
Eger—Prag 0:30 0:16 0:06 — 016 10:30

Die Beobachtungsreihe kann als nicht homogen bezeichnet werden.
Nach den hier gegebenen Differenzen der Temperaturanomalien fand
eine stetige Abkühlung von einem Lustrum zum anderen statt. Der
erste Theil der Reihe 1864/1880 ist im Ganzen um 04“ wärmer als
der zweite Theil 1881/90. Wollte man die Reihe homogen macheu
und die älteren Jahrgänge an die späteren anschliessen, so müsste
man deren Jahresmittel der Temperatur im Ganzen um 0:4" ver-
mindern. Eigentlich sollte man für jedes Lustrum aus der Periode
1864/80 die entsprechende Correction ermitteln.

Nach Anbringung der mittleren Correction an die Jahresmittel
aus der Periode 1864/80 wurde das auf die Normalperiode reducirte
Mittel mit 6'7° berechnet und für die Differenzen der korrigirten
Abweichungen erhält man nachfolgende fünfjährige Mittelwerthe:

1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 1886/90
Eger—Prag 010 — 0:02 — 014 006 — 016

Diese Differenzen weisen schon auf eine übereinstimmende Auf-
einanderfolge der Temperaturmittel in Eger mit den Temperaturmitteln
in Prag hin, die Vorzeichen derselben sind abwechselnd positiv und
negativ und ihre Beträge verhältnissmässig klein.

In gleicher Weise erhält man für Tábor aus der Periode 1876/90
das Jahresmittel der Temperatur 72“ und das nach Prag mit Hilfe
der Abweichungen auf das Normalmittel reducirte Mittel 7:3° C. Die
Differenzen der Abweichungen zu fünfjährigen Mitteln vereinigt er-
geben das Resultat:

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

BÝ
©9

1876/80 1881/85 1886/90
Täbor—Prag 0-14 0:02 — 0:10

Hier beträgt die Abkühlung der Station von einem Lustrum zum
anderen bloss 0:1" und man könnte diese Aenderung vernachlässigen.
Sonst müsste man an die Jahresmittel des Lustrums 1876/80 eine
Correction von — 02°, an die Mittel für 1881/85 eine Correction
von — 0+1" anbringen, wenn man dieselben an die Mittel für 1886/90
anschliessen wollte.

Das aus der Periode 1851—73 für Dodenbach berechnete und
durch die Abweichungen in Prag auf die Normalperiode 1851— 90
reducirte Jahresmittel der Temperatur beträgt 8:4". Werden dann
die Differenzen der Abweichungen an den beiden Stationen für die
einzelnen Jahrgänge gebildet und zu fünfjährigen Mittelwerthen ver-
einigt, so erhält man nachfolgende Werthe:

1851/55 1856/60 1861/65 1866/70
Bodenbach—Prag — 006 0:00 — 002 0:02

Die Differenzen zeigen während der ganzen Periode so kleine
und von der Null so wenig abweichende Werthe, dass die Reihe als
homogen und das daraus abgeleitete Mittel als richtig angesehen
werden muss.

Die Differenzen zwischen den gleichzeitigen Abweichungen von
dem Normalmittel zweier Orte können ebenso gut zur Prüfung der
Beobachtungsreihen verwendet werden, wie die Differenzen der ganzen
Mittelwerthe. In manchen Fällen, namentlich wenn es sich um die
Differenzen der Stationen mit grösserem Höhenunterschiede handelt,
bieten sie den Vortheil, dass man dabei mit kleineren Zahlen zu
rechnen hat. Dadurch dass man die oft beträchtliche normale Differenz
bei der Rechnung eliminirt, wird die Prüfung der zweifelhaften Reihen
erleichtert und kann dann gegen mehrere Stationen durchgeführt
werden. Bei der gegenseitigen Vergleichung mehrerer Reihen wird
man leicht diejenigen Stationen herausfinden, welche die beste Über-
einstimmung zeigen. Auf diese Weise kann man den Werth der zu
untersuchenden Reihe mit desto grösserer Sicherheit beurtheilen.

Die Untersuchung der Beobachtungsreihen in Bezug auf ihre
Homogenität mit Hilfe der Abweichungen hat gegenüber der Methode
der Differenzen der ganzen Temperaturmittel den Nachtheil, dass
dieselbe erst nach der vollendeten Mittelbildung und nach der Re-

94 I. F. Augustin:

duction der unvollständigen Mittel auf die Normalperiode unternommen
werden kann, während dieselbe bei der Anwendung der Differenzen
unabhängig von der Mittelbildung und der Reduction der unvollstän-
digen Mittel geschieht. Die Prüfung des Materials wird hier ganz
selbstständig vorgenommen und kann dann bei der Mittelbildung
und der Reduction nur das als brauchbar befundene Material ver-
wendet werden, während der Ableitung der Abweichungen die Mittel-
bildung vorangehen und erst durch nachträgliche Vergleichung der
Abweichungen entschieden werden muss, ob das dabei benutzte Material
verwertbar war oder nicht, und ob dann das redueirte Mittel ent-
sprechend korrigirt werden muss.

Die Anwendung der Methode der Abweichungen ist jedoch nicht
ganz von der Prüfung des Materials auszuschliessen. In manchen
Fällen wird man sich dieser Methode trotz der angegebenen Mängel
mit Vortheil zur Sicherstellung der Reihen bedienen können namentlich
dort, wo man die Abweichungen auch noch zu anderen Zwecken als
zur blossen Prüfung und Reduction der Reihen ausnützen kann. Die
von Dove eingeführten Abweichungen sind in der Meteorologie eine
wichtige Grösse, die für mancherlei Untersuchungen abgeleitet werden
muss und es erfordert keinen grossen Mehraufwand an Arbeit, wenn
mit ihrer Berechnung die Prüfung der Beobachtungsreihe verbunden
wird. Es sind dann zu diesem Zwecke nur die Differenzen der Ab-
weichungen für nahe Stationen zu bilden, die nach der oben gemachten
Voraussetzung keine grossen Werthe annehmen können.

Berechnet man die mittleren Differenzen der Abweichungen
zweier Orte ohne Rücksicht auf das Vorzeichen, so hat man die
mittleren Grenzen bestimmt, in welchen diese Differenzen schwanken.
Aus der mittleren Veraenderlichkeit der Differenzen wird dann der
Grad der Genauigkeit der mit Hilfe der Abweichungen redueirten
Mittel beurtheilt werden können. F£benso kann daraus die Anzahl
der Jahre bestimmt werden, die nöthig sind zur Herabminderung des
wahrscheinlichen Fehlers auf eine bestimmte Grösse.

Die Beurtheilung der Sicherheit der redueirten Mittel geschieht
hier gleichfalls auf Grund der Abweichungen der einzelnen Mittel
vom Normalmittel, wie die Beurtheilung der Genauigkeit der aus
einer gewissen Anzahl der Jahrgänge direct berechneten Mittel. Ver-
gleicht man die Zahlen der mittleren Anomaliendifjerenzen mit den
für die mittlere Anomalie oder die mittlere Veraenderlichkeit der
Temperaturmittel gegebenen Zahlen, so ersieht man, dass die durch
die Reduction mit Hilfe der Abweichungen erhaltenen Zahlen vie]

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 25

sicherer sind, als die aus den directen Beobachtungen hervorgegan-
genen Mittelwerthe.

Die hier gegebenen Differenzen der Temperaturanomalien sind
identisch mit den von Hann abgeleiteten Abweichungen der Differenzen
der Temperaturmittel von der normalen Differenz. Man muss zu
denselben Zahlenwerthen gelangen, wenn man aus den direct beob-
achteten Temperaturmitteln zweier Orte zuert die Differenzen und
dann ihre Abweichung von der mittleren Differenz bildet, oder wenn
man aus den Abweichungen der einzelnen Temperaturmittel vom Nor-
malmittel die Differenzen dieser Abweichungen berechnet. In beiden
Fällen handelt es sich um Bestimmung von Störungen, welche sowohl
die mit Hilfe der Differenzen als mit Hilfe der Abweichungen vor-
genommenen Reductionen unsicher machen. Es wird hier an einem
einfachen Beispiele der Rechnungsvorgang gezeigt, durch welchen man
einerseits zu den Abweichungen der Differenzen, anderseits zu den
Differenzen der Abweichungen gelangt.

Jahresmittel der Tempe- Abweichungen Abweichungen Differenz

ratur Differenzen v. d. mittleren der Mittel der Abwei-
Differenz chungen

Brünn Prag Brünn-Prag Brünn Prag Brünn-Prag
1881 76° 80° — 04 01° — 08’ — 09 Our
1882 3A 05 00 05 05 00
1883 81 88 —07 —02 —03 —01 — 02
1884 89 93 — 04 01 05 04 01
1889,86 91. — 05 0-0 0-2 02 00
Mittel 84 89 —05 +008 +046 #042 + 0:08

An diesem Beispiele ist zu ersehen, dass die Differenzen der
Temperaturmittel zweier Orte konstant sind, wenn die Abweichungen
vom Normalmittel an. beiden Orten dasselbe Vorzeichen und die
gleiche Grösse haben. Sind aber die Abweichungen an zwei Orten
verschieden, so muss auch die Differenz der Mittelwerthe um den
gleichen Betrag von der konstanten Differenz abweichen.

In den nachfolgenden Capiteln werden für eine Anzahl der Sta-
tionen die Abweichungen der einzelnen Mittel von Normalmittel 1851/90
und die Differenzen dieser Abweichungen für verschiedene Stationspaare
berechnet. Ferner wird die Abhängigkeit dieser Differenzen von dem Hö-
henunterschiede und der Entfernung der Stationen untersucht und
daraus die Sicherheit bestimmt, welche die mit Hilfe der Abweichungen

26 I. F. Augustin:

oder mit Hilfe der Temperaturdifferenzen auf die Normalperiode redu-
cirten Mittel beanspruchen können.

IV. 9
Die mittlere und absolute Veraenderlichkeit der Monat- und Jahres-
mittel der Lufttemperatur.

Im Nachfolgenden wurden die Abweichungen der einzelnen Jahr-
geänge von der Normaltemperatur für alle Orte bestimmt, deren Beob-
achtungen sich wenigstens über einen Zeitraum von 20 Jahren erstrecken.
Die Vergleichung der mittleren ohne Rücksicht auf das Vorzeichen
gebildeten Werthe dieser Abweichungen ergab, dass sich zwischen
den aus ungleich langen und verschiedenen Zeitperioden abgeleiteten
Mittelwerthen bedeutende Unterschiede vorfinden, so dass nur die aus
denselben Zeitperioden ermittelten Veraenderlichkeitsgrössen zur
Grundlage der Untersuchung gemacht werden können. Die mittlere Ver-
aenderlichkeit aus zwanzigjährigen Beobachtungen erscheint noch un-
sicher gegenüber den 30jährigen oder 40jährigen Werthen. Die aus
ungleichen Zeitperioden abgeleiteten Grössenwerthe müssten erst durch
Reduction auf die gleiche Periode vergleichbar gemacht werden, wenn
man sie zur Ableitung allgemeiner Resultate benützen wollte.

Es wurden deshalb bei der Untersuchung nur diejenigen Sta-
tionen verwendet, für welche die mittlere Veraenderlichkeit aus
40jähr. Beobachtungen 1851/90 bestimmt werden konnte. Zu diesen
Stationen mit vollständigen Reihen sind noch einige Stationen mit
mehr als 25 Jahrgängen hinzugenommen worden, die jedoch in die
zweite Reihe gestellt worden sind und auf welche bei Ableitung der
Resultate weniger Gewicht gelegt worden ist. Es sind dies die Stationen:
Pilsen (1851/87, 37 Jahre); Æger (1864/90, 27 Jahre); Weisswasser
(1865/90, 26 Jahre); Mähr. Schönberg (1866/90, 25 Jahre); Bistritz
a. H. (1866/90, 25 Jahre).

Untersucht man die Abhängigkeit der mittleren Veraenderlichkeit
von der geographischen Breite, so findet man, dass dieselbe langsam vom
Norden gegen Süden abnimmt. Da die nord-südliche Ausdehnung des hier
in Betracht stehenden Gebietes nur etwa 3° beträgt, so ist die Abnahme der
Gróssenwerthe gegen Süden nicht beträchtlich und wird nur im ôst-
lichen Theile des Gebietes deutlich bemerkbar, während im westlichen
Theile sowohl das Mittel der Monate als auch die Veraenderlichkeit

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 27

des Jahresmittels im Norden und im Süden nahezu gleich bleibt, wie
aus der nachfolgenden Zusammenstellung ersehen werden kann.

Ort: Breite Mittel Jahr Ort: "Breite Mittel’ Jahr
Torgau 51%4 1:56 0:68 Breslau 51" 1:05 0:10
Leipa 5041" 155 0:69 Krakau 50°4 1:69 0:66
Prag 5095" 156 066 Čáslau 49%5 1:56 066
Bayreuth 4957 156 0:6% Brünn 49"12' 154 0:65
München 48°% 1597 005 Wien 48914 154 0:65

Viel deutlicher tritt eine Aenderung der Veraenderlichkeits-
srösse in der Richtung von Westen nach Osten hervor, welche durch
den Einfluss des Oceans und des Continentes hervorgebracht wird.
Um diesen Einfluss besser zu erkennen, wurden für den 51. und den
50. Breitegrad Gruppen von Stationen in der Weise gebildet, dass
die Stationen von Westen nach Osten fortschreiten.

Ort: Mittel Jahr Ort: Mittel Jahr
Torgau 156 0:68 Bayreuth 1:56 0:67
Görlitz 1:61 0:68 Prag 1:56 0:66
Breslau 1:65 0:70 Krakau 1:69 0:66

Auf dem 51. Parallel wird die Veraenderlichkeitsgrösse sowohl
für das Mittel der Monate als auch für das Jahresmittel von Westen
nach Osten grösser, auf dem 50. Parallel dagegen nur für die Mittel
der Monate. Die langsame Zunahme von Westen nach Osten hat
darin ihren Grund, dass sie nur in den Jahreszeiten Herbst, Winter
und Frühling stattfindet, während in den Sommermonaten die mittlere
Veraenderlichkeit nach Osten abnimmt, wie aus nachfolgender Zusam-
menstellung zu ersehen ist.

Ort: Wint. Frühl. Somm. Herbst Ort: Wint. Frůhl. Somm. Herbst
MOBA 2290.. 15600 1418 125 Bayreuth 2267155 1918721228
Gonlıtz 2:20 1:69 1245 141 Brag DL 2160 AN 120
Breslau2 MA EI AT Krakau 26021740!

Jährliche Periode der Veraenderlichkeit der Temperaturmittel.
Die beigegebene Tabelle II, in welcher für eine Anzahl von Stationen
die mittlere Veraenderlichkeit der Monats- und Jahresmittel der
Lufttemperatur zusammengestellt ist, zeigt, dass die Wintermonate

28 I. F. Augustin:

Tabelle II.

Mittlere Veraenderlichkeit der Monats- und Jahres-
mittel der Lufttemperatur. Periode. 1851—1890.

Tu] ER | | | E [l en
| | = © |
| 2 E = 5 O = en
NEUVES ea
| | 8 | | | | = | |
| Breite | 4809" | 49°57° | 5005 | 49045!) 5005 | 509%41'| 60030! | 490557 |
| Länge | 11937 | 11035 | 19022:| 13022: | 14025: | 14039 | 14048! | 15023!)
| EL ES ET T TJ =: = I === === == o k -
Januar © -0218 (213 | 2:03 | 2:15 200. | 1.92 1.520 Wis
Februar ©- .230:| 2:30. | 2:32 | 2:32 2:31| 2260 02:28 22700
März 2.1 1°74 1:64 |.1:73 | 17%, | 1578| 1:82201:659 ES)
April. 200002210128 | 197 | 1-28 | 1.41 | 1:38 21:40, 012508 icon
| Mai... 20 | 2:65 | 2:62 W187 | 1:50 | 1:60: 0 62
Jun. ....0:98*| 1:13 |, 129) | 1:20. | 1:19 1.190 1.200 EE ER
ul)... ...)2126.| 1.38 | 147 | 1:10 1180) TENTE
| August 1:08 | 1:02 | 1-17 [71:09 | 1°07 1:00 MOMIE 00E
| September. 1:02 | 0:97#| 1-18% | 103% | 1°06*| 1:07 | 1:16 00.09
| October . . . 11 1:26. 101-380 | 1:26 11:29 | 1-22 1:36 2 0124510 5
| November. 1:66 | 1:57 | 1-40 | 1:60 | 1:55. 10173006
| December. 241 | 286 | 237 | 245 | 233 (92302507
| Jahr . . . . . - | 0:65 | 0:67 | 064 | 0-71 | 0:66 | 0-69 | 0:63 | 0:68 |
| Mittel. . . |157 | 166 | 158 | 1:58 | 156 | 1:55 | 1:52 | 1:61 |
| | | | | | |

Bar
50
rané

S. JOE lus || S S

| QC CNE 03050
| KOA = Ge NE © es tá |
| | | MET | | | |
Breite | 48914 | 49912 | 49058" | 49028’ |51034°| 51013 | 5107" | 5004:

| Länge | 16021 | 16987 | 16058'| 17040 | 13°0° | 14%59:| 1702: | 19058

= == = = = T === =
| Januar . . . . <| 167 | 1:67 | 1:64 | 1387 | 217 | 200 | 220 | 220 |
I Webruar. . -| 2:29 | 2:05 | 2:22 | 2:33 | 2:37 | 241 SD PRIE ER
März... ...| 176 | 174 | 168 | 172 | 186 | 1:92 | 1:95 | 1:99
PAPA EC 1240206477 7:43 | 1:50) | 1:28 1-425 01560 | 1:70 |
MAN 1:68 256 | 1:66 | 1-83 | 1:66 01-750 TR en
| Juni I 1:25) 27 1340, | 1217. 11.20.) 7200 001020002
| Juli. 2,1 1:08 12071.0:99 0:90) 1:28 71098098 Ot
Auguste. 21718 ı 1.19 171:08. | 1-15 | 1:05 | 1:093,607 MOS
| September. . -|| 1:10*| 1-08*| 1:31 | 1:42 | 1:03*| 1-14 | 111 | 1:07
October- - - -|| 144.158 | 1:65 |.1:68 | 1:28 | 1:27 MIN MISE
| November. . . -|| 1:39 | 1:33 | 142 | 1:65 | 1:43 1:67 0
| December... ...| 2:28 | 238 | 244 | 275 | 2:14 | 2:20. | 242 | 2:78
| Jahr . . <. - -| 068 | 0:63 | 0-66 | 0:62 | 068 | 0:68 | 070 | 0:66 |
| Mittel. js 20. 020, || | 154 | 108 | 168 | 1:56 | 1551 (106505680
l u | i

Die Temp eraturverhältnisse der Sudetenländer. 29

die grösste und die Sonmeimonate die geringste Veraenderlichkeit
haben. Das Maximum der Veraenderlichkeit fällt im ganzen Gebiete
auf die Monate December und Februar und ein drittes Maximum auf
den Monat Mai, das Minimum wird in čen Monaten Juli, August und
September beobachtet. Das Juliminimum der Veraenderlichkeit tritt
mehr bei den östlicher gelegenen, das August- und Septemberminimum
bei den westlich gelegenen Stationen hervor. Das secundäre Mai-
maximum kommt bei der östlichsten Station Krakau nicht mehr zum
Vorschein.

Das Maximum der Veraenderlichkeit ist an den Stationen der
eigentlichen Sudetenländer 2 bis 2‘5mal grösser als das Minůnum;
an den 2 östlichsten Stationen Bistritz und Krakau erreicht dieses
Verhältniss bereits 8°1, indem das Maximum gegen Osten grösser und
das Minimum kleiner wird.

Die absolute Veraenderlichkeit der Temperaturmittel. In der bei-
gegebenen Tabelle III wurden für jeden Monat und für jedes Jahr
die Unterschiede zwischen den höchsten und tiefsten Temperatur-
mitteln innerhalb 40 Jahre 1851—1890 zusammengestellt, welche die

Tabelle III.

Absolute Veraenderlichkeit der Monats- und Jahres-
mittei der Lufttemperatur. Periode 1851—1890.

= == > = S =
| © S Sollen Pe ee NE
| Januar . 95 | 99 | 108 | 106 | 99 | 11:3 | 88 | 10:0
| Februar. PP VD GT A BR DS VZS NS | BO A MG
| März . 80, 22, 97, 87 O2 CO dE ni
| April . one | REC EE PCR CS NEO GEL CET Kar
VT 0083650870396 2162080
| Juni LA EE co (500652060 | 666560
DO NOR 06:1 CD SEEN RES | KOZ || 2er || SSP ES

| August 42922 025728 5:02 A 25:03 8 54 | 48*
| September. 55 | 59 | 62 | 54*| 54 | 62 | 6:5 | 66
| October... Bon 6er) 687, er TE NT > 16:8
| November. 98 | 109 CON PAU PTS ML 97200 oe, ER
| December . „|| 142 | 15001310) 11:8) \ 11221200 10700 ILES

| | |

| | ' |

Jahr | 3:5 Jml32) 3:3 |.13:3 2 MS SNS 1055:3 3:5

| | |

P

, j i

30 I. F. Augustin:

Grösse der absoluten Veraenderlichkeit während der bezeichneten
Periode darstellen. Da sich sowohl die Vertheilung als auch die
jährliche Periode der absoluten Veraenderlichkeit an die mittlere
Veraenderlichkeit anschliesst, so genügt es dieselbe nur für die wichti-
geren Stationen zu berechnen.

Die Maxima werden gleichfalls wie bei der mittleren Veraen-
derlichkeit in December, Februar und Mai, die Minima in Juli, August
und September beobachtet. An den Stationen im westlichen Theile des
Gebietes entfällt das Hauptmaximum auf December, an den Stationen
im östlichen Theile auf Februar.

Dasselbe ist am grössten in Bayreuth 15°0°, München 142°,
Krakau 13°8°, Breslau 13:5°, Prag 13'1°; am kleinsten in Brünn 11'8°,
Wien 12°3°, Görlitz 12:6. Das Minimum hat an allen Stationen fast
denselben Betrag 48" bis 5°4° und entfällt vorwiegend auf August.
Nur in Görlitz und Krakau erscheint es verfrüht im Juli und in
Brünn verspätet im September.

Die grösste positive Abweichung der Monatmittel der Temperatur
wurde bei der grösseren Anzahl der Stationen im Februar 1869
beobachtet. Dieselbe betrug etwas über 5°, am kleinsten war sie in
Brünn 44°, am grössten in München 6°2°. Ferner wurde der grösste
Wärmeüberschuss im März 1882 und zwar in Krakau mit 5°6°, in
Wien mit 5'2° beobachtet.

Die grösste negative Anomalie entfiel im westlichen Theile des
Gebietes auf December 1879 und zwar betrug dieselbe in Bayreuth
— 10:09. in München und Prag — 85“ und in Brünn — 74°. An den
östlicher und nördlicher gelegenen Stationen wurde die grösste nega-
tive Abweichung im Februar beobachtet. Wien hatte — 72" im
Februar 1858, Görlitz — 7°6°, Breslau — 8:1“ im Febr. 1855 und
Krakau — 86" im Februar 1870 als grösste negative Anomalie auf-
zuweisen.

Die absolute Veraenderlichkeit der Jahresmittel der Temperatur
ist an allen Stationen nahezu gleich. Dieselbe schwankt nur zwischen
den Beträgen 3:2" in Bayreuth und 3°6 in München, Breslau und Krakau.

Die grösste positive Abweichung 1:69 in Prag und Bayreuth,
1:8 in München entfiel auf das J. 1868; Krakau und Wien hatte die
grösste Ahweichung 1°5° und 1:6“ im J. 1863. Die grösste negative
Abweichung — 16 in Bayreuth und Brünn, dann — 1'7° in München
und in Prag wurde im Jahre 1864; bei den östlicher gelegenen Sta-
tionen Wien — 14, Görlitz — 1'6°, Breslau — 1:8“ und Krakau
— 2:0° im J. 1871 beobachtet.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 51

V:

Sicherheit der 40jährigen Temperaturmittel der Normalperiode
1851 — 1890.

Die mittleren Abweichungen der Monat- und Jahresmittel der
Temperatur vom Gesammtmittel können dazu dienen, den wahrschein-
lichen Fehler zu berechnen, welcher den hier gegebenen Normal-
werthen in Folge der unregelmässigen Wärmeschwankungen zukommt
und kann auch die Zeitdauer festgestellt werden, welche nöthig ist,
um normale Werthe mit einer bestimmten Sicherheit zu erhalten.
Man bedient sich hiezu der Formel Fechners *), welche jetzt allgemein
in der Meteorologie benützt wird.

Ist » die Anzahl der Jahrgänge, aus welcher das normale Tempe-
raturmittel und die Veraenderlichkeit desselben v berechnet worden
ist, so ergiebt sich der wahrscheinliche Fehler w nach der Formel

RN 11955 jd
AS V 2n—1 =

Bei der Anwendung der Formel kommt es darauf an den Coef-
ficienten von v zu finden. Für n = 40 hat dieser Coefficient den
Werth 0:13450 und man erhält dann den wahrscheinlichen Fehler
des 40jährigen Mittels

w = 013450 v.

Nach den Berechnungen des wahrscheinlichen Fehlers für eine
grössere Anzahl von Stationen findet man, dass der wahrscheinliche
Fehler der 40jährigen Monatmittel im Winter im ganzen Gebiete
0:27" bis 0:37° beträgt und im Frühling auf 0:20" bis 0'24°, im Herbst
auf 0:17° bis 020" und im Sommer auf 0'14 bis 0:16" herabsinkt.
Das veraenderlichste Monatmittel hat einen wahrscheinlichen Fehler
von 0:37, das beständigste Mittel 0:1545° aufzuweisen. Das 40jährige
Jahresmittel der Temperatur im Sudetengebiete besitzt einen wahr-
scheinlichen Fehler von 0:‘09° bis 0:10".

Ist der wahrscheinliche Fehler w bekannt, welcher der Beob-

*) Jubelband von Poggendorfs Annalen 1873 p. 73.

32 I. F. Augustin:
achtungsdauer von n Jahren entspricht, so kann man die Anzahl der
Jahre n, bestimmen, welche erforderlich sind, um dem Mittelwerthe
eine bestimmte Genauigkeit zu verleihen. Man kann z. B. feststellen,
wie viel Beobachtungsjahre nöthig sind, um das Mittel auf '/,, sicher
zu haben.

Da nach den Regeln der Wahrscheinlichkeitsrechnung der wahr-
scheinliche Fehler eines mittleren Resultates der Quadratwurzel aus
der Zahl der Beobachtungsdaten umgekehrt proportional zu setzen
ist, so ist die Zahl », der Beobachtungsjahre, welche an jeder Sta-
tion nothwendig wäre, um den wahrscheinlichen Fehler w für “ Jahre
auf w, = 010 zu reduciren, nach der Formel

w ?
N, ZN ——
wi
zu berechnen und wir bekommen bei 40jährigen Beobachtungen dafür
den Ausdruck 4000 wu.

Man kann aber direct aus der mittleren Abweichung diese Zahl
der », Jahre berechnen, wenn man statt w,* den entsprechenden
oben angegebenen Werth einsetzt. Mit Rücksicht darauf, dass n = 40,
erhält man

n, = 12:44 v?.

Die Berechnung der Anzahl der Beobachtungsjahre, die nöthig
wären, um den wahrscheinlichen Fehler bis auf 0'1° zu erniedrigen,
wurde nicht für alle, sondern nur für die wichtigeren Stationen vor-
genommen und sind die Resultate hier übersichtlich zusammengestellt
worden.

Zahl der Jahre, nöthig für einen wahrsch. Fehler von + 010".

Winter Frühling Sommer Herbst Mittel d. Jahr

Monate
Bayreuth 370 O 101 109 176 33
Prag 353 185 96 119 176 31
Leipa 332 190 91 125 174 35
Čáslau 358 186 96 119 176 31
Brünn 296 183 108 128 ne 29
Wien 314 190 94 125 172 929
Gürlitz 351 207 96 144 188 34
Breslau 408 299 89 144 197 36

Krakau 490 220. 78 142 207 33

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 33

Normale Jahresmittel bis auf 0:10" Celsius sicher zu erhalten,
bedarf man im Ganzen einer 30 bis 40jährigen Reihe; bei den Sommer-
monaten ist die Beobachtungszeit zur Erhaltung eines sicheren Normal-
mittels etwa 3mal, in den Wintermonaten 10mal so lang als bei dem
Jahresmittel. Um die Monatmittel des Winters bis auf ein Zehntel
Grad sicher zu erhalten, bedarf man im eigentlichen Sudetengebiete
eine Beobachtungsdauer von 300—400 Jahren, weiter nach Osten in
Krakau sogar von 500 Jahren, während im Sommer dazu schon 100
Jahre genügen.

MT

Differenzen zwischen den Temperaturanomalien verschiedener Sta-
tionen und die Sicherheit der Reduction auf die Normalperiode.

Die Abweichungen der einzelnen Temperaturmittel vom Gesammt-
mittel stellen die unregelmässigen Temperaturschwankungen dar. Wie
aus der beigegebenen Zusammenstellung derselben für eine Anzahl
von Stationen ersichtlich ist, unterliegen diese Schwankungen bedeu-
tenden Aenderungen von einem Jahr zum anderen, welche Aenderungen
durch Berechnung der mittleren Abweichung oder der mittleren Ano-
malie festgestellt werden können. Im vorhergehenden Capitel sind die
Resultate der Berechnung der mittleren Veraenderlichkeit der Monat-
und Jahresmittel der Lufttemperatur mitgetheilt, hier soll die Ver-
aenderlichkeit der Temperaturdifferenzen näher besprochen werden.

Bei Berechnung der mittleren Abweichung oder der Veraender-
lichkeit der Monat- und Jahresmittel der Temperatur von einem Jahr-
sang zum anderen wird man darauf geführt, die Differenzen zwischen
den Temperaturabweichungen verschiedener Orte zu bilden und so
die Aenderungen der unregelmässigen Temperaturschwankungen von
einem Orte zum anderen zu verfolgen und diese räumlichen Aende-
rungen mit den oben abgeleiteten zeitlichen zu vergleichen. Man
kann gleichfalls, wie es oben bei Ableitung der mittleren Abweichung
geschehen ist, aus den einzelnen Differenzen Mittelwerthe ohne Rück-
sicht auf das Vorzeichen bilden und untersuchen, welche Bedeutung
diesen zwischen den Anomalien einzelner Orte gebildeten mittleren
Differenzen zukommt.

Die zwischen den Abweichungen der gleichzeitigen Temperatur-
mittel verschiedener Orte gebildeten Differenzen können Aufschluss
geben über das Auftreten und die Vertheilung der unregelmässigen

Mathematisch-naturwissenschaltliche Classe. 1899. 3

34. I. F. Augustin:

Temperaturschwankungen auf einem bestimmten Gebiete und können
zur Kenntniss des Einflusses führen, welchen die Localverhältnisse,
die Seehöhe, die Entfernung und die geographische Lage auf die Ver-
breitung derselben ausüben.

Man kann die zwischen den Anomalien verschiedener Orte ge-
bildeten Differenzen zur Beurtheilung der Sicherheit der reducirten
Mittel benützen, indem man die Aenderungea der Temperaturschwan-
kungen des einen mit den Aenderungen des anderen Ortes vergleicht.

In der Bildung der Anomaliendifferenzen hat man ein gutes Hilfs-
mittel bei der Auswahl von passenden Vergleichsstationen, die zur Vor-
nahme der Prüfung des Beobachtungsmaterials und der Reduction
von kurzen Reihen auf längere dienen sollen. Es genügen nur wenige
Jahrgänge, um zu erkeunen, ob man zwei Stationen mit einander zu
einem Paare vereinigen kann oder nicht.

Um die hier angegebenen Untersuchungen durchführen zu köunen,
wurden die Differenzen der Temperaturanomalien für zahlreiche Sta-
tionspaare berechnet und in Tabellen zusammengestellt. Es sind dies
diejenigen Stationspaare, für welche früher die Differenzen der Tempe-
raturmittel gebildet worden sind und welche homogene Reihen aufzu-
weisen haben. Bei der Prüfung des Materials musste darauf geachtet
werden, dass die Vergleichungen der Reihen an den gewöhnlichen
Stationen gegen die Reihen gewisser Normalstationen vorgenommen
werden. Nachdem die Revision des Materials durchgeführt worden ist
und weiter nur homogene Reihen zur Verwendung kommen, so kann
jetzt die Unterscheidung zwischen einer gewöhnlichen und einer Nor-
malstation bei der Bildung der Anomaliendiffereuzen wegfallen und
können nach Bedarf auch gewöhnliche Stationen zu Paaren verbun-
den werden.

In Folge des Raummaugels konnten die Resultate der Berech-
pungen nur für eine gewisse Anzahl von Stationspaaren und pur für
die Jahreszeiten und das Jahr mitgetheilt werden. Es wurden die
Paare in 5 Gruppen eingetheilt, von welchen die erste Stationspaare
mit geringen Höhenuuterschieden und geringer Entfernung, die zweite
Stationspaare mit grösseren Entfernungen und geringen Höhenunter-
schieden, die dritte Gruppe Stationspaare mit verschiedenen Entfer-
nungen und grösseren Höhenunterschieden umlasst. Die Angaben der
Eutfernurg verschiedener Orte wurden aus den Landkarten berechnet.

Es wird jetzt allgemein angenommen, dass die Differer.zen zwischen
den Temperaturmitteln benachbarter Orte für gleiche Zeitperioden
nahezu konstant sind. Auf der Konstanz der gleichzeitigen Monats-

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 35

und Jahresmittel der Temperatur beruht die Reduction kurzer Reihen
auf eine Normalperiode. Sollten die Differenzen der Temperaturmittel
ganz konstaut sein, so müssten die Differenzen zwischen den Ano-
malien benachbarter Orte, wie oben gezeigt worden ist, Null bleiben,
oder es müsste die Anomalie des einen Ortes gleich sein der Anomalie
des anderen Ortes.

In der Wirklichkeit wird man kaum Orte finden, an welchen
die Anomalien der Monatmittel der Temperatur während einer ge-
wissen Beobachtungsperiode ganz gleich, oder was (dasselbe ist, die
Differenzen dieser Temperaturmittel ganz konstant bleiben würden.
Ich habe bei der Bildung der zahlreichen Differenzen zum Behufe
der Prüfung des Beobachtungsmaterials kein Stationspaar finden können,
mit durchweg konstanten Temperaturdifferenzen oder mit ganz gleichen
Temperaturabweichungen.

Auch in den Verzeichnissen der Temperaturdifferenzen und ihrer
Abweichungen von der Normalen, welche Hofrath Hann für die Alpen-
länder berechnet hatte, findet sich kein solches Stationspaar vor. Es
wird der Grund davon wohl darin liegen, dass die Temperaturano-
malien, deren Ursachen wie bekannt allgemeiner Natur sind, *) in
ihrem Auftreten durch locale Verhältnisse beeinflusst werden und
dass es bei der geringen Dichte der Beobachtungsnetze schwer sein
wird, benachbarte Orte mit einer ganz gleichen Lage und einer ganz
gleichen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente zu finden. Es werden
durch locale Einflüsse im Bereiche einer ausgedehnten Anomalie ganz
locale Erwärmungen oder Erkaltungen hervortreten und Differenzen
in den Temperaturabweichungen zweier Orte hervorbringen können.
Es möge hier durch ein Beispiel dargethan werden, um welche Be-
träge sich die Anomalien der Temperaturmittel an ganz nahen Orten
unterscheiden können.

Wint. Frühl. Somm. Herbst Mittel Jahr
Petřinwarte-Sternwarte (Prag) 0:33 020 027 023 026 005
Tábor II — Tábor I 03377030 70337.03122. 0.327.032

Die für 5 Jahrgänge 1895--97 berechneten Anomaliendiffe-
renzen zwischen der Petřinwarte und der k. k. Sternwarte in Prag

*) Über die Veraenderlichkeit der Temperatur und ihre Ursachen haben
geschrieben besonders:

Dove in mehreren Abhandlungen, Hann in d. Zeitschr. f. Meteor. XVI. und
„Vertheilung des Luftdruckes über Mittel- und Südeuropa“: Köppen in d. Zeitschr.
f. Meteor. XVI. und XXXI.

N

36 I. F. Augustin:

schwanken im Mittel um 0'26'. Die Anomaliendifferenzen der Jahres-
mittel sind nahezu gleich Null. Die Höhendifferenz zwischen der ganz
frei gelegenen Petřinwarte und der sich inmitten der Stadt befindlichen
Sternwarte beträgt 130 m. Zwischen Täbor I und Täbor II bestehen
keine Höhendifferenzen und man ist genöthigt die grösseren Anomalien-
differenzen sowohl für die Jahreszeiten als das Jahr, welche aus dem
6jährigen Zeitraum 1886/91 abgeleitet worden sind, aus der verschie-
denen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente, aus dem Stadt- und
Landeinfluss zu erklären.

Wenn auch die locale Beeinflussung nicht wäre, so würden wegen
der grossen Manniefaltigkeit im Auftreten der Anomalien, ihrer ver-
schiedenen Stärke und Ausbreitung die Differenzen derselben für zwei
nahe gelegene Orte nicht immer gleich bleiben.

Da die Anomalien auf weiten Gebieten nicht mit derselben
Stärke auftreten, sondern von einem Centrum nach allen Seiten hin
allmälig an Intensität abnehmen, so sind die Anomaliendifferenzen von
der Steilheit der Temperaturgradienten abhängig. Die Differenzen werden
für 2 Orte grösser bei intensiveren Anomalien als bei schwächeren.
Ganz Null können die Anomaliendifferenzen oder auch die Abwei-
chungen der Differenzen der Temperaturmittel nur für diejenigen Orte
werden, durch welche dieselben /sanomalen hindurchgehen, für alle
übrigen Orte werden gewisse, grössere oder kleinere Unterschiede,
je nach ihrer Lage zu den Isanomalen bestehen. Da der Verlauf der
Isanomalen für jede Abweichung ein anderer ist, so werden auch die
Anomalienunterschiede der Temperaturmittel für denselben Monat von
einem Jahre zum anderen nicht immer denselben Werth behalten,
sondern in gewissen Grenzen schwanken. Diese Differenzen werden
in Folge der nicht überall mit gleicher Stärke auftretenden Ver-
theilung der Temperaturanomalien bei Orten mit geringen Entfer-
nungen kleinere Beträge annehmen als bei Orten mit grösseren Ent-
fernungen.

In der beigegebenen Tabelle IV sind die mittleren Werthe der
Anomaliendifferenzen ohne Rücksicht auf das Zeichen gebildet für
verschiedene Stationspaare im Sudetengebiete mitgetheilt. Diese
Zahlen stellen die mittleren Grenzen dar, in welchen sich die einzelnen
Differenzen der Monat- und Jahresmittelanomalien oder die Abwei-
chungen der Temperaturdifferenzen überhaupt bewegen: Von der
Angabe der absoluten Grenzwerthe wurde hier wegen der verschie-
denen Länge der Beobachtungsperioden, aus welchen sie abgeleitet
sind, abgesehen.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 37

Tabelle IV.

Mittlere Differenzen der Temperaturanomalien.

S TOS So un : am
| ap | a | | | | |
ee ek a
2 ÈS SA rc D = a D | M
ä IA o + a = =) = =
Stationspaare = = = = S = = = > a
Da es |SS| = = © = =
== | Se l'an | = = © m =
= o © N E U
RM Eo |

A. Kleinere Entfernungen und Höhenunterschiede.

Marienbad-Kuttenplan | 14 | 113 | 11 |0-38 | 0-22*| 0-34 | 033 | 0:32 | 0-11
Prerau — Bistritz . .| 18 | 103 | 15 \0:34 | 0-29 | 0-25*| 0-36 | 0-31 | 0-10
Wigstadtl — Zauchtl.| 20 | 195 | 11 |0:29 | 0-28*| 0-31 | 0-32 | 0:30, 0-16

|

|

|

Marienbad — Eger 25 | 175 | 11 10:88 | 0:27 | 0-26*| 0:30 | 0'30|.0°15
Bodenbach — Leipa .| 2 114 | 23 |0:24*| 0:28 | 0:26 | 0‘24*| 0:26 | 0:14
Weisswasser — Leipa | 2 46 | 26 | 025 |021*| 0:26 | 0:22 | 024| 0:11
Deutschbrod — Cäslau | 37 | 140 | 20 |0'47 | 0:32*| 0:38 | 0:36 | 0:39 | 0:16
Datschitz — Iglau . . | 3 0:37 |. 0:36 | 0:37. .|0:32*| 0:35 | 0:16

DI OLLÝ OÙ G0 AD UO
-1
—
ni
|

Karlsbad — Eger. 4 60 | 15 |0:37 | 0:30 | 0-26 | 0-24*| 0:30 | 0:11

Bayreuth — Eger . .| 5 118: | 2721.0:36. | 0:25 1:0:277 0:27 |1.0:29° 0515

Lobositz — Prag | 5 36 | 20 |0:36 | 0-23*| 0-29 | 0°25 | 0:28 | 0-11

Krems — Wien. ..| 6 36 | 15 |0:19 | 0-17*| 0-21 | 0-21 | 0:20 | 0:10
| :

Josefstadt — Câslau . | 64 7 | 15 |0:36 | 0:34 | 0:33 | 0°30*| 0:33 | 0:17
Preram Brünn ...| 700 36 | 16 10:43 | 0:27*| 0:29 035 | 0:34 0-12
Fepabrac. . ...|| 70. 52 40 10:32: 0:27 | 0:,25*| 0:32 | 0:29 0310
easlaue Prao. .ı 75 | '83 |) 40 \0:38 0:31 | 0 29* 0:31 | 0:32 0.17
Bodenbach -- Prag .|| 80 | 60 | 23 |0:35 | 0:30 |0-28*| 0:33 | 0:32 | 0:10
Tabor — Prag. . . „| 80 | 257 | 15 |0:38 | 0:25 | 0:24*| 0:31 | 0:28 | 0:09
Bistritz — Brünn . .|| 83 | 87 | 25 |057 | 0-37*| 0-41 | 0:30 | 0:46 | 0:15
Datschitz — Brünn . | 86 | 233 | 24 |042 |0:34*| 0:37 |043 | 0:39 | 0:12
Iglau — Brünn. . . || 87 | 304 | 17 |0:39 | 0:30*| 0-34 | 0:33 | 0:34 | 0:16

Schönberg — Brünn .|| „90 | 110 | 25 |0-41 | 0:34 | 0:32*| 0:32 | 0:35 | 0:16

B. Grössere Entfernungen und kleinere Höhenunterschiede.

Brünn — Wien 115/1 37 | 40 |0:50 |0-38 | 0:41 | 0:33*] 0-41 | 0-19
Görlitz — Prag . . 125 | 18 | 40 |0:59 | 0-29*| 0:32 | 0:42 | 0-41| 0-12
ee Prace.. 142 261] 27.047 | 0:32, 0.28% (0310331 0206
Görlitz -- Breslau. . | 145 | 312 | 40 !0-42 | 0-31*| 0:33 | 0:33 | 0:35 | 0:14
Linz — Wien. . . .| 160 | 186 | 15 |0:56 | 0-44 | 0:39*| 0-39*| 0:45 | 0:17
Brünn’ Prae... 20. 1801298) 40° 10:72 |0:37*0:2120:532170:51.70:18
Bayreuth — Prag . | 200 | 143 | 40 (048 | 0:38 | 0:31*| 0:41 | 040 | 0:18

Bayreuth — München | 200 | 184 | 40 |0:56 |0:43*| 0:49 | 0:46 | 049| 0:20
Torgau — Prag . . 210 | 100 | 40 |064 | 0:40*| 0:40*| 0:46 | 0:45| 0:19
Breslau — Prag. . .| 225 | 55 | 40 10:69 | 0‘41*| 0:41*| 0:48 | 0:49 | 0:17
Krakau — Breslau .| 230 | 73 | 40 |0:64 | 0:50 | 0:43*| 0-47 | 0:51| 0:20
Wien Prae . .'.| 250 6 | 40 10:62 | 0:45 | 0:40*| 0:48 | 0:49 | 021
München — Prag . .| 300 | 327 | 40 |0:83 | 0:64 | 0:48“ 0:56 | 0:63 | 0:29
Krakau — Prag. . .| 380 | 18 | 40 |0:90 | 0:70 | 0:62*| 0:64 | 0:71 | 0:27

38 E. F. Augustin:

Tabelle IV.

Mittlere Differenzen der Temperaturanomalien.

DD p n AN SEP RAT 0
| Ser = T A A ; = i | ei i ro ae SE sir
| en FE | | | |
es R ml R en P | |
| EEA = ska = A
i ES = = 5. eine
Stationspaare | SM = are = = ae | = |
al Lu | A8, £ = = d E =
Br | ds | ah | E = o | M z
(E Sa |N ri F vo | |
JL (eno \ _|
! ES En ME | |

C. Grössere Höhenunterschiede.

Schneekoppe - Schnee- |
berg . . . . . . .|| 104 | 383| 10 | 0:42 | 0:30 | 0:26*| 0:48 | 0:35 | 0:15
Schneekoppe — Rau- | |
schengrund ... .| 5| 700| 8 | 0:73 054 | 0-39*| 0:83 | 0:62)7.0:35
Schneekoppe — Wang 4 | 8355| 10 | 0:56 | 028% 0-30 | 0:58 | 0:43 | 0:11
| Schneekoppe - Schrei-

x berhause...... . .| 20 968| 10 | 0:851.0:45 | .0:36.1108038 MO 205205)
Schneekoppe-Eichberg | 20 [1251 | 10 | 1:86 | 042 | 0:44 | 0:94 | 0:79 | 0:23 |
Schneekoppe - Görlitz || 74 | 1383| 10 | 0:91 | 0:40 | 0:34*| 0:84 | 0:62| 021
Schueekoppe - Breslau | 100 1453 | 10 | 079 |0'47 | 0'35*| 0:85 | 0:62 | 0:20

Schneekoppe - Golden- |

Steiner. A. „| 14] 575| 10 | 0:96 | 0:64 | 0:54*| 0:64 | 0:69 | 0:22
| Schueeberg-Schôünberg| 28 | 876| 10 | 0:97 |0:42*| 0:43 | 0:66 | 0:62) 0:28
| Goldenstein Schönberg | 22 | 301 | 10 | 0:56 | 0:52 | 0:54 | 0:40%| 0:51 | 020 |
| Frischau — Brünn. .| 63 | 563| 12 | 0:75 | 0°52*| 0:58 | 0:67 | 0:62| 0:19 |
| Schwarzau— Datschitz | 60 | 351| 11 | 0:63\ 0-37*| 0:42 | 0:39 | 0:45 | 0:27 |

| Gutenbrunn - Krems 104 | 604| 14 | 0:85 | 0:61 | 053 | 0:58 | 0‘64| 0:30 |
| Goldbrunn — Tabor .| 90 | 601 7 | 1:12| 077 |0:55 | 0:50*| 0:98! 0:28 |
| St. Thomas — Tabor | 90 | 501 7 | 0:96 | 0:45*| 0:59 | 0:62 | 0:87 | 0:22
| Hurkenthal — Příbram | 78 | 470| 10 | 0:63 | 0:70 | 0:63 | 0'52*| 0:62| 0:26)

Aus den Zahlen der Tabelle IV ist ersichtlich, dass die Diffe-
renzen der Monatmittelanomalien bei gleicher Lage bis zu Entfernungen
von 60 km zwischen den Werthen von 0-20 bis 0:30 schwanken und
dass die Veraenderlichkeit der Jahresmitteldifferenzen nur die Hälfte
davon beträgt.

Bei Stationspaaren mit ziemlich gleicher Lage haben selbst bei
grösseren Entfernungen die Temperaturdifferenzen eine verhältniss-
mässig kleine Veraenderlichkeit, wie an den Stationspaaren Bayreuth-
Eger, Lobositz—Prag, Krems -Wien zu ersehen ist, wogegen bei
Stationspaaren mit ungleicher Lage die Veraenderlichkeit auch bei
kleiner Entfernung bedeutendere Beträge annehmen kann, wie diess

x

bei Deutschbrod—Cäslau mit einer Entfernung von 37 km der Fall

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 36

ist. Localen Beeinfussungen erscheinen uuterworfen besonders die
Temperaturdifferenzen der Winter- und der Sommermonate.

Unter B sind die Veraenderlichkeitswerthe der Differenzen für
Stationspaare mit Entfernungen über 10) km gegeben. Da dieselben
bis auf zwei Ausnahmen für sämmtliche Paare aus 40jährigen Beob-
achtungen abgeleitet worden sind, so haben dieselben einen grösseren
Grad von Genauigkeit aufzuweisen und sind unter einander vergleich-
barer als die unter A zusammengestellten Werthe mit kleinerer Ent-
fernung der Stationen.

Die Zunahme der mittleren Veraenderlichkeit der Temperatur-
differenzen mit wachsender Entfernung der mit einander kombinirten
Stationen ist auf den ersten Blick aus den Daten zu erkennen. Damit die
Zunahme der Veraenderlichkeit mit zunehmender Entfernung der
Stationen noch deutlicher hervortrete, wurden Gruppenmittel berechnet
und hier übersichtlich zusammengestellt.

Veraenderlichkeit der Temperaturdifferenzen.

Gruppe Entfern. Höhendiff. Wint. Frühl. Somm. Herbst Mittel Jahr
RS Em AT Om 0:36 7 0:297°0:30 770.317 0.327043

IE EU 146 „ 0250 0:56 2037 0200 7042720287
B0266 JO DMC DEMO ACER D 20/5022

Nach den hier gegebenen Zahlen entspricht einer Zunahme der
Entfernung der Stationen um 100 Am eine Zunahme der Veraender-
lichkeit der Differenzen im Mittel sämmtlicher Monate um 0:10“ und
eine Zunahme der Jahresmitteldifferenzen um 0'05°. Die Veraender-
lichkeit der Anomaliendifferenzen nimmt am raschesten zu in den Winter-
monaten und am langsamsten in den Sommermonaten. Auf 100 kn
Entfernung nimmt von 50 km an die mittlere Veraenderlichkeit zu
in den Wintermonaten um 0-18“, in den Frühlingsmonaten um 0:12",
in den Sommermonaten um 0:08“, und in den Herbstmonaten um 0:10.
Die Veraenderlichkeit der Differenzen für die Wintermonate nimmt
mit wachsender Entfernung doppelt so rasch zu, als die Veraender-
lichkeit für die Sommermonate.

Ich habe aus den unter B zusammengestellten Daten zu ermitteln
gesucht, ob nicht die Veraenderlichkeit mit der Entfernung nach einer
Himmelsrichtung mehr anwachse, als nach anderen Richtungen. Es
sind z. B. Andeutungen vorhanden, dass die Differenzen in der Richtung
gegen Osten veraenderlicher werden, als gegen Westen. So zeigen
die Veraenderlichkeitserössen für die Stationspaare Bayreuth - Prag

40 I. F. Augustin:

und Brünn—Prag bei ziemlich gleicher Entfernung bedeutende Unter-
schiede. Zur Erlangung sicherer Resultate sind jedoch die hier be-
rechneten Daten nicht ganz hinreichend.

Für die Untersuchung des Einflusses der Seehöhe auf die mittleren
Aenderungen der Temperaturdifferenzen stehen im Sudetengebiete nur
wenige Stationen zur Verfügung, unter denen die Schneekoppe eine
Höhe von 1600 m, der Glatzer Schneeberg 1217 m und Goldbrunn
1060 m im Böhmerwald besitzt. Alle übrigen Stationen sind niedriger
gelegen als 1000 m und kann es sich hier in Folge dessen nur um
die Bestimmung der Veraenderlichkeit für kleinere Höhendifferenzen
handeln.

In der Tabelle IV sind unter C die mittleren Anomaliendiffe-
renzen für eine Anzahl von Stationspaaren aus verschiedenen Theilen
des Sudetengebietes und mit verschiedenen Höhenunterschieden zu-
sammengestellt. Die Paare können in mehrere Gruppen zusammen-
gefasst werden von welchen die erste Gruppe die mit der Schnee-
koppe kombinirten Stationspaare enthält, während in der zweiten
Gruppe einige Stationspaare aus der Umgebung des Glatzer Schnee-
berges, in der dritten solche Paare aus dem böhm.-mährischen Grenz-
gebirge und in der vierten aus dem Böhmerwald vorhanden sind.

Die Ausbreitung der Anomalien in die Höhe erfährt manche
Aenderungen, namentlich in Folge der Temperaturumkehr, so dass
die Erwärmungen und Erkaltungen oben im Gebirge nicht immer den
Erwärmungen und Erkaltungen in der Niederung entsprechen. Ge-
wöhnlich pflegt das bei den intensiveren Anomalien des Winters der
Fall zu sein. Wie gross z. B. im Riesengebirge die Unterschiede
zwischen d. Anomalien oben und unten sein können, zeigt die nach-
folgende Zusammenstellung.

Temperaturabweichungen und Differenzen.

Schneekoppe Eichberg Differenz

Januar . . . 1884 VI tej 44 — 26
Januar 021889 04 — 22 26
Februar . . . 1889 — 40 — 13 — 27
Jun. SY 29 19 10
December . . 1886 — 04 19 — 2:3

Die Erwärmung im Januar 1884 ist oben auf den halben Betrag
herabgesunken, dagegen war im nachfolgenden Jahre 1885 der Januar
oben warm und unten kühl. Im Sommer sind die Unterschiede zwischen

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 41

den Anomalien oben und unten beträchtlich kleiner als in der küh-
leren Jahreszeit.

Bildet man aus der Zahl der unter C zusammengestellten Sta-
tionspaaren Gruppenmittel, so erhält man folgende mittlere Temperatur-
differenzen :

Gruppe Entfern. Höhendiff. Wint. Frühl. Somm. Herbst Mittel Jahr
I. ATkm 996 m SONO O5 0:74 0:51 021
M2 584 „ DS MODS A0 0 20:97 7 0:61. 20:25
TO 1, 506 „ 0:74.2.0:903..0:49 0:55. ):0:97.0.0:25
B 66, 524 „ DEMO CANON 0:592..0:82 0/25

Die Ermittelung des Einflusses der Seehöhe auf die Veraender-
lichkeit der Anomalien- oder der Temperaturdifferenzen begegnet ge-
wissen Schwierigkeiten, da es unmöglich ist denselben von den Local-
einflüssen zu trennen. So zeigt die Veraenderlichkeit der Temperatur-
differenzen bei grösserer Höhe kleinere Werthe als die für andere Theile
des bühmiseh-mährischen Mittelgebirges ermittelte Veraenderlichkeit bei
kleineren Höhendifferenzen. Namentlich scheinen hier die für die
IV Gruppe gebildeten Veraenderlichkeitswerthe in Folge localer Be-
einllussungen gross zu sein.

Hofrath Hann hat die mittlere Veraenderlichkeit (V) der Tempe-
raturdifferenzen der Monatsmittel als Funktion der Entfernung E (in
úm) und des Höhenunterschiedes AH (in Hunderten von Metern)
durch folgende Gleichungen dargestellt:

pimter -V 032° + 000180 E + 0:0617 AH
Pameti... V = 0250 000086 E 00138 AH
Gesammtmittel . . . . . V = 028" 4 0:00131 E + 00283 AH

Ich habe nach diesen Formeln die Veränderlichkeit für die
Gruppe I und das Mittel aus den Gruppen I—III berechnet und zum
Vergleiche die berechneten Werthe mit den beobachteten zusammen-
gestellt.

Winter Sommer Mittel
Hbeobachtet. . . . . . 0:80 0:35 057
V berechnet . . . . . . 093 0:43 0.02 | Gruppe 1
beobachtet <. . . . 0:79 0:45 0:58

Beherechnet 0. 0:83 0:39 0:54 Gruppe I—III

42 I. F. Augustin:

Die durch Beobachtung und Rechnung gefundenen Resultate
sind ziemlich übereinstimmend und es kann durch die Hann’schen
Formeln die Abhängigkeit der Veränderlichkeit der Temperaturdiffe-
renzen von der Seehöhe auch in den Sudetenländern mit grosser
Annäherung an die Beobachtung dargestellt werden. Ob auch die für
verschiedene Entfernungen berechneten Resultate mit den beobachteten
übereinstimmen, kann aus nachfolgenden Zusammenstellungen beurtheilt
werden.

I. Beobachtete Werthe. II. Berechnete Werthe.
Entfernung Höhendifferenz Winter Sommer Mittel Winter Sommer Mittel
55 km 110 m 0:36 0:30 032 0 49 0:32 0:38
1583, 146 „ 0:53 0:37.. 042 0:69 0:41 055
200.5 JO 0:72 0:46 0:55 0:86 0:49 0:66

Die nach den Formeln berechneten Werthe stimmen nur fůr die
Sommermonate mit den beobachteten überein, für die Wintermonate
und für die Mittel aus allen Monaten fallen sie beträchtlich grösser
aus. Durch die genannten Formeln kann die Abhängigkeit der Ver-
änderlichkeit der Differenzen von der Entfernung nicht genau zur
Darstellung gebracht werden in Mittelgebirgsländern mit einer ein-
förmigeren Terraingestaltung, weil die Coefficienten derselben aus den
für die Alpenländer gewonnenen Resultaten berechnet worden sind,
die in Folge der grossen Mannigfaltigkeit der Terraingestaltung dieser
Länder stark local beeinflusst erscheinen. Bis auf die Sommermonate
sind sowohl die durch Formeln berechneten als die direkt beobachteten
Veränderlichkeitswerthe für die reich gegliederten Alpenländer grösser
als für die dem Mittelgebirge angehörigen Sudetenländer.

Die Veränderlichkeit der Temperaturdifferenzen ist auch von
der Jahreszeit in der Weise abhängig, dass die grösste Veränder-
lichkeit auf die Wintermonate, die kleinste Veränderlichkeit bei klei-
neren Entfernungen der Stationspaare auf die Frühlings-, bei grösseren
Entfernungen auf die Sommermonate entfällt. Die jährliche Periode
der Veränderlichkeit ist vielen Beeinflussungen unterworfen und kann
in Folge dessen nicht bei allen Stationspaaren in gleicher Weise
ausgebildet sein. Es herrscht in den einzelnen Theilen der jährlichen
Periode eine grosse Verschiedenheit vor, namentlich bei Stations-
paaren mit kleinen Entfernungen, bei welchen sich oft entgegen-
gesetzte Verhältnisse zeigen. Mit wachsender Entfernung treten die
Localeinflüsse mehr in den Hintergrund und ist der jährliche Gang
regelmässiger und schärfer ausgebildet als bei kleineren Entfernungen.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 43

Es braucht nicht hervorgehoben zu werden, dass der jährliche Gang
der Veränderlichkeit erst aus vielen Beobachtungsjahren genau fest-
gestellt werden kann.

Vergleicht man die mittleren Differenzen der Temperaturano-
malien mit den im vorigen Capitel gegebenen mittleren Anomalien
selbst, so sieht man, dass dieselben viel kleinere Beträge haben. Es
lässt sich dieses aus der Vertheilung der Anomalien erklären, welche
an ganz nahen Orten mit gleicher Lage nahezu gleich sein sollen
und erst mit wachsender Entfernung und wachsender Höhe zu be-
deutenden Beträgen anwachsen können. Bildet man das Verhältniss
zwischen der mittleren Anomalie und der mittleren Differenz der-
selben für zahlreiche Stationen, so kann man ersehen, wie vielmal
die unregelmässigen Temperaturschwankungen grösser sind, als ihre
Differenzen für verschiedene Orte.

Zur Beurtheilung des Verhältnisses zwischen der Grösse der
Anomalien und der Grösse ihrer Unterschiede werden hier die Werthe
der mittleren Anomalien für den westlichen und den östlichen Theil
sowie für das ganze Sudetengebiet gegeben.

Mittlere Veränderlichkeit der Monats- und Jahresmittel.

Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr
Renee 277.22... 2:21°771:597°91716°°71:31 771507 20:62

RES TiChe eine 079-947 71566 I IAA AS 715610 0:66
AE NGC DIE CORAN NO DOM COMTE "11367"15911066

Vergleicht man die hier gegebenen Daten für die Veränder-
lichkeit der Temperaturmittel mit den oben gegebenen Daten für die
Veränderlichkeit ihrer Differenzen bei verschiedenen Entfernungen
und Höhenunterschieden der Stationen, so erhält man folgende
Verhältnisse:

Mittlere Anemalien: Mittlere Differenzen der Anomalien.

Entfernung Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr
55 km 62 D6 38 44 41 Sen
10 C 42 4:5 al 34 38 39)

2600, Sal Dal! 2:5 26 2:9 3:0
Hohendifferenz

266 m 4:8 49 32 ar 41 40

695 , DO UN SN NS NON OT 100

Das Verhältniss zwischen der Veränderlichkeit der Temperatur-
mittel und der Veränderlichkeit ihrer Differenzen konnte aus Mangel
an Beobachtungen für geringere Entfernungen nicht bestimmt werden.

44 I. F. Augustin:

Bei ganz nahen Stationen dürfte die Veränderlichkeit der Temperatur-
mittel ca. 10mal grösser sein, als die Veränderlichkeit der Differenzen
dieser Mittel.

Nach der hier gegebenen Zusammenstellung ist das Verhältniss
grösser in den Wintermonaten, in welchen es bei einer Entfernung
von 55 km 62 erreicht, als in den Sommermonaten mit 3:8. Mit
wachsender Entfernung werden auch die Verhältnisszahlen zwischen
den mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen derselben
immer kleiner und gleichen sich auch die Unterschiede dieser Zahlen
in den Winter- und den Sommermonaten immer mehr aus. So ist
bei einer Entfernung von 266 km das Verhältniss zwischen den
mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen der Anomalien
für die Wintermonate 3:1, für die Sommermonate 2:5.

Da an den höher gelegenen Stationen die mittlere Veränder-
lichkeit der Temperaturdifferenzen zunimmt, so muss der Quotient
aus der Veränderlichkeit der Temperaturmittel und der Veränder-
lichkeit der Differenzen mit wachsendem Höhenunterschied der Sta-
tionen immer kleiner werden. Bei einem Höhenunterschied von 266 m
sehen wir denselben ebenso gross, wie bei einer Entfernung von 158 km
und bei einem Höhenunterschied von 695 m ebenso gross, wie bei
einer Entfernung von 266 km, so dass hier einem Zuwachs der Ent-
fernung um 100 km ein Zuwachs des Höhenunterschiedes von 400 m
in der Einwirkung auf die Vergrösserung der mittleren Differenzen
entsprechen würde.

Das Sudetengebiet hat keine so weite Entfernungen und so
grosse Höhenunterschiede, bei welchen die Veränderlichkeit der
Temperaturmittel gleich gross wäre, mit der Veränderlichkeit der
Temperaturdifferenzen, denn nach Hann’s Formeln würde dieses erst
bei nachfolgenden Entfernungen und Höhenunterschieden erreicht
werden.

Winter Sommer Mittel Winter Sommer Mittel
Entfernung: Kilometer © Hohendifferenz: Meter
1080 1047 1000 3144 6521 4629

Die hier zwischen der Veränderlichkeit der Temperaturmittel
und der Veránderlichkeit ihrer Differenzen für verschiedene Ent-
fernungen und Höhenunterschiede abgeleiteten Verhältnisszahlen lassen
die Vortheile erkennen, welche die Differenzen bei Erlangung ver-
lässlicher Mittelwerthe gewähren. Man kann nur die hier gegebenen
Zahlen auf das Quadrat erheben, um zu sehen, wie vielmal kleiner

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 45

die Zahl der Beobachtungsjahre sein wird, um den gleichen Grad der
Genauigkeit des Mittels zu erlangen.

Durch die Reduction gelangt man in viel kürzerer Zeit zu ver-
lässlichen Mittelwerthen als durch directe Beobachtungen. In nach-
folgender Uebersicht ist die Zahl der Jahre gegeben, um das redu-
eirte Mittel bis auf + 0:19 C. sicher zu stellen.

Entfernung Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr

55 km 9 6 7 7 7 1
158 , 20 9 10 12 13 2
266 , 38 20 15 20 22 4

Höhendifferenz

226 m 15 9 10 10 (ul 2

695 , 45 17 15 27 24 4

Wenn es sich bei der Reduction kurzer Reihen auf die Normal-
periode nur um Entfernungen der Stationen handelt, welche bis
50 km gehen, so sind nicht einmal 10 Jahre dazu nöthig, um bis
auf + 0:10 sichere Mittel zu erlangen. Bei Entfernungen bis 150 km
beträgt die Zahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung verlässlicher
Temperaturmittel für die Wintermonate 20, für die Sommermonate 10.
Verlässliche Jahresmittel erlangt man schon nach i—4 Jahren.

Die Zahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung sicherer Tempe-
raturmittel nimmt mit wachsenden Höhenunterschieden ziemlich schnell
zu, so dass sie bei einem Höhenunterschied von 700 m in den Winter-
monaten 45, in den Sommermonaten 15 und durchschnittlich 24 be-
trägt. Man wird deshalb bei Vornahme der Reduction grösseren
Höhenunterschieden ausweichen müssen, was bei Mittelgebirgsstationen
nicht schwer durchzuführen ist.

Bei der grösseren Anzahl der Stationen mit längeren Beob-
achtungsreihen wird es im Sudetengebiete möglich, Stationen mit
kleineren Entfernungen und kleineren Höhenunterschieden mit ein-
ander zu vergleichen und durch die Reduction bis auf + 0 1° sichere
Mittel bereits schon in 5—6 Jahren zu erhalten.

VII.
Die Normalperiode 1851 — 1890.

Als Periode, auf welche die Temperaturmittel sämmtlicher Sta-
tionen reducirt worden sind, ist 1851—1890 gewählt worden. Es war

46 I. F. Augustin:

im vorliegenden Falle die Wahl zwischen dieser 40jährigen und der
SOjáhrigen Periode Hanns zu treffen, auf welche die Temperaturmittel
an den Stationen der Alpen-, der Karpathenländer und in Süddeutsch-
land reducirt worden sind. Die Annahme dieser Periode hätte den
Vortheil gebracht, dass dadurch die Temperaturmittel eines grossen
Ländergebietes direct vergleichbar geworden wären. Wenn ich mich
trotzdem für die Periode 1851—1890 entschieden habe, so war dabei
der Umstand entscheidend, dass seit dem Erscheinen der Arbeit
Hanns eine längere Zeit verflossen ist, während welcher sich in Folge
der Gründung neuer Stationen sehr viel Material angehäuft hatte,
dass bei der Mittelbildung mit Vortheil verwerthet werden konnte.
Die Wahl der Normalperiode 1851—1890 erschien durch die Ver-
hältnisse geboten. Uebrigens kann man durch Ableitung der Unter-
schiede für die Normalstationen die Normalmittel aus der 30jährigen
Periode mit den 40jährigen Mitteln vergleichbar machen.

Um die Mittel der einen auf die Mittel der anderen Periode
beziehen zu können, habe ich die Differenzen der 30jährigen gegen
die 40jährigen Normalmittel berechnet und in einer Uebersichtstabelle
zusammengestellt.

Tabelle V.

Differenzen zwischen den 30jährigen 1851—1880 und den
40jährigen Mitteln 1851— 18%.

München

Brünn

z
ma
AQU ATEN MN (OP OM 0200021050210 21030 ORAN GP OA
DE je .
01

Februar . . —9.1 —01 —01 00 00 0 00.00. 00. 00 00
März 6 0:1 72.0:0%, 0:1. 0:0: 20:0. ©0020 502 10
API 2%. .041°7°01 20:0 700 . 0:0. 70:1 °..0:1° 70er
Mai .... -02 —02 —02 —02 —02 02 —01 02 —02 03 —03
Juni... . .02.°02°003. 03.02 03° voor
Jahr... 7077 00 720:0 70:0 0:0 0:0 %0 Foo 0:0
August, ©. 027027031 0:27 0:27 70:17 0:12 OP DS Da. a
September. 0:1 20:17 20417 70:1.12.0:1. 0:0. 010 ZoP RO OT
October >. 02.70.37 7037 0:3 0:2. 0:2 0:30 PS
November . —02 —02 —03 —01 —03 —01 02 —02 —02 —02 —02
December . —02 —02 —0:2 —02 —03 —01 01 —01 91 00 —02

Jahr)... %.2.2.0:0 0:0 .2.0:0.0:0 0:0 |: 00 NO TND DORE aa

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 47

Aus der beigegebenen Tabelle V. ist ersichtlich, dass durch
die Verlängerung der 30jährigen Reihe auf die 40jährige die Ver-
gleichbarkeit der aus beiden Reihen abgeleiteten Mittel nicht beein-
trächtigt erscheint. Das allgemeine Jahresmittel der Lufttemperatur,
welches bei den Vergleichungen am meisten in Betracht gezogen wird,
ist bis auf eine einzige Ausnahme an allen übrigen Stationen gleich
geblieben, indem das etwas niedrigere Mittel aus dem Lustrum
1885—1890 keinen entscheidenden Einfluss auf dasselbe aus-
geübt hatte.

Was die aus beiden Perioden abgeleiteten Monatsmittel der Luft-
temperatur anbelangt, so machen sich zwar einzelne Unterschiede
geltend, welche jedoch, da sie in keinem einzigen Falle einen grösseren
Betrag erlangen, vernachlässigt werden können. Die grössten Unter-
schiede betragen nur bei einigen Monaten bis + 0:3, während sie
bei der Mehrzahl der Monate kleiner sind. Die extremen Monate
Januar und Juli, welche zur Berechnung der Jahresamplitude der
Lufttemperatur verwendet werden, zeigen entweder keine oder bis
nur auf + (1 gehende Unterschiede. Das Januarmittel ist nach den
40jährigen Beobachtungen um 0:1" niedriger als nach den 30jáhrigen,
während das Julimittel nur an einigen Stationen um diesen Betrag
niedriger bleibt, an den übrigen Stationen aber gleich ist. April hat
nach den 40jährigen Beobachtungen eine gleiche, October aber um 03"
niedrigere Mitteltemperatur als uach den 30jährigen Beobachtungen.

Die für sámmtliche Normalstationen ziemlich übereinstimmenden
Unterschiede zwischen den 30jáhrigen und den 40jährigen Temperatur-
mitteln sind ein Beweis dafür, dass die Temperaturänderungen während
des Decenniums 1881—1890 auf dem ganzen Gebiete in gleicher
Weise vor sich gegangen sind. Man kann dieselben ohne Bedenken
an allen übrigen Stationen zur Umrechnung der 40jährigen auf die
30jährigen Mittel oder auch umgekehrt verwenden. Uebrigens sind
bei der Kleinheit dieser Unterschiede die aus den beiden Perioden
abgeleiteten Mittel auch ohne Umrechnung sehr gut vergleichbar.

In der beigegebenen Tabelle VI werden vorläufig die 40jährigen
Normalmittel 1851—1890 für eine Anzahl der inländischen und aus-
ländischen Stationen mit längeren homogenen Beobachtungsreihen
zusammengestellt, welche hier zur Vornahme der Reductionen als
besonders geeignet erscheinen. Specielle Nachweise über die Ableitung
dieser hier übersichtlich zusammengestellten Normalmittel werden
weiter unten gegeben werden. Die 40jährigen Normalmittel für sämmt-
liche Stationen werden erst im zweiten Theile dieser Arbeit veröffentlicht.

48 I. F. Augustin:

Tabelle VI.

Temperaturmittel für die Periode 1851-1890.

IT F2 FF Fr TOR = a PERLES SEINY iris = =
| | = 5 7 =
| = = E = = = = = 5 En
| O rt 69 = č = 5 = © 2 a ©
| M Ea am 080
| FS
| (se) > ar)
Seehöhe . . . | 463 | 413 | 284 | 168 | 256 | 302 | 328 | 278 | 285 | 202
Jahre 00] 13 | 14 oo 1140 | 99 | 15 | 15 1720, 1020
| m
Januar . . 30192-71232 19/98) 20.6) 0.7) 7920 2.8) 21-9
Februar — 1.8 17 [1.1103 | 1.4 1-7 97 1.5 20:8) 803
März ....| to) do) WS) 27 10 10, 12, 120 >00)
April D 65 841 ©2801 3 zo 70. Ne OM 57
Mai... ..|113| 114) 19:4) 12:8 | 12:3.) 19:0 | 11:8), 13:3 1918 Mie
| Juni. . ..|ıs1| 1562| 159) 168| 162 | 16:1| 155 | 173 | 171) 175
| Jul... || 167 | 169) 177) 18:8, 178 | 177. 171) 18:8] Me 193
August . . „| 161 | 15°7| 169 | 175 | 17°0 | 16°5 | 161 | 18:0 | 1&1| 18°6
September . . | 126 | 12:1| 13°2 | 140 | 135 | 12-9 | 12:5 | 141| 145 | 149
October ..| =s| zı) 77| 88, Sol Tal "el 87, Mol 9:3
November . .| 12 14, 18, 32| 23) 18, 18| 2585| 28| 32
December . .|—23|—19|—16|—03|—153|—20|—20|—17|—12 | —04
|
Jahr. ©. 67) 68| 78| 84| 76| 72| 7o| see"

N = E a = S

I 5 eM = = S MCS

Ort. 8 B ele) 3

ee Ee E E VE s

In © 5 A =] A

| Pe |

Seehöhe . .|| 166 | 350 | 425 | 459 | 397 | 520 | 311 | 516 | 535 | 464

Jane... | 2a MoN | 1) 2] 220, OLO NESON LS
Januar . . ..\—17 2:7 |—9:7 |— 83:2 |-_ 9-4 |—2°8 |— 1:7 |—2°9 —3:6 |—4 1
Februar . . . |-0:3 |[—9:2 |—18 | —2-1 |—1-3 |—1:8 |- -0:3|—1:8 |—2:5 |—2:9
März .. . 2 3:3 (01 1:3| 1:5| 2>| 1.0], 2:81.02 080,52 ONO
April sun 9:11 7069| 731 76| 6:91 8:21.00) 52 GS
Mai . . . . .|| 141 | 11:8| 117 | 124) 12°4| 120| 13-1 | 121| 112) 114
Juni... . .| 179| 15-9 | 15-4| 162 | 162 | 15:9 | 16:8| 15:9| 152| 154
Ju NE os 17:3 17:3 | 18:0.) 18:0)| 7 SNS 61 M67 MAR O A0
August . . .|| 187 | 16:5| 164| 17:2 | 17:3| 170| 180, 16:9 | 16:1 | 16:1
September . . | 14-9 | ı2:8| 13:8 | 13-4 | 13-6 | 13-1 | 142| 13:1 | 12:8 | 12:3
October... 91.82 ze 7e| 83|, 72 seo R M0
November . .| 30| 2:1 TAS 1:50 OB 131220 OMA)
December . .|—0+9|—2:2 |—21|—25 —17|—22|—07|—24 |—3°0 | —3°4
Jahr u... 80. zo di 73, der 70 1822 OA R GG GE

|

Tabelle VI

Die Temperaturverháltnisse der Sudetenlánder.

Temperaturmittel für die Periode 1851—1890.

| | sh
| EP EE P sh OE P VEN ug
O PEPE EP MEN P EM Sie
n nooo KS EU PER ent
Mu | eue
Seehöhe . . . | 178 | 231 | 215 | 518 | 278 | 429 | 341 | 642 | 258 | 220
Jahre . As ao 15555 a5 10 20:40
Januar —27|—26|—24|—28|—28|—26|—38|—48|—14|—33
Februar —09|—12|—12|—18|—L9|—21|—23|—+£1|—08|—23
März 33: 281028) .18| 16100 1430025 17
| April SSS (22891008 Te AIG TS DR AO 80 79
Mai . 142 | 13°6| 13°7| 12-7| 12:6 | 11-3| 122) 8-9] 12:8| 13:3
Juni . 180) 17°3| 17°7| 168| 167 | 15°2| 16:3| 13°0| 168| 172
Julie. 19:8 | 191 19:2. 184, 18°3| 166 | 177 | 14°9 | 18°6 | 187
August... || 189, 182 | 184 | 176| 174| 15:8, 169 | 141, 180, 178]
September 149 | 14:5| 144| 13°9| 13:5| 12:3 | 18:2| 10:7 | 143| 139
| October 3311 951 lo 8:61 1837 18108 6-0 SN er
: November AT A PR A A 2D 0220000023010 0:32:01 2220
December —1'7 esk 159, 2:3 242 0:80 250
Jahr | 87] sul EH) MONTE NN EAN 08 «2.48, AS

| | | ] | =

| | | =

EMP EEE A6

(O) Von ps EE S | 58, à | B ==

NES | -i 3 = >" B

I > | Rd — 3 en) = © © = =

|| | m = A £ | = = © m

l | | © B
Seehöhe | 224 | 230 | 380 | 529 | 345 | 927 | 120 | 102 | 217 | 147
Jahre | Re | 40 | 40 | 20 | 25 | 40 | 40 | 40

|! | | |
Januar N 1.8 3:2 0:72:10 3:72, DO ES e6
Februar | 0:0 1—0:2 —08 |—12|—09|—35|—01| 0:4 —0:9 |—1:0
März al | NR ar. Beleg EN RD 29
April | 93, 9-0! 85| 73, 73, 36, 80| 86| 75| 80
Mai | 1041| 141, 13:1) 117) 118, 81| 127, 184, 12:6| 132
Juni. | 12:8 | 17-9 16:9 15°2|| 155 121169) 17-4 16:6| 17:3
Juli . | 19:7 | 197 | 18:6 | 171 | 171 | 13°9 | 18°4 | 19:0 | 18-0| 189
Aucust .. . | 188) 184| 18:0| 163 | 16:3| 13:1 | 17:5 18:2 17:3) 181
September . 151) 147 | 145 | 12:8 | 12°8| 10:3 | 13-9 | 147 | 13:8 | 144
October | 98 9:4 8:8 76 78 504 87 9:3 86 90
November 7 3:42.3:022:0 1:63], 2:0. ST NO ON 003555 9:7.10.02:8
December . |— "08 |--1°0 —22|—22 | —15|—33|—03, 03|—09|—10
Jahr : | 91 89.81. I 7a 22 82 9090| 801 84|
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899. 4

50 I. F. Augustin:

Neben den hier angeführten Stationen mit längeren Beobachtungs-
reihen sind jedoch auch Stationen mit kürzeren Reihen zu Verglei-
chungen von Temperaturmitteln und zu Reductionen auf die Normal-
periode benützt worden. Die Prüfung des Beobachtungsmaterials kann
gut nach entfernten Stationen vorgenommen werden, erfordert jedoch
in manchen Fällen eine nahe gelegene Station, wenn namentlich in
den Wintermonaten sichere Mittelwerthe erhalten werden sollten.
Es musste besonders im gebirgigen Terrain eine nahe gelegene Station
gewählt werden, wenn es sich um die Reduction von bloss einigen
Jahrgängen auf die Normalperiode gehandelt hatte. Die Temperatur-
mittel mit 10jährigen und längeren Beobachtungen können, wie Hann
nachgewiesen hatte, auch nach einer entfernten Station mit gutem
Erfolge reducirt werden.

Zur Erlangung verlässlicher Mittelwerthe wurden fast durch-
sehends die Differenzen gegen mehrere Stationen gebildet und die
durch dieselben erlangten Resultate mit einander verglichen. Ge-
wöhnlich wurde zuerst die Reduction nach den oben für jedes Land
aufgestellten Normalstationen vorgenommen, das erlangte Resultat
aber nur dann beibehalten, wenn es mit dem durch Hilfe der Nach-
barstation erhaltenen Resultat übereinstimmte. Sonst wurde den Re-
ductionen durch die Nachbarstationen der Vorzug gegeben, namentlich
wenn es sich um kurze Reihen gehandelt hatte. Von den oben ange-
führten Normalstationen waren bei Vornahme der Reductionen be-
sonders Prag, Brünn, Wien und Breslau in Verwendung.

Zur Ableitung der normalen Temperaturmittel sind nur die-
jenigen Differenzen genommen worden, welche den brauchbarsten
Theilen der Reihen angehören, während die aus den mangelhaften
Theilen berechneten Differenzen unbeachtet geblieben sind. In Folge
dessen kamen bei der Reduction viele Jahrgänge nicht zur Ver-
wendung, denn man rechnet viel besser mit guten kürzeren als mit
langen mangelhaften Reihen. Da man nach verhältnissmässig kurzer
Beobachtungszeit Konstante Differenzen erlangt und die durch die-
selben erhaltenen Resultate wenigstens für das Jahresmittel ebenso
verlässlich bleiben, als durch die vieljährigen Differenzen, so kann
man sich dabei nur auf einzelne Theile der Beobachtungsreihen
beschränken.

Die oft störenden Unregelmässigkeiten im jährlichen Gange der
Temperaturdifferenzen, welche aus kurzen Beobachtungsreihen abgeleitet
worden sind, wurden durch Anwendung einer einfachen Ausgleichungs-
formel beseitigt Es wurde bei dieser Operation der zu ersetzende

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 51

Werth mit dem doppelten Gewicht genommen und somit das neue
Mittel nach der Formel M = ‘/, (a + 25 + c) berechnet. Es kann
hier durch mehrere Beispiele nachgewiesen werden, dass dadurch die
Reductionen an Sicherheit gewinnen.

VIII.
Specielle Nachweise über die Ableitung der Temperaturmittel.

Eger. 31 Jahre 1864—1894 zu den Terminen 6, 2", 10" Be-
obachter während der ganzen Periode Prof. A. v. Steinhaussen. Die
Station ist im J. 1895 eingegangen. Nach Vergleichungen mit Bayreuth
und Prag erscheint die Reihe nicht homogen. Die Periode 1864—1880
weist im Ganzen um 0:4“ höhere Mittelwerthe auf als 1881—1894.
Um beide Reihen vereinigen zu können, sind an die Mittelwerthe
der Periode 1864—1880 Correctionen angebracht worden, welche aus
den Differenzen gegen die beiden genannten Vergleichsstationen ab-
geleitet worden sind und welche nachfolgende Beträge aufweisen:
October—März — 02°, April u. September — 04, Mai — 0'5°,
August — 069, Juni u. Juli — 0'8°, Jahr — 0'4°. Die Reduction auf
die Normalperiode ist nach Bayreuth und Prag durchgeführt worden.
Die Station wird als Vergleichsstation benützt und werden die corri-
girten Temperaturmittel mit den Mitteln der anderen Vergleichs-
stationen hier abgedruckt werden.

Karlsbad. 20 Jahre 1875—1895; 7°, 2h, 9h: vom November
1878 7°, 1°, 9, Mit Lücken während Jänner — April 1875, Juni u.
October 1878, September—October 1881. Seit October 1882 blieb der
Standplatz der Instrumente ungeändert im I. Stockwerke des Hauses
„Windsor,“ Laurenzigasse. Um die Mittel 1575—1881, nach welchen
die Station während des Winterhalbjahres zu warm erscheint, mit
der nachfolgenden homogenen Reihe 1882—1895 vereinigen zu können,
wurden an dieselben als Correctionen angebracht im October — 0:1°,
November — 0:4, December— Jänner — 0°5, Februar — 0:7, März
— 08, April — 06 und Mai 0:3, Juni—September 00, Jahr
— 3. Die Lücken wurden aus den Differenzen gegen Eger inter-
polirt. Auf die Normalperiode wurden die Temperaturmittel reducirt
durch Eger. Die Station wird als Vergleichsstation benützt.

Kaaden. 23'/, Jahre, 1870—139, 7*, 2%, 9" mit Lücken na-
mentlich in der Periode 1870 —75 und im J. 1895. Die Beobachtungen

4%

52 L F. Augustin:

wurden während der ganzen Zeit an der Ackerbauschule angestellt.
Die Bildung der Differenzen gegen Eger und Prag führte zu dem
Resultate, dass die Mittel aus der Periode 1870— 1875 unbrauchbar
sind und die Mittelwerthe während 1876—1884 höher erscheinen
als 1885—1895. Nach Auslassung der älteren unsicheren Beobachtun-
gen 1870—1875 wurde durch Anbringung der konstanten Correction
— 94" an die Temperaturmittel der Periode 1876—1884 die Reihe
homogen gemacht. Die Reduction ist durch Eger vorgenommen worden.

Bodenbach. 23 Jahre 1851—1873; 6", 2h, 10". Beobachter
Oberförster Adam Seidl. Eine übersichtliche Zusammenstellung der
Temperaturmittel findet man im Jahrgang 1864 und 1872 der Jahr-
bücher der Centralanstalt, weiche letztere für die ganze Beobachtungs-
periode 1828—1873 von Dr. St. Kostlivy gemacht worden ist. Die
Differenzen gegen Prag sind konstant und ist demnach die Reihe als
homogen anzusehen; nur mussten vor ihrer Bearbeitung einige un-
richtige Angaben beseitigt werden.

Böhm. Leipa. 41'/, Jahre 1852—1895; 6", 2°, 10% (1852 bis
1862); 7*, 2h, 10% (1863— 1885); 7", 2h, 9h 1886 -- 1895). Beobachter:
P. Paul Hackel 1852—1878, Dr. F. Hötzel 1879—1880, Professor
P. Zimmerhakl 1881—1886; Prof. Josef Wünsch seit 1887. Die Be-
obachtungsreihe weist mehrere Lücken namentlich während 1856 bis
1860 und zahlreiche unrichtige Angaben auf. Die Differenzen gegen
Prag und Görlitz sind trotz des öfteren Personenwechsels und des
Wechsels der Beobachtungstermine konstant und konnte nach Besei-
tigung der Lücken und der gröberen Störungen durch Interpolation
eine 40jährige homogene Reihe hergestellt werden. Nur die letzten
Jahrgänge 1891—1895 befinden sich nicht in Übereinstimmung mit
den früheren, indem die Mittel aus dieser Periode beträchtlich nie-
driger, namentlich während des Winterhalbjahrs erscheinen. Durch
Anbringung der aus den Differenzen gegen Prag abgeleiteten Cor-
rectionen September— December 0:5°, Januar— Februar 0'4°, März 0:2",
April 0‘1°, Mai und Juni 00, Juli u. August 0:2”, Jahr 0:3° können
die letzten Jahrgänge an die früheren angeschlossen werden.

Weisswasser. 31 Jahre 1865—1895; 6", 2h, 10% (bis 1872).
6°, 2°, 9% (seit 1873). Beobachter Prof. M. Sluka (bis 1884) und Prof.
A. Peřina (seit 1885). Die Differenzen gegen Leipa und Prag sind
konstant und ist Weisswasser als Vergleichsstation für die Nachbar-
stationen geeignet. Die Reduction auf das Normalmittel ist durch
Prag ausgeführt worden.

Böhm. Aicha. 15°), Jahre; 1815—1875, 1882—1895. Beob-

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 53
achtungstermine 7, 2°, 10" und 7", 1'/,", 8"/". Beobachter während

der ersten Periode Bratanich und Krejčí, während der zweiten
K. Schiller. Die Termometer waren im I. Stockwerke in der Wohnung
des Beobachters untergebracht. Die Differenzen gegen Prag und
Weisswasser sind konstant. Die Interpolation der fehlenden Tempe-
raturmittel im J. 1881 und Jänner—April 1882 und die Reduction
auf die Normalperiode ist durch Weisswasser ausgeführt worden.

Josefstadt. 25 Jahre 1876—-189»; 8°, 2%, 8°: k. k. Garnisons-

Spital. Die Differenzen gegen Prag und Breslau sind während der
Periode 1876-1890, während welcher Hauptmann Holy als Beob-
achter angeführt wird, konstant, während der Periode 1891 - 1895
aber sehr variabel, so dass die letzten Jahrgänge an die früheren
nicht angeschlossen werden konnten. Es wurden nur die Temperatur-
mittel aus der Periode 1876—1890 zur Ableitung der Normalmittel
benutzt.
Čáslau. 41 Jahre 1852—1895 mit Lücken im J. 1857, 1861,
1887 und einer Unterbrechung im J. 1873. Beobachtungs-Termine;
60,.2210:7 (1352 bis 1891); 74,1%, 9618921895); Beobachter:
Dechant J. Pečenka (1852— 1872), Director J. Kuthan (1874—1595).
Die Aufstellung der Beobachtungsinstrumente war während der ganzen
Zeit günstig und ist die Reihe nach den Vergleichungen mit Prag
homogen. Es machen sich in der ganzen Reihe nur einzelne unrichtige
Temperaturmittel bemerkbar. Durch Interpolation der fehlenden Jahr-
sänge 1851 und 1873, der oben angegebenen Lücken und nach Be-
seitigung der Störungen, gelang es eine vollständige 45jährige Tem-
peraturreihe herzustellen, aus welcher die 30- und 40jährigen Mittel
direct berechnet werden konnten. Neben Prag und Leipa hat Cäslau
die längste und auch die beste Beobachtungsreihe, welche die ganze
hier in Betracht kommende Periode ausfüllt, und kann deshalb als
Normalstation für die Stationen im östlichen Böhmen dienen.

Prag (k. k. Sternwarte). 45 Jahre 1851-1895, 6°, 2h, 10%
1851— 1892), 7°, 2h, 9" (1893—1895), ausserdem stündliche resp.
zweistündliche Aufzeichnungen mit Hilfe eines Thermographen. Die
Beobachtungen sind an der k. k. Sternwarte in einem geräumigen
Hofe des Klementinums angestellt worden. Die Vergleichung mit an-
erkannt guten Normalstationen hatte ergeben, dass die Beobachtungs-
reihe nicht homogen erscheint, sondern in zwei verschiedene Theile
zerfällt, von denen der erste mit stetig anwachsenden Temperatur-
werthen die Periode 1851-—1870 umfasst und der zweite homogene
Theil sich über die Periode 1871—1895 erstreckt. Da die Aufstellung

54 I. F. Augustin :

der Thermometer während der ganzen Zeit dieselbe geblieben ist
und auch in der Umgebung keine grösseren Veränderungen vor sich
gegangen sind, so konnte das Anwachsen der Temperaturwerthe
während 1851—1870 nicht in Localeinflüssen liegen, sondern musste
der Grund in den Thermometern selbst gesucht werden. Es wurden
während der früheren Beobachtungsperiode seit 1851 weder durch
Thermometervergleichungen noch durch Eispunktbestimmungen die
instrumentalen Correctionen bestimmt, deren Betrag allmälig mit dem
Aufrücken des Eispunktes gewachsen ist. Seitdem die Fehler bei 0°
bestimmt und die Correctionen regelmässig an die Temperaturbeob-
achtungen angebracht werden, machen sich keine Störungen be-
merkbar und ist die Reihe homogen.

Um den ersten Theil der hier in Betracht stehenden Reihe an
den zweiten anzuschliessen, wurden nicht die nachträglich für die
Thermometer ermittelten Correctionen an sämmtliche Jahrgänge an-
gebracht, weil dieselben als zu spät ermittelt, nur für die letzten
Jahrgänge die vollständige Geltung haben und für die ersten Jahr-
gänge zu gross sind. In diesem Falle können keine konstanten Cor-
rectionen an Temperaturmittel angebracht werden, sondern müssen
vor ihrer Anbringung die allmäligen Veränderungen derselben ermittelt
werden. Ich habe diese Arbeit durchgeführt durch Bildung der Diffe-
renzen gegen die korrespondirenden Mittelwerthe in Wien, Krakau,
Breslau, Torgau, Bayreuth und München in den „Untersuchungen
über die Temperatur in Prag*)“ und die Reihe durch Anbringung
von veränderlichen Correctionen homogen gemacht. Durch Vergleichung
der erlangten Resultate**) kann man ersehen, dass die mittels der
Differenzen gegen die Normalstationen ermittelten Correctionen den
Vorzug verdienen vor den nachträglich ermittelten, die nur für einen
kürzeren Zeitraum und nicht für die ganze Periode eine völlige
Geltung haben können.

Zugleich wird hier ein Beispiel gegeben, wie die Methode der
Differenzen ein vortreffliches Mittel abgibt zur Beseitigung der ver-
schiedenartigen Störungen aus den Temperaturreihen. Mit Hilfe der
Differenzen gegen verlässliche Normalstationen konnte eine homogene
Reihe von Temperaturmitteln hergestellt werden, die zu Verglei-

*) Sitzungsb. d. kön. böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften 1889

**) Die Herstellung der Temperaturreihe nach den vom Director Hornstein
während 1871— 1872 ermittelten instrumentalen Correctionen hat Dr. St. Kostlivý
durchgeführt: Die Temperatur von Prag, Abhaudlung d. k. bühm. Gesell d. Wiss.
1837 VII. Folge II. Band.

t

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. Hi

(

chungen mit anderen Reihen sehr gut geeignet ist und zu verschie-
denen Reductionen auť die Normalperiode verwendet werden kann.
Die Temperaturmittel findet man am Schlusse dieser Arbeit für die
sanze Periode 1851—1895 zusammengestellt.

Es sind in letzter Zeit noch an zwei anderen Orten in Prag
Temperaturbeobachtungen angestellt worden und zwar im Garten des
Benediktinerklosters Æmaus auf der Neustadt und auf dem Aus-
sichtsthurm am Laurenziberg der sogenannten „Petfinwarte“. Es
sollen hier aus den Beobachtungen der beiden Orte Temperaturmittel
abgeleitet und mit den Mitteln der Sternwarte verglichen werden.

Prag-Emaus. 3 Jahre 1889—1892: 7, 2h, 9"; Beobachter
P. St. Waldner. Die Station befand sich südlich von der Sternwarte
in etwas freierer Lage als diese namentlich gegen W. Die Seehöhe
207 m ist gegen die Sternwarte um 10 m grösser. Die Temperatur-
unterschiede gegen die Sternwarte sind gering, sie betragen im Ganzen
nur 0:19 und gehen in den einzelnen Monaten nicht über 0:29 hinaus.
Die Übereinstimmung der Temperaturmittel an beiden Stationen ist
eine vollkommene.

Prag-Petrinwarte. 4 Jahre 1893 — 1896; T, 2°, 9h, Beobachter:
das Personal der Warte. In freier Lage auf dem Laurenziberg, an
dem linken Ufer der Moldau, westlich von der Sternwarte in der
Höhe von 327 m ü. d. Meere. Die Thermometer waren an einer
hohen Mauer gegen N, an der sich schattige Bäume hinziehen, auf-
gestellt in der Höhe von 2 m über den Erdboden.*)

Die Mitteltemperaturen dieser Stationen für die Periode 1851
bis 1880 in den extremen und den mittleren Jahreszeiten werden
hier übersichtlich zusammengestellt und mit einander verglichen.

Breite Länge Höhe Jänner April Juli October Jahr

500 140

BEATE ., 52 95 7197. IST OLO ONO SO
MAS en =. 4” 95, 207. —12 = 88 IB -DS Se
Berkmwaite,r.. 00,024 3271 29 8 sale sad

*) Über die Gründung und die Ausrüstung der Station und die daselbst
angestellten Beobachtungen siehe Augustin: Resultate der meteorologischen Be-
obachtungen an der Petřinwarte in Prag. Von den Temperaturbeobachtungen
werden hier bloss die directen Ablesungen an der unteren Station der Petřin-
warte gegeben, wáhrend die auf dem Thurme gemachten Ablesungen (obere
Station 50 m über d. Erdboden) erst später publicirt werden. Desgleichen werden
mit der Zeit die stündl. Aufzeichnungen des Thermographen von beiden Sta-
tionen der Warte zur Veröffentlichung gelangen.

56 i I. F. Augustin:

Die Temperaturmittel der beiden in der Stadt befindlichen Sta-
tionen sind nahezu gleich, dagegen bestehen bedeutende Wärmeunter-
schiede zwischen diesen beiden und der Landstation, wie es sich
bei dem Höhenunterschiede 120—130 m und den verschiedenen órt-
lichen Verhältnissen erwarten lässt. So betragen die Temperatur-
differenzen zwischen der Petřinwarte und der Sternwarte im Jänner
—1'1°, April —10°, Juli —1:3°, October —10, Jahr —1'2°. Die
grösseren Wärmeunterschiede in den extremen Jahreszeiten als in
den mittleren wären auf die raschere Temperaturabnahme mit der
Höhe im Sommer und den grösseren Stadteinfluss im Winter zurück-
zuführen. Zur Erklärung der Wärmeunterschiede möge noch der
Umstand angeführt werden, dass die Thermometer der Petrinwarte
über einem mit Vegetation bedeckten Boden in der Nähe schattiger
Bäume aufgestellt sind, die Thermometer der Sternwarte sich dagegen
in einem mit Steinen gepflasterten und von Häusermassen umgebenen
Hofe befinden.

Reducirt man die Temperaturmittel der Petřinwarte unter der
Annahme einer Wärmeänderung von 05" für je 100 m auf die See-
höhe der Sternwarte 197 m, so erhält man den Localeinfluss der
Stadt auf die Temperatur.

Breite Länge Jänner April Juli October Jahr

Prag, Stadt °. . -50751 14255 —_ 1:1 .88 JO ©
Prag, Umgebung °. . 50°5: 14924 —1:5 85 7188059777734
Temperaturunterschied 0:47,03 Wo W DO

Die mittlere Temperatur in Prag erscheint gegenüber der Um-
sebung im Ganzen um 0°5° durch den Stadteinfluss erhöht; diese
Erhöhung ist grösser im Sommer und im Winter als im Frühling
und im Herbst.

Lobositz. 24 Jahre 1866 - 1889, 6", 2h, 10° und 7%, 2h, 9h:
Beobachter: Dr. J. Breitenlohner und Dr. Hanamann. Die Mittel-
werthe sind auf 24stündige Mittel reducirt und mit den korrespon-
direnden Mitteln in Prag verglichen worden. Die Reihe ist homogen
bis zum Jahrgang 1885, von 1886 angefangen bis 1889, in welchem
Jahre die Station eingegangen ist, sind die Differenzen sehr veränderlich,
so dass man an jeden Jahrgang eine andere Correction anbringen
müsste, um denselben an die früheren Jahrgänge anschliessen zu
können! Es wurden deshalb diese letzten vier Jahrgänge von der
Bearbeitung ausgeschlossen. Sonst kann aber die Station sehr gut als
Vergleichsstation benützt werden.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 57

Leitomischl. 10 Jahre 1881—1890; 7, 1°, 9%; Beobachter
Prof. Em. Bárta. Die Beobachtungen sind publicirt im Schulprogramm
des Gymnasiums für das Jahr 1891. „Výroční zpráva c. k. státního
vyššího gymnasia v Litomyšli na rok 1891.“ Die Differenzen gegen
Cäslau und Prag sind konstant und kann die Reihe zu Vergleichun-
gen mit anderen Reihen benützt werden. Die Reduction auf die
Normalperiode ist durch Čáslau vorgenommen worden.

Deutschbrod. 33'/, Jahre 1855 — 1871; 6", 2h, 10h; 1881—1895
7°, 1%, 9h. Die Station befindet sich beim Gymnasium und wurden
die Beobachtungen ausgeführt in der früheren Zeit durch die Pro-
fessoren: N. Sychrava und F. Bursik; in der neueren Zeit seit 1881
durch A. Dufek. Deutschbrod hat eine lange Beobachtungsreihe auf-
zuweisen, die Vergleichungen mit Cäslau und Prag haben jedoch
ergeben, dass dieselbe nicht homogen ist. Die ältere Reihe hat in
den letzten Jahrgängen 1860—1871 um 0:5° niedrigere Temperatur-
mittel aufzuweisen, als in der Zeit 1853—1865. Die ersten Jahr-
sänge der neueren Beobachtungsreihe 1881—1885 stimmen mit den
letzten Jahrgängen der älteren Reihe überein; seit 1886 ist die Station
jedoch vielleicht in Folge einer ungünstigen Aufstellung der Instru-
mente übermässig warm geworden in den Sommermonaten bis um 2".
Da diese Erwärmung sich bloss auf die Monate von März bis No-
vember erstreckt und regelmässig von den Frühlingsmonaten zu den
Sommermonaten anwächst und zu den Herbstmonaten wieder abnimmt,
so kann als Ursache dieser Störung die Bescheinung der Thermo-
meter durch die Sonne angenommen werden. Nach der vorgenommenen
Prüfung des Beobachtungsmaterials kann man die Temperaturmittel
in drei Gruppen scheiden und zwar I 1853—1865; II 1866—1871:
1881— 1885; III 1356— 1895. Zur Ableitung der Normalmittel wurden
die Beobachtungen aus der ersten Periode 1853—1865, die als die
sichersten angesehen werden können, benützt, indem an dieselben
die nachfolgenden Beobachtungen aus der Periode 1866--1870 durch
Anbringung einer konstanten Correction 0'5° angeschlossen worden
sind. Die Temperaturmittel dieser älteren Reihe werden auch im
II. Theile der Arbeit vollständig zum Abdrucke gelangen. Es liesse
sich zwar auf diese Weise auch die neuere Reihe dureh Ermittelung
und Anbringung von Correctionen homogen machen; die Correctionen
müssten aber solche Beträge haben, dass ihre Anwendung unsicher
wäre. Es wäre sonst sehr vortheilhaft, wenn auch die neuere Reihe
für Deutschbrod homogen gemacht werde, damit sie zu Vergleichungen
mit den Reihen der Nachbarstationen benützt werden könnte.

58 I. F. Augustin:

Tábor T. 17'/, Jahre 1875—1892; 7", 2", 10%. Beobachter war
Prof. F. Hromádko und die Beobachtungen sind in der Wohnung
(N-Fenster) ausgeführt worden. In den Differenzen gegen Prag gibt
sich eine allmälige Abkühlung um 0'1° von einem Lustrum zum
anderen kund. Auffallend niedrige Temperaturmittel wurden beobachtet
im Februar 1878, März 1882 und Februar 1887. Trotz der hier an-
geführten Mängel ist diese Reihe für die Ableitung von Normal-
mitteln und für die Vergleichung mit anderen Reihen verwerthbar.

Tábor II. 9'/, Jahre 1886—95; 7h, 1", 9% mit Lücken 1866 und
1890. Die Station befindet sich in der landwirthschaftlichen Lehranstalt,
die Thermometer am Nordfenster des I. Stockwerkes. Da die Beob-
achtungen meist von Zöglingen der Anstalt ausgeführt werden, so
sind sie nicht so verlässlich, wie bei Täbor I. Die Temperaturdiffe-
renzen für die Prüfung und die Reduction auf Normalmittel sind
gegen Prag und Täbor I gebildet worden. Letztere können für den
Ausdruck des Localeinflusses der Stadt auf die Temperatur angesehen
werden. Mit Hilfe dieser Differenzen kann die Reihe II an die Reihe I
angeschlossen werden.

Příbram. 14'/, Jahre 1881--1895; 7", 2", 9". Beobachter:
k. k. Markscheiderei. Lücken im J. 1881 und 1894 sind durch Diffe-
renzen gegen Prag interpolirt worden. Die Reihe ist homogen und zu
Vergleichungen mit anderen Reihen geeignet.

Pilsen. 33'/, Jahre, 1852— 1873 und 1876—1887, 6", 2h, 10"
Beobachter: Prof. J. Smetana, A. Wach und A. Jelinek seit 1876*). Die
Aufstellung der Thermometer am Fenster im Hofraume. Nach den Diffe-
renzen gegen Prag findet man keine Übereinstimmung in den ein-
zelnen Theilen der Reihe. Homogen ist nur die neuere Reihe 1876
bis 1887, die ältere Reihe dagegen zerfällt in zwei Theile, indem
eine Erwärmung der Station von 1861 an eingetreten ist. Der Betrag,
um welchen die Temperatur während 1861—1$73 höher erscheint
als 1852—1860, ist 0:49. Um diese beiden Reihen an die neuere
homogene Reihe anzuschliessen, wurden ans den Differenzen gegen
Prag Correctionen abgeleitet und an die älteren Temperaturmittel an-
gebracht. Weiter wurden mit Hilfe dieser Differenzen auch die feh-
lenden Jahrgänge 1851 und 1874—1875 interpolirt, um eine ununter-
brochene Reihe herzustellen und Lustrenmittel zu berechnen. Wollte
man alle Beobachtungen auf die Aufstellung der Thermometer während
1852—1860 zurückführen, so müsste man die Temperaturmittel um

*) Jahrb. d. C. A. 1880.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 59

den Betrag 0:2“ vermindern. Die Reduction ist durch Prag vorge-
nommen worden.

Pisek. 15 Jahre 1875—1889; 6", 2", 10° im Gymnasium. Be-
obachter Director Tonner. Die Temperaturreihe wurde verglichen mit
Täbor und Prag. Es macht sich in derselben eine allmälige Erwärmung
von einem Lustrum zum anderen um 0:1“ bemerkbar, in den letzten
zwei Jahrgängen 1888—1889 bis um 02%. Die Reihe ist vor der
Mittelbildung durch Anbringung von Correctionen homogen gemacht
worden.

Wemperaturdiiferenz Krumau —

Pr AS | Budweis

1867/71 | 1872/78 | 1579/83 | 1884/86 | 1887/95 | 1887/95 |
Jänner... . —0:8 |. —15 = =D Br —0'2
Bebruar | —0% —1'5 —1"1 —21 | —17 —04
März s | —0'9 —14 | —08 =o —1*6 — 02
Apia 16 — 08 o eh —0'3
Mai . Zo 0,8 2:0 —08 9.9 —15 - 05
DT REMONTER —9:3 —0'8 9:8 —1'6 — 06

Juli . | —16 23 la) 4 —1:7 B
August... 17 — 2:4 ==1:2 7 —1:7 —0"8
September . . | —1°5 — 2:2 —12 —28 — 18 — 07
October . . : | —10 —1:4 —12 —21 20 0:8
Noyembere...\ 1:1 — 14 Mu —21 | —07
December . . 160 156 —13 | —18 —20 | —06
ele a 02 are a ee

| |

Krumau. 27'/, Jahre 1867—1895; 6}, 2h, 10h; 7h, 2h, 9h (seit
1880). Die Termine wurden jedoch in der Zeit 1875—1879 nicht
immer eingehalten. Beobachter: Die Schwarzenberg'sche Wirtschafts-
direction. Die Beobachtungen wurden in dem Schlosse angestellt,
welches ca. 40 Meter über der Stadt gelegen ist. Im J 1880 war
das Beobachtungslocale im I. Tracte vor dem gewölbten Eingange
in das Innere des Schlosses, und nach dem Berichte im J. 1893
p- XX befand sich die Station in der Ingenieur-Kanzlei im Schlosse,
wo die Thermometer mit Beschirmung vor einem N-Fenster aufgestellt
waren. Nach den „Jahrbůchern“ musste ein häufiger Localwechsel
in der Aufstellung der Beobachtungsinstrumente stattgefunden haben,
denn es werden in denselben nach und nach sechs verschiedene See-

60 I. F. Augnstin:

höhen der Station angegeben Der Personenwechsel war ein perma-
nenter; es werden für die Zeit vom 1867 —1886 acht verschiedene
Beobachter angeführt. Die Reihe hat mehrere Lücken, viele unrichtige
und unzuverlässige Temperaturmittel und ist nicht homogen. Nach
den Differenzen gegen Prag zerfällt die Reihe in fünf verschiedene
Theile, von welchen ein jeder eine andere Mitteltemperatur für die
Station ergibt. Nach Reihe I und III erscheint dieselbe im Jahres-
mittel um 1:1“ wärmer als nach IV, nach II ist der Ort kühl im
Sommer, noch V wiederum im Winter; IV zeigt im ganzen Jahre
die niedrigsten Mitteltemperaturen. Bei dieser Nichtübereinstimmung
kann die vorliegende Reihe nicht in ein Ganzes vereinigt werden
und wurden deshalb die an die einzelnen Theile der Reihe anzubrin-
senden Correctionen ermittelt, um die Reihe homogen zu machen.
Es wurde der letzte Theil der Reihe 1887—1895 als der längste
und der verlässlichste für die Mittelbildung und für die Reduetion
auf Normalmittel ausgewählt und mit Hilfe desselben die Correctionen
abgeleitet, welche an die vorangehenden Jahrgänge angebracht werden
mussten, wenn die Reihe homogen gemacht werden sollte. Nach Inter-
polation der Lücken und der Beseitigung der fehlerhaften Angaben
wurden sämmtliche Jahrgänge während 1867 — 1886 entsprechend den
übersichtlich zusammengestellten Differenzen korrieirt und an die
Jahrgänge 1887—1895 angeschlossen. Da die Reihe fast gänzlich
umgearbeitet worden ist und die Correctionen mitunter beträchtliche
Beträge gehabt haben, so kann die so homogen gemachte Reihe
freilich keinen grossen Anspruch auf die Verlässlichkeit machen.
Iglau. 18 Jahre 1374— 1893 mit einer Unterbrechung während
18771878; Ss ar seit: 1879) Beopachters Eros
J. Grassl 1874—1889, F. Mika, Oberkrankenwärter. Keine homogene
Beobachtungsreihe. Nach den Differenzen gegen Datschitz und Brünn
stimmen die Beobachtungen 1890—1893 mit den Beobachtungen
1874—1889 nicht überein; die Temperaturmittel der letzten Jahr-
sänge sind um 05“ niedriger als die früheren Mittel. Die Nicht-
übereinstimmung lässt sich durch den Personen- und Localwechsel,
der im Jahre 1890 stattgefunden hatte, erklären. Da sich vor diesem
Jahre die Station in der Stadt befunden hatte, so haben wir es hier
mit einer Stadt- und einer Landtemperatur zu thun. Der Unterschied
ist fast das ganze Jahr hindurch konstant. Zur Ableitung der Mittel-
werthe wurde die ältere Reihe benützt, die durch Interpolation der
fehlenden Jahrgänge 1877—1878 auf eine 16jährige Reihe ergänzt
worden ist. Iglau kann als Vergleichsstation für die Stationen der

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 61

Umgebung dienen und werden deshalb die Temperaturmittel neben
den Mitteln anderer Vergleichsstationen zum Abdruck gelangen. Die
Reduction auf die Normalperiode ist durch Datschitz vorgenommen
worden.

Datschitz. 24 Jahre 1864—1872 und 1877—1895; 6", 2h, 10h;
an, 2h, 7b (1877—1884) ; 7", 2°, 9%. Beobachter: H. Schindler, Se-
cretär und Fr. Fischer, Polizeikommissär. Die Bildung der Differenzen
segen Brünn hatte ergeben, dass zwar eine jede Reihe für sich ho-
mogen ist, dass jedoch die ältere Reihe im Ganzen um 05" höhere
Temperaturmittel aufzuweisen hat, als die neuere. Man kann sowohl
nach den älteren als den neueren Beobachtungen die Normalmittel
1851—1890 ableiten und erhält:

Januar April Juli October Jahr
I — 39 0 Ines 14 0:9
II —41 63 170 70 64

Es frágt sich, welchen Mitteln man den Vorzug geben oder
auf welche Aufstellung der Instrumente man die für die Station
gegebenen Temperaturmittel beziehen sollte. Gegen die Ausführung
der Beobachtungen 1864—1872 lässt sich nichts einwenden, auch die
neueren Beobachtungen 1877—1890 sind nicht zu verwerfen. Bis. auf
einige Mängel, wie die Beobachtungstermine 7, 2, 7 während 1877
bis 1884, einige Lücken und einige fehlerhafte Angaben ist die
neuere Temperaturreihe zur Ableitung von Normalmitteln sehr gut
verwerthbar. Da die Reduction auf das Meeresniveau für Datschitz
nach der älteren Reihe ein etwas höheres Jahresmittel der Tempe-
ratur ergibt, als die Orte der Umgebung haben, so wurde die neuere
Reihe unverändert beibehalten und die ältere Reihe durch Anbringung
von Correctionen an dieselbe angeschlossen. Die aus den Differenzen
gegen Brünn ermittelten Correctionen sind

Jänner Febr. — April Mai Juni—Aug. Sept.—Dec. Jahr
— (RR 0-7" —0:6° —0:59 —04° — (0:59

Die Temperaturmittel seit 189: sind bei der Bearbeitung der
Reihe unbeachtet geblieben und werden bloss die Temperaturmittel
aus der Periode 1864—1890 publicirt werden.

Grussbach. 18'/, Jahre 1875—1893; 7%, 2h, 9h: Beobachter:
Das Laboratorium der Zuckerfabrik. Die Beobachtungsreihe ver-

62 I. F. Augustin:

glichen mit Wien erscheint homogen. Um Lustrenmittel bilden zu
können, mussten die Lücken Juli—August 1882 und Juni—December
1890 interpolirt werden. Grussbach eignet sich sehr gut als Ver-
gleichsstation für das südliche Mähren.

Brünn. 43 Jahre 185! —- 1893 mit Lücken im December 1883
und Jánner— Vai 1890. Beobachtungstermine waren: 6%, 2h, 10° und
seit 1879 7", 2h, 95, Beobachter: Dr. Olexik 1851—1878; Prälat
G. Mendel 1878—1883, Prof. A. Lorenz 1#84—1889 und R. Klein
1890—1893. Eine sorgfältige Zusammenstellung der Temperaturmittel
für die Periode 1848-1878 hat Liznar in der Abhandlung „Über
das Klima von Brünn“ (XXIV. Band der Verhandlungen des natur-
forschenden Vereines) gegeben und auch die an die Beobachtungen
anzubringenden instrumentalen Correctionen angezeigt. Die durch
Bildung der Differenzen gegen Wien und Prag vorgenommene Prüfung
der Beobachtungsreihe, welche durch häufigeren Personen- und Local-
wechsel während der letzten Zeit zweimal unterbrochen worden ist,
hatte zu dem Ergebniss geführt, dass die Temperaturmittel 1884
und 1885 als verhältnissmässig zu hoch zu corrigiren wären, um die
Reihe homogen zu machen Auch mussten, um die Reihe vollständig
zu machen, die fehlenden Mittel interpolirt werden. Nach Beseitigung
der angegebenen Mängel wurden die 30- und 40jährigen Temperatur-
mittel direct aus der Reihe berechnet und kann die Station als
Normalstation für Mähren angesehen werden.

Prerau. 19°), Jahre 1874—1893; 7", 2" 9°; Beobachter:
Fabrikschemiker J. Jehle, seit 189: Bürgerschullehrer Gerlich. Die
Thermometer waren in freier Lage 48 m über dem Erdboden auf-
gestellt. Eine Beschreibung der Lage der Station und 16jährige
Temperaturmittel gibt Herr Jehle in der „Meteor Zeitschrift“ Jahr-
gang 1886 p. 265. Differenzen der, korrespondirenden Temperatur-
mittel wurden gegen Brünn: und Krakau gebildet. Die Reihe gehört
nach diesen Differenzen zu den besseren Temperaturreihen in Mähren.
Die Reihe wurde reducirt durch Brünn.

Bistritz am Hostein. 28 Jahre 1866-1893; 6°, 2°, 10%;
7°, 2h, 10" (seit 1872); 7”, 2}, 9% (seit 1878). Beobachter war während
der ganzen Periode MUDr. L. Toff. Nach dem Vergleiche mit Brünn
erscheint die Station in den Jahren 1866—1871 etwas wärmer als
nachher. Durch Anbringung einer konstanten Correction von —0:5°
wurden diese Jahrgänge an die nachfolgenden angeschlossen und ist
die Reihe homogen gemacht worden. Dieselbe eignet sich sehr gut

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 63

zu Vergleichungen mit den Reihen der Nachbarstationen. Die Reduction
auf die Normalperiode ist durch Brünn vorgenommen worden.

Ostrawitz. 18*/, Jahre 1872—1890; 6*, 2h, 105: 9h, 2h, 9h
(seit 1884); Beobachter J. Jackl und K. Weinar, Forstmeister. Nach
den Differenzen gegen Prerau erscheint die Reihe homogen und zu
Vergleichungen verwerthbar. Nach Prerau aut 1851—1890 redueirt.

Zauchtl. 21 Jahre 1873--1893; 6", 2", 10"; 7h, 2h, 9h (seit
1875). Beobachter während der ganzen Periode Oberlehrer G. Thal.
Verglichen durch Ostrawitz, Krakau und Breslau und homogen be-
funden. Gehört zu den besseren Beobachtungsreihen. Nach Breslau
auf die Normalperiode reducirt.

Schönberg. 25 Jahre 1866—1893; 7", 2°, 9°; Beobachter Jos.
Paul jun. Apotheker. Eine sehr gute Reihe, wie aus den Verglei-
chungen durch Brünn und Prag hervorgeht. Nach Brünn auf 185!
bis 1890 reducirt.

Goldenstein. 10 Jahre 1881—1890; 7", 2h, 9b; Beobachter
J. Zeiller, Förster. Durch Schönberg verglichen und auf die Normal-
periode reducirt. Kann als Vergleichsstation für die Periode 1881
bis 1890 benützt werden.

Barzdorf. 25°/, Jahre, 1868—1893; 6°, 2°, 10°. Beobachter:
Dr. F. Pagels, H. Mathis und E. Zieboltz. Die Beobachtungsreihe ist
nach den Differenzen gegen Breslau homogen; nur scheint das Jahres-
mittel der Temperatur gegenüber den Stationen der Umgebung relativ
hoch zu sein. Nach Breslau auf die Normalperiode reducirt.

Troppau I. 25 Jahre 1876—1890 mit Lücken 1889; 8h, 2, 8%;
Beobachter: Das k. u. k. Truppenspital. Differenzen gegen Zauchtl
und Krakau sind variabel. Die Reihe erscheint gestört durch Lücken,
durch häufige unrichtige Angaben; auch ist das Lustrenmittel 1886
bis 1890 um 0:7° höher als die Mittel der vorhergehenden Lustra.
Die Reduction auf Normalmittel wurde nach Beseitigung der Lücken
und Fehler durch Zauchtl vorgenommen. Die reducirten Mittel können
jedoch keinen grossen Anspruch auf Sicherheit erheben.

Troppau II. 5'/, Jahre 1864—1871; 6", 2", 10%; Beobachter
Prof. J. Lang. Ältere Beobachtungen, die sich mit den späteren Be-
obachtungen, die in der Kanzlei der landwirtschaftlichen Gesellschaft
angestellt werden, zu einer Reihe vereinigen lassen. Diese Beob-
achtungen bestehen aus zwei unterbrochenen Reihen: 2°/, Jahre,
1876— 1875; 7 Jahre 1884—1890; 7°, 12°, 9%. Temperaturdifferenzen
von Troppau II. sind gebildet worden gegen Zauchtl und Krakau.
Dieselben sind ziemlich konstant und können die mittleren Differenzen

64 I. F. Augustin:

zur Ableitung der Normalmittel verwendet werden. Die Temperatur-
mittel aus der Periode 1864—1871 lassen sich durch Anbringung
einer konstanten Correction — 0'3° mit den hier in Betracht stehenden
Mitteln zu einer Reihe vereinigen.

Zur Ermittelung der Temperaturunterschiede zwischen Troppau I
und II werden hier die auf die Periode 1851—1890 reducirten
Temperaturmittel gegeben:

Jänner April Juli October Jahr

Proppau len, on PANNE 22:6 74 18°6 I:0 8)
roppaurlder, eb] 9 190 92 83
Unterschied . . < . . . . —05. —05 " —047 7027704

Troppau II erscheint um 0‘4° wärmer als I und besonders warm
erscheint es im Winter und Frühling. Troppau II dürfte die Stadt-
temperatur und Troppau I die Landtemperatur darstellen.

Oderberg. 20 Jahre; 1853 bis 1864 mit Ausnahme 1861,
6h, 2h, 10%; 1876—1890, 7", 12h, 95. An den Beobachtungen während
der älteren Periode haben mehrere Beobachter theilgenommen, die
neueren Beobachtungen wurden vom Oberlehrer Fr. Dostal angestellt.
Die Prüfung der beiden Temperaturreihen ist nach Breslau vorge-
nommen worden. Aus den Differenzen gegen diese Normalstation ist
ersichtlich, dass die © ere Reihe in zwei Theile zerfällt, von welchen
der erste Theil 185. -1855 im Ganzen um 0:3“ niedrigere Mittel-
werthe aufzuweisen hat, als der zweite Theil 1856 — 1864. Die ersten
Jahrsänge lassen sich schwer mit den nachfolgenden vereinigen und
ist deshalb nur mit den Temperaturmitteln aus der Periode 1856
bis 1864 zu rechnen. Auch die neuere Beobachtungsreihe ist nicht
homogen, indem die Station während 1885—1890 im Ganzen um 04"
wärmer geworden ist gegenüber 1876—1885. Man kann für Oderberg
nach den bisherigen Beobachtungen verschiedene Mitteltemperaturen
ableiten. Auf die Periode 1851-1880 redueirte Mittel:

Jänner April Juli October Jahr

I. Periode 18551855 —27 13. TS Fa

HAN) ef ee 2 &
PRE 7 1876-1885 —6 80 182 85 77
IV. 5 1886-1890 —23 82 191 GAS

Die aus der I. und III., dann die aus der II. und IV. Beobach-
tungsperiode berechneten Normalmittel stimmen mit einander überein.
Nach den ersteren ist das Jahresmittel und namentlich das Mittel

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 65

der Sommermonate kleiner als nach den letzteren Beobachtungen.
Werden die aus der ältesten und der neuesten Beobachtungsreihe
erhaltenen Mittel als nicht ganz verlässlich ausgeschieden, so bleibt
nun die Wahl zwischen den Mitteln aus der Periode 1856—1864
und 1876—1885 übrig.

Krakau. 40 Jahre 1851—1890; 6°, 2}, 10h. Nebstdem wurde
auch ein Thermograph benützt. Die Beobachtungen wurden an der
frei gelegenen Sternwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der
Mittelwerthe hat Prof. Dr. F. Karlinski: „Über die mittlere Tempe-
ratur zu Krakau nach 40jähr. Beobachtungen“ und Dr. M. Margules :
„Femperaturmittel aus den Jahren 1851—1885 in Galizien etc.“ ge-
geben. Jahrbücher der C. A. Jahrgang 1866 und 1886. Die Reihe
wird als homogen angenommen. Ein Vergleich der Temperaturmittel
mit den correspondirenden Mitteln in Breslau und Wien lässt die
Mittel während der Periode 1856—1875 relativ niedriger erscheinen
als vor und nach dieser Peı’ode. Die aus dieser P‘riode durch Krakau
auf die Normalperiode reducirten Mittel der gewöhnlichen Stationen
erscheinen nicht als ganz sicher.

Wien (Hohe Warte). 23?/, Jahre 1572—1895; 7%, 2h, 9% und auch
stündlich mit Hilfe des Thermographen. Beobachtungen an der k. k.
Central-Anstalt, Die Temperaturmittel wurden nach den stündlichen
Aufzeichnungen zusammengestellt. Die Mittel fi'v das Jahr 1871 und
1872 wurden interpolirt nach den von Hann ‚.zebenen Differenzen
von Wien (Hohe Warte) gegen Wien (Favoritenstrasse 30), um vier
Lustrenmittel zu erhalten und um die Reihe zu Vergleichungen mit
den Reihen der niederösterreichischen Stationen nördlich der Donau
verwerthen zu kónren, die bis auf eine einzige Ausnahme nicht über
das Jahr 1871 zurück gehen*).

Krems. 22 Jahre, 1866—1869; 6", 2°, 10%; Beobachtungen
an der Landesoberrealschule; 1875—1893, 7, 2°, 9: Beobachter
Gymnas. Professor A Prey. Die ältere Reihe wurde hier nicht ver-
werthet. Die neuere Reihe 1875—1893 ist in Bezug auf die Homo-
genität durch Wien (Hohe Warte) untersucht worden. Darnach sind
die Differenzen für die Periode 1876 - 1890 konstant, die Differenzen
für das Jahr 1875 und 1891—1893 zeigen jedoch etwas höhere

*) Übrigens könnte zu Vergleichungen und zu Reductionszwecken die
5ojährige homogene Reihe von Monat- und Jahresmitteln der Temperatur benützt
werden, welche Æann auf Grund eingehender Untersuchungen für Wien (Favo-
ritenstrasse) hergestellt hatte. Temperaturverhältnisse der österreichischen Alpen-
länder II. Theil, Sitzgsb. d. k. Akademie 1885.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 5

66 I. F. Augustin:

Werthe. Die Temperaturmittel wurden aus den 15jährigen Beob-
achtungen 1876 - 1890 abgeleitet. Krems kann als Vergleichsstation
benützt werden.

Linz (Freinberg). 38 Jahre 1856 — 1893; 7h, 2h, 9h: Beobachter:
Das Jesuiten-Collegiam. Eine Zusammenstellung der Temperaturmittel
für die Periode 1856—1885 hat Hann im Jahrbuch d. C.-A. für 1885
gegeben. Nach den Vergleichungen dieser Mittel gegen Wien ist die
Reihe nicht homogen, sondern ist mit der Zeit ein allmäliges An-
wachsen der Temperatur zu beobachten. Im Lustrum 1856—1860
war die Station kühl gegenüber 1861—1880, während der Periode
1881— 1890 wiederum zu warm. Die Erwärmung beträgt im Ganzen
0:39, in den Monaten November— Mai ist sie 0‘4°, im Juni 0:3°, Juli
0:29 und August—October 0:19 Nimmt man die Temperaturmittel
aus der Periode 1861 —1880 als richtig an, so muss man die Mittel
im Decennium 1881—1890 um die hier angegebenen Beträge ver-
mindern, um sie an die älteren Mittel anschliessen zu können. Es
werden hier bloss wie bei Wien nur die Mittel aus der Periode 1876
bis 1890 zusammengestellt und publicirt, da die zu reducirenden
Reihen der oberösterreichischen Stationen, für welche Linz als Ver-
gleichsstation dienen Kann, nur aus der neueren Zeit stammen und
noch kurz sind.

München. 40 Jahre 1851—1890, 6", 2h, 10° und 8*, 2, 8h.
Die Beobachtungen wurden an der ausserhalb der Stadt freigelegenen
Sternwarte (Bogenhausen) angestellt. Die Monats- und Jahresmittel
der Temperatur für die Periode 1881—1880 hatte C. Lang im 4. Jahr-
gange der „Beobachtungen der meteor. Stationen im Königreiche
Bayern“ zusammengestellt. München wird als Normalstation für die
Prüfung des Beobachtungsmaterials an gewöhnlichen Stationen und
zur Vornahme von Reductionen benützt. Ich habe früher bei den
„Untersuchungen über die Temperatur von Prag“ 15jährige Diffe-
renzen für die Periode 1871- 1885 gegen München gebildet, um mit
ihrer Hilfe die Beobachtungsreihe in Prag homogen zu machen. Sonst
wird hier München wegen der grösseren Entfernung wenig Verwen-
dung, finden.

Bayreuth. 40 Jahre 1851—-1890, 6", 2h, 10% und 8*, 2, 8.
Es fand während dieser Periode einigemal ein Personen- und Local-
wechsel statt, der jedoch den Beobachtungen nicht nachtheilig war.
In der Zeit 1851—1882 befand sich die Station inmitten der-Stadt
in Privatwohnungen, seit 1882 ist dieselbe in der Kreisirrenanstalt
untergebracht in freierer Lage 1:7 km vom Mittelpunkte der Stadt. Die

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 67

Monats- und Jahresmittel der Temperatur wurden publicirt im ersten
und zehnten Jahrgange: „Der Beobachtungen der meteor. Stationen
im Königreich Bayern.“ Zur Prüfung der Reihe wurden Differenzen
gegen München und Prag gebildet. Gegen München erscheinen die
Mittelwerthe 1866 —1875 etwas niedriger als vorher und nachher,
gegen Prag sind die Differenzen konstanter. Die Reihe kann ganz
sut als homogen angesehen und zu Vergleichungen verwendet
werden.

Leipzig. 35 Jahre 1851—1885; 6", 2h, 10h und 8}, 2h, 8h, Die
Beobachtungen wurden bis zum Jahre 1860 von Wagener, seit 1861
an der neuen Sternwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der
Temperaturmittei für Leipzig von 1830—1884 hat A. Hoppe gegeben
im Jahrb. 1885. Die Beobachtungsreihe ist durch den Loecalwechsel
im genannten Jahre unterbrochen. Nach den Differenzen gegen Halle
und Torgau sind die Temperaturmittel aus der älteren Reihe um 0'8°
srösser als aus der neueren Reihe. Wollte man beide Reihen zu einer
Reihe vereinigen, so müsste man an die Mittel ans der Periode 1851
bis 1860 nachfolgende Correctionen anbringen.

Jänner. . . —0:5° August. . . —07°
Februar . . —10 September . —0:7
Marze 3 October . . -07
April November. . —0:5
Ma 142 December . . —0'6
Jun 0:8

vah 20:5 Jahr, 10:8

Die Temperaturmittel gehen besonders in den Frühlingsmonaten
weit auseinander. Ich habe es wegen des grossen Betrages der an-
zubringenden Correctionen unterlassen die ältere Reihe an die neuere
anzuschliessen und habe nur mit der letzteren gerechnet, welche sich
nach den Vergleichungen mit den oben genannten Stationen als ho-
mogen erwiesen hatte und die sehr gut zu Vergleichungen mit den
Beobachtungsreihen der sächsischen Stationen geeignet erscheint. Die
Ableitung der Normalmittel, da diese Reihe nicht die ganze hier in
Betracht stehende Periode ausfüllt, wurde nach den Differenzen gegen
Torgau vorgenommen.

Oberwiesenthal. 26 Jahre 1858 - 1885 mit Lücken während
1858— 1863 und einer Unterbrechung im Jahre 1864. Nach den Diffe-
renzen gegen Torgau ist die Reihe während der Periode 1866 - 1885

5*

68 I. F. Augustin:

homogen; die älteren unvollständigen Beobachtungen während 1858
bis 1865 ergeben höhere Mittelwerthe und wurden von der Be-
arbeitung ausgeschlossen Einzelne fehlerhafte Angaben wie im August
1866, März 1867, Februar 1880, November 1881, Juli und August
1882 sind durch interpolirte Werthe ersetzt worden. Die Reduction
des Jahresmittels auf das Meeresniveau führt zu einem etwas höheren
Werthe als bei den benachbarten Stationen des Erzgebirges.

Reitzenhain. 22'/, Jahre 1862—1885 mit Lücken während
1862—1865. Die Beobachtungstermine wie bei den übrigen sächsischen
Stationen. Die Differenzen gegen Oberwiesenthal haben in der Periode
1876—1885 höhere Beträge als 1866 — 1875. Es wären somit an die
Mittel der einen oder der anderen Periode Correctionen anzubringen,
um dieselben in Übereinstimmung zu bringen. Die Correctionen dürften
im Ganzen 0-2“ betragen, in den Sommermonaten 0'3°. Ich habe es
unterlassen die Reihe homogen zu machen und mich bei der Ab-
leitung der Normalmittel mit den Beobachtungen der Jahre 1876
bis 1885 begnügt.

Torgau. 40 Jahre 1851—1890, 6°, 2°, 10° und 7°, 2b, 9h, Be-
obachter: Prof. Arndt und Rector Bathe (seit 1866). Die Bildung
der Differenzen gegen Breslau ergab eine Übereinstimmung in den
Temperaturmitteln für die Zeit 1851—1886; die nachfolgenden Mittel
in der Zeit 1887 - 1890 sind dagegen um 05° niedriger. Mit dem
Jahre 1887, in welchem die Beobachtungstermine gewechselt worden
sind, hört auch die Homogenität der Reihe auf. Die Station ist seit-
dem kühler geworden. Es wurden an diese letzteren Temperaturmittel
Correctionen angebracht, um dieselben an die früheren Mittel an-
schliessen zu können. Die Correctionen wurden aus den beider-
seitigen Differenzen berechnet. Nachdem die Reihe homogen gemacht
worden ist, kann die Station als Normalstation benützt werden.

Görlitz. 40 Jahre 1851 - 1890. 6*, 2°, 10" und 7%, 2h, 9b. Be-
obachter: Oberlehrer Hertel und seit 1861 Dr. Peck. Eine Änderung
in der Homogenität der Reihe ist mit dem Jahre 1871 eingetreten,
indem die Station mit diesem Jahre wärmer geworden ist, welche
Erwärmung bis Ende des Jahres 1887 gedauert hatte. Seit dem
Jahre 1888 sind wiederum die Temperaturmittel beträchtlich niedriger.
Nach den, Differenzen gegen Breslau und Torgau betrug die Er-
wärmung im Ganzen 0:3°, die Abkühlung während der letzten Zeit 04".
Es wurde bloss an die Temperaturmittel 1888—1890 die konstante
Correction 0:4“ angebracht, für die Mittel aus der Periode 1871 bis
1887 wurde in jedem Monate eine audere Correctionsgrósse benutzt.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 69

Jänner— März —0'1", April —0:5°, Mai — 05°, Juni und Juli — 0°6°,
August —05, September —0'4, October —0'2, November und De-
cember 00, Jahr 0'3°. Nachdem die Reihe auf diese Weise homogen
gemacht worden ist, kann Görlitz als Normalstation zur Verwendung
kommen.

Breslau. 40 Jahre 1851—1890, 6", 2", 10% und 7%, 2b, 9h (seit
1887). Die Beobachtungen wurden auf dem Thurme der mitten in
der Stadt gelegenen Universitátssternwarte in der Höhe 28:7 m über
dem Erdboden angestellt. Die Resultate der Temperaturbeobachtungen
hatte R. Gent publieirt unter dem Titel: „Vieljährige Monats- und
Jahresmittel der Temperatur in Breslau“ (Ergebnisse der met. Beob-
achtungen 1885). Nach den gegen Krakau, Prag u. a. Normalstationen
gebildeten Differenzen erweist sich die Reihe als homogen und zu
Vergleichungen und Reductionen sehr gut geeignet.

Ratibor. 39 Jahre 1851—1890, 6", 2h, 10%; 7b, 2h, 9h (seit 1887).
Es fand in dieser Periode ein ôfterer Personenwechsel statt, der für
die Beobachtungsreihe nachtheilig war. Dieselbe erscheint nicht ho-
mogen, sondern zerfällt in mehrere Theile. Die Differenzen gegen
Breslau zeigen, dass die Station seit 1871 namentlich in den Winter-
monaten beträchtlich wärmer geworden ist. Die Erwärmung ist am
grössten 137 1— 1880; im Decennium 1881— 1890 ist sie wieder kleiner
geworden. Es wurden hier die Temperaturmittel 1851—1870 un-
verändert gelassen und an diese die Mittel der nachfolgenden Jahr-
gänge durch Anbringung von Correctionen angeschlossen. Die 30jähr.
und 40jährigen Temperaturmittel wurden dann direct aus der Tempe-
raturreihe berechnet, die durch Interpolation einiger Lücken während
1871—1815 ganz hergestellt worden ist.

70 I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851 —1890.

Jänner.

a =!

a = = o B = 2 N = =

SEMENE. EM el

= S S | = = Sale = =

> 3 er — > E FA A

= po E U) a] sd
1851| 23) 16,12, 09, 09| .10,.©0|:00| 12, .12|.07|—0:7
11852 | 2:51 3-1) :3:3 34| 9111 9:91 231.201 321| 0 3:30 As ro
1853| 26| 28| 32, 26, 26| 25| 283| 83| 26, 22| 2-7| 32
1854 |—0:9 |—0:7| —04|—02| 00|—04 8| 35| 04, 08, 00, 14
| 1855 |—3°4 |—2:6 |—1-9 | —16|—15|—16|—18|—18 | 2:31] 2:6 1:9) 19
| | | |
|1856| 1:0| 0:51 05| 06! 1ol 10! 15) "16,08 "14|. 121. 14
1857 |—0:8 |—1-7|—16|—18 | —1"5 |—1:1 | —0°2 | —0:1 | —1:5 | —0:8 |—0:8 | —0:4
1858 35 2:5 | 24 2 2-3) 9:3 | 3:0 2.1) 7 0 0 51 07
| 1859 |—0:4| 08) 18, 18, 13| 13| o8| 0-8| 18, 14) 21, 18
(1860| 2:5) 251:32| 95) 2:56) 911. 27| .1:61..24|, 0:20 20:310.3:0
1861 |—43| 48|—44|—42|—48|—38|—30|—33|—53|—45|—52|—35
1862| 0-2 |—0°8 | 12 —12|—1L2|—18|—15|—16|—21|—22|—23|—2-8
1863| 31| 33| 38| 37| 45*| 43% 46% 24% 30| 85% 41 475
(1864 |—5"2# | 3:5 | 5 |—64% | |—63%|—53* | 62% 15-0 148 | —48|—37
1865| 1:6| 0:81 1:0| 05! 08) 09! 1383| 13| 03) 10:71 0:9) 0:9

1866 40| 4£8| 48% 44” A4| 35, 24| 18| 44% 37, 42% 41
11867. 1.152,04 | 032. 0:02 .0:5|, 0:2 9702103021051 992156
11868 1—0'1| 0°3| 0:0 |—0:1 | —0°6 |—0:5 | —0°1 | —0:6 | —0°9 1— 1:1 | —0°7 | — 0:6
| 1869 |—0°9 |—1°2 | - 0:7 |—1:0 | —0:7 |—1:6 | —0'8 | —1:8 | —0:7 | —0:7 | —0°9 | —0°9

1870. 0:3| 0:5), .04| 0:1) 0:0 00, 0:2 —0°2 | 0:6. 7,0:2)1720:21720:3

1876 |—2:9 |—2°8 | —2:3 |—2°6 |—2°5 |—3°3 |—3°3 |—3°2 —3°5 |-—3°5 |—37 |—4'1
1870| 4:35 41) .3:6|. 3:01.28) 3:6) 2:9)| 2:8 321301333
1878 |—06|—01| 02| 06| 0:5/—01| 00|—08| 04| 0353| 06|—02
1879| 03 —0:3| 01|—08|—01|—02|—05|—03|—22|—14|—19|—03
1880 |—3°2 |—3"5 |—1:5 |—0:8 | —0°6 |—1:2 |--0:7 | —0:5 I— 11 [—0°8 | —0°7 |—0:7
1881 | —2"8 | —5 4%) — 15 | - 4:1 |—47 | 835 —3°3 |—2°8 |—55* |—45 |—43 |—3°6
et NE EM BOZP RO TE 29, 30
1883| 1:1) 11| 08, 0:3| 05| 05|—02| 0‘1| 0‘8|—0:1| 02|—01
1884 LO L AAA ON Al 13:8 3:9) 4:20 73:6) BESS 0
1885 |—2:6|—15|—13|—16|—13|—02|—24|—16|—19 | —15|—19|—18

1888 |—16| -14 —18|—11|—11|—11|—07 |—0:6 | —0:5 |—15|—34
1889 |—1:0 | —1'1 —0"8 |—0"8 |— 0:8 |—1-0 | —0:2 |—1°7 | —1'6 | —2°6 | —2'5
18901 73:91 352 3 I 135311 72:81], 2:0)1732121023:0) SSD

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851 — 1600,

11

Februar.

= = = = N = =

ZE SE ESSE

SE © PEN Sul BA E
1851 j—0:8 Le 0:1 |—0:3 |—0:2| 02, 02|—05|—06|—0 1, 06| 07
ae 20| 271 23) 15| 2023| 2>0| os| 11| 18 17
653199412 |—16| 1-1 2-1 0:60:31 32 1:6 | "1-0 | 01
1854| 2-1 1-16 |-01| 00|—01|—10| 00|—0:1|—07 |—0:3 |—0-3 |— 0-2
1855 |—4°6 |—5:5 | —51# |—00* | — 73°) —6 28 |—3°7 |—43|—807 |—70* |—81* |—5-9
135610261. 22| 22) 23) 16] 281026, 16 Tal 15) 14| 20
185722 | 3224| 2612341 1:6 0-4 105 | 0:3 18:6
1858 |—4-9 | -4:7 —42 |—58 |— 5-2 |— 5-5 |—12* |—65*|—3-9 |—5-1|—66|—72
M8590 al 121. 25| 25, 28, 251 301 321° 231: 30| 3-8 3-9
18a 1114214 191 -0:6 | 0,6116 1131 13| 04
soll 25| 2:6: 3353| 25|129| 2838| 71 3141|: 30) 3:8) 3:6) >59
1862| 01| 05-02 |—0:3 |- 05 |— 0:5 |—0:8 |—0-2|—04 |—11|—15|—20
1863| 09| 18) 25| 26| 29| 23) 31) 24| 24| 28| 34) 832
1864 |—1:6 —0-8 |—0:5 |—0-1 | - 04 |—0°4 1-03 1-03 |-09| 01, 09| 08
1865 | - 3:0 |—50* |—58* | - 65* | 6-1 |—5°9 |—4:8 | 4.9 |_58* | 5-3 |-5°8 | 5-1
1866.39) 3:6| 41) #0) 39| 39) 37| 3202| 371 391 3:7] 3:3
1867| 45| 22| A5| 39| 39| 20| 46| 38| 40) 40| 43|.-40
1868| 35| 34| 87| 39| 37) 39| 38| 30, 37| 39| 40| 35
1869 | 6-2*| 56*| 54*| 49*| 45%) 50*| 51*| 38* 46, 50| Sal 53
1870 |—50* |—4-0 |—47 |—5:8|—5-2 |—5-7|—5-8|—5-1|—63|—68| 79|—86*
1374209 20:81 1-6 941208 (21209 1.8 | 2:31.51 2.2:61 97
1872 |—0:7| 08| 14| 1353| 20| 14| 06| 12| ro| 11) 06| 12
1873) 0:51 -04| 05| 01| 06| 02/0041 0903| 141- 0:4 0:3 70:6
1874 —0:8|—05| 06| 02| 04|-01| 03) 06| 01) 0:7| 0:4| 03
1875 |— 4-9 | 4-1 |—5-2 |-5°6 | 5-3 | - 5-9 | 4-6 |—4-6 | 5-1 |—5:7 | 58 | 61
zo ee .0:8| 0:51 0:5| 0:10:41 0:31 830 1 ro
1877| 37| 33| 35| 26| 23| 19) 27| 21| 20| 19| 22| 23
es M 19 9724| 50,21) 301 2A 23 3510 973
[arg aa ol 2a 1-7 18) 26| 16 19, 04 1202| 1:9| >-4
1880 | —0:4 |—1°1 | 1:8|—14|—0-9|—03|—14|—05| 04| 11, 05|-09
18831) 07| 0:7, 03| 00, 01, 04 |—0:6 I—0:1 |—0:5 | —0:2 |—01|—04
1832100:2| 09) 120 74 ES 19, .20| #7 03 22109798
MSS tes 22 | 2:6 2:21 2:31 1:91 21:6, 1:90 2a ME 166172166
188428, 28| 31| 24| 28| 24, 17| 25| 29] 32| 35| 41
1586) 0371007) 2217 2:01° 211.27] 7 Nos 4 OS 60:90 2:6
1886 |—2:1 |—1:6 |—0:8 |—1°0 | —02 |—0:8 |—9-2 |—1:0 |--2:8 |—2:3 |— 3-2 |—3°4
1887 |—1-6 | —0:9 |—0:1 | —1:0 | —0 5|—06 | —1:6 |—1-7 | —0*8 |—10|—11|—17
1888 | —0:8 | -1:5 ooo 9812229245519
1889 |— 1-7 |—2-8 —18|—18|—18 2041-08 — 22 17 | —1-2 |-0°4
1890 |—3-9 |—2-7 —2:0 1-17 11.8 |—2-1 |—119|—2:8 —20 |—15|—26

2 I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur ım Sudetengeblete 1841 —1600.

März.
=

© | = = = = < | = = = =

se | sE | 5 | 5 | 8 EM

Erna Were | > | ©

| | |
I | | |

11851—0-1| 02) 09| 05, 06| 0:51 13| 03 ,—0r1 = 12| 13
1852 |—2-8|—19|—19|—17|—25|—20|—26|—2-3|—28|—23| _1-9 | 9-9
1853 | —41% | 49e |% | 528 | T |F| 371 [3:2 | 59% | 908 | 9-5# | 3-3
1854| 0:8 .0:3| .121|.08|.0%4|..0:01=0:2| 01 |. 071 2.024|70:02205
1855| 0401| 0-0 |—0:9 |—1:2 |—2:1| 03|—08|—15|—08|—13| 0:0
| 1856 |—1°4 |—0°9 |—09|—16|—12|—19|—20 |—1:5 |—2:0 | —1:7 |—2-2 | 2-6
1857 /-07| 0838| 09! 04, 05| 01|—06|—03| 04| .0:3 |—0-1 |—1-2
1858 11-4 | —14 | 141 | 12 | 14 1 —1:6 213 | 1-6. — 17 | = 5
1859| 3-2| 35| 40| a0| 35| 36| 38] 45* 37| 3:5| 3-3
1860) 1-6] —19 1-3 12) 23 16 | 1.2 18/10 1450
1861| 15| 23| 24| 23| 25| 23, 15| 18| 23| 37 | 28| 29
1862| 3-9*| 28| 34| 29| 26, 31) 30! 30| 34| 34| 29| 25
1863| 19] 22| 2-3! 22, 25, 92| 28| 30| 20| 25| 29| 31
1864| 14| 22| 24| 24| 25, 29, 20| 23) 16| 22| 26, 33
1865 |—3-7|—4-0|— 35 |—3-5 |—3:5 |—3-7|—40* | —49* | —3-1|—2:9 |__ 2.7 | _ 3.0
1866! 0-7! 05| 07| ©1| 03, 02! 12, 08|—06|—02|—03| 10
1867 | 0:6 |—0-1 | —0:5 |—14|—14|—11|—07|—17|—15 |—15|—15|—1:3
1868| 05| o8| 12| 1 11| 10| 08| 08! 12| 10, 14| 07
1869 |—2-1 |—0-7 |—0:4 |—1-0 |—0 4 |—1-1 | —0:7 | —1-0 |--1-2 |—1:3 |—0-8 |—0:5
1870 |—1-7 |—1°9 |—1-9 |—2-6 |—2-6 | — 2-8 | —2-2 | 1-9 | 9-3 | 2.5 | __9-3 | 9.6
1871| 1:71 24| 23| .19| >4| 21 9) o8| 30! 24| 20| 15
1872| 27| 18| 21| 21| 27) 24| 26| 25| 24| 29| 27| 17
1873| 33| 2-41 26) 21| z2| »1| 32| 84, 171) 20| 25| 35
1874| 02| 04! 08| 06, 10, 05| 03| 03| 06| 08|.00|—07
1875 |—2-6 |—2-3|—2-3|—27|—2-7|—3-9|—38|—34|—2-8|—29|—3-3 | 44*
1876| 19| 14| 22| 18| 19| 14) 19| 15| 1-4| 13| 1-8) 29
1877 |—0-7 | 0:8 | —0:6 |—0:7|—12|—12| .0°0 |—0-4 | -0-6 |—0:8 | 0.9 | 0:2
1878|—0:3| 06| 13| 06, 06| ©o| 08| 06| 03| 03] 04|—02
1879 |—03 |—1:3 |—0:7 |—1:0 | —0:6 |—0:5 1—0:3 |—09|—17|—14|—14|—15
1880| 19| 14| 1-0) 0:4| 06| 07|—01|—03| 08, 06, 01-03
1831| 09| 06) 09| 00| 00| 01, 03|—01| 00|—04|—07|—05
1882 | 3-8*| 3-1| 45*| 45%| 48*| 45*| 52, 3-9| 42% 47% 51*| 5:6%
1883 | —3-5 |—38|—3:3 |—40 |—3°9 |—3:5 | 3-6 |—3:8 |—3:7 |—4:6|—41 | 3:3
1884| 20, 23| 25| 1-8| 19| 16, 16, 17, 18| 22, 17, 15
1885| 03| ©1| 07! 05| 06, 09, 12| 04, ©1| 05) 11| 14
1886 |—24|—2:3 |—2-1|—2:8|—24|—24|—31|—2-7| 24|—27|—31 |—43*
1887 1—20|—12|—07|—11=10|—11|—1:3|—0:8|—16|=1150:350:6
1888 | 0-1 |—09 —0:6 |—09 |—0:2 |—01|—09 |—20 |—16|—12| 09:6
1889 |—3-4 |—3-0 27 |—2°1 |—1:9 |—2-5 |—2-0 |—2-3 | 2-3 | 9-7 | 2.8
1890 | 1-0! 14 22| zul 28| 9-31 9-1| 25! 30| 3-6! 3-0

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 73
Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 18511600,
April.
| | a

© = = = = > N = =

= = = = © = = :5 = 3

ses SŠ RÁ | alas

| |

Aa 1122| -1-9|.-2:0| 2:01" 1:35 1:6 |: 0:9): 25| 2:5] 2:9%
| 1852 |—30* | —24* |—31* | 3-1 |—3:0 |—3-0 |— 2-9 33% | —33%| - 348 | 35% |3-7*
1853 |—2:5 |—2:3 |—2:3 |— 1.8 | 32% | 335 |—32* |3:3% 13:0 |—2°8 |— 34 |—3°5
| 1854 |—0:3 | —0:3 |—0:3 |—0-5 | —1:3 |—0 9 | — 0-2 | —0-8 | —0-6 | —0-6 | —0-8 |—0:8
11855 |—1:5 |-1:6 |—1-2 |—17|—21|—16|—14|—13|—14|—14|—18|—18
|
35 1:6 | 2:02:50 |21:38 02:21 23, 1:8 1:81.22) 1,8:2,72:3
1857|—1:1|—0:6| 04| 02| 03| 02| 07| 08| 0:3| 02| 05| 10
1858 | 0:2 |—0:2 —0:4 —0 9 |—0:7 |—1:0 |—04|—12|—06|—09| -12|—18
1859| 03|—03| 06| 00| 01| 03) 08|—02|—04| .-0|—0:3| 06
1860 |—13 | —0-9 —0:4 |—0:3 —0:1 |—01|—02| 02|—02| 03, 03, 06
| |
11861 |—1:8 |—1°9 |—1-9 |—2:0 —19 —19|—21 | —2:1 |—18|—22|—24|—24
1862| 23| 24| 28| 25| 30| 24| 3:2* 23| 19| 18| 15| 20
1863| 05| 94) .04| 0‘1| 01|—05|—04|—04| .07| 00| 01|-12
1864 |—2:8 |—22 —2:3 |—2-4 |—24|—29|—28| 3:4 |—2-1 |—2-1 |— 2.7 | 3-0
MSG) 2:62; 0-1 | 1-4) 0:9 |, 121.23] -0:6) 17] .1:6| 14) 01072
11866| 1:7| 20| 19| 22 20| 28| 25 26! 16| 19| 23| 25
861006 01:01 0-4 |: 0:21 50:61 0-9) 04| -03| .02| "0/4 | 05
11868 | 0:3 |—0:5 |—0:3 |—0:6|—0:6 |—03|—02|—06|—01|—02| 02) 03
11869 | 2:6*| 2:8*| 3-3%| 2-9%| 3-9*| 2-9* 29| 928*| 83:4*| 3:4*| 9:8| 18
| 1870 |—03 |— 0-7 | —0°6 |—1-1 |—07 —14 |—06|—10| 0 3|—0-4|—0:5 | —1:0
11871 | 02 |-0:3 |—0:1 |—0:6 |—0-7 0:9 | — 0:1 |—0:6 | —0-9 |—1-2 |—1:5 |—17
eg) 22/7049) 28|. 21,526, 2:5 | 2:2 1212425
11878 | - 0:6 1-09 —02|—06| 0-0 |—0:5 |— 0:3 —0:6 |—0:7 | —0:8 |—1-1 |—13
Bo 2015 16 1478131021220 51:21 21221150, MES
1875| 00 |—0:6 —0:6 |—0-9 — 1:0 |—1:6 |—0:7 |—1:3 |—0:8 |— 0:8 | —1:3 | —1:8
576 15.23 02-210 2:5|01:8|72:55) 2:6 71.4 Mt; ) NS; 0) 72:8
| 1877 |— 1.1 |—0:9 |—1-0 |—1-6 )— 1:5 | —2-0 |— 18 1:3 | —1-7 | —1-8 |—1.9 | —19
RSS| OZ AA PE see ET ICS ETES) EG
1879 |—0:8 | —0:8 |—1-2 |—1:1 |— 08 |—04|—06|—06|—11|—10|—07| 02
SSV 1) 163) 1:81| 0 127. | RON EN EDP GE En) NE 02:5
1881 |—2:0 — 21 |—22|—28 |—2-4|—2.6|—2-7 |—2:4 |—1°5 |— 3-1 |—3-0|—2:9
1882 |—01| 00|—01| 01| 01| 03) 02| 0:2| 05| 03| 07| 12
1883 |—19 |—22 | —1:8 |—2-2 |— 9-9 |— 9-1 |—22|—23|—14|—25|—27|—21
1884 |—1:6 |—16|—18| -2-3 |—1-9 |—2-3 | — 18 |—2:0 |—17|—24|—26|—19
Mess] 1:3 19) 12:8) 2-6 | -2:6 1028| 2:5| .2:61025172:51 0242| 725
CT 1:5 2:31 1:7.1..191094| 113722 0200 1:81 42:0 1022
1887 |—0-4|—04|—04| ©1| 04| 0:5| 02| 02|—0:3| 00) 01/—01
| 1888 |—1-6 |—1:3 —11 |—0-6 | —1-2 | —1-2 | —1-2 |—1:0 |—08 | —0-9 | —0:6
1889 |—1:0 |—04 02) 05, 02, 00, 04|—01| 0-4! 08| 06
1890 |—04'—04 00| 03! 04-01! 0-0! oval 06) 091 20

74

I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 105911090.
Mai.

= =) R “ = = =

B | E | 2 SM S s l E | z | S Sa

= = F4 = D m = 5 2 N
1851 |—31* |—34* | 9.5 |—27|—2-7|—27|—26|—26|—34*|—28|—23|—17
1852| 05| 1:4| 08| 14| 0s| os| 08| 09| 13) 10, 18| 06
1853 —0:8 10:5 1 0:3 0-7 | 0:7 | 07 | 91 | 01 |=0:6 12.72.05. 000:7
1854| 101. 06| 13| 13) 09). 13| 15) 1727| 08 01:2 com 2.2
1855 |—1-1 |— 171 | —0:5 |—0-9 |—1:0 |— 0:6 | — 0-4 |--08 |—12|—10|—08| 01
1856 | - 0o8I—12| 0©1|—01|—04| 05| 05| 05|—05|—02|—01| 05
1857| 01, 07| 07| 03| 0383| 00| 00|-06| 0:8 |—0:1 |—0:2 | —0:2
1858 |—2:0 |—2-1 | — 1:0 |—1-0 |—1°0 | - 0 6 |—0°9 |—0:5 |—0:8|—09|—05| 02
1859| 01, os| 13| 0©4| 09| 12| 08) 05, 11|—01, 08, 06
1860| 07| 0o8| 12) 21|-v1| 12) 15| 10) 12) 23| "11011
1861 |—11|—12 |—15 |—19|—18|—19|—22|—22|—16|—19|—283|—27
1862| 18| 25, 28, 26| 27| 25| 20| 21, 35| 26, 25| 20
1863| 11| 0383| 06) 05, 08, 13| 19 | 4:31 00:23 00:71 000 MA
1864 |—1-2 |—3:0 |—2:3 |—3°0 |—3°3 |—2°9 |—2-3 | - 3-1 | 9.7 | 3-4 | 3-8" | — 41
1865| 36| 42| 37| 42| 39| 44| 39) 34| 50% 46%. 41| 38
1866 |—1:9 |—24|—21|—24|—21|—16|—19|—23|—21|—21|—18|—09
1867| 09| 02|—01|-03|—06|—01| 00|—06|—0:3|—05|—10|—02
1868| 53*| 5-4*| 46*| 42| 45*| 46| 40%| 3-9*| 50% 45*| 40, 26
1869| .2:9 91 °1°9| "17|+17|..23|'.3:0|.0291 1561599 M20
1870| 27| 151721 71731707|. 1:01 1:91.09) 0 M3 ME ON NO; 9
1871 |—2:1 —2°4 |—2°5 |—28 |—3°1 |—3°1 |—2°7 |—3°1 | 29% | 35 |—3:5 |— 3:5
1872| 08) 11| 16| 18| 22| 23| 26| 28| 22| 22| 29| 42
1873|—2-2|—24|—18|—23|—23|—23|—27|—21|—23|—31|—32|—26
1874 | —30 |—2+8 |—29 | 3.1 |—2:8 |—3:6 | 36% | 2-9 |—2-3|—3-1|—32|—37
1875| 22| 1:7| 13, 1:1| 08, 09! 13, 09! 15| ©7. 04, 03
1876 |— 33% |— 9-9 |—30* |—34* | 0x | 79%) 9.9 | —33# | 9.6 | 3.5x |—3°6 | —3'4
1877 |—2:0 |—2:3 |—1-8 | —2:3 |— 2-9 |—3-3 | —2-0 |—-2-1 | 1-9 | 2-3 —22 | —21
1878| 1:0 01:3| 101 9:91 210 0:60 4 | 1-1 | 0:70,00. 0:7
1879 |—2:7|—18 |—1:5 |—1:5 |—1-2 |—1°2 |) 1:6 | —1:3 |— 0-8 | 1.2 | —0:9 | —0:4
1880 |—1-4 | — 0:8 |—0:8 |—1:6 |—1-3 |— 15 |—1-2 — 1:3 | 0-3 | 1-5 | —1"4 |—0°9
1881 |—10|—01| 05/—01| 0:3 |—0:1|—-05|-01| 07| 03) 06| 02
1882| 02/-01| 03|—03| 02|—02| 09| ©1, 01 —-04|-04| 01
1883| 0585| 03, 11, 05| 05, 0383| 09| ©3| o6| o0-2|—0:2 |—0:1
1884| 08| 08, 1-0! 0o8| 06| 05| 12| 0-81 07| 067, 05| 07
1885 |—1:9 |—1-7 |—0°9 |— 0:8 |—09 | —1-0 | —1:5 1-08 |--1-2 | - 1:0 |—1-0 |—0'6
1886| 08| 07| 11| 08| 14, ro! 04, 08, 06| 1:41 12| 09
1887 |—2:0 |—1-8 —2-1 !—177 | 1:6 15 |—12 | 1-1 2-1 | 7-9 13 |—0°5
1888| 09| 08 12| 09| 10! 13| 11| 07| 05| 05| 08
1889| 32| 38 45*| 44| 48*| 38, 40% 46| 50*| 52% 42%
1890| 13| 17 19| 25! 21| 18! 19| 22| 26| 24| 21

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1861 —1890.

Juni.

75

= a a c = a = N = =
= = = d N = = :© ©
= Z sm ee ne
1851 |—0°1 |—0:3|—05 |—0°5 1—0°5 |—05 |—03 | —1°4 |—1'3 | —0°9 |—0°9 |—1'4
1852 0:3 05 OZ OZ 01 03 0:9 0:8 | —0'1 14 16 12
1853 | —0°1 |—0:1 02 0:1 00 0:8 02 0:2 0:2 |—03 0-2 11
1854 |—09|—11|—12, -13 —1°5 | —10 |—09|j—15 |—1L7|—13|—16|—14
1855 0:8 0:3 03 05 01 10 09 23 0:5 05 1 159
1856| 1:0| 0:3| 08, 03, 00| 08 19 13|—02 001.03, 0%6
1857| 05, 092 0+1, 05, 05, 05, 0903| 05, 07|—07|—01|—07
1858 20 M3305 0:71, 2:7 2:7 2:7 2:6 20210322 D 20) bil 0:2
1859| 02 0 20:81100:9|1.0:81|10:9 0:8 fo 1°:1—02| O0'1|—0:7
1860 0°i 01 04 04 04 a 08 01 00 0:3 05 0:6
1861 0:8 14 1e 18 20 18 14 15 19 Dal 18 14
1862 |—0:7 |—0°8 |—06|—07|—07| 0°2|—0:2 01|—L0|—07|—06 | —0:3
1863 |—04 |—0°4 | —0:3 0:0 |—02 0:5 0:6 02 |—02|—02 01 |—04
1864| 06) o1|—01 02 |—02| 06 05|.07|—02| 01 07 0:3
1865 | —10|—20|—19|—24|—25|—19|—17|—20 |—25|—28 |—2$|—32
1866, 1:2 >2:8| 9294| 22 2:3 202 RN ano o: 03:25 ANT
1867| 00 |—03|—02|—03|—05|—05|. 01,—06 02|-—03|—05 | —0'9
1868 2:0 n, all TLS 19 20 21 2-0 157 1°8 16 15)
1869 |—2-0 |—29|—22|—27|—28|—23|—18|—26|—27|—26|—23|—28
1870 |—0:9 | —0:3 |—0:5 |—0'7 |—10 |—09 |—02 |—06|—10|—09|—11|—15
1871 |—2:6 |—3-3 |—21* | —29*|—2-7|—24|—27|—24|—388 |—31*|—21|—20
1872 |—0:3 |—0:5 |—04|—07 |—9:1 | —1°1 |—0°7 —0:6| 04|—08|—11|—11
1873| 03| 0:3| 00|—04|—01|—04|—06|—02| 02, 0:0 |—0:2 | —0:6
1874| 06| 02 |—0:3 | —0:3 |—0:3 | —0:5 |—0°4 | — 0.1 | —0:6 | —0"1 | —0:2 | —0:5
1875 18 2:01 923 PO ll 2:5123:021 2.128211 2012033
1876| 08 ea! 14 12 1:6 16| 04 1:6 10 i 13, 08
1877| 2-7% 2-9 1:8 24 25 18 17 16 2 13542 72:59 1191
1878 |—01| 01 05| 02 02 02|—04| 05| 01 03 04| 01
18791051 0921| 0141| 051.00) 05| 05) 0%4| .0410:6 0:9 15
1880 |—1:0|—04 |—0-1 |—05|—05| 01| -07 0:0 |—01|—04| O©0|-—01
1881 |—0:5 | —0:5 |—0:8 |—1:2|—10|—12|—09|—09|—06 |—1'4 |—0°9 |—09
1882 |—14|—17 |—25|—22 |—20|—22|—19|—29|—15|—24 |—24|—23
1883 | —0°2 07 10 05 0:8 | —0'2 0°0 02 09 0:4 01 0:0
1884 |—31*|—30*|—2+4 |—28|—25 | —30% |—3°3# | 288 |- —2:6 |—29 | —2:5 | —2'1
1885 10 A ZT. 21 29 17 11 21 10| 16 1:6| 08
1886 |—1:7 |—1:5 | —0°7 |—12|—07|—15 |--1°8 | —1°8 | —1°2 |—1°0 |—1'3 —0°9
1887! 0:3|—0:6 |—1:9 |—1:1 | —0°8 |—1°1 |—1'2 | —13|—14|—16|—22|—27
1888| 08| 05 —0°1| 04|—04|—03|—04| 0:5 |—0°2 |—0:3 |—0'9
1889| 18| 25 2-8*| 3:8*| 288 19, 24| 33% 29, 32% 24
1890 |—15|—22 —20 |—21|227|—22|—25 |—20 |—22 |—23|—23

I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im sudetengebiete 1851 — 1890,

Juli.

5 = | = = = =) N =

ale 292 2223| 8 | SE

a = = = © R > = = : D

= z B. P ss | 5 | A | E E
1851 |—18 |—12|—12|—14|—11|—15|—13|—2T*|-—1:5|—11 |—0:8
1852| 0:6| 26| 13| 21| 14! 14, 15, 10! 18, 15, 19
1853| 04| 07| 07, os| 02! 05, 07| 05) o7| 03| 05
1854 |—0:2| 0:3| 03| 04-02 |-04| 00|—04, 07| 02, 03
1855 |—0:7 |—0-9 | —0-3 |—0-6 |—0:6|—0:8|—01| 0-0 |—10|—04|—02
1856 —1:8|—19|—18|—22|—26|—23*|—22|—22|—20|—21|—21
18571 12| 08| 10, 05| 05| 04, 18, 10,02 051000
1858 |—1:5 |—1:3|—0-3|—0:6|—06|—01|—0:3| 0-1|—0-7| 06| 00
1859| 29| 37% 3:2%| 3:8% 3-3%| 33% 38%) 30%| 2-7%| 24%| 95
1860 |—31ž |—24$*| —29% |—25*| —91|—21|—25|—26|—22 |—22 | 9.6 | 18
1861 |—0-7|—03|—01| 03| 05, 09! 02, 06, vs! 09, 11
1862| 0:1 |—1-8|—0-1|—04|—0-7|—03| 05|—14|- 1:5|—0-7|—04
1863 |—1-2 |—22 |—12 |—12|—16|—10|- 02|—06|—1-7|—18 |—17
1864 —14|—20|—14|—19 |—22|—22|—18|—25| —25*|—2-0|—12
1865| 16| 32| 26| 28| 29| 83% 25| 29| 25| 22, 29%
1866 |—0:8|—14|—1-0|—15|—15 |—L0|—07|—11|—19|—11 |—10|—11
1867 |—0-9 |—1-71—1-2| 14|—16|—09|—10|—12|—18|—11|—10|—10|
1868| 07| 11, 10| 09! 1:11 12, 05| 06! 21| 13, 09| 03
1869) 20| 12) 1:41 13) vol 12| 16| r2| 17, 1-x| 11| 06
1870| 24| 14| 11| 09| 06| 08| 08| 07, 10| rıl 03| 06
1871| 06| 03| 04| 03, 02| 04| 0383| 05, 02, ©2| o:1|l 06
1872| 07) os| 09, 07, 08, 01, 04, 05, 06, 04| 0-0 |—0:8
1873| 22| 18| 21| 18, 1v6| 17, 16, 17| 12, 15| 13| 10
1874| 30% 28| 31| 29| 24| 27, 24| 27, 19| 26 22, 17
1875 |—0-8| ©1| o1l-01| 05|—05|—01| 00, 04! vol 01! 04
1876| 08| 06, 12, 0:5| 06, 01) 0-0! 02! 02, 06, 00|—0
1877 |—0:6|—01| o1| o1| 083|—06|—05|—02|—05| 01|—02|—0
1878 |—14|—11|—07|—15|—16|—20|—1-3 |—1-4|—19|—18|—20|—1
1879 |—2:6|—2-3|—1:8|—24|—25|—20|—26* | 2-5 |—23|—26*|—2-0|—2:
1880| 0:4| 06) 08, 04, 00, 03 2| vol 1383| 05| 07| 1:
1881| 20| 15, 17, os| 1ı3| 0©8| 12, 09| 19| 1-1| 10, 0:
1882 [—1-2|—0:6| 08/—03| 011-011 |-01| 04, 02| 01, 09) 1:
1883 |—0:9 | - 0-9 |—1:3 [—0:8 |—0-2 |—1:0|—06| 01-07 |-01| 00| ©
1884! 04| 10| 04| 05, 08, o2| 04, 0:51 07| 07) 06| 0:
1885 |—0-1|—0-3| 00) 03, 10, 04, 02, 03| 0:01 04|—02| ©
1886 |—0+1|—0:7 |—0:3 |—0:3 |—0:2 |—0:3 | —0-4 |—09 | —1-2 | — 0-4 | — 1-1 | —1-
1887| 21! 23| 17, 19| 19, 1-81 221 16| 1:3| 16| 11| ©
1888 |—2-1 | —2:5 23 |—97#| 92.1 | 2:0 |—9-4 | 2.3 | 9.2 | 1-9 | 1
1889 |—0-6 |—1:1 —0:6 |—0:8 |—1:0 | —0:5 |— 1:0 |—0:7 |—0:8 |—0-6 | —0:
1890 |—1:6|—2-1 —1:6 |—1-3 |—1-5 |—1-1 |—1-6 |—1:1 | —1-0 | —0:8 |—07

|

| |

Te

De

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

1690.

LD LAS)

NPJSOIET

07
0:4

1
0°
1
0

02 |

|

i
10

fe]

0:3
20 |
14

1

zy109

0-0 |—0:1 |—01 |
0:6 |—12 |—0:5 |

18

05

a
NBSIOL

04

2:0
24

1
0
3 |
1-4 | 07 |—0:9 |—0°6

— 117 |—-15| 1.6) 1:7)

0:8
2-6

0:9

uunıg

0:4 |—0:6 | — 02 |—02

0:0 |—0:5
—10|—10

0:6
0:8 |—02
1

2:6*

4 |—0:8|—07 |—10|—13|

250

0:9

1'1 |
0-0 |
17
ae | ee
2-2

0:6 |—04 |—09 10:4

=

UO

01 |—0:6 | —1°0 | —0:6

01 05 0001
B | EE

5 | 1:0 |—0:8 | 1:07) 1:

03
2
0
ji

August.

nese

vdrorT

2-8*

1:5|
— 02

5
0

2 04 |—0:9 |—0-4 |—02|
2-6%

0-0 |

ea |

ser

0:2 |

UOSTIK

0:6

ON S

RO a
mao

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 185!

yqnaakrgq

0:9 |

0'8 |
11870]
0:9

u9youn

14
1:6 |

1869 |—0:8|— 15
| 1870 —12

1867
| 1868

11866 |—1:4 1% |

OA
OS © ir
Lis]
PGS
Orr-
el
00
Srurrn
E
akc
OOmO-r
1

hi o

Se

4

MO © 10 +

S © = mm ©
ll

ehe

Se >)
JE

© = © D ©

© 0 D D ©

© D D D ©

md md md

—

78 I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur il Sutetencebiete 1851—1890,

September.

1 p su | en) A

= (pal = = = N = =

a = = A © K pes a = = © S
1851j—28*|—2-3|—20|—22|—22|—22|—22 |—18|—26|—20|—16|—13
1852|—0:5| 05, 03| 03|—02| 00|—01|—02|—04|—06| 05, 05
1853 |— 0:5 |—0:3 |—0:2 |—0-1|—06| 0-0 |—0-3 | —1:3 | —0:7 |—1:0 |--0:6 0:3
1854 |—1-2 |—0:7 | 1-0 |—0-7 |—1:7 | - 1-2 |—0-8 1-4 1-11 | 11 | 13 —17
1855 |—0:7 |—0:7 |— 0-9 |—1-2 |—15|—11|—07|—09|—11|—12|—14|—16
1856 | 1-4 1.09 | 0:8 1-0 0:7 1-09 11-3 1-02 1:1. 3 Co 7
1857| 07 | 10! 09! 07| 07| 0 09) 08| 1-0! 09| 07| 00
1858 1:6 19 20 er, 110 1:6 2-0 10 197 1°4 10 04
1859 |—04 00 |—0°6 | — 0°9 |—0:9 |—0°3 |—0:7|—09 0°0 | —0:5 —12 |—15
1860 1-07 | 03, 06 -06| 04,0 05 02|—094! 00! 00| 01
1861 |—0:1| o1| 00-02) 02|—08| 10| rol-03 -03)-05| 01
1562 04 |—01 |—01 02 02 0-2 12 14 0:1 0:3 0:5 0:3
| 1863|—0:7| 0-2! 01, 06, 0-1! 03, 13, 08|—01| 00, 07, 19
1864 |—0:6 |—0:6 | —0:1 — 04! 04| 01|—01, 01|.—05|—05 |—04|—01
1865| 1-0! os| 13| os| 06| 07| os| 02| 11, 08|—01|—09
1866| 18 | 29*| 9-6*| 2-3*| 30°) 3-1*| 19 | 9-5*| 2-1%| 85%| 83*| 3-2*
1867| 13| 11! 1:1| 05) 0-0! 04| 12| 05| 09! o6| 00|—04
1868| 2:7*| 13, 21| 17, 18| 23| 25% 24 20 23, 22| 15
1869| 1-6) 11! .10| 11! 12, 15, 15| 1:1| 11, 14| 13, 08
1870 |—1:5 |—1:7 | 1-7 [1-9 |—1-1 | 2.8 | — 1-7 | — 2-0 —14|—16|—20|—2-1

|

1871| 17| 09| 10| 07, 02|—01| 04|—05| 03, 0-0! 0:5 0:9
1872| 15| vıl 16| 16, va| 12, vol 11) os| 1:1| 11, 10
1873 |—0:5 |—- 0:6 [0:3 |—0 7 |- -05 |—o-7 |— 1-1 | —1:0 | —-1-3 | —0:9 |—0:8 |—11
1874| 19) 15| 26| 24| 24| 27, 22| 22) 909| 28, 26| 19
1875 |—0-2 |—0:5 |—0:5 |—0:7 |—0°9 | —1-7 |—09 |—0-9 |—o01|—L0|—10|—15
1876 , 0:1 0:8 06 1:0 09 | 1:4 1:0 1:2) 4-.0)° 122) 0:0 0:6
1877 | —2:6 |— 3:0 | 30% | 3-98 [2-5 | 248 | 25 |— 2-6 | 35# | 3:08 3:08 | 35
1878| 04| 08| 23| 16| 17| 18, 10| 12| ©8| 12| 19| 17
1879| 06, o8| 12| 14, 12, 18, os| 14| 18, 16, 16| 13
1880| 0:5, 07, 14, 05, 04, 02, 01, 02, 11, ©8| 04, 04
1881|—11|—16| -14|—20|—16|—17|—20|—17|—14|-20|-18|218
1882 |—0:7|—04| 02, ©3| 11, 06, 00| ©3| 07| 10| 15, 18
1883 -01| 03| 00, 00! 02, 01|—03|—03| 05, 02|.01| 02
1884| 01| 05| 06, 05| 07, 0‘8|—0:1| 06, os) 14, do! 02
1885 |—0:1| 05|—02|—02| 02| 01) O1|—01|—08|—02|—02| 0-3
1886| 22| 16| 09| 18, 22| 22, 16, 18, 18, 20, 17| 11
1887 |—0-7 |—1-0 |— ©3|—03| 07|—02| 07| 03|—06|—02| 02| 08
1888 |—02 |—0:8 —1:2|—14|—05 |—0:7 |—0:6 | —0:5 | —10 | —0:6 |—0:2
1889 |—1-9 |—2-3 927 | 278 | 9.9 | 2-98 | 9:98 | 9-4 | —2:5|—30 |—30*
1890 | — 1-1 |—0:6 —1:0|—07|—02|—10|—11| 02.—01|—06|—04

October.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851—189,

ora FE = vonon Krorn DER Orbo4
neCUST dE == a P ee wen SE
es
non ern © -ODB © „oarıro RER 19095
Sa | er A 7 51 E | P B
mob da HPPSPT report ROTY 9-92
ZjI|10% amoos s = Fou, = ee
:
HAN # x © DY DO pop BS DER
neš10 ano = mode NS - ASono SNS S
| | | iF | | | ET]
P mo sE On er NS COS DAD „ag ©
uunig 228 =. ST re wen = s
{
QUE EE = DOT FAND TES ROIS A VA MR PSO
U9IM N 4 © © = ND mONNS NNNDN Od-nOo SOS mi m
| | ere D |)
COCO © ED De si 0 0 ooo EIFTOI TOTSEOL
30) No oh = a Es Bean Sr op | ZT
Cars | |
| l
EN POPPT Poe 99990 ŽŘĎDYDA Soma
vdrorT n en sy ET a ja. er
== |
GG 00) 200 Rn BARTH RE
SLK ZA Ne De has = r
| |
|
Run eraon mann CLEAS Krann or
U9SILT ie n Ammon ae Amooo =
| | | |
B S DIE 960664 -9900 MEN DOS EE
noue 2250 s Tan sen ira a je
| |
APTrL% TPO SRH wpcne ae om
uayaunMW See -mo „On So ANS »RMoso mHRNS
| | | | | ES je
O oka) RHIO ODWGO mam ma +0 Ob- Ma©
1Q 10 103010 DOS DLVOE Luren D 0 GO D D (D D D D =
© © © © © D D D DER wma% D © D TG D DRM ©
i ES tt Ka mm mm A A A md mm mm mm mm

0°7
09

0:8
24

41%
2:0
22
10

01

.

00)
12
22

—13|—09
|

1800.

4:5*
Beil

34
13

2%

10

—11
5
0-2
l

|— 19

41%
16

3°6*
ol

0:8

0:0 | —0:2 | —0 3

29
26
07
14

— 0:8 | —0:4 |—0'4 |—04
17

—0:3 |—0:9 |—0'8 |—1'9

—0:8 | —1:2 |—0:7 | — 04

6 |
11

EE | TE | —

9-7
13

18
14
10

{
v

8:7%

0-9

11 —09 | —08
dz% E,

0]

— 12 |—12 —1'7 |--2:0 |—2:8 |—1'4

2:6
2:0

0:0 |—0:3 |—04 0:4

33

Augustin
11

15

0:8
1)

43%
152

15

0:5

O

Da
— 2:6 | 2:3 |—1:9 | 274 —25 —2

F.
November.
2-8
10
02
05
04

E.
— 0:2) —0:8.\— 0:60:53. 0:

—1:6|—18

"5 [—2:0 | —0:7 |—0:6 | —2:0 | —1:9 | — 14 |—0"3
3°1
0
0
0

=
8:9%
1

al
7
0
1

90

0
2

1

33
0:3
dE
0°7
155
0 6

> |— 0-2

3°7*

9%
all 19
-1:9 |—20 | —27|—22 | —

3°6*
0:9
1:5
(9

0

|)

0°0 |—08 |—18 | —1'8 | —1'8

d'6*
0-3
10
0:4

32
10

15

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiele 1851
16

D8%

—23|—19
9
10

1860 |—2:4 |—16 —2 1 |—2°1 |— 14 |—1°9 |—12|—08|—19 | — 22 |—2°1 |— 0°5

1856 |—2-8 |—3°5 |—2 9 |—2°8 |—34|—32 |—27 | —28|—27|—39|—31|—27

1857 |—02

1851134 | 2:6 1-18 130 |-20 1-20 | 18 17

1858 |—45* |—63*| —3-9*|—62*| — 62%) —(2*

1859 |—0-7
1868219161207 51

1867 |—12|—09|—08|—08|—09|—1

1853 —0'3 |—0:6 |—03
1854 |—17|—20|—16|—

1855 |—09 |—04

1852
1866

1871
1872

1876 |—13|—14|—21|—26|—24|—28|—30|—29 |—18 —22 |—25 |—4

LE 1120 © ©
-SSS
ER
RTE
oe
ca
G —
Tore
SI
oroar
eee
| |
STR MO
D D ©
TD D A D ©
mm mm ml

|

80

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 81

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851—1890.

December.
| al | | | | | | ran:
= = | | oto RER RUE R = =
PN = E ee B BE
= s | à 57 = > k a c a) a <
ei mn =
| l ] lt =
|
118511 0:6 0°5| 15| 12| 12| 13) 09-06|.05| 09| 11, 17
1852| 4:3| 47| 49| 4-6* 44* 44*#| 40| 40| 4:6* 46*% 49| 51*
1853| 4:3 | 4-9 | 5-8 | 5-5 | 44 | 5:0 [3-8 | 3-1 |—4 8|—40|—41|—3:3
11854| 31! 25| 30) 28| 24) 26| 839, 31| 19) 22| 25| 40
| 1855 |—3:3 |—5°6 |—5°6 —5°6 |—5-9 |—5°2 |—5:0 I—5°4 | 47 | 5-9 |—6°2 |— 1,8
#18564.021812..0:6|..0:6.| 0:51, 0:11. 0:2|0-3 0-8) 15) .13| .15| 13
RO Oza 319 21 72:11 0221,31 |, 9:61.26 ..29| 2:9, 3:4
EEE | 1 12 Se 9|—02| 01
1859 |—2-0 |—1°5 |—1-4 |—2:5 |—25|—30|—2-4|—2-5 |-—1-9 |—2-2 |—2:4|—20
(1860) 0:7 —0:1 |—0:2 |—06 —0:7 |—0:1 |—0-8 | —0-2 |—19 |—15 |—15 |—02
| | |
1861 |—0:7|—01, 02j—01, 01|- 04|—09|—06| 06, 00, 04j—02
1862|) 14| 13, 10, 06| 03, 06|—02|—16| 09| 08|—11|—25
1863| 2-8| 25| 321 30| 26, 25, 30, 20! 27, 25, 28, 25
1864 |—3-7 |—3°8 — 3.4 | —4°4 |—3°6 |—4°2 | 9.8 | - 65|—3-7|—36|—41|—52
1865 —09| 01, 10, 05! 10| 05, 06! 13, 14, 08, 15| 17
1866| 31) 28) 30, 24| 19,,24| u1, ©1| 23| 2:3| 26| 29
1867 |—1°4 —10 | —04|—11|—13|- 14|—08|—12|—12|—16|—21 —14
|1868| 5:6*| 50% 4-7, 44, 38, 25% 46%. 40, 23) 41, 4 45
1869 |—0:3|—01| 10, 12| 14, 20| 21| 25|-08| 07, 17| 31
1870 | —3:9 | 9 | 3°9 | 44 |—4:6 |—47 | 3-2 |—2-9 |—5-2 |—55*|—58 |- 3°8
| 1871 ur RS EI re ee ae, —3:3 13:9 |—3°5 |—47
M72 M22 0 03:06.| 3:61, 3:3:1 03:5 |.3:7| AD 24248 0010032229053
SZ 00.023218.,0:3| 1:0. 0:8, 1:9) 0:9) 22:0 | 1.8, 1-3|,0:9 158255
1874 |—0°7 —1°5 |—0°4 |—0°7 | —0:6 |— 1-2 |—0°2 | - 00 — 1.1 | - 0:6 —0°5| 13
1875 |—1:9 |— 2-2 —1°6 |—1-9 —23|—27 | 171 | 2-4 9.9 | __9-8 | — 3-3 |—2°7
SO 3:91,34, 3:1| 2511, 1.6411 12:32117.2:8)| 2:8) 06516) MSG
Bez 1513 71.9 1:0, 0:51 .,0:3.| 0:71 0:4 10:6812.050. MO EC 027
1878 |—1:9 |—0.8 |—02 |—0°8 |—0°3 |- -1:0 |—1-1 |— 1-2 |—0:6 | —0:2 | —0'4 | -04
1879 | —86*| 10-08] — 8:68 |—$5% | —7-7* |A | — G6% |—74*| —G5* | 554 69° | 6-6
SO) is Po 0 41,9%, 1:5 215€) 4:1 74:6%| 7.3:9]| 74:01 AO 3383| 44
| | |
RSS ICO) T6 M 2:0) 1:6. 12 1-51 156.1 1165|. 1481 TC 12520252
IMSS2 1:5, 16, 14) 12) 29 201.242 251 0:81 0:8) 1:0] 2:4
ss3ll 1:0 1.3| 14, 1% | 15) 19! 18) 14|,.09| 0:8). 171). 1:9
11884| 2:3| 24| 29| 28, 29| 31) 25, 28, 21) 26| 33| 43
1885| 0:4 —0:6 |—0:1 |—0-1 |—0:3| 0:0 1-01 |—0:1 | 0:6| 00, 0:7|—0:3
LES | TON NOT MOO PSY
1887 |—0:3 |—1:0 |—0°5 | —0:2 —02 |—0:1 |—0:3 | - 0:7 —0:6 | 04 | 0:2 |—0°7
‚1889| 04| 06 L SA OZO ET or 9:01 20:9) 1881 EEE
| 1889 |—1-2 |—10 —1:°6 —1:6 |— 1-9 |— 30 |—18|—10|—13|—10 |—19
‘1890 |—5-4 |—3°4 3702 3:99:91 4:5 3 en 5.0 555

Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe. 1899. 6

82

I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperaiur im Sudetengebiete 1861 —1800,

Tre ann.
| = | E = | = | = als = 3
M 2125 2102 3 512) BE
Ms = čj UCB = SM = >
| | À A S Á | = Es MEANS | a | o | © |
| p | |
1851 |—0:7 |—05| 0:0 |—0:2 | —0°2 | —02|—02|—06|—07|—01| 02|—05
1852105701 170) 401000 0:61 10| 071.05) 06) 50.010161 OS
1853 |—0°9 | —1°0 | —0-9 | — 11 | —1-1 |— 10 |—0°6 |—0°6 | —1'3 | —12|—10|—04
1854 |—0-41—0:3| 0ı1| 00|-01\-03) 02|—01|-02| 00)-02| 01
1855 |—0:8 |—13 |—0:9 | —1-3 |—1:5 |—1-0 | —0-6 |—0:6 | —1°7* | —1:4 | 1:5 — 12
1856 | 0:0|—01| 02|—-01|-02| 01) 0:2|—0-1|—0:2 | -02|-02| 00
1857| 00| 9:3) °0:6|. 0:2) 0:21.02 0:5 .0:5| 0:6. .04)20:39 820,0
1858 | 1:0 1:0 0-71 1:0 1-0 | - 1:7 12.0:8 | 1:0) 0:7) 2090 EE EE 6
1859| .0:6| 11) A| 11) 11) 102) 01-110 1:01: EE IN oO
1860 |—0:8 |—0 7 |—0°4 —0:6 1-06 | 04 |--0-1 | —0:5 | —0°7 | —0:5 |—0:5 |—0:1
| | |
1861| 0:0) 0:01 0:2) 02) 02) 0:2| 01 NO: 0:2 70:30 010203
1862| 10) 0:8, 0:8, 0:7 0:7 .0:8| 0:8 0:5) 0;6)1.0:5250203 051
1863: 1.0 1.01 12 24 ee 1.5) 19€ 1-78) 2 1:02 are iz
1864 | —1T* |—1:6* | — 15° | 1-78 | SE |— 1-6 1— 1-48 | —16* | TT | 1-5 | 1-5 |— 16
1865| 0:4. 02| 01-01 —-01| 01, 02| 00! 0903| 03) 00|—03
| | |
1866 04-10-0100 0 907 13 0:8| 0:5 0:9 a0 E 0
1867| 06| 02) 05-01 --02) 00, 04 —01| 01| 00-01 |—-01
1868| 18406 18# 16% 16, 1.88 18,15. 1850757 NES
1869| 0:8, 04| 07| 04| 05 06| 091.03) 04| 0:5| 07| 07
1870 |—0:6 | —0:8 | -1'0 | —1-2 —1:2 16 |—0"8 |—1:1 | —1°1 | -1°1 | —1:5 | —1:5
1871 |— 12 |—1:5 |—15* —11T*|—1:6 TE) AE) —15 |—15 | 16% 19% | —2-0*
18722 a 3 0150019200158 EE ESA MSN 1
1873! 09, 06, 09, 07. 09, 07 10, vol 04| 07, 08| 09
1874| 02|—01| 04| 02| 03| 00! 0-2! 02, 02| 03) 02) 01
1875 |—0:2 |—0-3 | —0:5 |—0 7 | -0:7 | —1-2 | —0 6|—09|—05|—09|—12 | —11
1876 0:5| 0:3| 05| 061, 01|—03|—01|—01, 01, 0:0|—0:1|—0:2
1877! 07| 06| 05| 03, 03|—01. 03) 01, 02| 0:3| 02| 01
1878| 00| 05| 08) 04. 07 05 05, 04, 06| 06| 08, 08
1879 | —12 |—14|—10|—11|—10|—09 —10—10|—12 —10|—10|—08
1880| 05, 03, 07| 03. 03, 04, 0:3| 0:3| 07! 05, 04, 06
N |
1881 |—0:1 |—0:6 | —0:5 |—0:9 | —0:9 | —0:7 | —0:8 |—0:8 | —0 6 | — 1:0 | —0:8 | - 0:8
1832| 0:5| 03, 05, 0:5| ©8| 06| 09| 0-5! 06| 05| 0:8| 13
1883-02 --01| 00|—01, 00!—02|—02|—0:3| 0:1|—0:3|—0:3| 00
1884) 05, 06 0:44! 04 06, 02, 0:3| 05| 0:5| 05, 04 0%
-1885 |—0:1 —01| 02, 02| 0-4! 05| 02 02|—02| 02| 02| 03
18856 03| 02 05, 03 04 05| ©1. 04, 0901| 03| 0-0! 01
1887 |—1-0 |—1:1 | —0:8 |—0:8 |—0°7 |—0:6 |—0:6 | —0°6 |—1:2 |—0:6 |—0:7 | —-0:5
1888 | -0°6 |-09 | — |—08|—09 —0-6 | —0:8 |—0-9 |—0 8 | —0:8 |—0:8|—06
1889 |—0:5 —0:7 | — |—03|—03 | —02| 0:4|—0°2 | —0:2 |—0:2 | —0:2 | —0:2
1890 |-—0 6 —0:5| — !-02 —01! 00 —02'--05| 00-01| 00: 01

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 83
Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851 —1800.
312. x ne
ara 2 | S (E | Ss B! Sie |<

Jänner.
1185155) o6| 08 0-7} 10, 10, o7| o6| 08 a vol 11! 13)
56/601 02 |—01 |—0:1| ©2| 02| 0:1| 04) 9-4) 05) 0:5| 05| 05
61/65 —0-9 |—1-1 1 — 1-4 |—1-5 |— 14 |—1-0 | —0-9 | —1:1 le 1.519
66/70 08! 09! 12) 07) 05| 03| 04|—01| 08| 04| 07| 08
71/25 09 06) 08, 02| 03) 02) 05| 02| 06) 04) 08|—02
76/80)—0+4 |—0"5 |—08|—01| 00-02 |—0-4|—04|—05 |—0-4 | 0:5 | — 0:5
181/851 02| ©1| 00, o1| o1l 04|—01, 04|—02| 00, 01| 03
86/90|--0-6|—07|— |—0:6|—0:3|—0:1|—0:6| 01|—09 |—06 |—0:5 | —0:6
ES B Ma
1851/55|—1'7 |—1:6 |—14|—12 |—14|—15 [0:5 |—06|—2-2 |—14|—18 |—07
56/60|—12 |—11 |—18|—10 | —0-4 |—10 |—12 |—08|—01 |—06 |— 0:5 |—09
61/65|—0°2 |—0-21—06|—04|—02|—02| 00! 90! 00) O1|—01| 04
66/701 26, 26| 20, 28| 22| 22| 28| 17| 22| 19) 19, 15
71/75|—1:3 |—10j—14|—138|— 0:9 |—18|—09|—09|—12 |—15|—11|—18
Moose | 109, 13) 11 210) 207 er ia ke)
81/85) 15) 19| 15) 16, 18) 20 13, HO St) Ba a gril
86/90|—2:0|—19| — 13 13 |-12 eo —15 |—2-1|—19 | 2.3 | 0
März.
1851/55| —1:5 |—1-1|—12|—13|—15 |—1-4 |—1:0 | 1:2 [1:7 |— 174 | 1:5 | —1-0
56/60/—0°4 0103| 0-1 |—0:1 [0:3 |—0:4 01 | 0-0 |—0-2 |—0:3 |— 0:8
(61/65) vol 11, 10! 131 18, 1a 10! 121 14! v6l 17) 18,
66/70) — 0:6 |—0:3 |—0:7 |—0:8 |—0:6 |— 0:8 | - 04 1—0°6 |— 0:7 |— 0-9 | —0:7 | —0:5 |
7175) 11) 09 o7| os| 11, 66) 05| 07| 11, 11) 08| 04)
76/800 07) 03) 02) 02| 08, 01) 04! 01, 02| 01, 00, 02|
Isıyss 09! 05| os| os| o6! 07) os) 04| o7| 06, 06| 0-9
86/90 —1.3 —12| — |—10|—08|—06|—11 | —0:9 | —0-9 |—11 | — 0:9 |—0°8:

T.

F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 10911090.

BE | Fe ‚\alslsı:
ha [es n a ana | |”
PN oa ge olla K
| 1851/55|—1-2 |—11 |—18|—12|—15|—14 —15|—14|—17|—12|—14|—13
|56/60|—o-1| vol o1| 02) 01, 03 04| 03| 00! 03) 08, 06
61/65| 02| 01|—02|—-01|—01|—03|—02 06 — 0:1 |—0:3 |—0 4 —0:9
66/701 11) 09| os! o8| os| 09| 09° 08 09) 09 10 0-8
mms) 06| 04! 03| o2| 05| 01, 05, 04! 00) 01|—01 02
|76/80| 02! 05 o4| 0.5 0:7 | 0:6 | 0:6| 0:7| 0:3) 0:51, 0:70.10
81/85 —0°8|—08 |—07| 0,9 |—0:8 |—0:8 |—09 08 —05 |—09 10 07
86/90|—o4|—02| — | 02] ©5| 05| 09) 03| 01, 01| 05| 08
M ai.

1851/55] 0-7 |—0:6 | -0:6 |-0:3 |—0:5 |—04|—02|—01 |—o8|—06| 00| 08
56/60|—04|—02| 00| 01) 02, 0:5| 0:3| 02| 01/-01| 01| 03
61/65| 0:8| 06| 0:7| 05, 05| 07| 06| 03| 07 04| 0-8|—02
66/70| 20) 14| 10) 08| 08| 12| 18, 08, 08, 09| 08| 06
71/25, -0:9 | 1:0.) 1-0. 1:0 —1-0.| 1.2) 1-1 /—09) 21:01 Loyaıa 5
716/801 .1:7|—13|—15|—16|—14|—18|—18|—15|—11|—18|—15|—14
181/85) -03|-02| 02| 00| 01|—01|—01|:01| 007 01 1-01 04
j86/90| .08| 10) — | #3| 15| 15| 09 13, 16. 12) 16| 13
JE
1851/551—0:2 |—0-1 |—01 | —0:1 |—05 01 | “ 0105-02) 01| 05
56/600 07| 09| 11, 09) 09| 12| 12) 08| 10| 02. 06, 03
61/65|—04|—o-8| 01|—02|—03| < 0-0 | 01|—04|—04|—02|—02
66/701 05| 02| 05| oo! 00! 02| 05| 01) 01, 01, 02! 00
71/75| 00|-03| 00|—04|—01 | -0:5 | 0-3 |—0:1 |—0:3|—0:5 |—02| 0:0
76/80| 0:6| 0:8| 0:6| 0:8| 08| 06| o0:4| 08| 08| 0:7| 10| 08
81/85|—0:8 |—0:6 |—0:5 |—07 |—0:7 |— 10 |—0:9 |—0:9 | —0:6 |—0-8 |—2-8 |—0-7
86/90 0:1 |—03| — |—0:3| 60|—06|—07|—07| 01|—05|—06 |

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 85

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851—1800.

TEE
: = :
| | | | |
5 = | | | | B
= | = N | =)
5) © 5 VES = E s S
= = ZPU PES m | m © s mh C =
| = = = | B oD | 8 = | SS Fa
E A | & | A PE s © =
ED | | | |

| U ER |
1851/55—0:8 | 03 00) 03. —01—-01| 01-03) 03-01) 03| 04,

0:3 03 —02 | 0:0

56/60 —05 —03 |—0:1

61/55 —03 —04 | 00-01 —02 01, 01|—02.—04 —08|—01|—04,
| | |

66/70 07| .0‘1| 0-2]. 00|—01| 0:3| 01, 0-0|.0:3| 01, 01, oo |

(71/76) 11] 12] 12) 11, 11, 09! 08! 11| 10) 06, o7| 07,

— 0°1 |—03

| | | | | | | |
76/80) —0"7 |— 0-5 |-0:2 106 0:6 —10 —08 0:6 05 —09 —07 0:5 |

0212020. 20:6. ,2041 6 020 0:21.00: NO EDP 02511036)
— |—0:6 06 —0-6 05 0.9 |—0-8 |-—0-8 |— 0-7 —0:5|

(81/85) 01, 01
86/90|— 0-4 —0°8

151503 | 02 |—04 —01 02
löe/so ©8| 09 07) 0
61/65 —0:2 —0:3 —01 00 <o1| 03] 01| 01-03 |
66/70 0:1 —0:2 00 —08|—01| 00,04 -05| 02| 01 01,02

02-01) 00|—02| 1 0‘1| 04

| | |
1101020592 0:5 | 07 |

|71/75| 05) 03| 08! 05| 05, 00| 02, 07) 04, 00 01, 00

| | | | |
76/80) 06, 06| o7| oa] 05) 01) 03 | We
81/85/06 |—1-0 |—1-5 |—14|—08|—18|—11|—10 —11 —14 m il

| | |
86/90) — 04 1-06 | — 20:3 20:5 10:6 | —0:1 0:3 0:3, 0:6.)--03 | : 01

Ste pte I Be r

1851/55) —0°1 | — 07 —09 —08 —12 —09 —09 —11|—12|—14 m 10:7 |
56/600 00 05| 07) 00.—01| 02. 02 01| 02—01 —01 —02
| | | | | | | | |
PUS 0) 01 01 M0 0102| 07 ul on 01, 02, 04

66/70. 12 09 | 69! 07 10, 10, 0:9| 0:9 10, 1000574

7125| 09| 05,507, 071.05

1
03, 02. 082, 03| 02 03 00
76/80 —1-2 |—0-3 | 00|-01 00-02 —03 —0-2 —03 —03 01) 01
0-0 0:5,

| |
81/85 —14 —03 —03|—03| 01

| | j
86/90 —14 —06| — —07|—07 |—03|—05.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899. 7

I. F. Augustin: Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebisie 1851 — 1890.

Asie | Kl |
PM P P
Let | = ee 5 S = =
| LS Bl 3 2 2.3 | aj s| sen =
Oj | zj ě čas | 3 sE, SE
| P Me E |A | A = | EN
| a Al LT | R Z
| a,
| eo e r-
i | | | | | | | | | | |
11851/55) 0:8) 0:81 08| 09 0.7) 11) 08| 07| 08 708, 13 74
156/600 07| 0:8| 11, 09| 10, 11 1v0| 11) 09| 09| 07| 09
61/661 0:6| 05, 06| 05| 07| 08, 07, 1:1) 1:0 0:0)007020%
66/70 —0-5 |—1:0 |—0'6 |—0-9 |—1-0 | —1:0 | —0-7 |—1-0 |— 0-8 |—11|—09|—11.
71/75 00/—04—01—03| 02, 0-0! 01) 03—02| 01, 01—01)
76/800 03| 02) 01) 02 02) 02-03 -04| 03| 00|-0.1 02
| 81/85, —0:8 |—0:9 |— 0-6 |—0:8 |- 0:6 | —1-0 —0:8 |-0:7 —0:8 —10|—09|—08|
86/90—11|—14| — |—0-7 |—1:0 |—0°6 |—0:7 —0:9 | —1-0 |—1:0 | —0:8 | — 04 |
November. |
11851550202) 01| 00 00) 0-0) 01! 01, 07 05| 06-02
156/60 —21 —22 | —2:1 |—26—26|—26 —L9 | —18|—21 | —25 |—25 —21 |
61/60 141 40) 19) 13 21) 12 071 08| 131 351 001,05
66/701 00| 0:1| 00, 02, 01) 00| 08) 01) 04| 05| 04, 01!
71/755 —02| 00| 00| 0:1| 04 —-01| 0:2| 02| 00 02) 02, 02,
76/80 00) 02|—02|—02| 00 --01 —04 —01| 02, ©8| ©8|—02,
81/85) 11| 08, 05, 06| 04| 05| 01|—03| 06 05, 04) 02)
186/90| 05| 04] — | 04| 0:3| 06| 02) 07| 06, 06) 09, 11)
December. |
1851/55) —02 |—0-5 |—0-9 |—0:5 —0:4|—0:4|—01 —04|—04 0-3 |—04|—03|
66/60! 0:3) 04, 041| 04| 0:0) 02) ‚0:0) 0:0) 0:4 7020102
61/65 —0°2 |—0:1 01 —01 0:1)—0.4|—01 —0.3| 0:5| (02|—01|—10|
66/701 0:6| 05| 0:3| 05, 02| 06| 04. 05| 01, 00! 02|—01|
71/75 —1.2 |—10 —12 |—0-8 —0:8 | — 0-9 -0:3 —0:4 —0:5 | —0:4 —0:5 | —0:2 |
76/80, 0:1 |—0-2 —0:3 —03 —03|—05 |—01 —04|—01 | — 0:1 — 0:4 | —04 |
81/85. 14, 12, 17) A| dal 16) "161 6109| Sal sig,
‚86/90 —0°8 —06, — |—0:5 —04 | —0:3 —-1:3 —0:5 —07 —0:7 | —0:6 | —0"4 |
| | | | | |
| SN zd o
1851/55 —0:4 |—0°4 |—0:5 | —0:3 —0:5 —0:3 |—02 —0:3 10:6 —0:5|—0:3 | 0:0
56/60 —0-2 |—0:1 | —01|—01|—01| 00, 01) 00, 01, ©1|—01|—01
61/60) 02, 0:1| 0 0.0.01 | 0:21) 0:2). 0:2) 021120310 ROA ES AC)
66/701 0:7) 0:5| 03| 0:3| 0:3| 0:4 0:5| 0:2) 041037047203
71/75, 02| 00| 00, 0:‘0| 01|—02| 00| 01, 00|—0:1|—-0:1|—0:2
76/80 01) 01| 00! 00, 01 -01|-01)-01) 01| 00, 00| 01
81/85) 01| 00 —01| 00, 02) 01, 00) 00, -01| 00) 01) 02)
186/90) — 0:5 |—0:6 04 0:3 | 0:2 | 0:5. | 0:4 | 0:4 | 0:5. 0:3)0:2 |
Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der We ee — Druck von Dr. Ed. (Grégr in Prag,

IL.

Sesuti u Klapého z roku 1898.

Podává J. N. Woldřich v Praze.
(S 10 vyobrazeními v textu).

(Předloženo 13 ledna 1899).

Ve dnech 8. až 10. dubna 1898 sesula se na jihozápadním svahu
hory „Zajícov“ (Hasenburku) u Libochovic asi 5 ha obsahující po-
vrchní půda 3—4 m mocná, zasáhnuvši na úpatí ležící rozsáhlou obec
Klapé, jejíž značnou čásť zničila. Známý to zjev pod názvem „kata-
strofa Klapská“, stojící mohutností svou a neblahým výsledkem pro
obyvatelstvo po boku podobných zjevů alpských.

Podobných úkazů, jen že v menší rozsáhlosti, opakovalo se
v českém pohoří kůželovitém z jara téhož roku na více místech,
tak na př. u Loun, v okresu litoměřickém u Dolní Vysoké, Habřin
u Sadové, a j.

G. Lauer!) popisuje takové sesutí dosti rozsáhlé ze dne 3. dubna
1898 u Pfaffendorfu blíže Podmoklí, kde posunovala se značná plocha
půdy na úpatí 347 m vysoké kupy čedičové a zničila dva domky
a silnici.

Podobné posunování povrchních vrstev na slínu neb slínitých jílech

Mr vv,

kovati v naznačené oblasti po hojných srážkách atmosférických.
Sesuti Klapské jest však nejen pro jeho rušící a zničující ůčinky
pozoruhodné, ale i pro jeho rozsáhlost, historický postup a zvláštní
dynamicko-tektonické zjevy s ním spojené, velmi zajímavé. Slavnou
„Zemědělskou radou pro království České“ byl jsem dne 15. dubna
na místo katastrofy vyslán, doprovázen svým assistentem p. K. Buňatem,

') G. Laure: „Der Erdrutsch von Pfaffendorf bei Bodenbach“ Lotos,
1898, Nr. 6.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899, 1

2 ET. J. N. Woldřich:

abych zjev ten prozkoumal a záchranné návrhy podal. Doproväzeli
mne na místě a podali veškeré zprávy nejochotněji pan c. k. vrchní
inženýr A. Kodon a pan učitel Zd. Koutek. Staly se pak opatření dle
návrhů mých, s nimiž technická komisse úplně souhlasila. Navštívil
jsem pak místo ještě jednou v létě se svými posluchači.
Severovýchodně od Klapé (porovnej obraz 1.) vystupuje z křído-
vého útvaru čedičová homole Zajícov s zříceninami hradu, jejž páni
Zajícové nazvali „Hasenburg“, do výše 414 m; kostel obecní stojí na

vů Podhorní i
ANA late Dour À

\\ NU SEE | he PAU
MATTE IDG,
x 2277,

fr
>

ZEMANA

Mit,
ae.)

M
Oy

pop ANS
M "l lot Ian! i

%,
au A em re are |

Klapem, 5b) posunutá plocha nad Podhorním Dvorem.

úpatí ve výšce 225 m; podélný hřbet kupy čedičové, skládající se
z téměř kolmo vyčnívajících sloupů čedičových, 30—40 cm tlustých,
táhne se skoro od západu k východu. Podél kupy té, spadající až asi na
100 m strmými stěnami pod úhlem 40— 45°, vyzdviženy na jihozápadním
svahu pod úhlem asi 15—20° se klonícím, vrstvy křídového útvaru až do
výše 310 m, totiž slinity jíl bakulitový stáří senonského, stupně březen-
ského nebo IX. pásma Zahálkova. Sledují-li pod jílem tím vrstvy 2-
zerských pískovců, nedalo se pro nedostatek otvorů zjistiti. Jelikož v Jen-

Sesuti u Klapeho z roku 1898. 3

čicích, severně od Klapého, při vrtání studně shledána, jak dílovedoucí
se mnou byl sdělil, v patře as 10 m mocná vrstva hlíny, načež sledoval
jíl křídový poněkud lupkovitý až do 50 m hloubky a pod ním vrstva
opuky do 60 m, načež sledoval modravý jíl pevný. Dá se tudíž před-
pokládati, že i na úbočí Hasenburku bude jíl velmi mocný a že bude
do značné hloubky zasahovati; k tomu poukazuje též profil ze studně
pana Žáka v obci Klapém.

Křídové vrstvy ty prostupuje zde kupa čediče (basaltu nefelinového),
jak z přiloženého schematického průřezu vysvítá (obr. 6.). Jisto bude,
že vyzdvihl tu čedič poněkud okraj vrstev křídových na úpatí kupy
spočívajících, jak tomu podélná trhlina západní nasvědčovala.

Zvětralé, odlupující se sloupy čedičové z vrcholu kupy odpa-
dávaly od doby kenozoické (třetihorní) po celou dobu diluvialní až
po dnes po úbočí, tvořící tu zejmena na jihozápadním svahu 3—4 m

SZ JV

Obr. 2. Průřez balvanitéž vrstvy nepošinuté při úpatí nadřjihových. částí obce
Klapé. — a) slínitý jíl křídový, b) spodní vrstva (stáří olaciálního) s tufovitými
slepenci v základu; c) svrchní vrstva mladší.

(místy 1 5») mocnou vrstvu na křídovém jílu spočívající. Vrstva tato
skládá se z mohutných sloupů, úlomků a balvanů čediče, mezi nimiž
uložena tufovitá hnědá hmota zvětráním vzniklá, místy hlinitá.

Nad východním koncem vsi shledal jsem nepohnutou balvanitou
vrstvu tu poněkud otevřenou, jelikož tu dělníci balvany čedičové
vybírají a na štěrk přitloukají. Ukázalo se, že vrstva tato skládá
se z dvou částí nad sebou spočívajících, (porovn. obr. 2.). Spodní částí (6)
jest vrstva, přímo na jílu bakulitovém (a), na němž stálo ve vyko-
paných jámách něco vody, uložena v mocnosti asi dvou metrů, sklá-
dající se z menších, okulacených balvanů čedičových a tufovitých

1*

4 II. J. N. Woldřich:

trosek čediče u podkladu slepencovité s jílem přímo spojených; balvany
spojeny mezi sebou souvislou vápenito-jílovitou hmotou; kdežto svrchní
čásť (c) asi m mocná, skládá se z poměrně větších a méně okula-
cených balvanů i celých sloupů čedičových, méně stěsnaných v zrnité
hmotě hnědočerné u spodu žlutavé. Ač spodní vrstva jest celkem kom-
paktnější než svrchní a vydobývání balvanů z ní jest obtížnějším, přece
pozoroval jsem, že dělníci čedičové balvany toliko spodní vrstvy ku
štěrkování vylamují, kdežto balvany ve svrchní vrstvě obsažené ne-
povšimnuty nechávají. Odpověď na otázku po příčině počínání jejich
byla, že balvany a sloupy svrchní jsou tůze tvrdé a že nelze je
snadno na štěrk roztlouci, jako balvany spodní. Očividně podlehly
balvany spodní (měkčí) pokročilejšímu rozkladu než balvany svrchní
(tvrdší). Z toho všeho se dá souditi, že balvany vrstvy spodní zřítily
se s vrcholu a dostaly se na místo dnešní, na křídový jíl, částečně
čedičovým tufem pokrytý, od doby kenozoické až snad ku konci
období glaciälniho, kdežto balvany svrchní svalily se sem od období
toho až podnes. Podobný sloh měla asi vrstva čedičových balvanů
3—4 m mocná na ploše sesuté, jen že spodní část její nezasahovala
po svahu tak vysoko jako svrchní.

V rovině na severním úpatí Hasenburku nalézá se vedle silnice
do Třebenic vedoucí cihelna, v níž shledal jsem při návštěvě se svými
posluchači v měsíci červnu téhož roku následující profil:

Hlinitou vrstvu hnědou do ornice přecházející a něco malých
valounů obsahující, v mocnosti asi 0:5 m; pod tou šedou vrstvu
hlinitou S valouny přecházející v základu v tvrdou vrstvu valouno-
vitou, celkem asi 1 m mocnou, pod tou granátový štěrk žlutý, asi
1 m mocný, pak též asi 1 m mocný granátový štěrk hnědý více gra-
nátu obsahující a v podkladu jíl.

Pod samým úpatím vrchu, skoro v rovině pod Klapém, dal pan
A. Žák před lety vyhloubiti studni až do 21 m hloubky a tu byl dle
sdělení jeho následující sled, vrstevní shora dolů pozorován:

2 m cihlářská hlína,

4 m jílovitá hlína s balvany der čedičovými),

0:5 m štěrk granätovy,

1:5 m jílovitá hlína,

0:5 m štěrk granátový,

12:5 m modravý pevný jíl (křídový) do hloubky sledující.

Celkem tudíž uloženo 85 diluviálních nánosů nad křídovým
jílem bakulitovým, z nichž spodní vrstva štěrku granátového odpovídá
asi jedné a svrchní vrstva asi druhé fási období glaciälniho.

Sesuti u Klapeho z roku 1898. 5

Polohu posunuté plochy (a), obce Klapé a Hasenburku podává
přiložený schematický plán (obr. 1.)

Na svahu Zajícova se posunovaly jednotlivé menší části již
za dávných časů, o tom svědčí nejen nepravidelný povrch úbočí, nýbrž
i kronika hradu vypravuje, že se musili jednou obyvatelé jeho vy-
stěhovati v obavě, že hrad se zboří, jakož i že mapa z roku 1720
vykazuje jiný povrch, pokrytý lesem, než jest dnešní. Teprv sesutí
ze dne 3. srpna 1882 na témže místě svahu bylo vědecky sledováno
a popsáno nynějším dvorním radou prof. dr. K. rytířem Koňrsrkov“).
Pošinula se tu tehdáž plocha, uprostřed posledního sesutí (1898)
spočívající, ve výměru asi 0:72 ha neb 1'/, jiter, v délce 120 m
a šířce 60 », celkem jen o 15 m, zastavivši se daleko nad vsí. Před
| posunutím roku 1882 nalézal se nad trhlinou posunuté půdy pramen
© vodní, který zanikl a později se uprostřed půdy posunuté v tak
zvaném „vazu“ objevil. Obec Klapská zařídila pak od pramenu toho
vodovod plynovými rourami vnitřního průměru 27 mm do středu vsi.
Jelikož pramen ten ustoupil po nějakém čase do hloubky, chtěla obec
položiti roury hlouběji, aby vodu zachytily, což však majitel pozemku
- (velkostatek) nepovolil.

Bylo to dle náhledu našeho první osudnou příčinou pro obec
Klapskou. Že přímou příčinou posunutí z roku 1882 byla spodní voda,
rozšiřující se po slinitém jílu, uznal správně tehdáž již Kořistka, po-
dotýkaje, že předcházely v měsících červnu a červenci hojné srážky
atmosférické.

Před i po katastrofě z roku 1898 tekla spodní voda, zachycena
na západním úbočí vrchu v „jezírkách“, neporušeně dále, taktéž studně
a vodovody na východní části obce, na příklad voda „bílé studánky“,
nevykazovaly ani před ani po katastrofě žádného porušení, za to
přestala voda přímo před katastrofou přitékati do studní střední části
obce, posunutím zachvácenou a vyrážela na den po různu při úpatí
přímo nad vsí. Za mého pobytu na místě, dne 15. dubna, kdy posu-
nování půdy ustoupilo, počala voda ta opět studně naplňovati.

Prameny vodní vznikají tu buď v čediči, jako „voda v jezírkách“
aneb v jílu jako voda „bílé studně“, a líší se též poněkud od sebe.
Vzorky zaslané panem Z. Koutkem byly na mou žádost v chemickém
ústavu pana prof. dra B. Raýmana na české universitě prozkoumány
s výsledkem následujícím:

2) Dr, K, Koňisrka: Über die Bergrutschung auf dem Hasenburg bei Klapy.
Sitzb. d. kön. bühm. Gesell. d. Wiss. Prag 1882 Nr. 55.

6 IL I. N. Woldřich:

Voda z jezírek čirá, na dně několik vločků. Voda z bílé stu-
dánky vykazuje slaboučký mlékovitý zákal, který nelze odstranit!
filtrací; na dně několik pranepatrných vločků.

V jednom litru
z jezírek z bílé studánky

Výparek sušený při 110° . . . . . . .2560 mg 2950 mg
Atrata ZADANÍ PT PNA Ne An UO Da o) D8
JA AE EE AN NE Re EA Lo ASLSN .. stopy
Mes O Rene Bree al 61 es, An SDA FE dal
CAD AE oh oa das a ATEN See ue OS 324
Z EN URSS PAP OR EE PR SE dl 9 ES HET où

Obr. 3. Pohled na hořejší čásť sesuti Klapského od jihovýchodu (podle fotografie
Brunner-Dvořákovy). — a) stará strže čedičová, b) příčná trhlina vzniklá dne
7. dubna 1898.

Léto a podzim roku 1897 byly neobyčejně hojné na srážky
atmosférické, voda vnikla vrstvou balvanitou ku slinitému neprostup-
nému jílu, po němž se rozšířila, jej rozmočila a přirozenou kluzavkou
učinila. Tihou svou započala se balvanitá vrstva brzo pohybovati

Sesuti u Klapého z roku 1898. 7

smérem k jihozäpadu, nebot v polovici mösice zäri 1897 po opétném
hojném dešti slyšen v noci v nejhořejším tehdejším domku obce rachot
a pozorováno zboření zdi a tašek na střeše, současně objevila se
hojnost vody ve studni vedlejší, kteráž pak v lednu opět vymizela.
Následovala zima 1897—1898 na srážky atmosférické ovšem chudá,
ale při zmenšeném odpařování dosti stále vlhká. Dne 19. března
pozorován v domku nadřečeném silný tlak na zeď u dvířek jako důkaz
počínajícího posunování a dne 20. března vznikly prstu široké dlouhé
trhliny; taktéž byly pozorovány dvě dlouhé podélné trhliny na povrchu
úbočí, na pokraji posunuté plochy podél úbočí s hora dolů, ku vsi

Obr. 4. Pohled na posunutou sřícenou čásť Klapého od jihozápadu (podle foto-
grafie Brunner- Dvořákovy).

běžící. Dne 1. a 2. dubna padla hojnost srážek atmosférických, do-
hromady 30:7 mm. Dne 7. dubna shledal MUDr. Pařík příčnou trhlinu
(od severozápadu k jihovýchodu) mezi dvěma dřívějšími, na hořejším
pokraji sesutí. Byla tudíž plocha, ležící nad Klapím, mezi oněmi
trhlinami uvolněna a počala se dne 8. dubna o třetí hodinně ranní
v rozměru asi 5 ha v mocnosti 3—4 m značněji posunovati směrem
jihozápadním, při čemž i podzemní rachot slyšen byl. Váha pohybujíc
se vrstvy balvanité páčila se asi na 7 milionů centů.

8 IL J. N. Woldřich:

Kdežto pohyb postoupil, dle sdělení pana Z. Koutka, dne 20. března
za 24 hodin o 08 m, dosáhl dne 8. dubna během 9 hodin přes
50 m; dne 10. dubna posunování o 10. hodině ustälo, dosähnuvsi
celkem 60 m. Pohled na hořejší část sesutí od jihovýchodu, podává
obrazec 3.

Ohromnému tlaku pohybující se vrstvy, na níž některé stromky
ovocné zůstaly neporušeně státi, podlehly domky a domy střední části
obce, jako papírové hračky; (porovnej pohled na obrazci 4.), u fary
a nad kostelem zarazila se pošinující se spousta, vytvořivši tři vlny

EVP,

v podobě vysokých hrází od severozápadu k jihovýchodu běžících, z nichž

Obr. 5. Pohled na nejdolejší posunutou vlnu v podobě hráze 8 m vysoké
u kostela v Klapém (podle fotografie Brunner-Dvořákovy).

nejdolejší vydmula se do výšky 8 m; obsahovala mezi balvany a sutí
rozdrcené části domků, kusy zdí, stavebních kamenů, cihel, latí, trámů,
střech atd. v pestré směsi, jak to pohled na obrazci 5. vykazuje.
Schematický profil sesutí podává nám obrazec 6.
Křídový útvar prostoupen tu kupou čediče, z jehož nad křídu vy-
stupujícího úbočí odlupovaly se sloupy a balvany sřítivší se během
dlouhých časů po svahu křídovém až ku Klapému, nejmladší strž viděti

Sesuti u Klapého z roku 1898. 9

podnes u značky a) (též na povšechném pohledu obrazce 3., a), kde
původní úbočí naznačeno tečkami. Původní poloha vrstvy balvanů
čedičových, jejichž mezery směrem ku základu vyplněny zvětralou
zrnitou hmotou čedičovou a hlinitou, na jílu spočívající, naznačena

ih /Zasenburé

NEUEN

r
LA
o DA

Obr. 6. Roku 1898. a) původní svah čedičový, b) místo, kde vznikla příčná
trhlina (obr. 3. b), — c) původní povrch balvanité vrstvy, tečkovanou čárou
naznačený, e), f), g) tři vlny sesutiny.

JZ SV

à

Obr. 7. Profil vyčnívající stény severozápadní trhliny, a) posunutä a propadlá
vrstva balvanitá, »—c) stěna trhliny, b) rýhovaný jíl, c) nepohnutý zbytek vrstvy
balvanité.

též tečkovanou tarcu c; u značky 9 vznikla příčná trhlina (též na
pohledu obrazce 3., b), od níž se posunovala balvanitá vrstva po
20—15° nakloněném svahu, tvoříc celkem tři velké vlny v podobě
příčných hrází e, f, 9, z nichž nejdolejší (g) nad farou se zasta-

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1399, 2

10 IT. J. N. Woldřich:

vila. Příčina zastavení se tu sesutiny spočívá buď ve vystupující
zde slabé vlně jílové aneb v pevné spodní části balvanité vrstvy v základu
těsně spojené s jílem, jak jsme jí byli na východní straně obce
shledali.

Mimo uvedených vln sesutím vzniklých, dlužno ještě sledovati
některé zajímavé zjevy tektonické. Ohromnou tíhou balvanité vrstvy,
na jihozápadním svahu nejmocnější a spočívající na velmi kluzkém
podkladu, stupňováno napnutí a povstaly na severozápadním a jiho-
východním pokraji, méně obtíženým, podélné nepravidelné trhliny
shora dolu běžící, na to vznikla pak za několik dnů hořejší trhlina
příčná (b) a značný pohyb celé plochy započal v noci na den 8. dubna.

Obr. 8. Paprskovitá trhlina na posunuté ploše.

Stěna jílu nepohnutého v severozápadní trhlině byla velmi uhla-
zená a vykazovala hrubší i jemnější rýhy souběžné, polohou svou od-
povídající povrchu úbočí; vzniklyť pohybující se hmotou, jejíž nepra-
videlný okraj rýhy ty způsobil; (porov. obr. 7.)

Na povrchu pohybující se vrstvy vznikly menší různé trhliny
a nepravidelné prohlubiny, z nichž jednu jsem vykreslil, jak obr. 8.
vykazuje. Tato paprskovitá trhlina souhlasí úplně s vyobrazenou
trhlinou LvELLEmM za zemětřesu v Calabrii u Jerocone z r. 1783.

Zajímavý jest způsob, jakým se železné roury vodovodu, v posunuté
vrstvě spočívající, byly zkroutily; málo kde zůstal kus roury neporušený,
ponejvíce vystoupila čásť její obloukovitě nad povrch, kdežto dolejší
část ohnula se do země, činíc tak celkem podlouhlé S. Jeden oblouk

Sesuti u Klapého z roku 1898. al

skroutil se však do podoby „osmičky“ tak, že původní hořejší část (b)
dostala se níže a nižší čásť (a) výše, jak to připojený obrazec 9.
vykazuje.

Tektonicky zajímavý zjev vykazovala zeď jednoho zříceného
domku, odpovídající úplně výsledkům tangentiálního tlaku na svrašťující
se vrstvy zeměkůry ve smyslu E. Svissovým. (Porovnej obr. 10.)

Posunující se vrstva tlačila kolmo na šířku zdi, jak to značka d
vykazuje; jelikož na protější straně opírala se zeď o silnou pevnou

Obr. 9. Nazpátek zkroucenä roura vodovodu. (Podle fotografie p. J. Vrby),
a) původně dolejší, 5) původně hořejší část roury, c) směr pohybu sesuti.

stěnu neporušenou (a) a do hloubky se posunovati nemohla, vystou-
pila hořejší roveň její (b) v podobě oblouku (vlny, vrásy), při čemž
vznikly tři kolmé nepravidelné trhliny c, směrem nahoru se rozšiřující,
podobně jak E. Suess předpokládá vznik trhlin a rozsedlin pri
svrašťování se kůry zemské následkem kolmo na směr působící při
tom síly tangentiální, výsledkem to ochlazování se země.

ks

12 IT. J. N. Woldřich: Sesuti u Klapého z roku 1898.

Sledoväni a konstatoväni uvedenych zjevü tektonickych jest tim
pozoruhodnější, čím méně nám možno pohybující se tak ohromnou
plochu kůry zemské a s ní spojený neobyčejný tlak experimentálně
nápodobiti.

Též na severovýchodním svahu kupy Zajícovské posunovala
se v ten čas mnohem menší část téže vrstvy balvanité na jilu směrem
ku Podhornímu Dvoru (b na obrazci 1.), ohrožujíc poněkud budovu
tuto, avšak v čas se zastavila.

Obr. 10. Rozstoupená zeď. a) pevná stěna, b) roveň zdi, c) trhliny ve zdi,
d) směr tlaku posunující se hmoty.

Vůči poměrům geotektonickym, vůči stavu spodní a pramenité
vody a vůči průběhu občasných srážek atmosférických nemohlo býti
pochybnosti, v čem příčina posunování svahu Hasenburského spo-
čívala. Odpomoc od dalšího snad pokračování sesutiny, kostel a další
části obce ohrožující, mohla spočívati, jak jsem byl navrhl, v tom,
spodní vodu po jílu se šířící důly a štolami zachytiti a odváděti, což
technická komisse k pracím těm sestavená taky uznala a též vzorně
provedla.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — liskem dra Ed. Grégra v Praze 1899.

IM

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der
Angiospermen, Nebst einer Theorie des antithetischen
Generationswechsels der Pflanzen,

Von L. J. Čelakovský in Prag.
Mit 1 Tafel.

(Vorgelegt am 13. Jánner 1899.)

In meiner älteren Arbeit: Ve rgleichen de Dar stellung
der Placentenin den Fruchtknoten der Phanerogamen! )
habe ich mittelst v ergleichenden Studiums unter besonderer Berücksichti-
sung. von Paxen's vorzüglicher Organogenie de la fleur den
morphologischen Bau der Fruchtknoten, insbesondere der Placenten der
Angiospermen aufzuklären gesucht. Ich gelangte zu dem allgemeinen
Resultat, dass die Placenten überall Theile der Fruchtblätter sind,
so wie die Ovula stets als Produkte der Fruchtblätter aufgefasst
werden müssen, und zwar auch in solchen Fällen, wo ein Ovulum
terminal aus dem Achsenscheitel hervorwächst oder wo in der Ver-
längerung der Blüthenachse eine freie centrale Placenta (Columella)
sich bildet, auf der die Ovula hervorsprossen. Mit anderen Worten,
ich suchte nachzuweisen, dass der Achsenscheitel, aus dem die Pla-
centa oder das Ovulum entsteht, nicht wirklich axil ist, sondern den
Fruchtblättern angehört. Bei meiner Untersuchung ging ich von den
vollkommen klaren und sicheren Thatsachen aus und war bestrebt,
die erwähnten abweichenden, minder klaren Thatsachen durch Ver-
. folgung allmählicher Uebergänge mit den ersteren in Zusammenhang
und Einklang zu bringen; ein Vorgang, den ich auch jetzt noch in
schwierigen morphologischen Fragen für den einzig richtigen halte.

1, Abhandlungen der k. bóhm. Ges. d. Wiss. 1876.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899,

9 JIL. L. J. Čelakovský:

Meine Theorie wurde von einigen Autoren, so von ErcHLER im
2. Theile seiner Blüthendiagramme acceptirt, andere blieben dabei,
dass die Entwickelungsgeschichte in vielen Fällen die Existenz axiler Pla-
centen beweise. Zwar die Consequeuz, dass die Samenknospen einmal
wirkliche Knospen, andermal aber Blatttheile (Blattsegmente oder Ex-
crescenzen) oder ganze Blätter seien, liess man vielfach fallen, indem
man sagte, die Ovula seien weder axiler noch blattartiger Natur,
sondern als weiter ausgebildete Makrosporangien Organe sui generis,
welche ihrer Natur nach keinen bestimmten Ort haben, sondern sowohl
auf Blättern als auf Achsen entstehen können, womit man sich, ohne
weiteres Kopfzerbrechen, zufrieden gab.

In jüngster Zeit erschien in „Flora“ 85. Bd. 3. Heft 1898 eine
Abhandlung: Beiträge zur Kenntniss der weiblichen Blü-
then und Inflorescenzen bei Gannabineen von N. Zisger
(aus dem Laboratorium Prof. Nawascmix’s in Kiew), welche hauptsächlich
zwei Gegenstände behandelt, den Charakter der Placentation und
„den Durchgangsmodus des Pollenschlauchs“ bei den erwähnten
Pflanzen. In Betreff des letzteren deckt Verfasser die interessante
Thatsache auf, dass die Cannabineen zu jenen Apetalen gehören, deren
Pollenschlauch unfähig ist, durch leere Räume, wie die Fruchtknoten-
höhle, in die Mikropyle zu wachsen, sondern lediglich durch das Zell-
gewebe des Frachtknotens und des Ovulums bis zum Keimsacke
gelangen kann. Der zweite Punkt der Abhandlung, den Bau des
Fruchtknotens und die Placentation der Cannabineen betreffend, bewegt
mich, die Frage, die ich seit 20 Jahren nicht wieder vorgenommen
habe, nochmals zum Gegenstande einer Auseinandersetzung zu machen,
da Verfasser auch meiner Theorie der Placentenbildung mehrmals
gedenkt, wobei er aber einen dem meinigen entgegengesetzten Stand-
punkt vertritt. Er sagt nämlich, die Theorie, welche „die Placenten
ausschliesslich für Theile der Fruchtblätter und die Samenknospen
für deren metamorphosirte Segmente gelten lässt, dehnt diese Deutung
nicht ohne offenbare Forcirung sowohl auf die freien Central-
placenten, als auf die einzelnen, die Blüthenachsen abschliessenden
Samenknospen aus“.

Verfasser meint, es sei jene andere Ansicht „in grösserer Ueber-
einstimmung mit den Ergebnissen der unmittelbaren Beobachtung,
welche den Placenten und Samenknospen der verschiedenen Pflanzen
verschiedenen morphologischen Werth zuschreibt“. Zixeer verfolgt
nun die Entwickelunesceschichte des Pistills von Cannabis und Hu-
mulus und erhält tolgende Resultate (entsprechend dem Schema Fig. 12):

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 3

1. Der Stempel der Cannabineen wird sowohl von der Blüthen-
achse, wie von den beiden Fruchtbláttern gebildet; von den letzteren
nimmt jedoch nur das vordere an der Bildung der Fruchtknotenwand
Antheil, während das andere Fruchtblatt bloss den hinteren Griffel
ausmacht.

2. Die Samenknospe wird von dem Scheitel der Blüthenachse
gebildet und ist axiler Natur, das Hinaufwachsen der Ansatzstelle
der Samenknospe in den oberen Theil des Fruchtknotens wird durch
Verlängerung des Internodiums bedingt, welches die beiden Frucht-
blätter trennt.

Der Autor meint, dass nur diese Auffassung den entwickelungs-
- geschichtlichen Thatsachen entspreche, und findet daher meine be-
trächtlich abweichende Deutung derselben künstlich und sogar will-
kůrlich.

Da ich meine Ausführungen vom J. 1876 auch jetzt im reifesten
Alter im Wesentlichen aufrecht halte, so will ich, Zıscers kritisirenden
Bemerkungen und auch manchen anderen entgegenstehenden Ansichten
gegenüber, noch einmal, zuerst im Allgemeinen, möglichst deutlich die
Grundlage auseinandersetzen, auf der jene Anschauungen beruhen,
und dann insbesondere den Fall erörtern, wo ein Ovulum terminal
zum Achsenscheitel hervorsprosst und in der Folge (wie bei Cannabi-
neen und Moreen) auf die Fruchtknotenwand emporgehoben erscheint.

Das Ovulum ist seiner phylogenetischen Ableitung nach ein
Makrosporangium, und zwar ein Eusporangium, dessen Basis vegetativ
geworden ist und daher (mit wenigen Ausnahmen) 1 bis 2 blattartige,
becherförmige oder tutenförmige Hüllen (Integumente) erzeugt hat.
Die Sporangien werden aber bei den Gefässkryptogamen (mit der
alleinigen alsbald zu besprechenden Ausnahme bei Selaginellen) durch-
wegs auf Sporophyllen angelegt. Die männlichen Sporangien (Pollen-
säcke) der Phanerogamen, Gymnospermen wie Angiospermen, sind
ebenfalls Producte der Blätter, der Staubblätter, denn die pollen-
bildenden Kaulome können als widerlegt gelten. Die Samenknospen
(Makrosporangien) haben aber mit den Pollensäcken gleichen Ursprung,
sind mit diesen aus den nämlichen noch indifferenten (asexuellen)
Sporangien durch Differenzirung entstanden, daher ist es sehon
a priori anzunehmen, dass sie ebenfalls auf Sporophyllen entstanden
sind. In der That sind die Eichen der Cycadeen exquisit blattbürtig,
die der Coniferen und Gnetaceen sind, wie ich unlängst gezeigt habe),

*, Nachtrag zu meiner Schrift über die Gymnospermen. ExcLERs bot. Jáhrb.
Bd. XXII. 1897.

1*

4 IM. L. J. Čelakovský:

reducirte Fruchtblátter (analog dem auf ein terminales Pollenfach
reducirten Stamen von Gnefum). Auch bei dem Gros der Angio-
spermen, und zwar bei systematisch niedriger und höher stehenden
Typen, entspringen die Ovula zweifellos aus den Fruchtblättern.

Wenn wir nur diese Thatsachen, die sich wie ein rother Faden
von den Pteridophyten durch die Gymnospermen bis zu den höchsten
Angiospermen hindurchziehen, berücksichtigen, so müssen wir an-
erkennen, dass sich der Ursprung der Sporangien aus Fruchtblättern
vom ersten Entstehen der Gefässpflanzen an bis in die Spitzen des
Gewächsreiches fortgeerbt hat. Darum hat schon CrAner in seiner
wichtigen Schrift über Bildungsabweichungen, auch NácELI in seiner
Abstammungslehre die These aufgestellt, dass die Fortpflanzung durch :
Sporen, demnach bei Phanerogamen auch die geschlechtliche Fort-
pflanzung, ausschliesslich an das Blatt gebunden ist. Ein noch tieferes
Erkennen, eine noch grössere Sicherheit, dass dies allgemeine Geltung
hat, erreichen wir, wenn wir die Frage zu beantworten vermögen,
warum die Sporenbildung nur dem Blatte, nicht der Achse zukommt.
Ich verweise an dieser Stelle nur kurz auf meinen oben eitirten
„Nachtrag“, worin ich dargelegt habe, dass das Sporophyll nicht aus
einem sterilen Blatt „metamorphosirt“ gedacht werden darf, sondern
dass es aus einem achsenbürtigen primären Sporangium durch Ver-
zweigung, Ampliation und mehr oder minder ausgiebige Vegetativ-
werdung entstanden ist, dass dagegen dem Kaulom nach seiner
phylogenetischen Herleitung der Character der sterilen Seta des Moos-
sporogons zukommt. Darum ist nur das Blatt, nicht aber das Kaulom
der Sporen- und Sporangienerzeugung fähig.

Dieser Erkenntniss entsprechen nun jene Fruchtknoten voll-
kommen, welche entweder wandständige Placenten besitzen, oder die
Ovula an den inneren Winkeln der Fächer oder auf den Scheide-
wänden tragen. Wenn aber die Samenknospen aus einer freien cen-
tralen Placenta, welche als directe Fortsetzung der Blüthenachse
erscheint, ihren Ursprung nehmen, oder wenn der Rest der Blüthen-
achse nach Anlage der Fruchtblätter unmittelbar in eine grundständige
(terminale) Samenknospe auswächst, so scheinen diese Samenknospen
sanz unabhängig von den Carpellen aus der Achse selbst zu ent-
stehen und die Garpelle scheinen steril zu sein. So wird diese Ent-
wiekelung auch von den strengen Genetikern, so auch von Zincrr:
aufgefasst als eine den Thatsachen einfach und klar entsprechende
Deutung.

Es lässt sich aber zeigen, dass die Voraussetzung, auf der

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 5

diese Deutung beruht, irrthümlich ist. Man hält nämlich den über
den jüngsten Blattanlagen gelegenen „Achsenscheitel* oder Vege-
tationspunkt des Sprosses, weil er zum Kaulom terminal ist, für ein
reines Achsengebilde, und jedes Organ, dass aus seinem Endtheil
erzeugt wird. ebenfalls für axil. Aber der Vegetationspunkt ist viel-
mehr ein indifferenter embryonaler Endtheil des Sprosses, aus welchem
erst später Blätter und Kaulomtheil sich differenziren. Aus den ober-
ttächlichen Zellschichten (Periblema) gehen ja die Blatthöcker hervor;
die Zelleruppen, durch deren Wachsthum und Zelltheilungen die
Blatthöcker entstehen, gehören also noch gar nicht dem Kanlom an.
Der Blatthöcker ist ferner nicht auf einmal von der Achse abgegrenzt,
denn es gehen, häufig wenigstens, noch längere Zeit Zellgewebspartien
der „Achse“ in seine Basis über, wodurch er in horizontaler (tan-
gentialer) und vertikaler Richtung über die „Achse“ sich verbreitern
und verdicken kann, was besonders in Blüthen sehr klar -wahr-
zunehmen ist. Darauf beruht ja z. B. die Möglichkeit der tongeni-
talen Vereinigungen anfangs von einander getrennter Blattanlagen
eines Kreises, z. B. einer Krone, eines Androeceums, auch eines
polymeren Fruchtknotens; sowie einer sympetalen Corolle mit den
Staubblättern eines höher stehenden Kreises. Es kann also eine über
der jugendlichen Fruchtblattanlage liegende Partie der „Achse“ oder
auch der ganze Achsenscheitel eines sich begrenzenden Blüthen-
sprosses dazu bestimmt sein, sich nachträglich als Basaltheil des
Fruchtblattes zu erheben, und wenn diese Partie oder dieser Achsen-
Scheitel frühzeitig ein Sporangium oder Ovulum angelegt hat, so wird
dasselbe in diesem Falle ebenfalls auf die Basis des Fruchtblattes
gelangen und als ein dem Fruchtblatt und nicht dem Kaulom zuge-
höriger Theil sich manifestiren.

So erklärt sich bei Selaginella die einzige, unter sämmtlichen
Pteridophyten vorkommende Ausnahme von der Entstehung des Sporan-
giums aus der Fruchtblattanlage.

Wie aus Russows, Hecermarers und Bowrrs Untersuchungen
ersichtlich, entsteht das Sporangium von Selaginella (s. Fig. 2) sehr
frühzeitig, wenn das Fruchtblatt noch sehr wenig entwickelt ist, und
zwar entweder aus der Achse darüber, am Grunde des mächtigen
Vegetationskegels (S. Mertensii), oder gerade im Blattwinkel (also auf
Blattbasis und Achse zugleich), wie bei S. spinulosa (ciliata). Dagegen
entspringt es bei Arten von ZLycopodium (Fig. 1) ganz und gar aus
der Blattbasis, nachdem das Fruchtblatt sich schon viel weiter ent-
wickelt und vergrössert hat. Es besteht ein causaler Zusammenhang

6- FA TE. L. 3. Čelakovský:

zwischen dem Ort und der Zeit, sowie dem Entwickelungsgrade des
Sporophylls. Gewiss sind die Sporangien von ZLycopodium und Sela-
ginella identisch, und ebenso gewiss ist es, dass jedes Sporangium
zu einem Fruchtblatt gehört.

Es hängt nur von dem Grade der Entwicklung des Frucht-
blattes ab, ob das Sporangium aus seiner Basis, aus dem Blattwinkel
oder aus dem Achsenscheitel hervorgeht. Wenn das Fruchtblatt bereits
gehörig aus der Achse ausgegliedert worden, bildet sich das Sporangium
aus seinem Grunde, und dies ist offenbar der phylogenetisch ursprüngliche
Vorgang; ist jenes aber noch nicht völlig aus der Achse ausgegliedert, wenn
das Sporangium sich zu bilden anfängt, so entsteht (dieses aus dem
Blattwinkel oder sogar rein aus der „Achse“ über der Fruchtblatt-

anlase. Aber auch in diesem Falle rückt —- und das ist sehr zu
beachten — im Verlaufe der Entwickelung das Sporangium immer

mehr ‚auf die Blattbasis empor. Das ist nur dadurch möglich, dass
die Blattbasis sammt dem Sporangium aus der Oberfläche der Achse
gleichsam emportaucht, durch denselben fortdauernden Zellvermehrungs-
process innerhalb der „Achse“, durch den auch der erste Blatthöcker ent-
standen ist, indem jener Theil des Achsenscheitels oberhalb der jungen
Blattanlage, aus dem das Sporangium von Selaginella seinen Anfaug
nahm, allmählich in die Blattbasis übergeht. Diese Blattbasis des-
wegen für axil zu halten, wäre widersinnig.

Wir haben hier wieder einen Fall vor uns, wo ein späteres
Stadium und der fertige Zustand für die morphologische Beurtheilung
wichtiger und entscheidender ist, als das allererste Entwickelungs-
stadium, welches für sich allein den falschen Anschein erzeugen wird,
dass das Sporangium von seinem Fruchtblatt ganz unabhängig sei.
Es ist also bei Selaginella das ursprünglich vom Frucht-
blatt erzeugte Sporangium in der Ontogenie Seiner
frühzeitigen Anlage wegen auf die Achse herabge-
kommen, ohne jedoch seine Zugehörigkeit zum Fruchtblatt aufzu-
geben, wie die weitere Entwickelung klar beweist.

Aehnlich und nach demselben Princip wie das Sporangium von
Selaginella ist auch das anfangs grundständige Ovulum der Grami-
neen, Cannabineen ete. von seinem Fruchtblatt ontogenetisch auf
den Achsenscheitel gelangt. Es gilt noch heute das Wort Ar. Brauss,
dass es nothwendig ist, aufzuklären, wie in gewissen Pflanzentypen
das Ovulum ‚vom Blatt auf die Achse gekommen, und nicht umgekehrt.

Man wird finden, dass in allen Fällen, wo ein Ovulum grund-
ständig ist und aus dem Achsenscheitel entsteht, seine Anlage sehr

+

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen.

frühzeitig stattfindet, wo das zugehörige Fruchtblatt
noch wenig entwickelt ist, gerade wie bei Selaginellu. Nehmen
wir den einfachen Fall an, dass nur ein Fruchtblatt am Scheitel der
Blüthenachse und auf diesem nur eine Samenknospe gebildet wird. So
sind zwei Voreänge der Entwickelung möglich Der eine und zwar der
ursprünglichere ist der, dass das Carpell schon weit entwickelt ist,
schon seinen Obertheil ausgebildet hat, wenn das Ovulum aus seiner
Bauchwand (der vertikalen, von den vereinigten Blatträndern gebil-
ileten Naht) hervorsprosst. Im anderen Falle entsteht das Ovulum
sehr früh, wo das Carpell eben erst sich zu bilden anfängt, und wo
seine Blattbasis (wie bei Selaginella, jedoch becherförmig) sich noch
nicht aus der Achse erhoben hat. In Folge dessen muss das Ovulum
aus dem Achsenscheitel selbst entstehen, den es dabei gänzlich ver-
braucht. Die Figuren 3—5 sollen den ersteren Fall in Durchschnitts-
bildern veranschaulichen ; in Fig. 3. die erste Entstehung des Carpells
rund um den übrigbleibenden Achsenscheitel; in Fig. 4. ist der
ganze Achsenscheitel in die Ascidie des Carpells aufgebraucht, die
Achse hat aufgehört, ist erschöpft, beschlossen; in Fig. 5. ist zu-
letzt aus der Bauchnaht des Carpells das Ovulum gesprosst. Der
andere Entwickelungsmodus ist ähnlich dem bei Cannabis, wenn wir
von dem zweiten Carpell vorläufig absehen. Der Anfang ist derselbe,
wie in Fig. 3., aber das mittlere Stadium (Fig. 6.) ist ein anderes;
es erhebt sich aus dem Rest der Blüthenachse nicht gleich der kessel-
förmige Basaltheil, sondern zunächst das Ovulum und zwar terminal,
dann erst hebt sich darunter die Ventralseite des Carpells, wobei das
Ovulum verschoben und seine [Insertion auf dem Ventraltheil immer
steiler wird (Fig. 7.), bis zuletzt dasselbe Endstadium (Fig. 5.) wie

im früheren Falle erreicht wird. Die Entwickelung ist eine verschiedene,

aber das Ziel, zu dem sie hinleitet, ist dasselbe, und die Theile sind
ihrem morphologischen Werthe nach dieselben. So gut wie im ersten
Falle das Ovulum ein Produkt der Ventralnaht des Carpells war,
ist es auch im zweiten Falle ein solches.

Die erste Entwickelung des Carpells und seines aus dem Achsen-
scheitel sich bildenden Ovulums ist offenbar wesentlich dieselbe, wie
die des Sporophylis und seines Sporangiums bei Selaginella. Es be-
steht nur der unwesentliche Unterschied, dass das Sporangium der
letztgenannten Gattung nur aus einem kleinen Theile des mächtigen
Achsenscheitels über seinem Fruchtblatt hervorwächst, weil dieser
Scheitel noch weitere Sporophylle zu bilden hat, während das Carpell
in Fig. 6., 7. das letzte Blatt des Blüthensprosses ist, mit dem der

HE. L. J. Čelakovský:

- CD

ganze Rest des Achsenscheitels beschlossen ‚und aufgebraucht wird,
daher das Ovulum aus dem ganzen Reste des Scheitels hervorgeht.
Ein anderer Unterschied besteht darin, dass das Sporangium von
Selaginella auf die Mediane des flachen Fruchtblattes hinaufrückt, wo
bei den Lycopodiaceen sein ursprünglicher Platz ist, das Ovulum in
Fig. 7. aber auf die Ventralnaht des tuten- oder becherförmigen
Carpells, wo es in dem Falle der Fig. 5. ursprünglich entsteht. Der
Rest des Achsenscheitels nach der ersten Anlage des Carpells in Fig. 3.
ist ebensowenig axil, wie die Partie des Achsenscheitels, aus der bei
Selaginella das Sporangium erwächst, denn im Falle der Fig. 4. geht
jener Achsenscheitel ganz und gar in dem Becher des Carpells auf.
In der doppelten Variation der Entwickelung eines Carpells
und seiner Samenanlage waltet wiederum das phytostatische Gesetz
der zeitlich-räumlichen Verkehrung. Das Carpell, welches im ersteren
Falle den Achsenscheitel in seine Basis aufnimmt, ist ein termi-
nales Blatt, wenn auch seine erste ringförmige Anlage unterhalb des
Scheitelrestes lateral auftritt. Dieser Scheitel verschwindet, wie der
terminale Becher sich entwickelt; aus letzterem entspringt auf der
Ventralseite das Ovulum lateral. Das räumliche und zeitliche Ver-
hältniss von Carpell und Samenknospe kehrt sich aber um, sobald das
Ovulum sehr kräftig und frühzeitig sich bildet. Jetzt entsteht das
Ovulum zur Blüthenachse terminal und das verspätete Carpell um
das Ovulum lateral (so z. B. bei Urtica und Parietaria). Sowie aber
durch den unterhalb des Eichens sich erhebenden Ventraltheil des
Carpells das Ovulum emporgehoben wird, kommt wieder das ursprüng-
liche Verhältniss zu Stande, das becherförmige Carpell wird jetzt
wieder terminal und das Ovulum rückt in seitliche Stellung zu dem-
selben ein.

Freilich kann es auch geschehen, dass das terminal zur Achse
entstandene Ovulum dauernd in dieser Lage verharrt, so dass die
Zugehörigkeit desselben zum Blatte auch fernerhin nicht mehr deut-
lich hervortritt. Das ist aber nur die letzte Phase einer phylogene-
tischen ‚Entwickelungsreihe, was ganz klar aus folgender Erwägung
hervorgeht. Zuerst bildet das Carpell seine kesselförmige Blattbasis
aus, bevor an seiner Sutur das Ovulum (oder deren mehrere) sprosst,
dann verspätet sich die Entwickelung dieser Basis unterhalb einer
einzigen Samenknospe, die vorzeitig terminal oder grundständig er-
zeugt wird, so dass diese erst nachträglich auf die ventrale Sutur
gelangt. Schliesslich unterbleibt die Erhebung der Blattbasis unterhalb
des Ovulums, welches in seiner anfänglichen Lage bleibt, während das

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermer 9

Carpell sich nur in seinem Obertheil zum Fruchtknoten entwickelt.
Dies ist der Weg, der selbst einem Az. Braux noch nicht klar war,
„wie das Eichen vom Fruchtblatte dauernd auf die Achse gelangt
ist.“ Trotzdem ist es aber kein „Achsengebilde“ geworden, trotzdem
bleibt seine anderweitig bewiesene Blattnatur unverändert.

Ueberhaupt muss noch der Unterschied betont werden, der

zwischen einem vegetativen Spross und dem Blüthenspross besteht.
Ersterer behält über den jeweilig obersten Blattanlagen stets einen
embryonalen, weiteren Wachsthums und weiterer Blattbildung fähigen
Achsenscheitel, der Blüthenspross dagegen erschöpft seinen Vegetations-
punkt mit seinen Fruchtbláttern, er geht allmählich in denselben
völlig auf. Wird nur ein Carpell gebildet, so wird aus dem ganzen
letzten Scheitelrest das Carpell terminal erzeugt, sind ihrer mehrere
im Kreise, so theilen sie sich ohne Rest in den ganzen Achsen-
scheitel.
| Das Irrthümliche der Auffassung, die auch der ZrvceR'schen
Deutung zu Grunde liegt, besteht nun darin, dass dieselbe mit der
ersten Anlage des Carpells Blatt und Achse definitiv für geschieden
hält, daher sie Alles, was aus dem Reste des Achsenscheitels entsteht,
für axil oder für ein Erzeugniss der Achse (des Kauloms), nicht des
Blattes hält. Das ist freilich sehr einfach und leicht zu begreifen,
aber wahr ist es nicht. Denn die ohnehin nur ideale Grenze zwischen
Achse und Blatt schwankt fortwährend im Verlaufe der Entwickelung :
Theile der jeweiligen ,Achse“ werden in die Blattbasis erhoben und
die Basen der Blatthöcker fallen nach abwärts als Blattspuren wieder
der Achse zu.

Nunmehr gehe ich auf das eigentliche punetumlitis über, auf
die Entwickelung des Pistills der Cannabineen. Diese Entwickelung
geht im Wesentlichen nach der Reihe der Fig. 3., 6., 7., 5. vor sich,
nur mit dem Unterschiede, dass ausser dem fertilen vorderen Carpell
noch ein steriles hinteres angelegt wird, welches jedoch nur den
zweiten Griffel bildet. Zisger bestätigt in der Hauptsache die Angaben

und Zeichnungen Pavers, die auch ich in meiner Schrift über Pla-

centen berücksichtigt habe; nur entsteht nach ihm das sterile etwas
spätere Carpell etwas höher an der Achse als das vordere ältere.

Meine Auffassung der Entwicklungsgeschichte will Ziseer nicht ver-.

v

stehen, denn er sagt: „Nicht klar genug will uns ČELakovskýs Ver-
drängen eines Fruchtblatts durch das andere erscheinen, wie auch
das gegenseitige Verhältniss der Theile, zu dem der von ihm be-
schriebene Vorgang führen soll. Es ist z. B. ganz unbegreiflich, wie

10 III. L. J. Čelakovský:

und woran endlich das hintere gehemmte Fruchtblatt befestiot ist.“
Mit Ercarers Diagramın II. Fig. 25 ergeht es Zixcer nicht besser;
er sagt: „Woran das letztere Fruchtblatt befestigt ist, bleibt aber
ein Räthsel; doch wohl nicht an die durch das andere Fruchtblatt
gebildete Naht?“

Das ist aber gar nicht so schwer zu verstehen, wenn ich es auch in
nreiner Arbeit über Placenten nicht für nöthig hielt, näher darauf
einzugehen. Fig. 9. u. 10. sind zwei interpretirte Copien nach ZINGcER,
zwei Entwickelungsstadien im Medianschnitt, c,, c, die Carpelle, p,, pz
die Perisonblättchen, a der Achsenscheitel, o der Ovularhöcker. Indem
sich nun der Ventraltheil des fertilen Carpells sammt der Samen-
knospe in die Höhe hebt, nimmt er den unter dem sterilen Carpell
befindlichen Achsentheil mit sich, d. h. der Ventraltheil des Bechers
wächst congenital mit der sich streckenden Blattspur des sterilen
Carpells. Ungefähr also gilt das, was ZixceR augenscheinlich abwehrt,
dass nämlich das sterile Carpell an der Ventralnaht des anderen Car-
pells befestigt ist; freilich nicht das Blatt selbst, sondern seine axile
Blattspur. (Fig 11.)

Wenn ein solcher Vorgang sonderbar oder beispiellos erscheinen
sollte, so weise ich auch darauf hin, dass Ähnliches bei jedem unter-
ständigen Fruchtknoten stattfindet. Derselbe wird (wie aufgelöste
Blüthen es beweisen) ganz gewiss nicht von der becherförmigen Achse
allein, sondern auch von den Carpellen gebildet, welche, indem sie
emporwachsen, äusserlich die Cupula, d. h. also auch die Blattspuren
der Kelch- oder Perigonblätter mit sich führen (Fig. 13). Nur ist es
hier der Dorsaltheil der Carpelle, der mit jenen Blattspuren conge-
nital wächst, bei Cannabis ist es der Ventraltheil des fertilen Carpells,
mit dem die Blattspur des sterilen Carpells gemeinsam wächst, so
dass dieses längs jener Ventralnath verschoben und emporgehoben
wird; ebenso wie Kelch, Krone und Staubblätter längs des Dorsal-
theils der Carpelle verschoben und emporgehoben werden.

Es kommt auch vor, zwar nicht bei den Cannabineen, aber bei
einigen Moreen (Morus, Ficus. Artocarpus), deren Fruchtknoten ganz
ebenso gebaut ist, dass das hintere, sonst sterile Carpell einmal eben-
falls fertil wird, und dann entsteht ein 2fácheriger, 2eiiger Frucht-
knoten (Fig. 15). Dieser wird nur von den Carpellen gebildet, auch
die centrale Placenta mit den 2 Samenanlagen ist nicht axil, die Achse
hört unter dem Fruchtknoten auf. Einen Uebergang zwischen beiden
Extremen hat Paver bei Morus gesehen und abgebildet. Eine Copie
seiner Abbildung gebe ich in Fig. 14. Man sieht, wie hier das zweite

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. ji

Carpell c, am Grunde seines schwach entwickelten Bechertheils sein
Ovulum o, erzeugt hat, ebenso wie das normal allein’fertile c, das gewöhn-
liche Ovulum o,. Wäre das normale Ovulum ein terminales Achsenge-
bilde, wie ZixcER meint, und die Carpelle nur solche sterile Hüllblätter,
wie etwa die Perigonblätter, was ebenfalls ZivaeR's Meinung ist, so
wäre ein 2fächeriger, 2eiiger Fruchtknoten als blosse Variation gar
nicht möglich. Das hat ZivceR auch wohl gefühlt, deshalb bezweifelt
er (l. c. p. 213) stark die von Payer behauptete Möglichkeit, dass
bei gleichmässiger Ausbildung beider Carpelle ein 2fächeriger Frucht-
knoten entstehen müsste. Er meint daher, auch in diesem von Payer
erwähnten Falle, „wenn z. B. die Fruchtblätter streng opponirt ent-
stünden, würde sich dennoch kein 2fächeriger, sondern ein Ifächeriger
Fruchtknoten ergeben mit einer eimzigen atropen grundständigen
(terminalen) Samenknospe.“ Das zeitweilige Vorkommen von 2fäche-
rigen, 2eiigen Fruchtknoten bei diesen Pflanzen, welches ZivcER offenbar
unbekannt geblieben ist, bietet in der That ein starkes Argument für
die Richtigkeit meiner Auffassung; denn, wenn diese wahr ist, so
muss bei gleich vollkommener Ausbildung beider Carpelle der Frucht-
knoteif 2fácherie und 2eiig werden, nach Ziscer’s Deutung aber
müsste er auch dann stets einfächerig und eineiig bleiben.

In Pavers Fig. 14. ist übrigens zu sehen, dass das hintere
Carpell, obzwar auch fertil, doch schwächer als das vordere entwickelt,
höher emporgehoben ist, und dass es also mit dem Becher des vor-
deren Carpells, wie im Normalfalle, wo es nur auf einen Griffeltheil
reducirt ist, nicht mit seiner Lamina, sondern mit seiner axilen Blatt-
spur (welche im Bilde schraffirt ist) vereinigt ist. Diese Verschiebung
oder Emporhebung des hinteren Carpells ist eine Folge seiner geringen
Kräftigkeit, wofür als ein weiteres Beispiel das Pistill von Raus, nach
Payer (l. c. Taf. 19), angeführt werden kann. Hier werden 3 Carpelle
angelegt, aber nur eines, von Anfang an kräftiger, entwickelt seinen
Ovartheil und bildet sein Ovulum, aber nicht grundständig oder ter-
minal, sondern seitlich unter seiner Ventralspalte; die 2 anderen
zeigen in der Anlage nur ganz kleine Fachgrübchen, welche aber
bald obliteriren, wobei die beiden Carpelle als blosse Griffel ebenfalls
auf den Ovartheil des fertilen Carpellbechers verschoben werden.
Bemerkenswerther Weise tritt auch hier das fertile Carpell zuerst
auf, die anderen so stark reducirten etwas später, trotzdem alle drei
einem Kreise angehören. Die spätere Anlage des sterilen Carpells
(von Cannabis) ist also eine Begleiterscheinung seiner reducirten
Bildung. Auch ist beim Sumach, wie beim Hanf, die Mediane des

12 + + KL L: J. Čelakovský:

fertilen Carpells wegen des viel tieferen Grübchens gleich anfangs
offenbar tiefer inserirt als die der sterilen Carpelle.

Die Verschiebung des sterilen geschwächten Carpells längs des
fertilen, an dem die Blattspur des ersteren herablauft, findet ein
morphologisches Analogon in der Verschiebung eines geschwächten
Deckblatts längs des von Anfang an kräftigeren Achselsprosses (Sa-
molus, Thesium Fig. 18. etc.). Von zwei Nachbargliedern nimmt das
kräftigere seinen reducirten Nachbar mit sich, welcher dann mit seiner.
axilen Blattspur auf dem stärkeren herablauft.

Hiermit glaube ich, meine Auffassung des Fruchtknotenbaues der
Cannabineen, Moraceen u. s. w. hinlänglich bewiesen zu haben, so dass
sie vor einer gehöriginstruirten Kritik wohl bestehen kann. Doch
muss ich zuletzt noch ZiceR's gegentheilige Deutung der Thatsachen be-
leuchten und deren Unhaltbarkeit nachweisen. Dieser Autor erklärt die
Verschiebung des Eichens im wachsenden Pistill damit, dass das Inter-
nodium, welches die ungleich hoch inserirten Fruchtblätter trennt,
hierbei intercalar wächst, und dass in dem Maasse, wie dieses Inter-
nodium sich streckt, die Ansatzstelle des oberen Blattes und des als
Ovulum entwickelten Achsenscheitels von der Ansatzstelle des unteren
Fruchtblatts hinweg nach oben abrückt, wobei, nach ZicER, offenbar
das sich verlängernde Internodium selbst die hintere Wand des Frucht-
knotens bildet. Der Autor giebt dazu das schematische, in Fig. 12.
copirte Bild, worin % das zwischen beiden Blättern liegende Inter-
nodium sein soll. Aber zwischen den beiden Blättern liegt gar kein
sie trennendes Internodium, denn obgleich das hintere Blatt,
aus dem bereits besprochenen Grunde, mit seiner Mediane etwas höher
an der rückwärts mehr gestreckten Achse entspringt und dann immer
weiter emporrückt, so ist es doch dem vorderen opponirt, weil
die seitlichen Ränder beider Blätter alsbald zusammenschliessen, so dass
der Scheitel der Blüthenachse von einem ringfórmigen Walle umgeben
erscheint, wie Fig. S. es andeutet. Wären die Blätter alternirend, so
könnten sie nicht zu einem Ringwall vereint werden, weil sie eben ein
Internodium trennen würde. (Dasselbe gilt auch von den zwei Perigon-
blättern, die sehr bald zu der bekannten Vaginula bei Cannabis ver-
einiet werden.)

Man sieht, dass der ungleich hoch an der Achse stattfindenden
ersten Anlage der Carpelle wie der Perigonblätter keine besondere
Bedeutung innewohnt.

Von der Streckung eines Internodiums kann also keine Rede
sein und Fig. 12. ist unrichtig gedeutet, ist unmöglich. Dieselbe Ver-

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 13

schiebung des Ovulums kommt überdies anderwärts, z. B. bei Grami-
neen vor, wo ein zweites Fruchtblatt überhaupt nicht vorhanden,
an ein Internodium gar nicht zu denken ist.

Richtig sagt H. Zıscer, die Ursache der Verschiedenheit seiner
und meiner Resultate sei die Verschiedenheit des Standpunktes. Sein
Standpunkt ist der topologisch-entwicklungsgeschicht-
liche. der meinige ist comparativ. Ich habe, sagt er, erklärt,
dass ich in morphologischen Problemen der relativen Lage der Organe
und den Thatsachen der Entwickelungsgeschichte, auf denen er viel-
mehr seine Ergebnisse hauptsächlich gründet, keine entschei-
dende Bedeutung beilege.

Ich schätze die Entwickelungsgeschichte, aber ich verlange,
dass auch die Entwickelungsgeschichte comparativ behandelt werde
und dass auch andere morphologische Methoden berücksichtigt werden,
nicht bloss das erste, oft zweideutige Entwickelungsstadium allein.
Die relative Lage aber ist veränderlich, was die Entwickelungsgeschichte
selbst auch zeigt, womit aber keine Veränderlichkeit des morpholo-
sischen Werthes und des genetischen Verhältnisses verbunden ist. Ich
habe kürzlich gezeigt), dass ein Achselspross bald lateral unter dem
Achsenscheitel des Muttersprosses, bald aber terminal aus dem Achsen-
scheitel selbst entstehen kann, doch aber ein Achselspross .bleibt.
Aehnliches gilt auch vom Ovulum, welches bald deutlich aus dem
Carpelle, bald aus dem Reste des Achsenscheitels entstehen kann,
doch aber sein genetischesVerhältniss zum Carpelle beibehält, wie es
jene Fälle klar beweisen, in denen es im weiteren Verlauf der Ent-
wickelung auf sein Carpell doch noch emporrückt.

Der Anhänger des rein ontogenetischen Standpunktes beurtheilt
den morphologischen Werth, die Identität oder Nichtidentität nach
der, doch veränderlichen, Lage des ersten Erscheinens eines Gliedes,
was oft genug nur zu falschen "Resultaten führen kann.

Die Entwickelungsgeschichte zeigt weiter nichts, als dass das
terminale Eichen aus dem Reste des Vegetationspunktes (Achsen-
scheitels) entsteht; der Genetiker knüpft daran ein subjectives Urtheil,
- dass der Vegetationspunkt axil ist und also die Samenknospe ein Achsen-
sebilde ist, glaubt aber, dieses Urtheil sei objectiv begründet und
selbstverständlich. Hier hört aber die Competenz der Entwickelungs-
seschichte auf und die comparative Methode ‚gelangt zum Worte.

Der Vorgang, durch welchen ein Ovulum von einem fertilen

5) Ueber einige dem phytostatischen Gesetze unterliegende Fälle von Ver-
zweigung. Jahrb. f. wiss. Botan. 1895.

14 III. L. J. Čelakovský:

Carpell unter mehreren sterilen auf den Achsenscheitel gelaugt ist,
können wir in mehreren Verwandtschaftskreisen vergleichend leicht
construiren. Bei den Caryophylleen z. B. sind die Fruchtknoten theils
noch durch vollständige, theils durch bereits unvollständige Scheide-
wände gefächert ; in jedem Fache entspringen von der centralen Placenta
2 Reihen von Samenknospen. Die Centralplacenta, die unterhalb der
von den Scheidewänden, also Carpelltheilen, gebildeten inneren Spalten
liegt, ist zwar schon oft für axil gehalten worden, weil sie in der
Fortsetzung der Blüthenachse entsteht; sie wird aber sicher von den
Ventraltheilen der am Grunde kesselförmigen (tutenförmigen) Carpelle
gebildet, welche congenital vereint aus dem Achsenscheitel hervor-
wachsen. Dies beweisen jene Auflösungen des verlaubenden Frucht-
knotens, in denen die Carpelle getrennt und mit durchaus freien
Blatträndern sich entwickeln, wo dann die Ovula, die in der normalen
Blüthe auf der Gentralplacenta entspringen, an den freien Blatträndern
erscheinen. Ich erwähne nur die Carpelle von Dictamnus, die, anfangs
längere Zeit oberwärts unter einander frei, zwei Ovula an der Basis
der freien Blattränder entwickeln, ein drittes Eichen aber darunter
aus der Centralplacenta (Payer Taf. 21., Fig. 13, 14, 16). In der
vergrünten Blüthe erscheinen aber nicht nur die zwei oberen Samen-
knospen, sondern auch die untere an den Blatträndern in der Form
von vegetativen Blattsegmenten ®). Darum sind auch die Ovula der
Caryophylleen in jedem Fache in 2 Reihen entwickelt. Wo sich die
Scheidewände nur unvollständig, d. h. nur im unteren Theile des
Fruchtknotens entwickeln, erscheint die centrale Placenta im oberen
Theile frei. Von besonderem Interesse ist für uns die Entwickelung
des Fruchtknotens von Drypis nach Payer (1. c. Taf. 71). Am Innen-
grunde der 3 Carpellanlagen entstehen zuerst 3 Grübchen, Anfänge
der Fächer, zwischen ihnen also die Anfänge dreier breiten Scheide-
wände, aber nur 2 Septa entwickeln sich weiter, das dritte obliterirt,
so dass zwei ungleich grosse Fächer entstehen, ein grosses mit 2 am
Grunde der Scheidewände basilär entspringenden Samenknospen und
ein kleines steriles Fach. Das grosse fertile Fach wird von 2 vereinten
Carpellen (Doppelblatt), an deren Grenze die Scheidewandbildung
unterdrückt ist, dargestellt, das kleine von einem sterilen Carpell
gebildet.

Es sei nun in einem dimeren, 2fächrigen Fruchtknoten nur

*) LerakovskY: Ueber die morphologische Bedeutung der Samenknospen.

Flora 1875. Taf. III., Fig. 13—22.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. l

O1

das eine Fach fertil und nur eineiig, so wird nach bekannter gesetz-
mássiger Weise dieses eine basiláre Ovulum, obwohl es nur einem
Blattrande angehören kann, doch genau vor der Mitte der ganzen
Scheidewand gestellt sein (Fig. 16). Wenn dann die Entwickelung
der beiden in Eins verwachsenen Scheidewände unterbleibt, so stellt
sich das Ovulum in die Mitte zwischen den Wänden des fertilen und
des sterilen Carpells, d. h. der Grund des fertilen Carpells mit seinem
Ovulum überwiegt weit über den des sterilen Carpells, wie Fig. 17.
es veranschaulicht.

Solche dimere einfächerige Fruchtknoten mit grundständigem
centralen Ovulum finden wir denn auch bei manchen Caryophylleen
(Seleranthus, Paronychia, Herniaria u. S. W.).

Bei Styrax (Payer, Taf. 152) entstehen im Sfächerigen Frucht-
knoten auf der Centralplacenta in jedem Fache hart am Grunde der je
2 Scheidewände 2 Ovula, dann noch mehrere basipetal auf derselben
Centralplacenta. Alle Samenknospen sind hier sicher Produkte der
Carpelle (so wie das untere Ovulum jedes Carpells von Dictamnus).
Im Fruchtknoten der verwandten Primulaceen sind die Scheidewände
sámmtlich unterdrückt, die Centralplacenta ist frei geworden, ist aber,
sofern sie Ovula wieder basipetal erzeugt, jener von Séyrax gleichwerthig
und somit ebenfalls carpellär und nicht axil. Bei den Plumbagineen
ist schliesslich die Zahl der Ovula auf eines reducirt, welches gewiss
auch von einem der 5 Carpelle herrührt, aber in der erläuterten
Weise central und ontogenetisch terminal geworden ist.

Sollte aber doch noch Jemand zweifeln, ob die centrale Placenta
mehrfächeriger Fruchtknoten wirklich carpellär und nicht axil ist, so
wird doch heutzutage gewiss Niemand daran zweifeln, dass die wand-
ständigen, scheidewandbildenden Placenten der Papaveraceen und
Cruciferen carpelläre Bedeutung haben. Während nun bei Boccoma
(Macleya) cordata die Ovula wie bei anderen Papaveraceen auf den
wandständigen Placenten in Mehrzahl entspringen, so bietet Boccomia
frutescens nach Payer (I. c. Taf. 48.) das Beispiel einer terminalen
Entstehung des einzigen grundständigen Ovulums; es ist also klar,
dass bei dieser Art eine Reduction der Samenknospen auf eine und
ein Herabrücken dieser einen, sehr frühzeitig entstehenden, in zur
Blüthenachse terminale Lage phylogenetisch stattgefunden hat, was
dann auch von den Fruchtknoten der Plumbagineen, gewisser Caryo-
phylleen, Chenopodeen, Amarantaceen, Polygonaceen u. s. w. gilt.

Ein einfächeriger, aber von mehreren Fruchtblättern gebil-
deter Fruchtknoten mitnureinemterminalentstandenen

16 HII. L. J. Čelakovský:

Ovulum ist meiner, hier von Neuem begrůndeten Ansicht nach das
Produkt einer phylogenetischen Reduktion.

ZivcER lässt freilich einen Reductionsvorgang in den Frucht-
knoten mit einem terminalen Eichen nicht gelten, er hält diese Gebilde
für sehr ursprünglich, weil siemehrfach bei niederen Apetalen vorkommen,
daher diese Placentation an sich, ohne Rücksicht auf einen Zusammen-
hang mit deutlich blattbürtigen Placentationen, beurtheilt werden müsse.

Darauf habe ich vorweg zu erwiedern, dass auch ich die gemeinten
apetalen Familiengruppen (Amentaceen, Urticinen) für alte niedrig-
stehende Formen ansehe. welche sich, zumal nach dem Verhalten des
Polleaschlauches beim Befruchtungsakte, an irgendwelche. ausge-
storbene Gymnospermen anschliessen mögen. Das hindert aber nicht,
dass schon frühzeitig im phylogenetischen Entwickelungsgange dieser
Angiospermen Reductionen stattgefunden haben können. Deren Blüthen
zeigen offenbare Reductionen in der Diclinie, in der Zahl der Frucht-
blätter und Stamina u. s. w., was nicht zu verwundern ist, nachdem
schon die gymnospermen Coniferen ausserordentlich redueirte weib-
liche Blüthen aufweisen. Die Reduction auf ein terminal entstehendes
Ovulum kommt bei hoch und niedrig stehenden Angiospermen vor;
einerseits findet man sie bei höher stehenden Dicotylen (Centrospermen,
Compositen, Plumbagineen etc.), anderseits aber kommen bei den ge-
nannten niederen Apetalen offenbar blattbürtige Ovula und Placenta-
tionen vor (Betulaceen, Cupuliferen). Selbst Casuarwma, eine chalazogame
Dicotyle vom höchsten Alterthum, hat 2 carpelläre wandständige, ge-
wöhnlich leiige Placenten, welche später verwachsend die Frucht-
knotenhöhle in ein vorderes fertiles und ein hinteres steriles, sehr
kleines Fach theilen °). Es sind also auch unter den alten Apetalen
genug so beschaffene Formen, dass die Pistille mit einem grund-
ständigen Eichen (wie Myricaceen und Iuglandeen) von ihnen abge-
leitet werden können. Zincer’s in dieser Beziehung gegen mich ge-
richtete Bemerkungen muss ich als nicht genug bedacht zurück weisen.

Doch ich wende mich lieber zu dem Meister, dessen Betrachtungs-
weise sich Zineer offenbar zu eigen gemacht hat. In seiner hoch-
wichtigen Arbeit über die Chalazogamie der Birke®) hat Prof. Na-
WASCHIN auch seine Ansichten über die Placentation der niederen
Apetalen und eine eigenthümliche Deutung der Entwickelungs-

©) Siehe Treurs berühmte Abhandlung über die Casuarineen in Annales du
jardin botanique de Buitenzorg Vol. X. 1891. i
8) Ueber die gemeine Birke. Ménr. del’Acad. imp de St. Petersbourg. 1894.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 17

geschichte der Birke und Erle niedergelegt. Bei aller Achtung vor
Nawascnins thatsächlichen Beobachtungen kann ich doch seinen
theoretischen, morphologischen wie phylogenetischen Vorstellungen
nicht zustimmen. Ueber die Entwickelung und morphologische Deu-
tung des Fruchtknotens der Birke hatten wir bereits eine frühere
Mittheilung von ScHacur“), die bisher für die Morphologie massgebend
war. Nach ScHacur besteht der Fruchtknoten der Birke aus zwei,
mit den Rändern vereinigten und dort zwei wandständige Placenten
bildenden Carpellen (also wie bei Casuarina). Von den beiden Pla-
centen ist aber die eine steril, die andere trägt zwei Samenknospen.
Durch eine mit den Placenten verbundene, von Scxacar als axil be-
trachtete kurze Scheidewand wird die Basis der Fruchtknotenhöhle
in zwei Fächer getheilt. Gegen Scnacars Deutung wendet nun Na-
WASCHIN ein, es gebe kein anderes Beispiel eines unfruchtbaren wand-
ständigen Samenträgers; es müssten entweder Samenknospen auf der

sterilen Wandplacenta angelegt werden und abortiren -- was nicht
beobachtet wird, — oder die eine fertile Placenta sei überhaupt nicht

carpell-, sondern achsenbürtig. Aber diese Alternative ist gar nicht
nothwendig, denn die sterile Wandplacenta kann phylogenetisch selbst
eine erste Anlage von Samenknospen eingebüsst haben. Bei Drypis
ist sogar die eine ganze Placenta am Rande zweier Carpelle unterdrückt.

Die Entwickelung schildert. Nawascmx (l. c. p. 5.) also: Die
Blüthenanlagen erheben sich als 2blättrige Sprösschen, deren Blätter,
die Carpelle, sehr frühzeitig mit ihren Basen verwachsen und somit
ein trichterförmiges Grübchen über dem Scheitel des Sprösschens
bilden. Die Scheitelmitte des Sprösschens, die im Grunde dieses
Grübchens versteckt ist, bleibt eine Zeitlang scheinbar unthätig, so
dass die peripherischen Achsentheile, in das Wachsthum der Blätter
mit hineingezogen, die Scheitelmitte überholen und einen engen Kanal
über derselben aufbauen (l. c. Fig. 60). Die Scheitelmitte wird dann
auf die einseitig stärker wachsende vordere Wand der Fruchtknoten-
höhle ein wenig hinaufgerückt; auf diesem verschobenen Achsen-
scheitel erscheinen dann die Samenanlagen als kleine Höckerchen.
Die unfruchtbare Wandplacenta Scuachrs entsteht erst spát als eine
Wucherung der inneren Wandschicht (des „Fůllgewebes“). Auf dies
alles gründet Nawascnın seine Deutung, dass die Carpelle nur die Narben
und den kurzen Griffel bilden, dass die Wand des Fruchtknotens und

7) Entwickelungsgeschichte der Cupulifereu- und Betulineenblüthe. Beiträge
aur Anatomie und Physiologie der Gewächse. 1854.

DÍ

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899.

18 III. L. J. Čelakovský:

die ihr angewachsene Placenta axil ist, und dass die 2 Ovula ein
letztes Blattpaar der Achse bedeuten.

Man sieht jedoch im Medianschnitte durch Deckblatt und
Blüthe am spitzwinkligen Grunde der trichterförmigen Vertiefung
I. c. Fig. 59. und des Canals im weiter entwickelten Fruchtknoten
(Fig. 60) überhaupt keinen Achsenscheitel, der verschoben werden
könnte *); in Fig. 60. ist die wandständige Placenta durch eine Ver-
dickung der vorderen Wand angedeutet. Die Achse erschöpft sich
offenbar gänzlich mit Anlage der Carpelle (ganz wie bei Casuarina),
und diese sind es, welche basipetal fortwachsend die Fruchtknoten-
höhlung bilden. Am ganzen Fruchtknoten der Birke ist gar nichts
Axiles, die Placenta ist wie alle Wandplacenten blattbürtig, die Ovula
ebenfalls, selbst die Scheidewand (Mittelsäulchen) zwischen den beiden
kurzen Fächern am Grunde des Pistills wird von den verschmolzenen
Ventraltheilen der dort kesselförmig geschlossenen Carpelle gebiklet.
Die spätere Entstehung der sterilen Wandplacenta ist kein Gegen-
grund gegen ihre Deutung als reducirte Placenta, da reducirte Ge-
bilde meistens verspätet aufzutreten pflegen. Wenn ferner ein Gefáss-
bündel in directer Fortsetzung des axilen Stranges der Blüthenachse
die Placenta bis zu den Samenanlagen durchzieht, so ist auch dies

S) Eher könnte man bei Mahonia (Payer Taf. 52. Fig. 16—22) von der Ver-
schiebung des Achsenscheitels auf die Wand des Fruchtknotens reden. Payer glaubte
hier auch den deutlichsten Beweis gefunden zu haben, dass auch die Parietal-
placenta axiler Natur ist. Der gewölbte, recht grosse Achsenscheitel oberhalb der
hufeisenförmigen ersten Carpellanlage wird, wie die Carpellbasis sich hebt, auf
der Ventralseite seitlich mitgehoben und fast in senkrechte Lage gebracht als
Wandplacenta, welche die Samenknospen erzeugt. Aber dies beweist nicht, dass
die Wandplacenta axil ist, sondern im Gegentheil, dass der ,Achsenscheitel“
nicht axil (kein Kaulom) ist, da er von dem sich erhebenden Carpell zu dessen
Ventralsutur aufgebraucht wird. Wie bei den Cannabineen u. a. der Achsen-
scheitel als Ovulum auf die Carpellsutur rückt, so bei Mahonia als Wandplacenta:
beide sind aber Theile des Fruchtblattes. Denn es ist kein Zweifel, dass die
Wandplacenta der Berberideen, wie die der nahverwandten Menispermaceen und
Ranunculaceen, den vereinigten Carpellrändern entspricht. Für Glieder der
letztgenannten Familien beweist dies sowohl die Entwickelungsgeschichte (Payer
Taf. 53. Fig. 13, 17, 18, Tat. 55. Fig. 16, 17, Taf. 57. Fig. 26, Taf. 58. Fig. 29,
30, 38), als auch Auflösungen der Fruchtknoten (z. B. bei Aguilegia, Helleborus).
Bei Epimedium (Payer, Taf. 52. Fig. 29, 52) lässt übrigens ein späteres Ent-
wickelungstadium die parietale Placenta mit ihren 2 Reihen Samenknospen deut-
lich genug als Produkt von gleich anfangs congenital vereinigten Carpellrändern
erkennen. Mahonia bietet wieder ein Beispiel, wie gewagt es ist, aus dem ersten
Entwickelungsstadium nach einem hergebrachten Schema die morphologische Natur
eines Gliedes zu bestimmen.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 19

kein Beweis der axilen Natur der Placenta, denn das Bündel hat nur eine
physiologische, aber keine bestimmte morphologische Bedeutung. Wären
beide Wandplacenten fertil, so würden zwei Bündel aus der Achse in
die beiden Placenten zur Versorgung ihrer Samenanlagen abgehen.
ScHacaTs morphologische Deutung des Fruchtknotens der Birke ist
also, bis auf die Deutung des „Mittelsäulchens“ als Achse, als voll-
kommen richtig anzuerkennen.

Die unhaltbare Deutung Nawascni’s ist veranlasst durch das
Streben, die Placenten um jeden Preis als Achsengebilde darzustellen,
insbesondere bei den niederen Apetalen; denn so verlangt es seine
eigenthümliche Auffassung der Phylogenie der Angiospermen-Frucht-
knoten. Ihm gilt als primärste, weil einfachste Bildung ein Pistill mit
ceutraler (terminaler) Samenknospe, von vermeintlich sterilen Carpellen
eingeschlossen. Der Achsenscheitel, der diese Samenknospe bildet,
wird weiterhin zur centralen, axilen Placenta, an der erst die Ovula
als dessen Segmente (Blätter) auftreten (Santalaceen z. B.). Dann muss
auch die wandständige Placenta von Betula axil und an der Wand (die
sogar auch axil sein soll) verschoben oder angewachsen sein. Auch
in der höheren Reihe der Parietales mit wandständigen Placenten,
wo „die Carpelle von Anfang an über die Blüthenachse in der Ent-
wickelung weit überwiegen“, soll die letztere mit der Fruchtknoten-
wand verwachsen (I. ©. p. 35). Das ist also wieder die alte SCHLEIDEN-
Pırer’sche Lehre, deren Unrichtigkeit jeder in seine Carpelle auf-
gelöste Fruchtknoten beweist.

Den Anknüpfungspunkt der Apetalen mit centraler Samenknospe
an die Gymnospermen findet Nawascnm bei den Coniferen, indem er
dereu Ovula im Sinne der lang widerlegteu Lehre von der Angio-
spermie der Gymnospermen als primitive Fruchtknoten betrachtet.
Selbst wenn dieser Vergleich mit den Coniferen richtig wäre (was er
nicht ist), so wäre damit für die Phylogenie nichts gewonnen, denn wo
bleiben die Cycadeen und die Pteridophyten mit ihren blattbürtigen
Samenanlagen uad Sporangien? Und wenn „die Samenknospen primär
ein Produkt der Achse und nicht der Carpelle“ wären, wo bliebe
die Homologie der weiblichen Organsphäre mit der männlichen bei
den Phanerogamen selber, da doch die den Samenanlagen homologen
Pollenfächer nicht an der Achse, sondern am Staubblatt entstehen ?

Ein Fruchtknoten mit basilärem, terminal entstandenen Ovulum
kann keine älteste, primitivste Bildung sein. Aelter uud ursprünglicher
ist ein Fruchtknoten, dessen Carpelle je zwei randständige Samen-

knospen erzeugen, der also auf wandständigen Placenten oder in den
DF

a

20 II. L. J. Čelakovský:

=

Innenwinkeln seiner Fächer je zwei Ovula besitzt (Cupuliferen). Eine Art
der Reduction dieses Fruchtknotens bestand darin, dass nur eine von zwei
Wandplacentea fertil blieb, die andere steril wurde (Betulaceen). Bei
Casuarina reducirte sich die Zahl der Samenanlagen auf jeder Wand-
placenta auf eine einzige; nachdem beide Placenten zur Scheidewand ver-
wachsen sind, zeigt es sich, dass die 2 Ovula dem vorderen Carpell ange-
hören, während das hintere, nur ein leeres spaltenförmiges Fach umge-
bende Carpell steril geworden ist (etwa wie in Fig. 16.). Am weitesten in
der Reduction des hinteren Carpells vorgeschritten sind die Cannabineen,
Morus, Ulmus. Auch hier ist nur das vordere Carpell fruchtbar und
bildet ganz allein den Ovartheil; bei Ulmus besitzt es nach Nawaschın
noch 2 Samenanlagen, die auf der Veutralnaht (mach N. wieder an
der centralen Placenta) vom Gipfel des Faches herabhängen, von
denen aber das eine frühzeitig abortirt; bei den Cannabineen, Morus
ete. wird nur mehr ein einziges Ovulum angelegt.

Das hintere Carpell, längs der Bauchnaht des vorderen empor-
geschoben, bildet hier kein Fach mehr, sondern stellt nur einen zweiten
Griffel oder Narbe vor. Bei Morus ist dieser Griffel dem vorderen
noch gleich, bei Ficus und Dorstenia bleibt er gegen den vorderen
meist an Grösse zurück, bei Arten von Maclura und C'udrania
ist er nur mehr rudimentär, bei Coussapoa und Cecropia ist das
hintere Carpell ganz geschwunden.“) Diese Reduction lässt sich hier
schrittweise verfolgen und ist um so mehr evident, als das hintere
Carpell zuweilen (so bei Artocarpus, Ficus, Ulmus), offenbar ata-
vistisch, vollkommen ausgebildet werden und dann der Fruchtknoten
2fächerig und 2eiig werden kann. Wenn dann in einem so reducirten
Fruchtknoten das Ovulum verfrüht, die Carpelle verspätet sich bilden,
ersteres anfangs aus dem Achsenscheitel statt aus der noch nicht
existirenden Ventralnath des Carpells, so giebt sich auch hierin eine
weitestgehende Abweichung vom ursprünglichen normalen Verhalten
kund, die analog ist der Ausnahme vom Verhalten aller anderen
Pteridophyten, welche die Entwickelung des Sporophylis von Sela-
ginella darbietet.

Ich habe schon auf Seite 4 den Grund angegeben, warum die
Sporangien, Pollensäcke, Ovula, stets Produkte der Blätter sind und
sein müssen. Da ich fürchte, dass die kurze Andeutung dem allge-

9) KıchLur Bluthendiagramme II. p. 55. adn.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 2

meinen Verständniss nicht genügen wird, so scheint es angezeigt,
auf diesen gewichtigen Punkt näher einzugehen.

Es galt seit Langem für ausgemacht, dass die zweite, embryonale
Generation der Pteridophyten (der Sporophyt) aus der zweiten, embryo-
nalen Generation der niedriger stehenden Bryophyten sich entwickelt
hat (wie, blieb vorläufig zweifelhaft), und dass diese Generation von der
ersten, geschlechtlichen Generation (dem Gametophyten) von allem
Anfang an gänzlich verschieden war; daher ich den Wechsel beider
Generationen als antithetischen Generationswechsel '“) von dem ho-
mologen der Thallophyten unterschieden habe, welche Benennung
von Bower a. A. acceptirt wurde.

Dagegen hat sich in jüngster Zeit mehrfach das Bestreben kund
gegeben,‘') die beiden Wechselgenerationen der Pteridophyten als
homolog anzusehen und diese letzteren nicht von den Moosen, sondern
direct von unbekannten Algen mit homologem Generationswechsel
abzuleiten. !*)

19) Ueber die verschiedenen Formen und die Bedeutung des Generations-
wechsels der Pflanzen. Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. 6. März 1874.

1) Ich erwähne nur: D.H. Scowr. Present position of morphological bo-
tany 1896. — W.H. Lane. On apogamy and the development of sporangia upon
fern prothalli. Philos. Transact. 1898. — Die genannten enolischen Autoren be-
rufen sich insbesondere auf die Erscheinungen der Apogamie und Aposporie, um
die Homologie beider Generationen nachzuweisen oder doch sehr wahrscheinlich
zu machen. Darauf hat schon Bowzr in einer Zuschrift an die Botan. Section der
Brit. Association 1898 geantwortet, und ich stimme ihm darin vollkommen bei,
dass die Apogamie und Aposporie, so interessant sie sind, für oder wider den
antithetischen Generationswechsel nicht das geringste beweisen können (so wenig
wie die Bildung von Protonema aus dem zerschnittenen Stiel einer Mooskapsel)
In der Apogamie und Aposporie wird nur die Fortpflanzung mittels Ei oder
Spore durch vegetative Sprossung ersetzt, wodurch die beiden Generationen in
eine zusammengezogen erscheinen. Das könnte aber ebenso gut homologe wie
antithetische Generationen betreffen. Besonders ist zu bemerken, dass hierbei
wenigstens die Fortpflanzungsorgane (Archegonien, Sporangien) reducirt oder
ganz unterdrückt, öfter auch grössere Entwickelungsabschnitte gleichsam über-
sprungen werden. So sind Sporangium, Sporen, Prothallium, Geschlechtsorgane aus
dem Entwickelungskreise eliminirt, wenn auf dem Sporophyll von Isoetes (nach
GorBEL) statt des Sporangiums aposporisch und apogam wieder ein Sporophyt
(Adventivspross) erscheint. Mit Ueberspringen des vegetativen Sporophyten er-
scheinen nach Lavxc auf gewissen Farnprothallien sogar Sporangien, auch isolirte
Wurzeln! Das beweist aber durchaus nicht, dass der Gametophyt jemals normaler
Weise Farnsporangien oder Wurzeln gebildet hätte.

'2) Poronıß (Die Metamorphose der Pflanzen im Lichte palaeontologischer
Thatsachen 1898) will sogar die Farne von höherstehenden, oosporen Fucaceen her-

29 III. L. J. Čelakovský:

Dass diese neuesten Bemühungen auf einem Irrwege sich be-
finden, lässt sich aber leicht nachweisen. Der Embryo der Pterido-
phyten ist dem der Moose sicher homolog, da beide durch den gleichen
Befruchtungsakt aus der Centralzelle desselben weiblichen Geschlechts-
organs (Archegons) entstehen und durch die gleichen Zelltheilungen
in Quadranten und Oetanten zerfallen, sowie sich auch sonst comparativ
manche Uebereinstimmung in den Varianten (Typen) der Embryen beider
Hauptabtheilungen nachweisen lässt. Die Archegonien, mit dem charak-
teristischen, vielzelligen Halse und einer bis mehreren Halskanalzellen,
und die vielzelligen Antheridien mit steriler Hüllschicht, mit den je
ein schraubig gewundenes Spermatozoid erzeugenden Innenzellen, sind
beiderseits wesentlich gleich gebaut, kommen dagegen nirgends bei
den Algen in dieser Weise vor. Daher ist der Schluss ganz gerecht-
fertigt, dass die Moose und die Pteridophyten einen gemeinsamen Ur-
sprung aus einem, allerdings von Algen abgeleiteten Vorfahrentypus
genommen haben.

Dass dagegen die beiden Wechselgenerationen der Moose und
Pteridophyten nicht homolog sind, ergiebt sich aus Folgendem.

Unter den Algen zeigen die Oedogonieen und (oleochaete die
ungefähre Stelle an, wo der Sporophyt der Moose seinen Anfang
ehmen konnte, und Æiccia bildet die Brücke zu den übrigen Moosen.
Die Oospore von Oedogonium theilt sich direct in Schwärmsporen,
bei Coleochaete ist die Theilung vegetativ, d.h. scheidewandbildend
geworden, aber alle Zellen werden noch zu Schwärmsporen; bei
Riccia ist die äussere Schicht des Zellkörpers bereits rein vegetativ,
d. i. steril, und die Sporen unbeweglich geworden. Bei anderen Moosen
schreitet das Vegetativwerden weiter fort, die ganze untere Partie
wird steril als Seta (und Fuss), in der Kapsel die Columella und
weitere Wandschichten, der Deckeltheil etc., kurz das sporogene Ge-
webe (Archespor) wird auf einen bestimmten, relativ kleineren Theil
des Sporogons eingeschränkt.

Die Entwickelung des Sporogons mittelst zunehmender Vegetativ-
werdung und die nahe Beziehung des Sporoguns von Riccia zu der
Sporenfrucht von Coleochaete sind so Klar und überzeugend, dass es
Wunder nehmen muss, wie ein Forscher, der selbst die Fortpflanzung
von Oedogonium und Coleochaete aufgeklärt hat, auf den in der Luft
schwebenden Einfall kommen konnte, die Seta der Mooskapsel sei

leiten und lässt das Farnprothallium mittelst einer eigenthümlichen Hypothese
neu erstehen.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 23

ein verkümmerter, blattlos gewordener Moosstengel. Das zum Beweise
dessen von PRINGSHEIM angerufene Experiment mit der zerschnittenen
Seta beweist nichts; es erklärt sich einfach so, dass die vegetativen
inneren, Protonemafäden treibenden Zellen der Seta von ehemaligen
Sporenzellen (vide Æiccia) herkommen, daher unter Umständen gleich
diesen auszukeimen vermögen. Srauı hat ja Später gefunden, dass
auch innere Zellen der zerschnittenen Kapselwand, nicht bloss der
Seta, in Protonema auswachsen können, womit Prinssuenrs Deutung
der Thatsache genugsam widerlegt ist.

Scorr bemerkt, es widerstehe seinem Sinne, eine antithetische,
in den Entwickelungsgang eingeschobene Generation, wie eine wahre
Schöpfung aus Nichts. anzunehmen. Erstaunt muss man da fragen:
ist denn die Sporenfrucht von Coleochaete, sind die oogenen Sporen
von Oedogonium nichts? Weiter sagt Scorr (wie schon Prixasuem),
die oogenen Sporen von Oedogonium seien von den Schwärmsporen
der homologen vegetativen Generation nicht verschieden und seien
nur in Folge Reduction einer solchen Generation unmittelbar von der
Oospore erzeugt. Dies zugegeben (wiewohl das Letztere nicht ganz
ausser Frage steht), so ist doch die erste homologe Generation aus der
Oospore als solche eingegangen und nur eine Sporengeneration
zurückgeblieben, welche die Bausteine liefert für den Aufbau einer
neuen antithetischen Generation. Denn auch die neue Generation soll
und kann nicht aus Nichts entstanden sein. Trotzdem sieht aber Jeder,
dass schon bei Coleochaete die Sporenfrucht ein neues Gebilde ist,
von der vegetativen ungeschlechtlichen, Zoosporen bildenden homologen
Generation durchaus verschieden. Sie ist antithetisch, trotzdem sie
aus den bereits vordem da gewesenen Zoosporen besteht, weil sie
einem ganz anderen Bildungs- resp. Zelltheilungs-
gesetze folgt als die beiden homologen Generationen. Und die Ver-
schiedenheit steigert sich bei den Moosen noch bedeutend. Wenn man
bei diesen nach einer ungeschlechtlichen homologen Generation sucht,
so ist der Vorkeim, das Protonema eine solche. Dieselbe war, meiner
Meinung nach, auf der Alsenstufe noch selbständig und pflanzte sich
durch Sporen (wohl Zoosporen) fort, aber diese ursprüngliche Art
der Fortpflanzung ward durch vegetative Sprossung oder Knospung
ersetzt (Aposporie), wodurch die beiden homologen Generationen in
eine vereinigt wurden. Der Gametophyt, der ersten, homologen, unge-
schlechtlichen Generation gleichsam aufgepfropft, gelangte in Folge
dessen bei den Laubmoosen zu höherer Differenzirung (in Stengel und
Blätter).

24 IH. L. J. Čelakovský:

Da nun die complieirte embryonale Generation der Pteridophyten
sicher homolog ist der einfachen embryonalen Generation der Moose,
so ist sie ebenfalls antithetisch und kann sie eben nur von dieser
letzteren hergeleitet werden, nicht aber von einer homologen Algen-
generation. Es giebt auch keine Algenklasse, von der man sie ableiten
könnte. Zu den höheren Fucaceen, an welche wegen der analogen
Differenzirung einiger Formen in Stamm und Blätter Porovré gedacht
hat, baben die Farne uud Pteridophyten überhaupt keine wahren,
höchstens nur scheinbare Beziehungen.

Die ersten Pteridophyten (mag man sich deren Ursprung mono-
phyletisch oder polyphyletisch vorstellen) können nur von niederen
Lebermoosen abstammen, da nur bei diesen der Gametophyt ein
Thallom ist. Das Sporogon, aus dem der Sporophyt der Pteridophyten
sich entwickelt hat, musste, wegen der Sporangien (Eusporangien) der
letzteren, zwischen dem von Æiccia und dem von Marchantia etwa
intermediär sein, nämlich ohne Elateren wie bei Æiccia, aber mit Fuss
und dauerhafter, wenigstens zweischichtiger Sporangienwand wie bei
Marchantia.

Es ist aber währ, dass selbst zwischen den niederen Leber-
moosen und den einfachsten Pteridophyten (Phylloglossum z. B.)
eine tiefe, durch keine jetzt lebenden Formen ausgefüllte Kluft be-
steht, und dass zwischen einer Mooskapsel und dem einfachsten Farn
oder Bärlapp keine Ähnlichkeit besteht. Es ist jedoch begreiflich,
dass etwaige zwitterhafte Mittelformen zwischen dem quasi parasi-
tischen Sporogon und einer an selbständig vegetirende Lebensweise
angepassten Pflanze nicht langen Bestand haben konnten. Die Ähn-
lichkeit kommt auch nicht in Betracht, wo ein reproductives Organ
in ein vegetatives metamorphosirt erscheint. Welche Ähnlichkeit hat
z. B. ein normales Staubgefäss mit einem grünen, gesägten Blatt, das
in der vergrünten Blüthe aus dem Staubgefäss entstanden ist? Die
besagte, schwer auszufüllende Kluft ist aber wohl der Hauptgrund
gewesen, weshalb Einige den Sporophyten eines Farnes lieber von
einer ebenfalls vegetativen Algenpflanze ableiten mochten, weil dann
die Schwierigkeit, die der antithetische Generationswechsel mit sich
bringt, entfällt.

Andere setzen sich mit Gleichmuth über diese Schwierig-
keit hinweg, indem sie sagen: die zweite Generation der Moose
hat sich zur vegetativen Pflanze der Farne mit Sporangien auf gewissen
Blättern entwickelt, das Wie ist uns unbekannt. Kann man sich

=

Epilog zu meiner Schrift úber die Placenten der Angiospermen. 25

aber etwas «dabei denken? Andere wieder, wie Bower,'”) suchen
die Kluft mit einer Hypothese zu überbrücken. Ich denke aber, dass
es besser ist, statt unsicherer Hypothesen die sicheren Thatsachen
der Embryologie zu befragen.

Vor Allem ist es aber nöthig im Auge zu behalten, dass am
Anfange der Phylogenie der Pteridophyten von der antithetischen
Generation nichts weiter da war als das Sporogon, bestehend aus
dem Kapseltheil (Sporangium) und Fuss (Seta), durch dessen Wieder-
holung und Umbildung alle vegetativen Theile: Stamm, Blätter, Wur-
zeln (die wir aber hier bei Seite lassen wollen) entstanden sein
můssen. Ganz neue Organe, denen nichts vorausgegangen wäre (wie
es die vegetativen Blätter in Bowers Hypothese sein sollen), konnten
niemals entstehen.!‘) Die hauptsächlichsten phylogenetischen Vorgänge,
die schon NáceLr hervorgehoben, waren diese zwei.

I. Die Verzweigung des Sporogons, durch welche zu-
nächst nichts Anderes entstehen konnte, als weitere Sporogone, unter
einander zusammenhängend in einem complicirteren Ganzen.'*)

2. Die vegetative Umbildung der Sporogone verschie-
dener Verzweigungsgrade, d. h. die Bildung vegetativen Gewebes statt
des sporogenen, womit auch eine der neuen vegetativen Function ent-
sprechende Aenderung in Form und Bau des bisherigen reproductiven
Organs verbunden war.

Die nächste Frage ist. was aus dem Sporogon, indem es vege-
tativ wurde, vor aller Verzweigung entstanden ist. Darauf giebt der
monokotyle Embryo die beste Antwort. Der dem Suspensor opponirte,
von beiden epibasalen Quadranten ‚gebildete Endtheil des Embryo, aus
dem bei einer Jungermanniacee die Kapsel entsteht, wird bei einer Mo-
nokotyledonee zum terminalen Cotyledon. Der Cotyledon ist aber,
trotz aller topologisch-ontogenetischen Spitzfindigkeiten, das erste
Blatt des Embryonalsprosses. Es entspricht also der Kapsel
15) A theory of the strobilus in archegoniate plants. Annals of Bot.

VIII. 1894.

4) Hier sind Scorr’s gegen den antithetischen Generationswechsel un-
zutreffend gerichteten Worte gut am Platze: „We are not accustomed in natural
history to see brand-new structures appearing, und when a new organ is to be
formed it is, as every one knows, almost allways fashioned out of some pre-exi-
« sting organ.“ Wenn irgend welche Organe ein praeexistirendes Organ voraus-

setzen, so sind es sicherlich die Blätter, keine Nebenorgane, wie Haare, Drüsen
und sonstige Effigurationen, sondern die Hauptorgane der Pflanze katexochen.

15) Schon bei den Moosen (und zwar Laub- und Lebermoosen) hat man,
freilich als Abnormität, verzweigte Sporogone mit 2—3 Kapseln gefunden.

|
|

— a

nn en

mn TE ==

26 III. L. J. Čelakovský:

des Sporogons der Cotyledon, das Blatt!f}, der Seta
das hypokotyle Stengelglied. Nennen wir das Blatt sammt
zugehörigem Stengelglied ein Sprossglied, so hat sich das vegetativ
gewordene Sporogon in das erste Sprossglied umgewandelt.

Auch bei Ceratopteris beobachtete Kxy die Entstehung des
terminalen Cotyledons aus beiden epibasalen Quadranten.

Die Verzweigung des Sporogons oder ersten Sprossgliedes ist
nun verschieden. Allgemein giebt jedes sich verzweigende Glied einen
Theil seiner Körpermasse an das Tochterglied ab, aber die relative
Grösse dieses Theils kann verschieden ausfallen. Dort, wo der Coty-
ledon vollkommen terminal entsteht, erfolgt die Verzweigung an sei-
nem Grunde nur aus einem kleinen Theil der Masse des Sporogons
und relativ spät; bei Ceratopteris entsteht nach Kxv die laterale
Stammknospe aus einer Zelle späterer Zellnachkommenschaft, nachdem
der terminale Cotyledo schon ziemlich viel- und kleinzellig se-
worden ist.

Der dicotyle Embryo verzweigt sich bekanntlich dichotom, aus
jedem epibasalen Quadranten erwächst ein Cotyledonarlappen; er
entspricht in diesem Stadium, die vegetative Umbildung weggedacht,
einem Sporogon mit 2 durch Dichotomie entstandenen Kapseln oder
Sporangien.'”;

Bei den meisten Pteridophyten, auch an den von Lerrers unter-
suchten Embryen von Ceratopteris, entsteht der Cotyledon auch nur
aus dem einen epibasalen Quadranten; den anderen Quadranten
(2 Octanten) giebt also das Sporogon für die weitere Verzweigung
her. Der Vergleich liegt nahe mit dem Laubmoossporogon, welches, wie
Kırnırz-Geruorr '*) geltend gemacht hat, auch nur aus einem, aber
weit überwiegenden Quadranten die Kapsel aufbaut, während der an-
dere, kleine, verkümmerte Quadrant der Seta zufällt. Nur wird am
Pteridophyten-Embryo der andere Quadrant nicht unterdrückt, sondern
für die, hier nothwendige, Verzweigung verwendet. Also auch der

16) Insbesondere das Sporangium von Anthoceros mit seiner basipetalen Ent-
wickelung ist ein Vorbild des Blattes, des terminalen Cotyledons. Lerrcek schon
hat die Homologie der Mooskapsel mit dem Cotyledon, den er freilich nicht als
Blatt gelten liess, ausgesprochen.

17) Kırnırz-Gernorr bildet in Bot. Zeitg. 1875 auf Taf. III Fig. 67 nach
N. J. Mürree die beginnende Verzweigung des Sporogons von Diphyscium fo-
liosum ab, die in der That im Kapseltheil, nicht etwa in der Seta stattfindet.

18) Ueber den genetischen Zusammenhang der Moose mit den Gefässkrypto-
gamen und Phanerogamen. Bot. Zeitg. 1876.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 27

aus nur einem Quadranten gebildete Cotyledon ist homolog einem
Sporansium des Sporogons.

Ich habe kürzlich gezeist,'?) dass die Verzweigung eines Sprosses
nach dem phytostatischen Gesetze in dreifacher Weise stattfinden
kann: pleuroblastisch (so gewöhnlich), dichoblastisch oder
akroblastisch (beides nur selten). Das Sporogon oder das ihm
homologe vegetative Sprosselied kann sich ebenfalls in dieser dreifachen
Weise verzweigen, um einen Spross zu bilden; nur ist die akroblas-
tische Verzweigung des Sprosseliedes die gewöhnliche, die anderen
zwei, die nur eine schwächliche Sprossbildune bedeuten, sind selten,
fast nur im embryonalen Stadium sich ereignend.

Pleuroblastisch verzweigt sich anfangs der monocotyle Embryo
(Fig. 22). In der Scheide des Cotyledons sprosst aus dem Hypokotyl
ein zweites Sprossglied, wieder mit terminalem Blatt, aus dessen Basis
(Stengelglied) ein drittes, was sich noch einige male wiederholen kann,
bis sich früher oder später ein Achsenvegetationspunkt bildet. Bis
dahin existirt kein vorgebildeter Achsenscheitel, sondern die Achse
bildet sich nachträglich aus den Basaltheilen (Stengelgliedern) der
consecutiven Sprossglieder, als ein Sympodium, gerade so wie das
Sympodium einer pleuroblastischen Wickel oder Schraubel. Zu diesem
Sympodium sind dann alle Blätter, auch der Cotyledon, lateral, sowie
die Blüthen einer Wickel zuletzt lateral stehen zu deren Sympodium.
Da jedes Sprossglied das Sporogon wiederholt, so sind auch die folgenden
blätter, wie der Cotyledon, die vegetativen Metamorphosen von Spo-
rangien, die ich als primär bezeichne.

Diese embryonalen Thatsachen bei den Monocotylen, von Freiı-
SCHER aufgedeckt, von HEcGELmarER bestätigt, sind der vulgären Definition
von Achse und Blatt höchst unbequem und werden meistens ignorirt.

Durch dichoblastische Verzweigung des Sprossgliedes entsteht
nach Hecermaier der Stolo von Pistia, wobei jede Dichotomie ein
Blatt und einen weiter dichotomirenden Dichotomiezweig bildet.
Auch der Embryo mancher Pteridophyten (z. B. von Marsilia nach
Leinges) verzweigt sich zweimal dichotom (Fig. 23). Die erste Dicho-
tomie ergiebt aus dem einen Quadranten den Cotyledon, die zweite
zur ersteren senkrechte liefert das zweite Blatt (den zweiten Coty-
ledon nach Leırezg) aus einem dritten Octanten, und die Stammknospe
aus dem vierten epibasalen Octanten. Der Cotyledonarquadrant und

=

19) Ueber einige dem phytostatischen Gesetze unterliegende Fälle von Ver-
zweigung. Jahrb. f. wiss. Bot. XXXII. 1898.

IL L. J. Čelakovský:

NV
se

der Octant des zweiten Blattes sind die zwei ersten Sprossglieder;
die Stammknospe baut sich aber nach dem akroblastischen Typus auf,
jedes Segment ihrer Scheitelzelle, falls es je ein Blatt produeirt, ist
ein folgendes Sprossglied.

Damit kommen wir zu dem akroblastischen Verzweigungstypus
des Sprossgliedes, durch den der gewöhnliche Spross sich entwickelt
und dem die übliche Definition des Blattes, als Seitensprossung einer
vorgebildeten Achse, entlehnt ist. Die wissenschaftliche Auffassung
erfordert, dass die Bildung dieses Sprosses in eine logische Beziehung
zu dem pleuroblastisch und dichoblastisch sich aufbauenden Sprosse
sesetzt wird. Das kann nicht dadurch geschehen, dass man die ersten
Blätter des monocotylen Embryo, sowie die zwei ersten Blätter eines
Embryo von Marsilia, wie LerrcEB es that, vom Begriffe des Blattes
ausschliesst und lediglich für Thallomlappen (was sie schliesslich ja
auch sind) erklärt, sondern dass man den zu eng gefassten Begriff des
Blattes und der Achse emendirt, resp. erweitert.

Die akroblastische Verzweigung besteht darin, dass das mütter-
liche Glied seinen grösseren Scheiteltheil dem Tochtergliede
aboiebt und selbst seitlich unter dem Scheiteltheile weiter wächst. Wenn
sich diese Verzweigung in jedem (noch unentwickelten, embryonalen)
Tochtergliede wiederholt, so entsteht ein „Vegetationspunkt“, unter
dem die einzelnen Glieder consecutiv seitlich auswachsen.

Es sei also in einem Embryo die Quadrantenwand, statt senk-
recht auf der Basalwand, schiefwinklig angesetzt (Fig. 19); aus dem
kleineren Quadranten (nun Segment) wachse später der Cotyledon
hervor, früher aber theile sich der grössere Tochterquadrant ebenso:
so entsteht ein zweites Glied 2 und ein scheitelständiges Tochterglied
zweiten Grades, aus diesem ein drittes Glied 3 (Fig. 20, 21), kurz
eine Achse mit segmentirender Scheitelzelle und Segmenten, aus wel-
chen, wie aus dem ersten kleineren Quadranten, Blätter entspringen
und welche also embryonale Sprossglieder bedeuten. In dieser Weise
verzweigt sich der Embryo der Gymnospermen (wenn wir statt ein-
zelliger Segmente einer Scheitelzelle ein vielzelliges Scheitelgewebe
setzen), denn die 2 oder mehreren Cotyledonen entstehen dort seitlich
unter einem terminalen Vegetationspunkte.

Im Falle, dass die Segmente einer Scheitelzelle des Kauloms
die Blätter produciren (wie bei Ceratopteris nach Kwy's eleganter
Darstellung), sind somit die Anlagen der Sprossglieder als einzelne
Zellen concret gegeben; doch schwinden deren Grenzlinien mit den
weiteren Zelltheilungen. Sie sind von Anfang an unkenntlich, wo das

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 29

Scheitelzellwachsthum durch vielzelligen geschichteten Scheitelbau er-
setzt worden ist; doch ist trotzdem die Annahme potentieller Spross-
gliedanlagen im Achsenscheitel eine Forderung der logischen Conse-
quenz “‘). Charakteristisch ist für die akroblastische Verzweigung, dass
das monobrachiale (z. B. wickelige oder fächelartige) Verzweigungs-
system den entwickelungsgeschichtlichen Anschein einer Botrys erhält,
indem ein fortwachsendes Pseudomonopodium mit terminalem „Vege-
tationspunkt“ entsteht, unter dem seitlich die Gipfeltheile der con-
seeutiven Componenten des Systems verspätet, in akropetaler Folge
hervorwachsen. Die Componenten eines Stammes der Weinrebe, einer
akroblastischen Blüthenwickel sind ganze Sprosse, die des Sprosses
sind die Sprossglieder, Homologa des Sporogons.

Die üblichen Begriffe von Blatt und Achse sind einseitig nur
vom akroblastischen Sprosse abstrahirt worden; darum mussten
Nicerı und Lerrees den Cotyledonen (auch dem zweiten Blatt von
Marsilia u. a.) ganz widernatürlich den Blatteharakter absprechen,
wobei die Cotyledonen der Gymnospermen als eine Ausnahme (als
wahre Blätter) da standen.

Die Entstehung des akroblastischen Sprosses aus dem Sporogon
(resp. Sprossglied) lässt sich aber auch in einer Weise verstehen,
deren Prineip Bower treffend aufgestellt hat. Bower hat die Ansicht
wohl begründet, dass der ventrale Sporangiophor von Ophioglossum
und Botrychum aus einem ventralen Sporangium wie bei Lycopodium
entstanden ist. Das Sporangium erhielt ein länger anhaltendes Wachs-
thum in Länge und Breite, dabei zerfiel sein vergrössertes Archespor
in 2 Reihen zahlreicherer Archespore, indem ein Mittelstreif und
quere Scheidewände zwischen den partiellen Archesporen vegetativ
wurden. So entstand zunächst der Sporangiophor von Ophioglossum
(Fig. 25), in welchem die so vermehrten einzelnen Sporangien noch
nicht gesondert sind. Bei Botrychium zweigten nun die Sporangien
seitlich aus (Fig. 26., wo von der weiteren Verzweigung der unteren
Sporangien abgesehen worden), auch ein terminales Sporangium wurde
als Abschluss des vegetativ gewordenen centralen Trägers gebildet.
Dieser Träger ist in Bezug auf den ganzen Sporangiophor mit late-
ralen Sporangien ein Monopodium, aber in Bezug auf das ursprüng-
liche Sporangium, aus dem er entstanden, ein Pseudomonopodium,

20) Derrixo’s Blattsteliungslehre fusst auf derselben Anschauung; das Spross-
glied nennt er aber entgegen dem Sprachgebrauch „Blatt“ und das Stengelglied
„Phyllopodium.“

30 II. L. J. Čelakovský:

bestehend aus den Basaltheilen der consecutiven Sporangien. Der Spo-
rangiophor kann bekanntlich, abnormaler Weise, ganz vegetativ werden,
als ein ventraler Blattabschnitt, indem die Sporangien als Blatt-
zipfel sich ausbilden.

Auf analoge Weise lässt Bowsr den Spross aus dem Sporogon her-
vorgehen; das Sporangium des Sporogons (sporogonial head)
(Fig. 24.) lässt er weiter wachsen und sein Archespor in zahlreichere
Archespore zertheilt werden. Bis dahin kann ich Bower folgen, aber
weiter nicht. Die consequent durchgeführte Analogie verlangt, dass aus
dem sporogonial head mit partiellen Archesporen (Fig. 25) ein
axiler Träger, hier ein Kaulom, mit ebensovielen ausgegliederten pri-
mären Sporangien (nach Fig. 26) hervorgeht, als partielle Archespore
vorhanden sind. Die primären Sporangien vertreten die Stelle von
Blättern, welche auch aus ihnen und als ihr Homologon entstanden zu
denken sind. So wie nämlich die Sporangien des Sporangiophors von
Botrychium vegetativ zu Blattzipfeln werden kónn2n, so die Sporangien
des Kauloms zu ganzen Blättern, entweder zu rein vegetativen Blät-
tern, wenn sie, einfach oder weiter verzweigt, durchaus vegetativ
werden, oder zu Sporophyllen, wenn sie, verzweigt, nur theilweise
vegetativ werden, in gewissen (bei Farnen hochgradigen) Auszwei-
sungen jedoch den sporangialen Charakter bewahren. So ist z. B.
ein angiospermes Carpell analog gebaut dem Sporangienstande Fig. 26,
wenn der vegetative Träger, blattartie verbreitert und steril geendigt.
an den Rändern 2 Reihen Makrosporangien (Ovula) trägt. Wenn der
ganz analoge ventrale Sporangiophor der Ophioglosseen aus einem
ventralen blattbürtigen Sporangium entstanden ist, so muss zugegeben
werden, dass in gleicher Weise das Carpell aus einem axenbürtigen
(primären) Sporaugium sich herleitet. Oder wenn der radiäre trispo-
rangische Sporangiophor von Psdlotum dasselbe ventrale Sporangium
als Erzeuger voraussetzt, so deutet auch das radiäre Sporophyll von
Egutsetum auf ein primäres Sporangium hin, welches z. Th. vegetativ
geworden und schildförmig verbreitert, sein Archespor in einen Kreis
von Archesporen zertheilt hat.

Nachdem also die Sporophylle aus primären Sporangien, die sich
verzweigt haben, hervorgegangen sind, so ist es begreiflich, dass sie
auch wieder auf einzelne Sporangien redueirt erscheinen können.
Solcher Art sind bei einigen Gymnospermen die Staubblätter (blosse
Pollensäcke bei Gnetum) und die Carpelle (blosse Ovula bei Taxa-
ceen und Gnetaceen, sehr deutlich bei Ginkgo). Da ferner der Spross
durch Verzweigung des Sprossgliedes entstanden ist, so kann er auch

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 31

wieder auf ein einzelnes Sprossglied reducirt werden, wie das in den
bekannten Blüthensprossen, die aus einem einzelnen Staubblatt oder
Carpell (ohne Achsenscheitel daneben) bestehen, bei Gymnospermen
und Angiospermen der Fall ist. Auch ist es nichts Auffälliges, dass
nach der Art der Entstehung des Sprosses aus seinen Componenten,
den Sprossgliedern, ein letztes terminales Sprossglied, dasgewöhnlich
im embryonalen Zustande verbleibt, zumal in Blüthen in ein termi-
nales Blatt, Staubblatt oder Carpell, auswachsen und so den Spross
beschliessen kann, ebenso wie bei Botrychium der Träger des Spo-
rangiophors mit einem Sporangium endigt. Nur die nach unvollstän-
diger Induction abstrahirte Definition des Blattes perhorreseirt termi-
nale Blätter.

Bower’s Hypothese beruht dagegen auf der fatalen Lehre, dass
die Sporangien Organe sui generis seien, die sich in keine vegetativen
Organe, als wie Blätter und Blatttheile umbilden können. ”') Würde
der geschätzte Autor, statt die Abnormitäten summarisch abzuurtheilen,
die abnormalen Metamorphosen der Ovula und Staubblätter einmal
ernstlich studiren, so würde er sich überzeugen, dass Sporangien
(Ovula und Pollenfächer) allerdings in vegetative, blattartige Organe
sich umwandeln können.

Es genügt übrigens der Vergleich des Embryo eines Mooses
mit dem einer Gefässpflanze zum Beweise, dass dieselben zwei Qua-
dranten, die im Sporogon die Kapsel und das Archespor bilden, im
Embryo der Gefässpflanze nur vegetatives Gewebe erzeugen, nur als
vegetative Blätter und Stengelglieder sich ausbilden. *?)

21) Doch aber lässt auch er die vegetative Achse des „Strobilus“, die nach Aus-
zweigung der Sporophylle und ihrer Archespore als deren Träger übrigbleibt, aus
dem sporogonial head (also Sporangium) entstehen!

2) Um nicht zuzugeben, was so offenbar daliegt, dass aus einem ventralen Spo-
raugium ein vegetatives Blattsegment beiden Ophioglosseen geworden ist,
erklärt Bower sogar auch deren Sporangiophor für ein Organ sui generis! Statt
die Blätter von den anfänglich allein möglichen Sporangien abzuleiten, wie auch die
Analogie mit dem Sporangiophor der Ophioglosseen es fordert, lässt sie Bower’s
Hypothese ohne allen zureichenden Grund ganz neu auf dem in die Länge
wachsenden Sporogon hervorsprossen: die ersten sterilen Blätter aus der Seta,
die Sporophylle aus dem Kapseltheil. Er motivirt seine phylogenetische Ansicht
mit der ähnlichen ontogenetischen Entstehung der Blätter aus der Achse. Aber
die Ontogonie soll erst umgekehrt comparativ-phylogenetisch aufgeklärt werden.
Was die supponirte Betheiligung der Seta an der Blattbildung betrifft, so lehrt
im Gegentheil die Embryologie, dass schon die ersten sterilen Blätter, wie selbst
die Cotyledonen, aus den dem Kapseltheil entsprechenden zwei Quadranten hervor-
gehen. — Die Sporophylle sollen die partiellen Archespore im sporogonial head

39 III. L. J. Čelakovský:

Die Entwickelung der embryonalen Generation der Metaphyten
(Gefässpflanzen) aus dem Moossporogon ist also nur so denkbar, dass
alle ihre Glieder, die vegetativen wie die reproduktiven, durch Wieder-
holung desselben Grundorgans, eben des Sporogons, in verschiedenen
Verzweigungsgraden und in verschiedenen, den besonderen Functionen
entsprechenden Aus- und Umbildungen (Metamorphosen) entstanden
sind. Unverzweigt und in der primáren Verzweigung ist das Sporogon
zum Sprossglied geworden, dessen Blatt aus dem Sporangium, dessen
Stengelglied aus dem Sporogonstiel oder der Seta vegetativ umgebildet
ist. Durch die im Blatt oder primáren Sporangium stattfindende se-
cundäre Verzweigung entstanden in gleicher Weise die Blattglieder
(Segmente, Blattzipfel, secundäre Sporangien), welche von den Spross-
gliedern nur durch den Verzweigungsrang verschieden sind. Spross-
glieder und Blattglieder sind nur Wiederholungen desselben Grund-
organs, des Sporogons. Die Scnurrz-ScHvuurzExsren'sche Anaphytosen-
lehre, in ihrer Ausführung zwar sehr mangelhaft und unkritisch, enthält
den richtigen Gedanken, dass die embryonale Generation der Meta-
phyten durch Wiederholung desselben morphologischen Elements,
welches einfacher ist als Blätter, Stengel, Wurzeln und sie zusammen-
setzt, sich aufbaut. Scauzrz nannte dieses ihm nur nebelhaft vor-
schwebende Elementarorgan, welches wir nun als homolog dem Spo-
rogon erkannt haben, ein Anaphyton, und man kann diesen Collectiv-
namen für Sprossglied und Blattglied beibehalten. Die Theorie des
antithetischen Generationswechsels führt also zur Anaphytosen-
lehre in deren wissenschaftlich begründeten Form.

Aus Allem ergiebt sich aber als wichtigste Erkenntniss, dass
ein Sporangium (Pollenfach, Ovulum) nur entweder (selten,
bei Gymnospermen?“) selbst blattwerthig sein, oder als
Blattglied auf einem Sporophyll entspringen
kann. Das Kaulom, aus den sterilen Stengelgliedern aller Spross-

im Entstehen mit sich führen und auf sich zu Sporangien gestalten. Das wäre
denkbar bei einem Zycopodium, oder selbst Eguisetum, aber unmöglich bei einem
vielverzweigten Farnblatt, welches Hunderte und Tausende von Sporangien trägt.
In diesen Punkten liegen die Schwächen der Hypothese, welche nur der Irrlehre
von den Sporangien sui generis zuzuschreiben sind.

23) Samenknospen, die ganzen Blättern homolog wären (primäre Sporangien.
Ovularblätter) können nur bei solchen Gymnospermen vorkommen, die keine
vegetativen Carpelle besitzen, wie die Taxaceen. (Was ErcnzeR bei den Podo-
carpeen für Carpelle hielt, sind keine solchen, sondern Deckblätter wie die Deck-
schuppen in den Zapfen der Abietineen). Bei den Angiosnermen, welche stets
mit vegetativen, den Fruchtknoten bildenden Carpellen versehen sind, können

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 33

glieder bestehend, kann kein Sporangium erzeugen. Etwas anderes
ist es mit dem Vegetationspunkt des Sprosses oder dem „Achsen-
scheitel“. Es wird jetzt (nach Fig. 25, 26) noch deutlicher, dass
der Achsenscheitel noch kein Kaulom ist, vielmehr ein Thallom,
in dem Achse und Blätter, sammt deren potentiellen Archesporen,
noch nicht gesondert sind (etwa so wie im Thallus der meisten
frondosen Jungermanniaceen, während bei Blasia die Trennung bereits
deutlich stattfindet). Wenn dann ein secundäres (blattbürtiges) Spo-
rangium so frühzeitig sich zu bilden anfängt, dass die Basis seines
Sporophylls oder Carpells, auf welchem es entstehen sollte, aus dem
Achsenscheitel noch nicht hervorgetreten ist, so muss es, von dem
noch nicht völlig ausgegliederten Sporophyll getrennt, direct aus dem
Achsenscheitel hervorgehen (Selaginella). Wenn dann die Blüthe mit
einem solchen Carpell oder mit einem Kreise von 2 bis mehr solchen
Carpellen, von denen nur eines fertil ist, abschliesst, so wird das
frühzeitig angelegte secundäre Sporangium (Ovulum) aus dem ganzen
kleinen Rest des Achsenscheitels hervorwachsen, mehr weniger ter-
minal zur Blüthenachse, ohne deswegen selbst axil oder überhaupt
achsenbürtig zu sein, weshalb es in manchen Fällen von der nach-
träglich sich erhebenden Carpellbasis mitgehoben und vom Achsen-
scheitel weit entfernt werden kann (wie bei den Gramineen, Moraceen
und Cannabineen).

Erklärung der Tafel.

Fig. 1. Sporophylle bildender Achsenscheitel von Lycopodium, etwas
schematisch.

» 2. Desgl. von Selaginella. Die Grenze zwischen der Achse und
den Blättern sowie der blattbildenden Schicht des Achsen-
scheitels ist schattirt.

» 9. Anlage eines einzelnen Carpells; a der Achsenscheitel.

die Ovula nur Produkte dieser Carpelle sein. Die Ovula an einer freien Central-
placenta (z B. bei den Primulaceen) können keine Ovularblátter sein, wogegen
scho ihre basipetale Anlage streitet. Weitere Beweise findet man in meinen
Abhandlungen über die morphologische Bedeutung der Samenknospen und über
die Placenten. Ebensowenig ist ein terminal zur Achse erzeugtes Ovulum ein
terminales Ovularblatt, welches sowohl durch die nicht seltene fernere Ver-
schiebung als auch durch comparative Gründe widerlegt wird.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

os

JV
12.
118%
14.

15.

16.

IUT

IM. L. J. Čelakovský:

Weiteres Stadium desselben, der Achsenscheitel ist auf-
gebraucht.

Noch älteres Stadium; die Samenanlage gebildet.

Junge Carpellanlage; aus dem Achsenscheitel erwächst das
Ovulum o. |

Alteres Stadium; das Ovulum bereits auf die Ventralsutur
des Carpells emporgehoben.

Junge weibliche Blüthe von Cannabis nach Zincer (Taf. VII
Fig. 18); p,p, Perigonblätter, cc, Carpelle, zu einem Ringwall
vereinigt, o Anlage des Ovulum.

10. Zwei jüngste Stadien derselben Blüthe im Längssehnitt nach
ZisceR (Taf. VIII Fig. 16, 17), ohne das Zellnetz und nach
eigener Interpretation. Buchstaben wie früher.

Entwickelter Fruchtknoten von Cannabis im Längsschnitt, nach
eigener Auffassung.

Desel. nach Zıscers Interpretation; à Internodium zwischen
6 und 6.

Unterständiger Fruchtknoten mit innen getrennten Carpellen.
Abnormaler Fruchtknoten von Morus; beide Carpelle c, c,
fruchtbar, das schwächlichere (normal sterile) längs der Ven-
tralnaht des kräftigeren Carpells verschoben.

Zweifáchericer Fruchtknoten, von 2 gleichen Carpellen ge-
bildet.

In den Fig. 3—15 ist der axile Theil schattirt; was hell ist
ist carpellär.
Querschnitt durch ein 2fächeriges Pistill, dessen hinteres Fach
(Carpell) steril, klein; im vorderen ein grundständiges
Ovulum o.

Querschnitt durch ein einfácheriges, doch bicarpelläres Pistill
mit terminalem grundständigen Ovulum 0, das vordere Carpell
fertil angenommen, schematisch.

. Blüthenspross von Thesium, mit emporgenommenem Deckblatt 6.

20, 21. Achsenscheitel eines akroblastischen Sprosses; 1, 2, 3,
Sprossglieder, bd, b,, b, deren Blätter, # das terminale em-
bryonale Glied (Scheitelzelle).

. Monocotyler Embryo, schematisch; 1 erstes Sprossglied mit

terminalem Cotyledon c; 2, 3, 4 nachfolgende Sprossglieder.
Die schattirten Basaltheile (Stengelglieder) der Sprossglieder
bilden die embryonale Achse.

. Oberansicht der epibasalen Hälfte eines Farnembryo, sche-

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 35

matisch. 1, 2 die den Cotyledon c erzeugenden Octanten,
3 Octant mit dem zweiten Blatt b,, 4 die akroblastische Stamm-
kuospe bildender Octant mit den Blättern 0., b,, b..

. Sporogon oder auch gestieltes Sporangium.
. Sporangiophor von Ophioglossum, nach Bower aus einem ven-

tralen Sporangium hervorgegangen; auch Prototyp eines Achsen-
scheitels mit potentiellen noch unausgegliederten Archesporen,
aus einem Sporogon Fig. 24 oder Sprossglied analog ent-
standen.

. Ventraler Sporangiophor von PBotrychium, auch Prototyp eines

Sprosses, dessen Achse primäre Sporangien (auch ein termi-
nales), Homologa von Blättern, die in einem Achsenscheitel
Fig. 25 angelegt waren, ausgegliedert hat.

P PEN ie

PT

Vrerlag de kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag,

Lith Farský ag Dee
É LU PMR

+

jgibotn Bash d Wissenschaft Mefhemat naturmiss Olasse 1899 % |

erd.kö

i

p
*

EVE

Pásmo IX. — Brezenske —
Zridoveho útvaru v Poohfi.

Sepsal Čeněk Zahálka.
(S obrazci 56. až 69.)

(Předloženo dne 13. ledna 1599.)

Jedno z nejzajímavějších pásem českého křidového útvaru jest
pásmo IX. čili Březenské. Jeho veliké změny faciové, značná moc-
nost, bohatost skamenělin a rozmanitý jejich ráz růzností facií pod-
míněný, činí pásmo to zvláště poutavým. Pro velké změny jeho fa-
ciové mění vlastnosti své z Polomených Hor přes Řipsko do Poohří
takovou měrou, že nelze zjistiti totožnost pásma toho, porovnáváme-li
je na vzdálenějších místech ku př. v Kokoříně a v Březně. Tu třeba
pásmo to stopovati z jednoho kraje do druhého v blízkých od sebe
vzdálenostech, pozorovati jeho ponenáhlé změny petrografické a palae-
ontologické a ustavičně na zřeteli míti jeho základ i patro. "Tímto
způsobem provedena studia naše o všech pásmech křidového útvaru
z Polomených Hor přes Řipsko až do Poohří a výsledky, jichž jsme
docílili mnohaletým studiem v malém poměrně terrainu vzbudí jistě
pozornost přátel geologie, neboť v terrainu tom nalézají se až na Chlo-
mecké vrstvy veškery typické vrstvy českého útvaru křidového, jež
geologům zavdaly podnět ku sestavení stratigrafického pořádku jejich.
Koho by ku př. nepřekvapilo, dokážem-li dnes, že větší díl Jizerských
vrstev a sice Hleďsebské vložky — Druhý kvádr Kokořínský + Tri-
goniové vrstvy — Bryozoické vrstvy jsou co do stáří totožny s Bře-
zenskými vrstvami v Poohří? Jmenované vrstvy Jizerské čili pásmo
IX., stopovány z ústředí Polomených Hor od Vidími a Kokořína přes
Ripskou vysočinu do Poohří až k Postoloprtüm, přechází do typických
Březenských vrstev, majících všude za základ pásmo VIII. — Prvý

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1899. 1

> TV. Čeněk Zahálka:

kvádr Kokořínský — a za patro jedno a totéž typické pásmo X. —
Teplické. Koho by nepřekvapilo, dokážem-li v této studii, že pásmo
Teplické — X. neleží nikde pod pásmem Březenským — IX., jak se
až posud za to mělo, nýbrž vždy nad Březenským? Tute pravdu vy-
slovil sice poprvé znamenitý badatel v oboru českého útvaru křido-
vého Reuss již r. 1844., odvolal ji však později (1867.). Po něm Ro-
MINGER 1. 1847. přehlédnuv dislokací, hojných v okolí hory Ranné
u Lenešic a určiv omylem pásmo VIII. (prvý kvádr Kokořínský) u Le-
nešické cihelny jako pásmo Plánru (X. — Teplické), soudil, že pásmo
Březenské (IX.) mladší jest, nežli Teplické — X. (Omyl RowrvGEREm
vyslovený opětován u všech geologů pozdějších: u GumseLa (1868),
ScHLONBACHA (1868), Krestino (1870), Friée (1895) i u mne (v pracích
starších). Nebylo povšimnuto aneb nebylo nalezeno lokalit, kde bez-
prostředně obě pásma, Březenské (IX.) i Teplické (X.) v holých strá-
ních ve styku jsou, kde nejsou porušeny dislokacemi ve svém přiro-
zeném pořádku. Proto nemohu pochopiti, jak mohl Reuss (1867) na
náhled RomrvcERův přistoupiti, on, jenž viděl v holé stráni Oharecké
u Volenic typické Teplické pásmo (X.) na typickém Březenském pásmu
(IX ) bezprostředně spočívati.

Uvádíme několik profilů z Poohří, kde bezprostředně pásmo Te-
plické (X.) na Březenském (IX.) spočívá a vysvětlíme omyly předcho-
zích geologů. Kde se u geologů v prozkoumaném mnou kraji i jinde
než v Poohří tvrdí, že tam rovněž Březenské vrstvy (IX.) spočívají
na Teplických (X.), jako ku př. v obvodu Řipské vysočiny aneb v Po-
lomených Horách, tam způsoben omyl, že byla nejvyšší část Tepli-
ckého pásma (naše (Xd. — Zvonivé opuky Inoceramové) považována
za Březenské pásmo; mimo to bylo přehlednuto ve vysočině Ripske
päsmo Březenské (IX.) pod Teplickÿm pásmem (X.) i ta okolnost, že
za Ripskou vysočinou na pokraji Polomených Hor u Štětí a Mělníka
počíná se pásmo IX. proměňovati v pisčité facie, až se ve facie tyto
ve středu Polomených Hor úplně promění.

Poukazuje na své práce o pásmu IX. v okolí Řipu a v Polome-
ných Horách, přistupuji k popisu pásma IX. v Poohří.

Rozšíření pásma IX.
Pásmo IX. náleží ku nejrozšířenějším pásmům v Poohří. Na

pravou stranu Ohře jen nepatrně zasahuje. Hlavním sídlem jeho jest
levá strana Poohří od Hostenic u Brozan až k Postoloprtům. Vniknem-li

Pásmo IX. -- Březenské — kridoveho útvaru v Poohří. 3

z Ripského Polabí do Poohří naleznem poprvé pásmo IX. při jižním
konci obce Hostenic. Pásmo IX. tvoří zde břeh Oharky od hladiny
Ohře až ku zahradě Vagnerové. V zahradě samé naleznem již pásmo
IX. pokryto pásmem X. Dislokací dostaly se vrstvy pásma IX. JZ. od
Hostenic do větší výše, takže nad Břežany najdem spodní čás“ pásma
IX. v nejvyšší poloze stráně, která jde od Břežan do Žabovřesk. Zá-
roveň je tu všude přístupno pod pásmem IX. pásmo VUI. jako zá-
klad pásma IX.

Jižně od Žabovřesk, u samé hladiny Ohře najdem opět nejvyšší
polohu pásma IX. a na něm spočívá opět pásmo X.

Od severního konce Strádonic táhne se menší pruh pásma IX.
až na Lahov u Pátecké myslivny.

V Pátku naleznem nejvyšší část pásma IX. u samé hladiny Ohře;
i zde je pokryto pásmem X. Výše nad hladinu Ohře vystupuje pásmo
IX. v Krystře a u Dolního mlýna v Luhu pod Slavětínem. I zde je
všude pokryto pásmem X.

Zcela malého rozšíření má pásmo naše z Mělců u Loun až do
Března. Zde pokryto je na dvou místech a sice na Mělcích a na Bře-
zenském vrchu vrstvami třetihorními.

Vysočina mezi Hazemburkem, Tfiblicemi a Košticemi vykazuje
všude na stráních údolních pásmo IX; na temenech planin jejích jest
však pokryto obyčejně buď samotným pyropovým štěrkem aneb štěr-
kem pyropovým a diluvialní hlínou. Na levých stráních Koštického
údolí pásmo IX. hojně na povrch vychází.

Vysočina mezi Košticemi, Libčevsí a Břvany vykazuje hojné vý-
chozy pásma IX. Hlavně na stráních Ohareckých od Koštic přes Vo-
lenice a Vorasice do Vršovic, rovněž nad Lenešicemi kolem vrchu
Chlumu a Ranné. Na mnoha místech vidíme tu pásmo IX. pokryto
pásmem X. ku př.: v Košticích, Volenicích, v Lenešické cihelně a j.

O základu pásma IX.

Totéž pásmo VIII., které je základem pásma IX. v Polomených
Horách a v Řipské vysočině, totéž pásmo VIII. je základem pásma IX.
1 v Poohří. Jeho složení petrografické v okolí Budyně souhlasí s oným
u Roudnice. Nejlépe je přístupno pásmo VIII. od Břežan u Budyně
- až do Žabovřesk, a v těchto místech spočívá na něm pásmo IX. Také
u Lenešické cihelny přístupno je pásmo VIIT. a i tu na něm spočívá
pásmo IX. O vlastnostech pásma VIII. v Poohří pojednali jsme již
ve zvláštní studii, na kterouž odkazujeme a kde shledáváme, že se od

pásma IX. velice rozlišuje.
1*

4 IV. Čeněk Zahálka:

O patru pásma IX.

Patrem pásma IX. jest jako v Polomených Horách a jako v Řip-
ské vysočině pásmo X. Pásmo X. líší se od pásma IX. dosti po stránce
petrografické i palaeontologické. Vrstvy pásma X. nejsou tak jilovité
jako v pásmu IX., mají více vápence a určujem je co vápnité slíny.
Po stránce palaeontologické se valně líší od pásma IX. Terebratula
simiglobosa, Micraster cor testudinarium a breviporus, význačné spongie
atd. líší pásmo to od pásma IX. dostatečně. V Poohří lze na někte-
rých místech již proto vésti přesnou hranici mezi pásmem IX. a X.,
poněvadž jest blízko hranice obou pásem vložena do nejvyšší části
pásma IX. Coprolithová vrstva; nad tou ve výši skorem 1 m počíná
často již pásmo X. Blíže o tom, jakož i o pásmu X. vůbec pojedná-
váme ve zvláštní studii o pásmu X. v Poohří.

O nevlastních patrech pásma IX.

Tam, kde nad pásmem IX. nejsou vyšší vrstvy útvaru křidového
zachovány, tam může býti patrem i jiný útvar ku př. neogenový. To
shledáváme na několika místech v Poohří. Zejména uvádím: Mělce
u Loun, Březenský vrch nad Březnem a okolí Nečich, Týnce a Křtě-
nova. Jinde zase pyropový štěrk diluvialni bývá patrem pásma IX.
Tak jest tomu ponejvíce v krajině mezi Košticemi, Třiblicemi a Břežany.

Vrstvy neogenové tvořící nevlastní patro pásma IX. složeny jsou
obyčejně z pískovců jemnozrnných kaolinických, které se na povrchu
snadno rozpadávají a splakují. V těchto pískovcích jsou velmi pevné
a tvrdé lavice křemitých pískovců, které se po rozpadnutí kaolini-
ckých pískovců na povrchu objeví a v podobě větších neb menších
balvanů povalují, větrání vzdorujíce. Takové balvany pískovce křemi-
tého jsou, jak z předchozích pojednání našich známo, roztroušeny i na
povrchu starších pásem na protější straně Ohře až na vysočině Pe-
rucké a rovněž je nalezáme na Klapské vysočině v oboru pyropových
štěrků; proto soudíme, že i tam někdy vrstvy neogenové rozšířeny
byly a pozůstalé balvany jsou pozůstatkem jejich.

K vůli bližšímu poznání těchto vrstev neogenových povšimneme
si pěkně přístupné stráně vrchu, jenž sluje Mělce při západní straně
Loun nad nížinou Ohareckou. Po severní straně vrchu máme

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 5

Profil 90.
(Obr. 67.)

Vrchol stráně na Mělcích. 216 m n. m.
Budagpiscitä, tmavá S... <.. Se TO) re
( 9. Piskovec jilovitý Sedobily, velmi jemný, měkký © Z PO VOV A AO Dt DaB

15

8. Piskovec jilovity žlutý, velmi jemný, měkký .

7. Piskovec jilovitý bílý, velmi jemný, měkký neb poněkud hrubší
ARR ONNICIS EB ES un. SR RV OSSA RL OU 6:0
Boule pískovce kř emitého železitého slinitého. Červený neb rezavý.

V šedé slinité hmotě jakožto tmelu vězí broky křemene obalené
slupkou hnědého neb rezavého limonitu. Místy partie červené jako

u červených pískovců permskych s Supinkou moskovitu. Místy |
je boule ze dvou i více složena. Boule udržují horizont a vězí
wpiskoveil jako jest 7. nebd. <... NEE LS NEL N. 0
Piskovec jilovity bílý . . . 1
Piskovec křemitý jemnozruny bily tu a tam s hrubším zrnkem kře- |
mene. Pevný a tvrdý. Ostře v lavici pevné vyčnívá . . . . 0°3 až 0°5
Podobá se pískovcům, jež se povalují v balvanech ve zdejším
okolí.

Piskovec jilovitý, bílý, žlutý až červený . . . . . . . . . a PU
Boule jako 6. Cervenñ jejich sahá někdy i do vrstvy 3 i 04
Piskovec kaolinickÿ jemnozrnnÿ mekky, misty s hrubšími zrnky

\ křemene, místy jilovitÿ. Belavy. Velmi snadno se rozpadävä . . . 75 )

SA

Neogen.
k

Hr I Co

Křidový útvar. Pásmo IX. »edy Ji us ner Haine pramenů z něho
yes eh 9 435) 1418

Na Březenském vrchu pokryto je temeno troskami porcelanitu.
Jsou barvy ponejvíce červené, mezi nimi jsou též strusky a popel.
Že vznikly tyto horniny vyhořením flecí uhelných a že tím jíly neo-
genové vypáleny až do červena je známo.

Na Březenském vrchu (viz profil 107. obr. 63.) jsou pod tro-
skami porcelanjaspisu jíly, které bývají považovány za neogenové.
Stopy skamenělin křidových ani foraminifer ve výplaku jsem nenalezl.

Neogenové vrstvy jakožto nevlastní patro pásma IX. přístupny
jsou ve větší míře na Malém Vrchu nad Vršovicemi u Loun. Vrch
ten má dvě kupy vyšší a nižší. (Obr. 68.) Prvá vystupuje do výše
291 m n. m., druhá do 280 m. Vrcholky obou kup pokryty jsou
porcelanjaspisy ponejvíce červenými, tak že se již z velké vzdálenosti
červenají. Na Březenském pásmu IX., které sahá na Malém vrchu asi
do 260 m n. m., spočívají tu pískovce neogenové, do nichž vloženy
jsou jíly s vrstvičkami hnědého uhlí neb mouru. Je známo, že se vy-
kládá povstání porcelanjaspisů tím způsobem, že flece hnědouhelné,
uložené v jílech, vyhořely a tím vypálily jíly ve hmotu porcelánovitou.
Proto nalézáme též v oboru porcelanjaspisů hojně škvárů a popelu.
Zajímavo je, že proces spalování hnědouhelných vrstev trvá dosud.
Roku 1896. navštívil jsem v srpnu za deštivého počasí Malý vrch

6 IV. Čeněk Zahálka:

a když odkryval jsem vrstvy uhelné a mourové na nižší kupě, ucítil
jsem týž zápach, jaký shledáváme na uhelných hromadách při uhel-
ných dolech, kde rozkladem pyritu uhlí se zapaluje. U některé vrstvy
uhelné, která byla slabá a vyhořelá, takže jen popel po ní zbýval, byl
jíl jen slabě vypálený. Na Malém vrchu jest následující

Profil 91.

(Obr. 68. a 69.)

Vrchol vyšší kupy, Malého vrchu: (25 202-000 Re

| 13. Porcelanjaspis barvy červené, fialové, modré, žluté. bílé; se
škvárami černými a rudými a s popelem šedým, rudým a bílým.

S | Vše rozhäzeno.
= 12. Piskovec jemnozrnny kaolinický, bělavý. Na povrchu rozpadlý. | =
En Chová místy tvrdší pevné křemité pískovce bělavé neb Zlu- x
= | tavé; tyto z předešlého vypadnou a po stráni se povalují. |=
> Místy jsou pískovce hrubší, žluté, místy železité, hojně limo- |
19 nitem proniknute, místy osamocené kuličky žlutého pískovce
na povrchu se objevují, místy kousky limonitu se povalují. J
— Vrchol nižší kupy 250 m n. m. ———
s { 11. Porcelanjaspis týž Jako nahoře, se škvárami a popelem. Roz- |
© metäno po vrcholu nižší kupy. Vybírá se na a a B
an) do okolí Loun .. 0
o) 10. Popel. Vrstva povstalá vypálením hnědého uhlí . . 02
D MO JNSEdÝA LES do éervena, KaB bony: Málo ohněm vy-
Z či pálený . . 0:3
=! 8. Popel rudý po spáleném hnědém uhlí s kousky vypáleného a
a | jílu barvy bílé a éervenavé . . . . ARENA alle
= | 7. Mou» uhelný tmavohnědý do černa . . 0-02{ s
== Tento mour r. 1896 v leté doutnal v mistech, kde odkryt byl.
| 6. Jil zažloutlý zachovalý . . . 03
Z| 5. Mour uhelný tmavohnědý do černa zadky 5180 0203
1. Jil hnědý zachovalý . . . oD
3. Mour uhelný tmavohnědý do černa .. . 0:04
2. Jil šedý s tenkými vrstvičkami hnëdého uhli zachovalého . 3:31
V 1. Piskovec jemnozrnný k olinický bílý. . . . . . . 145 )
ZÁKlAV PES MONA NKTAONÉbROMEVA TE NE SEE CO Ent

Velkou mocnost porcelanitu nalézáme na nejvyšší kupě Velkého
vrchu nad Vršovicemi. (Profil 101. Obr. 62.) VerexovskŸ popsal floru
třetihorní z těchto vypálených jílů (ve Zprávách Král. Čes. Spol. Náuk
1882.) Také na Červeném vrchu, na Černodolském vrchu a jiných
v okolí Nečich.

O pyropovém štěrku diluvialním, jenž pokrývá pásmo IX. v kra-
jině mezi Košticemi, Třiblicemi a Břežany pojednali jsme na jiném
místě. ‘)

1) Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středohoří. Zprávy Král. Čes.
Spol. Náuk. 1884.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 7

Petrografie pasma IX.

Petrografické poměry pásma IX. v Poohří nevykazují takovou
rozmanitost jako v Polomených Horách. Podobají se spíše poměrům,
jaké jsou přilehlé vysočině Řipské. V Hostenicích, v nejbližším to
nálezišti v Řipské vysočině, nalézáme vedle slinitých jílů ještě pevnější
lavice písčitých slinü. Toto první náleziště jest ale zároveň posledním,
které vykazuje pevné lavice písčitých slínů. Další náleziště pásma IX.
směrem k Lounům nevykazují žádných pevných pisčitých slínů více.
Veškery vrstvy pásma IX. stávají se slinitojilovitými. Zřídka přibírá
některá vrstva zrnka křemenná. Tu vlastnost, kterou jsme shledali
u všech pásem původu mořského v Poohří, totiž, že čím dále na zá-
pad (k Postoloprtům) tím více přibývá jim glaukonitu, tu vlastnost
mají také některé polohy pásma IX. Přibírají místy tolik glaukonitu,
že nabývají barvy zelenavé a na vrypu jsou zelené. Pod drobnohledem
shledáváme též, že tvoří glaukonit hmotu skameúující u jehlic spongii.
Čím více glaukonitu, tím více jehlic sponsií.

Slinité jíly jsou mastné, nadržují vodu a v oboru jejich často
vytryskují prameny vody. Čerstvě nakopaný jíl nevydrží dlouho v ku-
sech na povrchu zemském; již po jediném dešti a nastalém na to
parnu rozpraskávají na povrchu. Po více deštích trhliny se rozšiřují
i ku středu kusu ve směru vrstevnatosti. V tomto stavu jsou nejspů-
sobilejší ku vyhledávání skamenělin. Tu se snadno rozloupnou a na
ložích objeví se dosti zachovalé skameněliny. V čerstvých, mokrých
jílech kladivo se boří do jílu jako do mýdla a skameněliny těžko se
dobudou. I velké kusy jílu rozpadnou se během jednoho roku úplně.
Voda odnáší rozpadlý jíl po stráni snadno dolů. Nahromaděný jíl na
stráni zvětralý neb splavený stává se po deštích kluzký a sjíždí po
strání dolů. Někdy děje se posouvání jílů těch pomalu a prozrazuje
se na počátku tvořením se trhlin. V oboru čedičových vrchů svalí se
na jíl čedičový štěrk a tu posouvá se spolu s jílem shora dolů. Tímto
posouváním ničí se pozemky hospodářů a je známo, že loňského roku
i obec Klapý pod Hazenburkem z části pobořena posouvajícím se jílem
spolu se štěrkem čedičovým. V Poohří a v Českém Středohoří vůbec
jsou úkazy tyto zcela obyčejné, a kde jsou podmínky uvedené, tam
posouvání jílu a štěrku čedičového po každém trvalém deštivém po-
časí jest pozorovati. Popsali jsme mnohé úkazy tyto v článcích: „Po-
souvání ssutin čedičových na Březníku u Libčevsi“*) a „O ssutinách

2) Zprávy o zased. Král. Čes. Spol. Náuk. 1884.

RE

m

mm

8 IV. Čeněk Zahälka :

čedičových a znělcových v Českém Středohoří“.“) Nejlépe vzdoruje
posouvání ssutin les. Kde ten se vykácí v oboru jmenovaných jílů
aneb ssutin na nich nahromaděných, tam snadno posouvání nastane.

Slinité jíly obsahují hojně pyritu. Týž je hmotou skameňující.
Blíže povrchu mění se v limonit a sádrovec. Proto skameněliny často
z limonitu jsou složeny.

Zvláštním nerostem v oboru nejvyšších vrstev pásma IX. je sfe-
rosiderit. Je barvy tmavorudé, hnědé, špinavě žluté, obyčejně dosti
hlinitý, vrypu žlutého neb hnědého. V kyselině slabě šumí. Bývá ku-
lovitý, někdy soustředně miskovitý. Na povrchu bývá dosti zvětralý
a změklý. |

Prehledn& sestavme seznam hornin päsma IX.:

Pisčitý slin.

Glaukoniticky slin.
Glaukoniticky väpnity slin.
Pisčitoslinitý jíl.

Vápnitý jíl.

Slinity jíl.

Glaukonitický slinitý jíl.

Podáváme tuto petrografický rozbor některých hornin důležitých,
které se v předchozích pásmech neobjevovaly.

Pisčitoslimtý jíl ze souvrství IX. 9. profilu 107. z Březenského
vrchu nad Oharkou.

Makroskopicky: Měkký kámen, intensivně žlutý, poměrně pe-
vnější než jiné jíly. Zřídka kde zaleskne se na povrchu šupinka slídy
muskovitu. Jiné nerosty rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Jíl v prášku žlutě zbarvený poměrně nejvíce
zastoupen. Vápenec v čirých zrnkách hojný. Křemen též v čirých
zrnkách hojný. Glaukonit co tráva zelený v nepravidelných zrnkách
zřídka. Limonit ve hnědých zrnkách velmi hojný. Týž větráním zbar-
vuje horninu žlutě. Vypläuje i komůrky foraminifer. Foraminifery
zřídka viděti.

Vapnity jíl ze souvrství IX. 2. profilu 101. z Velkého vrchu nad
Vršovicemi.

Makroskopicky: Měkká hornina šedá s tmavošedými do modra

3) Vesmír. 1890.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 206)

skvrnami. Místy skvrny žluté aneb hnědé od zvětrávajících kousků
limonitu. Nerosty jiné nelze v něm rozeznati. Sumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Jíl v prášku šedém nejvíce zastoupen. Vápenec
v čirých zrnkách velmi hojný, obyčejně tvoří jehlice spongií, které
spatřujeme v podélných 1 příčných průřezech. Glaukonit v malých
zrnkách dosti zastoupen. Tvoří místy jehlice spongií. Limonit hnědý
je hojný v jemných zrnkách. Vetränim zbarvuje okolí své do žluta.

Slinitÿ jíl ze souvrství IX. 2. profilu 98. z Kystry nad Oharkou.

Makroskopicky: Tmavošedá měkká hornina, v níž nerosty roze-
znati nelze. Šumí mocně v kyselině. Malý kousek hozen do vody roz-
padne se během jedné hodiny v bláto.

Mikroskopicky: Jíl šedý co prášek vyplňuje výbrus v největším
množství. Tu a tam prosvitávají čirá zrnka vápence. Vápenec skládá
též jehlice spongii. Pyrit v černých jemných zrnkách neb čárkách
hojný. Také vyplňuje komůrky foraminifer. Limonit hnědý v malých
zrnkách vzácný. Rovněž vzácný v malých zrukäch glaukonit, který
jako vždycky má barvu co tráva zelenou,

Slinity jíl ze souvrství IX. 4. profilu 102. z Poustky nad Hrá-
deckým potokem u Lenešické cihelny.

Makroskopicky: Měkká hornina ale poměrně dosti pevná (u po-
rovnání s jinými jíly), bělavě šedá s tmavšími šedými do modra skvr-
nami. Tu a tam je Terebratulina gracilis, foraminifera, tečka neb
čárka hnědá neb žlutá po limonitu. Jinak nerosty rozeznati nelze.
Šumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Jíl šedý v prášku vyplňuje průřez. Vápenec v či-
rých zrnkách hojný. Skládá obyčejně jehlice spongií a místy forami-
nifery. Glaukonit zelený v malých zrnkách zřídka. Limonit hnědý
v jemných zrnkách hojný. Vyplňuje často komůrky foraminifer. Větrá-
ním žloutne a zbarvuje okolí do žluta.

Slinity jíl ze souvrství IX. 1. profilu 104. nad Poustkou u Lene-
šické cihelny.

Makroskopicky: Měkká bělavá hornina, místy slabě zažloutlá neb
zašedivělá. Lpí silně na jazyku jako každý jíl. Nerosty pouhým okem
rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Šedý jíl v prášku vyplňuje průřez. Vápenec
- v čirých zrnkách hojný. Často skládá foraminifery a jehlice spongii.
Limonit ve hnědých zrnkách hojný. Často vyplňuje komůrky forami-
nifer. Větráním zbarvuje okolí do žluta. Je to jako obyčejně proměna
z pyritu. Glaukonit zelený v zrnkách vzácný.

10 IV. Čeněk Zahálka:

Geotektonika pásma IX.

Geotektonické poměry pásma IX. (tvoří součást geotektonických
poměrů zdejšího křidového útvaru vůbec. Zmiňujeme-li se již u pásma
IX. o některých poměrech, zejména o dislokacích, činíme tak proto,
poněvadž znalost jejich má veliký vliv na správné rozřešení strati-
grafickych poměrů našeho pásma IX. Právě geotektonické poměry
v oboru krajiny, kde vyvinuto je pásmo IX., byly toho příčinou, že
stratigrafickä poloha pásma IX. nebyla správně pojata. Tak ku př.
v Košticích nalezáme ve vyšší poloze stráně Oharecké pásmo X. (Te-
plické). V blízkém údolí Koštickém a sice v levé stráni jeho ve mno-
hem vyšší poloze, nežli u břehů Oharky v Košticích nalezáme pásmo
IX. Styk obou pásem přístupný není. Nepřihlížíme-li ku geotektonice
zdejší krajiny, mohli bychom se domnívati, že pásmo IX. čili Bře-
zenské mladší jest, než-li pásmo X. čili Teplické. Poněvadž ale z né-
kolika profilů seznáme, že pásmo X. na pásmu IX. spočívá, třeba po-
měry výšek pásma IX. a pásma X. u Koštic a v Koštické stráni na
Vinici vyložiti tak, že jde mezi Košticemi a návrším Vinice u Vunic
dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., podle níž pásmo IX. na
Vinici do větší výše vrženo bylo nežli pásmo X. v Košticích.

Tento směr však od JV. ku SZ. jest hlavním směrem zdejších
rozsedlin i dislokačních rozsedlin, jak z předchozích našich pojednání
o pásmech útvaru křidového v Poohří plyne.

Jiný příklad. Na stráni u Lenešické cihelny blíže Loun (viz
obr. 55.) nalezáme v právo od cihelny (podle obr. 55.) pásmo VIII.
a nejspodnější část pásma IX. Skorem v téže výši nadmořské nale-
záme v levo od cihelny (podle obr. 55.) nejspodnější polohu pásma X.
Kdo nemá tušení o dislokacích zdejších, přehledne rozsedlinu dislo-
kační ,r“, která bude míti směr od JZ. ku SV. a bude považovati
při zběžném studiu vrstvy pásma VIII. po případě i některou nej-
spodnější vrstvu pásma IX. po pravé straně cihelny a pásmo X. po
levé straně cihelny za jeden a týž horizont vrstevní. Poněvadž pak
v nálezišti „c“ nalézají se význačné skameněliny pásma Teplického X.
a toto je v nižší poloze nadmořské, nežli pásmo Březenské, IX. v pravo
od cihelny, bude z toho souditi mylně, že pásmo Teplické, X. je starší
nežli pásmo Březenské, IX. Tak soudil Ronınerr a po něm vsickni
ostatní geologové.

Zmíněný směr od JZ. ku SV. jest však druhý hlavní směr roz-
sedlin zdejšího kraje i rozsedlin dislokačních; právě v okrsku mezi
Břvany a Lenešickou cihelnou uvedli jsme již celou řadu přístupných

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. al

dislokačních rozsedlin směru od JZ. k SV. a v této práci uvádíme na
obr. 65. též přístupnou dislokační rozsedlinu „r“. mající též směr od
JZ. ku SV. Take nepřístupná rozsedlina „r“, již zobrazili jsme na
obr. 64, nemůže míti jiný směr nežli od JZ. ku SV.

0 vrstvách pásma IX.

Pásmo IX. je složeno ve středu Polomených Hor, ku př. u Vi-
dími a Kokořína z rozmanitých pískovců, hlavně kvádrových. Čím
blíže ku Řipské vysočiné, tím více ztrácí vrstvy jeho zrn křemenných
a za to přibývá jim vápence a jílu, tak že u Mělníka a Štětí pře-
vládají v něm již více písčité slíny. Ještě dále a sice v Řipské vyso-
čině, převládají v pásmu IX. již slinité jíly a jen skrovně nalézáme
v něm pisčitých slínů. Podobně je tomu v oné části Poohří, která
přiléhá k Řipské vysočině. U Hostenic, kde poprvé v Poohří s pás-
mem IX. se shledáváme, přístupen je svrchní oddíl pásma IX. a ten
má v sobě ještě pisčité slíny a nad těmi slimté jíly. Nedaleko Ho-
stenic v Břežanech, přístupen jest spodní oddíl pásma IX. a ten ob-
sahuje slinité jíly. Lze tedy rozeznati v okolí Budyně v pásmu IX.
tyto vrstvy shora dolů:

Slinité jíly.
Pisčité slíny.
Slinité jíly.

To jest poslední facie pásma IX. s pisčitými slíny. Dále odtud
přes Libochovice k Lounům a Postoloprtům žádných více pisčitých
slínů nenalézáme. Všude od Libochovic až do Postoloprt převládají
v celém vertikálním postupu vrstev slinité jíly a málo kdy vyskytuje
se v nich nějaká jiná vrstva než jilovitá. Mezi Libochovicemi a Po-
stoloprty možno v postupu vrstev pásma IX. s hora dolů rozeznávati
tyto horizonty:

D. Slinité jíly místy s lavicí sferosideritovou (na Březenském vrchu,
na Velkém vrchu), místy s lavicí Coprolithovou (Koštice, Volenice,
Pátek, Poustka u Lenešic), místy není ani tato ani onano (Kystra
a od Kystry k Slavétinu).

4. Slinité jíly gastropodové vyšší (Březenský vrch, Velký vrch),

3. Slinité jíly glaukoniticke (Březenský vrch, Velký vrch).

2. Slinité jíly gastropodové niësi. Gastropody a mnohé jiné ska-
meněliny obyčejně z limonitu složené (Lenešická cihelna, Velký vrch).

12 IV. Cenék Zahälka:

1. Slinite jíly s nápadnou Ostreou semiplanou. (Velký vrch,
Lenešická cihelna).

Při takové změně pásma IX. nemůžeme srovnávati stáří té které
vrstvy pásma IX. v Poohří s tou kterou vrstvou v Polomených horách
aneb ve Vysočině Řipské.

Chceme nyní stopovati pásmo IX. z okolí Řipu Poohřím až ku
Postoloprtům a vyhledávati zvláště takové profily, kde základ aneb
patro pásma IX. přístupno bude.

Hostenice.

V břehu Oharky pod Hostenickým dvorem přístupny jsou vyšší
vrstvy pásma IX. Na pásmu IX. spočívá tu pásmo X. Obě pásma
jsou ve styku v zahradě Josefa Vagnera. Lze tu v obci sestrojiti ná-
sledující

Profil 92.
(Obr. na str. 265. ve „Druhé zprávě o geol. pom. Brozan. výš.“)
Vrchol stráně nad Hostenicemi. 180 m n. m.
Omie a: SEN BR AS NEN BES. ERST,
Dim Žlutníce zr V O O a oo o o
mm ————————— 1787 m
ri| 4 Vapnity slin bělavý v pevnějších lavicích ku stavbě se lämajici 40 | à
©) 3. Vápnitý slin modravý měkký . m o MUS
51 2. Vápnitý slin bělavý na povrchu rozdrobený ooo Öl
3 | 1. Vápmitý slin bělavý v pravé lavici. . . . . . . NE Oo ||
162 9
[A Somit il sedy, a modravý vlhký 603- 20 |
— Silnice l-

pá | 6. Písčitý slim šedý v pevnější lavici . . 0:2
| 5. Slinitý jil modravý, méně šedý, na povrchu v r pecky s se rozpadá- 2
©} vající, vlhký. Má RU pyritu, pes se na povrchu v sádrovec =
=\ meni . EMILE IE Nr, SOR
= | 4. PFisčitý slin šedý | v pevné lavici . o oo VA

| 3. Slinitý ji jako 5. Též s hojným Bádrovcem -20 S20

2. Pisčitý slin modravy, místy šedý, v pevné lavici me, WZ

| 1. Slin Sedy rozdrobeny na povrchu à 0:3

Hladina Oharky.

Nálezisko Hostenické má pro nás tu důležitost, že tu nad pásmem
IX. bezprostředně nalézáme pásmo X.
Ve vrstvě IX.2 jest.
Nautilus sublaevigatus D’Orb.
Acanthoceras dentatocarinatus Röm. sp.
Aporhais Reussi Gein.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 13

Pectunculus lens Nilss. (zf)
Lima elongata Sow. (h)
Avicula glabra Reuss.

; Pecten Nilssoni Goldf.
Ostrea sp.
Exogyra lateralis Reuss.
Parasmilia centralis Mant.

Ve vrstvě IX. 4. je:

Aporrhais Reussi Gein.
Pectunculus lens Nilss.
Lima elongata Sow. (h)
Ostrea sp.

Exogyra lateralis Reuss.

-Ve vrstvě IX. 5. je:

Spondylus spinosus Goldf. (zř)
Ostrea semiplana Sow. (h)
Ostrea hippopodium Nilss. (h)
Achilleum rugosum Röm. (b) s přirostlými Foraminiferami
a Bairdiemi.
Ve vrstvě IX. 6. je:

Lima elongata Sow.
Exogyra lateralis Reuss.

Břežany.
Profil S6.
(Obr. na str. 282. ve „Druhé zprávě o geol. pom. Brozan. výš.“)

Již v profilu 86. zmínka byla učiněna o pásmu IX., které tvoří
patro pásma VIII. nad Břežany u Budyně. Je tu zachována jen spodní
část pásma IX. v mocnosti asi 13 m ve způsobě slimičých jílů měk-
kých, barvy tmavě šedé, modravé. Jily tyto rozpadávají se na povrchu
v teninké desky a pak v zem. Obsahují hojně roztroušeného pyritu
mikroskopického i makroskopického. Poslední od velikosti máku až
po velikost pěstě. Proměnou pyritu povstává limonit a sádrovec, jenž
všude na povrchu se povaluje. Krystalky sádrovce mají plochy
—P. = P.c P (111.110.010). Nejvíce je sádrovce mezi desti-
čkami rozpadlého jílu a pak v trhlinách jeho. Na povrchu jílu tvoří
se též bílý povlak hořké soli. Hlouběji pod povrchem je jíl poněkud

14 IV. Čenék Zahálka :

pevnější, ale vždy velmi měkký a vlhký. Větší skameněliny jsou vzácné.
Hojnější jsou drobné. Otreme-li jíl kartáčere ve vodě, objeví se na
povrchu velké množství drobnohledných skamenélin. Nalézaji se tu:

Obratle rybí.

Nucula pectinata Sow.

Ostrea hippopodium Nilss.
Ostrea semiplana Sow.

Bairdia subdeltoidea Můn. sp. (vh)
Flabellina elliptica Nilss sp.
Frondicularie rozmanité.
Cristellaria rotulata Lam. sp. (h)
Nodosaria obscura Reuss. (h)

Zajisté, že Kresci měl na mysli tyto vrstvy našeho pásma IX.
co Březenské vrstvy, když psal ve své Geologii na str. 754: „Podobné
slinité opuky (jako Březenské vrstvy v Březně) v mnohých polohách
v mastné jíly se měnící, táhnou se podél Oharky nad vyššími opu-
kami (Teplického stupně) až k Budyni.“

Spodní vrstvy pásma IX. táhnou se nad pásmem VIII. v nej-
vyšší poloze Pooharecké stráně až ku Žabovřeskám, jsouce pokryty
diluvialním štěrkem prahorním a silurským, místy mimo to diluvialní
žlutnicí (viz mou geologickou mapu krajiny mezi Čížkovicemi, Lukav-
cem, Libochovicemi a Budyní.“) Při cestě, která jde ze Žabovřesk
SSV., je viděti výchoz jílů pásma IX. u zoty 214 m n m. V ní na-
lezen též úlomek Ostrei semiplany. Několik kroků nad tímto místem
naleznem též pyropový štěrk co patro pásma IX. v ornici roztroušený.

Žabovřesky.

Týž slinitý jíl pásma IX., který přístupen je bezprostředně pod
pásmem X. v Hostenicích, v Košticích, v Kystře a j., ten samý pří-
stupen je v letech sušších u samé hladiny Ohře, jihozápadně od Za-
bovřesk. Tak bylo r. 1885., kdy vyčnívala nad hladinu Ohře 20 cm
mocná část z vrstvy, jejíž pokračování šlo nejen do hloubky, ale i do
řečiště. Je tu následující

4) Druhá zpráva o geolog. poměrech Brozanské výšiny.

Pásmo IX. — Brezenské — křidového útvaru v Poohří. 15
Profil 93.
„Vrchol kopce pobřežního JZ. od Žabovřesk. 173 m n. m.
Sapnmty slin šedobílý -pod ornicí. -2 . zu. S bo 20!
m nn Cesta en
A| 2. Vápnitý slin Sedobily pevný, na povrchu rozpadlý. Má na rozsed- 4
} linách vláknitý vápenec. Vrstva tato obsahuje velké množství (o
= skameneuin < -s : BE REIS RI SEN SSSR EDR ON
= m Pesina Te
1. Vapnitı; slin špatně přístupný, pokrytý s un SpA zvetra-
lým slínem . . . ! EN #5: 048)
Päsmo IX. Slinity ii navod An rod S četnými le pyrit Vyčníval
v letě r. 1885 nad hladinu o . . : "02m

Pokračuje hloubš. Zřídka kdy nad hladinu vystupuje.

EladınaLOhreN7.718852 (jindy až 0.30"cm. vyšší) M MEME 157:8"m nm.

V této nejvyšší vrstvě pásma IX. nalezl jsem:

Bairdia subdeltoidea Můnst. sp. (h)
Frondicularia Cordai, Reuss.
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h)

Pásmo IX. jest spolu s pokrývajícím jej pásmem X. v dislokační
poloze ku SZ. odtud ležícímu pásmu VIII. v témž břehu Ohře takto:

Vrchol kopce 173 m n. m.

U křížku. 166 m n. m.

= |
3 & 3
32 er
Hin EL Väpnite
= 2 5 BEI ER Pásmo X.
„= 1 „
s M slíny
= = = ©
= + MONTE
$ 8 = 8 8
>= "© SEE
de =. on
A = De i
a © Slinity jil Pásmo IX
M

SZ. LEE Hladina Oharky 157-8 m n. m. al BARTH,

Kostice.

(Obr. 3. ve článku: „Rozšíření pyrop. štěrků v Českém Středohoří.“ 1884.
a obr. 56, 57.)

V příkré stěně pobřežní v Košticích naleznem nejvyšší vrstvy
pásma IX. tak jako u Zabovřesk u samé hladiny Ohře a opět jsou
pokryty pásmem X. Je tu

16 IV. Čeněk Zahálka:

Profil 94.

Vrchol posent stěny. 1775 m n. m.

ZA Žlutnice NN EE AR AS PEL 1'/, až 2:0 m
Dilayinm i Štěrk ryropový ER POV NO AVON SVN Oo 02 , 05 m
Pásmo X. Vápnitý slín šedý v pevných Taicich RN: NN 319 0 "m
Deu Í 8.. Sina ji tmavosedv eee Le ANNE KO |
28) 2. Slinity ji coprolithový tmavošedý s velkým množstvím ska-
s ©) MENÉS RABÍNA UE MASO AKO A PDO EVA (DPI | S
= \ 1...Stenty, je tmavosedy a... ee. en EARS NN 10

Hladina Ohře.

Vrstvy slinitého jílu pásma IX. jsou tu bohaty pyritem jako
u Žabovřesk. Tento se mění v limonit a sádrovec.

Vrstva IX. 2. mívá někdy na ložích zelený povlak. Zřídka je
v IX. 2. hrubé zrnko křemene.

Ve vrstvě coprolithové IX. 2. jsou ?):

Coprolithy (vh)

Šupiny, obratle a zuby rybí (vh).

Ptychodus mamilaris Ag.

Corax heterodon Reuss.

Osmeroides divaricatus Gein.

Beryx ornatus Ag.

Oxyrhina Mantelli Ag.

Scaphites Geinitzi D'Orb. (vz)

Acteon ovum Duj. (vz)

Gastrochaena amphisbaena Goldf. (vz)

Inoceramus sp.

Úlomky skořápek velkých druhů, bezpochyby od druhu Brongni-
arti (h)

Spondylus sp.

Astarte acuta Reuss.

Nucula sp.

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Ostrea semiplana Sow. (Zr)

Terebratula sp. Malý druh smáčklý, o 7 mm v průměru.

Terebratulina striatula Mant.

Terebratulina gracilis Schloth. (vh)

Rhynchonella Cuvieri D'Orb.

Bairdie.

5) Druhá zpráva o geol. pom. Broz. výš. str. 272.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 17

Phymosoma radiatum Sorig., osten. (vz)
Micraster ?

Ohromné množství foraminifer.

Spongie v pyrit a limonit proměněné.

Někdy objeví se tak ohromné množství drobných skamenělin ve
vrstvě IX. 2., že slinitý jíl co hornina ustupuje stranou a jen co tmel
se jeví. Kus takový je pak pevnější a tvrdší, vápenci podobný. Někdy
se objevují na plochách vrstevnatosti u IX,. zelené povlaky.

Ve vrstvě IX. 3. jsou četné Fucoidy.

Ve starších pracích svých považoval jsem po příkladu Kresëino ®)
a Farče“) vrstvy tyto též za Teplické.

Reuss°®) r. 1844 určoval vrstvu naši IX. I. v nejvyšší části
pásma IX. zcela správně jako svůj Plänermergel. Píše: „In dem Plä-
nermergel von Kosstitz, der wie der von Kystra den oberen Schichten
dieses Gebildes angehört, findet man

Terebratula striatula Mant. (Terebratulina chrysalis Schl.)
Terebratula ornata Röm. (Terebratulina gracilis Schlot.)

Ostrea vesicularis Lamk.

Ostrea lateralis Nilss.

Ostrea minuta Röm.

Pecten membranaceus Nilss.
Pecten arcuatus Sow. ?

Gervilia solenoides Defr.

Patella (kleine).

Frondicularia ovata Röm.
Frondicularia angustata Nilss.
Robulina Comptoni Sow.
Cytherina subdeltoidea v. Münst.
Kleine Krebscheeren.

Zahlreiche Fischschuppen von Cycloiden und Ctenoiden.
Otodus appendiculatus Ag.“

Naši vrstvu IX. 2. počítal Reuss *) ku svému „Unterer Pläneru“
slovy: „Dem Gesteine von Laun'“) steht in Beziehung auf die äus-

6) Studie str. 62.

7) Cephalopoden, Reptilien u. Fische d. böhm. Kreideform.
8) Die Kreidegebilde, str. 55.

9) Die Versteinerungen II., str. 122.

10) Naše pásmo V.

LE. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

18 IV. Čeněk Zahálka:

sere Beschaffenheit der untere Pláner von Kosstitz am náchsten. Es
ist ebenfalls ein in dicke Platten zerspaltener dunkelgrauer fester
Kalkmergel, der mitunter sandig und glaukonitisch wird. Ausser einer
wahrhaft erstaunenswerthen Menge von Koprolithen von Macropoma
Mantellii Ag., von Terebratula gracilis Sehloth...“

Reuss '') uvádí odtud následující seznam skamenělin:

Comatula spec. indet.

Randtáfelchen von Asterias guingueloba Goldf.

Terebratula ornata Róm.

Ostrea vesicularis; marginata, minuta?, flabelliformis, laterales.

Anomia subradiata, truncata.

Pecten rarispinus, serratus.

Nucula truncata Nilss.

Venericardia corrugata Reuss.

Lucina circularis Gein.

Nodosaria Zippei, annulata, lineolata Lorneiana.

Pianularia denticulata Reuss.

Frondicularia ovata, angustata, apiculata, inversa, crassa, Cor-
dai, striatula, canaliculata.

Flabellina cordata, Schmidtii, rugosa, turgida.

Cristellaria ovalis Reuss.

Globigerina cretacea D’Orb.

Rosalina moniliformis Reuss. (Anomalina ın.)

Bulimina tumida, variabilis.

Spirolina (Haplophragmium) Wwregularis, lagenalıs.

Robulina Comptoni Sow.

Nonionina compressa Röm.

Textullaria tricarinata Reuss. (Tritaxia t.)

Serpula planorbis Gein.

Pollieipes Bronnii Röm.

Cytherina subdeltoidea, ovata, parallela, complanata, elongata,
asperula.

Ptychodus mamillaris, latissimus, triangularis.

Hybodus affinis Reuss.

Galeus pristodontus, appendiculatus, obliquus.

Otodus appendiculatus Ag., serratus Ag.?, latus Ag.

Oxyrhina Mantellii Ag.

Odontaspis raphiodon Ag. (Lamna)

11) Die Kreidegebilde str. 38.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 19

Squaluswirbeln und Stacheln von Spinax ? rotundatus Reuss.
Erstaunliche Menge Koprolithen von Macropoma Mantellii Ag.
Pyenodus scrobiculatus, rhomboidalis, semilunaris, subelavatus ?
Sphaerodus mamillaris, tenuis.

Gyrodus angustatus Ag.

Zahlreiche einzelne Fischschuppen und Knochen.

Tento znamenitý Reussiv seznam skamenelin z vrstvy IX. 2.
nesvédčí o tom, že by se vrstva tato měla počítati ku Reussovu Un-
terer Plánerkalku v Lounech čili ku našemu pásmu V. "Také odpo-
rují tomu stratigrafické poměry. Pásmo V. v Lounech spočívá na pásmu
IV. a přísluší mu dle naší stratigrafie jako patro pásmo VÍ., načež
následují vyšší nad ním pásma VII.. VIII., IX. a X. V Košticích spo-
čívá však naše vrstva IX. 2. a 3. bezprostředně pod pásmem X. Ná-
leží tedy ku nejvyšším vrstvám pásma IX. v Poohří, jemuž se také po-
dobá po stránce palaeontologické i petrografické, jak i jinde uvidíme.

Také to ‘je důvodem, že pásmo V. v Lounech nelze srovnati
s vrstvou IX. 2. v Košticích: Pásmo V. v Lounech je přes 20 m
mocné a mocnost jeho ve směru ke Košticům a Roudnici neubývá
(viz pojednání naše o pásmu V.) v Košticích jest však vrstva IX. 2.,
kterou Revss k Lounskému Unter-Plánerkalku počítá, jen 10 cm
mocná. I kdyby Reuss byl mínil svým Unter-Plánerkalkem v Košti-
cích vrstvy IX. 2. + 3., jež jsou dohromady 1:1 m mocné, pořád po-
měry mocností velmi si odporují, neboť vrstvy IX. I. měl již Reuss
za Plánermergel, jak jsme dříve uvedli.

Nemůžeme také počítati ještě vrstvy IX. 2+3. ku pásmu X.
— Teplickému, poněvadž jim chybí význačné skameněliny pásma toho,
vách jeho.

Určil tedy Reuss vrstvy v pobřežní stráni v Košticích takto:

Zahálka | Reuss
X. | Oberer
3: | (Unterer) Plänerkalk.
—
IX. |
022 Unterer
nejvyšší I
il | Obere Schichten des Plánermergels.

20 IV. Cenék Zahälka:

Ronısger !?) nepovažoval Reusstv Plänermergel z okolí Postoloprt
za starší Reussova Plänerkalku, on představoval si pořádek vrstev
těchto v přírodě opáčně :

Bakuliten-Thone — Plänermergel von Reuss.
Pláner, oberer und unterer.

Následkem toho praví ): „Reuss führt unter der Rubrik Gault '*)
noch andere Schichten an, die bei C'ostiz und an anderen Orten unter
dem Pläner liegen. Blos bei Costiz habe ich diese Lagen gesehen,
finde aber an ihnen keine andere Ähnlichkeit mit dem Baculiten-
Schichten, als dass es eraue Thone sind wie diese. Ihre Muscheln
unterscheiden sich gar nicht von denen des gewöhnlichen Pläners, von
dem sie bei Costiz auch mit aller Mühe sich nicht abgrenzen lassen;
Seltenheiten können hier durchaus nicht in die Waagschale geworfen
werden und die Unterscheidung dieser Schichten vom Pläner recht-
fertigen: in diesem Falle würden unsere Formationen zu Tausenden
anschwellen, was offenbar der Natur zuwider ginge.“

Dovoluji si obhäjiti starší výroky Revussovr a vyvrätiti právě
citovaný posudek RomrxcERův následujícím způsobem:

1. Vzhledem ku větě RomrxcERově: „Blos bei Costiz habe ich
diese Lagen gesehen,“ připomínám, že měl Rominger též prohlédnouti
ostatní náleziska, kde uvádí Reuss Plänermergel pod Plánrem.

2. Vůči větě: „finde aber an ihnen keine weitere Ahnlichkeit
mit den Baculiten-Schichten, als dass es graue Thone sind, wie diese“,
uvádím: RomrxcER připouští podobnost Revssova Plänermerglu v Ko-
šticích s Bakulitovými vrstvami téže krajiny po stránce petrografické.

3. Ku větě: „Ihre Muscheln unterscheiden sich gar nicht von
denen des gewöhnlichen Pláners“ podotýkám :

a) RomINcER tuto větu nedokázal, neboť neuvádí mušle ani
z Reussova Plänermerglu ani z Plánerkalku v Košticích.

b) Srovnáme-li mušle z Reussova Plänermerglu a z Plánerkalku
v Košticích u geologů uváděné, shledáváme, že se RowrveER mýlil.

V přehledu, který následuje, jeví se značný rozdíl mezi společ-
ností mušlí obou pásem ReussovYŸcn :

19) Beiträge, str. 642.

13) Tamtéž str. 653.

4) "Tak nazýval Reuss též svůj Plänermergel, maje jej za aequivalentni
francouzským Gaultem. (Versteinerungen, II. str. 121.)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 2 1

Obere Schichten des | DEITZ2 IT ON V |
Plänermergels | unterer oberer N
Dt | Ip! X. | |
(Reuss) | (Reuss) | (Frič) | |
Ostrea vesicularis (hip- Ostrea vesicularis | Ostrea vesicularis | |
popodium) | | |
Ostrea (Exog.) late- Ostrea lateralis | Ostrea lateralis |
ralis | | |
Ostrea minuta Ostrea minuta? | —
| — | Ostrea marginata |
| — | Ostrea flabelliformis | Ostrea semiplana |
| (semiplana) |
| Pecten membranaceus — Pecten Nilssoni |
(Nilss. ?) | |
Pecten arcuatus? © = | Pecten curvatus

(curvatus ?) |

— | Pecten rarispinus sut

— Pecten serratus | —
Gervilia solenoides | = | = |

= Anomia subradiata =

— Anomiá truncata ==

— Nucula truncata | —

— Venericardia corrugata —

— Lucina circularis | —

— Gastroch. amphisb. IS ——
= Inoceramus sp. Ei — |
nr er Isocardia sublunu-
| | lata |
| = s ‚Cardita tenuicostata

| == DER | Astarte acuta |
E er Nucula pectinata
s — Arca Geinitzii |
nue | iR | Arca undulata |
z — ' Arca striatula
— Mytilus Cottae ©
| Sa i Lima Sowerbyi |
s — Lima elongata
22 — Lima Hoperi ©
== — Lima granulata
En — | Lima divaricata

29 IV. Čeněk Zahálka:

Mušle vyskytující se v Reussovu Plánermerglu v Košticích vy-
skytují se ve všech pásmech našeho útvaru křidového od III. až
do X. (Ostreu minutu béřem za mládě jiných Ostreí.)

Dlužno bráti ohled i na jiné skameněliny nežli mušle. Tu je
však teprve značný rozdíl mezi vrstvami Reussova Plänermerglu
a Plánerkalku v Košticích. Nenalezäme v Plänermerglu Koštickém :

Terebratulu semiglobosu
Micraster breviporus
Holaster planus
Význačné spongie,

c) Hledíme-li též k tomu, že RowiNcER počítal naše pásmo V.
na Bílých Horkách ku Plánru jako Reuss a srovnáme nedokonalý se-
znam jeho skamenělin se skamenélinami Reussova Plänermerglu v Ko-
šticích v petrograficky tak podobných vrstvách, pak se ovšem skame-
něliny ty co do počtu společných druhů poněkud podobají. To nás
však neklame; podrobný seznam skamenělin našeho pás. V. na Bílých
Horkách dosti se liší od oněch v Reussovu Plánermerelu v Košticích.
Tu padá také na váhu stratigrafická poloha. Lezit Reussiv Pláner-
mergel (IX. v Košticích blízko pod vrstvami s Terebratulou semi-
olobosou (X.). kdežto pásmo V. na Bílých Horkách náleží vrstvám
daleko starším. RomrvekR uvádí na Bílých Horkách:

Ostrea sulcata a hippopodium.
Exogyra lateralis.

Terebratula alata a striatula.
Terebratula gracilis.

Oxyrhina angustidens a Mantelli.
Ptychodus decurrens.

Serpula amphisbaena.

Scyphia subseriata.

4. Myslím, že na Ronisgera proto nečinil Reussüv Plänermergel
v Košticích dojem takový jako Plänermergel u Lenešické cihelny,
poněvadž tam nenalezl tak význačné Gastropody, Bakulity a j. jako
jich u velkém množství nalezl u Lenešic. Tu dlužno však připome-
nouti, že nejsou četné Gastropody a Bakulity obsaženy ve všech
vrstvách Reussova Plánermerelu (v našem pás. IX.), nýbrž hlavně
v horizontech gastropodových; v poměrně nejvyšších vrstvách jak
u Března tak u Lenešic nenalézáme též žádné nápadné gastropody
a bakulity (viz tam) jako v Košticích.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohïi. 23

5. Hlavní příčina, pro kterou nemohl RomrvcER uznati Reussév
Plánermergel v Košticích byla zajisté ta, že dle Romingera leží Reus-
sův Plänermergel v okolí Postoloprt nad Plěmrem "*) a tu v Kosticich
byl by ležel najednou pod Plänrem! Aby tuto nesrovnalost odstranil,
neuznal ROMINGER REVSSŮV Plänermergel v Koëticich za Pläner-
mergel, nýbrž považoval je) za Pläner! "Tak učinili po něm všickni
ostatní geologové, ba i Reuss sám, jak jsme na jiném místě v této
práci uvedli, aniž by byl starší své důvody vyvrátil. Dokazujem na
několika místech v Poohří, že leží Reussüv Plänermergel (pásmo IX.)
pod Reussovyu Plánerkalkem (pásmo X.) a vysvětlujem omyly, pro
které mohli geologové přijíti na opačné tvrzení.

Kregèt zmiňuje se z našich vrstev pásma IX. v Košticích pouze
o vrstvě koprolithové IX,, kterou ku Teplickým vrstvám čítá slovy:
„Jedno z nejzajímavějších míst jest příkrá pobřežní stěna u Koštic.
Nachäzit se zde blíže hladiny říční lavice jilovitého slínu 3—4 palce
mocná, která na spodních plochách, podlé nichž se odlupuje, jest po-
kryta nesčíslnými foraminiferami, pak malými brachiopody (Terebra-
tulina rigida), rybími koprolithy a žraločími zuby.“

Jak jsme již uvedli, nepovažujem ještě vrstvu tuto za vrstvu
Teplického pásma (pásma X.) proto, poněvadž tu nenalezáme ještě
význačných skamenělin Teplických jako Terebratulu semiglobosu, Mi-
craster breviporus a j. V hojném objevování se Terebratuliny gracilis
(rigidi) vidíme právě nejvyšší polohu Březenských vrstev (pásma IX.)
jako u Lenešické cihelny. (Na straně ku Poustce — profil 102. a 103.)
Ostatně poukazuji též na mé vývody u Ronıngera uvedené. Kagsčí
posuzoval tudíž vrstvu pásma IX.—IX, — právě tak jako Reuss a Ro-
MINGER.

Frı6 '%) popsal vrstvy našeho pásma IX. a X. v Košticích v tomto
profilu :

9. Ornice černá.
Zlutä cihlářská hlína, 2 m mocná.
Pyropovy pisek.

Rhynchonellové vrstvy.
Vrstvy s Terebratula semiglobosa.
Opuka s obrovskym Ammonites peramplus.

Lavice Zlutavé pevné opuky s fukoidy, 1 m mocnä.

Pevná slinitä vrstva tenká s Koštickými ploskami.

Sedé opukové slíny (Plánermergel) odpovídající co do stáří č. 6. pro-
filu Kysterského.

Pa

ee n“ Sommes

-We ES ©

"ÁAJSTA 9MOI[dOT,

han

Ohře.

15) Beitráge, str. 642 a j.
16) Teplické vrstvy, str. 32. Obr. 13.

24 IV. Čenék Zahálka:

Z vrstvy 2. (naše IX. 2.) z Koštických plošek, uvádí Fmrč')
dle sbírek Musea a dle Reussa:

Oxyrhina angustidens Reuss.

Lamna acuminata Ag., subulata Ag., raphiodon Ag.

Otodus appendiculatus Ag., serratus Ac., semiplicatus v. Münst.

Corax heterodon Reuss.

Spinax rotundatus Reuss.

Ptychodus mammillaris Ag.

Acrodus affinis Reuss., triangularis Gein.

Hybodus cristatus Ag.

Pycnodus complanatus Ag., cretaceus Ag., scrobiculatus Reuss.

Sphaerodus tenuis Reuss.

Gyrodus mammillaris Ag.

Enchodus Halocyon Ag.

Saurocephalus marginatus Reuss.

Terebratulina gracilis Schloth.

Bairdia depressa Kf., arguata var. faba Reuss, modesta Reuss,
subdeltoidea v. Můnst.

Cytheridea laevigata Róm. sp., perforata Röm. sp. :

Cythere elongata Reuss, serrulata Bosq., nodifera Kf., cuneata
Kf., gracilis Kf., reticulata Kf., Geinitzi Reuss., ornatissima Reuss.

Cytherella asperula Reuss., Můnsteri Róm. sp., ovata Röm. sp,

Pollicipes glaber Róm., Bronni Róm., Koschticensis Kí.

Cidaris Reussi Gein.

Antedon Fischeri Gein.

Psolus sp. Poč.

Nephthya cretacea Poč.

Nodosaria Zippei Reuss., annulata Reuss., Lorneiana D'Orb.

Frondicularia angusta Nilss., apiculata Reuss., canaliculata Reuss.,
trisulea Nilss., simplex Reuss., striatula Reuss., tenuis Reuss., inversa
Reuss., Cordai Reuss.

Flabellina rugosa D’Orb., elliptica Nilss., Baudouiniana D'Orb.

Cristellaria elongata D'Orb., ovalis Reuss., denticulata Reuss.,
rotulata D’Orb.

Polymorphina glomerata Róm.

Bulimina Preslii Reuss., Murchisoniana D'Orb., truncata Reuss.

Textillaria praelonga Reuss.

Globigerina cretacea D'Orb., marginata Reuss sp.

17) Tamtéž str. 9.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 25

Rotalia umbilicata D'Orb.
Haphlophragmium irregulare Róm. sp.
Tritaxia tricarinata Reuss.
Ataxophragmium variabile D'Orb.
Nonionina compressa Róm.

Koštické údolí.

Východní stráň údolní od Koštic přes Vunice, Vuničky, Luko-
hořany k Solanům tvořena je velmi mocným pásmem IX. Vysoké tyto
stráně dosahují místy 40 až 60 m výšky nad svým úpatím a v celém
oboru jejich opakují se pořád slinité jíly na povrchu šedé, úplně v zem
rozpadlé, hloubš tmavošedé do modra, velmi měkké, vlhké. Při prvním
stavu větrání rozpadá se slinitý jíl v teninké destičky a v druhém
teprve v zem se rozpadne. Všude povaluje se na jílu hojně sádrovce
a týž i v ložích a v trhlinách je vyloučen. Pyrit všude je hojně roz-
šířen v jílech těchto a proměňuje se blíže povrchu v sádrovec, v li-
monit a hořkou sůl. "Také skameněliny bývají v něm často z pyritu
aneb s povlakem pyritovým a proměnou pyritu mění se i tato hmota
skameňující v sádrovec aneb v limonit. Skameněliny z limonitu pova-
lují se všude po stráních a jsou význačné pro zdejší pásmo IX. Po
každém dešti vykvétá na povrchu těchto jílů veliké množství hořké
soli v podobě bílé moučky, která co bílý povlak pokrývá i ornici z jílů
těch povstalou. Zdá se, že obec Solany má od hořké této soli své
jméno. Proto jsou zdejší vody pramenité hořké. Ovocné stromoví ne-
daří se dobře na těchto stráních a půdách hořkou solí přesycených.
Někde obalují se kořínky solí tou (inkrustují) a strom předčasně hyne.
Znám jest větší pramen hořké vody ve Vunicích, náležející Karlu Je-
línkovi. Je čirá, slabě hořké chuti a usazuje se v ní na povrchu též
povlak mastný od vodnatého kysličníku železitého. Kotlina po vý-
chodní straně Vunic, v níž se studna tato nalézá, vyplněna je mocnou
černozemí slinitojilovitou, v níž povaluje se pyropový štěrk a jež pro-
sycena jest hořkou solí. Pod ornicí jest slinitý jíl pásma IX. v tenké
šedé destičky rozpadlý. Voda Vunická je spodní vodou, která za trva-
lých deštů vystoupí i z půdy na povrch. Užívá se této vody ve zdej-
ším okolí co vody léčebné. Druhdy v lahvích rozvážena byla i do
vzdálenějších končin.

Již A. E. Reuss !*) zmiňuje se o této vodě následujícím způso-

18) Die Gegend zwischen Kommotau ete. str. 71. a 72.

26 IV. Čeněk: Zahálka :

bem: ,Endlich ist noch eines ebenfalls an Sulfaten sehr reichen Mi-
neralwassers Erwáhnung zu thun, dass bei Grosswunitz, nordwestlich
von Libochowitz, in einem flachen Seitenthale der Eger erst in der
neuesten Zeit bekannt wurde. Der Boden des eng begrenzten Thal-
beckens ist gewühnlich feucht und bedeckt sich bei trockener Witte-
rung mit einem reichlichen Salzanflug. Die Unterlage bildet der Pláner,
der aber von einer etwa 5° mächtigen Lage eines schwarzen thonig-
mergeligen Bodens überdeckt wird, welcher von Brocken in allen
Zersetzungsgraden befindlichen Basaltes nebst Kieselgeschieben und
Sandsteintrümmern erfüllt ist. Dieses diluviale Gebilde, das ganz ana-
log zu sein scheint mit den Salzführenden Mergeln von Saidschitz
und Püllna, ist die Geburtsstätte des Mineralwassers, das gleich den
übrigen Bitterwässern nicht als ein Quellenguss, sondern als ein Seihe-
wasser zu betrachten ist, zu welchem der sich zersetzende Basalt und
die nachbarlichen Kreidegesteine das hauptsächlichste Material liefern
mögen. Deshalb ist auch der Gehalt an schwefelsaurem Kalk (12,743
Gran) ein so bedeutender. Die chemische Analyse weist in 16 Unzen
155.059 Gran fester Bestandtheile nach, von denen der grösste Theil,
nämlich 144,48 Gr. den schwefelsauren Salzen angehören. Unter den-
selben wird jedoch das Bittersalz (46,825 Gr.) von dem Glaubersalze
(73,723 Gr.) bedeutend an Menge überboten. Dazu gesellen sich noch
1,188 Aalisulphat, 5,696 Natroncarbonat und 5,302 Chlornatriwm. Die
Gegenwart der letzteren unterscheidet auch das Wunitzer Wasser am
meisten von den übrigen Bitterwássern.“

Vinice.

Stráň a návrší mezi Košticemi a Vunicemi v levé stráni Košti-
ckého údolí zasluhuje bližšího povšimnutí pro velkou mocnost pásma
IX. V celé stráni, která místy 40 m místy až 50 m výšky dosahuje,
nalézají se výhradné slinité jíly pásma tohoto aniž by se základu jeho
bylo dosáhlo. Již u samé silnice, vedoucí z Vunic do Koštic, tedy na
úpatí Vinic, vidíme v zářezu slinité jíly s hojnými koulemi z limonitu
a žlutého sádrovce složené, proměněné to koule pyritové. Někde jsou
pecky aneb koule buď ze samého sádrovce neb jen z limonitu složené.
Limonit je úplně zvětralý a rozpadne se ve žlutý prášek neb drobky,
jakmile jej stlačíme. Podle stráně vzhůru i podle cest, které na vrchol
Vinice vedou, tytéž slinité jíly nalézáme. V nejvyšší poloze stráně
vyplavují se deštěm z jílů těchto skameněliny v limonit proměněné.
Je-li limonit ten pevný a tvrdý, jsou skameněliny zachovalejší.

nelin:

prve
dává

Pásmo IX — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 27

Es

Frié !?) uvádí z vrcholu vrchu Vinie následující seznam skame-

Coprolith.

Cyclolepis Agassici Gein.
Osmeroides (Lewesiensis) Ag.
Osmeroides divaricatus Gein.
Cladocyclus Strehlensis Gein.
Acanthoceras dentatocarinatus Rüm.
Placenticeras D’Orbignyanus Gein.
Scaphites Geinitzi D’Orb. var binodosus Röm.
Baculites.

Voluta Roemeri Gein.

Dentalium glabrum Gein.
Dentalium medium Sow.

Nucula pectinata Sow.

Pinna decussata Goldf.

Pecteu Nilssoni Goldf.

Pecten Dujardinii Röm.

Ostrea juv.

Annomia immitans Fr.
Terebratulina chrysalis Schlott.
Ventriculites aagustatus Röm. S četnými radiolariemi na vybrusech.
Ventriculites sp.

Cristellaria rotulata D’Orb.
Frondicularia angustata Nilss.
Flabellina cordata Reuss.
Trochamina irregularis P. et Jon.
Thecosphaera spongiarum Perner.
Dietyomitra conulus Perner.
Dietyomitra multicostata Zittel.
Druppula convoluta Perner.
Stylodietya Haekeli Zittel.

Farč?“) píše o Březenských vrstvách na Vinici u Vunic: „Te-
na vrcholi vrchu přístupny jsou okraje pevnější vrstvy, která
bělavé, štípatelné desky, v nichž nalezeno mnoho rybích šupin

a více zkamenělin, význačných pro gastropodovou a sferosideritovou
vrstvu Březenského profilu. Některé druhy, kteréž Reuss z Vunic

19) Březenské vrstvy str. 28.
20) Tamtéž str. 27.

28 IV. Čeněk Zahálka:

uvádí, pocházejí přímo z místa Vunic, kdež Teplické vrstvy přístupny
jsou.“
Reuss *!) uvádí v tabulárním seznamu skamenělin křidového útvaru
západních Čech, z „Plánerkalku“ z Vunic:
Crania Ignabergensis Retz.

„Stráň“ u Vuniček.

Stráň u Vuniček jest přes 60 metrů vysoká a složena jest od
úpatí až ku vrcholu ze samých vrstěv pásma IX., aniž by byl při
úpatí přístupen jich základ a při vrcholu jich patro. Je zde tedy
pásmo IX. mocnější než 60 m. Pásmo IX. obsahuje tu slinité jíly,
dále od povrchu mokré a mastné. Na povrchu jeho povalují se pecky
pyritové často v limonit proměněné. Též sádrovce je na povrchu hojně.
Kladivo se do mokrého a mastného jílu boří, tak že lze z něho těžce
skamenělin dobyvati. Na vrcholu Stráně vyskytují se četné skameně-
liny, obyčejně v limonit proměněné. Zejmena je tu:

Trochus Engelhardti Gein. [L]

Cerithium Luschitzianum Gein. [L

Rissoa Reussi Gein. [L)

Neurčitelné zlomky mušle.

Ostrea sp. [V]

Terebratulina chrysalis Schl. [V]

Magas Geinitzi Schlönb. [Jádro z L — skořápka V]

Cidaris sp. [V]

ahizopoterion cervicornis Goldf. sp. (vh) [L

Ventriculites radiatus Mant. (vh) [L]

Spongie neurčitelné [L]

Amorphospongia rugosa Róm. s přirostlými drobnými skameně-
linami [V]

Ve vypláknutém jílu jsou četné:

Cristellarie [V]

Nodosarie [V]

Frondicularie [V]

Ostny ježovek. [V]

Ve své práci:"“) „Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středo-
hoří“ r. 1884., vyznačil jsem na obr. 1., 4. a 5. pod Březenskými

2) Zprávy o zased. Král. Čes. Společnosti Náuk.
21) Die Kreidegebilde str. 142.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 29

vrstvami Teplické vrstvy. K tomu jsem byl veden jednak pracemi
Kresöino, FRrče a jiných geologů, kteří všude uváděli Březenské vrstvy
nad Teplickými, jednak tou okolností, že právě popsané vrstvy Bře-
zenské (pásmo IX.) v údolí od Koštic k Vunicům vyšší niveau zaují-
mají, nežli Teplické vrstvy v břehu Ohře v Košticích. Oboje vrstvy
tyto Březenské (IX.) a Teplické (X.) nikde v údolí Koštickém v bez-
prostředním stvku viděti nejsou, totiž v takovém styku, abychom vi-
děli skutečně Březenské vrstvy na Teplických vrstvách spočívati. Tato
nadmořská vyšší poloha Březenského pásma (IX.) u Vunic oproti
nižší poloze Teplického pásma (X.) v břehu Ohře v Košticích **)
a místy i jinde, jak v této práci se uvádí. zavedla geology k tomu,
považovati Březenské pásmo za mladší Teplického pásma. Teprvé ze-
vrubným studiem stratigrafických poměrů křidového útvaru v okolí
Ripu shledal jsem, že pásmo IX. (Březenské) spočívá všude pod pás-
mem X. (Teplickým) a že zaujímá polohu mezi pásmem VIII. a X.
Když jsem pak rozšířil studia svá z okolí Řipu i do Poohří. pátral
jsem po takových náleziskách, kde by styk pásma IX. s pásmem X.
byl viditelný. Podařilo se mi mnoho takových míst odkrýti, kde pásmo
X. (Teplické) na pásmu IX. (Březenském) spočívá, a na dvou stano-
_ viskách v Břežanech a v Lenešické cihelně i poloha pásma IX. nad
pásmem VIII. byla zjištěna právě tak jako na mnoha a mnoha nále-
ziskách v Řipské vysočině a v Polomených Horách. Jak jsme již dříve
uvedli, jsou tektonické poměry zdejšího křidového útvaru toho pří-
činou, že na některých místech v Poohří zaujímá pásmo IX. (Bře-
zenské) vyšší polohu nadmořskou, nežli pásmo X. (Teplické). Delit
v takovém případě vždycky polohu pásma IX. od pásma X. dislo-
kační rozsedlina. Nikde není však viděti, že by pásmo IX. na X. spo-
čívalo !

Tak jest i v Košticích. I zde nalézá se mezi Košticemi a ná-
vrším Vinice u Vunic dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., po-
dle níž pásmo IX. na Vinici do větší výše vrženo bylo, nežli pásmo X.
v Košticích. Rozsedlina ta jde ústím Koštického údolí do údolí Oharky.

Doly.

U Solan odbočuje z Koštického údolí na východ jiné údolí, které
se vine přes Lkáň a Klapý. V severní či levé stráni tohoto údolí,

23) V tomto břehu je pod pásmem X. pásmo IX.

30 IV. Čeněk Zahálka:

mezi Solany a Doly vychází na povrch slinité jíly modrošedé, mastné
s hojnými a velkými shluky sádrovce. Na stráni jsou jíly úplně roz-
padlé, hloubš tenkolupenné, ještě dále od povrchu v mocnějších vrst-
vách. V těchto jest zachován i pyrit, z něhož se sádrovec tvoří. Místy
je pyrit v limonit proměněn. U Dolů nalezl jsem v jílu následující
skameněliny : *{)

Cerithium Luschitzianum Gein. (zř) [L **)]

Trochus Engelhardti Gein. (vh) [L].

Rissoa Reussi Gein. [L].

Terebratulina chrysalis Schl. (zř) [V, L]

Neurčitelné zlomky mušle jako na „Stráni“. [L]

Cidaris sceptrifera Mant. (h) [V, L].

Parasmilia centralis Mant. (zř) [L|.

Caryophyllia cylindracea Reuss. (zř) [L]

Ventriculites radiatus Mant. (zř) [L]

Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. (vh) [L] a jiné neurčitelné
spongie. [L]

Jamx?) píše o skamenělinách z tohoto náleziště: „Eine Suite
von Priesener Petrefacten von Neugründl bei Třiblitz enthält unter
anderen folgende Formen:

Turbo decemcostatus Reuss.
Trochus amatus Gein.
Dentalium cidaris Gein.
Spondylus spinosus Goldf.
Spondylus latus Röm.

Nucula pectinata Sow.
Nucula semilunaris v. Buch.
Terebratulina gracilis Schloth.
Parasmilia centralis Mant.
Spongites saxonicus Gein.

die wieder insgesammt in Schwefelkies verwandelt sind.“

21) Příspěvek ku poznání geolog. pom. pyrop. štěrků v Čes. Středohoří.
Zprávy spolku geolog. 1885.

>>) Značky: L aneb V poukazují na hmotu skamenělin. Ta jest buď z vá-
pence neb z limonitu. U limonitových je někdy jádro z pyritu.

26) Ueber die in den nordbohmischen Pyropensanden vorkommenden Verst:
etc. Annalen des k. k. naturh. Hofmuseums. Wien. 1891,

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 31

Jamx““) vedle těchto skamenělin uvádí ještě následující:
Scalaria sp.

Trochus Buneli d' Arch.

Trochus Engelhardti Gein.

Turbo Buchi Goldf. sp.

Turbo Naumanni Gein.

Cerithium trimonile Reuss.

Cerithium ternatum Reuss

Dentalium sp.

Unbestimmbare Gastropoden-Steinkerne.

Nucula sp.

Spondylus sp.

Schalenbruchstücke von verschiedenen unbestimmten Bivalven.
Magas Geinitzii Schl.

Cidaris vesiculosa Goldf (Stachel u. Schalenbruchstücke).
Stellaster Ottoi Gein. (Randtäfelchen).

Trochocyathus conulus Phil. sp.

Trochocyathus n. sp. (ein sehr schön erhaltenes grosses Stück).
Viele Trochocyathen, theils n. sp., theils unbestimmbar.
Unbestimmbare Korallensteinkerne

Craticularia sp. pl. (Bruchstücke).

Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp.

Siphonia Geinitzii Zitt.

Cf. Elasmostoma sp.

Unbestimmbare Spongien.

Sämmtliche Fossilien von diesem Fundorte sind in Schwefelkies
(selten Brauneisenstein) umgewandelt (blos einive Exemplare von
Terebratulina gracilis und einige Cidarisstachel sind kalkig), sehr
hübsch gelb und meistens gut erhalten.“

Yolenice.

Jihozápadně od Koštic vystupují ve stráni Oharky u Volenic
vrstvy tmavošedého slinitého jílu pásma IX. I zde je bohat sádrov-
cem. Ve vyšší poloze stráně pokryt je pásmem X. (Teplickým). Již
Reuss ?“) zmiňuje se o tomto nálezišti a uvádí odtud z pásma IX.

27) Einige Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Kreideformation. Jahr-
buch d. k. k. geolog. Reichsanst. Wien. 1895.
s) Die Kreidegebilde str. 53.

32 IV. Čeněk Zahálka:

Fungia coronula Goldf. (h)
Ostrea minuta Röm.

Pecten membranaceus Nilss.
Inoceramus Brongniarti Park.
Inoceramus undulatus Mant.
Inoceramus Cripsii Mant.
Avicula pectinoides Gein. (zř)
Cardita (Venericardia) corrugata Reuss (zř)
Nucula truncata Nilss.
Nucula producta Nilss.
Cucullaea undulata Reuss.
Venus laminosa Reuss.

Venus pentagona Reuss.
Patella carinata Reuss.
Dentalium polygonum Reuss.
Rostellaria calcarata Sow.
Rostellaria megaloptera Reuss.
Rostellaria subulata Reuss.
Rostellaria tenuistria Reuss.
Pleurotoma Römeri Reuss.
Turritella granulata Sow.
Trochus Basteroti Brongn.
Trochus sublaevis Gein.
Solarıum decemcostatum v. Buch.
Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) = N. acuti margo Róm.
Natica vulgaris Reuss.
Hamites rotundus Sow.
Hamites plicatilis Sow.
Baculites anceps Lamk.
Aptychus cretaceus v. Münst.
Nodosaria Zippei Reuss.:
Nodosaria linearis Röm.
Nodosaria Lorneiana D’Orb.
Frondicularia angustata Nilss.
Frondicularia Cordai Reuss.
Cristellaria ovalis Reuss.
Globigerina cretacea D'Orb.
Bulimina variabilis D'Orb.
Robulina Comptoni Sow.
Fischschuppen.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 33

Náleziště Volenické je velmi důležito pro nase stratigrafickä
studia, pročež si povšimneme blíže oněch míst, kde je zřejmo, že
pásmo X. leží nad pásmem IX. čili, že leží pásmo Teplické nad
pásmem Březenským a ne naopak. Při tom si zvláště povšimneme též
Koštické coprolithové vrstvy a jejího umístění v nejvyšší poloze pásma
IX. (Březenského) čili pod nejmladšími vrstvami pásma X. (Teplického.)

Vyjdeme-li v Košticích od mlýna Koštického na západ podle
hlad'1y Ohře, (obr. 56., 57., 58.) a stopujeme bedlivě polohu Copro-
lithové vrstvy ve svislé stráni Koëtické, shledáme brzy, že vrstva co-
prolithová spolu s pásmem IX. a X. ponenáhlu stoupá. Mezi mlýnem
Koštickým a ústím Dobročky (údolí a potůček) dosahuje coprolithová
vrstva 19 m nad hladinou Ohře a v témž místě vystupuje již nej-
svrchnější část pásma IX. se svými tmavošedými slinitými jíly v moc-

nosti 5m nad hladinou Ohře, jsouc pokryto pásmem X., jak jsme se
-o tom v profilu 92. zmínili.

Jdeme-li po tomto levém břehu Oharky dále proti proudu, po

| pěšině pri samé hladině řeky, tu za ústím Dobročky, tedy půl km od

_ Koëtic počíná stráň Volenická od severu k jihu, také velmi příkrá,
_aisty 1 se svislými stěnami, v níž také všecky vrstvy dají se odkrýti
_ à tu shledáváme totéž složení vrstev útvaru křidového i diluviálního,

jako ve předešlé Koštické stráni. I zde jest ve spodu stráně, tedy nad

Oharkou pásmo IX. — Březenské, i zde jest do nejvyšší části pásma
IX. vložena coprolithová vrstva, i zde pásmo X. pokrývá pásmo IX.
a také diluvialní štěrk pyropový a nad ním diluvialní hlína žlutá za-
| končuje nahoře stráň. Teprve několik kroků dále k cípu Volenickému
| vymizí vrstvy diluvia a stráň zakončena tu jest nahoře pouze pásmem X.
| Celá tato příkrá a holá stráň Volenická má délku 250 m a sluje
. u zdejšího obyvatelstva též stráň „Pod Nádavkama“. U tak zvaného

„Volenického cípu“ opouští stráň tato Oharku, vzdaluje se vždy více

od řeky, stávajíc se nižší, až přejde do obce Volenic. Od cípu do
| Volenic je křovinami a ovocným stromovím porostlá.

Jakmile odkryjeme ve Volenické stráni vrstvu coprolithovou jest

„nám näpadno, že má vrstva tato polohu mnohem vyšší, nežli ve stráni

Koštické, z čehož soudíme, že mají zdejší vrstvy útvaru křidového

značný sklon ku SV. Proto v opáčném směru, totiž ku JZ., pásmo IX.

a X. vystupuje. a ve Volenické stráni mnohem větší část pásma IX.
nad hladinu Ohře se vypíná, nežli v Koštické stráni. Poblíže Voleni-

ckého cípu vychází již nejvyšší čásť pásma IX. v mocnosti 8:6 m nad
| hladinou Oharky v tomto

os

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899.

34 IV. Čeněk Zahálka:

Profilu 95.
(Obr. 58. a 56.)

Vrchol stráně. 180 m n. m.

2. Bouvrství vépnitého D šedého. Dále od povrchu dosti pevné la-
vice. Na povrchu mnohá lavice se a; a nee barvy bé-

Pásmo X.
jr

laver 1475 R doo 6:5 o ÚB
Vápnitý slin bělavý M (pevné stolici.. <. SOON

t5 ©

Slinity ji. coprolithový. Kde větší množství skamenělin qe fo-
raminifer) nahromaděno, tam je pevnější a väpnitejsi. . 01
Souvrstvi slinitého jilu tmavošedého. Čerstvě vyňatý je vlhký a , krájí
se nožem jako mýdlo. Má tytéž vlastnosti petrografické a fysikální
a týž způsob větrání jako gastropodové vrstvy pásma IX. u Vršo-
vic, Lenešic, Postoloprt a Března. V něm místy P vyvěrají.
S hojným pyritem ANS AAROMC CE ML IEEE BON: ASKO

Hladina Oharky. 163°1 m n. m.

rm

Pásmo IX. nejvyšší
v

|
Slinitÿ jil tmavošedý. V něm místy slabé prameny vodní vyvěrají. 0'9 |
\
J

Ku skamenělinám Revssen ze souvrství IX. 1. v předu uvede-
ným připojuji ještě:
Cladocychus Strehlensis.

Pecten Nilssoni Goldf.
Větev neurčená.

V koprolithové vrstvě IX. 2. jsou tytéž skameněliny jako v téže
vrstvě IX. 2. v Koštické stráni. Zejmena jsou tu nápadny velmi hojné
koprolithy. Terebratulina gracilis není tu tak ve velkém množství jako
v Koštické stráni.

Lahov u Pátku.
Od posledních domků Páteckých 1 Am na SSV. jest Hájovna,

při níž ve stráni „Lahov“ zvané vycházejí na povrch slinité jíly
pásma IX. v tomto

Profilu 96.
Vrchol stráně as 200 m n. m.
(OE LEN E OL Teste
=) Pisek jemný šedý . . o 10

E Štěrk stmelený jemným pískem žlutýr m; křemitým, místy hlinitým. Obsa- )

huje nejvíce placek šedého neb žlutavého písčitého slinu (pás. IL). |.
Mimo to má: rulu, porfýr červený a šedý, oblázky bílého Bone ř

Diuy

destičky limonitu tmavohnědého a žlutého; pískovec kvádrový šedý
a s tmelem železitým (z pás. I.) a čedič velmi jemnozrnný černý.

=

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 35

( 2. Slinitý jil šedomodrý, vlhký, mastný, rozdrobený s hojným sádrov-
cem v koulích. Koule ty povstaly z By a jsou žlutým limonitem
prostoupeny . . .6m
Slinitÿ jit šedý do modra, vodu nadržuj jící, v v silnějších vrstvách než
u 2, na povrchu též v desky se oral i zem. S pyritovymi kou-
lemi, které se při povrchu v sádrovec a limonit mění . . . . . . .2 m

— — —— ——
m

Část, pásma IX.

v

Úpatí stráně blíže Hájovny.

V souvrství IX. 1. nalezl jsem skupinu šupin 'rybích.

Od Hájovny pod Lahovem lze sledovati tytéž slinité jíly pásma
IX. s četnými žlutými skvrnami podle břehu Dybeřského potoka až
do Strádonic. U cesty do Horek končí se na severní straně Strádonic
pásmo IX. rázem. Üestou tou jde disiokaëni rozsedlina. Po severní
straně její jest pásmo IX., po jižní straně pásmo I. a II., výše nad
Strádonicemi i pásmo III. Po obou stranách rozsedliny pokryto je
pásmo IX. i pásmo III. pískem diluvialním, několik metrů mocným
a nad ním ještě jest sesuty pisčitý slín pásma IT v mocné vrstvě.
Onen písek diluvialní pochází z třetihorních pískovců, jež druhdy
pokrývaly pláně zdejší. (Viz o tom při pásmu III. str. 7.)

Pátek.
Profil 97. Obr. 59.

Pod zámkem Páteckým vine se při Oharce příkrá pobřežní stráň.
Pod samým dvorem jsou nejlépe přístupny vrstvy této stráně. Nej-
hlubší, při samé hladině náleží nejvyšší části pásma IX., ostatní vyšší
náleží pásmu X. Do nejvyšší polohy pásma IX. vložena tu jest vrstva
koprolithová, kterou jsme viděli v Košticích.a Volenicích. Pozorujme
zdejší

Profil 97.
(Obr. 59.)

Dvůr v Pátku při Zámku. 1872 m n. m.

©5

Souvrství vápnitých slínů šedých na povrchu úplně rozpadlých, dále é
od povrchu pevnějších. Špatně přístupné . . . . - -185 mě
Souvrství vápnitých slinü šedých. Místy vyčnívají pevnější lavice
z povrchu, místy rozdrobené. Dále od povrchu jsou všecky pevné. 83 |=
Vápnitý slin šedý, na povrchu bílý, v pevné stolici mocné 07

Pásmo X.
ID

(OC) RS

|
Slinity jil tmavošedý. Na Rn p v prach roue V oboru
jeho hojně pramenů . . . . ee:
20, oprolithový vépnity slin až ve pence přecházející, tmavošedý, C

=
©

pevný, s hojnými peckami pyritu a vel. hojnými Coprolithy . . . 01
1. Slinity jil pmarošecýh v oboru Jj vyvěrají pre vodní. Pří-
SEUDNO Jen 2.2.7. el

adina Ohře (v nízkém stavu r. TER v Sn) 155°5 mı n. m.

Pásmo IX.

L mn | m S

E

36 IV. Čeněk Zahálka:

Vrstva coprolithová IX. 2. nemá tu onu nápadnou Terebratulina
gracilis jako v Košticích. Však již ve Volenické stráni, tedy v sou-
sedství Koštické stráně bylo pozorovati, že se zřídka ve vrstvě kopro-
lithové objevuje.

Ve vrstvě coprolithové pod Pátkem nalezl jsem též Erogyru
lateralis a úlomky Inoceramü.

Ve vrstvě IX. 3. vyskytuje se pod Pátkem hojně Fukoidů jako
v souhlasné vrstvě v Košticích, mimo to má zřídka Terebratulinu
gracilis.

Kystra.

Za podobných poměrů jako v Košticích, vystupuje pásmo IX,
v příkrém břehu Ohře v Kystře. I zde je pokryto pásmem X., ale
pásmo IX. je tu odkryto do větší hloubky nežli v Košticích a Vole-
nicích. Při jižní straně obce, u posledního domku č. 19., pod Ovčí-
nem, odkryt jest následující

Profil 98.
(Obr. 60.)
Temeno pobřežní stráně Oharecké u Ovčína. 1935 m n. m.
Ornice šedá s kostrami v rakvích dřevěných (hřbitov bývalý). V téže or- |
nici u samého Ovčína Hs S PO en 2:0 m

Spodinastmavsin US EP EE i Er „ON 4

NEO Zlutnice . . . ao o do o: OÙ 0
Diluvium | Štěrk korytovité uložený . ee o o o s s DD
u u nn 187-8 000000000
ži 2. Vépnitÿ slin bělavý s modravými skvrnami . . . . < < . . . . . 48 m
=) 1. Vépnitÿ slín jako 2. ale poněkud pevnější. . . . .... ...15m

181:5
4. Slinitÿ ji šedý do modra za vlhka tmavošedý. Vlhký, vodu nadr-

vá žující s hojným m na u v limonit a sádrovec promě-
= meny o oa osa oo I ||
EN 3. Slinity ji jako. 4. ale v pevnější (lavičce. .... | 9-0 a
21 2 Slinitÿ jil jako 4. . ao o Le || S
en — Cesta. Domek č. 19. m —

| 1. Slinitý jil týž co 4. zakrytý ssutinami. Mnou odkryt . . . . . . 65

4 Ye Vy yty a

Oharka. 1645 m n. m.

Pásmo IX. pokračuje tu ještě hloubš pod hladinu Ohře.
Ve vrstvách IX. 2 + 3 + 4 nalezl jsem:
Coprolithy (zř)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

©
—]

Leda producta D’Orb.

Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz)

Inoceramus sp. (Ulomky zámku velkých exemplářů).

Pecten Nilssoni Goldf.

Spondylus spinosus Goldf. (vz)

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Ostrea hippopodium Nilss.

Terebratulina gracilis Schloth.

Bairdie.

Poslední dvě, Terebr. grac. a Bairdie vyskytují se někdy hojně
na ploškách, podobných Koštickým. "Tyto jen v malých kouskách na-
lezeny. Též na Amorphosp. rugose.

Pollicipes glaber Röm.

Escharina dispersa Reuss. (přirostlá na Ostrea hippop. a tato
zase na Exog. lateralis).

Nodosaria Zippei Reuss. (obyčejně na Amorphospongii rugose).

Mnoho jiných foraminifer.

Amorphospongia (Achilleum) rugosa Röm.

Ventriculites angustatus Röm.

Ve vrstvě IX. 3. je:

Fucoides sp. (jako v IX. 3 v Koëticich).

Cladocyclus Strehlensis Gein.

Reuss ?®) nazývá vrstvy našeho pásma IX. v Kystře Pläner-
merglem a praví, že jsou pokryty Plänerkalkem (pásmem X.), že jsou
více méně tence deskovité, velmi jílovité slíny s jednotlivými velmi
malými šupinkami slídy, barvy světlé, popelavě šedé, bohaté na
pyrit. Má vtroušená větší čirá zrna křemene. Nalezl v nich:

Turbinolia centralis Mant. Var. parvula Reuss. (vz)

Cidaris vesiculosa Goldf., ostny. (vz)

Micraster cor anguinum Goldf.

Terebratula ornata Röm. (zí), besonders in den oberen, dem
Plänerkalke nächsten Schichten.

Ostrea lateralis Nilss. (h)

Ostrea polymorpha Reuss.

Pecten membranaceus Nilss. (h) aber sehr klein.

Pecten striato-punctatus Röm.?

Lima Mantellii Goldf.

Inoceramus latus Mant. (zï)

29) Die Kreidegebilde. Str. 51., 40., 42., 43.

38 IV. Čeněk Zahálka:

Inoceramus Cripsii Mant. (zř)

Cardita (Venericardia) corrugata Reuss. (zř)
Nucula truncata Nilss. (pectinata Sow.)
Nucula producta Nilss.

Nucula siliqua Goldf.

Nucula semilunaris v. Buch.

Pectunculus insculptus Reuss.

Pectunculus reticulatus Reuss.

Cucullaea undulata Reuss. (zř)

Cardium semipapillatum Reuss. (zř)
Cardium scabrum Reuss.

Tellina concentrica Reuss. (zř)

Dentalium medium Sow.

Rostellaria. Parkinsoni Mant. (zř)
Rostellaria calcarata Sow. (zř)

Pteroceras spec. indet,

Tročhus Basteroti Brongn. (vh)

Natica vulgaris Reuss.

Ammonites splendens Sow. affin.

Scaphites costatus Mant.

Hamites rotundus Sow.

Hamites plicatilis Sow.

Aptychus cretaceus v. Münst.

Frondicularia ovata Röm.

Frondicularia angustata Nilss.

Frondicularia inversa Reuss.

Flabellina cordata Reuss. .(vh)

Robulina Comptoni Sow.

Pollicipes glaber Röm.

Cytherina ovata Röm.

Galeus pristodontus Ag., zuby, (vz)

Beryx ornatus Ag., Supiny.

Osmeroides Lewesiensis Ag., Supiny.
Knesčí?“) počítá vrstvy našeho pásma IX. spolu S vrstvami
pásma X. ku pásmu Teplickému a praví o nich: „Dají se zde (ze-
jmena u Kystry) dvě pásma slinitých opuk rozeznávati, a sice hlubší
z pevných vápnitých šedých slínů záležející a v palaeontologickém
ohledu s Bílou Horkou u Loun souhlasující, v němž se mimo četné

50) Studie str. 61.

Pásmo IX. — PBřozenské — křidového útvaru v Poohří. 39

| Foraminifery, zvláště Frondicularie též Aulolepis Reussi, Piychodus
| mamilaris, Osmeroides lewesiensis, Rostellaria calcarata, Cardium semi.
palpatum, Nucula semilunaris, Nucula pectinata a mnoho jiných druhů
nalézá; pak druhé vyšší pásmo, které ze žlutavě šedé slinité opuky
záleží a Spondylus spinosus, Micraster Michelini (cor anguinum) ob-
sahuje.“
Vrstvy Kresöim v Kystře popsané srovnati lze s naším profilem
98. takto:

Zahálka. | Krev ov
ee — | — == ne = — — —_— — — — === == === == === u
X. Vyšší pásmo ze žlutavě šedé slinité opuky. | ©
Me
e 8
DE

IX. | Nižší pásmo z pevných vápnitých šedých slínů.
|

| Kresöi se domnívá, Ze vrstvy, jež k našemu pásmu IX. v Kystře
náleží, souhlasí v palaeontologickém ohledu s vrstvami našeho pásma
V. na Bílých Horkach u Loun. Tomu není tak. Již výzkumy Kres-
číHo ukazují k tomu, že je nápadný rozdil mezi skamenělinami pásma

-V. na Bílých Horkách.

Seznam skamenelin dle KRETčÍHO

v Krescino Teplických vrstvách, v KnrjčíHo nižším pásmu Tepli-

na Bílých Horkách, ckých vrstev v Kystře.
(naše pásmo V.) (naše pásmo IX.)
Mezi četnými skamenělinami po- © Mimo četné foraminifery zvláště
zoruje se zvláště Frondicularie, jsou tu zvláště :
Achileum rugosum. Aulolepis Reussi.
Pleurostoma lacunosum. Ptychodus mamilaris.
Ostrea sulcata. Osmeroides Lewesiensis.

Rostellaria calcarata.
Cardium semipapilatum.
Nucula semilunaris.
Nucula pectinata.

To by již stačilo. Poukazujeme však také ku seznamu podrob-
nějšímu skamenělin pásma V. na Bílých Horkách (viz pásmo V. v Po-

40 IV. Cenék Zahälka :

ohří) a ten se velice liší od seznamů skamenělin pásma IX. v Kystře
vzdor tomu, že jsou si petrografické poměry obou pásem blízky. Ná-
hledu KnrjčíHo, že vrstvy našeho pásma IX. v Kystře jsou aequiva-
lentní pásmu V. na Bílých Horkách odporují, také poměry stratigra-
fické. Jesti pásmo V. na Bílých Horkách daleko starší, nežli pásmo
IX. v Kystře, jak jsme při pásmu V. dokázali.

Fnič“") uvádí u Kystry následující profil:

11. Ornice.
10. Pyropové písky.

| 9. Slabší vápenná vrstva, na níž následují slabší kypré vrstvy s Micraster
| breviporus.
S. Pevnější vápenná vrstva s velkými Ammonity.
| 7. a 6. Opukové slíny Kysterské s Terebratuliua gracilis.
5. Ostrá spongiová vrstva s Achilleum bisguitiforme. Ležaté Teplických vrstev.
4. Avellanové vrstvy, zkamenělinami bohaté vrstvy jako nejvyšší Malnické.

Srovnáme-li vrstvy tohoto profilu Fričova i jeho obrazců 9., 11.
a 12. s přírodou, shledáme, že klade Frıc do tohoto jednoho profilu
vrstvy, které v přírodě bezprostředně po sobě nenásledují, na sobě
neleží. Vrstvy 4, 5, 6 a 7. u Podhrázkého mlýna. (Frıc. Teplické
vrstvy obr. 11.) náleží spolu S vrstvami 2. a 3. ku našemu pásmu V.
— Roudnickému — a ne ku Teplickým vrstvám čili ku pásmu X.
(viz naši práci o pásmu V. v Poohří). Vrstvy 6. a 7. v Kystře nejsou,
jak se F'rıö domnívá, totožny co do stáří s vrstvami 6. a 7. u Pod-
hrázského mlýna, nýbrž náleží ku nejvyšším vrstvám pásma IX. Proto
nemohou vrstvy 4. a 5. padati pod vrstvy 6. a 7., jak to Fric na
obr. 12. vyobrazuje. Náleží tedy vrstvy 4. a 5. na obr. 12. ku zcela
jinému pásmu, nežli vrstvy 6. a 7. na témže obr. 12. Vrstvy 4. a Ď.
vzal Fnrč od Smolnického potoka u Podhrázského mlýna, kdežto vrstvy
6. a 7. z Luhu od Kystry a z Kystry. V Luhu a Kystře nikde ne-
najdeme vrstvy 4. a 5. pod vrstvami 6. a 7., jak to Fnrč uvádí. Se-
stavme přehledně, jak Fnrč srovnával vrstvy útvaru křidového u Kystry
s vrstvami od Podhrázského mlýna a připojme k tomu naše určení.

51) Teplické vrstvy, str. 30—32, Obr. 9. a 12.

Pásmo IX — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 41

>

U Podhrázského mlýna. U Kystry.
Zahálka. | Frič. Frič. | Zahálka.
I =
9 +8 X.
U
| Teplické v. Teplické, z
3 | be
| 6
V.
5. Ostrá, v. | = Ostrá vrstva 5*) | Sem by spadaly
A Canon |= Avellánové 4*) nižší vrstvy pá-
(s sma IX., kdyby
3 | Bezpochyby = byly přístupny,
Pound nikoliv vrstvy 4.
2 | ; = a 5., které Frič
| uvádí.
| 1 1 iasák. i

Co vedlo Friče k tomu srovnávati vrstvy 7.-- 6. od Podhräz-
ského mlýna s vrstvami 7. + 6. od Kystry, jakožto vrstvy stejného
stáří? K tomu vésti jej mohly hlavně petrografické poměry. Co do
petrografickych poměrů jsou si vrstvy tyto velmi blízké. Palaeonto-
logicky se však vrstvy ty od sebe velice liší, což při velmi podobných
poměrech petrografickych na váhu padá, jak vychází na jevo z ná-
sledujících seznamů Fničovýcm :

Seznam skamenelin dle Fpiče

ve vrstvách 6.—-7. ve vrstvách 6. + 7.
u Podhrázského mlýna u Kystry

(našeho pásma V.) (našeho pásma IX.)
Ostrea semiplana. Ptychodus mammilaris? Zub.-
Terebratulina gracilis. Aulolepis Reussi. Šupiny.
Achilleum rugosum. Osmeroides Lewesiensis.
Textillaria elobulosa. Celist rybí s dlouhými špičatými
Globigerina. zuby.
Rosalina ammonoides. Obratle rybí.
Úlomek Ostracoda. Turritella Noegerathiana.

*) Neexistují v přírodě pod vrstvami 6. a 7.

42 IV. Cenék Zahälka:

Natica vulgaris.
Aporhais stenoptera.
Rissoa Reussi.
Dentalium sp.

Cardita tenuicosta.
‚Nucula semilunaris.
Nucula pectinata.
Avicula anomala.
Gervilia solenoides.
Pecten Dujardinii jun.
Pecten Nilssoni.
Pecten sguamula.
Ostrea Proteus.
Ostrea hippopodium var. vesicul.
Exogyra lateralis.

: Terebratulina gracilis.
Pollieipes glaber.
Bairdia subdeltoidea.
Frondicularia inversa.
Frondicularia angusta.
Flabellina elliptica.
Cristellaria rotulata.
Haplostiche sp.

Abies minor Vel. Jehličí,

Druhá hlavní příčina, která vedla Fnrče považovati jmenované
již vrstvy 6 + 7 od Podhrázského mlýna za aeguivalentní s vrstvami
647 od Kystry, byla ta, že tvar strání od Podhrázského mlýna
kolem Luhu až do Kystry jest skorem jeden a týž, že mají stráně
ty také stejnou výšku nadmořskou do 200 m. Tu však třeba přihléd-
nouti především ku mocnosti a stratigrafii vrstev u Podhrázského
mlýna a u Kystry. Uväzime-li, Ze profil u Podhrázského mlýna od
profilu v Luhu jen 2 km, od profilu v Kystře jen 2'/, km vzdálen

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 43

jest, musely by mocnosti souhlasných vrstev též souhlasiti (aspoň při
bližně); tu však nalézáme v poměrech mocnosti křiklavé neshody:

U Podhrázského mlýna V Luhu u Kystry

Zahálka | Frič Frič U Zahálka.
| 1982 m n.m | Moenost
Mocnost 198 m n. m. — - = i 3
| | 9+8 | RE aan,
I | |
Moe | N |
| |
| NAS
8 | 05 11 6 | à |
© À — — | —— = |
č | en |
=
zu) | 2 Kypré = |
(ro | 9 slíny | |
| {o:1 | | 815 Ostrá | |
LEA) mr IR | zn
44 | LU | E | 7 |
— "0 — ZA
0:1. 6 4 Avell = |
S | u Bl \SISERE | |
| | | |
ala > | n
= PD aesemeE | 7 22 ri 7
m 101 AL] 3a | > © IX
Seen dyl re © A
a = a
0-8 3 = =
a ed
EPEE
p 212 = © 2
06 | 1 n
{ 0:8 E 1 Řasák
S |
—=407 | IV 2 |
5 | |
| 06 | 1
1811 m n. m. |
2:6 m |

1717 mn. m.

Vrstvy 6 + 7 + kypré slíny od Podhrázského mlýna, jež Fri
za Teplické určil, mají mocnost 75 m. Vrstvy 6 +7 u Kystry, které
by měly býti dle Friče aeguivalentní oněm, mají však mocnost v Luhu
195 m (v Kystře 17 m) aniž by byly touto mocností ukončeny. Po-

*) V Kystře jen do hloubky 17 m (ku hladině Ohře) přístupno,

44 IV. Čeněk Zahálka:

kračují v Luhu u Kystry hloubš pod hladinu louky, v Kystře hloubš
pod hladinu Ohře, aniž by tam někde pod nimi (jak Frıc uvádí) se
nalézaly na povrch vycházející vrstvy Fričovy 5. a 4. Tyto vrstvy 5.
a 4. přibral Frié od Smolnického potoka, kde leží však pod pásmem V.

Z toho vychází na jevo, že poměry palaeontologické (při velmi
podobných poměrech petrografických a blízkosti nálezišť), poměry
mocnosti a poměry stratigraficke mluví proti tomu, aby se Fritovy
vrstvy 6 + 7. od Kystry považovaly za aeguivalentní s vrstvami 6 + 7
od Podhrázského mlýna.

Proč při stejné výšce nadmořské obojích vrstev u Podhrázského
mlýna a u Kystry nejsou vrstvy aeguivalentní, vysvětluje se tím, že
jsou vrstvy pásma V. u Podhrázského mlýna a vrstvy pásma IX. a X.
u Kystry v poloze dislokační. Vždyť víme již z pojednání našich
o pásmu III. (str. 40.) a o pásmu IV. (str. 22.), že jsou u sousedního
Slavětína dvě dislokační rozsedliny směru od JV. ku SZ.; není vy-
loučeno, Ze jest jich i více vedle jiných dislokac směru od JZ. k SV.).
Rovněž tak jest tomu mezi Podhrázským mlýnem a Luhem u Kystry.
Mezi oběma nalézá se dislokační rozsedlina (snad je to prodloužená
rozsedlina, která jde mezi profilem 44. a 45.) [viz pásmo IV. str. 22.],
dle níž se vyvinula dislokace mezi pásmem V. u Podhrázkého mlýna
a pásmem IX. a X. u Kystry.

Poukázali jsme již na to, že útvar křidový v Poohří jest pře-
rušen v souvislosti svých vrstev velikým množstvím dislokac, které
často ve velmi blízkých vzdálenostech se objevují. Studujice jistý:
profil ve stráni, nejsme si jisti, zdaž o několik metrů dále v téže
stráni a v téže výši nadmořské tytéž vrstvy nalezneme. Dokázali jsme
to již mnoha příklady z Poohří.

V Luhu JZ. od Kystry.
Asi 700 m na JZ. od Kysterské Ovčárny přístupny jsou vrstvy

pásma IX. a X. podobným způsobem jako v Kystře, je tu však
pásmo IX. přístupno do větší hloubky ve

Pásmo IX. — Přezenské — křidového útvaru v Poohří. A5
Proňlu 99.
(Obr. 6
Vrchol stráně nad Luhem blíže cesty polní do Kystry. 200 »: n. m.
Ornice tmavošedá . HAN | NE eg
Diluvium, Štěrk v ahnen SEE Uložen korytovité a dle toho je mocnost 0
až 0:3 až 0:4 až o JB V5 m

Štěrk je složen z křemene bílého a | šedého, porfýru červeného, bílého a ze-
lenavého s křemennými zrny, třetihorního pískovce, z pískovce drobnozrnného
žlutavého pásma I. útv. křid., z pisčitého slínu šedého neb žlutavého pásma III.
zdejšího útv. křid. jako je ve vysoč. Perucké (ten převládá) a z čediče.

u LE 198-2 — 5
Pás. X. Vápnitý slin bělavý s modravými skvrnami ........... Tm
1912
| 3. Slinitj ji modravÿ, na povrchu modravý neb šedý. Vlhký. S py- i
= ritovými peckami. Na povrchu sádrovec... . er) [4
=] 2. Slinity jil týž co 3. tvoří však poněkud pevnější lavici, kterou te
3) lze sledovati v této stráni až ku Dolnímu mlýnu, místy 1 m, mí- (=
S| styai.. RER NA LE PETER SE DE oo je LE
A 1. Slěnitý jil jako 3 Bea : : 6:08

CM
©

sta při pravé straně Slavětinského Ne (1717) v niveau RE Y SE pobliz
mostu cesty do Kystry. Břeh potoka ukazuje, že půda v Luhu do hloubky
1:5 m složena je ze šedého slinitého jílu alluviálního s křemenem a pisčitým
slínem (jako v pásmu III. zdejšího křid. útv.) . . . . . . .171°7 m n. m.

V Luhu u Dolního mlýna.
Od profilu 95. pokračuje stráň na jih s těmitéž vrstvami ku
Dolnímu mlýnu, °?) jak naznačuje

Profil 100.
Vrchol stráně v Luhu nad Dolním mlýnem. 200 m n. m.
Ornice. :

Diluvium. Štěrk s pískem.
Pásmo X. Vápnitý slin bělavý.
{ 3. Slěmitý jil na povrchu rozpadlý, šedý, s pyritem, s koulemi limo-

nitovými sádrovcem posetými.
Slinitÿ jil v pevnější stolici 1:5 m mocné, modravé po zveträni
šedé s pyritem a sádrovcem.

1. Slinětý ji na povrchu rozpadlý šedý, vlhký. S pyritem a sádrov-
{ cem. Dále od povrchu tmavošedý se světlejšími skvrnami.

Cesta u Dolního mlýna v Luhu. Pod ní Slavětínský potok.

bÍ
.

Pásmo IX.

Velký vrch nad Vrsovicemi.
Profil 101. Obr. 62.

Po levé straně Oharky vypíná se nad Vršovicemi Velký vrch
303 m n. m. Týž složen jest až na nejvyšší kupu z vrstev pásma IX.

22) Na fotogr. kopiích vojen. generalštábu (1:25000) je mlýn tento omylem
označen co „Obere-Můhle.“

TIPS ITP TĚ LSB

46

IV. Čeněk Zahálka:

Základ pásma IX. není tu pristupen, patrem jsou vrstvy třetihorní.
Není-li žádné dislokace od úpatí vrchu až k temenu pásma tohoto,
pak jest zde mocnost pásma IX. již značně veliká. Obnäsit (a to není
celá mocnost přístupná) 86:5 m.

Jdeme-li od severního konce Vršovic — od Sv. V
na sever až ku křížku,

Václava po cestě
dojdem na počátek Sochorovy rokle ve výši

asi 185 m n. m. Dle Sochorovy rokle až na vrchol Velkého vrchu

Pásmo IX.
(er

U krizku. Dolni okraj Sochorovy rokle.

taný a sesuty. Barva bílá, žlutá, červená, modrá a černá. Místy je
porcelanový jaspis struskovitý, místy v popel a písek rozpadlý.
Ořechy posázený. Jest možno, že ve hlubších polohách zakrývá pí-

skovce neogenové.

2715
Slintý jit šedý bez nápadného sádrovce à
Slinitý ji! žlutý se sferosideritem tmavorudým, "hnědý m, " Spi-
navě žlutým, obyčejně hlinitým s vrypem žlutým neb hnědým.
Sferosiderit v kyselině slabě šumí. Na povrchu zvětralý a změklý.
Někdy soustředně miskovitý, kulovitý .

Stinity jil šedý, dále od povrchu tmavší Obsahuje zlomky ya-

stropodü z limonitu

Slinitÿ jil velmi jemně glaukonitický, šedý místy žlutavý, dále od

povrchu s modravými skvrnami. Šádrovec na povrchu hojný
— Horri počátek rokle —

Slinity jil šedý, dále od povrchu tmavošedý, jemně glaukonitický.

S hojným sädrovcem .

Pevnější lavice slinitého jilu glaukonitického. šedého s tmavoše-

dými skvrnami. Vryp jest zelený od velkého množství glauko-
nitu. Na ložích hojně má sádrovec

Slinity jil tmavošedý s četnými jemnými rezavými tečkami po
limonitu. Velmi měkký, mokrý, s bílými co skamenělin.
S hojným sádrovcem .

Slinitÿ jil gastropodový zažloutlý neb modravý. S hojným sá-

drovcem. Místy koule limonitové a sádrovcové (z pyritu vzniklé)
Slinitÿ jil gastropodový šedý, slabě zažloutlý neb modravy. Ska-
meněliny z limonitu neb s bílou, vápnitou skořápkou uni
v präSek rozpadlou. Hojny sádrovec a limonit .

Slinity jil šedý neb zažloutlý s modravými skvrnami, dále od
povrchu modravý

Vápmitý ji šedý s tmavošedými do modra skvrnami a proužky,
místy i žlutavé a hnědé skvrny od U limonitu. Po-
měrně pevnější lavice . .

Slinitý jil modravý na povrchu v tenké střípky a pak v šedý ji
se rozpadávající . . Bártu
Hlubší vrstvy nepřístupny.

147

30

4

185 m n. m.

shledáme
Profil 101.
(Obr. 62.)
Vrchol Velkého vrchu 303 m n. m.
Neogen: Porcelanový jaspis (vypálený jíl třetihorní) v celině aneb ztrosko- }

©
(=

.
o

S
s

— 1 [oo

m
u 0.98

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 47

V souvrství IX. 1. jest:
Ostrea semiplana.

Souvrství IX. 4. je bohato skamenělinami, zejména gastropody.
Hmota skameňující jest limonit. Jsou tu:

Šupiny a kosti rybí v chomáčích.
Scaphites Geinitzi.

Baculites Faujassi.

Natica vulgaris.

Aporrhais sp.

a mnoho jiných špatně zachovalých.

Souvrství IX. 5. je též bohato gastropody a bakulity. Na po-
vrchu v limonit proměněné často se povalují. Jsou tu zejména :

Coprolithy.

Scaphites Geinitzi D'Orb. [L]
Baculites Faujassi (vh) [L]
Pleurotomaria sp. [L]

Natica vulgaris Reuss. (h) [L]
Solarium baculitarum Gein. [L]
Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) [L]
Aporrrhais megaloptera Reuss. [Jíl]
Ostrea [V] úlomky.

Spongii [V] úlomky.

V souvrství IX. 9. jest:

Ostrea semiplana Sow.
Inoceramus (Brongniarti).

V souvrství IX. 10. jsou úlomky gastropodů, zejména Aporrhaisů
z limonitu.

Ze souvrství IX. 5. a snad i IX. 4. v Sochorově rokli pocházejí
skameněliny, jež uvádí Frıö°®®) z rokle „Cernodoly“ nad Vršovicemi
u Loun, jež částečně sbíral p. učitel Feigel z Loun:

Osmeroides Lewesiensis Ag.
Pycnodus cretaceus? Ag.

Cladocyclus Strehlensis Gein.
Schlönbachia Germari Reuss.

-
d

33) Březenské vrstvy str. 2

IV. Cenék Zahälka:

Acanthoceras dentatocarinatus Róm.
Cosmoceras Schlönbachi Fr.
Scaphites Geinitzi D'Orb.
Scaphites auritus Fr.

Hamites bohemicus Fr.
Helicoceras Reussianum Gein.
Turritella acicularis Reuss.
Turritella multistriata Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Natica vulgaris Reuss.

Rissoa Reussi Gein.

Trochus Engelhardti Gein.
Guilfordia acanthochila Weinz. sp.
Solarium baculitarum Gein.
Aporrhais stenoptera Goldf.
Aporrhais megaloptera Reuss.
Aporrhais subulata Reuss.
Cerithium pseudoclathratum D’Orb.
Cerithium binodosum Röm.
Cerithium fasciatum Reuss.
Mitra Roemeri Reuss.

Cylichna cylindracea Gein.
Acteon doliolum Müll.

Capulus?

Dentalium polygonum Reuss.
Dentalium glabrum Gein.
Cardium semipapillatum Reuss.
Cardita tenuicosta Sow.
Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula pectinata Sow.
Pectunculus insculptus Reuss.
Arca undulata Reuss.

Arca striatula Reuss.

Modiola tetragonus? Reuss.
Pholadomya ?

Gastrochaena amphisbaena Gein.
Tellina concentrica Reuss.
Venus subdecussata Röm.

Venus laminosa Reuss.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 49

Corbula caudata Nilss.

Gervilia solenoides Defr.
Inoceramus Cuvieri Sow.
Pecten Nilssoni Goldf.

Pecten Dujardinii Röm.

Lima (granulata?) D’Orb.
Exogyra lateralis Sow.

Ostrea semiplana Sow.
Haplostiche.

Trochamina irregularis P. et J.

LeneSicka cihelna a Chlum.
Stráň pri SV. straně cihelny.
Profil 85. Obr. 54.

Již při pásmu VI a VII. křidového útvaru v Poohří zmínili
jsme se o nejspodnějších vrstvách pásma IX., které tvoří patro pásma
VIII. v Lenešické cihelně. Jsou to ony vrstvy, jež Reussovı již podnět
daly k vydatnému vyhledávání skamenělin. Sled jejich jest tento:

Temevo SV. stráně blíže Lenešické cihelny. 235 m n.m

šÍ 3. Slinitý jil gastropodový šedý na povrchu ve žlutou neb bělavou zem |
rozpadlý. Dále od povrchu mokrý. Na povrchu hojně pecek limo-
| nitu a sädrovce. Hlavni näleziste Březenských skamenélin . . . . 70 |
2. Slin glaukoncticky modravý v pevnější lavici . . . . . - . . 01
1 Slinity jl ústřicový šedý do modra, na povrchu rozpadly, modravě |
bilÿ. Däle od Da Bo Na povrchu hojně sádrovce se po-
ale . : SUN NL RUE ES 24200)

kladem: Päsmo VIII. 224 m n. m.

jj IX, nejspodnější část.

Souvrstvím IX. 3. není tu však ve směru vertikálném pásmo IX.
zakončeno, nýbrž stoupáme-li dle stráně na východ k vrcholu čedi-
čového Chlumu (jehož vrchol vypíná se 296 m n. m.), shledáváme,
že slinité jíly pásma IX. pokračují výš a výše a zakončují se na
této západní stráni Chlumu až u samého čediče ve výši 285 m n. m.
Vrstvy slinitého jílu jsou na povrchu zcela v zem rozpadlé, poseté
hojným sádrovcem. Blízko pod 285 m n. m. jest jíl místy i zažloutlý
jako ku př. v Březně. Hned pod povrchem je jíl všude mokrý
a mastný.

Poněvadž není na Chlumu pásmo IX. pokryto vyšším pásmem,
totiž X. pásmem zdejšího útvaru křidového, není vyloučena možnost,

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 1899. E

50 IV. Čeněk Zahálka:

že jest ještě mocnějším, než-li se tu jeví. O mocnosti zachovaných tu
vrstev pásma IX. nabýváme pojmu z rozdílu výšek nadmořských nej-
nižšího a nejvyššího bodu pásma IX.

285 m n. m.
224 m n.m.
61 m

při čemž ovšem předpokládáme, že mezi oběma body není dislokace
a nebéřeme ohled na poměry sklonu.

V souvrství IX. 1. jest:
Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea semiplana Sow. (h)
Textillarie.
Globigeriny.
Jehlice spongif.
V souvrství IX. 2. jest:
Craticularia vulgata Poč. (zř)
Achilleum rugosum Róm. (zř)
V souvrství IX. 3. jest:
Nautilus Reussi Fr. (vz) [L]
Ammonites sp. (zř) [L.]
Scaphites Geinitzi D’Orb. (zř) [L.]
Scaphites auritus Fr. (zř) [L.]
Hamites bohemicus Fr. (vz) |L.]
Helicoceras Reussianum Gein (vz) [L.]
Baculites Faujassi Lam. (vh) [L.]
Turritella multistriata Reuss. (zř)
Natica vulgaris Reuss. (h) [L.]
Trochus Engelhardti Gein. (h) [L.]
Turbo decemcostatus v. Buch. (h) [L.]
Rissoa Reussi Gein. (zř) [L]
Solarium Baculitarum Gein. (vh) [L]
Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) [L]
Cerithium Luschitzianum Gein. (vh) [L]
Cerithium fasciatum Reuss. (zř) [L]
Dentalium sp.
Inoceramus (Brongniarti Park.) (zř) [V]
Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz) (V)
Ostrea semiplana Sow. (zř) [*

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 51

Ostrea hippopodium Nilss. (zř) [V]

Spondylus spinosus Goldf. (zř) [V]

Ostrea frons Park. (vz) [V]

Terebratulina gracilis Schl. (zř) [V]
Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri) (vz) [V]
Parasmilia centralis Reuss. (zi) [L + V]
Mierabatia coronula Goldf. sp. (vz) [L]
Ventriculites angustatus Röm. (vz) [V +L]
Ventrieulites radiatus Mant. (vz) [L]
Pleurostoma bohemicum Zitt. (vz) [L]
Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. (z#) [L — V]
Achilleum rugosum Róm. (vz) [V]

Nad souvrstvím IX. 3. profilu 85. při cestě, která vede od ci-
helny do lomu blíže Hrádku, nalézají se
-Gastropodü zkyzovatělých, v limonit proměněných úlomky hojné.

Ostrea semiplana Sow. (h) [V]

Exogyra lateralis Reuss. (vz) [V]

Pleurostoma bohemicum Zitt. (zř) [V + L]

Revss °') určuje naše pásmo IX. mezi Lenešickou cihelnou a
Chlumem, jakožto „Plänermergel“ považuje jej za velmi podobný Lu-
žickému a praví oněm: „beherbergt ebenfalls sehr viele Peträfakten,

bei denen das Vorherschen der Schneeken vor den Bivalven noch

auffallender ist, als gewöhnlich. Nur finden sich meistens undeutliche

| Steinkerne.“ Seznam Reussovÿch skamenělin podáváme níže.

Roniseer *) počítá naše souvrství IX. 1 + 2. spolu s pásmem

VII. ku svému Unterer Plänru, jak jsme se o tom již zmínili při
| pásmu VIII. a vrstvy pásma IX. nad IX. 2. spočívající nazývá Ba-

1

|

hi
|

kuliten-Schichten, kterýmžto jménem vyjadřuje tytéž vrstvy co Reuss
slovem „Plänermergel“. Píše*“): „mit einem Fusse steht man noch

| auf den Thonen mit Scyphia subseriata und Ostrea sulcata (naše

„IX. 1--2.), mit dem anderen unter lauter verkiesten Bakuliten, Am-

| moniten, Rostellarien, Trochoideen und einer Menge anderer Men
| kurz man hat den sogenannten Gault von Reuss vor sich, mit stau-
‚nenswerthen Petrefakten-Reichthum. Die Petrefakten am Fusse des
| Ranai-Berges sind alle verkiest, stimmen aber mit denen am Eger-
‚ Uier bei Postelberg bis in's Einzelnste überein.“

3) Die Kreidegebilde str. 55.
99) Beiträge str. 650.
36) Tamtéž str, 652.
Ar

52 IV. Cenék Zahälka:

K poslední větě připomínám, že se co do stáří liší oba hori-
zonty též co do způsobu zachování skamenělin a z části i co do ska-
menělin. Ovšem mají hlavní vodící skameněliny společné a náleží oba
k pásmu IX.

Roniscer ?”) uvádí následující zkameněliny:

Ammonites Cottai, Germari, bidorsatus, Rothomagensis, Decheni.

Hamites plicatilis, attenuatus.

Turrilites.

Nautilus.

Baculites anceps.

Rostellarien.

Pleurotomaria sublaevis, funata.

Natica vulgaris.

Litorina rotundata.

Turbo coneinus.

Pleurotomaria Roemeri.

Solarium decemcostatum.

Actaeon elongatus.

Cerithium fasciatum, reticulatum.

Turritella multistriata.

Trochus onustus.

Corbula caudata.

Venus lamellosa, pentagona.

Nucula impressa, pectinata, semilunaris, producta.

Cardita corrugata.

Tellina concentrica.

Arca undulata, striatula.

Terebratula pumila.

Scyphia angusta.

Astraea.

Oxyrhina Mantelli, angustidens.

Foraminifera u. a.

Gunsen *) zmiňuje se též o nejspodnějších vrstvách našeho
pásma IX. u Lenešické cihelny. Nazývá je Priesener Schichten a po-
čítá je ku svým Baculitenschichten čili Oberer Quadermergel čili Oberer
Plänermergel. To jest naše souvrství IX. 3. i vyšší. — Souvrstvi
mižší IX. 1.—+ 2. počítá GůmBEL spolu s jinými vrstvami, které z části

97) Tamtéž str. 653.
38) Beiträge str. 527, 528.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

O1
v

ku vyššímu oddělení našeho pásma VIII. náleží (viz náš obr. 55.)
z části ku pásmům X. a IX. ku svým Hundorfer Schichten. GunBLovi
nebyla totiž známa dislokace, která má svou rozsedlinu v Lenešické
cihelně, nepřihlížel též k různosti horizontů po obou stranách cihelny
(viz obr. 55.) a pomísil v jedno pásmo svrchní část pásma VIII. se-
verně od dislokační rozsedliny a pásmo X. a IX. jižně od dislokační
rozsedliny. Jest pak profil vrstev, vztahujících se k Lenešické cihelně
u GumBLA tento:

1. Priesener Schichten an den Gehängen und in zahlreichen
Wassergräben 'reichlich entblösst, bestehend aus duukelfarbigen, leicht
verwitterndem Mergel, mit zahlreichen durch Zersetzung von Schwefel-
kies entstandenen Brauneisensteinkerne zahlreicher organischer Ein-
schlüsse, namentlich von Gastropoden, sehr zahlreichen Baculiten,
Scaphiten (Ammoniten) neben Gypskrystallen. Die Schichten ent-
sprechen in Allem genau den am De ne. auf-
geschlossenen Lagen bei Priesen . . . . 80’

2. unmittelbar unter dem dunklen Mergel folst eine dünn:
geschichtete Lage von Mergelkalk mit Glaukonitkörnchen und

Drmeagsemiplana 1: ... oh. men ne TK
3. darunter icon bröcklicher, z. Th. fester Mergel
ellenmitnOckerstreifen: „..,..... . 2% “2.20. ce ll

4. fester, schiefriger Mergel BE: zal

5. weicher weisslicher Mergel čenoollagerna mi festen
Kalkbänken . . . . O DŮL

Die Schichten 3., M nd! Bl enthalten die aaa der Hundorfer
Schichten, darunter am häufigsten: Ostrea semiplana; Rhynchonella
plicatilis; Rhynchonella Cuvieri; Terebratula semiglobosa, Terebratu-
lina chrysalis u. A.

Následují vrstvy GumBLovy 6., 7., 8 (viz naše pásmo VIII. v Po-
ohří), jež považuje GumBEL za Malnicke vrstvy.

Gümsez určil vrstvy tohoto svého profily Lenešického následu-
jícím způsobem:
Priesener Schichten.

Hundorfer Schichten.

|

|

au

(

|

)
6.
ji Mallnitzer Schichten.

54 IV. Čeněk Zahálka:

Srovnáme-li vrstvy tyto s našimi pásmy, obdržíme následující
přehled:

Gůmbel Zahálka |
Priesener Schichten vl 3. a vyšší |
ER an | i IX.
2 12 |
Hundorfer Schichten >

4 | VII 22103 ee

Mallnitzer Schichten | VITRE

Z GunsLovvcHh vrstev 2, 3, 4, 5, jež GumBEL za Hundorfer
Schichten považuje (to jest za naše pásmo X.) a znichž 0 3, 4. a 5.
praví, že obsahují faunu Hundorfských vrstev, mají faunu Hundorf-
ských (Hudcovských) vrstev pouze ony, jež náleží našemu pásmu X.
v nálezisku poznamenaném písmenem © na našem obr. 55. a 54. (si-
tuační plán).

GumBEL nevěděl o dislokační rozsedlině přerušující vrstvy v Le-
nešické cihelně, nepovšimnul si, jak u pece Lenešické cihelny přichá-
zejí ve styk zcela nestejné horizonty (ku př. X., VIIL 1.) lišící se
od sebe fysikálně, petrograficky i palaeontologicky (viz obr. 55.), ne-
posoudil mocnost vrstev pásma IX. a X. od Poustky až do Lenešické
cihelny, sice by je nebyl mohl vřaditi mezi jeho mylně určené Wall-
nitzer Schichten (naše VIII. 1. na obr. 55.) a mezi jeho Priesener
Schichten (naše IX. 3. na obr. 55.), kde leží naše vrstvy VIII. 2 +3 +4
a IX. 1 2 (viz též obr. 54).

Krejčí **) posuzoval vrstvy našeho pásma IX. u Lenešické ci-
helny tak jako Gunser. Píšeť: „ ..pod jižní patou čedičové homole

39) Studie str. 59., obr. 11.

Pásmo IX. — Březenské — kridového utvaru v Poohří, B

Ranné u Lenešické cihelny pozoruje se opět řasák s naloženými na
něj opukami Teplickymi a slíny Březenskými.“ Na obr. 11. svých
Studií znázorňuje pořádek vrstev stráně u cihelny rovněž tak:

Březenské vrstvy.
Teplické vrstvy.
Malnické vrstvy.

Fnró*") určuje naše souvrství IX. 3. u Lenešické cihelny jakožto
Březenské vrstvy a myslí, že Březenské vrstvy jeho u Lenešické ci-
helny spočívají na Teplických vrstvách (na pásmu X.). Dokázali jsme
již při pásmu VIII., že ony vrstvy u Lenešické cihelny, které má
Fri za Teplické vrstvy, nejsou Teplickými vrstvami čili naším pásmem
X, nýbrž že to jsou vrstvy náležející našemu pásmu VIII. a nejspod-
nějším vrstvám 1--2 pásma IX. (viz náš obr. 54)

Z našeho souvrství IX. 3. uvádí Frıö a Reuss tyto skamenëliny :

Fnrč: Reuss :
Belemnites sp. (Phragmaconus a Haifischzähne.
úlomky).
Nautilus Reussi Fr. Ammonites splendens Sow. affin.

Schlönbachia Germari Reuss sp.

Placenticeras D'Orbignyanus Gein.

Phylloceras bizonatus Fr.

Pachydiseus peramplus Mant. juv.

Scaphites auritus Fr. Scaphites aequalis Sow.
Scaphites Geinitzi D’Orb.

Hamites verus Fr.

Hamites Geinitzi Fr.

Helicoceras Reussianum Fr.

Baculites Faujassi Lam. (var.

bohem. Fr.)
Turritella Leneschicensis Weinz. Aptychus cretaceus v. Münst.
Turritella multistriata Reuss. Turritella multistriata Reuss.

Turritella acicularis Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Scala decorata Gein.

Scala Philippi Reuss.

Natica Gentii Sow.

40) Březenské vrstvy. str. 25., 26.

56 IV. Čeněk Zahálka:

Natica vulgaris Reuss.
Natica acutimargo Róm.
Rissoa Reussi Gein.

Turbo decemcostatus v. Buch.
Trochus Engelhardti Gein.
Solarium baculitarum (ein.
Xenophora onusta Nilss.
Aporrhais stenoptera Goldf.
Aporrhais Reussi Gein.
Rapa cancellata Sow.
Fusus Nereidis v. Münst.

Cerithium pseudoclathratum D’Orb.

Cerithium fasciatum Reuss.
Cerithium binodosum Röm.
Cancellaria seulpta Reuss.

Neptunea Leneschicensis Weinz.

Mitra Roemeri Reuss.
Cylichna cylindracea Gein.
Acteon ovum Duj.

Acteon doliolum Müll.
Acteonina lineolata Reuss.
Dentalium polygonum Reuss.
Cardita tenuicosta Sow.
Astarte acuta Reuss.
Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula pectinata Sow.

Arca striatula Reuss.
Modiola tetragonus Reuss.
Tellina concentrica Reuss.
Ostrea frons Park.

Exogyra lateralis Nilss.
Parasmilia centralis Mant.

Trochocyathus Harveyanus. M.

Ventriculites angustatus Röm.

Natica vulgaris Reuss.

Trochus sublaevis Gein.

Rostellaria Parkinson. Mant. (vh)

Dentalium polygonum Reuss.

Corbula caudata Nilss.

Cardita corrugata Reuss.

Nucula truncata Nilss.

Nucula producta Nilss.

Cucullaea undulata Reuss.

Cucullaea striatula Reuss.

Avicula pectinoides Gein.

Inoceramus latus Mant

Pecten membranaceus Nilss.

Ostrea minuta Röm.

Ostrea lateralis Nilss.

Cytherina complanata Reuss.

Cytherina asperula Reuss.

Nodosaria annulata Reuss.

Nodosaria (Dentalina) gracilis
D’Orb.

Nodosaria Lorneiana D’Orb.

Globigerina cretacea D’Orb. (vh)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Qt
=]

Bulimina ovulum Reuss.
Rotalina nitida Reuss.
Robulina Comptoni Sow.

Farč *") píše: „Druhy v Lenešicích nasbírané pocházejí z úrovně
gastropodové vrstvy březenského profilu. Zkyzovatělé skameneliny
i tam někdy přicházejí, kdežto u Lenešic jsou pravidlem. Jádro Le-
nešických skamenélin tvoří neporušený kyz, kdež zevní vrstva pro-
měna jest v hnědel a časem 1 skvostně doužkuje.“

K tomu připomínám, že horizonty gastropodové u Lenešic a
v Březně nejsou stejnodobé. V Lenešicích jest starší, náleží spodním
vrstvám pásma IX., v Březně je mladší, náleží ku vyšším vrstvám
pásma IX. (Viz naše pásmo IX. v Březně.)

Friè poznamenává ku svému seznamu skamenělin z Lenešic:
„Mimo tyto druhy, zcela jistě z Březenských vrstev pocházející nale-
zeny v materialu sebraném také druhy, náležející hlouběji ležícím Te-
plickým vrstvám:

Ostrea semiplana.
Terebratulina rigida.
Magas Geinitzi.
Rhynchonella Cuvieri.“

K tomu poznamenávám, že Ostrea semiplana se vyskytuje nejen
hojně ve vrstvách IX. 1. a 2. ale i v IX. 3., tedy i v gastropodovém
horizontu Lenešickém. Terebratulina rigida (gracilis) jest místy v Bře-
zenských vrstvách (pásmo IX.) u Lenešic velmi hojná a i u Lene-
šické cihelny se vyskytuje dosti často. (Viz náš seznam skamenélin
ze souvrství IX. 3. i v následujících profilech pásma IX. v blízkosti
Lenešické cihelny a j.)

JAN‘) píše: „... in den Sammlungen unserer Anstalt be-
finden sich von dieser Localitát“*) ausser den von WFkrrscH namhaft
gemachten Formen noch:

Pleurotomaria sublaevis Gein.
Turbo subinflatus Reuss.
Cerithium Luschitzianum Gein.
Venus pentagona Rss.

41) Tamtéž str. 26.

41) Einige Beiträge. Str. 148.
#2) Lenešická cihelna.

no) Mame z

58 IV. Čeněk Zahálka:

Arca undulata Rss.
Trochocyathus conulus Phil. sp.“

O poznámce Friöovi, že v sebraném materialu od Lenešické
cihelny nalezeny též Ostrea semiplana, Terebratulina vigida, Magas
Geinitzi a Rhynchonella Cuvieri, jež náležejí dle Fnrče hlouběji le-
žícím Teplickým vrstvám, vyslovuje se Jaun'”) takto: „Diese von
Ferrscx Citirten Formen gehören zwar zu den sogenannten Teplitzer
Leitfossilien, sie können aber ebenso gut auch in den Priesener
Schichten gesammelt worden sein (wie es z. B. bei meinem obigen
analogen Teplitzer Formen von Klein-Kahn, Neugründel ete. ganz sicher
der Fall ist), worauf man aus der Äusserung Frrrscn’s (den Teplitzer
Schichten angehören“) eventuell auch schliessen könnte.“

Také na jiných stranách vrchu Chlumu nalezäme všude od
úpatí vrchu až k čedičovému temenu slinité jíly pásma IX. Sedlo
mezi Chlumem a Rannou, kde rozbíhají se cesty do Zájezdu (ovčína),
do Ranné (obce), do Hrádku a do Lenešické cihelny, má výšku
259 m n. m. Od toho bodu na jih tedy do výše, směrem ku temeni
Chlumu je panské pole (kníž. Švarcenberka), které se prostírá až ku
280 m n. m. V tomto poli vyskytují se též zkameněliny v limonit
proměněné význačné pro gastropodové horizonty pásma IX. Nejobyčej-
nější jsou tu jádra od Aporrhatsů a Amorphospongia rugosa S vel-
kými krystaly sádrovce.

Po severovýchodních svazích Chlumu všude pod 285m n. m.
jest slinitý jíl šedý pásma IX. Dále od povrchu bývá tmavší do
modra. Sahá až k samému úpatí při ovčínu Zäjezdu, při němž též
ve stráních okolních limonitové zkameněliny gastropodü a bakulitů
nalézti lze. Poněvadž úpatí Chlumu u Zájezdu je ve výši 210 m n. m.,
slinitý jíl při vrcholu Chlumu 285 m n. m. zdá se, že mocnost pásma
IX. bude tu blízka rozdílu obou výšek:

285 m n. m.
210 m n. m.
15 m

nehledíme-li ku sklonu vrstev a nejsou-li ve stráni dislokace. Vrstva
za vrstvou tu ovšem přístupny nejsou.

Při cestě od Zájezda ku vytknutému již dříve bodu 259 m n. m.
mezi Chlumem a Ranou jsou též ve slinitých jílech pásma IX. úlomky
limonitových zkamenělin. Všude povalujf se sádrovce, limonitové
váleéky a pecky hojně. Uvádím odtud zejmena:

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 59

Aporrhais stenoptera Goldf.

Také na jižním úpatí Ranné nad ovčínem Zájezdem vystupují
holá místa šedého slinitého jílu pásma IX. nad 210 m n. m. obsa-
hující skameněliny limonitové jako všude jinde v gastropodových hori-
zontech. Po různu vystupuje pak slinitý jíl pásma IX. i ve vyšších
polohách až skorem ku čediči Ranné do výše 300 m n. m.

Jak jsme již u profilu 85. při Lenešické cihelně uvedli, pova-
žoval RomixcER naše pásmo IX. čili jeho Bakuliten-Schichten za mladší
nežli pásmo X. čili jeho Pläner. To samé praví 0 pásmech těchto
u Zäjezdu‘‘): „Über diese Thone weg geht man rings um den nie-
deren Basalt-Kegel, hinter welchem der Sagesthof liegt; dort ange-
kommen wird man gleich unter den Bakuliten-Schichten den Pläner
vorkommen sehen, der dort auch sehr thonig ist, aber durch das häufige
Erscheinen von Terebratula gracilis, Terebratula plicatilis, Terebra-
tula carnea, Spatangus cor anguinum und Inoceramus Brongniarti
sich zu erkennen gibt: zwar liegen neben diesen Muscheln auch noch
verkieste Bakuliten u. s. w.; aber man sieht wohl, dass diese von
oben herabgeschwemmt sind, wo sie in Menge vorkommen, ohne dass
auch bei ihnen die eben genannten Terebrateln sich finden liessen.
Diese Überlagerung des Pläners durch die Bakuliten-Schichten lässt
sich von hier an deutlich verfolgen bis hinüber zur Strasse von
Laun nach Kosel.“

Ohledal jsem zevrubněs tráně kol. Zájezdu, o nichž tuto Ro-
MINGER jedná, neshledal tam ale nikde Bakulitové vrstvy (pás. IX.)
na Plánru (čili pásmu X.) s Terebratula semiglobosa spočívati. Je tu
týž omyl jako u Lenešické cihelny, kde též geologové Bakulitové
vrstvy nad Teplické vrstvy kladli (viz tam i profil náš na obr. 55.).

Poustka u Lenešic.

Ve čtyry metry vysokém břehu potoka Hradeckého u Poustky
a zašlého mlýna shledáváme se opět s vyššími vrstvami pásma ÍX.,
které pokračují 1 výše nad cestou Lenešickou a ku dráze dle cesty
ku kříži (cota 194 m). Je zde tento

+) Beiträge zur Kenntniss etc. str. 652.

60 IV. Cenék Zahälka :

Profil 102.
(Obr. 66. a 55.)

Vrchol stráně nad cestou Lenešicko-Břvanskou 1986 m n. m.

Slinitý ji šedobílý s modrým! skvrnami . . CT
Coprolithovy glankontický vápnitý slin šedý nz zažloutlý s mo-
dravými skvrnami. S četnými partiemi jemnými limonitu, pro-
měny to po pyritu. Na povrchu zbelä. Upomína nás na Copro-
lithové vrstvy od Koštic, Volenic a Pátku, které též do nejvyš-

ších vrstev pásma IX. vloženy byly . . . . 0"1

2. Slinitÿ jíl tmavošedý do modra, s četnými jemnými tečkami li-
monitu (zvětralé to zbytky po zkamenělinách pyritových). S pe-
ckami pyritovými často v limonit a sádrovec proměněnými. . . 65

—— Cesta Lenešická —

1. Slinitÿ jil tmavošedý do modra, na povrchu větráním šedý neb
žlutavy. Má hojné pecek pyritových, které zvětrávají na po-
vrchu a rozkládají se v limonit a sádrovec. Posledního se hojně

ji všude povaluje: 2314402 er a NE CORNE 55 |

=

Pásmo IX.

Hladina Hradeckého potoka u Poustky a zašlého mlýna. 1845 m n. m.

Ve vrstvách IX 1. jest:

Ostrea semiplana Sow. (h)
Exogyra lateralis Reuss,

Ve vrstvách IX 2. jest:

Inoceramus (bezpochyby Brongniarti).
Flabellina cordata Reuss. (vz)

V lavici IX 3.

Coprolithy hojné. Shodují se s oněmi z Coprolithové vrstvy
u Koëtic, Volenie a Pátku.

Ulomky misek od Inoceramus (bezp. Brongniarti).
Cardita tenuicosta Sow.

Ve vrstväch IX 4. jsou:

Supina Cladocyclus Strehlensis.
Terebratulmna: gracilis Schloth. (h)
Exogyra lateralis Reuss.
Ventriculites sp.

Úlomky zoubků rybích.

Ku řadě dislokačních rozsedlin, jež uvedli jsme v krajině mezi
Břvany a Lenešicemi, druží se zde u Poustky dislokační rozsedlina,
kterou vyobrazujeme na obr. 65. (r). Při cestě Lenešicko-Břvanské
u Poustky jest ve slinitojilovitém břehu cesty, ve stráni 8:6 vysoké,
směrem od SZ. ku JV., přístupná rozsedlina dislokační směrem SV.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 61
Stran jilovitá táhne se tu od SZ. ku JV. Rozsedlina jest ponékud
šikmá a zkřivená. Po SZ. straně její jsou známé vrstvy 2., 3. a 4.
pásma IX., jež jsme popsali v profilu 102. a vyobrazili na obr. 66.
1 55. Po JV. straně rozsedliny jsou však vrstvy. slinito-jilovité,
náležející sice též ku pásmu IX., avšak jiného stáří, nesouhlasné
s vrstvami po straně SZ. Take jsou vrstvy po JV. straně při samé
rozsedlině ohnuté. Rozsedlina sama jest as 10cm mocná a vyplněna
rozdrceným slinitým jílem přilehlých vrstev.

U Lenešické cihelny.
(Strana jižní „C.“ na obr. 55.)

Tytez slinité jíly co IX 4. v profilu 102. u Poustky naleznem
pod samým pásmem X. na malém kopečku při jižní straně Lenešické
cihelny. (Obr. 55.) Přijdeme k nálezišti tomu jdouce na SV. dle meze
polní od křížku (kota 194 u Duchcovské dráhy) blíže Poustky. Tu
najdem

Terebratulinu gracilis Schloth. (vh)

Ostreu hippopodium Nilss., obyčejně přirostlou na miskách od
Inoceramus Brongniarti Park.

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Zde je následující

Profil 103.
(Obr. 55. c.)

Vrchol kopečku při jižní str. Lenešické cihelny; as 218% n. m.

Pásmo X. Vépnité slíny šedé do modra na povrchu rozpadlé s Terebratulou
semiglobosou. Ve pou plne nn El NE a kuliček
na povrchu ... AO

Pásmo IX. Slinité jily Tedobilé dále od nov šedé S node ni skvrnami,
s hojnými Terebratulinami gracilis. Jen do malé hloubky přístupné.

62 IV. Čeněk Zahálka:
Profil 104.
(Obr. 64.)

Vrchol stráně. 220 m n. m.
(3. Slinité jily zažloutlé neb šedé

ul do modra s hoj. limonitem . 75

S | 2. Stinite jíly zažloutlé neb šedé =

=) do modra s hoj. limonitem a ct

2| sädrovcem . 3:0 |:

| 1. Slinitý ji zažloutlý | s modra- |
vými skvrnami . . . 0

Nepristupné vrstvy v polich .

| Stopy sliniteho vápence spongio-
vého ous se s VIIL 2

| Prof 85.400 .10

2025 m n. m.

{ 7. Nepřístupné vrstvy )
v polích... „45
6. Slimitý ji tmavošedý
do modra se světlej-
šimi skvrnami se ska-
menělinami v limonit
proměněnými . . . 30
—— Dráha. Stráž. d. č. 83. —
5. Slinité jily na povrchu {
šedé . A IG QE
— Bivanska cesta. — |

Pásmo IX.
u m
BUI[POSZOW

4. Slinité jily tmavošedé
do modra. Na po-
vrchu světlejší, za-
žloutlý. Má hojně py-
ritu, který se na po-
vrchu v limonit neb

J sádrovec proměňuje . 45 |

Hradecký potok u zašlého mlýna blíže Poustky. © 1845 mn. m.

V souvrství IX 1. jest:

Ostrea semiplana Sow. (vh)
Pleurostoma bohemicum Zitt. (vh)
V souvrství IX 3. jest: |
Ostrea semiplana Sow. (h)
Posud neurčená spongie. (vz)
Tři metry pod nejvyšším bodem tohoto souvrství (ve výši 217 m
n. m.) vyskytuje se:
Terebratulina gracilis Schl. (vh)

Ostrea semiplana S-ow. (h)
Ostrea diluviana Linné. (vz) staré indiv.

Pásmo IX. — Březenské — křidového ütvaru v Poohří. 63

-V souvrství IX 4. jest:

Ostrea semiplana Sow. (h)
Exogyra lateralis Reuss. (zř)

V souvrství IX 6. jsou v břehu nad dvorkem strážního domku
zlomky skamenělin obyčejně v limonit proměněných.

Scaphites sp. [L]

Baculites sp. [L]

Cerithium sp. [L] |

Solarium (Pleurotomaria) Baculitarum Gein. [L]
Inoceramus Brongniarti Park. [V]

Exogyra lateralis Reuss. [V]

Ostrea sp. [V]

Stran v Tresku.

Od Nového dvora a Poustky tähne se strän slinito-jilovitä
pásma IX. na jih ku hajnovně Třešku a dále až ku silnici Lenešicko-
Postoloprtské „U Kláštera“. Je to stráň, kterou druhdy omývala
Oharka nežli si našla nynější své řečiště mezi Postoloprty a Leneši-
cemi. Temeno stráně pokrývá diluviální, starý štěrk Oharecký, výše
však ku západu, dále od stráně, je pásmo IX. pokryto vrstvami neo-
genovými z nichž vybírá se tu i hnědé uhlí.

Rozdíl petrograficky mezi vrstvami pásma IX., které ve Třešku
vychází není žádný odkryjeme-li vrstvy dále od en Na povrchu
lze rozeznati vrstvy v tomto

Profilu 105.

Temeno stráně v ee

Diluvium. Oharecký Slörk starší, ee ES křemen, čedič, rulu šedou ©
a rulu červenou . . . 8m

Slinity ji šedý, zvětralý, z \ kamene části name bayern OK)

Slinity jil gastropodový tmavošedý. Fou I P z limo-
mu TOME NIUE ONE s ae)
o 2108)

4
| 3. Slinitÿ jil gastropodový šedý, při rozsedlinách okrové žlutě zbarven . 55
2;
| 1. Nepristupne vrstvy, porostem ukryté 5

Cesta pod hajnovnou Treskem.

Vrstvy jílovité mají tu na povrchu hojně sádrovce zvláště také
na trhlinách a ložích. Ač jsem neměl příležitost po větší dobu zka-

64 IV. Čeněk Zahálka:

menělin v nich vyhledávati, přece jsem poznal, že jsou vrstvy t+ 0-
haty skamenělinami.

Ve vrstvách IX 2. jsou:

Aporhais stenoptera Goldf. (h) [L] ,
Natica vulgaris Reuss. (h) [L]

Turritella multistriata Reuss. (zř) [L]

Cardium semipapillatum Reuss. !vz]

Leda producta D'Orb? (h)

Pecten Nilssoni Goldf. (zř)

Ve vrstvách IX 3. jsou:

Helicoceras armatus D'Orb. (vz)
Schlönbachia Germari Reuss. (vz)
Turritella Noegerathiana Goldt. (vz)
Aporhais subulata Reuss. (zř)
Pecten Nilssoni Goldf. (zř)

Stráň „U Kláštera“.

Po silnici z Lenešic do Postoloprt přijdem k rohu stráně, která
se sem od Nového Dvora táhne. Sluje „U Kláštera“. Skládá se ze
samých jílů slinitÿch. u nichž velké rozmanitosti není, poněvadž stráň
jen 825 m výšky má. Poznáváme tu tytéž vrstvy jako byly IX 6.
a IX 7. v protější stráni nad Březnem. Sestrojil jsem tu následující

Profil 106.

Vrchol stráně u Kláštera, při silnici Postoloprtské.
Ormice, v níž hojně štěrku diluviálního je roztroušeno . . . . . . . . „25m

2. Slinitý jil gastvopodový šedý s nádechem do žluta, s tmavšími mo-
dravými skvrnami a s rezavými tečkami limonitickými. Na povrchu

se sádrovec povaluje. Shoduje se se souvrstvím IX. 7. v Březné .5'0 m
4 1- Šlimlý ji šedý neb tmavošedý s* žlutými skvrnami limonitickymi.
Velmi jemně glaukonitický. Skameněliny jsou potažené limonitovým
povlakém aneb pense jn bee nein Na povrchu se pova-

ý luje sádrovec . . . . ee ER o o 04) 0

Silnice z Lenešic do Postoloprt.

Pásmo IX.

V souvrství IX 2. jsou:

Osmeroides divaricatus Gein. (vz)
Scaphites Geinitzi D'Orb. (h)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 65

Hamites sp. (vz)

Baculites Faujassi Lam. (h)

Turbo decemcostatus v. Buch. (zř)
Aporhais sp. (h)

Nucula semilunaris v. Buch. (h)
Cardium semipapillatum Reuss. (vz)
Inoceramus planus v. Můnst. (vz)
Pecten Nilssoni Goldf. (h)
Micraster ?

Cristellaria rotulata D’Orb.

Brezensky vrch.

Při východním konci obce Března odkryty jsou velmi pěkně
vrstvy pásma IX. v holé stráni Březenského vrchu od řeky Ohře až
téměř ku vrcholu jejímu. Vrstvy tyto náleží hornímu oddělení pásma
IX. Spodní oddělení pásma IX., které jsme viděli u Lenešické ci-
helny aneb v dolní části Velkého vrchu u Vršovic, padá tu pod
Oharku. Nejvyšší vrstvy jílovité na vrcholu Březenského vrchu snad
jsou neogenové; nad nimi spočívají již vypálené jíly v podobě porce-
lanitu. Také tu nechybí škváry, písek a popel jako jsme viděli jinde
po levé straně Oharky.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1399. 5

66 IV. Čeněk Zahálka:

Profil 107.
(Obr. 63.)

Vrchol Březenského vrchu nad Oharkou 231 m n. m

3. Porcelanjaspis. Vypálené jíly: třetihorní v troskách rozmetané barvy |.
bílé, žluté, modré, fialové a červené. es v n strusek neb
4 popel.. SEE un lt > . 2:0
en to Be ar EBERLE RAS Re LE: | ANNEES
{ 1. 6:0
{

us G.GT

Jil žlutý a šedý

Slinitý jil gastropodový zažloutlý a tmavošedý . . . . . . 78 až 79

Slimitý jil žlutavý, šedý neb modravý ere 5. Na povrchu jeho

všude se sádrovec povaluje . . . . . 60
5. Slinitÿy jil poněkud pevnější, šedý, misty s tmavšími skvrnami neb

modravý, dále od povrchu tmavomodrý. Na povrchu se z počátku

v peckovité kusy odděluje. V trhlinách i na ložích desky SOE

až 3 cm tlusté. Dosti skvrn po limonitu. Velmi jemně olaukonitický .

9
8. Slimitý ji zažloutlý a tmavošedý s koulemi sferosideritu od 02 do 0:1
7
6
|

A 4. Slinitý Jil glaukonitický šedý s tmavšími skvrnami střídá se s tmav-

o šími vrstvami. Glaukonit velmi jemný. Na povrchu sádrovec. . . 40
al 3. Slinitÿ jil glaukonitickj; poněkud pevnější, tmavošedý do zelena,
un
3
Au

u 9.08

s tmavšími skvrnami dále od povrchu tmavší. Na povr chu z počátku
v pecky se rozpadává. Sädrovec v trhlinách tvoří no, až 1 cm
tlusté. Velmi; glaukoniticky 4281020200 0. „u... en. enger 20350

Vozovä ta

2. Slinity ji glaukonitický tmavošedý, poněkud zarezavely od četných
žlutých a hnědých skvrn vodnat. kys. železitého. Dále od povrchu
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. Pevnější poněkud než 1.. . .30

1. Slinitý jil velmi měkký, tmavomodrý s četnými kousky pyritu, jenž
snadno větrá a pukání horniny způsobuje, Na trhlinách i v ložích
hojně jemných krystalků sádrovce. ar Roman, se ue

{ v pecky a pak v prach. . . . : : EJ

Hladina Ohře 179-9

Pisčitoslinitý jil poněkud pevnější žlutý aneb šedý Sie . 45 |

Koule sferosiderovité z vrstvy IX8. mají velikost ořechu až hlavy.
Bývají často soustředně miskovitého složení. Často se misky sfero-
sideritu co do barvy střídají, tmavočervená s tmavošedon, hnědou
neb žlutou. Někdy má jádro pevné, někdy práškovité.

Po dvoudenním vyhledávání, nalezl jsem v jednotlivých sou-
vrstvích následující skameněliny :

V souvrství IX1:

Inoceramus (Brongniarti) zlomky. (h)
Pecten Nilssoni Goldf. (h)

Skořápky skamenělin v tomto souvrství jsou v bílý práškovitý
uhličitan vápenatý rozpadlé.

V souvrství X2:

Baculites Faujassi Lamk.

Pásmo IX — Brezenské — křidového útvaru v Poohří. 67

Nucula pectinata Sow. (h)
Inoceramus sp.

I zde bývají skameněliny na povrchu bílé.

V souvrství IX3:

Acteon ovum Dujard. (vz)

Geodia gigantea Poč. (vh) jehlice.

V souvrství IX4:

Hamites bohemicus Fr.

Baculites Faujassi.

Aporhais sp.

Natica vulgaris Reuss.

Nucula seminularis v. Buch. s bílým vápnitým práškovitým
povlakem.

Venus parva Sow.

Ostrea semiplana Sow.

Ostrea (cf. Wegmanniana D'Orb. ?)

Serpula sp.

as]:

V souvrstvi IX5:

Hamites bohemicus Fr.

Aporhais sp.

Natica vulgaris Reuss.

Pecten Nilssoni Goldf.

Inoceramus Brongniarti Park., mládě.

Nucula semilunaris v. Buch., s bílým vápnitým povrchem.
Exogyra lateralis Reuss.

V souvrství IX7: jsou skameněliny četné buď z jílu neb s po-
vlakem limonitovým aneb s bílým vápnitým.

Osmeroides divaricatus Gein. (vz)
Chomáče šupin a kostí rybích. (zf)
Scaphites Geinitzi D'Orb. (zř)
Baculites Faujassi Lamk. (též z limonitu) (h)
Turritella acicularis Reuss. (zř)
Natica Gentii Sow. (vz)
Natica vulgaris Reuss. (zř)
Trochus Engelhardti Gein. (zř)
Turbo decemcostatus v. Buch. (zï)
5*

68 IV. Čeněk Zahálka:

Aporhais megaloptera Reuss. sp. (h)
Aporhais Reussi Gein. sp. (vh)
Acteon ovum Duj. (vz)

Dentalium glabrum Gein. (zf)
Cardium semipapillatum Reuss. (zř)
Nucula semilunaris v. Buch. (zř)
Tellina concentrica Reuss. (vz)
Avicula Geinitzi Reuss. (vz)

Lima pseudocardium Reuss. (vz)
Inoceramus Brongniarti Park. (zř)
Vola quinquecostata Sow. sp. (vz)
Pecten Nilssoni Goldf. (zř)

Ostrea hippopodium Nilss. (zř)
Ostrea diluviana Linné. (vz)
Micraster de Lorioli Nov. (vz)
Spongie neurčená.

Nodosaria Mayeri Per. (zř)

Seguoia Reichenbachi Gein. sp.

Ze souvrství IX9: kde skameněliny jsou vzácny, mám:
Micraster de Lorioli Nov. (vz)
Hemiaster Regulusanus D'Orb. (vz)

Velkou důležitost pro naše stratigrafickä studia má porovnání
vrstev pásma IX. v Březně a z Velkého vrchu nad Vršovicemi. Na-
vštivíme-li obě náleziště brzy po sobě a srovnáme horniny vrstev:
hned poznáme souhlasné vrstvy. Jsou to zejména glaukonitické vrstvy
a vrstva sferosideritová, jež nás brzy ve srovnávání vrstev orientují.
Z tohoto srovnání však následuje, že vrstvy slinitých jílů pásma IX.
v Březně, čili Přezenské vrstvy KRrjčíHo a Friče v Březně patří ku
vyšším vrstvám Březenského (IX.) pásma a že se tudíž u hladiny
Ohře v Březně ještě neukončují, nýbrž jdou ještě hluboko pod hla-
dinou Ohře. Proto se také nemohou nalézati, jak Krejčí uvádí“),
Teplické vrstvy v Březně pod Březenskými, vždyť dle našich vý-
zkumů není pásmo X. čili Teplické pod IX. čili Březenským, nýbrž
naopak.

4) Archiv Studie, str. 60.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 69

Srovnání souhlasných vrstev pásma IX.

Na Březenském vrchu v Březně. Ňa Velkém vrchu nad Vršovicemi.
Profil 107. Obr. 63. Profiil 101. Obr. 62.
8. Slinity jil zažloutlý a tmavošedý | 11. Slinity jil žlutý s koulemi sfero-
ý Jů ty à Linátý ý
s koulemi sferosideritu . ©2 m. SULETIEU, NES 030
7. Slinity ji gastropodovy za- | |
žloutlý a tmavosedÿ . . . . 79
6. Slinitÿ jil žlutavý, šedý neb
modravý. Na povrchu se všude
sádrovec povaluje. . „60 ooo vor
* 10. Slimitý ji šedý, dále od povrchu )
5. Slinitÿ jil poněkud pevnější, a On 5 zlom a
šedý, místy s tmavšími skvr- FERNER J 7 7 6-5
nami neb modravý, dále od = 1 EE er
i rý. V trh- S TEE, u: = Š
pon een (5 | 9 Slinitý ji velmi jemně =
drovce. Dosti skvrn hnědých S na FA ) ne à
: es sty Zlutavÿ. Däle od povrchu
a un s modravymi skvrnami. Sá-
A, Ra glaukonitický drovec na povrchu hojný . 13°5
šedý s tmavšími skvrnami
střídá se s tmavšími vrstvami.
Glaukonit velmi jemný.
Na povrchu sádrovec . .4:0 J
3. Slinitÿ jilSedy, dále od povrchu )
N jemně glaukoni-
on 2 ARE tický. S hojným sádrovcem 2°3
3. Slímtý jit velmi glaukoniticky | < Pevnější lavice sliniteho
poněkud pevnější, tmavošedý do V P 3 3
zelena s tmavšími skvrnami, dále od en rs de ní pl 5
povrchu tmavší. Se sádrovcem v trh- ann 1 1
Jinách POPP 3:0. nem ny je zelenýáho
p velkého mnoëstvi glau-
konitu. Na lozich u.
sädrovce
3. Slinity jil glaukonitickÿ tmavosedy,
poněkud zarezavělý od četných žlu-
tých a hnědých skvrn vodnatého ky-
sličníka železitého. Dále od povrchu
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. :
Skamenělin | skořápky jsou vápmité 6. Slinity ji tmavošedý s četnými jem-
pky Jj p tý j ošedý s četnými j
bilé. .. .30 m nými rezavými tečkami po limo-
1. Slinitý jl velmi měkký, tmavomodrý nitu. Mokrý. S bílými zlomky ska-
s četnými kousky pyritu, jenž snadno menělin. S hojným sádrovcem 6:0 m

větrá a pukání horniny způsobuje.
Na trhlinách i v ložích hojně jem-
ných krystalků sádrovce. Mokrý.
Skořápky skamenělin Důlé vapnité

praskovite . . Bar oje AE CRT

Hladina Oharky. Pod touto pokračují 5., 4 Slimilý jl aasropodges pokra-
tudíž do hloubky dolní gastropodové Čuje MNE NOTE
vrstvy päsma IX. a nikoliv Teplicke nl |

vrstvy čili pásmo X.!

70 IV. Čeněk Zahálka:

| Již Reuss‘®) zmiňuje se o vrstvách našeho pásma IX. v Březně.
Radí jej ku svému Plänermerglu a uvádí z něho tyto skameněliny:

Větevky konifer. (vz)

Salix angusta Reuss, listy.

Scyphia radiata Mant. (vz)
Apiocrinites ellipticus Mill. (vz)
Cidaris vesiculosa Goldf., ostny.
Ostrea vesicularis Lamk. (zf)

Ostrea lateralis Nilss. (zř)

Ostrea minuta Rüm. (zï)

Ostrea gibba Reuss. (zř)

Ostrea macroptera Sow. (zř)

Ostrea carinata Lamk (zř)

Pecten membranaceus Nuss.

Pecten Nilssoni Goldf.

Pecten striato-punctatus Róm.

Pecten trigeminatus Goldf.

Pecten decemcostatus v. Münst.
Inoceramus Brongniarti Park.
Inoceramus Cuvieri Sow.

Inoceramus latus Mant. (h)
Inoceramus undulatus Mant. (h)
Inoceramus striatus Mant.
Inoceramus Cripsit Mant. (h) vždy malá.
Gervilia solenoides Defr. (ne zř)
Avicula Geinitzii Reuss.

Avicula pectinoides Gein.

Avicula neglecta Reuss.

Avicula Reichii Röm.

Pinna nodulosa Reuss. (vz)

Modiola pumila Reuss.

Mytilus parallelus Reuss.

Cardita (Venericardia) tenuicosta Sow.
Cardita (Venericardia) corrugata Reuss (vh)
Nucula truncata Nilss.

Nucula antiguata Sow.

Nucula producta Nilss.

Nucula Mantellii Gein. (N. ovata u Tittona)

**) Die Kreidegebilde, str. 47.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 71

Nucula siliqua Goldf.

Nucula semilunaris v. Buch.
Pectunculus insculptus Reuss.
Pectunculus reticulatus Reuss.
Arca truncata Reuss.

Arca pygmaea Reuss.

Arca bicarinata Reuss.
Cucullaea striatula Reuss. (vh)
Cucullaea undulata Reuss (vh)
Cardium semipapillatum Reuss.
Venus parva Sow.

Venus laminosa Reuss. (vh)
Venus pentagona Reuss.
Astarte similis v. Münst.
Corbula caudata Nilss.
Corbula bifrons Reuss.

Tellina concentrica Reuss. (vh)
Solen compressus Goldf.
Patella carinata Reuss.
Dentalium medium Sow.
Dentalium polygonum Reuss.
Auricula incrassata Sow.
Volvaria tenuis Reuss. (vz)
Rostellaria Parkinsoni Mant.
Rostellaria calcarata Sow.
Feostellaria megaloptera Reuss.
Rostellaria subulata Reuss.
Rostellaria divaricata Reuss.
Pleurotoma Rómeri Reuss.
Pterocera sp. int.

Tornatella elongata Sow.
Pyrula Cottae Róm.

Fusus carinatus Reuss.
Cerithium Luschitzianum Gein.
Cerithium fasciatum Reuss.
Turritella multistriata Reuss.
Turbo decussatus Reuss.
Trochus Basteroti Brongn.
Trochus concinnus Róm.
Trochus sublaevis Gein.

o O T O O ee]

MAR DOV M

12

IV. Čeněk Zahálka:

Solarium decemcostatum v. Buch.

Solarium angulatum Reuss.

Littorina rotundata Sow.

Littorina sculpta Sow.

Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) = N. acutimargo Röm. (zř)
Natica unicarinata Gein. = N. carinata Röm (zř)
Natica vulgaris Reuss. (vh)

Nautilus inaequalis Sow.? (zř)

Ammonites Cottae Röm. (zř)

Ammonites peramplus Sow. (zř)

Ammonites splendens Sow. affin.

Scaphites costatus Mant.

Scaphites aequalis Sow.

Hamites ellipticus Sow.

Hamites rotundus Sow.

Hamites plicatilis Sow. (H. armatus ?)
Baculites anceps Lam.

Baculites rotundus Reuss.

Nodosaria Zippei Reuss.

Marsınulina Nilssoni Röm.
Frondicularia ovata Röm.
Frondieularia angusta Nilss.
Frondicularia Cordai Reuss.
Cristellaria ovalis Reuss.

Robulina Comptoni Sow.

Robulina Ehrenbergii Röm.

Serpula subinvoluta Reuss.

Cytherina subdeltoidea v. Münst.
Cytherina ovata Röm.

Cytherina Hilseana Röm.

Cytherina parallela Reuss.

Cytherina complanata Reuss.

Klepeta malych Dekapodü.

Zuby Otodus appendiculatus Ag.
Zuby Ptychodus mammilaris Ag.
Lamna acuminata Ag. ?

Neurčené konickými záhyby opatřené zuby.
Malé obratle rybí.

Coprolithy Macropoma Mantellii Ag. (vz)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. ie

Supiny Beryx ornatus Ag.

Supiny Osmeroides Lewesiensis Ag.

Guusen‘’) po příkladu RomrvcERově klade též naše pásmo IX.
v Březně čili jeho Priesener Schichten nad naše pásmo X. čili jeho
Hundorfer Schichten. V jeho profilu z Lipence do Března popisuje
vrstvy ony takto s hora dolů:

21. Priesener Schichten (Fundort bei Postelberg) dunkel-
farbige, meist dünngeschichtete, Schwefelkies-führende Mergel
erfüllt von ebenso zahlreichen, wie charakteristischen Versteine-
rungen (Baculites anceps, Inoceramus Cuvieri u. v. A.) . . . . 1°

Zwischen der zuletzt beobachteten Schicht (20) und dem
Mergel bei Priesen ist eine nicht sehr mächtige Schichtenreihe
DIchigenthlosstgerr tal rer a enfebichlartansklamdrenree di

20. Härtere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Ver-
steinerungen der Hundorfer Schichten, wechselnd mit hellfarbigem
NERGE à 0 ln DÜN

Auch diese Schichtenreihe senkt sich allmählig unter die Thal-
sohle ein, aus der erst bei Priesen selbst wieder anstehendes Gestein
zu Tag tritt.

19. Lichtgrauer, thoniger Mergel, der in bröcklichen Schutt
zerfält und ausser Foraminiferen wenige Versteinerungen enthält:
Ostrea semiplana Sow., Terebratulina rigida, Cidaris subvesicu

LR, ADD; NE OM eo eo 00.
18. Weicher, sandiger, glaukonitischer Mergel . . . . . 1’
5 at

K tomuto profilu poznamenäväm, Ze Gümblovo souvrstvi 20: „Här-
tere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Versteinerung der
Hundorfer Schichten, wechselnd mit hellfarbigem Mergel“ v přírodě
neexistuje. Proto padá tvrzení Gümblovo, že jeho Priesener Schichten
spočívají na Hundorfer Schichten čili, že Březenské vrstvy (pásmo
IX.) spočívají na Teplických vrstvách (pásmo X.).

V pojednání našem o pásmu V. (Roudnickém) dokázali jsme,
že 19. GumBLovo souvrství: „Lichterauer, thoniger Mergel ete.“ ná-
leží našemu pásmu V. a GůmBLovo souvrství 18. jest nespodnější část
našeho pásma V., totiž Va.

Kladl tudíž GumBEL vrstvy útvaru křidového v následujícím po-
řádku za sebou užijeme-li našich názvů pro pásma:

47) Beitráge S. 516—519.

74 IV. Čeněk Zahälka :

Pásmo IX.
Päsmo X.
Pásmo V.,

kdežto je známo z nasich studií, že pásma našeho útvaru křidového
postupují s hora dolň v tomto pořádku:

Pásmo X.

Pasmo IX.

Pásmo VIII.

Pásmo VII.

Pásmo VI.

Pásmo V.
atd.

Poněvadž nenalézáme nikde v okolí Března a Malnic Hundorfske
vrstvy GümBLovy, proto také nemohou se nalézati v téže krajiné
Hundorfské vrstvy čili Giimblovo souvrství 20. na sou-
vrství 19.

SCHLOENBACH "*) se rovněž domníval, že by mohly býti Březenské
vrstvy v Březně (naše pásmo IX.) mladší vrstev Teplických (pás. X.):
Srovnával totiž naše pásmo IX. v Březně s vrstvami obsahujícími no-
ceramus Cuvieri a Micraster cor testudinarium v Severním Německu,
a vrstvy našeho pásma X. s vrstvami obsahujícími Scaphites Geinitzi
a Spondylus spinosus. PiSet: „Die Zone des Inoceramus Cuvieri und
Micraster cor testudinarium scheint mir in Böhmen durch die be-
kannten petrefactenreichen Baculiten-Mergel von Priesen, Postelberg,
Luschitz etc. repräsentirt zu werden. |

Týž náhled o poměru stáří vrstev Teplickych (X.) a Březen-
ských (IX.) uvádí ScHLoENBACH ‘*) v práci své: „Die Kreidebildungen
der Umgebungen von Teplitz und Laun im nördlichen Böhmen“. Po-
jednávaje o vrstvách se Scaphites Geinitzi, praví: „Die Grenze dieses
Horizontes gegen oben ist meistens schwer zu erkennen; es folgen
námlich graublaue Schichten von etwas mehr thonig-schieferigen Be-
schaffenheit, die Baculiten Mergel.“

Krejčí *") se zmiňuje o našem pásmu IX. v Březně takto: „Jedno
z nejhlavnějších nälezist (Březenských vrstev), jež nejdříve prof.
Reuss popsal, jsou příkré stráně Červeného vrchu nad vesnicí Břez-

49) Verhandlungen d. k. k. Geolog. Reichsanst. in Wien, 1868.
45) Die Brachiopoden. Str. 147.
50) Studie. Str. 66. Obr. 11.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 75

nem pod Postoloprty, kdež se množství skamenělin, od Reussa uve-
dených, nachází. Bakulitové slíny skládají zde severní bok Červeného
již dříve popsaného vrchu (obr. 11.), jehož temeno vyhořelé lože hně-
dého uhlí nese.“

Kre,söi’') má za to, že Dřezenské vrstvy v Březně spočívají na
Teplických vrstvách. Píše: „U Oharky samy vycházejí Teplické opuky
na den od ústí Malnického (Hřivického) potoka až pod vesnici Březno,
majíce podobu šedých hlinito-písčitých opuk a jsouce pokryté měk-
kými slíny pásma Březenského čili bakulitového; vrchol kopce Bře-
zenského (Červený čili Křižový vrch) nese však vyhořelé vrstvy ne-
ogenové (třetihorní). Tudíž náleží zde jen nejhlubší vrstvy, přes
kteréž Oharka bezprostředně teče k Teplickému pásmu.“

Podle našich výzkumů, jak již dříve dokázáno, nenáleží vrstvy
nejhlubší u Března, přes které Oharka teče k Teplickému pásmu,
nýbrž ku pásmu Březenskému (IX.) a hluboko pod hladinu Ohře
ahá ještě mocná spodní část Březenského pásma (IX.)

Fkrčew ?“) byly velmi podrobně palaeontologické poměry pásma IX.
v Březně prostudovány. Týž rozeznává tam podle palaeontologickych
poměrů následující vrstvy shora dolů:

T. Ornice.
6. Třetihorní vypálené vrstvy.

5. Vrstva krabová. Žlutavé a šedé, dosti plastické uloženiny,
které nad sferosiderity leží, nesnadno jsou přístupny a vyznačují se
nápadnou hojností korýšů. Výbrus její vykazuje trochu glaukonitu,
pak hnědá zrna s rezavě červenou obrubou, cihlově červená malá
jádra a intensivně černá jádra foraminiferová.

4. Vrstva sferosideritová. Jest v nejvyšší poloze vrstvy gastro-
podové. Obsahuje kulaté neb ploché konkrece zvící ořechu, pěstě
i hlavy; některé dosahují až 50 cm délky. Zdravé jádro jejich sestává
ze šedého velmi tvrdého sferosideritu a jej obklopující kůry vykazují
různé stupně okysličení jež se jeví různými barvami tonů rezavě čer-
vených až okrově žlutých. Vÿbrus neokysličeného sferosideritu jeví
sloh z dosti stejně velkých, nepravidelně čtverhraných dílců, z nichž
každý ve středu má tmavý bod.

3. Gastropodovd vrstva zaujímá střed celého profilu a jest vlast-
ním sídlem bohaté fauny Březenských vrstev, zvláště četnými cepha-
« lopody a gastropody bohaté. Výbrusy jsou poněkud bohatší foramini-

51) Studie. Str. 60. Obr. 11.
52) Březenské vrstvy str. 12—25,

76 IV. Čeněk Zahálka:

ferami nežli vÿbrusy předchozích, avšak u porovnání s Teplickými
vrstvami dlužno je v té příčině přec jako chudé označiti.

2. Radiolariová vrstva. Tato vystupuje nad cestou v řadě pev-
nějších lavic. Hornina její jest pevná, glaukonitická, tvoří tvrdé la-
vice a rozeznává se zřetelně od vrstvy Gastropodové. Nejvyšší po-
loha d jest nejbohatší radiolariemi.

1. Geodiová vrstva v rovině cesty jest velmi silně glaukonitická,
takže na výbrusu velmi nápadně vystupují zelená velká tělíska. Mimo
jehlice hub spatřujeme též zrnka hnědelová a vivianitová, pak inten-
sivně černé a okrouhlé skupiny malých zrnek křemenných, které snad
náležejí rhizopodu. Zvláštní pro tuto vrstvu jsou obrovské již pou-
hému oku patrné jehlice od Geodia gigantea Poč.

0. Nuculové vrstvy. Jsou to nejhlubší, z pravidla jen za nízkého
stavu vody přístupné vrstvy. Barva jich jest tmavě popelavá a sko-
řepiny skamenělin jsou bílé, kteráž okolnost přiměla asi Reusse vrstvy
tyto pro podobnost jejich s gaultem folkstonským označiti jako gault
v době, kdy poměr jejich uložení se zřetelem na starší vrstvy tu-
ronského stáří nebyl ještě znám. Drobnohlednym ohledáním zjištěno
mnoho kyzu a glaukonitu, pak krásně modrá zrnka vivianitu (?).
Okrouhlá zrnka hnědele, pocházející z výplní komůrek globigerin;
pořídku vyskytují se foraminifery, mřížovci a jehlice hub.

Fricovy vrstvy v Březně lze s našimi vrstvami profilu 107. srov-
nati asi takto:

|

D | 9.

4. 8
4 =
= 8
= 3 7. B
čá a
E =
© 2 4. +5. +6 =
= =
= 3,

ré

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Friè uvádí z naší vrstvy IX L.:

Nautilus Reussi Fr.

Placenticeras D’Orbignyanus Gein.
Scaphites auritus Fr.

Turritella acicularis Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Pleurotomaria linearis Mant.
Aporhais stenoptera Goldf.
Aporhais subulata Rss.

Cerithium binodosum Röm.

Acteon sp.

Dentalium glabrum Gein.
Dentalium polygonum Reuss.
Cardita tenuicosta Sow.

Nucula pectinata Sow.

Nucula semilunaris v. Buch.
Leda siliqua Goldf. sp.
Lecuminaria Petersi Zitt.
Avicula pectinoides Reuss.
Pecten Nilssoni Goldf.

Ostrea frons Park.

Terebratulina Chrysalis Schlott.
Paraclytia sp.

Lithocyclia discus Per.

Friè uvádí z vrstev našich IX. 2 + 3:
Lamna acuminata Ag.
Operculum C. ©

Pecten Nilssoni Goldf.

Geodia gigantea Poč.
Lithocyclia discus Per.

FRrč uvádí z vrstev našich IX. 4 +5 + 6:
Notidanus simplex Fr.

Corax heterodon Reuss.
Pycnodus.

Saurocephalus marginatus Reuss.
Electrolepis horrida Fr.

Nautilus sublaevigatus D'Orb.
Helicoceras Reussianum Fr.
Aptychus radiatus Fr.

17

EES RE

78 IV. Čeněk Zahálka

Trochus Engelhardti Gein.
Fusus (ef. Reguinianus) D'Orb.
Voluta elongata D'Orb.
Nucula pectinata Sow.

Corbula caudata Nilss.

Lima Hoperi Mant.

Ostrea cf. Wegmanniana D’Orb.
Parasmilia.

Ventriculites angustatus Röm.
Geodia gigantea Poč.
Dictyomitra multicostata Zitt.
Dictyomitra regularis Per.
Lithocyclia discus Per.
Stylodyctia Haekeli Zitt.
Porodiscus glauconitarum Per.

Ropalastrum sp.

Z vrstev IX. 7. uvádí Fer:

Lamna acuminata

Otodus appendiculatus.
Pycnodus.

Osmeroides Lewesiensis.
Osmeroides divaricatus.
Cyclolepis Agassizi.
Aspidolepis Steinlaiï ?
Saurocephalus marginatus.
Cladocyclus Strehlensis.
Operculum.
Praeoperculum.

Spinacites radiatus.
Nautilus sublaevigatus.
Nautilus rugatus.
Nautilus Reussi.
Schlünbachia subtricarinata.

Acanthoceras dentatocarinatus.

Lytoceras Alexandri.
Scaphites Geinitzi.
Scaphites auritus.
Hamites verus.
Helicoceras Reussianum.
Turritella multistriata.

Turritella acicularis.

Turritella Noeggerathiana.

Scala sp.

Scala decorata.
Natica vulgaris.
Natica Gentii.

Turbo decemeostatus.
Trochus Engelhardti.
Guilfordia acanthochila.
Rissoa Reussi.

Rissoa sp.

Alvania sp.

Alvania sp.

Solarium baculitarum.
Aporrhais megaloptera.
Aporrhais Reussi.
Aporrhais coarctata.
Aporrhais stenoptera.
Aporrhais arachnoides.
Aporrhais subulata.
Rapa cancellata.
Fusus? n. sp.

Fusus sp.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Cerithium binodosum.
Cerithium fasciatum.

Cerithium pseudoclathratum.

Cerithium provinciale.
Cerithium cf. Dupinianum.
Voluta elongata.

Mitra Roemeri.

Cylichna cylindracea.
Acteon doliolum.
Acteonina lineolata.
Avellana ?

Scaphander cretaceus.
Acmaea depressa.
Patella? incostans.
Dentalium glabrum.
Cardium semipapillatum.
Cardita tenuicosta.
Isocardia cretacea.
Astarte acuta.

Astarte nana.

Eriphyla lenticularis.
Nucula pectinata.
Nucula semilunaris.
Leda siliqua.
Puctunculus insculptus.
Arca truncata.

Arca striatula.

Arca undulata.

Pinna decussata.
Mytilus Neptuni.
Lithodomus rostratus.
Lithodomus spathulatus.
Modiola capitata.
Gastrochaena amphisbaena.
Thracia ?

Leguminaria (truncatula) ?
Pholadomya decussata.
Pholadomya sp.

Tellina concentrica.
Venus laminosa ?

Venus concentrica.
Avicula Geinitzi.
Avicula pectinoides.
Gervilia solenoides.
Inoceramus Cuvieri.
Inoceramus planus.
Lima cf. elongata.
Lima granulata.
Lima Hoperi.
Pecten Nilssoni.
Pecten curvatus.
Pecten Dujardinii.
Pecten squamula.
Pecten serratus.
Spondylus sp.
Ostrea semiplana.
Ostrea hippopodium.
Ostrea frons.
Anomia subradiata.
Anomia subtruncata.
Magas Geinitzi.
Argiope ?
Terebratulina chrysalis.
Rhynchonella pisum.
Entalophora? solitaria.
Hypothoa sp.

Polyenemidium pustulosum.

Palaeocorystes sp.
Callianassa gracilis.
Stenocheles parvulus ?
Hoploparia sp.
Enoploclytia.
Antedon.

Cidaris sceptrifera.
Phymosoma.
Micraster Lorioli.
Holaster cf. placenta.
Hemiaster regulusanus.
Goniaster.
Ophiothrix ?

19

80

Trochosmilia.
Micrabatia coronula.

Trochocyathus Harweyanus.

Trochocyathus ?
Oculina.

Ventriculites radiatus.
Chondrillopsis asterias.
Stylocordyla radix.
Nodosaria oligostegia.
Nodosaria aculeata.
Nodosaria annulata.
Nodosaria Lorneiana.
Nodosaria Zippei.
Nodosaria gracilis.
Nodosaria multilineata.
Nodosaria Mayeri.
Frondicularia striatula.
Frondicularia mucronata.
Frondicularia angusta.

Frondicularia Archiaciana.

Frondicularia Cordai.
Frondicularia inversa.
Flabellina rugosa.
Flabellina ornata.
Flabellina cordata.
Cristellaria rotulata.
Cristellaria intermedia.
Cristellaria ovalis.
Cristellaria lepida.
Marginulina elongata.
Marginulina Nilssoni.
Marginulina bacillum.
Textillaria globulosa.

IV. Čeněk Zahálka:

Tritaxia tricarinata.
Verneuillina Můnsteri.
Guttulina trigonula.
Guttulina elliptica.
Globulina lacrima.
Polymorphina globosa.
Gacbilogerina rtecea.
Globigerina marginata.
Planorbulina ammonoides.
Planorbulina polyraphes.
Bulimina variabilis.
Bulimina intermedia.
Gaudryina rugosa.
Nonionina compressa.
Cornuspira cretacea.
Trochammina i. gularis.
Haplostiche consuricta.
Haplostiche dentalinoides.
Haplostiche elavul na.
Haplostiche foedissima.
Araucaria Fričil.
Araucaria brachyphylla.
Araucaria epactridifolia
Sequoia lepidota.
Sequoia Reichenbachi.
Widringtonia ?

Ouercus Charpentieri.
Rhus densmortis.
Myrsine coloneura.
Ardisia glossa.
Diospyros primaeva.
Phyllites Perneri.
Anthocephale bohemica.

Z naší vrstvy IX8. uvádí Frıc:

Elopopsis sp.

Schlönbachia subtricarinata.
Acanthoceras dentatocarinatus.
Placenticeras D’Orbignyanus.

Ammonites polyopsis ?

8)

Pásmo : .. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Scaphites Geinitzi.
Hamites bohemicus.
Helicoceras Reussianum.
Natica vulgaris.
Trochus Engelhardti.
Rissoa Reussi.
Aporrnais megaloptera.
Aporrhais Reussi.

Fusus Nereidis.
Dentalium polygonum.
Cardium semipapillatum.
Corbula caudata.
Gervilia solenoides.
Inoceramus Cuvieri.
Lima granulata.

Clione ? ovalis.

Z našeho : vrství IX9. uvádí Frie:

Otodus appendiculatus.
Acánthoceras dentatocarinatus
Criceras membranaceum.
Aptychus radiatus.
Natica Gentii.

Solarium baculitarum.
Cerithium.

Isocardia cretacea.
Lyonsia carinifera.
Avicula Geinitzi.
Terebratulina chrysalis.
Polycnemidium pustulosum.
Palaeocorystes Sp.
Palaeocorystes Sp.
Callianassa brevis.
Paraclytia sp.

Pollieipes elongatus.
Cidaris sceptrifera.
Hemiaster regulusanus.
Stellaster.

Frenelopsis bohemica.
Sequoia Reichenbachi.
Sequoia sp.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899.

81

82 IV. Cenék Zahälka:

Ficus Cecropiae — lobus.
Ericophyllum Gaylussaciae.
Myrsine manifesta.

Jaun?®) uvádí z pásma IX. z Března část oněch skamenelin
které se vyskytují též jinde v Teplických vrstvách a sice:

Turritella multistriata Rss.

Turbo decemcostatus Rss.

Dentalium Cidaris Gein.

Nucula semilunaris v. Buch. et pectinata Sow.
Inoceramus Brongniarti Park.

Ostrea semiplana Sow. et hippopodium Nilss.
Terebratulina chrysalis Schl. et striatula Sow.
Parasmilia centralis Mant. form.

Mělce.
Profil 90. Obr. 67.

Tak jako jest pásmo IX. v Březně pokryto vrstvami třetihorními,
právě tak pokryto jest pásmo to i v Mělcích při západním konci
Loun. Zdejší vrstvy třetihorní složeny jsou však výhradně z pískovců.
Srovnej profil 90. v předu a obr. 67. Pásmo IX. vychází tu v pro-
filu 90. po severní straně vrchu na povrch. Lépe než zde, vychází
na povrch v úvozu cesty téhož vrchu po východní straně jeho. Bližší
studium vrstev tu však podniknouti nelze pro skrovnou přístupnost
jejich.

O mocnosti pásma IX.

V celém Poohří od Labe až k Postoloprtům nenalezli jsme
pásmo IX. tak, aby na jednom a témž místě bylo úplně odkryto od
jeho základu až ku jeho patru. Proto nelze udati S určitostí celou
jeho mocnost, nýbrž jen přibližně.

Tak u Břežan přístupna je nejnižší část pásma IX. v mocnosti
asi 10 m; u Hostenic pak nejvyšší vrstvy obnášejí 79 m mocnosti.
Z toho uzavíráme, že mocnost pásma IX. v okolí Budyně je jistě
větší než-li 179 m.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 83

Mocnost pásma IX. v krajině Lounské dá se posouditi nejlépe
z mocnosti přístupných vrstev na Velkém vrchu nad Vršovicemi. Na
profilu našem 101, bude se asi pod souvrstvím IX1. nalézati již
pásmo X. Takže mocnost vrstev pásma IX. na profilu 101., totiž
86:5 m lze přiblíženě považovati za mocnost pásma IX.

Při popisu vrstev našeho pásma IX. u Lenešické cihelny a na
Chlumu uvedli jsme, že tam obnáší mocnost zachovaných vrstev
61 m; z toho soudíme, že je tam mocnost pásma IX. věřší než-li
61 m. To by neodporovalo mocnosti předešlé.

Stráně v údolí Koštickém ku př. „na Vinici“ aneb na „Stráni“
jsou od 40 m ku 50 m až 60 m vysoké a složené ze samých vrstev
pásma IX., aniž by byl přístupen základ neb patro pásmo toho. Z toho
lze souditi opět, že mocnost pásma IX. je v údolí Koštickém
přes 60 m.

Uvážíme-li výsledky, jichž docílili jsme měřením mocnosti
pásma IX. na Řipské vysočině a v Polomených horách, tož shledá-
váme následující výsledky.

Mocnost pásma IX. v Bechlíně pod Ripem jest nejmenší a ob-
náší [0 m.

Z Řipské vysočiny roste mocnost pásma IX. postupně do Polo-
mených hor, takže v Kanině obnáší již 80:97 m.

Z udanÿch přístupných mocností v Poohří vychází však na jevo,
že mocnost pásma IX. roste též z Řipské vysočiny do Poohří a že
dosahuje u Loun mocnosti až 865 m.

Jest zajímavo tudíž, že roste mocnost pásma IX. z okolí Řipu
jak směrem do Polomených Hor tak do Poohří.

Palaeontologie pásma IX.

Při porovnávání stejnodobých pásem útvaru křidového v Čechách
kladla se někdy příliš velká váha na petrografické poměry jejich
vrstev. I vyřadilo se někdy pásmo utvaru křidového proto za samo-
statné, že zvláštními se vyznačovalo petrografickými poměry. Takové
vrstvy pak, které v jiných krajinách Čech podobnými se honosily
petrografickými poměry považovány za aeguivalentní.

Naproti tomu se zase kladla někdy velká váha na palaeonto-
logické poměry a takové vrstvy nepokládány za stejnodobé, které se
nemohly vykázati stejnými palaeontologickými poměry.

6*

84 IV. Čeněk Zahálka:

Změny faciové u vrstev byly přehlédnuty. Byly přehlédnuty pro
to, že nebýla pásma stopována krok za krokem z jedné krajiny do
druhé, nýbrž porovnávány byly vrstvy ve větších od sebe vzdálenostech.

Dokázali jsme u celé řady našich pásem, jak mění se velice
v petrografických poměrech stopujem-li je z Řipské vysočiny do Po-
lomených hor a jak velice se při tom mění i v poměrech palaeonto-
logických.

Jedno z pásem, které největší proměny faciové nabývá, jest
pásmo IX. Stopujem-li je z vysočiny Řipské do Polomených hor, mění
se v ony vrstvy Jizerské, jež Farč nazval s hora dolů:

Bryozoické vrstvy.
Trigoniové vrstvy.
Druhý kvádr Kokořínský.
Hleďsebské vložky.

Totéž pásmo IX. stopováno mezi jeho patrem a základem do
Poohří přechází do Březenských vrstev. Jest tudíž skupina nahoře
jmenovaných Jizerských vrstev totiž: Hledsebskych vložek + Dru-
hého kvádru Kokořínského — Trigoniových — Bryozoických vrstev,
aeguivalentní Březenským vrstvám. Jaká to změna petrografická a tím
zároveň i palaeontologická na cestě z Kokořína až do Března u Po-
stoloprt! Nikde však jsme neviděli náhlých skoků, nýbrž ponenáhle
měnily se od místa k místu petrografické poměry a následkem toho
i poměry palaeontologické.

Podrobné seznamy skamenělin pásma IX. z okolí Řipu a Po-
lomených hor podali jsme již v pojednáních oněch krajin se týka-
jících. K vůli porovnání jejich se skamenělinami pásma IX. v Poohří
stůjž zde

. Přehled

skamenělin pásma IX. v Poohří.

Pisces.

Oxyrhina Mantelli Ag.
Oxyrhina angustidens Reuss.
Lamna raphiodon Ag.
Lamna subulata Ag,

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Lamna acuminata Reuss.
Notidanus simplex -Frič.
Otodus appendiculatus Ag.
Otodus;serratus Ag.
Otodus semiplicatus v. Můnst.
Corax heterodon Reuss.
Spinax rotundatus Reuss.
Ptychodus mammillaris Ag.
Ptychodus latissimus Ag.
Acrodus triangularis Gein.
Acrodus affinis Reuss.
Hybodus cristatus Ag.

Pycnodus complanatus Ac.
Pycnodus serobiculatus Rss.
Pycnodus cretaceus Ag.
Sphaerodus tenuis Reuss.
Gyrodus mammillaris Ag.

Osmeroides Lewesiensis Ag.
Osmeroides divaricatus Gein.
Cyclolepis Agassizi Gein. (Aulolepis Reussi Gein.)
Aspidolepis Steinlai Gein.
Enchodus Halocyon Ag.
Saurocephalus marginatus Reuss.

Elopopsis sp.

Beryx ornatus Ag.

Cladocyclus Strehlensis Gein.

Operculum.

Praeoperculum.

Electrolepis: horrida Frič.

Spinacites radiatus Frič.

Obratle, Coprolithy.

Cephalopoda.

Belemnites sp.
Nautilus sublaevigatus D’Orb.

IV. Čeněk Zahálka:

Nautilus rugatus Fr. et Schl.
Nautilus Reussi Frič.
Acanthoceras dentatocarinatus Röm.
Placenticeras D'Orbignyanus Gein.
Lytoceras Alexandri Frié.
Schlönbachia subtricarinata D’Orb.
Schlönbachia Texanus Röm.
Schlönbachia Germari Reuss.
Cosmoceras Schlönbachi Frič.
Ammonites polyopsis? Duj.
Phylloceras bizonatus Frič.
Pachydiscus peramplus Mant.
Scaphites Geinitzi D’Orb.

Scaphites Geinitzi var, binodosus Róm.

Scaphites auritus Frič.
Scaphites aegualis Sow.
Hamites bohemicus Frič.
Hamites verus Frič.
Hamites Geinitzi D'Orb.

Hamites rotundus Sow. (consobrinus D'Orb.)

Hamites plicatilis Sow.
Crioceras membranaceum Frič.
Helicoceras Reussianum Gein.
Helicoceras armatus D’Orb.

Baculites Faujassi Lam. (var. bohemica Frič.)

Baculites baculoides Mant. sp.
Aptychus cretaceus v. Můnst.
Aptychus radiatus Frič.

Gastropoda.

Turritella multistriata Reuss.
Turritella acicularis Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Turritella Leneschitzensis Weinz.
Scala decorata Gein.

Scala Philippi Reuss.

Natica Gentii Sow.

Natica vulgaris Reuss.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Natica carinata Róm.

Turbo decemcostatus v. Buch.
Turbo Buchi Goldf. sp.

Turbo subinflatus Reuss.

Turbo Naumanni Gein.

Trochus Engelhardti Gein.

Trochus amatus D’Orb.

Trochus Buneli d’Arch.

Guilfordia acanthochila Weinz.
Rissoa Reussi Gein.

Rissoa Sp.

Alvania sp.

Xenophora onusta Nilss.
Pleurotomaria linearis Mant.
Solarium (Pleurotomaria) baculitarum Gein.
Aporrhais megaloptera Reuss
Aporrhais Reussi Gein.

Aporrhais coarctata Gein.
Aporrhais stenoptera Goldf.
Aporrhais subulata Reuss.
Aporrhais arachnoides Müll.
Aporrhais tenuistriata Reuss.
Aporrhais Buchi Mün. sp. (divaricata Reuss.)
Rapa cancellata Sow.

Fusus Nereidis Münst

Fusus cf. Requienianus D’Orb.
Neptunea Leneschitzensis Weinz.
Neptunea carinata Weinz.
Cancellaria sculpta Reuss.
Cerithium Luschitzianum Gein.
Cerithium fasciatum Reuss.
Cerithium binodosum Röm
Cerithium pseudoclathratum D’Orb.
Cerithium (cf. Dupinianum D’Orb.)
Cerithium (cf. provinciale D’Orb.)
Voluta elongata D’Orb.

Mitra Roemeri D’Orb.

Cylichna cylindracea Gein.
Volvaria tenuis Reuss.

Acteon doliolum Můll.

87

88

IV. Cenék Zahálka:

Acteon ovum Duj.

Acteonina lineolata Reuss
Scaphander cretaceus Frič.
Acmaea depressa Gein.
Patella carinata Reuss.
Patella ? incostans Gein.
Dentalium glabrum Gein.
Dentalium medium Sow.
Dentalium polygonum Reuss.
Dentalium cidaris Gein.

Pelecypoda.
Cardium semipapillatum Reuss.
Cardita tenuicosta D’Orb.
Isocardia cretacea Goldf.
Astarte acuta Reuss.
Astarte nana Reuss.
Astarte similis Münst.
Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula pectinata Sow.
Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula ovata Mant.
Nucula sp.
Leda siliqua Reuss.
Leda producta D’Orb.
Pectunculus insculptus Reuss.
Pectunculus lens Nilss.
Pectuneulus reticulatus Reuss.
Pectunculus? arcaceus Reuss.
Arca truncata Reuss.
Arca striatula Reuss.
Arca undulata Reuss.
Arca bicarinata Reuss.
Arca pygmaea Reuss.
Pinna decussata Goldf.
Pinna nodulosa Reuss.
Mytilus Neptuni Goldf.
Lithodomus spathulatus Reuss.
Lithodomus cf. rostratus D'Orb.
Modiola capitata Zitt.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Modiola tetragonus Reuss.
Gastrochaena amphisbaena Gein.
Corbula bifrons Reuss.
Corbula”caudata Nilss.
Thracia ?

Lyonsia carinifera D'Orb.
Leguminariažtruncatula ? Reuss.
Leguminaria Petersi Zitt.
Solen aegualis D'Orb.
Pholadomya decussata Phill.
Pholadomya sp.

Tellina concentrica Reuss.
Venus laminosa Reuss.
Venus concentrica Reuss.
Venus subdecussata Röm.
Venus parva Sow.

Venus pentagona Reuss.
Avicula Geinitzi Reuss.
Avicula pectinoides Reuss.
Avicula anomala Sow.
Avicula glabra Reuss.
Avicula neglecta Reuss.
Gervilia solenoides Defr.
Inoceramus Brongniarti Park.
(Inoceramus Cuvieri? Sow.)
Inoceramus latus Mant.
Inoceramus planus Münst.
Lima elongata Sow.

Lima pseudocardium Rss.
Lima granulata D’Orb.

Lima Hoperi Mant.

Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten curvatus Gein.
Pecten Dujardinii Röm.
Pecten squamula Lam.
Pecten serratus Nilss.

Vola quinquecostata Sow. sp.
Spondylus spinosus Goldf.
Spondylus latus Röm.
Spondylus sp.

39

IV. Čeněk Zahálka:

Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea diluviana Linné.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.
Ostrea Proteus Reuss.
Ostrea cf. Wegmanniana D’Orb.
Ostrea frons Park.

Ostrea gibba Reuss.
Ostrea carinata Lamk.
Anomia subradiata Reuss.
Anomia subtruncata Gein.
Anomia immitans Frič.

Brachiopoda.

Magas Geinitzi Schlönb.

Argiope ?

Terebratula sp. Mládě o průměru 7 mm.
?Terebratula transversa Frič. Malý druh.
Terebratulina gracilis Schloth.

Terebratulina (chrysalis Schl.) striatula Mant.
Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri a pisum).

Bryozoa.

Escharina dispersa Reuss.
Entalophora? solitaria Frič.
Hypothoa sp.

Crustacea.

Polycnemidium pustulosum Reuss.
Palaeocorystes sp.

Callianassa brevis Frič.
Callianassa gracilis Frič.
Stenocheles parvulus Fr.
Paraclytia sp.

Pásmo IX. — Březenské — křidového utvaru v Poohří,

Hoploparia sp.

Enoploclytia sp.

Cytherella Münsteri Reuss.
Cytherella parallela Reuss. sp.
Cytherella ovata Róm. sp.
Cytherella Hilseana Róm. sp.
Cytheridea laevigata Reuss.
Cytheridea perforata Róm.
Cythere serrulata Bosq.
Cythere ornatissima Reuss.
Cythere elongata Gein.
Cythere nodifera Kf.

Cythere cuneata Kf.

Cythere gracilis Kf.

Cythere reticulata Kf.
Cythere Geinitzi Reuss.
Bairdia arquata var. faba Reuss.
Bairdia subdeltoidea Münst.
Bairdia depressa Kf.

Bairdia modesta Reuss.
Pollicipes glaber Röm.
Pollicipes Bronni Röm.
Pollicipes Košticensis Kf.

Vermes.
Serpula gordialis Schl.

Serpula subinvoluta Reuss.
Serpula sp.

Echinodermata.

Mesocrinus Fischeri Gein. (Antedon F. — Apioerinites ellipt.)

Antedon Sp.

Cidaris sceptrifera Mant.
Cidaris Reussi Gein
Cidaris vesiculosa Goldf.
Phymosoma radiatum Sorig.

ÍV. Čeněk Zahálka:

Micráster Sp.

Micraster Lorioli Nov.

Holaster cf. placenta Ag.
Hemiaster regulusanus D'Orb.
Cupulaster pauper Frič.

Goniaster ?

Stellaster sp., Stellaster Ottoi Gein.
Stellaster Coombii? Forb.
Ophiothrix ?

Psolus sp. Poë.

Anthozoa.

Parasmilia centralis Mant.

Caryophyllia cylindracea Reuss.
Trochosmilia sp.

Micrabatia coronula Goldf.
Trochocyathus Harveyanus M. E. et H.
Trochocyathus conulus Phil. sp.
Trochocyathus n. sp.

Oculina.

Nephthya cretacea Poč.

Porifera.

Ventriculites radiatus Mant.
Ventriculites angustatus Röm.
Ventriculites sp.

Craticularia vulgata Pot.
Craticularia Sp.

Siphonia Geinitzi Zitt.

Cf. Elasmostoma sp.
Pleurostoma bohemicum Zitt.
Spongites saxonicus (rein.
Achilleum rugosum Röm.
Rhizopoterion cervicornis Goldf. sp.
Geodia gigantea Poë.
Chondrillopsis asterias Frié.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 93

Stylocordyla radix Frič.
Clione? ovalis Frič.

Foraminifera.

Cornuspira cretacea Reuss.

Trochamina irregularis P. et J.

Haplophragmium irregulare Róm. sp.

Haplostiche constricta Reuss.

Haplostiche clavulina Reuss.

Haplostiche dentalinoides Reuss.

Haplostiche foedissima Reuss.

Textullaria globulosa Reuss.

Textullaria praelonga Reuss.

Textullaria tricarinata Reuss.

Verneuillina Můnsteri Reuss. (Textill. triquetra Můnst.)
Guttulina (Polymorphina) trigonula Reuss.

Guttulina (Polymorphina) elliptica Reuss.

Globulina (Polymorphina) lacrima Reuss.

xlobulina (Polymorphina) globosa Reuss.

Polymorphina glomerata Rom.

Tritaxia (Textillaria) tricarinata Reuss.

Gaudryina rugosa D’Orb. |
Bulimina Preslii Reuss. |
Bulimina ovulum Reuss. |
Bulimina Murchisoniana D’Orb. (tumida Reuss.) |
Bulimina variabilis D’Orb. |
Bulimina intermedia Reuss.
Bulimina truncata Reuss.
Nodosaria oligostegia Reuss. (|
Nodosaria Zippei Reuss. (|
Nodosaria Mayeri Per. |
Nodosaria aculeata D’Orb. |}
Nodosaria annulata Reuss.
Nodosaria gracilis D’Orb.
Nodosaria obscura Reuss.
Nodosaria Lorneiana D’Orb.
Nodosaria multilineata Gein. |
Nodosaria linearis Röm.

IV. Čeněk Zahálka:

Frondicularia apiculata Reuss.
Frondicularia angustata Nilss.
Frondicularia eanaliculata Reuss.
Frondicularia mucronata Reuss.
Frondicularia Cordai Reuss.
Frondicularia inversa Reuss.
Frondicularia Archiaciana D’Orb.
Frondicularia striatula Reuss.
Frondicularia ovata Röm.

Frondicularia inversa Reuss.
Frondicularia trisulca Nilss.
Frondicularia simplex Reuss.
Frondicularia tenuis Reuss.

Marginulina elongata D'Orb.
Marginulina Nilssoni Röm.

Marginulina bacillum Reuss.

Cristellaria ovalis Reuss.

Cristellaria denticulata Reuss.
Cristellaria lepida Reuss.

Cristellaria rotulata Lam. sp.
Cristellaria intermedia Reuss.

Flabellina ornata Reuss.

Flabellina rugosa D’Orb.

Flabellina elliptica Nilss. sp

Flabellina Baudouiniana D’Orb.
Globigerina cretacea D’Orb.

Globigerina (Rosalina) marginata Reuss.
Planorbulina (Rosalina) ammonoides Reuss.
Planorbulina (Rotalina) polyrraphes Reuss.
Discorbina umbilicata D’Orb. var. nitida Reuss.
Anomalina moniliformis Reuss.
Nonionina compressa Röm.
Ataxophragmium variabile D’Orb.

Radiolariae.
Dietyomitra multicostata Zitt.

Dietyomitra regularis Per.
Dictyomitra conulus Per.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 95

Lithocyclia discus Per.
Thecosphaera spongiarum Per.
Druppula convoluta Per.
Stylodyctia Haeckeli Zitt.
Porodiscus glauconitarum Per.
Ropalastrum sp.

Plantae.

Araucaria Friči Vel.
Araucaria brachyphylla E. B.
Araucaria epactridifolia E. B.
Seguoia lepidota E. B.
Seguoia Reichenbachi Gein.
Seguoia sp.

Abies minor Vel.
Widdringtonia sp.
Frenelopsis bohemica Vel.
Ouercus Charpentieri E. B.
Ficus Cecropiaelobus E. B.
Rhus dens mortis E. B.
Ericophyllum Gaylussaciae E. B.
Myrsine manifesta E. B.
Myrsine coloneura E. D.
Ardisia glossa E. B.
Diospyros primaeva Heer.
Phyllites Perneri E. B.
Anthocephale bohemica E. B.
Fucoides sp.

Zavěrek.

Výsledky, jichž docílili jsme studiem pásma IX v Poohří jsou tyto :
Pásmo IX. v okolí Řipu jest stejného stáří co typické Březenské
. vrstvý v Poohří. Poněvadž ale pásmo IX. sledováno z okolí Ripu do
Polomených hor přechází v onu část Jizerských vrstev, jež nazývá
Frac: Hledsebské vložky + Druhý kvádr Kokořínský + Trigoniove
vrstvy + Bryozoické vrstvy, toZ z toho näsleduje rovnice:

96 IV. Čeněk Zahálka:

Bryozoické vrstvy

-=

|
RV \ — Březenským vrstvám.
= | Druhý kvádr Kokořínský |

J

Päsmo IX

Hleďsebské vložky

K tomu však hned dokládáme, že ku vrstvám Březenským ne-
náleží ony zvonivé opuky Inoceramové, jež tvoří nejvyšší část na-
šeho pásma X. čili Teplického.

Pásmo IX. čili Březenské neleží nikde nad pásmem X. čili Tep-
lickým, jak geologové za to měli, nýbrž leží pod pásmem X.-Tep-
lickým. Jest tedy v přírodě vzájemná poloha obou pásem taková
shora dolů:

Pásmo X. — Teplické.
Pásmo IX. — Březenské.

Revss, jenž prvý se zabýval stratigrafií našeho útvaru křido-
vého, představoval si roku 1840*“) vzájemnou polohu pásem těchto
takto:

Pás. IX. Břez. — Der thonige oder oberste Pláner.
Pás. X. Tepl. — Die mittleren oder kalkigen Sch. des Pláners.
Avšak roku 1844 posuzoval polohu obou pásem správně takto:

Pásmo X. Teplické — Plánerkalk.
Pásmo IX. Březenské — Plánermergel.

Později po výzkumech RomrvckRovýcH přistoupil Reuss opět
r. 1867 °°) na svůj původní náhled:

Pásmo IX. Březenské — Plánermergel od. Bacultenthone.
Pásmo X. Teplické = Plänerkalk.

RomixcER r. 1847. přijal tuto polohu pásem:

Pásmo IX. Březenské — Baculiten-Thone.
Pásmo X. Teplické — Pláner.

GumBEL měl r. 1868 tento pořádek:

Pásmo IX. Březenské — Priesener Schichten.
Pásmo X. Teplické — Hundorfer Schichten.

#%) Die Umgebungen von Teplitz ete., Prag. 1840.
59) Die Gegend zwichen Kommotau ete. Str. 25.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 97

© SoHLONBACH měl r. 1868 týž pořádek:

Pásmo IX. Břez. — Baculiten — Mergel.
Pásmo X. Tepl. — Zone des Scaphites Gein. ete.

Krssöi r. 1870, ZAHÁLKA r. 1883 a Fnrč r. 1895 taktéž

Pásmo IX. Březenské.
Pásmo X. Teplické.

Za základ má pásmo IX. v Poohří pásmo VIII. tak jako v okol
Ripu a v Polomených horách. Svrchní část pásma VIII, větší to
část jeho, nazýval Fgrč v Polomených horách: „Prvým kvádrem Ko-
kořínským“ svých „Jizerských vrstev.

Kdežto převládají v pásmu IX. v Polomených horách pískovce,
převládají v Poohří slinité jíly. Tato proměna faciovä dá se z Polo-
mených hor stopovati ponenáhlu přes Ripskou vysočinu až do Poohří
Poukazujem na práce naše o Pásmu IX. v Polomených horách i v okolí
Ripu. Vytkněme pouze tři facie pásma IX. z většího množství, jež
uvedli jsme v prozkoumaném námi terainu a Sice jednu nejvzdäle-
nější v Polomených horách (Vidím) jednu uprostřed Ripské vysočiny
(Bechlín) a jednu z nejvzdálenějších v Poohří (Velký vrch u Vršovic
blíže Loun) abychom viděli velikou změnu petrografickou pásma IX.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. Ý

IV. Čeněk Zahálka:

Facie Vidimska.

latro: Pásmo X.

{

d. Bryozoické.

ne eme, ne ane nes co mue on
ni

— 2
G

Trigoniové.

G.

Brezenské.

a m En nn L L Lůuůuc©c
BO vs „>

PAS OM OX

». Druhý kvádr Kokořínský.
a

2»
l
{
= 2.
E
ZN al,
S

3.

LI

—
[SL

3

Piskovec slinitý šedý,
větráním žloutne a re-
zaví. S peckami bílého
slinitého vápence. Mí-
sty jsou pecky vápen-
cové piséité.

Pisčitý slin šedý, za-
žloutlý s pevnější váp-

vsv“

Piskovee slinitý drobno-
zrnný šedý po zvětrání
rozdrobený, žlutý.
Hrubozrnnÿ pisčitý slin
Sedÿ na povrchu za-
zloutly.

Pevnější lavička téhož
slínu jako 5.
Hrubozrnný pisčitý slin
jako 5.

Velmi písčité sliny šedé
po zvětrání zažloutlé
s drobnými zrnky kře-
mene. Vrstvy drobivé
střídají se s pevněj-
šími.

Piskovce slinité velmi
jemné a sypké, bělavé
neb rezavé.

Kvádrový pískovec velmi
hrubozrnný. Zrna kře-
menná dosahují veliko-
sti hrachu. Barvy šedé
neb z ažloutlé.
Kvádrový pískovec hru-
bozrnný šedý neb žlutý.
Kvádrový pískovec velmi
hrubozrnný, žlutý s li-
monitovými blanami 1
až 20 mm tlustými, všé-
lijak zvlněnými, zřídka
s limonitovymi sou-
střednými konkrecemi.
Kvádrový pískovec šedý
neb Zlutavy, hrubo-
zrnný.
Kvádrový pískovec šedý
neb žlutavý, jemno-
zrnný.

Piskovec hrubozrnný
žlutý.
Piskovec chudý slinitým
tmelem, jemný, sypký.

Základ: Pásmo VIII.

Facie Bechlinska.

Facie Lounska.

Pásmo X.

Slinitÿ jil šedý, po-
někud pisčitý.
Pevnější lavička še-
dého pisciteho slinu
jemného.

Slinitý jil šedý, po-
někud pisčitý.
Pevnější lavička še-
dého pisčitého slinu
jemného.

Slinitý jil šedý.

Modrý slinit ji se sädrovcem. Mokrý.

Pásmo VIII.

Pásmo X.

Slinitÿ ji šedý.

Slinitÿ ji žlutý se
sferosideritem.

Slinity jil šedý dále
od povrchu tmavy,
gastropodovy.

Slinitÿ jil Sedy, mi-
sty Zlutavÿ, velmi
jemně glaukonitický.
S hojným sádrov-
cem.

Slinity jil šedý dále
tmavošedý, jemně
glaukomtický. Hojně
sádrovce.

Pevná lavice slini-
tého jilu glaukoniti-
ckého šedého s tma-
voš. skvrn. Hojně
sádrovce.

Slinity jil tmavo-
Sedÿ. Hoj. sädr.

Slinitÿ ji gastro-
podovy, zazloutly
neb modravy. Hoj.
sädrovce.

Podobný jil co 5.

Slinity jil Sedy neb
zažloutlý, dál od
povrchu modravy.

Vápnitý jil šedý
s tmavošedými do
modra skvrnami.

Slinitÿ jil modravý
na povrchu šedý.

Pásmo VIII.

Pásmo IX. — Březenské — kridoveho útvaru v Poohří. 09

Poukázali jsme několikráte na to ve svých studiích 0 útvaru kři-
dovém Řipské vysočiny a Polomených hor, že petrografická změna
jednoho a téhož pásma, má za následek také změnu palaeontologickou
a to tím větší, čím větší stala se změna petrografickä. To platí i zde.
Poněvadž změna faciová mezi Polomenými horami a mezi Poohřím
je veliká, musí býti také změna palaeontologická pásma IX. z Polome-
ných hor do Poohří velká.

Povšimněme si ku př. seznam skamenělin z oboru Pásma IX.
v okolí Řipu po pravém břehu Labe, pak v Polomených horách:
v Řepínském podolí, v Jenfchovském podolí, v Nebuželském podoli,
v Kokořínském podolí a mezi Chocebuzy a Vidímí, jež uveřejnili jsme
v pracích svých:

1. Pásmo IX. v okolí Řipu.

Pásmo IX. v okolí Ripu. Repinské podoli.

. Pásmo IX. v okolí Řipu. Jeníchovské podolí.
Pásmo IX. v okolí Řipu. Nebuželské podolí.
Pásmo IX. v okolí Ripu. Kokoïinské podolí atd.
. Pásmo IX. mezi Chocebuzy a Vidímí.

SUR WW

Jaký tu rozdíl ve společnostech skamenelin v Polomenych ho-
rách a v Poohří! Studie tato stala by se velmi objemnou, kdybychom
tu měli vedle sebe vypsati veškery skameněliny v obou krajinách se
vyskytující k vůli porovnání.

Kdežto v Polomených horách vystupují nápadně:

Exogyra conica,

Lima multicostata,

Arca subglabra,

Rhynchonella plicatilis,

místy Magas Geinitzii hojně,
Bryozoa a zvláštní Echinodermaty,

vystupují zase v Poohří nápadně:

zuby a šupiny rybí,
zvláštní cephalopody,
hojnost gastropodů,
Nucula pectinata,
Nucula semilunaris,
Pecten Nilssoni,
Ostrea semiplana,
Terebratulina gracilis,
7*

100

IV. Cenek Zahälka:

hojně drobných Crustaceí,
místy Anthozoa,
a mnoho Foraminifer.

Proto však je dosti skamenělin, jež jsou společny pásmu IX.

v Polomených horách à v Poohří. Jsou to:

Pisces:

Otodus appendiculatus Ag.

Cephalopoda:

Nautilus sublaevigatus D'Orb.
Nautilus rugatus Frič.
Pachydiscus peramplus Mant.

Gastropoda:

Turritella multistriata Reuss.

Turritella Noeggerathiana Goldf.

Natica Gentii Sow.

Pelecypoda:

Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula semilunaris v. Buch.
Pinna decusata Goldf.
Lithodomus spathulatus Reuss.

Gastrochaena amphisbaena Gein.

Avicula anomala Sow.
Inoceramus Brongniarti Park.
Lima elongata Sow.

Pecten Dujardinii Róm.
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten curvatus Gein.

Vola guinguecostata Sow. sp.
Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.

Ostrea frons Park,
Anomia substruncata Gein.
Anomia subradiata Reuss.

Brachiopoda:

Magas Geinitzi Schlönb.
Rhynchonella plicatilis Sow.

Crustacea :

Bairdia subdeltoidea Münst.

Vermes :
Serpula gordialis Schl.

Echinodermata :

Phymosoma radiatum Sorig.
Stellaster Coombii Forb.

Anthozoa:

Micrabatia coronula Goldf.

Porifera :

Pleurostoma bohemicum Zitt.

Spongites Saxonicus Gein.
Achilleum rugosum Röm.

Foraminifera:

Flabellina elliptica Nilss. sp.

sp.

Větší podobnost palaeontologická jeví se mezi pásmem IX. ve
Ripské vysočině a v Poohří, poněvadž jsou si petrografické poměry
mnohem bližší. Když jsem po ukončených studiích v Poohří shledal,

Pásmo IX. — Březenské — kridoveho útvaru v Poohří. 101

že pásmo IX. v okolí Řipu jest aeguivalentní Březenským vrstvám
v Poohří, vzpomněl jsem si, jak v pásmu IX. na úpatí Ripu u ov-
ného „Na vinici“ zcela takové slinité jíly se vyskytují jako v Březně
náležiště „Na vinici“ u Rovného. k vůli tomu, zda-li by se tam ne-
naleziy ještě nějaké druhy skamenělin, které v Poohří tak význačné
jsou pro tytéž jíly. Vyhledával jsem tudíž před dvěma roky v nále-
zišti tom znova skameněliny a nalezl některé, které dříve jsem ne-
nalezl. Náleziště zdejších slinitých jílů nad pásmem VIII. je špatně
přístupno a jen poměrně malé kousky jílu lze tu dobýti, poněvadž
blíže povrchu je jíl ten valně rozpadlý a hloub od povrchu špatně
přístupný. V chudém tomto nálezišti nalezl jsem:

Rybí šupiny a kosti. (h)

Coprolithy. (zř)

Aporrhais Reussi Gein. (vz)

Turritella multistriata Reuss. (h)

Turritella acicularis Reuss. (Zr)

Malé v limonit promněněné neurčitelné gastropody.

Cardium semipapillatum Reuss. (vz)

Nucula semilunaris v. Buch. (vz)

Arca subglabra D'Orb. (vz)

Arca sp. malý exemplar. (vz)

Inoceramus planus Můnst. (vz)

Lima multicostata Gein. (zř)

Pecten Nilssoni Goldf. (h)

Ostrea semiplana Sow. (zř)

Ostrea hippopodium Nilss.

Velmi malé neurčitelné Ostrei. (h)

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Bairdia subdeltoidea Münst. sp. (vh)

Mnoho jinÿch drobnych Crustacei.

- Osten ježka v limonit proměněného.

Cristellaria rotulata Lam. sp. (zř) a jiné.

Frondicularie různé. (zř)

Flabellina elliptica Nilss. sp. a jiné. (h)

Mnohé lasturky mají též skořápku zvápnitělou, obyčejně v dě-
lavý prášek rozpadlou jako na Velkém vrchu u Vršovic aneb v Březně
u Postoloprt. Gastropody bývají obyčejně z limonitu jako v Poohří
vůbec. Po většině mají limonitovy povlak jako v Poohří. Zachovalou

102 IV. Čeněk Zahálka:

vápnitou skořápku mávají Ostrei, Exogyra lateralis a Pecten Nilsson
jako v Poohří.

Mimo náleziště „Na vinici“ u Rovného nalezeny na vysočině
Ripské krom jmenovaných druhů ještě : °°)

Nodosaria Zippei Reuss.
Nodosaria annulata Reuss.
Membranipora.

Otodus appendiculatus Ag.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Lima elongata Sow. sp.
Pecten Dujardinii Rôm.
Fucoides.

Cerithium ?

Pleurostoma bohemicum Zitt.
Serpula gordialis Schl.

Pásmo IX. ve vysočině Ripské je celkem chudo na skamenéliny.
Vidíme však již z tohoto seznamu skamenělin i ve způsobu hmoty
jejich, jak velmi jest již podobno palaeontologicky pásmu IX. v Po-
ohří, poněvadž 1 petrografické poměry jeho velmi se podobají oněm
u pásma IX. v Poohří.

Další výsledky našeho studia o pásmu IX. jsou. Od Ripu při-
bývá v Poohří vrstvám pásma IX. (zvláště některým) víc a více
jehlic spongií čím dále k Postoloprtům. To shledáno i u starších
pásem mořských. S tím souvisí též přibývání glaukonitu od Ripu k Po-
stoloprtům, poněvadž glaukonit je často hmotou skameňující jehlic
spongif.

%) Pásmo IX. v okolí Ripu. Str. 4—7.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

10

o
a

Tak jako přibývá mocnost pásma IX. z Řipské vysočiny do Po-
lomených hor, právě tak přibývá mocnosti z téže vysočiny Ripské do

Poohří. Ku př:

Mocnost pásma IX. — Březenského — v metrech.
ll w I
| Rip. | 3
Polomené Hory. | P- || Poohří.
|vysoč.|
nejméně
80:97 | 75:7 5:20 | 25:65 | 14 10 |
|| A
11790 | 86:50
|
|
S * = 3 A Il 5 ”
ä s č = a s | © S
= > rý = a = || = m
= © © de = US >
2 r= a 72 © OM ©
S = = S = o "5
= > > KT O po ra =

V naší práci o pásmu IX. v okolí Řipu nazvali jsme pásmo
IX. též „Kokořínským“. Po ukončených pracích našich v Poohří shle-
dáváme, že jest pásmo IX. totožno s vrstvami Březenskými i dáváme
tuto přednost názvu staršímu „Přezenské“.

Studiem soustavy našich pásem z okolí Řipu do Poohří odvo-
láváme dřívější své porovnání Pásma IX. v okolí Ripu a Polomených
horách s Fnrčovým:: Malnickymi vrstvami Avellanovymi u Malnic, jež
vyvráceno jest nejen naším studiem o pásmu IX. v Poohří,

1 předchozím studiem naším o pásmu V. v Roohří.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — liskem dra Ed. Grégra v Praze 1899,

EBS

ale

k
PAIE u
Na N 1

“o7eud A NSIE A 110404

6691 paropourudjeursipeur EPA], ANPU 1S0U2200S 97889 [ED] HULSE]

id Pa 5200 an /1 86 190 PSO 4)
B n =

PM. | A | | — x P

5 ed

DRE

O8

'000/:/ AT ‘OSEO PT
A Re SKO) PUPP] H | Z

cg‘

HT Ve (VMA ; ee
LNAT 9) SON ups yo DSOY a pus Door „M

m "6691 Paaopodad Yeursyyeu vp, ANPU nsouggjods 980 PU yuusaA

DLS A UDNÝ 09100

EPL: RYSŘRA aruog
AL A

100

SSU ZENYNTAUDIS 19

LE

"DYZPYU DR I AU P your al 317

o8L ZZ JR R — c N Hanaéaoson inde OH

XI

109200 Rysurioams… "|
| UT D

N
Ÿ

5
©
>

Velký vrch

LES 303 SR

300: : = Es
2% =-
sz 9 je
E ný

[ya

er EE ww
EN A L©L© LL = zz
x sa ,:* 2 E ung zn sw ep
HSE EEE ——

À III FT
= =— bb 5 5 HE nn ——

© << c mn I m m ne C1

Die prir.meril a rejsoval Cšahdlka

Obr02 Profil Ji strane Velkeho vrchu
u Vrsovic.

Pomer výsky 4.4000.

Věstník král české společnosti nauk. Třída mathemat přírodověd 1999.

erb NT, M
roralirh. ass braze

180! PT LS =

Dle přírody mer. a rejs. CZahoálka -

Dor 65. Profil brezenskym vrchem.

Foměr výšky 1:500

UVU. LE

Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat přírodověd 1899.

Fotolith. Farský v Praze.

ee, 6601 Danopoungd Jeuraypeur EPA], ANPU nsougsjods 7889 JEUX yruısa]\

AYISN0T DO
hayısnog'S 1599 DP VY0UT ‘99 440 TS AUPUS [YO] ‘494140

DYJPUOX I 'Sle4D dou ur DYT N

Kl

J
o
B>
x

hyjsnod n
yojocl RYDDPOLY
00G:---- OOODIOOOD OOA

ZL

N
PORN.
S

RS

|
>
S

21S2U9
|
l
S
N

no.

PDDBUKOJO 7...
: . AH R
| UPBRÁT OP 9282): ee

Rysno 7er )9 ozov/

ZA, 2 9.967 ZS
AYISNAT NR DDOHOJSUT

ozpag A ANSE 101) 0104

OF fa

ASM

DA

DUDU OYDTAUUW?

A IAE

"6601 paaopomad jeuroyeu PDU, ANPU nsougspods S90 Ten HIU1S8/|

BYE YPRY MP4

00%

906

018

V.

Anatomické rozdily v listech ramösnich Sparganii.

(Prâce z botanické laboratore éeské techniky.)
Podává dr. Ladislav Čelakovský mladší v Praze.
(Se třemi tabulkami.)

(Předloženo dne 13. ledna 1899.)

Starý druh Hudsonův Sparganium ramosum stal se v novější
době předmětem horlivého studia a pozorování se strany systematikův,

| hlavně od té doby, co Beeby”) v Anglii r. 1883 rozeznal nový a ka-

rakteristický druh Sp. neglectum. Na základě bohatého materiálu

-z celých Čech a pozorováním na stanovisku v době kv i plodu

dospěl můj otec) r. 1896 srovnávacím studiem k tomu vysiedku, že
nutno rozeznávati vedle S. ramosum (Huds. p. p.) Beeby (= 8. polyedrum
Aschers. et Graebner) a S. neglectum Beeby ještě třetí dobře význačný
a o nic horší druh než oba jmenované, totiž S. microcarpum (Neumann
p. forma) Čel.

Rozdělení toto bylo sice od některých autorů přijato “) aneb
souhlasem provázeno, ale ve výborném jinak díle Ascherson-Graeb-
nerově“) S. microcarpum přiděleno jako forma ku Sp. neglectum
Beeby.

Ačkoli v pojednání „Ueber die ram. Spare. Bohmens“ celá řada

| znakův nejen na plodech, ale i na vegetativnich částech zvláště listech

1) Beeby, Journal of botany XXIII. 26, 193 pl. 285 (1885), XXIV. 142,

\"377 (1856).

2) L. J. Čelakovský, Ueber die ramosen Sparganien Böhmens (Oesterr.

| botan. Zeitschr. Jahrg. 1896, Nro 11 u. 12).

5) C. Ostenfeld-Hansen. De i Danmark voxende ramese Sporganium-Arter.

(Saertryk of Botanisk Tidsskrift. 21 B. 1 Hefte (Meddelelser). Kjebenhavn 1897.

*) Synopsis der mitteleuropäischen Flora. I. Bd. 1896—98. p. 280.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1899, 1

9 V. Ladislav Čelakovský ml.:

uvedena byla, nevšímali si autoři Středoevropské flory tuze posledních
rozdílů, bezpochyby poněvadž na sušeném materiále méně jsou znatelné.
Krom toho odvolává se Graebner na skutečné anebo domnělé pře-
chodní formy, které v Německu byly pozorovány, které však v našich
krajinách nalezeny nebyly. Speciálně mezi S. neglectum Beeby a 8.
mierocarpum el. neexistují přechody žádné a také intermediární
formy mezi S. microcarpum Čel. a S. ramosum Beeby objevily se
býti zdánlivými. Jedná se tu veskrze o formu popsanou již v hořeji
cit. pojednání otcově str. 7. pode jménem S. ramosum Beeby forma
conocarpa, která sice habitem svých plodů nahoře konicky seříznutých
zobánkatých připomíná S. microcarpum, ale jinak ve všech znacích
shoduje se se 8. ramosum Beeby.

Po přání svého otce, který první nalezl patrné rozdíly na prů-
řezech listů již pomocí pouhé lupy,’) ohledal jsem anatomicky listy
všech druhů a forem ramósních Sparganií i přišel jsem k resultátům,
které potvrzují v pine míře náhled, že 8. polyedrum, 8. neglectum
a S. microcarpum jsou velmi dobré druhy. Zvláště S. microcarpum
liší se ostře od ostatních obou druhů, tak že by bylo nemístné při-
pojovati je po příkladu Graebnerově “) anebo Neumannově“) k jednomu
neb druhému z nich. Co se týče S. neglectum Beeby var. oocarpum
Čel., nesouhlasí struktura jeho listu úplně se S. neglectum neboť
některé detaily (pokožka, palisádový parenchym) připomínají po-
divným způsobem S. microcarpum. Naproti tomu obě formy od S.
ramosum, totiž f. platycarpa a f. conocarpa v anatomické struktuře
listů jsou totožné a nevykazují žádných rozdílů.

Již makroskopické průřezy listy ramósních Sparganií ukazují
některé rozdíly, které jsou uvedeny v citov. článku otcově (Ueber
d. ramosen Sparganien Böhmens, 1896. Tab. VIII., Fig. 11—15).
Nejvíce odchylný tvar listu vykazuje S. microcarpum, u něhož do očí
bije zřejmě tupější kýl s oběma jej tvořícími plochami téměř rovnými
U. c. Tab. VIII., Fig. 11a), kdežto S. ram. a neglectum mají zvláště

5) Srovnej L. J. Celak. I. c. tab. VIII., fig 11—15.

5) Ascherson u. Graebner. Synopsis d. mitteleuropáischen Flora. I. Bd.
1896—98, p. 281.

7) V priv. dopise trvá Neumann i nověji na tom, že S. microcarp. jest jen
varietta od S. ramosum Beeby. Jak známo, Neumann první na tuto formu upo-
zornil v Hartmannově: Skandinaviens Flora, 12. vyd. 1889, kdež se nalézá pode
jménem S. ramosum f. microcarpa Neum. :

Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. 3

v hořejší třetině listu kýly dosti ostré. Neméně nápadná jest měkkost
listu od Sp. microcarpum, jevící se v tom, že Ize list mnohem snadněji
zlomiti anebo stisknutím uprostřed rozmáčknouti. Naproti tomu všecky
ostatní formy ramósních Sparganií mají list tuhý a tvrdý, zvláště
Sp. neglectum f. typica a Sp. polyedrum f. conocarpa.

Nebylo a priori pochybnosti, že tato nápadná měkkost listu od
Sp. microcarpum jest jen výrazem zvláštní struktury listu. Skutečně
bližší anatomické ohledání všech dotyčných forem ukázalo, čím různá
konsistence listu jest spüsobena.

Nalezl jsem následující rozdíly na příčných průřezech asi v po-
loviční výšce listu:

Sp. microcarpum (Neum.) Čel. má hladkou tenkoblannou pokožku,
stěny zevnější a postranní relativně málo stlustlé s tenkou kutikulou
(viz Tab. I., Fig 1.. Jedna až dvě vrstvy parenchymu (na hořejší
straně listu) bezprostředně pod pokožkou ležící skládá se z buněk
krátkých, namnoze isodiametrických, s hojným chlorofyliem, 20 až
24 u vysokých, 16—20 u širokých.“) Pak následují 2—3 vrstvy
parenchymu houbového z buuěk na prié protáhlých, též hojně chlo-
rofyllovými zrnky opatřených. Vrstva s lakunami hraničící z podobných
na prié protáhlých buněk složená obsahuje poměrně málo chlorofyllu.

Celé pletivo od povrchu listu k nejbližší lakuně skládá se jen ze 4

až 6 vrstev buněčných a měří v tlouštce (v mezerách mezi svazky)
asi 60—80 u. (Viz Tab. III., Fig 1.) Svazky cévní a sklerenchyma-
tické svazky v tomto pletivu (jakož i ve vnitřních stěnách lakunových)
uložené jsou relat. slabší než u všech ostatních forem ramosních
Sparganií.

Pod povrchem listu v rozích, kde se připojují přepažky lakunové
nalézají se větší svazky cévní (Tab. III., Fig. 1., a, a), které se stří-
dají s menšími (5). Větší svazky cévní, jež z velké části do pletiva
přepažky lakunové pohrouženy jsou, obyčejně sousedí s malým svazkem
sklerenchymatickým (e, c) hraničícím přímo s pokožkou (viz též Tab. IT.,
Fig. 1. c), kdežto menším svazkům cévním takové připojení chybí.
Mezi těmito svazky cévními pod pokožkou obyčejně nalézá se po
jednom svazku sklerenchymatickém, někdy však tento chybí (Tab. ILL,
Fig. 1). Velmi karakteristické uspořádání svazků cévních jeví se
v pletivu, které tvoří kýl (Tab. I. Fig. 3.). Kdežto u všech ostatních
forem ramósních Sparganii po každé straně kýlu nalézají se vždy
3 svazky cévní, z nichž největší leží nejvíce na zad, u. S. microcarpum

8) Výjimkou 12—16 «.
1*

4 V. Ladislav Čelakovský ml.:

jsou jen 2. (Tab. I., Fig. 3., 1, 2.) Shledal jsem to konstantně na
listech statnějších i slabších z různých lokalit. Oba svazky v mediáně
listu položené) (Tab. I., Fig. 3, a a db) povstaly vlastně rozštěpením
jednoho svazku cévního, při čemž obyčejně leptom zaujímá roh kýlu
(někdy ještě s partií části dřevní), kdežto hadrom (anebo část jeho)
obklopený pochvou mechanického pletiva, nalézá se dále uvnitř
pletiva kýlového. Že tomu skutečně tak, dokazují průřezy blízko báse
listu, kdež obě partie a i d jsou spojeny v jednu a krom toho právě
u S. nierocarpum zhusta nalézáme výjimky, kde medianní svazek se
nerozděluje, nýbrž až nahoru celistvý zůstává. Nápadné jest též slabší
vyvinutí mechanického pletiva lýkové 1 dřevní části svazků cévních,
jak vysvitne z porovnání fig. 3. a 4. na tab. 1. Mechanická vlákna
jsou u 8. microcarpum širší a mají větší lumen nežli u S. neglectum
a ramosum. (Tab. II., Fig. 1.)

Menší počet postranních svazků cévních v kýlovém pletivu u S.
microcarpum Souvisí právě, jak se zdá, s větší tupostí kýlu. Ostatně
i výška kýlu t. j. vzdálenost od hrany kýlové až ku čáře spojující
kraje obou nejbližších lakun jest u S. microcarpum relat. menší než
u ostatních forem. U těchto obnáší 0:9—1 mm, u 8. microcarpum
0:6—0:8 mm (srovnej ostatně na tab. I. fig. 3. a 4. kreslené při
stejném zvětšení).

Měkká konsistence listu u S. microcarpum jest tudíž podmíněna
hlavně třemi momenty, tenkostěnnou pokožkou, slabě vyvinutým skle-
renchymem v okolí svazků cévních a malým počtem samostatných
svazků sklerenchymatických. K tomu přistupuje tupější a méně svazků
cévních obsahující kýl.

Co se týče ostatních druhů Sparganií, lze se nyní vyjádřiti
stručněji o jich anatomických rozdílech. Silnou pokožkou vyznačuje
se Sp. polyedrum a zvláště S. neglectum. (Tab. I., Fig. 2., Tab. II.,
Fig. 3.) Sp. neglectum var. oocarpum naproti tomu má pokožku téměř
tak tenkostěnnou jako S. microcarpum. (Tab. II., Fig. 4.) Možno tudíž,
že forma oocarpum zasluhuje větší samostatnosti, než jaká jí při-
dělením ku S. neglectum poskytnuta byla. S. neglectum, jebož listy
jsou zvláště na líci značně sivé, na povrchu posázeno četnými bra-
davkami, voskovými to výpotky, které u Graminef, Iridií ete. v této
formě zhusta se vyskytují. 5. microcarpum, neglectum f. oocarpa,
ramosum f. typica i conocarpa má pokožku vesměs hladkou aneb na-
nejvýš na kýlu trochu bradavkatou.

9) To platí také pro ostatní druhy dotyčné.

Anatomické rozdily v listech ramösnich Sparganii. 5

Palisádový parenchym ve 2 vrstvách pod pokožkou ležící u všech
forem ramösnich Sparganif (vyjímajíc S. microcarpum) skládá se
Z buněk válcovitých více než dvakrát delších než širokých (u 8. mi-
crocarpum isodiametrických neb nanejvýš 1'/„krát delších než širokých).
Výška těch buněk obnáší 20—A2 u, šířka 8—-12 u. Assimilaënf pa-
renchym mezi pokožkou a lakunou (mezi svazky) skládá se z 5—6
vrstev (u S. microcarpum ze 3—4). Mohutné mechanické pletivo má
S. polyedrum (obě formy) a neglectum f. typica, poněkud slaběji vy-
vinuté S. neglectum var. oocarpum. U všech těchto forem vyjma 8.
neglectum var. oocarpum nalézáme v listech četné a silné svazky
sklerenchymatické pod pokožkou, obyčejně mezi dvěma svazky cévními
po jednom, ale též po dvou (zvláště u S. ramosum var. conocarpum
a ©. neglectum). Velmi tlustostěuné buňky mechanické vykazuje 8.
neglectum f. typica na leptomové části svazků cévních (zvláště v kýlu,
Tab. I., Fig. 4.) a ve svazcích sklerenchymatických (Tab. I., Fig. 2.).

Na rozdíl od S. microcarpum výška kýlu u všech forem ostatních
měří 09—1 mm a v pletivu kýlovém na každé straně nalézá se po 3
svazcích cévních. (Tab. I., Fig. 4.)

Z předchozího je viděti, že největší odchylky v anatomické
struktuře listu jeví S. microcarpum, odchylky, které se týkají pokožky
assimilačního parenchymu, mechanického pletiva, počtů svazků cévních
v kýlu a p. Anatomické znaky tyto, které ostatně již v konsistenci
a tvaru listu výrazu svého docházejí ve spojení s ostatními znaky
makroskopickými ve květech, květenství a plodech opravňují více než
dostatečně k tomu, aby S. microcarpum vedle S. neglectum a 8. ra-
mosum jako samostatný, dobrý druh místo své si uhájilo. Dokonce
pak není příčiny, jak to Graebner činil, spojovati S. microcarpum
jako odrůdu se 8. neglectum Beeby.

Vysvětlení tabulek.

(Kresleno pomocí Abbého přístroje kreslícího.)

Tab. I.

Fig. 1. Příčný průřez lief listovou od S. mierocarpum Čel.; e po-
kožka, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6,
okul. 8 (komp.).

Fig. 2. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby; e pokožka,
p průduch, s sklerench. svazek. Reichert, obj. 6, okul. 8 (komp.).

Fig.

Fig.

Fig.

Fig

V. Ladislav Čelakovský ml.:

ie. 3. Příčný průřez kýlem listovým od S. microcarpum Čel.; a, b

oba cévní svazky mediánní povstalé rozštěpením jednoho velmi
vysokého, 1, 2 dva ze čtyř postranních svazků cévních. Reichert,
obj. 4b, okul. 3.

4. Příčný průřez kýlem listu od S. neglectum Beeby; a, b oba
mediánní svazky cévní, 1, 2, 3 tři ze šesti postranních svazků
cévních. Reichert, obj. 4b, okul. 3.

Tab. II.

. 1. Příčný průřez lici listu od S. microcarpum Čel., tam kde se

připojuje přepažka lakunová ; a kollaterální svazek cévní, 7 leptom,
h hadrom, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert,
obj. 6, okul. 3.

. 2. Příčný průřez lící listu od S. polyedrum Aschers. et Graebner,

tam kde se připojuje přepažka lakunová (více z kraje listu);
a bikollaterální svazek cévní se dvěma leptomy /ď a mezi nimi
hadrom 4, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert,
obj. 6, okul. 3.

. 3. Priénÿ průřez lící listu od S. polyedrum A. et G.; e epi-

dermis, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6,
okul. 8 (kompens.).

ig. 4. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby var. oocarpum

Cel. ; e epidermis, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert,
obj. 6, okul. 8 (kompens).

Tab. III.

1. Příčný průřez lící listovou od S. microcarpum Čel.; aa hlavní
svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky. Reichert,
obj. 45, okul. 3.

2. Příčný průřez lící listovou od S. polyedrum Asch. et Graeb.;
aa hlavní svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky.
Reichert, obj. 4b, okul. 3.

3. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby: aa hlavní
svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky. Reichert,
obj. 4b, okul. 3.

(Všechny průřezy učiněny v polovici výšky listové.)

Anatomicke rozdily v listech ramösnich Sparganii. i

Ueber die anatomischen Unterschiede in den
Blättern der ramosen Sparganien.

(Resumé des böhmischen Textes.)

Sparganium ramosum Huds. ist neuerdings ein Gegenstand eifrigen
Studiums geworden besonders von der Zeit an, als Beeby im J. 1883
eine neue und charakteristische Art „Sp. neglectum“ unterschieden
hat. Auf Grund eines reichen Materiales, welches aus ganz Böhmen
zusammengebracht wurde und durch häufige Beobachtung am Stand-
orte zur Zeit der Blüthe und Frucht, kam dann mein Vater im
J. 1896'°) zu dem Resultate. dass neben S. ramosum Beeby (= 8.
polyedrum Aschers. et Graebn.) noch eine dritte ramose Art zu unter-
scheiden ist, nämlich S. microcarpum (Neuman p. forma) Čel.

Diese Art betrachtet Ascherson u. Graebner '') neuerdings als
dem Formenkreis von 8. neglectum Beeby zugehörig, während hin-
gegen früher schon Neuman die erstere als eine blosse Form 0. Va-
rietát dem S. ramosum Beeby subsummirte.

Die in der citirten Abhandlung meines Vaters angefůhrten Unter-
schiede in der Form und Beschaffenheit der Blátter, auf welche
offenbar Graebner kein allzugrosses Gewicht gelegt hat, schienen
darauf hinzudeuten, dass höchstwahrscheinlich auch die innere Struktur
der Blätter bei den ramosen Sparganien verschieden sein wird. Ich
habe daher auf den Wunsch meines Vaters die Blätter aller in den
Kreis des S. ramosum Huds. gehörigen Formen einer vergleichend-
anatomischen Untersuchung unterworfen, wobei überraschender Weise
besonders das verkannte S. microcarpum als eine von allen übrigen
Formen abweichende und durch mehrere anatomische Eigenthümlich-
keiten der Blätter ausgezeichnete Art sich präsentirte.

Bekanntlich besitzen die Blätter von S. microcarpum eine sehr
weiche Beschaffenheit, ?) so dass dieselben leicht zerbrochen oder
in der Mitte gequetscht werden können. Wenn auch die letztere
Fähigkeit zum Theil schon durch den stumpfen Kiel bedingt ist,
während bei allen anderen Formen derselbe schärfer vorgefunden
wurde, *) so kommen noch andere Merkmale hinzu, aus denen die

0 A Čelakovský, Ueber die ramosen Sparganien Böhmens (Oesterr.
botan. Zeitschr. Jahrg. 1896, Nro 11 u. 12).

11) Synopsis der mitteleuropáischén Flora. I. Bd. 1896—98 p. 280.

12) L. J. Čelakovský, L c. (Separatabdr. p. 7.).

13) Vgl. z. B. Taf. VIII, Fig. 15a—d mit Fig. 13 u. 14 (Ueber die ramosen
Sparganien Böhmens).

8 V. Ladislav Celakovskÿ ml.:

erwähnte Weichheit der Blätter resultirt. Es kommt dabei haupt-
sächlich auf nachstehende Momente an; 1. eine dünnwandige Epi-
dermis, 2. schwächere Gefässbündel in dem Gewebe unter derselben
mit schwach entwickelten Sklerenchymkappen, 3. minder zahlreiche
und schwächere Sklerenchymbündel unter der Epidermis zwischen
den Gefässbündeln, 4. das blos 5 (resp. 6) mechanisch schwächer
ausgerüstete Gefässbündel enthaltende Kielgewebe.

Ich komme nun zur näheren Beschreibung der histiologischen
Verhältnisse bei S. microcarpum über.

S. microcarpum hat eine glatte, sehr dünnwandige Epidermis
mit schwacher Cuticula. (Taf. I., Fig. 1.) Das darunter liegende
zweischichtige Palissadenparenchym besteht entweder aus kurzen
nahezu isodiametrischen Zellen, von 20— 24 u Höhe u. 16—20 u Breite,
oder seltener aus kurz prismatischen Zellen, welche höchstens 1'/,mal
so hoch als breit sind. Das ganze Assimilationsparenchym an den
Stellen wo jedwede Bündel fehlen, also bis zur nächsten Lufthöhle
besteht aus 3—5 Schichten, welche zusammen mit der Epidermis
cca 60—80 u dick sind. (Taf. III., Fig. 1.) Die in diesem Gewebe
eingesenkten Gefässbündel sind relat. schwächer als bei allen anderen
ramosen Sparganien und haben eine viel schwächere Sklerenchymfaser-
Bekleidung. Ueberhaupt sind die einzelnen Sklerenchymfaser ziemlich
breitlumig und demgemäss auch nicht gerade starkwandig. Das gilt
auch von den Elementen der selbständigen Sklerenchymstränge, die
oberhalb der grösseren Gefässbündel und zwischen diesen und den
kleinen Zwischenbůndeln unter der Epidermis sich befinden (Taf. III.,
Fig. 1. c, d, Taf. IT., Fig. 1. c, Taf. I., Fig. 1. s). Gewöhnlich liegen
zwischen je zwei Hauptgefässbündeln keine Sklerenchymbündel, oder
aber es sind solche in der Einzahl (Taf. III., Fig. 1. d) seltener in
der Zweizahl vorhanden, aber sehr klein und schwach.

Sehr charakteristisch ist die Zahl u. Anordnung der Gefäss-
bündel in dem Kielgewebe. (Taf. I., Fig. 3.) Während bei allen an-
deren Formen der ramosen Sparganien an jeder Flanke des Kieles
constant 3 Gefässbündel sich vorfinden, bei S. microcarpum sind deren
blos 2 vorhanden. (Taf. I., Fig. 3., 1, 2.) Ich fand dies sowohl an
schwächeren als auch an stärkeren Blättern von verschiedenen Lo-
calitäten. Wie bei den anderen Formen der ramosen Sparganien
nehmen die Mediane des Kieles 2 Gefässbündel ein, die eigentlich
durch Theilung eines einzigen länglichen an der Basis des Blattes
noch ungetheilten Bündels entstanden sind, wobei gewöhnlich der an
der Kante des Kieles liegende Theil nur Leptom, der weiter in der

Anatomické rozdily v listech ramösnich Sparganif. 9

Mitte des Kielgewebes eingeschlossene Theil blos Hadrom enthält.
Häufig bleibt jedoch eine Partie des Hadroms mit dem Leptom ver-
einigt. (Taf. I., Fig. 3.) Nicht selten sind bei S. mierocarpum Fälle,
wo ein einziges aber dann sehr langes Medianbündel bis in die Spitze
des Blattes hinaufzieht. Solche Fälle habe ich bei den anderen ramosen
Sparganien nicht beobachtet. Das mittlere Medianbündel bei S. miero-
carpum zeichnet sich auch- durch seine relative Kürze und Breite
aus. (Vgl. Taf. I., Fig. 2. u 3., a a.) Die kleinere Zahl der Seiten-
gefässbündel bei dieser Art hängt eben, wie es scheint, mit der
grösseren Stumpfheit des Kieles zusammen. Uebrigens auch die
Höhe des Kieles, d. i. die Entfernung von der Kante bis zur Linie,
welche die Ränder der beiden nächsten Luftgänge (Lacunen) verbindet,
ist bei S. microcarpum geringer als bei allen übrigen Formen. Bei
diesen misst sie 0'9—1 mm, bei S. microcarp. 0'6—0'8 mm.

Was die anderen Sparganiumarten betrifft, so kann ich mich
jetzt über deren anatomische Unterschiede im Blattgewerbe kürzer
fassen. Eine starke Epidermis hat S. polyedrum und besonders S.
neglectum f. typica. (Taf. I., Fig. 2., Taf. II., Fig. 3.). Dem gegenüber
besitzt S. neglectum var. oocarpum eine relativ sehr dünne der von
S. mierocarpum ähnliche Epidermis. '*) Vor allen ramosen Sparganien-
formen ist nun S. neglectum f. typica dadurch ausgezeichnet, dass
die Epidermiszellen auf ihrer Aussenseite zahlreiche stumpfe Höcker
führen (Taf. I, Fig. 2.), welche aus Wachs bestehen. Die Form der
Höcker stimmt übrigens mit derjenigen bei Gramineen, Irideen etc.
bekannten überein. Daraus erklärt sich die ziemlich stark blaugrüne
Färbung der Blätter von S. neglectum f. typica.

Alle ramosen Sparganien (ausg. S. microcarpum) haben ein aus
mehreren, nämlich 5—6 Schichten bestehendes Assimilationsparenchym
(natürlich an den Stellen, wo die jeglichen Bündel fehlen).

Bei allen ramosen Sparganiumformen (ausgenommen S. micro-
carpum) besteht ferner das 2schichtige Palissadenparenchym aus ins-
gesammt walzenförmigen oder prismatischen mehr als 2mal so hohen
als breiten (bei S. microcarpum höchstens 1'/,mal so hohen als breiten)
Zellen. Diese Palissadenzellen messen 20—32 u Höhe u. 8—12 u
Breite (bei S. microcarpum 12—20 u Breite). Ein kräftig entwickeltes
mechanisches Gewebe besitzt S. polyedrum (beide Formen) und 8-
neglectum f. typica, schwächer aber doch nicht so schwach wie bei

12, Vielleicht dass die Varietät oocarpum eine grössere Selbständigkeit be-
sitzt, als ihr unter Sparganium neglectum angewiesen worden ist.

tý

Li. mathematicko-Přírodovědecká. 1899.

10 V. Ladislav Celakovskÿ ml.: =

S. microcarpum ist das mechanische System bei S. neglectum var.
oocarpum entwickelt. Bei allen diesen Formen (ausgenommen S. ne-
glectum var. oocarpum) finden wir in den Blättern unter der Epi-
dermis häufige und starke Sklerenchymbündel, gewöhnlich in der
Einzahl, nicht selten aber auch in der Zweizahl Zwischen je zwei
Gefässbündeln (besonders bei S. polyedrum var. conocarpum und S.
neglectum). Sehr dickwandige und dicklumige Sklerenchymfaser sind
bei S. neglectum f. typica an dem Basttheil der Gefässbündel zu be-
obachten (besonders im Kiele: Taf. I., Fig. 4.) und ferner auch in
den Sklerenchymbündeln. (Taf. I., Fig. 2.) Zum Unterschiede von S.
microcarpum misst die Höhe des Kielgewebes bei allen übrigen Spar-
ganien 09—1 mm und statt 2 Gefässbündeln an den Flanken des
Kieles, wie bei S. microcarpum, finden sich dortselbst 3 solche.
(Taf. I., Fig. 4.)

Aus dem vorhin genannten ist zu ersehen, dass die grössten
Abweichungen in der anatomischen Struktur des Blattes bei S. micro-
carpum zu finden sind. Diese anatomischen Merkmale im Vereine
mit den bekannten makroskopischen Charakteren in den Blüthen,
Blüthenständen u. Früchten genügen wohl um die Selbständigkeit
von S. microcarpum aufrecht zu halten, umsomehr, als ein Anschluss
an S. neglectum aus vielen (und zwar nicht einmal histologischen)
Gründen nicht berechtigt erscheint.

Erklärung der Figurentafel.
Taf. I.

Fig. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro-
carpum Čel.; e Epidermis, p Stoma, s Sklerenchymbůndel. Reichert,
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.).

Fig. 2. Querschnitt durch die, Oberseite des Blattes von S. neglectum
Beeby; e Epidermis, p Stoma, s Sklerenchymbündel. Reichert,
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.).

Fig. 3. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. microcarpum
Cel.; a, b die beiden Medianbündel entstanden durch Theilung
eines einzigen sehr hohen, 1, 2 zwei von den vier Seiten-
bündeln. Reichert, Obj. 45, Ocul 3.

Fig. 4. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. neglectum
Beeby; a, b beide Mediangefässbündel, 1, 2, 3 die drei von
sechs Seitengefässbündeln. Reichert, Obj. 45, Ocul 3.

Fi

bi

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

S:

Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. jl

Taf. II.

1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro-
carpum Čel., dort wo die Lacunenscheidewand sich anschliesst;
a ein collaterales Gefässbündel, Z Leptom, 4 Hadrom, c Scleren-
chymbündel unter der Epidermis e. Reichert, Obj. 6, Ocul. 3.
2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrum
Aschers. et Graebner, dort wo die Scheidewand der Lacunen
sich anschliesst (mehr vom Rande des Blattes); a ein bicol-
laterales Gefässbündel mit 2 Leptomen 7? und einem Hadrom 4
dazwischen, c Sclerenchymbündel unter der Epidermis e. Reichert,
Obj. 6, Ocul. 3.

3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrum
A. et G.; e Epidermis, p Spaltöffnung, s Sklerenchymbündel.
Reichert, Obj. 6, Ocul. 8 (compens.).

4. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. neglectum
Beeby var. oocarpum Cel.; e Epidermis, p Spaltöffnung, s Scle-
renchymbündel. Reichert, Obj. 6, Ocul. 8 (compens.).

Taf. III.
1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro-

carpum Čel.; aa die Hauptbündel, b die kleineren Nebenbündel,
c, d Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 45, Ocul. 3.

is. 2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrum

A. et G.; aa die Hauvtbündel, b die kleineren Nebenbündel,
c, d Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 45, Ocul. 3.

3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von $. neglectum
Beeby; aa die Hauptbůndel, à die kleineren Nebenbůndel, c, d
Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 45, Ocul. 3.

(Alles mit Hilfe der Camera lucida gezeichnet; alle Querschnitte

beziehen sich auf die halbe Höhe der Blätter.)

— 33

Näkladem Kräl, Ceské Společnosti Náuk, — Tiskem dra Ed. Gregra v Praze 1899.

Al gran N
PASU

Ne

RAA

ANATOMIE LISTŮ SPARGANII.

L. CELAKOVSKÝ ML:

A
AS
ar

CR

Se

společnosti n

a

CESKE

7

l
L

Tv nz,
Věstník král

Tab. I.

Fotolith.Farskÿ v Praze..

odavéc

mat prir

a malhe1

=,

[id

L.CELAKOVSKY ML: ANATOMIE LISTÜ SPARGANIÍ.

Fig. a.

Tab. l.

SO
ET
B is Fan

1G Trida mathemat přípodověd 1895.

Tab. II.

ANATOMIE LISTŮ SPARGANII.

L.CELAKOVSKY ML:

ROY

éd. 1894.

irodove

piv

ti náuk. Třída mathemat př

Čnos

eské spole

ěstník král

V

Fotolith. Farský v Praze.

VI.

0 elektrolytické modifikaci methody Sandmeyerovy
a Gattermannovy.

Podává Emil Votoček a Egon Ženíšek v Praze.

(Předloženo dne 13. ledna 1899.)

Již před rokem konal prvý z nás spolu s p. V. Vaníčkem *) pokusy
směřující ke zlepšení výtěžků při methodách Sandmeyerově a Gatter-
mannově, dosud k náhradě amido resp. diazoskupiny prvky halovými
všeobecně užívaných. Hleděli jsme vyšetřiti, zdali by jiné kovy, nežli
med, po případě jejich haloidy nevedly k reakci hladší a bylo tehdy
za účelem tímto zkoušeno působení čermi platinové na vodné roztoky
diazobenzolchloridu, získané za použití pouze toho množství HCl, kolik
stačilo k diazotaci **). Při tom shledáno bylo, že platina naopak
mnohem slaběji působí, nežli t. zv. molekularná měď (výtěžky obná-
šely maximalně 27°), směsi chlorbenzolu a difenylu na anilin počítáno).

Na počátku přítomné práce nesly se snahy naše ke zjištění vlivu
stříbra jemně rozptýleného na štěpení se diazosloučenin. K tomu cíli
působeno t. zv. molekularným stříbrem, dle Wislicena připraveným,
na roztoky diazobenzolchloridu (ve smyslu preparativním volný HCI
neobsahujících). Výsledek pokusů byl ten, že stříbro sice již za
chladu spůsobuje patrný vývoj dusíka, avšak množství produktu chlo-
rovaného bylo přec jen velice skrovné.
=) Viz Zprävy této spoleënosti 1898, XXV.

**) Ze použito bylo HCl v množství pouze theoretickém, dlužno výslovně
podotknouti vzhledem k tomu, že s přebytečnými kyselinami halovými zahřáty,
diazolátky i za nepřítomnosti Cu příp. Cu, Cl, poskytují vedle fenolů značná
množství halových derivatů matečných uhlovodíků dle rovnic:

C,HN —N — Ci + H,0 = CH,OH + HCI+N,

CHEN = N — CI + HCI = C, H, CI + HCI HN,
Gasiorowski a Wayss, Berl. Ber. XVIII, 1936.)

Ir. mathematicko-přírodovědecká. 1809. 1

Z VI. Emil Votoček a Egon Ženíšek:

Známé faktum, že mnohá činidla chemická, byla-lí právě ze
sloučenin vybavena, čili v t. zv. Stavu vzrodu, mnohem energičtěji
působí, nežli za jiných okolností, přivedla nás na myšlenku, užiti ke
štěpení diazosloučenin ve smyslu reakce Sandmeyerovy solí měd-
natych za současného působení proudu galvanického. Za tím účelem
podrobili jsme roztok diazobenzolchloridu a soli mědnaté (CuSO,),
ledem silně chlazený, elektrolysi s použitím elektrod měděných. Téměř
okamžitě jevila se reakce, unikalo hojně dusíka a po nějaké době
nahromadila se na povrchu lázně značná vrstva olejovité tekutiny.
Když roztok byl přestal Šuměti, proud přerušen a reakční tekutina
přeháněna vodní parou. Poskytla (po odstranění fenolu louhem sod-
natým) olej kol 130° vroucí, kterýž identifikován jakožto chlorbenzol.
Mimo to přecházela ke konci přehánění látka oranžově červená, krysta-
lická. Tato dvakráte z ligroinu překrystalována poznána jakožto azo-
benzol. (preparat tál při 68", učebnice Mayer-Jacobsenova udává týž
stupeň). Tvoří se tedy při elektrolysi tytéž produkty, jako při reakcích
s Cu,CL, příp. Cu. V dalších pokusech používáno, není-li jinak uve-
deno, místo CuSO, chloridu médnatého a produkty reakční sledovány
pokud možno kvantitativně.

Převedení anilinu v chlorbenzol.

1. Použito 50 © anilinu, 120 g kyseliny solné (30"/,ni) a zdia-
zotováno 385 © dusanu sodnatého za chlazení ledem. K roztoku při-
činěno 170 © práškovitého CuSO, (množství odpovídající mědi, užité
v předpisu Gattermannově). Za anodu sloužil silný drát měděný
v spiralu upravený, kathodou byl plech z téhož kovu. Hustota proudu
na kathodě obnášela Das: — 16A, E — 12V. Během elektrolysy
lázeň vnitř i zevně ledem chlazena. As po dvou hodinách vývoj du-
síka přestal, načež reakční tekutina zpracována nahoře uvedeným
spůsobem. Výtěžek čistého chlorbenzolu obnášel 249 © čili 42°/,
theorie, azobenzolu 5:3 ©, t. j. 11°/, užitého anilinu.

2. Použito téhož množství činidel, jako v předešlém pokusu,
však síran mědnatý nahrazen 150 g kryst. chloridu médnatého.
Dam = 21 A (na kathodě), E = 10 V. Ziskäno chlorbenzolu 64°/,
theorie, azobenzolu o něco méně, nežli předešle.

3. V případě tomto pracováno za přítomnosti velikého přebytku
kyseliny solné, totiž použito na 50 g anilinu 500 g kyseliny solné
koncentrované (36"/,ní). K diazoroztoku přidáno 100 g CuCl, a elektro-
lysováno o hustotě Pam = 18 A. Získáno 43 g chlorbenzolu, což od-
povídá výtěžku 71°/, theorie.

10

O elektrolytické modifikaci methody Sandmeyerovy a Gattermannovy. 3

Převedení anilinu v brombenzol.

50 © anilinu diazotováno pomocí 80 g H,SO, (h = 18) a 38,, ©
NaNO,, po té přidáno 634 © KBr (v roztoku) a 100 g CuSO,. Po-
měry proudu byly: E — as 10 V, Dam: na kathodě = 16 A. Výtěžek
C,H,Br obnášel pouze 15 g čili 18“ , theorie, což určitě mělo svou
příčinu v tom, že KBr bylo užito jen v theoretickém množství (Gatter-
mannův předpis odporučuje na 31 g anilinu 120 g K Br, tedy značný
přebytek) Není pochyby, Ze se zvětšeným množstvím bromidu i vý-
těžek C,H,Br značně stoupne. Vedlejší reakcí i zde vznikl oranžově-
červený, krystalický azobenzol.

Příprava o-chlortoluolu z 0o-toluidinu.

Použito k diazotaci 56 © 0- toluidinu, 15 © kyseliny solné a 24 g
NaNO,. K diazoroztoku přidáno 100 © CuCl, a elektrolysováno za
chlazení ledem. E = 11 V, Dam: = 5'8 A (na kathodě). Získáno bylo
245 © o-chlortoluolu, vroucího mezi 155°—158°, tedy 599; množství
theoretického. Nepříznivý vliv na hladkosť reakce mělo stoupnutí lázně
až na 25°, vzhledem k tomu že podvojná sloučenina o-diazotoluol-
chloridu s Cu,Cl, — jak Erdmann *) pozoroval — již při 27° prudce
se rozkládá. Nicméně jest výtěžek náš daleko vyšší, nežli při původní
methodě Sandmeyerové, kdež obnášel pouze 31,5%, theorie.

Příprava p-chlortoluolu z p-toluidinu.

Pracováno s 24 © p- toluidinu zcela podobně, jako u ortholátky.
I chloridu mědnatého užito totéž množství (100 g).E = 10,5 V,
Dam = as 5,7 A (na kathodé) Ziskäno bylo 30 © p-chlortoluolu
v mezích 158°—161° destilujícího, což odpovídá 75,2°/, výtěžku theo-
retického proti 65,8" , jež obdržel Gattermann s mědí molekularnou.

Převedení B-naftylaminu v b-chlornaftalin.

48 g P-naftylaminu zdiazotováno 24 g NaNO, za použití 300 ©
kyseliny solné, tedy za poměrů, v nichž pracoval Gattermann. Při-

*) Lieb. Ann. 272, 144.

1*

4 VI. Emil Votoček a Egon Ženíšek.

dáno k diazoroztoku 45 © CuCI, a elektrolysováno při E = 2 a Di,»
na kathodě = 5:7. Během elektrolysy chlazeno tak, aby teplota nad
0" nevystoupla. Přehnáním husté reakční hmoty vodní parou atd.
získáno 22 g čistého, z alkoholu překrystalovaného B-chlornaftalinu
o bodu tání 56", tedy 41°, množství theoretického proti 30°/, Gatter-
mannem docíleným. —

Pokus elektrolytického rozkladu diazotěl se solemi mědnatými
lze uspořádati též ve formě uzavřeného článku Daniellova. Za poly
sloužil v pokusu našem jednak válec měděný, ponořený v roztok
CuSO, — C,HN =N—CI, jednak tyčka zinková v diafragmaté se
zředěnou H,SO,. Clänek chlazen prvých několik hodin zevně ledem,
později ponechán při obyčejné teplotě laboratoře. Po působení as
24hodinovém bylo možno isolovati as 12%, theoretického výtěžku
chlorbenzolu a pozorováno i něco azobenzolu.

Provedli jsme též pokus elektrolysovati diazobenzolchlorid
s elektrodami železnými u přítomnosti soli železnaté. Diazotoväno
50 g anilinu a přidáno 100 g FeCl,. Hustota na kathodě byla
Dam: zz 1:7 A. Shledäno, že sloučeniny železnaté nemohou nahradit:
Cu,Cl,, obnäselt výtěžek pouze 1:8 g CH. CI čili as 3°/,, mimo skrovné
množství azobenzolu. Výsledek tento souhlasí s pozorováním Sand-
meyerovým.

Celkem plyne z dosavadních pokusů našich, rázu více informač-
ního, že elektrolysa diazolátek se solemi mědnatými jest skutečnou
methodou preparativní. Hodláme přikročiti k podrobnému studiu po-
měrů reakce; zvláště vyšetřiti chceme, jaký vliv má hustota proudu,
teplota lázně, množství solí mědnatých a halové kyseliny na hladkost
rozkladu. O výsledcích, jež získáme, neopomeneme Král. Společnosti
Náuk svého času zprávu podati.

Z chemické laboratoře c. k. české vysoké školy technické v Praze.

Nákladem Král. České Společností Náuk. — Tiskem dra Bdy. Grégra v Praze 1399.

VIIL.
Příspěvky ku bryologii Čech východních.
Podává J. Podpěra v Praze.

(Předloženo dne 15. ledna 1899.)

Odevzdávám veřejnosti svá bryologická pozorování, jež konal
jsem v letech 1895— 1898. Území, z něhož příspěvky podávám, bylo
dosud po stránce bryologické úplně neznámo a nevyniká bohatstvím
na mechy vzácnější. Jest to především okolí mladoboleslavské, na
mechy vůbec neobyčejně chudé, čehož příčinou jsou pískovce turonské
životu mechů všeobecně nepříznivé. Bryologicky zajímavějším již jest
okolí novobenátecké, odkudž též několik lepších druhů udávám. Nej-
důležitější nálezy učinil jsem ma své cestě po hranicích Čech se-
verovýchodních, k níž laskavostí „Klubu přírodovědeckého“ v Praze
mi podpora byla poskytnuta. Podrobněji na této cestě prozkoumal
jsem okolí žacléřské, prošel jsem pískovcové (cenomanské) území
kol Teplic, Police nad Metují a Broumova. Navštívil jsem Hejšovinu,
kteráž však již od slezských botaniků dostatečně byla prozkoumána;
takže lepší nálezy se mi žádné nepodařily. Odtud ubíral jsem se
přes Náchod do Nového Města nad Metují a vystoupil jsem na nej-
vyšší vrcholy Hor Orlických, Vrchmezí a Velkou Deštnou. Prozkoumav
údolí Zdobnice, dorazil jsem do Rokytnice. Svou vegetací zajímalo
mne zvláště údolí Rokytenky mezi Rokytnici a Žamberkem. Prošed
okolí žamberské, dospěl jsem přes Kyšperk do Králík a mínil jsem
vystoupiti na Králický Sněžník. Avšak deštivé a zimavé počasí do-
nutilo mne, bych uchýlil se kraje, kde okolo Ústí n. Orlicí a Litomyšle
jsem botanisoval.

Menší příspěvky uvádím též z okolí pražského a kralupského.

Konečně dovoluji si vzdáti hluboký dík p. universitnímu pro-
fessorovi Dr. J. Velenovskému, jenž se zvláštním zájmem moje snahy
bryologické sledoval a vždy, jak svou radou, tak i srovnávacím ma-

Tr. mathematicko-přírodovědecká, 1

2 VIII. J. Podpěra:

teriálem ze svého bohatého, pro bryologii českou směrodatného herbáře
mne podporoval.

Po stránce systematické připojuji se ve výpočtu mechů k dílu
základnímu o českých mechách: „J. Velenovský: Mechy české“, při
čemž ovšem údajů v díle Limprichtově (Laubmoose) a v době nej-
novější vynikajících Kindbergových: „European and N. American
Bryineae (Mosses) bedlivě jsem si všímal.

Druhy, kteréž z Čech nebyly dosud publikovány, jsou tučně
tištěny.

Acaulon triguetrum C. Müll. Na sypké diluviální hlíně nad Lo-
beëskou cihelnou (sev. od Kralup nad Vltavou) hojně. Pro okolí
kralupské objeveno Velenovským. (Mechy české p. 87.)

Mildeella bryoides Dicks. (Limpricht). Na kraji černav na svahu
nad silnicí z Poříčan do Velenky nepříliš hojně.

Phascum cuspidatum Schreb. Na polích (písečných i černavách)
u MI. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem a Nov. Benátek všeobecně.

Phascum piliferum Schreb. Na svazích nad Vltavou naproti
Libšicům a Letkám pokrývá z jara kde jaké výslunné místo. Na sypké
výslunné půdě nad silnicí z Poříčan do Velenky.

Hymenostomum mierostomum Ildw. Na úklonu travnatém (ce-
noman) nad kapličkou nad Teplicemi v severovýchodních Čechách.

Var. obliguum Hůb. V Šárce u Prahy dosti hojně.

Hymenostomum microstomum var. brachycarpum (Br. eur.)
Hüb. (Hymenostomum brachycarpum Br. germ., Hymenostomum
planifolium Sendtn., Gymnostomum microstomum v. d.) brachycarpum
Schimper, Weisia brachycarpa Juratzka).

Velice zajímavá odrůda neb i slabší druh (kdo uznává Barbula
cylindrica, Thyidium pseudotamarisci atd., měl by důsledně za druh
uznati i Hymenostomum obliguum (v. E.) Hůb. a Hymenostomum
brachycarpum (Br. eur.) Hüb). Uvádím zde jej jako varietu k H.
microstomum Hdw., ač lze. souhlasiti s Juratzkou a jinými autory,
kteří Hymenostomum brachycarpum jako druh jmenují. Roste v pro-
řídlých polštářcích; rostlinky jsou as '/, cm vysoké, temně zelené.
Listy dlouhé, za sucha nazpět srpovitě neb dovnitř drápkovitě ohnuté,
pozvolna v nerv ostře vybíhající zúžené, ploché (dovnitř vůbec nikdy
nezahnuté) neb dokonce někdy i nazpět zahnuté. Tobolka na štětu
tenkém vejčitá až kulovitá, na hřbetě vyhrblá. Víčko dolů sikmo 20-
banité.

Na písčitých rýpaninách sev. od Velenky ve středním Polabí,
nedaleko stanoviska Sesleria uliginosa Opiz dne 23. dubna 1898 velice

Příspěvky ku br\ologii Cech vÿchodnich. 3

hojně a bohatě plodný. Pokrývá v nehustých kobercích písčité stěny
rýpanin, jsa na první pohled kulovitými tobolkami na tenkém štětu
sedícími a víčkem dolů zahnutým nápadný. Plochost listů, jak jsem
na četných exemplářích konstatoval, jest vždy stálou. Limpricht ve
svých Laubmoose o zeměpisném rozšíření variety ničeho nepraví. Asi
v 50 exemplářích, jež jsem na stanovisku nasbíral, nemohl jsem ani
jediné typické H. microstomum Hdw. zjistiti V Čechách posud po-
zorována nebyla.

Gymnostomum tenue Schrad. (Gyroweisia tenuis Schimper.) Na
pískovcových (turonských) skalách nedaleko Podčejku (u Wegrichterova
domku) jižně od MI. Boleslavi, pokrývá kde jaké vlhké místo (Miler) !
Myslím, že na Boleslavsku na pískovcích bude rozšířenější.

Gymnostomum curvirostre Ehrh. Na kapavých skalách u Chva-
těrub naproti Kralupům ve formě sterilní, v podobě hlubokých bochní-
kovitých polštářů velice hojně. Stanovisko podobné libšickému, kde
v téže podobě v obrovském množství roste (Velenovský: Mechy české
p IR).

Weisia viridula Hdm. V hrusovskem lese již. od MI. Boleslavi
velice hojně (Miler)! na opukovych svazích v údolí Rokytenky mezi
Rokytnicí a Žamberkem všeobecně, na opukách v „Mandlích“ u Velké
Řetové nedaleko Litomyšle. Všude plodná.

Rhabdoweisia fugax Hdw. Na cenomanských pískovcích u Teplice,
na Vostaži a Heidelbergu u Police všeobecně. Na pískovcích „v ma-
štalích“ u Jarošova v okresu litomyšlském hojně. Všude plodná.

—— Rhabdoweisia denticulata Brid. Na cenomanskýčh pískovcích
nedaleko Johnsdorfu u Teplic v severovýchodních Čechách hojně
a plodná.

Cynodontium torquescens Bruch. Pískovce cenomanské u Teplic,
hřeben pískovcový mezi Hvězdou a Hejšovinou; na permu mezi Po-
říčím a Žacléřem. Všude plodný.

Cynodontium polycarpum Ehrh. Pískovce u Teplic, Vostaž a Hei-
delberg (cenoman) u Police; na permu mezi Poříčím a Žacléřem vy-
plňuje kde kterou vlhkou skulinu společně s Plagiothecium denticu-
latum v. densum; na rule nad Deštnou v Orlických horách. Všude
plodný.

Cynodontium strumiferum Ehrh. Na permu ve skulinäch skalních
u Wolty a Dreihäuschen mezi Poříčím a Žacléřem. Na rule na Vrch-
mezí v Horách Orlických velice hojně. Na obou stanoviskách velice
pěkně plodné.

Dichodontium pellucidum L. Žacléř: V horské bystřině na permu

1

4 VII. J. Podpěra:

u Oleš nice hojně; Police nad Metují: V potůčku mezi Heidelbergem
a Vostaží v množství. Na obou místech bohatě plodný.

Dichodontium flavescens Brid. V horské raëeliné na vrcholu
Velké Deštné ve výši 1000 m n. m. hojně, sterilní.

Dicranella Schreberi Swartz. MI. Boleslav: Na vlhké zemi při
potoku na kraji horecké bažantnice sterilní. Litomyšl: Na rýpaniné
na pokraji lesa (substrát opuka) nad Horní Sloupnicí velice hojně,
plodná. Žacléř: Na prahorním vápenci na Rehornu ve výši as 1000 m
n: mi LEA De

Dicranella varia Hdw. MI. Boleslav: Ve skulinách turonskych
pískovců u Dalovic hojně. Na kralupských arkosách všeobecně.

Dicranella varia Hdw. var. bohemica mihi. Habituelně na
Dicranella humilis Ruthe upomínající. Lodyžkami, štětem a tobolkami
krvavě červenými na první pohled význačná. Listy částečně, zvlášté
v hoření polovině ohrnute (u Dicranella humilis neohrnuté, ploché),
za sucha vlnitě pokroucené a odstálé (u Dieranella varia ztuha vzpří-
mené), nezubaté, s okrajem celým nebo málo zoubky (2—3) na špičce
listu. Štět tenčí a útlejší, kratší neb asi stejně dlouhý jako u Dicra-
nella varia Hdw. Tobolka značně delší než u Dicranella varia, ná-
padně obloukovitě zakřivená, úzce stažená. Buňky exothecia parenchy-
matické, mnohdy skoro kvadratické. Víčko protáhlejší než u Dicra-
nella varia.

Domnívám se, jak z popisu v díle Velenovského „Mechy české“
p. 110 vysvítá, že jest to táž varieta, již řečený badatel ve Hvězdě
a u Berouna nalezl, ale zvlášť nepojmenoval.

Na písčité půdě v lesíku nad Starou Horou u Jizerního Vtelna
jižně od MI. Boleslavi dne 6. října 1897 objevil přítel Miler.

Formy, kteréž Limpricht v Laubmoose uvádí v. tenuifolia Br.
eur. a callistoma Br. eur. nelze s touto varietou nijak identifikovati.

Od var. tenuifolia liší se žebrem silným až do špičky vybíhavým,
listy zcela normálně řaděnými. Od var. callistoma, jsouc jaksi zcela
protivným extremem ve tvaru tobolky, tobolkou silně obloukovitě za-
hnutou.

Dicranella subulata Hdw. V hluboké cestě ze Závisti k Homoli
nad Vraným vedoucí velice hojně. MI. Boleslav: V lesních cestách,
v úvozech u Bitouchova sev. od MI. Boleslavi, nad Rečkovem u Bělé
pod Bezdězem hojně (substrát turonské pískovce). U Žacléře hojně
vždy ve společnosti Ditrichum homomallum.

Dicranella curvata Hdw. Na melafyru hory Špitzbere u Žacléře
as 800 m n. m. dosti hojně. Druh menší hodnoty jen listy srpovitě

Piispövky ku bryologii Cech vÿchodnich 5

zahnutými a tobolkami skoro rovnými rozlišený. Lépe snad by bylo
jej klásti jako subspecii k Dicranella subulata Hdw.
Dicranella cerviculata Hdw. Králíky: Rašelinné rýpaniny v Nie-

derbusch hojně. Na zemi na pasece mezi Louisenthalem a Zdobnicí

(u mlýna řečeného Haka), v obrovských spoustách na rašelinách See-
felder pod Vrehmezim v Horách Orlických, na cenomanských pískovcích
na Vostaži u Police, pískovce u Teplic, Ralsko.

Dicranum undulatum Ehrh. U MI. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem,
Nov. Benátek hojně, ač ne vždy plodný. Hory Orlické, všeobecně.

Dicranum palustre Br. eur. Na rašelinné loučce nad Mnichovi-
cemi hojně, u Žacléře všeobecně. Na obou stanoviskách sterilní.

Dieranum montanum Hdw. Na permu mezi Žacléřem a Poříčím,
na Kupě nad Žacléřem plodný, Vostaž u Police, skály teplické, vše-
obecně a plodný. V horách Orlických všeobecně rozšířený, avšak
řídčeji plodný. Niederbusch u Králík.

Dicranum longifolium Ehrh. U Žacléře, Poříčí všeobecně. Zvláště
hojně a plodný na všech pískovcích cenomanských u Teplice, Police,
Hvězdy, Broumova. Kozí hřbety u Oupice. Hory Orlické: Vrehmezí
a Velká Deštná.

Dioranum fulvum Hook. Na Vrchmezí v Horách Orlických.

Campylopus fragilis Dicks. Na cenomanských pískovcích „v ma-
štalích“ u Jarošova v okresu litomyšlském hojně, ale sterilní.

Campylopus flexuosus L. Raëeliny „Seefelder“ v Horách Orli-
ckých, Na rýpaných rašelinách v Niederbusch u Králík ve východních
Čechách. Na obou místech hojně, ale sterilní.

Dicranodontium longirostre Schmp. Žacléř: Na pařezech na Zá-
meckém vrchu sterilní; skály cenomanské u Teplic všeobecně a plodný,
na Vostaži a Heidelbergu u Police nad Metují hojně s plody, na
hřebenu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova (substrát
cenoman) velice hojně (pokrývá jako tlustý koberec pískovcové skály)
a skoro všude fruktifikuje. Hejšovina, s plody.

Dicranodontium aristatum Schmp. Na cenomanských pískovcích

u Johnsdorfu záp. od Teplic hojně, skály teplické (pokrývá je v obrov-.

ském množství jako žlutozelený koberec), Heidelberg a Vostaž u Police
nad Metují velice hojně, podobně na cenomanských pískovcích Hej-
Soviny.

Leucobryum glaucum L. V lesích u MI. Boleslavi (na pískovcích
i bakulitových jilech) všeobecně (sterilní), v borech písečných u Bělé.

pod Bezdězem, Dokes všude rozšířený. V borech u Nových Benátek.
— Kol Zacléře na permu i kamenouhelných pískovcích, v cenomanské

6 VIII. J. Podpěra:

pánvi severočeské (u Teplic, Oupice, Police n. Metují, Broumova),
v písčitých borech u Jarošova na Litomyšlsku. V lesích u Holic bohatě
plodný (Tocl)!

Fissidens pusillus Wils. Na pískovcích turonských v lese hrušov-
ském na jih od MI. Boleslavi (Miler)!

Fissidens rufulus Br. eur. Na prohnilých trámech vojenské plo-
várny mladoboleslavské na místech Jizerou oplachovaných hojně
a bohatě plodný ve společnosti Amblystegium fluviatile Na dřevě
(prohnilých trámech) celkem se řídčeji udává. Z Čech znám pouze
od Pardubic, kde Kalenským byl objeven.

Fissidens adiantoides Hedw. Na rozsáhlých slatinných loukách
u Velenky a Poříčan ve středním Polabí všeobecně a bohatě plodný ;
na mokvavých skalách opukových „v Mandlích“ u Velké Řetové na
Litomyšlsku sterilní.

Fissidens taxifolius L. U MI. Boleslavi dosti rozšířen: na tráv-
nících zahradních na Novém Městě, na Chlumě, v Chobotech (plodný),
u Zámostí a Stränova (Miler)! V lesích u Nových Benátek. Hrušovský
les u Brodec nad Jizerou. Na opukäch u Oustí n. Orlicí hojně plodný.
Na vlhkých svazích nad Kralupy a Lobčí pokrývá kde které vlhčí
místo a všude bohatě fruktifikuje.

Seligeria recurvata Hdw. V údolí Orlice u Oustí n. O. na
opukových skalách a kamenech zvláště na místech vlhkých hojně, na
opukách ve vsi Hrádku u Oustí n. O., na opukách nad potůčkem
v Horní Sloupnici na Litomyšlsku velice hojně, na opukách pod Vrch-
mezím směrem k Seefelder u Grunwaldu pokrývá na kapavých stěnách
plochy mnoha čtverečných metrův. (Viz ostatně Velenovský: Mechy
české p. 135.)

Ditrichum flexicaule Schl. Na opukách nad Hledsebem u Velvar
velice hojně, sterilní.

Ditrichum homomallum Hmpe. Žacléř: Na Rehornu, Kupě, Spitz-
bergu, v lesích (na permu) u Olešnice; na Horách Žaltmanských nad
Velkými Svatoňovicemi, pískovce nad Radvanicemi, na pískovcích
u Police n. M., Heišovina. Na Horách Orlických všeobecně rozšířen.
— MI. Boleslav: V lesích u Bitouchova v hlubokých písčitých úvozech,
jako všude ve společnosti Dicranella subulata.

Distichium capillaceum Sw. Na pískovcích turonských u MI.
Boleslavi dosti rozšířen: V hlubokém údolí lesním „Choboty“ velice
hojně a plodný, v neuberském háji na vlhkých stěnách pískovcových
plodný, v hrušovském lese na jih od ML. Boleslavi hojně a plodný.
Na prahorním vápenci hory Rehorn u Žacléře plodný.

Příspěvky ku bryologii Čech východních. ri

Pottia intermedia Turn. U MI. Boleslavi na pískovcích všeobecně.

Pottia lanceolata Hdw. MI. Boleslav: Na éediti kosmonosské
Obory hojně, jizerské stráně, na pískovcích v klenickém údolí hojně.

Didymodon rubellus Hífm. MI. Boleslav: V lese (na pískovci)
nad Josefodolem hojně, Hillerova stráň. Žacléř: Na zámeckém vrchu,
kolem Teplice, Police nad Metují, Broumova a Náchoda všeobecně.
U Žamberka a Rokytnice hojně.

Didymodon rigidulus Hdw. MI. Boleslav: Na zdech v Jizerním
Vtelně plodný (Miler)! Žacléř: Na permu u Königshanu, Žamberk:
Na opukách v údolí Rokytenky směrem k Rokytnici. Litomyšl:
V „Mandlích“ plodný. Formu s rozmnožovacími tělísky v úžlabí listů
pozoroval jsem u Sv. Prokopa u Prahy.

Tortella tortuosa L. MI. Boleslav: V hrušovském lese sterilní,
v hlubokém údolí říčním „Peklo“ mezi Náchodem a Novým Městem
nad Metují bohatě plodná, na opukách v údolí Rokytenky mezi Ro-
kytnicí a Žamberkem hojně plodná.

Barbula fallax Hdw. var. gracilenta Vel. (Mechy české p. 159.) Na
opukových svazích v údolí Rokyteuky mezi Rokytniei a Zamberkem.
Na opukách nad Všetaty v Polabí.

Barbula vinealis Brid. MI. Boleslav: Na turonských pískovcích
v Hrušovském lese plodná (Miler)!, pískovcové skály nad Čejticemi
sterilní. Úpice: Na permovém vyslunnem úklonu u Zálesí hojně
plodná. Na prahorním vápenci Rehornu nad Žacléřem ve výši 1000 »
n. m. plodná.

Barbula revoluta Schr. Na kamenouhelných pískovcích u Lobče
(viz Velen. „Mechy“ č. str. 160) velmi hojně. Zajimavo jest, že
v úžlabí listů tvoří se zcela podobná kulatá tělíska rozmnožovací jako
u Didymodon rigidulus, cordatus.

Barbula convoluta Hdw. MI. Boleslav: Na písčité cestě k Zalu-
žanům plodná, na pískovcích nad Josefodolem plodná.

Aloina rigida Hdw. MI. Boleslav: Na turonských pískovcích!
nad Čejticemi. Na opukách mezi Rokytnicí a Žamberkem hojně.
Litomyšl: Na zdi (opukové) farní zahrady ve Sloupnici. Na náplavu
vltavském u Kralup.

Aloina ambigua Br. eur. Kralupy nad Vltavou: Na diluviální
hlíně nad cihelnou a v cihelně v Lobči v prosinci 1898 velice pěkně
© plodná. Z Čech známa pouze dle starších udání ze 3 stanovisek.
V novější době sbírána nebyla. Listy za sucha dovnitř zahnutými
a čepičkou pod víčko nesahající snadno již pod lupou se poznává.

Tortula ruralis L. Na pískovcích u MI. Boleslavi všeobecně.

8 VIII. J. Podpěra:

Plodnou jsem ji nalezl pouze na Hillerově stráni. Jinak na doškových
střechách ve Zvířeticích, Bitouchově, Dražicích, Jiz. Vtelně, Okoři
hojná a všude fruktifikující. Na vrcholu Rehornu u Maxhůtte roste
ve formě menší, stlačené, černavé. Na pískovcích Hejšoviny plodná.

Tortula latifolia Bruch. Na jilmu v Studené u Kyšperka sterilní.
Praha: Na oplachovaných skalách (!) nad Vltavou mezi Podbabou
a Selcemvelice hojně. Sterilni.

Tortula papillosa C. Müll. Na stromech u MI. Boleslavi obecná.
Na lipách v Náchodě.

Schistidium apocarpum L. var. gracile Br. eur. Na Rehornu na
prahorním vápenci roste forma silně kompaktní, nízká, černavá. Jest
to bezpochyby táž forma, 0 níž se zmiňuje Velenovský v „Mechách
českých“ p. 170 z Čertovy zahrádky v Krkonoších.

Schistidium apocarpum L. var. alpicola Br. eur. Na kamenech
pískovcových v rašelince za bakovskou křižovatkou drah, na sever
od MI. Boleslavi.

Schistidium apocarpum L. var. rivurale Brid. Na kamenech ve
Zdobnici v Horní Zdobnici sev. od Rokytnice velice hojně a bohatě
plodný. Upomíná svým zjevem velice na nějaký Cinclidotus, neboť
dosahuje (na mých exemplářích) splývavý stonek až 8 cm délky.

Schistidium confertum Fnck. Na turonských vypráhlých pískovcích
nad Rožátovem, Červeným Kolem, Čejticemi, nad strážním domkem
železničním nad cestou z Neuberka do Vince hojně.

Schistidium pulvinatum. Hoffm. Na břidlicích naproti Libšicům
nehojně, avšak krásně vyvinutý a plodný. Mech ten objeven byl Vele-
novským na tomto stanovisku roku 1893 (Velenovský „Mechy české“
p. 171.) Mně podařilo se jej s Crossidium squamigerum a jinými
vzácnými mechy dne 23. března 1898 na stanovisku libšickém opět
konstatovati. V Evropě znám pouze z málo stanovisek.

Grimmia ovata Web. Mohr. Na turonských pískovcích v Čertovce
u Jiz. Vtelna jižně od MI. Boleslavi hojně (Miler)!

Dryptodon Hartmanm Schmp. Na kamenouhelných pískovcích
nn vrcholu Hor Žaltmanských u Oupice.

Racomitrium canescens Brid. var. ericoides Br. eur. Na vy-
prahlých pískovcích turonských nad Červeným Kolem a Rožátovem
hojně a plodný.

Racomitrium aciculare Brid. Na oplachovaných balvanech v po-
toce Zdobnici u Horní Zdobnice -na sev. od Rokytnice všeobecně
s Schistidium rivulare a bohatě plodné.

Racomitrium heterostichum Hdw. Na čediči Ralska u Mimoně.

Příspěvky ku bryologii Čech východních. 9

Orthotrichum diaphanum Schrd. Na topolech v Klenickém a Ji-
zerském údolí u MI. Boleslavi rozšířen.

Orthotrichum anomalum Hdw. Na turonských pískovcích na
Hillerově stráni, na skalách nad Rožátovem a Červeným Kolem hojně.

Orthotrichum stramineum Hrnsch. Žacléř: Na javoru ve Wiesen-
thale.

Orthotrichum patens Bruch. Žacléř: Na lesních stromech na
Spitzbergu as 800 m n. m. ve spoleënosti Ulota crispa.

Orthotrichum pumilum Sw. MI. Boleslav všeobecně, Žacléř,
Žamberk.

Orthotrichum leiocarpum Br. eur. Žacléř: Na topolu u Künigs-
hanu, topoly v Rokytnici, Felsenkammer u Teplic, na jeřábech ve
Zdobnici sev. od Rokytnice.

Orthotrichum fastigiatum Bruch. Na jasanech při silnici z Kyš-
perka do Nekoře hojně, na jasanu v Rokytnici, na ořechách v údolí
Zdobnice, na jeřábu v Zelenavě u Králík, na vrbách v Olešnici.

Orthotrichum affine Schrd. MI. Boleslav: Na kůře staré višně
u Michalovic.

Ulota crispa Brid. Žacléř: Na lesních stromech na Špitzbergu.

Encalypta ciliata Hdw. Rehorn nad Žacléřem, na opukách
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem všeobecné rozšířena.

Encalypta contorta Lndb. MI. Boleslav: Na jizerských stráních
nad Červeným Kolem sterilní. Žacléř: Na zámeckém vrchu hojně
plodná. Teplice: Na cenomanských pískovcích. Police nad Metují: Na
Vostaži.

Tetraphis pellucida Hdw. Bělá: V hlubokém dolu u Podolí na
pískovci. Žacléř: V lese u Lampersdorfu, ve Wiesenthale, na Rehornu,
na Spitzbergu, v lese u Brettgrundu. Trutnov: Na permu u Olešnice.
Teplice: Na pískovcích cenomanských všeobecné. Oupice: Kozí hřbety,
Hory Žaltmanské nad Svatoňovicemi, na pískovcích kamenouhelných
nad Radvanicemi. Hejšovina, Hvězda u Broumova na cenomanských
pískovcích, Vrehmezi, Velká Deštná, v lese u Louisenthalu.

Schistostega osmundacea Mohr. Praha: Ve skulinách skalních
v Královské Oboře nad tunelem kanalisačním velice hojně a pěkně
plodná. Na pískovcích cenomanských kol Teplic, Police nad Metují
(zvlášť pěkná na Vostaži), Broumova ve vlhkých skulinách často.

Tayloria tenuis Schmp. Teplice v Čechách severovýchodních:
Na kapavých skalách pískovců cenomanských u Johnsdorfu velice
hojně. V skalách adršbašských as 2 hodiny na sever vzdálených již
Sendtnerem objevena.

10 VIII. J. Podpěra:

Physcomitrium sphaericum Ldw. Na náplavu vltavském u Kralup
velice hojně a překrásně plodné. Na podobném místě nad Chvatěruby.

Physcomitrium eurystomum Nees. Na náplavu vltavském u Kralup
ve velikém množství s předešlým.

Physcomitrium pyriforme L. MI. Boleslav: Na Chlumě a v Kos-
monosské oboře. Mnichovo Hradiště: Velice hojně při potoku v Ho-
recké bažantnici.

Leptobryum pyriforme Schmp. MI. Boleslav: Ve skulinäch
pískovců turonských v Klenickém údolí k Dolánskému statku, u Da-
lovic a Michalovic na podobných místech. Ve skulinách permských
pískovců mezi Poříčím a Žacléřem velice hojně.

Webera cruda L. Radouč a Kosmonosská obora u MI. Boleslavi.

Webera albicans Whlnb. Rašeliny u Bělé a Podola velmi hojně,
sterilní,

Bryum alpinum L. Nové Benátky: V hlubokém jílovitém, vlhkém
úvoze (turonské pískovce) z Kbel do Jiřic sterilní.

Bryum turbinatum Hdw. Na vlhkých pískovcích turonských
severně od MI. Boleslavi u Čisté.

Bryum pseudotriguetrum Schw. RaSelinné louky u Podolí a Reč-
kova u Bělé p. Bezdězem bohatě plodné.

Ichodobryum roseum Weis. Kralupy: Na arkosäch u Lobče k Ne-
lahozevsi velice hojně, sterilní.

Mnium stellare Hdw. Žamberk: Na Žampachu sterilní.

Mnium punetatum L Rehorn a Spitzberg u Žacléře. V „Mandlích“
u Litomyšle. Na opukách u Oustí nad Orlicí hojně. Hejšovina. Pískovce
nad Svatoňovicemi. Všude s plody.

Mnium affine Bland. Na bařinné loučce v Šárce u Prahy,
sterilní.

Mnium Seligeri Jur. V močále lesním nad Mnichovicemi hojně
sterilní s Sedum hirsutum. Montia rivuralis atd. sterilní.

Mnium hornum L. V „Chobotech“ u MI. Boleslavi plodné,
v pískovcovém území v Čechách severovýchodních pokrývá mnohdy
celé plochy skalní a často fruktifikuje. Tak u Teplic, Police n. Metují,
Hvězdy, Broumova. V „maštalích“ u Jarošova na pískovci cenoman-
ském velice hojně a plodný.

Aulacomnium androgynum L. Žacléř: Na zámeckém vrchu, v lese
u Lampersdorfu. Police nad Metují: Na Vostaži. Všude sterilní.

Philonotis caespitosa Wils. Hory Orlické: Na Vrchmezí a Velké
Deštné plodná.

Philonotis calcarea Schm. Bělá: Na rašelinné louce u Podolí,

Příspěvky ku bryologii Čech východních. 11

rostliny jsou dole úplně proniklé väpennym tufem. Litomyšl: Na loučce
v „Mandlích“ u Velké Řetové (podklad opuka).

Catharinea angustata Brid. MI. Boleslav: V Hrušovském lese
u Jiz. Vtelna (Miler)!, Nové Benátky: V lese nad Obodří, Žacléř:
Na zámeckém vrchu.

Catharinea tenella Róhl. Litomyšl: Na bařinné loučce v „Mandlích“
u Velké Řetové sterilní; Králíky: Na rašelinných rýpaninách Kalben-
busch a Niederbusch hojně, sterilní.

Pogonatum nanum Schreb. MI. Boleslav: Na písčinách na Ra-
douči pokrývá s Polytrichum piliferum celé plochy. Jiz. Vtelno (Miler) !,
Žacléř, Vrehmezí, Rokytnice.

Pogonatum aloides Hdw. Kupa nad Žacléřem, Spitzberg. Pískovce
u Teplic. Hory Orlické hojně.

Pogonatum urnigerum L. MI. Boleslav: V hlubokém úvoze u Bi-
touchova v borech směrem k Rečkovu. Nové Benátky: V lesích
u Brodec n. J. Žacléř: Rehorn, Kupa, Spitzberg, v lese u Wiesen-
thalu. Pískovce teplické hojně. Police nad Metují. Velká Deštná
v Horách Orlických. Rokytnice. Na permu u Písečné u Žamberka.

Buxbaumia aphylla L. Nové Benátky: V lesích u Brodec n. J.
pouze na jednom místě. Náchod: V údolí Metuje směrem k Přibyslavi.
Králíky: V lese „Kalbenbusch“.

Diphyscium foliosum Mohr. Žacléř: Velice hojně na Rehornv.

Fontinalis gracilis Lndb. Žacléř: V potoce u Wiesenthalu,
Spitzberg v horské bystřině as 600 m n. m., Králíky: V potoce
u Niederbusch. Pouze sterilní.

Fontinalis squamosa L. Na kamení ve Zdobnici v Horní Zdob-
nici sev. od Rokytnice hojně; v potoce u Olešnice u Nového Hrádku
v Horách Orlických. Na obou stanoviskách bez tobolek.

Antitrichia curtipendula Brid. V Horách Orlických pouze na
Vrehmezi ve výši 1000 m n. m. sterilní.

Neckera crispa L. V údolí Metuje mezi Náchodem a Novým
Městem nad Metují bohatě plodná.

Leskea nervosa Myr. Na zámeckém vrchu u Žacléře bohatě
plodná. Na Žampachu u Žamberka plodná.

Anomodon viticulosus Br. eur. Na skalách pod Velkou Deštnou
sterilní. Na opukách u Oustí nad Orlicí, na opukách v údolí Roky-
tenky u Rokytnice, Žamberk: Na Žampachu.

Pterigynandrum filiforme Hdw. Žacléř dosti rozšířen: Rehorn,
Wiesenthal, Bretterund, Spitzbere, Oupice: Hory Žaltmanské nad

12 VII. J. Podpěra:

hadvanicemi, na jeřábech ve Zdobniei nad Rokytnicí. V Horách Orli-
ckých velice rozšířen.

Pseudoleskea atrovirens Br. eur. Rehorn, na rule pod Maxhütte
ve výši 1000 m, na rule zámecké hory u Žacléře bohatě plodná.

Heterocladium dimorphum Br. eur. V lese u Chuchle nad ka-
pličkou na zemi velice hojně, sterilní. První stanovisko v bližším
okolí pražském.

Thuidium Philiberti Lmpr. V mokrých svazích opukovych
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem, sterilní. Nové Be-
nátky: V hlubokém úvoze opukovém z Kbel do Jiřic plodný.

Cylindrothecium concinnum Schmp. Nové Benátky: Na turon-
ských pískovcích v Čertovce, v nízkém lesíku nad Hrušovem hojně.
Velvary: Na bílé stráni nad Hledsebem (substrát opuka) u Veltrus
velice hojně. Praha: Na travnatých svazích, suchých lukách, na
kraji lesa mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi všeobecně na mnohých
místech pokrývaje plochy mnoha čtverečných metrů (na opuce).
Z Čech znám dosud ze dvou stanovisek z okolí Pražského (Sv. Prokop
a Motoly) a z vých. Čech od Rychnova. Myslím, že na opukách
a jiných horninách, hojně vápna obsahujících bude více rozšířen.
Mech velice úhledný ve vyvinutých podzimních exemplářích hnědavou
barvou, pěkně zpeřenými větvičkami, a odtrhneme-li několik lístků
žlutou neb hnědavou osou nápadný. Jest drobnější než Hypnum Schre-
beri, jemuž se na první pohled nejvíce podobá. Fruktifikuje velice
vzácně. Na stanoviskách jmenovaných sbíral jsem jej pouze sterilní ;
podobně nebyl plodný nalezen na ostatních lokalitách českých.

Climacium dendroides L. Plodné jsem sbíral v lesích u Wiesen-
thalu pod Žacléřem a na Žaltmanských horách nad Svatoňovicemi.

Isothecium myurum Brid. Žacléř: Rehorn, Lampersdorf, Spitz-
berg. Piskovce u Teplic, na Vostaži u Police nad Metují, Hvězda
u Broumova, Hejšovina, Kozí Hřbety mezi Poříčím a Oupicí, Hory
Žaltmanské u Svatoňovic, v Horách Orlických (na Vrehmezí, Velké
Deštné a jinde) velice rozšířen. Na opukách u Rokytnice a Žamberka.
Na permu na Žampachu u Žamberka.

Isothecium myurum Brid. var. densum mihi. Tvori kompaktní,
husté polštáře. Druhotné lodyžky sotva 15 cm dlouhé, kratinkymi
větévkami stromkovitě rozvětvené, silnější a tužší než u typu. Listy
tuhé, těsně se střechovitě kryjící, silně lesklé. Na výslunných skalách
na vrcholku Rehornu asi 1000 n. m. pod Maxhůtte velice hojně,
sterilní. Varieta velice nápadná, v tuhých polštářích pokrývající skály.
Kratičké druhotné lodyžky vyznačují ji velice dobře, jsou vždycky

Příspěvky ku bryologii Čech východních, 13

vzpřímené a nepoléhají a neplazí se jako to činí skoro vždycky Iso-
thecium myurum.

Homalothecium Phillipeanum Br. et Schimp. Žacléř: Na zá-
meckém vrchu plodný, na bukových (!) païezech na Spitzbergu ste-
rilní. Exempláře z tohoto stanoviska upominaji na Brachythecium
Geheebii. Na Žampachu (podklad perm) u Žamberka. Na Ralsku
(již Schiffner) velice hojně a plodný.

Camptothecium lutescens Br. eur. Na trati železniční u Chotetove
bohatě plodný, rovněž na arkosách u Lobče sev. od Kralup nad
Vltavou.

Camptothecium nitens Schreb. Na bařinných lukách u Rečkova
a Podolí u Bělé pod Bezdězem hojně, sterilní, na rašelinných lukách
u Žacléře hojně.

Thammium alopecurum L. V horském potůčku mezi Heidelberge m
a Vostaží u Police nad Metují velice hojně, sterilní.

Eurhynchium strigosum Br. Sch. V hájích a lesích u MI. Bole-
slavi a Nov. Benátek rozšířený a nezřídka plodný.

Eurhynchium depressum Br. Sch. Na basi stromů v lesích u Oustí
n. Orlicí hojně, sterilní.

Eurhynchium rusciforme Br. Schimp. V horských potůčcích
u Zäelere velice rozšířen a všude bohatě plodné. U Litomysle
v potoce u Tržku velice hojně.

Eurhynchium piliferum Br. Schimp. Praha: V příkopě na kraji
Kunratického lesa k Horním Roztylům velice hojně. Mi. Boleslav:
Na bakulitových jílech na Chlumě. Nové Benátky: V hrušovském
lese u Brodec nad Jizerou s Cylindrothecium coneinnum. Žacléř:
V trávě ve Wiesenthale. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokyt-
nicí a Žamberkem. Litomyšl: Na opukách u Sloupnice hojně. Dosud
z Čech z nemnoha stanovisek znám. Všude sterilní.

Eurhynchium Swartzii Turn. Žacléř: Ve stinném lese u Lampers-
dorfu na kamenouhelných pískovcích hojně. V údolí Zdobnice sev.
od Rokytnice hojně.

Eurhynchium Tommasinii Sendtn. Žacléř: Na prahorním vápenci
Rehornu asi 1000 m n. m., na arkosäch! u Lampersdorfu. Hory
Orlické: Na prahorním vápenci pod Spitzbergem na väpenych
haldách u pecí vápenných nedaleko Louisenthalu velice hojně. Praha:
Na kamenech v lese nad Chuchlí velice hojně (na podzim r. 1897).
Z Čech znám dosud pouze z několika stanovisek z vápencův okolí
pražského. Sám jsem je sbíral pouze sterilní.

Rhynchostegiella tenella Dicks. Na opukových skalách v údolí

14 VII. J. Podpěra:

Orlice u Oustí n. Orlicí velice hojně, sterilní. V téže krajině již
p. prof. Velenovským pozorován.

Brachythecium plumosum Br. eur. Kupa nad Žacléřem, v potoce
u Felsenkammer u Teplic. Náchod: V „Pekle“ v údolí Metuje bohaté
plodný. Ve Zdobnici sev. od Rokytnice na kamení velice hojně, ste-
rilni. Králíky: V potoce v rašelinném lese „Niederbusch“ sterilní.
Nové Benátky: V lesích u Brodec sterilní.

Brachythecium populeum Hdw. Žacléř: Na Zámecké hoře, plodné,
v Horách Orlických pouze na Vrchmezí. MI. Boleslav: Na Hillerově
stráni a v Hrušovském lese plodný.

Brachythecium vejlexum Br. eur. Žacléř: Na Spitzbergu as
800 m n. m., na Zámeckém vrchu as 650 mn. m., v Horách Orlických
na Vrehmezi a na Velké Deštné. Kalbenbusch u Králík. Všude plodný.

Brachythecium Starkei Br. eur. Žacléř: Na Spitzbergu; Hory
Orlické: Vrchmezí a Velká Deštná hojně, v lesích u Louisenthalu.
Všude plodný.

Brachythecium curtum Lndb. Praha: Ve vlhkém příkopě mezi
travou nad Dobřichovicemi ve velkém množství a bohatě plodný.
V okolí pražském celkem vzácně pozorován.

Brachythecium rivurale Br. eur. V horském potůčku pod Spitz-
bergem, u Žacléře, hojně. V lese u Lampersdorfu. Hory Orlické. Velká
Deštná. Nové Město nad Metují: V potoce u Rezku. Litomyšl:
V potoce na pískovci u Budislavi.

Brachythecium glareosum Br. eur. Žacléř: Spitzberg; nad Rad-
vanicemi u Oupice, na permu u Olešnice u Trutnova. Náchod. Žam-
berk: Na Žampachu. Litomyšl: Horní Sloupnice a Budislav. Kol MI.
Boleslavi velice rozšířen.

Brachythecium salebrosum Br. eur. Žacléř: V lese u Lampers-
dorfu. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem
plodný; na permu u Písečné u Žamberka. Niederbusch u Králík.
MI. Boleslav: Na trávnících v Klenickém údolí plodný, na pískovcích
v Chobotech, lesík pod Starou Horou u Bezna (Miler)! Kosmonosská
obora na čediči. Praha: Travnatý okraj lesa u Roblína velice hojně
a bohatě plodný. Na témž stanovisku roste forma habituelně se ničím
nelišící s 1—2 bradavkami na štetu. Poněvadž v listech a v celém
habitu neshledávám žádného podstatného rozdílu, řadím ji zatím
k Brachythecium salebrosum.

Brachythecium albicans Br. eur. Polabí: Na vlhkém písčitém
úklonu pod tratí železniční mezi Neratovicemi a Všetaty bohatě
plodný. MI. Boleslav: Na pískovcích jizerských strání rozšířený.

Příspěvky ku bryolocii Čech východních. 15

Bohatě plodný jsem sbíral u Prahy nad Chuchlí (již Velenovský:
„Mechy české“ p. 319).

Brachythecium albicans Br. eur. var. julaceum Warnstorf. Praha:
V hlubokém úvoze z Kr. Vinohradů (pod cihelnou) do Strašnic v obrov-
ském množství. Sterilní.

Amblystegium Juratzkanum Schmp. Žacléř: Na Zámeckém vrchu,
na kamenech ve studni u Lampersdorfu. MI. Boleslav: Chlum, na
vrbách u Červeného Kola. Trutnov: Na permu u Poříčí. Mnichovo
Hradiště: Na vrbách v Horecké bažantnici. Praha: Na vlhké zemi
u nádraží libšického.

Amblystegium fluviatile Schmp. Teplice: Na potočním jezu
u Felsenkammer. V Metuji u „Pekla“ nedaleko Náchoda. V Rokytence
mezi Rokytnicí a Zamberkem. Všude pouze sterilní.

Amblystegium varium Lndb. Na permu u Zálesí nedaleko Úpice
při cestě do Svatoňovic. Plodný.

Amblystegium subtile Hfm. Žacléř: Na Zámeckém vrchu, ve
Wiesenthalu, Spitzbere, Rehorn atd., Hory Žaltmanské u Oupice,
Hory Orlické všeobecně rozšířen. V údolí Zdobnice hojně. Rokytnice.
Na Žampachu u Žamberka. MI. Boleslav: Hillerova stráň, v „Hájku“
u Bezna (Miler)!

Amblystegium confervoides Brid. Na opukových skalách mezi
Rokytnicí a Žamberkem v údolí Rokytenky plodný.

Plagiothecium undulatum L. Žacléř: V lese u Lampersdorfu
sterilní. Rokytnice: V údolí Zdobnice sterilní. Hory Orlické: Na
Velké Deštné hojně, ster., v lese u Louisenthalu bohatě plodný!

Plagiothecium silvaticum De Not. MI Boleslav: V boru nad
Neuberkem, v „Hájku“ u Bezna (Miler)!, Jizerní Vtelno, Choboty.
V lesích u Žacléře.

Plagiothecium Roeseanum Br. Sch. MI. Boleslav: Na Hillerove
stráni. Varietu orčhocarpum Vel. mám v herbáři ve velice pěkném
exempláři, sbíraném p. prof. Lukešem v Hrabešínském lese u Čáslavi.
Druhé stanovisko této zajímavé odrudy.

Plagiothecium denticulatum Dill. MI. Boleslav: Na Predlisce
a Chlumě hojně. Ralsko. Ve skulinäch permových mezi Žacléřem
a Poříčím u Wolty, Brettgrundu všeobecně ve varieté densum Br.
eur., skály teplické. Hory Orlické: rozšířen. Hory Žaltmanské u Oupice.

Plagiothecium curvifolium Schliph. Jednodomý. Mohutnější než
Plagiothecium denticulatum, do jehož příbuzenstva náleží. V širokých
skelně lesklých kobercích, bledě zelených. Větve dvouřadě listnaté,
konci svými silně dolů hákovitě zahnuté; sem tam Jze pozorovati bledé

16 °° VIII. J. Podpěra:

tenčí výběžky. Listy sbíhavé, tuhé, odstálé dolů srpovite zakřivené,
vyduté, buď hladké neb napříč více méně vlnkaté, nezubaté, celokrajné,
neb někdy na konci drobně zoubkaté, nenáhle v kratičkou, tenkou
špičku zúžené, ploché, neohrnuté. Žebro silné, klanné do '/, listu
sahající. Buňky čepelní v hoření části úzce prosenchymatické, vlnivé,
v dolení části rhombické, na inserci nejširší. Buňky křídelné nejsou
zřetelně vyvinuty, místo nich skupina širších buněk rhombických.
Štět tenký, červený, až 3 cm dlouhý. Tobolka válcovitá, kratší než
u Brachythecium denticulatum, poněkud vyhrdlá, sine nachylena až
vodorovná, nezretelne krátce krkatá, s ústím rozšířeným, nerýhovaná.
Víčko se zobánkem krátkým, červenou bradavkou končícím, skoro
přímé. Obustí bledé nažloutlé. Tobolka bledě hnědá.

Druh velice nápadný listy a konci větévek hákovitě zahnutými.
V Německu na strouchnivělých pařezech dosti rozšířen. Schiffnerem
letos — co toto píšu — také z Čech publikován.

Na Zámeckém vrchu u Žacléře na prohnilých pařezech velice
hojně a krásně plodný. V rašelinném lese Niederbusch u Králík na
strouchnivělých pařezech, sterilní.

Plagiothecium silesiacum Br. et Sch. Žacléř: Na Zámeckém
vrchu, Rehorn, Kupa, Spitzberg, Bretterund. Poříčí u Trutnova. Náchod :
V „Pekle“. Hory Orlické: Na Vrchmezí a Velké Deštné hojně.

Plagiothecium nitidulum Whb. Na opukách v údolí Rokytenky
mezi Rokytnicí a Žamberkem, sterilní.

Hypnum Sommerfeltü Myr, Opuky u žamberského nádraží. Na
vlhkém úklonu u Velenky při cestě k Poříčanům. MI. Boleslav: Na
pískovcích u Jiz. Vtelna (Miler)! Neuberský háj.

Hypnum hygrophillum Jur. Na „Hrabanově“ u Lysé n. Labem
plodné.

Hypnum elodes Spr. Na rašelinných lukách u Trenčína sev. od
MI. Boleslavi, sterilní.

Hypnum protensum Brad. (Hypnum reflexum L., Hypnum stel-
latum (3) protensum Röhl.) Z příbuzenstva Hypnum chrysophyllum
a stellatum, avšak druhu poslednímu skoro v ničem nepodobný, daleko
více na Hypnum chrysophyllum upomínající. V polštářích dosti volných,
nehustých, zlatožlutě naběhlých a hedvábně lesklých. Stonek dost
hustě rozvětvený, s větvemi skoro v pravém úhlu odstávajícím, ke
konci zúženými. Listy za sucha vInive odstávající, ze široce srdäite
k imserci zúžené base náhle skoro v dvakrát tak tlouhou špičku pro-
dloužené, celokrajné, bezžebré neb s jednoduchým neb i dvojitým
slabounce naznačeným žebrem. V buňkách čepelných není rozdílu od

boat et

Příspěvky ku bryologü Cech vychodnich. (7

Hypnum stellatum žádného. Listy jsou na hlavních lodyžkách někdy
rovné, jindy zase srpovitě zahnuté. Tobolky jsem u nás nenašel.

Na vápencích neb horninách vápno obsahujících (opukäch)
v Střední Evropě dosti rozšířen, avšak z Čech posud neznám. Sbíral
jsem jej na několika stanoviskách v Čechách severovýchodních a myslím,
že spíše pro svou podobnost s Hypnum chrysophyllum jest přehlížen.

Žacléř: Na prahorním vápenci na vrcholu Rehornu as 1000 m
n. m., na opukách u Oustí nad Orlicí směrem k Hrádku, na vlhkém
výslunném svahu opukovém nad cestou z Poříčan od Velenky, na
Staré Hoře u Jiz. Vtelna jižně od MI. Boleslavi (Miler)!

Hypnum chrysophyllum Brid. Žacléř: Na arkosách u Hutě Alž-
bětiny. Oupice: Na permu u Zálesí. Žamberk: Na permu u Písečné,
na Žampachu. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žam-
berkem. Polabí: Velenka a Poříčany. MI. Boleslav: Neuberský háj,
na pískovcích v Klenickém údolí, Choboty, Radouč, Dalovice, Jiz.
Vtelno (Miler) !

Hypnum polygamum Wils. Na vlhkých opukách u Veltrus plodné,
při cestě z Kyšperka do Nekoře plodné, u Náchoda pod zámkem.

Hypnum purum L. Žacléř: Na permu mezi Žacléřem a Poříčím.
Oupice: Na travnatém úklonu u Zálesí bohatě plodný! V Čechách
dosud sbírán pouze jednou v jediné tobolce od Baverı nad Chuchlí
u Prahy. Litomyšl: V bažantnici Bohuňovické hojně (podklad opuka),
Polabí: Na krajích lesův u Velenky rozšířen. ML. Boleslav: V Kle-
nickém údolí, na Holých vrších a na Chlumě. Celkem mohu říci, že
v Čechách severovýchodních roste pouze roztroušeně a není nikterak
tak hojným jako v okolí pražském.

Hypnum palustre Huds. Žacléř: V horské bystřině (na permu)
u Olešnice s plody. Na opukách v Rokytence u Žamberka plodný.
Na bakulitových jílech na Holých Vrších u MI. Boleslavi plodný.

Hypnum Crista castrensis L. Hory Orlické: V lesích u Louisen-
thalu pod Deštnou, sterilní.

Hypnum molluscum Hdw. Na opukách mezi Rokytnicí a Žam-
berkem. Oustí n. Orl.

Hypnum imponens Hdw. Hory Orlické. Na Velké Deštné pod
vrcholem ve výši as 1000 m n. m. Z Čech znám pouze z Krkonoš,
kdež objeven byl Velenovským.

Hypnum rugosum L. Nové Benátky: Na opukách nad Dražicemi
sterilní. |

Hypnum uncinatum Hdw. U Žacléře, Teplic, Police n. Metují,
v Horách Orlických, Rokytnice, Králík všeobecně rozšířen. Varieta

Tr . mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

18 XIIL J. Podpěra: Příspěvky ku bryologii Čech východních.

plumulosum Schmp. roste v Horách Orlických na Vrchmezí a u Loui-
senthalu.

Hypnum exanulatum Gümb. Zajímavá forma s větévkami pra-
videlně zpeřenými, listy na konci lodyh buď skoro rovnými neb slabě
zahnutými roste na rašelině pod Hejšovinou. Snad jest to var. ortho
phyllum Milde.

Hypnum exanulatum Gümb. var. serratum Milde. Na rašelině
lesní na hřbetu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova.

Hypnum purpurascens Limpr. Rašelina Kalbenbusch u Králík.
První stanovisko tohoto horského mechu mimo Krkonoše.

Hypnum lycopodioides Schwaegr. Žacléř: Na rašelinném svahu
pod zámeckým vrchem u Žacléře velice hojně, sterilní. Na louce
1 Lampersdorfu sterilní. V Čechách dosud znám pouze z jediného
tanoviska. (Hrabanov u Lysé n. Labem.)

Hypnum Sendtneri Schmp. Hrabanov u Lysé nad Labem, sterilní.

Hypnum intermedium Lndb. Žacléř: Na louce u Lampersdorfu
-.erilni. Na rašelině pod Hejsovinou.

Hypnum vernicosum Lndb. Na louce v „Mandlích“ u Litomyšle,
sterilní.

Hypnum pallescens Hdw. Na Rehornu a Spitzbergu u Žacléře
ve výši as 800 m n. m. na pařezech rozšířen.

Hypnum incurvatum Schrd. Žacléř: Na Zámeckém vrchu u Žac-
léře a na opukách v Bohuňovicích u Litomyšle bohatě plodný.

Hypnum Lindbergii Mitt. Žacléř: Na Rehornu ve výši 800 m
n. m. na vlhkém poli, na permu u Olešnice, Německá Rybná u Ro-
kytnice, na Vrchmezí a Velké Deštné v Horách Orlických, na opukách
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem a u Louisenthalu.

Hypnum pratense Br. Heideteich u Dokes.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899,

VIII.

Die devonischen Fische von Timan in Russland.
Von Prof. Dr. J. V. Rohon in Prag,
Mit 45 Textfiguren.

(Vorgelegt den 13. Januar 1899.)

In den Frühjahr- und Sommermonaten 1889 und 1890 nahm
eine unter der Leitung Tu. Tscaernyscnevs stehende geologische Ex
pedition genaue Durchforschung des ganzen Timan- Gebietes vor
Das Gebiet befindet sich im Norden des europäischen Russlands una:
erstreckt sich bis zum Eismeer. In den einzelnen Theilen desselben
wurden schon vordem von mehreren Gelehrten mehrfache Forschungen
ausgeführt: so namentlich von Grafen A. Kryseruise und P. KRusEN-
STERN, À. SCHRENCK, RUPPRECHT und A. STUCKENBERG.

Die bedeutenden Dimensionen des Timan-Gebietes vermag man
sich einigermaassen vorstellen, wenn man berücksichtigt, dass der
Umfang, wie Tm. Tscrersvscaev (l. c. 25. u. 26.) berichtet, des 1889
untersuchten südlichen Gebietes 5000 Quadrat-Werst und jener des
1890 untersuchten nördlichen Gebietes 60.000 Quadrat-Werst beträgt.

Das von der Expedition gesammelte naturwissenschaftliche Ma-
terial enthält auch eine sehr bedeutende Sammlung von meist vor-
trefflich erhaltenen Versteinerungen, die verschiedenen Thierklassen
angehören. Darunter befinden sich zahlreiche Fischreste, welche an
den Ufern verschiedener Flüsse hauptsächlich von TH. TscHERNYscHEv
nach einem von ihm wohl durchdachten Plane und streng durchge-
führter Ordnung gesammelt worden sind. Die Fischreste be-
-stehen bedaurlicherweise auch hier, wie in allen ůbr'-
gen palaeozoischen Formationen Russlands, aus ve:
einzelten Hautknochen, Schuppen, Kieferstücken,
Zähnen u. Flossenstacheln, die insgesamt in einer grössten-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899. 1

2 VIII. J. V. Rohon:

theils harten Gesteinsmasse (Sandstein oder Kalkstein) befestigt sind.
Unter solchen Umständen war die Bestimmung der Species, das stu-
dium der anatomischen und histologischen Verháltnisse in den meisten
Fällen mit sehr grossen Schwierigkeiten verbunden. Dessenungeachtet
praeparirte ich, soweit dies nur thunlich war, die Fischreste, verfer-
tigte von vielen Exemplaren Dünnschliffe, um die Mühe der Arbeit
bei der Species-Bestimmung zu verringern und die Resultate der
Bestimmung zu rechtfertigen. In wiefern mir beides gelang, darüber
möge sich der Leser auf Grund der im Folgenden gebotenen Be-
schreibung meiner Untersuchungsergebnisse entsprechendes Urtheil
bilden.

Ursprünglich lag es in meiner Absicht, die bereits vor einigen
Jahren im Wesentlichen abgeschlossenen Untersuchungen in einer
umfassenden, mit lithögraphischen Tafeln ausgestatteten Abhandlung zu
veröffentlichen, deren Umrisse ich schon damals entworfen hatte. An
der Ausführung meines Vorhabens wurde ich durch die Uebernahme
meines gegenwärtigen Berufes verhindert. Demzufolge bin ich ge-
zwungen, die hieraufbezüglichen Resultate meiner Untersuchungen in
kurzgefasster Form zu unterbreiten. — Nichtsdestoweniger glaube
ich, dass die Veröffentlichung meiner Erfahrungen selbst in vorlie-
gender Form zweckmässig sein dürfte, zumal im Hinblick auf die
wissenschaftliche Bedeutung des in den nachfolgenden Zeilen behan-
delten Gegenstandes. Allerdings muss ich hinzufügen, dass es mir
bei meinen Untersuchungen an dem erforderlichen fremdländischen
Vergleichsmaterial und an literarischen Hilfsquellen in empfindlicher
Weise mangelte.

Geologische Beziehungen.

Die geologischen Beziehungen, sofern sie bei den nachfolgenden
Untersuchungen in Betracht kommen, mögen nach den Mittheilungen
von Tx. Tsonernyscuev vorausgeschickt werden. Dies ist namentlich
im Bezug auf die Beschaffenheit der Gesteinsmassen und der Schich-
tenreihe, in denen die weiter unten beschriebenen Fischreste vor-
kommen, von grosser Bedeutung, zumal derartige Fischreste Russlands
in den meisten Fällen entweder ohne Begleitung anderer charakteri-
stischer Leitfossilien oder in Gesteinen, deren stratigraphische Stellung
unsicher geblieben, vorkommen, so dass also verschiedene Gebiete

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 3
unterschieden werden mussten, in denen alsdann auch die betref-
fenden Faunen bis zum gewissen Grade eine unabhängige Stellung
bewahrt haben.

Wie bereits vorhin erwähnt, haben die Forschungen zuerst im
südlichen (1589) und sodann im nördlichen Timan-Gebiet (1890)
stattgefunden.

Der wesentliche Charakterzug des südlichen Timans
beruht auf seinen flachen Erhöhungen, die zu dem typischen Dennu-
dationsplateau, dem sogenannten „Abrasionsplateau“ gerechnet
werden müssen; erst im Central-Timan machen sich Erhebungen hie
und da bemerkbar, welche übrigens nur 350 Meter absoluter Höhe
betragen. Dagegen praesentirt sich das nördliche Timan-
Gebiet als Rumpfgebirge oder Abrasionsgebirge.

Ueber die stratigraphische Beschaffenheit und über den allge-
meinen Charakter der im südlichen Timan vorgefunde-
nen Fauna berichtet Tscurryvschev (l. c. 25, pag. 10—14.) folgendes:

Als die ältesten, palaeontologisch wohl charakterisirten Ablage-
rungen erscheinen in dem bezeichneten Gebiet mächtige devonische
Sedimente mit einer zahl- und formreichen Fauna. Das diesbe-
züglich gesammelte palaeontologische Material erhält nach seiner
Bearbeitung besonderes theoretisches Interesse für ganz Russland,
weil dasselbe sämtliche Typen devonischer Faunen des nord westli-
chen und süd-westlichen Russlands enthält; dabei konnte die bathro-
logische Lage derselben genau bestimmt werden.

Die Profile des Flusses Oukhta mit den Nebenflüssen, ferner
der Flüsse Ichma, Sjöd-Yu, Vichegda und Vol boten die
Möglichkeit, die wechselseitigen Beziehungen von den geologischen
Horizonten Schritt für Schritt zu verfolgen und gestatteten an den
Timan-Abfällen auf sicherer Grundlage die Reihenfolge der devonischen
Schichten, von den ältesten an, zu constatiren.

Die ältesten devonischen Ablagerungen im südlichen Timan be-
stehen aus einer Suite von Gesteinen, welche von gräulich-grauen Mer-
geln, sandigen Kalksteinen und grauen Sandsteinen, wechselnden mit
einem licht-grauen dolomitischen u. in Dolomit überführenden Kalkstein
gebildet werden. Diese Gesteine zeichnen sich insgesamt durch eine
zwar einförmige aber reichhaltige Fauna aus. Letztere ist vertreten
durch nachfolgende Formen: Spirifer Amossofi Vern., Atrypa reti-
cularis Linn., Atr. aspera Schloth., Bellerophon tuberculatus
Fer. & d'Orb., Platychisma uchtensis Keyserl., Macrocheilus subco-
status Schloth., Lucina proavia Goldf., Dipterus marginalis Ag.

1*

ee RTS E

4 VII. J. V. Rohon:

und einer grösseren Anzahl von Korallen (Cyathophyllum caespito-
sum Goldf., Heliolites ete.).

Der in dieser Weise palaeontologisch charakterisirte Horizont
ist am schärfsten und vollkommensten am Flusse Oukhta entwickelt
und gehört den Ablagerungen des mittleren Devons an.
Die hierauf folgenden Schichten repraesentiren be-
reits das obere Devon.

Die Grundlage vom Ober-Devon bildet eine mächtige Suite
a von grünlich-grauen und grauen Mergeln und Thonen, bald mehr
oder minder sandigen Sandsteinen, Dolomiten und Kalksteinen. In
diesen Gesteinen gehören die Versteinerungen zu den selteneren Vor-
komnissen; Fischreste fehlen.

Die eben beschriebene Suite a lagert unter porösen Dolomiten
und gelblichen thonigen Kalksteinen b, welche mit Fischresten über-
füllt sind, von denen namentlich die sehr gut erhaltenen Schilder von
Bothriolepis und Schuppen von Holoptychius hervorragen.

Ueber der Suite d erhebt sich abermals eine mächtige Lage c
von grünlich-grauen und aschgrauen Mergeln und Thonen, die kei-
nerlei Fischreste führt. Innerhalb dieser Lage erscheinen auch Schichten
von Kalksteinen, die besonders in der oberen Abtheilung in dicken
Schichten vorkommen.

Oberhalb der Mergel und Kalksteine breitet sich die Suite d
aus, bestehend aus aschgrauen- und grünlich-grauen auch roth-braunen
Mergeln und Thonen, welche einen thonigen von kalkigen Sandstein
durchsetzten Kalkstein führen.

Diese Ablagerungen sind von typischer Domanıka Fauna bedeckt,
und zwar ohne scharfer Abgrenzung beider Horizonte. In der Suite
d, welche dem Domanik-Horizont unmittelbar unterlagert, wurde eine
sehr reichhaltige, theilweise einer Bearbeitung harrende Fauna ge-
sammelt; dieselbe enthält von den wohl bekannten Formen (Vergl.
Tscuersyschev, I. ec. 25, pag. 12. u. 13.): Adhynchonella Meyendorf
Vern., Rhynchonella cuboides Sow., Rhychonella livonica Buch
(alle drei Formen in grosser Menge), Athyris concentrica Buch,
Atrypa aspera Schloth., Aérypa reticularis Linn., Atrypa ali-
nensis Vern., Gruenewaldtia latilinguis Schnur, Spirifer ele-
gans Stein., Spirifer disjunctus Sow., Spirifer Archiaci Murch.,
Cyrtia Murchisoniana de Kon., Reticalaria granosa Vern., Lepto-
coeha Duboisi Vern., Orthis striatula Schloth., Orthis Ivanovi
Tchern., Sfrophalosia productoides Murch., Productus subaculeatus
Murch., Chonet:s nana Vern., Productus sericeus Buch, Avicu-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 5

-opecten(?) Ingriae Vern., Turbo Zimae Keys., Avicula alula
Eichw., Arca oreliana Vern. und Zähne von Péyctodus.

Sehr zahlreich und vorzüglich erhalten sind die Fossilien, welche
aus dem Domanik- Horizont gewonnen worden sind. Die mit dem
Domanik-Charakter ausgestattete Fauna weist auch wohl erhaltane
Fischreste auf.

Die Hauptcharakteristik des nördlichen Tim ns
wird von Tu. Tscaernysouev folgendermassen geschildert (l. c. 26, pag.
20. u. 21.). Nachdem der nördliche Timan mehrmals der Quere nach
durchforscht wurde, gelang es der Expedition genaue Kenntniss von den
Durschnitten der einzelnen Gebirgsketten zu gewinnen. Am Aufbau der
Durchschnitte oder Profile nehmen, mit Ausschluss des Carbons, die
devonischen Ablagerungen den Hauptantheil; abgesehen von ihrer be-
deutenden Mächtigkeit und mannigfacher petrographischer Beschaffen-
heit, gehören sämtliche Ablagerungen des nördlichen
Timans, dem palaeontologischen Materiale nach, der oberen Ab-
theilung des devonischen Systemsan.

Für unsere Zwecke ist Nachfolgendes von Bedeutung. Mächtige
Lage grünlich-grauer, thoniger und quarziger Sandsteine, welche mit
bräunlich-grauen thonigen Schichten und verschieden gefärbten Thonen
und Mergeln vermengt sind. Im Grunde dieser Schichten sind die
Thone und Mergeln vorherrschend, während die Sandsteine eine un-
tergeordnete Rolle spielen.

Die Fauna der Wirbellosen ist hier ärmer. Von den Brachio-
poden, welche in diesen Schichten vorkommen, sind sehr häufig:
Spirifer elegans Stein., Spirifer Archiaci Murch., Chonetes nana
Vern., Khynchonella livonica Buch, Productus subaculeatus Mur ch.,
Orthis striatula Schloth., zahlreiche Zingula-Reste etc. Bemer-
kenswerth ist die in den Sandsteinen vorhandene Menge von Tenta-
euliten. Doch das meiste Interesse beansprucht der merkwürdige
Reichthum an Fischresten (hauptsächlich Bothtriolepis und Holopty-
chius), durch welchen die Sandsteine ausgezeichnet sind. Die Fisch-
reste sind stellenweise so massenhaft, dass die von ihnen gebildeten
Schichten auf bedeutende Strecken echte Bone-beds darstellen.

Aus dem Vorangehenden entnehmen wir, dass das devonische
System im Timan durch dessen mittlere und obere
Abthleilung vertreten ist. Die Flüsse, sofern an deren
Ufern die Fischreste vorkommen, sind folgende: 1. Fluss Oukhta
für das mittlere Devon; 2. für das obere Devon: die

—

6 VIII. J. V. Rohon:

Flüsse: Ichma, Vol, Yarega, Tschoute, Myla, Zylma,
Tehirka, Kosma, Pecha, Soula und Volonga.

Die Flüsse) Oukhta, Ichma, Vol und Yarega gehören
dem südlichen Timan, die übrigen: Tschoute, Myla, Zylma,
Tchirka, Kosma, Pecha, Soula und Volonga dem nörd-
lichen Timan an.

Untersuchungsmaterial.

Wie bereits oben erwähnt, bestehen die Fischreste, zu deren
Beschreibung ich alsbald gelauge, bloss aus isolierten Schildern,
Schuppen, Kieferstücken, Zähnen und Flossenstacheln, mithin aus Hart-
gebilden, die insgesamt dem Exoskelet oder dem Hautskelet an-
sehört haben. Von irgend welchen Bestandtheilen des inneren Skeletes
konnte ich an den zahlreichen Handstücken und Steinplatten nicht
die geringste Spur wahrnehmen.

In den meisten Fällen sind die Fischreste sehr gut erhalten, so
dass nicht nur die äusseren oder Oberflächen-Verhältnisse, sondern
auch die innere, oder histologische Structur der Hauptsache nach
untersucht werden Konnte.

Die Menge, in welcher die Ueberreste der verschiedenen Arten
vorliegen, ist sehr variabl. Wie bei der Beschreibung der einzelnen
Arten gezeigt wird, werden mehrere Species nur durch mangelhafte
Bruchstücke vertreten. Sehr zahlreich sind die Reste namentlich
von Asterolepis und Holoptychius, deren Bestimmung ich auf Grund
meiner an zahlreichen hierher gehörigen Exemplaren aus anderen
devonichen Gebieten Russlands gemachten Erfahrungen durchgeführt
habe.

Dass die Bestimmung so mancher Species durchaus nicht in präciser
Weise geschehen konnte, ist unter den obwaltenden Umständen leicht
begreiflich. Auch ist es nicht unwahrscheinlich, dass unter den auf
bekannte Arten bezogenen Fischresten hie und da solche von neuen
Species vorkommen. Grundsätzlich vermied ich die Aufstellung neuer

Arten in allen Fällen, wo die untersuchten Objecte keinen zwingen-
den Anlass dazu geboten haben.

1) Die Orthographie der Flüsse habe ich in der von Ta. TscHERNyscHEv
auf seinen Karten gebrauchten Weise (I. c. 25 und 26) beibehalten, damit das
eventuelle Nachschlagen der Flüsse rascher bewerkstellist werden könnte,

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 7

Desgleichen bin ich der vollen Ueberzeugung, dass unter den
unbestimmbaren Stücken sowohl Reste neuer Gattungen als neuer
Arten vorhanden waren. Behufs näherer Kenntniss derselben ist frei-
lich noch weiteres Material unumgänglich nothwendig.

Das Untersuchungsmaterial befindet sich im Museum des geo-
logischen Comites zu St. Petersburg. Das im Nachfolgenden gegebene
systematische Verzeichniss enthält die nunmehr zu beschreibenden
Formen.

CI. Pisces.
Subel. Selachii.
Ordo. Plagiostomi.
Subordo. Squaloidei.
Fam. Coelolepidae.
Genus. Onchus.
— sp. indet.
Ichthyodorulit.
Genus. Ctenacanthus.
= sp. indet.
Subel. Holocephali.
Ordo. Chimaeroidei.
Fam. Chimaeridae.
Genus. Ptyetodus.
=- obliguus.
Subel. Dipnoi.
Ordo. Sirenoidei.
Fam. Dipteridae.
Genus. Dipterus.
— radiatus.
Fam. Psammosteidae.
(Incertae sedis.)
Genus. Psammosteus.
— arenatus.
— undulatus.
— © ornatus, SP. NOV.
sp. indet.

Subel. Ganoidei.
Ordo. Placodermi.
Fam. Asterolepidae.
Genus. Asterolepis.
— ornata.
— granulata.

8 VIII. J. V. Rohon:

— maxima.
— radiata, Sp. nov.
— sp. indet.
Genus. Pterichthys.
— sp. indet.
Genus. Bothriolepis.
— ornata.
— Panderi.
— Jeremejevi, sp. nov.
Genus. (Microbrachium).
— sp. indet.
Fam. Coccosteidae.
Genus. Coccosteus.
— decipiens.
— sp. indet.
Genus. Chelyophorus.
— Verneuth.
Genus. Homosteus.
= sp. indet.
Genus. Heterosteus.
— sp. indet.
Genus. Pelecyphorus.
— Tchernychevi, sp. nov
Genus. Asteroplax.
— scabra.
Ordo. Crossopterygii.
Fam. Holoptychidae.
Genus. Holoptychius.
— nobilissimus.
— giganteus.
= sp. indet.
Genus. Glyptolepis.
— intermedius, Sp. nov.

— brevistriatus, Sp. nov.
Genus. Phyllolepis.

— Corneti.
Fam. Cricodontidae.
Genus. Cricodus.
— | dneurvus.
— Wenjukovi.
— | sp. indet.

Fam. Osteolepidae.

We

Die devonischen Fische von Timan in Russland.

Genus Osteolepis.
— macrolepidotus.
— Timanensis, Sp. nov.
Genus. Diplopterus.
— affinis.
— sp. indet.
Genus. Megalichthys.
— sp. indet.
Fam. Onychodontidae.
Genus. Onychodus.
= Rossicus, Sp. nov.

Beschreibung der Formen.

CI. Pisces.
Subel. Selachii.
Ordo. Plagiostomi.

Subordo. Squaloidei.
Familie. Coelolepidae.
Genus. Onchus, Agassiz.

(Poiss. foss. Vol. III. 1837, p. 6.)

Onchus sp. indet.

Das Bruchstück von einem dorsalen Flossenstachel, der un-
streitig zu Onchus gehört. Das Stück ist in die Gesteinsmasse in der
Weise eingebettet, dass nur eine Seitenfläche der Beobachtung zu-
gänglich ist. Wie aus der beifolgenden Figur 1. ersichtlich, erscheinen
an der dargestellten Oberfläche fünf Leistchen oder Rippchen,

me ls

Fig. 1.
Onchus sp. indet. Bruchstück eines dor-
salen Flossenstachels.. Achtmal ver-
grössert.

10 VIII. J. V. Rohon:

die von vier Furchen von einander geschieden sind. Die Leistehen(ls
sind mässig gewölbt und von ungleichmässiger Breite; die zwischen
den Leistchen befindlichen Furchen sind zwar deutlich sichtbar, jedoch
nicht besonders tief.

Form. und Local. Ober-Devon. Fl. Ichma. No.318 b der Sammlung.

Ichthyodorulit.
Genus. Ctenacanthus, Agassiz.
(Poiss. foss. Vol. III. 1837, p. 10.)

Ctenacanthus sp. indet.

Kleines Stückchen von einem Flossenstachel, dessen äusseres
Ansehen eine grosse Aehnlichkeit mit einem Bruchstück vom Cfena-
canthus besitzt. Das Fragment ragt nur zum Theil aus dem Gestein
hervor.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Ichma ?

Subel. Holocephali.
Ordo. Chimaeroidei.

Fam. Chimaeridae.
Genus. Ptyetodus, Pander.

(Ctenodipterinen des devon. Syst. 1858, p. 48.)

Ptyctodus obliquus, Chr. H. Paper.

Ein vorzüglich erhaltener Zahn (Fig. 2.), dessen Oberfläche
und eine von den beiden Seitenflächen aus dem Gestein vorragt

MeRie.2!
Ptyctodus obliquus, Cur. H. PAnper. Na-
türliche Grösse (annähernd).

2

An der freiliegenden Oberfläche bemerkt man deutliche, quer ver-
laufenden Streifen (s), ziemlich gleichmässig von einander entfernt.
Zwischen den Streifen erscheinen in regelmässigen Reihen geordnete,
kleine rundliche Oeffnungen (H), welche den Mündungen von den
die Blutgefässe führenden Havers’schen Kanälen entsprechen. Beide
Flächen sind sonst glatt; die Oberfläche oder Kaufläche bildet in der
Mitte eine Vertiefung, die Seitenfläche ist eben und steil.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. ul

Form und Local. Ober-Devon. Fl. Vol. No. 553 c der Sammlung.

Subel. Dipnoi.
Ordo. Sirenoidei.
Fam. Dipteridae.
Genus. Dipterus, Sedwick et Murchison.
(Trans. Geol. Soc. (2) Vol. III. 1828, p. 143.)

Dipterus radiatus, E. Eichwald.

Stark gewölbte Zahnplatte von dunkelbrauner Farbe und an-
nähernd deltoidischer Form. Auf der Oberfläche finden sich etwa
über 10 kammartige Leistchen oder Rippchen von fast gleichmässiger
Stärke, welche proximal convergiren und distal auseinanderlaufen ;
sämtliche Leistchen sind mit zahnartigen Höckerchen bedeckt. Letz-
tere sind stumpfspitzig und nehmen von den distalen Enden der Ripp-
chen bis zur Stelle, wo diese convergiren, allmälig in ihrer Grösse ab.

Dipterus vadiatus, E. Eıcuwann. oben, b — von der Seite gesehen.
Zweimalige Vergrösserung.

Die auf den Rippchen sitzenden Zähnchen (z) sind gleich wie
jene an beiden Seiten abgeflacht, stumpf, äusserlich abgerundet; di-
stal sehr deutlich ausgeprägt (Fig. 3r), proximal undeutlich und
meist stark abgerieben. Die Rippchen werden ferner durch breite
Furchen von einander getrennt; diese sind ausserdem im distalen
Abschnitt der Zahnplatte tief, im proximalen seicht. Die knöcherne
Basis der Zahnplatte, welche in einer sandigen Kalksteinmasse fest-
sitzt, scheint ziemlich dick zu sein.

Die Zahnplatte ist fast vollständig erhalten; nur an zwei Ecken
ist ein Stückchen von ihr abgebrochen.

Form. und Local. Mittel-Devon, Fluss Oukhta. No. 264 der
Sammlung.

Fam. Psammosteidae. mihi.

(Incertae sedis.)

Unter den ständigen Begleitern der devonischen Placodermen
finden sich bislang räthselhafte Reste, welche unter dem Gattungs-

12 VIII. J. V. Rohon:

namen Psammosteus in der Litteratur beschrieben worden sind. Es
sind das Hartgebilde, die unzweifelhaft verschiedenen Hautskeletab-
schnitten zugezählt werden müssen. Die anatomisch am richtigsten
gedeuteten unter den bisher beschriebenen und abgebildeten Stücken
sind unstreitig die Flossenstacheln von verschiedenen Dimensionen.
Dagegen ist die Deutung anderer Exemplare mit sehr bedeutenden
Schwierigkeiten verbunden. Wir kennen flache, gewölbte, grosse oder
kleinere Platten, die zum Theil auf einer Seite oder aber auf beiden
Seiten mit kleinen glänzenden Schüppchen bedeckt sind. Die Schüpp-
chen sind in den meisten Fällen klein und von einer sehr mannig-
fachen Form; bis zum gewissen Grad erinnern dieselben, auch schon
wegen ihrer glänzenden Oberfläche, an manche Placoidschüppchen der

Selachier.

Die Stellen, welche die einzelnen Platten am Körper eingenommen,
können nicht einmal annähernd angegeben werden. Das vereinzelte
Vorkommen derselben musste naturgemäss ihre Stellung im zoologi-
schen System unsicher machen. Demzufolge wurden die Psammo-
steus-Reste entweder zu den Ganoiden, speciell zu den Placodermen,
oder zu den Selachiern gestellt. Auf Grund meiner eigenen Unter-
suchungen, mit denen ich mich diesbezüglich seit mehreren Jahren
beschäftige, bin ich zu der Ansicht gelangt, dass sämtliche Psammo-
steus-Reste von Fischen herrühren, die eine eigene Familie gebildet
haben, deren Stellung im System keisneswegs bis jetzt als entschieden
angesehen werden konnte.

Da es meine Absicht ist, die auf die Psammosteiden bezüglichen
Untersuchungen in kurzer Zeit zu publicieren, so will ich mich an
dieser Stelle auf die Beschreibung der hierher gehörigen Timan-Vor-
komnisse beschränken.

Genus. Psammosteus, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1845, p. 103.)
Syn. Placosteus, L. Agassiz: Poiss. fos. Vol. I. 1844, p. XXXIII.
Psammolepis, L. Agassiz, ibid. p. XXXIV.

Psammosteus arenatus, u. Agassiz.

Zwei Exemplare, die ihrer oberfláchlichen Verzierung nach dieser
Art angehören. Die nachfolgenden Abbildungen bieten genügende
Vorstellung von beiden Stücken. Das erstere (Fig. 4) ist zweifellos
ein dorsaler Flossenstachel, der auf beiden Seiten flach und zusam-

Die devouischen Fische von Timan in Russland. 13

mengedrückt ist. Nur eine der beiden Seitenflächen ist wahrnehmbar,
während die andere auf der unterliegenden Gesteinsmasse befestigt
ist. Am Stachel unterscheidet man den distalen, frei hervorragenden
Abschnitt und den proximalen, die Basis, mit welcher der Stachel in
der Muskelmasse eingebettet lag. Die Basis zeigt keinerlei Verzie-
rungen; entbehrt also der Schüppchen und zeigt oberflächlich längs-
verlaufende Havers’sche Canäle, welche an der Abbildung mit Strichen
angemerkt sind.

[44

Fig. 4.
Psammosteus arenalus, L. Acassız. Unvollständiger dorsaler Flossenstachel.
a —der Stachel, b — sechsmal verhrösserte Schüppchen. Halbe natürliche
Grösse.

Der distale Abschnitt, dessen Spitze abgebrochen, ist am hin-
teren Rande concav, am vorderen gerade und an der freien Obertläche
und mit zumeist in geradlinigen Reihen geordneten Schüppchen aus-
gestattet. Die Schüppchen haben eine rundliche Form; ihre Ober-
fläche ist mässig gewölbt und glänzend; am Rande zeigen dieselben
zarte strahligen Fortsätze, vermittelst derer sie sich mit den benach-
barten in Verbindung setzen. (Fig. 4 b.)

Das zweite Stück (Fig. 5) besteht aus einer Platte, die mässig
gewölbt erscheint, an ihrem unteren breiteren (proximalen ?) Ende zwei
kantenförmige Erhebungen (k) aufweist: diese erstrecken sich bloss
im unteren Drittel. Der obere schmälere Abschnitt scheint abgerieben
zu Sein, da er auf seiner Oberfläche keine Zierraten besitzt und aus-
serdem zwei Querrisse enthält.

Die Oberflichen-Verzierungen oder Schüppchen (Fig. 5 bei t und
b) bilden zwar nicht den obigen ähnliche parallelen Schuppenreihen,

ul,
|
1 č
a
i

14 VI:!. J. V. Rohon:

haben aber fast dieselbe Gestalt wie jene; sie sind rundlich und
nicht so dreieckig, wie sie irrthümlich in der Figur 5 gezeichnet sind.
Die Oberfläche ist mässig gewölbt und glänzend. Man sieht ferner,
dass auch diese Schüppchen fein gezähnelten Rand besitzen und
dadurch die Gestalt zierlicher Sternchen erhalten haben.

Ueber die morphologische Bedeutung dieser Versteinerung

möchte ich nicht einmal eine Vermuthung äussern. Es ist jedoch
nicht unwahrscheinlich, dass dieses Fossil zu jenen gehört, von denen

Fig. 5.
Psammosteus arenalus, L. Acassiz. Gewölbte Platte. Bei a — die ganze,
bei b— die siebenmal vergrösserten Verzierungen (£), k — kantenför-
mige Vorsprünge. Natürliche Grösse.

GunicH (1 c. 6, pag. 913) vermuthet, „dass wir in ihnen eine Art
Fulerum zum Schutze einer dahinter stehenden weichen Flosse zu
sehen haben.“

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 472 (Fig. 4)
und No. 464 (Fig. 5) der Sammlung.

Psammosteus undulatus, L. Acassiz.

Die unvollständige Versteinerung trägt an sich dieselben Merk-
male, wie jene von L. Acassiz in seinem Werke (Poiss. foss. V. G.
R. 1845) pag. 106 beschriebenen und auf Tafel XXXI, Figuren 11
und 12 abgebildeten Stücke, welche aus dem Russischen Devon her-
rührten.

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma.

Die devonischen Fische von Timan in Russland 15

Psammosteus ornatus, Sp. NOV.

Zweifellos der grösste dorsale Flossenstachel, der unter den
bislang in der Litteratur bekannt gewordenen Psammosteus-Resten
erscheint. Die Länge des Stachels beträgt über 15cm, der grösste
Breite-Durchmesser fast 11'/, em, dabei ist dessen Spitze und ein
Randstück von der Basis abgebrochen. Die charakteristische Eigen-
thümlichkeit dieses Stachels zeigt sich darin, dass die Oberflächen-
Verzierung zum Theil aus zierlichen, manchen fossilen Placoidschuppen
ähnlichen, zum Theil aus grösseren und kleineren sternchenfórmigen
Gebilden besteht (Fig. 6 bei c und d). Die Schüppchen und Stern-

ra a

Fig. 6.
Psammosteus ornatus, sp. nov. Unvollständiger dorsaler Flossenstachel,
a — Basis, b — der hervorragende (distale) Abschnitt, ce — Schüppchen,
achtmal vergrössert, d — sternförmige Schüppchen, viermal vergrössert.
Der ganze Stachel !/, der natürlichen Grösse.

chen sind in parallelen Reihen geordnet und vollkommen unversehrt.
Bei Betrachtung mit einer stärkeren Loupe bieten sie dem Beo-
bachter ein prächtiges Bild von chagrinartiger Verzierung, durch die
sich dieser Stachel auszeichnet.

Die schuppenförmigen Zierraten (Fig. 6 bei c) zeigen bereits bei
schwacher Vergrösserung eine mässig gewölbte und längsgestreifte
Oberfläche. Am Vorderrande sind sie abgerundet und breiter als an
dem länglich ausgezogenen Hinterrande, der fast spitzig endet. Die
sternförmigen Schüppchen sind an ihrem uugeregelmässig contourirten
Rande gezähnelt. Während die ersteren in regelmässiger und gleich
grosser Gestalt erscheinen, weisen die letzteren verschiedene Form
und Grösse auf. Die ersteren bemerkt man mehr in den oberen Theilen,
letztere in unteren Theilen.

16 VIII. I. V. Rohon:

Der Vorderrand des Stachels ist ein wenig convex, der Hinter-
rand mehr gerade. Die ziemlich stark eotwickelte Basis ist dick und
entbehert jeglicher Oberflächen-Verzierung.

Der Stachel sitzt in einer Sandsteinmasse, in welcher gleich
unterhalb der Basis des Flossenstachels eine Schuppe von Holopty-
chius giganteus befestigt ist; diese 1St an der Figur 6 nicht zu sehen,
weil der Stachel nur in seinen Umrissen und ohne Gestein gezeichnet
worden ist.

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 475? der
Sammlung.

Psammosteus sp. indet.

Ein Bruchstück, welches seiner Oberflächen-Verzierung nach
ohne Zweifel zu den Psammosteus-Resten gehört; das jedoch wegen
seines mangelhaften Erhaltungszustandes nicht näher bestimmt werden
konnte. Es liess sich nicht einmal constatieren, ob das Fossil ein
Stück eines Flossenstachels oder ein solches von irgend einer Haut-
platte darstellt.

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma.

Subl. Ganoidei.

Ordo. Placodermi.

Die eigenartige Gestalt, in welcher mehrere von den zu dieser
Ordnung gestellten Gattungen und Arten erscheinen, bot den Anlass
zu den verschiedensten Ansichten über die Bedeutung und deren
Stellung im zoologischen System. Die Schwierigkeiten, welche sich
hierbei herausstellten, werden namentlich :!'urch zwei Umstände her-
vorgerufen. Einmal dadurch, dass sie, wie dies besonders in Russland
der Fall, bloss in isolirten Panzerplatten und nur sehr selten in zu-
sammenhängenden Kórpertheilen gefunden worden sind. Andererseits,
wie dies der Fall in Gross-Britannien, in ganzen, mehr oder weniger
gut erhaltenen Exemplaren vorkommen.

Es kann uns daher gar nicht Wunder nehmen, dass diese bi-
zarren Formen seit ihrer Entdeckung bis auf unsere Tage den Ge-
genstand zahlreicher Untersuchungen bildeten. Wenn L. Acassız den
Cruster Pterygotus anglicus mit den Placodermen als einen Fisch
beschrieb, wenn Cur. H. Panpir Asterolepis, Bothriolepis und Pře-

Die devonischen Fische von Timar in Russland. UT

richthys für identische Gattungen hielt und E. Eıcnwarn, der Ent-
decker der Asterolepis- und Bothriolepis-Reste in Russland, in mor-
phologischer Beziehung nichts unternehmen konnte, und ausserdem über
die Beziehungen der eben gennanten Formen zu Pterichthys nicht
auffinden konnte, so ist das wohl leicht begreiflich bei einer derartig
auffallenden Naturerscheinung. Ich muss allerdings betonen, dass
bereits Ercawarp die Schilder der Placodermen, soweit sie ihm in
Russland bekannt waren, zu denen des recenten Stör’s in Beziehung
brachte, indem er die Oberflächen-Verzierungen der ersteren mit jenen
des letzteren verglichen hatte (Karsrex’s und v. Decuev’s Archiv für
Mineralogie und Geognosie. 1845, pag. 674. Auch Bulletin des Na-
turalistes de Moscou. 1844).

Erst nach langjährigen Bemühungen und Untersuchungen der
in den verschiedenen Welttheilen gesammelten zahlreichen Placo-
dermen-Reste konnten sowohl die anatomischen Verhältnisse als die
Körperform der einzelnen Placodermen-Arten festgestellt werden. Die
anatomischen und histologischen Verhältnisse wurden zuerst und in
ausgezeichneter Weise von Dr. Carisriax Hemrıcn PaxpER in seinem
„elassischen“ Werke (1. c. 13) erlaütert, während Prof. Dr. Rausar H.
Traquaır auf Grund der vorangehenden und seiner eigenen Studien vor-
zügliche Reconstructionen namentlich von Pferichthys, Coccosteus und
Homosteus lieferte. Aus den Werken dieser beiden Forscher und aus
den Untersuchungen Anderer erreichten wir ziemlich genaue Kennt-
nisse, selbstverständlich sofern diese das Skelet der merkwürdigen
Fische betreffen. Das innere Skelet war knorpelig, das Hautskelet
bestand aus knöchernen Platten, welche der Oberflächen-Beschaffenheit
und dem histologischen Baue nach in gewissen Beziehungen zu den
recenten Knorpelganoiden (Acipenseriden) stehen.

Nachdem die anatomischen Verhältnisse und die Körperform der
Placodermen erkannt waren, entstand die Frage nach der systemati-
schen Stellung der Placodermen, welche in einer nicht uninteressanten
Weise discutirt worden ist.

K. A. v. ZrrrEL (1. c. 28, pag. 89, stellte die Placodermen als
dritte Ordnung zu den Ganoiden.

R. H. Traquam (I. c. 20, pag. 508) zählt die Placodermen
als Unterordnung Placodermata zu der Ordnung Ganoïdei
und unterscheidet zwei Familien: 1. Asterolepidae und 2. Coc-
costeidae; zu der ersteren gehören: Asterolepis, Pterichthys, Bo-
thriolepis und Microbrachium, zu der letzteren: Coccosteus, Homo-
steus und Heterosteus.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

tý

À

15 VIII. J. V. Rohon:

A. Sur Woopwarp (I. c. 18, pag. 203) bringt die Placodermen in
eine eigene Unterelasse Ostracoder mi und unterscheidet die Ord-
nung Antiarcha, 1. Familie Asterolepidae mit Asterolepis, Pterich-
thys, Microbrachium und Bothriolepis; 2. Familie Ceraspidae mit
Ceraspis. Dagegen trennt er den Coccosteus von den vorhergehenden
Gattungen und bringt ihn in der Unterelasse Dipnoi und Ordnung
Arthrodira unter. Diese Ordnung umfasst die Familie Cocco-
steidae, mit Coccosteus, Brachydirus, Phlyctaenaspis, Chelyophorus,
Dinichthys, Titanichthys, Macropetalichthys, Homosteus, Heterosteus.
2. Familie Asterosteidae mit Asferosteus; 3. Familie Phyllole-
pidae, mit Phyllolepis und Holonema; 4. Familie Mylostomatidae
mit Mylostoma.

| Der Name Antiarcha stammt von E. D. Cork und hängt
v mit der von Core ausgesprochenen Ansicht zusammen, wonach Pře-
richthys in genetischen Beziehungen zu gewissen Tunicaten (Chelyo-
soma) stehen sollte. Core stellte demnach für Pferichthys eine be-
sondere Ordnung der Tunicaten Antiarcha auf.

Späterhin verliss Jedoch Core diese seine Ansicht, indem er im Sinne
des von ihm geäusserten Grundsatzes: „Kein Vertebrat, das Unter-
kiefer und Schulter entbehrt, ist ein Fisch,* Pterichthys, Bothrio-
lepis, Pteraspis und Cephalaspis aus den Reihen der Fische elimi-
nirte und die genannten Gattungen zu dn Agnatha Häckels
LM stellte, denen er auch die Marsipobranchii anschloss. Das Beden-

kliche bei dieser Eintheilung besteht zweifelsohne in der Zusammen-

stellung von dermassen heterogenen Gruppen, wie solche die Placo-
TEEN dermen und Cyclostomen darbieten.
al Gegen die durch A. S. Woopwarp bewerkstelligte Trennung
ch il der Coccosteiden von den Asterolepiden sprach sich zu-
dial nächst O. Jagcxez in seinem Referat (Neues Jahrbuch für Minera-
midi logie etc.), ferner G. Gurion, der einige von den bedeutendsten Unter-
schieden zwischen beiden Familien hervorhob, so namentlich in Betreff
der Bewegungsorgane und der Parietalöffnung. Dessenungeachtet
pl | hält Guricm die Zugehörigkeit beider bezeichneten Familien aufrecht.
I ,Trotz dieser grossen Unterschiede — sagt Gurrcx (l. c. 6, pag. 911)
— sind gewisse nahe Beziehungen unverkennbar, die nicht gestatten,

k lack

p TRE Ze

À | 1 diese beiden Familien von einander zu entfernen. Bei beiden Gruppen
a | | finden wir dieselbe Anordnung der Knochenplatten in der Bauch-
a | hi | | decke wieder, was allerdings nicht viel besagen will, da wir dieselben
EUR auch in dem Kehlbrustpanzer der Stesgocephalen wieder erkennen und
i | N n | andererseits in der Bepanzerung der Siluroiden analoge Erscheinungen
k ý i ||

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 19

auftreten. Wichtiger scheint mir die Uebereinstimmung in dem engen
Anschlusse der Körperbedeckung an den Kopf bei beiden Gruppen zu
sein, und besonders auch die Ausbildung des Hinterhauptes. Mittlere
und seitliche Hinterhauptsplatten der Pterichthyiden erinnern sehr an
diejenige von Coccosteus; die Analogie tritt namentlich in der Ausbil-
dung der Unterseite des mittleren Hinterhauptschildes hervor.*

Hinsichtlich der phylogenetischen Beziehungen wäre der Voll-
ständigkeit halber noch zu erwähnen, dass W. Pırres neuerdings den
Versuch anstellte, das Hautskelet von Pferichthys gleichwie aller
Placodermen von den Arachnoiden abzuleiten, während H. Sw-
RoTH überhaupt die Landthiere aus den Placodermen hervorgehen lässt.

Gegen Parrex's Ansicht sprach sich A. Smirm WoopwaRD und
gegen die Ausführungen Sıvrorn’s machte E. Kokex in seinem Re-
ferat (Neues Jahrg. f. Miner. und Geol. 1893, pag. 178) und O. JAEKEL
wichtige Einwendungen.

O. Jarker äussert sich diesbezüglich folgerdenmassen (1. c. 7,
pag. 180 u. 181): „H. SruRorH wurde wohl durch einige Irrthümer
zu jener sonderbaren Beurtheilung der Asterolepiden veranlasst. Er
hielt dieselben für die ältesten Wirbelthiere, was keineswegs der
Fall ist, er nahm ferner an, dass sie nicht nur in Binnenseen, wie
dies gelegentlich von geologischer Seite behauptet worden ist, sondern
auf dem Lande gelebt hätten. Das aber ist schon, abgesehen von
allen geologischen Rücksichten, undenkbar, weil die Placodermen
ausgezeichnet entwickelte Seitenlinien, also jene typischen
Sinnesorgane des Wasserlebens besassen. — — —

„Ich möchte — schliesst Jasrez seine Erörterung über denselben
Gegenstand — hier nur noch einmal meine Ansicht dahin zusammen-
fassen, dass die Placodermen alte, aber ausserordentlich specialisirte
Wirbelthiere sind, welche durch ihr Leben auf sandigem Meeresboden
ihr Hautskelet in extremer Weise entwickelten und dabei eine Reihe
morphologicher Umgestaltungen erfuhren, unter denen ihre ursprün-
glichen Ganoidencharaktere sehr zurůcktraten.“

Wie aus dem Vorgehenden ersichtlich, hat wohl die meiste Be-
rechtigung jene Auffassung, derzufolge die Placodermen zu den Ganoi-
den als eigene Ordnung zu stellen wären und zwei Familien, Astero-
lepidae und Coccosteidae bilden. Indem ich mich dieser
Eintheilung anschliesse, wende ich mich nunmehr der Beschreibung
der Placodermen-Reste zu.

20 VIII. J. V. Rohon:

Fam. Asterolepidae.

Die Familie ist vor Allem durch die sehr eigenthůmlichen vor-
deren Extremitáten, welche als Ruderorgane, Arme oder Brustflossen
bezeichnet werden, ausgezeichnet. Dieselben sind aussen mit verschie-
denen Knochenplatten bedeckt und mit dem gepanzerten Rumpf
durch ein „Kugel“ — oder „Sperrgelenk“ verbunden. Die Augen-
höhlen sind der Medianebene des Kopfes sehr genähert. In der
Scheitelgegend erscheint ein unpaares Foramen parietale. Kopf und
Rumpf mit festen Hautknochen bedeckt und zum Theil Schleimkänale
führend.

Genus Asterolepis, Æichwald.

(Bull. sc. St. Petersbourg, Vol. VII. 1840, pag. 79.)

Syn. Chclonichthys, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. I. 1844, pag.
XXXIK.

Odontacanthus, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 111
und 114.

Asterolepis ornata, E. ErcHwaLo.

1840. Asterolepis, E. Kricawazv. Bull. sc. St. Pétersboure. Vol. VII,
pag. 79.

1840. Asterolepis ornata, E. Ercnwarv. Neues Jahrbuch, pag. 425.

1844. Asterolepis ornatus, E. v. Eıcnwarn. Bull. Soc. Im. Nat. de
Moscou. Vol. XVII, pag. 829.

1845. Asterolepis ornata, I. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 93,
Tab. B. Fig. 4, Tab. XXX. Fig. 2—9 (ex parte.)

1845. Asterolepis apicalis, L. Acassız. Ibid. pag. 148, Tab. XXXL a,
Fig. 31.

1857. Asterolepis, Chur. H. Panper. Placod. d. dev. Syst. pag. 44,
Tab. V, Big. 10, 11, Tab. VI, Mg: 14, Dab: VID:
ab. VEIT tic abs Be: 6, 7, 10,13, 14.

1860. Asterolepis ornata, E. v. Eıcnwanv. Leth. Rossica. Tab. III,
He MVNO pa MODS Tab. ENT Biss.

1891. Asterolepis ornata, A. Surrn Woopwarp. Catalogue of the Fossil
Fisches. Part II, pag. 204.
Aus verschiedenen Fundorten stammende Panzerplatten, die zum

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 21

Theil dem Kopf, zum Theil dem Rumpf und auch dem Ruderorgan
angehört haben. Bedauerlicher Weise ist keine von den Platten voll-
ständig erhalten. Die beifolgenden Contourzeichnungen geben wohl
ziemlich genauen Aufschluss über deren anatomische Beschaffenheit.

Alb
Fig. 8.
Asterolepis ornata, E. EıchwAro. Asterolepis ornata, M. EicHwALD.
Obere Gelenkplatte des Ruder- Der die oberen Gelenkplatten des
organs. Natürliche Grösse. Ruderorgans innen verbindende

Knochen. Halbe Grösse.

In Figur 7. sieht man die unvollständige obere Gelenkplatte des
Ruderorgans; der untere Abschnitt derselben ist an seiner freien
Oberfläche mit deutlichen. mehr oder weniger gut erhaltenen stern-
förmigen Tuberkeln verziert, dagegen erscheint die eigentliche Ge-
lenkfläche (gfl) vollkommen glatt. Die Fig. 8. zeigt uns jene Kno-
chenplatte, welche die Gelenkplatten des Ruderorgans verbindet. Die
bei k sichtbare starke Linie stellt den kantenförmigen Vorsprung
der Platte dar. An der Oberfläche bemerkt man die grösstentheils
abgeriebenen sternfórmigen Höckerchen. Auch dieser Hautknochen
ist unvollständig. Dass die beschriebene Knochenplatte richtig ge-
deutet ist, davon kann man sich überzeugen, wenn man Panpers
(l. e. 13.) Figur 3 bei 12 auf der Tafel VI der Placodermen damit
vergleicht.

Fig. 9. Fig. 10.

Aterolepis ornata, E, Eıcnwann. Un- Asterolepis ornata, E. EıcnwArv. Der
vollständiges Os oceipitale medium. vordere beschädigte Theil des Os ven-
Halbe Grösse. trale laterale posterius. Halbe Grösse.

22 VIII. J. V. Rohon:

In der Figur 9 erkennt man einea beschädigten mittleren Hin-
terhauptsknochen (Os occipitale medium), in dessen mittlerem Ab-
schnitte eine zwar unterbrochene aber kráftige Furche (f) der Quere
nach verlauft. Die Tuberkeln an der Oberfläche sind nur zum ge-
ringeren Theil erhalten, sonst abgerieben.

Die Figur 10. bringt zur Ansicht die Oberfläche des Vorder-
theiles von der hinteren seitlichen Bauchplatte (Os ventrale laterale
posterius), die gleichfalls beschädigt ist. Man bemerkt an der Abbil-
dung andeutungsweise die Tuberkeln (t) und den kantenförmigen
Vorsprung (k).

Ausser den hier abgebildeten Hautplatten konnte ich eine ziem-
lich vollständig erhaltene mittlere Bauchplatte (Os ventrale medium)
und Bruchstücke von der hinteren Bauchplatte des Rumpfes con-
statiren.

Form. und Local. Ober-Devon. Fluss Zylma und Yarega.

No. 312 (Fluss Yarega), No. 469 und 473 (Fluss Zylma) der
Sammlung.

Asterolepis granulata? L. Acassız.

1845. Asterolepis granulata, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pp. 94,

147. Dakr XXX Pie le Tat RRX a Biel:

Bruchstücke von Hautplatten, welche an die von L. Acassrz
aus den devonischen Ablagerungen von Riga in Russland beschrie-
benen und abgebildeten Hautknochen lebhaft erinnern.

Form. und Local. Ober-Devon. Fluss Yarega. No. 281? der
Sammlung.

Asterolepis maxima, L. Acassız. Emend. A. Sun Woopwanrp.

1845. Coccosteus maximus, L. Agassiz, Poiss. foss. V. G. R. pag. 137,
Taf. XXX a, Fig. 17, 18.

1848. Pterichthys major. H. Mirrer. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol.
IV, pa22 31

1857. Asterolepis, Chr. H. Panper. Placod. d. dev. Syst. pag. 17.

1860. Coccosteus maximus, Asterolepis ornata. E. v. Ercawazn. Leth.
Rossica, Vol. I. pag. 1508.

1888. Asterolepis maximus, R. H. Tragvaır. Geol. Mag. [3] Vol. V.
pag. 508 und Ann. Mag. Nat. Hist. [6] Vol. II. pag. 494,
ar ROVER (lo >,

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 23
1891. Asterolepis maxima. A. Sum Woopwarp. Cat. of the Fossil
Fishes in the British Museum, pag. 206. Taf. V, Fig. 1.

Mehrere unvollständige Hautknochen, die trotz ihres unvoll-
kommenen Erhaltungszustandes auf die Zusammengehörigkeit zu dieser
Art mit einiger Wahrscheinlichkeit hinweisen. Die verhältnissmässig
sehr grossen Hautplatten stellen die vordere dorso-mediale Platte
und Bruchstücke von den Bauchplatten(?) dar.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 477? der
Sammlung.

Asterolepis radiata, Sp. nov.

Eine ganze Reihe isolirter knöcherner Hautplatten, die sich
durch bedeutenden Umfang und Oberfláchen-Zierraten auszeichnen.
Letztere bestehen entweder von in radiären Linien angeordneten
Tuberkeln oder von strahlenförmig oder parallel verlaufenden Leist-
chen, welche ihrerseits mitunter gewunden oder durch Tuberkel-
gruppen unterbrochen sind. Manche Leistchen oder Rippchen führen
an ihrer Oberfläche glatte Höckerchen, die mit der unterlagernden
Leistenmasse verschmolzen, integrirende Bestandtheile zusammen mit
diesen letzteren bilden. Bei eingehender Beobachtung mit der Loupe
macht es stellenweise den Eindruck, als wenn die leistenförmigen
Erhabenheiten aus verschmolzenen Tuberkeln hervorgegangen wären.

Zu Gunsten einer solchen Auffassung spricht auch der histo-
logische Bau der Hautschilder, der mit jenem anderer Astero-
lepis-Arten vollkommen übereinstimmt. Wie bei diesen besteht gleich-
falls jede der Hautplatten aus einer spongiösen Knochensubstanz mit
regellos verlaufenden Havers’schen Kanälen und in der Grundsub-
stanz dicht gedrängten Knochenzellen. Die kurzen Ausläufer der die
Knochenzellen einschliessenden Höhlen sind verzweigt und mit ein-
ander verbunden, so dass sie hie und da zierliche Netze darbieten;
ein charakteristisches Merkmal für die Hautknochen der Placodermen.
Etwas compacter erscheint die Knochenmasse der Schilder in der
obersten Schicht, welche von den Tuberkeln und den Leistchen
gebildet wird. Diese oberflächliche Schicht besteht nämlich aus
Lamellen, die bogenförmig und parallel über einander geordnet sind.
Dieser Anordnung sind auch die Knochenzellen angepasst. Die Schicht
ist ferner dadurch bemerkenswert, dass die in ihr verlaufenden Kanäle

24 VIII. J. V. Rohon:

weniger zahlreich auftreten und stets eine senkrechte Längsrichtung
einschlagen, um endlich aussen zu münden.

Die Hautplatten, welche in den beigegebeneu Figuren gezeichnet
sind, lassen in einigen Fällen eine correete Deutung zu. In der Figur
11 ist zweifellos das Os dorsale anterius des Rumpfes, von oben ge-

Fig. 11.

Asterolepis radiata. Os dorsale anterius. Ist —Leistchen oder Rippchen,
ehb — Stelle der stärksten Wölbung, g/f— Gelenkflächen. Etwas weniger
als halbe Grösse.

sehen, abgebildet. Von der Schildmasse ist bloss auf der rechten Seite
ein Stück vollkommen erhalten; es ist an den etwas gebogenen Linien,
den Leistchen (Ist) leicht erkenntlich. Das Schild ist flach gewölbt,
vorn schmäler, hinten breiter; der höchste Abschnit der Wölbung ist
in der Mitte (ehb); an den beiden Seitenrändern bemerkt man die
zur Einlenkung bestimmte Flächen (glf), welche tiefer liegen.

Der in der Figur 12 abgebildete Hautknochen muss als der
Theil einer vorderen dorso-lateralen Platte gedeutet werden. Derartige
Hautplatten zeichnen sich durch den Gelenkfortsatz aus; am Ende
des Fortsatzes ist eine rundliche Höhle (gh) vorhanden. Der Haut-
knochen ist aussen mit zahlreichen, verschieden grossen Tuberkeln
besetzt (t).

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 25

v 2
Asterolepis radiata. Os dorsale en t — Tuberkel, gh = die
Höhle im Gelenkfortsatz. ?/, der natürlichen Grösse.
Zweifelhafter Natur sind weiterhin die in der Figur 13 a, b ge-
zeichneten Schilder, weil dieselben wegen des mangelhaften Erhaltungs-
zustandes ihre natürlichen Umrisse verloren haben. Indess spricht
die Beschaffenheit der Oberflächen und die mikroskopische Structur
der Platten für ihren Anschluss an diese Species.
Endlich erkennt man in der Figur 14 die obere Gelenkplatte
eines Ruderorgans mit der obenan befindlichen Gelenkfläche.

(re (a.
Asterolepis radiata. a, b— Bruchtheile von Bauchplatten? Zst — Leistchen,
t — Tuberkel, Halbe Grösse.

26 VIII. J. V. Rohon:

Die ziemlich zahlreichen Hautplatten, welche zu dieser Species
gehören, sind in den meisten Fällen flach, seltener gewölbt und in
charakteristischer Weise verziert.

Die wesentlichen Merkmale der Art bestehen,
ausser den bedeutenden Dimensionen, noch in den
strahligen Oberflächen-Zierraten und mehr flachen
Hautplatten.

Fig. 14.

Asterolepis radiata. Obere Gelenkplatte des Ruderorgans.
gif = Gelenfläche. Halbe Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Zylma, Kosma und Soula.

No. 469, No. 477 (Fl. Zylma), No. 153? (Fl. Kosma), No. 281c
(Fl. Soula). Die Originalien zu den Figuren 11 und 14 stammen aus
der Antipov’schen Sammlung und finden sich im Museum des Berg-
Institutes zu St. Petersburg.

Asterolepis sp. indet.

Unter den Asterolepis-Platten fanden sich einige Bruchstücke,
die derart mangelhaft sind, dass bei denselben die Bestimmung der
Species unmöglich ward. Zwar spricht die Beschaffenheit der Ober-
flächen-Zierraten für Asterolepis-Hautknochen, allein irgend eine nähere
Aufklärung konnte durchaus nicht erlangt werden.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 195d der
Sammlung.

Genus Pterichtys, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1844, p. 6.)

Pterichthys sp. indet.

Der als einziges Exemplar vorliegende Hautknochen, wäre etwa
als eine vordere dorso-laterale Platte zu deuten. In der beifolgenden

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 97

Figur 15 wurde dieselbe etwas grösser als in natürlicher Grösse abge-
bildet. De Figur zeigt, dass die Platte beschädigt war, daher ihr

Fig. 15.
Pterichthys sp. indet. Os dorso-laterale anterius. a — die Hautplatte,
b — einige Tuberkel bei vierfacher Vergrösserung abgebildet, st! — Seiten-
linie. Etwas grösser gezeichnet.

unregelmässiger Umriss. Auf der Oberfläche der Platte kommen zahl-
reiche kleine rundliche Höckerchen, die an manchen Stellen durch
strahlenartige Fortsätze unter einander verbunden sind, vor. Die Be-
schaffenheit der Tuberkeln und deren gegenseitige Verbindung erinnern
sehr lebhaft an die Oberflächenzierraten der typischen Pferichthys.
Auch die Seitenlinie ist vorhanden (stl).

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. No 281 der
Sammlung.

Genus Bothriolepis, Eichwald.
(Bull. se. St. Petersbourg, Vol. VII. 1849, p. 79.)

Syn. Pamphractus, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845. pag.
5, A

Placothorax, L. Acassiz. Ibid. 1845, pag. 134.

Homothorax, L. Acassız. Ibid. 1845, pag. 134.

Glyptosteus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. I. 1845, pag. XXXIV.

Stenacanthus, J. Lery. Proc. Acad. Nat. Se.-Philadelphia,
Mol MIT ASS pas il:

Bothriolepis ornata, E. ErcHwaro.

1840. Bothriolepis prisca, E. Eıchwarn. Neues Jahrb. pag. 425.
1840. Bothriolepis ornatus, E. Ercawazr. Bull. se. St. Petersbours,
Vol. VII. pag. 79.

28 VIII. J. V. Rohon:

1844. Glyptosteus reticulatus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. I, pag. XXXIV.

1845. Bothriolepis ornatus, L. Acassız, Poiss. foss. V. G. R. pag. 99,
Bat XXX Mio: 2

1857. Asterolepis, Chr. H. Paxper. Plac. d. dev. Syst., pag. 44.

1860. Boťhriolepis ornata, E. v. Eıcuwarn. Leth. Rossica, Vol. I., pag.
1513, Tat. ENVIES 3.

1880. Bothriolepis ornata, J. Lanvusex. Verh. Russ. Kais. Min. Ges.
(2) Vol. XV, pag. 136.

1888. Bothriolepis ornatus, R. H. Traquarr. Geol. Mag. (3) Vol. V,
pag. 509.

1891. Bothriolepis ornata, A. Bmiru Woopwarn. Cat. Foss. Fis. Part
II, pag. 225.

Hierher gehören mehr oder weniger wohl erhaltene Schilder des
Kopfes, des Rumpfes und Bruchstücke von denselben.

„Die Sculptur* — sagt J. Lanusex — „der Bothriolepis ornata
unterscheidet sich auch von der unseres Fisches, denn während sie
bei dem ersteren aus runden, ovalen oder eckigen Vertiefungen be-
steht, welche von kielartigen, zuweilen auch flachen Rippen einge-
schlossen sind, erscheinen die Erhöhungen der Oberfläche bei unserer
Form (Bothriolepis Panderi) mehr höckerförmig oder in unregel-
mässigen, kaum über «ie Oberfläche vortretenden Wülsten zusammen-
fliessend und durch schmale Furchen und punktförmige Vertiefungen
von einander getrennt. Auf keinem einzigen Stück von Bothriolepis
ornata haben wir bis jezt sternformige Höcker bemerkt, dagegen sind
sie bei unserem Fisch nicht selten auf verschiedenen Theilen des
Panzers zu sehen“ (I c. 10, pag. 137.).

Fig. 16.
Boihriolepis ornata, E. KFicawarp. Unvollständiges Os
occipitale medium. w— Wülste oder Leistchen, f = bo-
genfórmige Furche, k- gekreuzte Furche. Natür-
liche Grösse,

In Übereinstimmung mit dieser Schilderung der Oberflächen-
Verzierung finde ich dieselben Verhältnisse bei den zu dieser Art
gerech neten Hautplatten. Darunters ind einige, die zweifellos dem

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 29

Kopfe oder dem Rumpfe angehören. Die beigegebene Figur 16 zeigt
die mittlere Hinterhauptsplatte (Os occip. med.), welche mit längeren
oder kürzeren, stets aber gebogenen Runzeln oder Wülsten (w)
bedeckt ist; ausserdem bemerkt man an der Abbildung die zwei
charakteristischen Furchen, von denen die hintere gekreuzt (k) ist,
während die vordere (f) einen Bogen bildet.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 473 der

Sammlung.

Bothriolepis Panderi, J. Lanusen.

1880. Bothriolepis Panderi, J. Lanusex. Verh. Russ. Kais. Min. Ges.
2) Vol XV., pag. 125, Taf. I, II.

1880. Bothriolepis Panderi, H. Traurschouv. Bull. Soc. Im. Nat. Mos-
cou. Pt. II, pag. 169; Taf. II.

1888. Bothriolepis Panderi, R. H. Traquarr. Ann. Mag. Nat. Hist.
(6) Vol. II., pag. 495.

1890. Bothriolepis Panderi, J. V. Ronox. Über dev. Fische v. ob.
Jenissei etc. Mel. géol. et paléont. tir. du Bull. de l’Acad.
Imp. d. sc. de St. Petersbourg. T. I, pag. 19.

1891. Bothriolepis Panderi, A. Suirnm Woopwarn. Cat. Foss. Fis. Pt.
I pa 225.

1891. Dothriolepis Panderi, G. Gurıca. Zeitschr. Deutsch. geol. Ges.

pag. 909
Von dieser Art liegen nur wenige unvollständige Platten vor.

So namentlich die in der beiliegenden Fig. 17. in Contouren wieder-

gegebene mittlere Hinterhauptsplatte, deren Oberfläche grösstentheils

u tte Et

nur kurze Runzeln (w) aufweist, sich aber dennoch in anderer Be-

Fig. 17.

Bothriolepis Panderi, J. Lauusen. Unvollständ'ges Os occipitale medium. w—

„ Wůlste oder Leistchen, gf — Gelenkfláche, k — Furche. Etwas grösser ge-
zeichnet.

ziehung zu der von J. Lanvsgx auf Tafel II, Fig. 2 gezeichneten Hinter-
hauptsplatte ähnlich verhält, indem die hintere Furche (k) ungekreuzt

—

30 VIII. 3. V. Rohon:

erscheint, überdies in der Mitte unterbrochen ist. Dagegen ist die
zwar etwas ahweichend beschaffene Gelenkfläche (gf) ziemlich deut-
lich zu sehen.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma, Fluss Zylma, No.
473, No. 469A und 318b der Sammlung.

Bothriolepis Jeremejevi, Sp. nov.

Name: Zu Ehren des Herrn Geheimraths, Akademikers und Prof.
Pavez VLapınırovirsch JEREMEIEV in St. Petersburg.

Die Aufstellung dieser neuen Art basirt hauptsächlich auf der
hinteren mittleren Dorsalplatte des Rumpfes, welche in der anbei be-
findlichen Figur 18 zur Ansicht gelangt. Ihrer Form nach stellt die
Platte ein Fünfeck dar; dabei sind die Ecken abgerundet. Die Ober-
flichenverzierung besteht aus zahlreichen Runzeln oder Rippchen, die

===

Fig. 18. Fig. 19.

Fig. 18. und 19. Bothriolepis Jeremejevi, sp. nov. Kig. 15. Mittlere Dorsalplatte
des Rumpfes. Fig. 19. Distaler Abschnitt eines Ruderorganes (Extremität),
w — Wülste oder Leistchen. Oberflächen-Ansichten. Natürliche Grösse.

durch mehr oder weniger tiefe Furchen von einander abgesondert
werden; dabei ist die Verlaufsweise der Runzeln eine unregelmässige. »
Vergleicht man diese Plattemit denen anderer Bothriolepis-Arten, so fällt
sofort der bedeutende Unterschied auf. Dieser zeigt sich namentlich
darin, dass die vermeintliche Platte mehr flach als gewölbt erscheint.

Die Figur 19 ist jedenfalls für den distalen Abschnitt eines
Ruderorganes zu halten. Bei demselben ist nicht allein die runzelige
Oberfläche (w) sondern noch mehr der ganze Habitus bemerkens-
werth. Da die Oberflächen-Zierraten dieses Stückes mit denen der

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 31

nebenstehenden Platte übereinstimmen, so dürften beide einer und der-
selben Art angehört haben.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Ichma. No.
473 und No. 318b der Sammlung.
Bothriolepis (Microbrachium) sp. indet.

Unbestimmbare Hautplatten des Kopfes und des Rumpfes, die
immerhin ihrer Oberfiächen-Beschaffenheit nach entweder zu Bothrio-

Fig. 20.
Bothriolepis (Microbrachium) sp. indet. Mittlere
Hautplatte des Ruderorgans. Fůnfmal ver-
grössert.

lepis oder Microbrachium gehören. Für die Zugehörigkeit zu der letzt-
genannten Gattung scheint die beigegebene bei mehrfacher Vergrösse-
rung abgebildete Hautplatte eines Ruderorgans mit grosser Wahr-
scheinlichkeit zu sprechen.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse Myla, Ichma und Tchirka.
No. 281g, No. 318b, No. 71 der Sammlung.

Fam. Coccosteidae.

Die Formen, welche diese Familie umfasst, sind vornehmlich
durch die seitliche Stellung der Augen, durch das Vorhandensein
eines Augenringes, durch den Mangel des Foramen parietale und
durch ein den Asterolepiden ähnliches Hautskelet ausgezeichnet.

Genus Coccosteus, Agassiz.

(Poiss. foss. V. G. R. 1844, pag. 22.)

Syn. Ziognathus, J. S. Neweerry. Rep. Geol. Surv. Ohio, Vol.
L Pt. II, 1873, pag. 306.

VIII. J. V. Rohon:
Coccosteus decipiens? L. Asassız.

. „Trionyx“, Sepewick et Murckısox. Trans. Geol. Soc. (2) Vol.
III, pag. 144, Taf. XVI, Fig. 6

. Coccosteus, H. Mirzer (ex Acassız, MS). Old Red Sandstone,
Mats:

842. Coccosteus latus, L. Acassız. Rep. Brit. Assoc. pag. 87.
2. Coccosteus cuspidatus, P. Durr (ex Acassız, MS.). Geol. Moray,

pas 169 af VI Aue...

. Coccosteus decipiens, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 26,
137, Taf. B. Fig. 2, 5, Taf. VII — X; Ta IRRE 21}
. Coccosteus oblongus, L. Acassız Ibid. pag. 28, Taf. XI, Fig,
1 — 3, Taf. XXX a, Fig. 2.

. Coccosteus cuspidatus, L. Acassiz. Ibid. pag. 28, 137, Taf.
XXXI, Fig. 4.

. Coccosteus microspondylus, F. M'Cov, Ann. Mag. Nat. Hist. (2)
Vol. II, pag. 298.

. Coccosteus pusillus, F. M*Cox. Ibid. pag. 298

. Coccosteus? trigonaspis, F. M'Cox. Ibid. pag. 299.

. Coccosteus latus, F. M’Cor. Brit. Pal. Foss. pag. 602.

55. Coccosteus oblongus, E. M’Coy. Ibid. pag. 63.
55. Coccosteus pusillus, F. M'Cov. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig. 5.

. Coccosteus ? trigonaspis, F. M’Cor. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig 6.
. Coccosteus decipiens, Sir P. Ecerrox. Quart. Journ. Geol. Soc.
Vol. XVI, pag. 128.

. Coccosteus Milleri, Sir P. Ecerrox. Ibid. pag. 135.

5. Coccosteus decipiens, W. H. Baily. Figs. Char. Brit. Foss. Taf.

DOVO RI.

. Brachydeirus Alilleri, A. v. Korxex. Zeitschr. Deutsch. geol.
Ges. Vol. XXXII, pag. 675.

. Brachydeirus Milleri, A. v. Korses. Abh. phys. Cl. K. Ges.
Wiss. Göttingen, Vol. XXX, pag. 20.

. Brachydeirus pusillus, A. v. Korses. Ibid. pag. 20.

. Coccosteus decipiens, R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol. V,
pag. 511.

. Coccosteus decipiens, R. H. Traquam. Ibid. Vol. VI, pag. 4,
Pac

. Coccosteus decipiens, J. V. Ronov. Üb. dev. Fische v. ob. Je-
nissei etc. Mél. géol. et paléont. Acad. Imp. d. se. de St. Pé-
tersbourg. T. I, pag. 32, Fig. 8. (Tafel).

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 32

1891. Coccosteus decipiens, A. S. Woopwarn. Cat. Foss. Fis. Pt. II,
pag. 252, Taf. VIL

1891. Coccosteus Milleri, G. GuRrcu. Ueber Placodermen etc. Zeitschr.
d. Deutsch. geol. Ges. pag. 908 u. 909, Textfigur 5.

1891. Coccosteus decipiens, G. Güricu. Ibid. pag. 909.

Die mit sternförmigen Höckern an ihrer Oberfläche verzierten
Bruchstücke von Hautknochen dürften aller Wahrscheinlichkeit nach
zu dieser Species gehören. Leider sind dieselben derart mangelhaft
erhalten, dass nicht einmal ihre Form constatirt werden konnte.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse Yarega, Myla, Kosma und
Tehirka. No. 312? No. 496, No. 153? No. 71 der Sammlung.

Coccosteus sp. indet.

Unvollständige Hautplatten, die trotz ihrer eigenthümlichen Ober-
flächen-Verzierugen einer Coccosteus-Art angehört haben mochten. Die
Verzierung besteht aus verhältnissmässig sehr grossen rundlichen Höckern,
bei denen an vielen Stellen die oberflächlichsten Schichten durch
Abreibungen entfernt worden sind; in Folge dessen machen sich
die tiefer liegenden Lamellen der Knochensubstanz als concentrische
Streifen im Innern der äusserlich beschädigten Höckern (t) bemerkbar.

b

[ 2e 2° Ä
1“ © 2 73a%9,

/ ©

Bio) 212,0:
Coccosteus sp. indet. Unvollständige Hautplatten. t — Tuberkel. Halbe Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Myla No. 496 der
Sammlung.
Genus Chelyophorus, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 135.)

Syn. Liognathus, J. S. Newserry. Rep. Geol. Surv. Ohio, Vol.
Jo 185 JU 181735 pas 306:

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 3

34 VIII. J. V. Rohon:

Chelyophorus Verneuili, L. Acassız.

1845. Chelyophorus Verneudi, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag.
135, Taf. XXXIa,, Fig. 14—19.

Von dieser interessanten Form ist nur ein Exemplar vorhanden,
das in der beigegebenen Figur 22. abgebildet ist. Es ist dies eine
zerbrochene, aus drei Stücken bestehende dorsale Gelenkplatte.
Das mittlere Stück (a) zeigt den stark beschädigten Fortsatz (Pro-
cessus obstans, Paxper), während die beiden Seitenstücke (b, c), die
runzelartige Verzierungen (w) und Gelenkflächen zeigen.

be. 22.
Chelyophorus Verneuili, L. Acassız. Os articulare dorsi. pro = Processus obstans,
w — Runzeln der Oberfläche, gf — seitliche Gelenkflächen. Viermal vergrössert.

Vergleicht man die beistehende Figur 22 mit den Abbildungen
von L. Acassız (l. c. 2) auf Tafel XXXI a, Figur 15 und 15 a, ferner
mit der auf Taf. 7 in den Figuren 35 und 38“ von Chr. H. PAxpER
(1. c. 13), so fällt die zwischen allen bestehende Aehnlichkeit sofort auf.

Form. und Local. Mittel-Devon, Fluss Oukhta, Nr. 264 der
Sammlung.

Genus Homosteus, Asmuss.

(Das vollkommenste Hautskelet der bisher bekannten Thierreihe (Inaugural-
Dissertation. Dorpat 1856), pag. 8. (Homostius).

Syn. Asterolepis, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag.
89 (ex parte).

Homosteus sp. indet.

Einige Bruchstücke, offenbar mächtiger Hautplatten liegen vor.
Dieselben erinnern ihrer ganzen Beschaffenheit nach an Stücke von
Os occipitale externum und Os dorsale medium.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. Nr. 18 der
Sammlung.

Die devonischen Fische von-Timan in Russland. 35

Genus Heterosteus, Asmuss.

(Das volikommenste Hautskelet der bisher bekannten Thierreihe (Inaugural-
Dissertation. Dorpat 1856) pag. 7 (Heterostius).

Syn. Zchtyosauroides, S. Kuroraa. Zweiter Beitr. Geogn. u. Pa-
laeont. Dorpat’s, 1837, pag. 35.

Chelonichthys, L. Acassız. Poiss. Foss. Vol. I. 1844, pag. XXXIII.

Asterolepis, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 89 (ex
parte).

Heterosteus sp. indet.

Theile von unzweifelhaft mächtigen Hautplatten, deren mangel-
hafte Erhaltung keine nähere Bestimmung zulässt. Die beiliegende
Zeichnung (Fig. 23) besitzt sehr grosse Aehnlichkeit mit jener von
L. Asassız (l. c. 2) in der Tafel 32 bei Figur 16 abgebildeten Haut-
platte; mithin dürfte die Zuziehung der hier gezeichneten Platte zu
Heterosteus volle Berechtigung haben.

EZ

Fig. 23.
Heterosteus sp. indet. Unvollständiger Hautknochen. k — kantenförmiger
Vorsprung. Halbe Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse Tchoute und Zylma.
Nr. 18, Nr. 473? der Sammlung.

Genus Peleeyphorus, Trautschold.

(Zeitschrift der Deutschen geol. Ges. Bd. XLII. 1890, pag. 576.)

Syn. Coccosteus, H. TraurscnorLn. Zeitschr. d. Deutsch. geol.
Ges. 1889, pag. 36, Taf. V. (Sep.-Abdr.)
3*

36 VIII. J. V. Rohon:

Diesen Gattungsnamen hat H. Traurscuorn für vereinzelte Haut-
schilder mit beilfürmigem, an der Innenfläche vorkommenden Fortsatz
vorgeschlagen. Die Schilder stellen stark gewölbte Rückenplatten dar ;
dieselben wurden ehedem zu Coccosteus gerechnet.

Pelecyphorus Tchernychevi, sp. nov.

Name: zu Ehren des Herrn Akademikers Turonvosıs NIKOLAJEVICH
ToHERNYCHEV in St. Petersburg.

Dimensionen:

Länge, gemessen in der Medianebene . . . . . . . . . 14 cm.
Grosste ‚Breite er WW. LITRES TE
Breite in der Nähe des stumpfspitzigen Endstückes . . . 2 ,

Unvollständiges Dorsalschild (Os dorsale posterius) von einem
sehr grossen Exemplar. Das Schild sitzt fest in einem sehr harten,
krystallinischen Kalkstein, in welchem Bruchstücke von Goniatiten
zerstreut liegen. Die überaus grosse Härte des Gesteins verhinderte
das vollständige Herauspräpariren des Schildes, so dass nur der
hintere Endabschnitt des mächtigen, ventralwärts gelegenen Fort-
satzes freigelegt werden konnte (Fig. 24, b bei f). Wie aus dieser
Abbildung ersichtlich, entspringt der Fortsatz an der Innenseite des
Schildes senkrecht und nach abwärts fortschreitend ; derselbe beginnt
am äussersten hinteren Ende des Schildes und breitet sich seitlich
flügelartig aus, d. h. die Knochenmasse, aus welcher er besteht, breitet
sich rechts und links aus, um mit der inneren und unteren Schild-
masse zu verschmelzen. Aus dem herauspraeparirten Abschnitt des
Fortsatzes ersieht man mit aller Gewissheit, dass der Fortsatz kamm-
artig nach hinten verläuft. Wieweit dieser Fortsatz nach vorn reicht,
konnte aus dem vorhin erwähnten Grunde nicht eruirt werden. Schon
die Mächtigkeit des Fortsatzes, welcher jenen von Panper (1. c. 13) auf
Taf. VI. Fig. 9, 11 und von TraurscnoLp (1. c.23) auf Tafel V, Fig. 2 — 6 ab-
gebildeten Fortsätzen entspricht, weist mit Bestimmtheit auf die Zugehö-
rigkeit dieses Schildes zu der Gattung Pelecyphorus hin.

Dem gegenüber ist Gurıcm’s Ansicht: „Die Lage des Fortsatzes
am hinteren Ende des festen Aussenskelets legt den Gedanken nahe,
dass er als Stützapparat für den eines festen Aussenskelets entbeh-
renden Schwanzes diente. Man wird diesen Körper als einen, für
den besonderen Zweck besonders entwickelten oberen Wirbelbogen
auffassen können“ (l. c. 6, pag. 906) unrichtig. Keine Thatsache

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 37

kann zu Gunsten dieser Auffassung angeführt werden. Die den Fort-
satz bildende Knochenmasse erwies sich nach allen Richtungen mit der
knöchernen Substanz des Schildes zusammenhängend und der histolo-
gischen Beschaffenheit nach übereinstimmend. Hievon konnte ich mich
an mehreren kleineren Exemplaren von Fl. Sjas in St. Petersburger
Gouvernement, wie sie TraurschoLn beschrieben, in bestimmter Weise
überzeugen. Nebenbei will ich bemerken, dass der Fortsatz bei den
kleineren Pelecyphorus-Schildern, in der von TRaurscHoLD angegebenen
und gezeichneten Weise weit nach vorne reicht, dass derselbe jedoch
durchaus nicht den von TravrscnoLp angenommenen Contour haben
musste (l. c. 23, pag. 40).

Die constante Lage, durch welche der Fortsatz völlig senkrecht
zur Innenfläche des Rückenschildes gestellt erscheint, lässt die Pele-
cyphorus-Schilder von ähnlichen Heterosteus- und Dinichthys-Schildern
unterscheiden. Die Mächtigkeit der in Rede stehenden Hautplatte
liess mich anfänglich vermuthen, dass auch dieses Rückenschild zu
Dinichthys gehöre; die genaue Untersuchung des Fortsatzes überzeigte
mich jedoch von dessen Pelecyphorus — Natur.

Fig. 24. a, b, c.
Pelecyphorus Tehernychevi, nov. sp. Unvollständiges Dorsalschild (os dor-
sale posterius). a — Ansicht der freien Oberfläche, b— der Schildfortsatz
von vorne gesehen, ce — Tuberkel, etwas vergrössert. Ein Drittel der natür-
lichen Grösse.

Die Beschaffenheit der Oberfläche des offenbar ovalen Schildes
bietet in mehrfacher Beziehung interessante Verhältnisse. Zunächst
muss bemerkt werden, dass das hintere Ende des Schildes eine Ab-
rundung aufweist; dies geht namentlich aus den beiderseitigen, fast

38 VIII. J. V. Rohon:

vollkommen erhaltenen und nach dem hinteren Endabschnitt verlau-
fenden Rándern hervor. Der mittlere Abschnitt des Schildes weist sehr
bebeutende Wôlbung auf, die vordere Contourlinie der Wólbung ent-
spricht beiláufig einer Parabel, während sich die Wölbung des Schildes
an seinem hinteren Ende bloss auf die Mitte beschränkt, da das
Schild von da an nach rechts und links sich abflacht.

Nicht uninteressant sind die Verzierungen der Oberfläche des
Schildes, welche allerdings nur stellenweise gut erhalten sind; zum
grossen Theile sind dieselben zerstört. Die Verzierungen bestehen aus
zweierlei von einander wohl unterscheidbaren Tuberkeln.

Die eine Art besteht aus stumpfspitzigen, runden und glänzenden
Tuberkeln, welche regellos, bald dichter, bald mehr zerstreut zu beiden
Seiten des Schildes geordnet sind. Die Basis der Tuberkeln ist strahlig
oder glatt. Die radiären Streifen mancher benachbarter Tuberkeln
fliessen in einander. Zwischen den einzelnen Streifen bemerkt man bald
spaltenförmige, bald porenartige Oeffnungen, welche meist die Mün-
dungen der Havers’schen Kanäle nach aussen vermitteln. Die Spitze
der gut erhaltenen Tuberkeln ist glänzend; dies rührt jedoch nicht
etwa von dem Vorhandensein des Schmelzes, wie man bei flüchtigem
Blick annehmen könnte, sondern von starker Abreibung her. Von der
Richtigkeit dieser letzteren Annahme überzeugt man sich mit Be-
stimmtheit an solchen Tuberkeln, deren Spitze abgebrochen ist. In
allen derartigen Fällen bemerkt man, dass die innerlich erscheinenden
Hügelchen in völlig gleicher Weise, wie die Tuberkelspitze glänzen.
Sämtliche Tuberkel, mitunter von beträchtlicher Grösse, bestehen aus
mehreren kappenartig über einander gelagerten Schichten compakter
Knochensubstanz, welche anscheinend leicht von einander, wie etwa
Blätter, zu trennen sind. Aehnliche Beobachtung kann man namentlich
an den ihrer Spitze beraubten Höckern in verschiedenen Höhen sehr
leicht anstellen.

Die zweite Art der Tuberkeln, welche hauptsächlich im mittleren
Schildabschnitt zur stärkeren Entwickelung gelangten, sind sehr klein,
rund oder spitzig, stets an ihrer Oberfläche glänzend und sehr dicht
an einander gereiht; ihre Basis ist selten radiär gestreift und sie
zeigen manchmal in Folge ihrer gegenseitigen Verbindungen reticuläre
Anordnung, so dass sie demzufolge Netze darstellen. Diese Tuberkel-
art entspricht wohl nur jungen Gebilden, welche von den tieferen
Schichten gegen die Oberfläche hinaufrücken, um die älteren, möglicher-
weise abgenützten Tuberkel zu ersetzen. Diese Anschauungsweise
drängt sich dem Beobachter bei eingehender Untersuchung der Be-

|

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 39

ziehungen zwischen den verschiedenen Höckern zu einander unwill-
kürlich auf. Obgleich der Untergang der oberflächlichsten (älteren)
Tuberkel einerseits und andererseits die Regeneration der Tuberkeln
von Innen nicht Schritt für Schritt an den wenigen Dünnschliffen
verfolgt werden konnte, ist die eben ausgesprochene Annahme höchst
wahrscheinlich, weil sonst das Vordringen der kleinen Tuberkeln aus
den tieferen Schichten unverständlich bleiben müsste. Ueberdies
konnte ich ähnliche Vorgänge an Kopfschildern anderer Fische aus
den devonischen Ablagerungen ziemlich genau verfolgen.

Der Schleimkanal (Fig. 24 sk), welcher am hinteren Ende
des Schildes entspringt und nach kurzem bogenförmigen Verlauf nach
vorn verschwindet, ist schwach entwickelt, immerhin deutlich sichtbar.
Die Verlaufsrichtune des Schleimkanals weicht von jener bei Coc-
costeus wesentlich ab.

Die histologische Structur des Schildes, welche ich an
Dünnschliffen von mehreren abgesprengten Stückchen beobachtet habe,
erwies allenthalben, dass sowohl die Schildmasse als der mächtige Fort-
satz (Fig. 24 bei f) aus spongiöser Knochensubstanz bestehen. Hingegen
bestehen die Tuberkel an der Oberfläche des Gebildes aus compakter
Knochensubstanz, indem die Grundsubstanz mit ihren weniger zahl-
reichen Knochenzellen bogenförmig über einander gelagerte Schichten
darstellt. Sämtliche Schichten werden meist in den Seitentheilen der
Tuberkeln durch aufwärts verlaufende Havers’sche Kanäle durch-
brochen; dabei kommen die oberflächlichen Mündungen der Havers’schen
Kanäle grösstentheils zwischen den radiären Streifen der Tuberkel
basis vor. Die Knochenzellen (Knochenkörperchen) besitzen mehrere
kurze, jedoch verästelte Fortsätze. Die Havers’schen Kanäle verlaufen
innerhalb der Knochenmasse in verschiedenen Richtungen und sind
unter einander netzartig verbunden. Die Schichtung der Grundsub-
stanz ist undeutlich ausgeprägt. Die eben geschilderten histologischen
Verhältnisse stimmen mit den überhaupt bei Placodermen-Schildern
beobachteten Verhältnissen vollkommen überein.

Verbreitung. Pelecyphorus Tchernychevi kommt nur im Timan
und möglicherweise am Flusse Sjas des St. Petersburger Gouvernements
vor. Ueberreste kleinerer Species sind nicht im Timan-Gebiete, sondern
an der Sjas und in Central-Russland gefunden worden. In Jendo-
wischtsche sind zwei kleinere Schilder von Ta. THERNYscHEv und mir
gefunden worden, welche aller Wahrscheinlichkeit nach zu Pelecy-
phorus gehören. Das von mir gefundene Schild hatte ausnehmend
kleine Tuberkel an seiner Oberfläche. Die Tuberkel haben die Aehn-

40 VIII. J. V. Rohon:

lichkeit mit winzigen Sternchen, wie solche vor vielen Jahren v. Ercx-
waLD (Nachtrag zu den Fischen von Pawlowsk) beschrieben, abge-
bildet und als Pferichthys-Reste bestimmt hat. Dagegen sind die
Oberflächen-Verzierungen des von Tonernysonev gefundenen Schildes
wesentlich verschieden von denen der übrigen; auch ist die Ober-
fläche des Schildes schwach gewölbt. Der Fortsatz beider Schilder
ist stark entwickelt, wie bei allen anderen hierher gehörigen Schildern.
Demzufolge dürften etwa drei Pelecyphorus-Species im europäischen
Russland vorkommen.

Form. und Lokal. Ober-Devon (Domanik) *), Fluss Tchoute.
Nr. 281 der Sammlung.

Genus Asteroplax, Smith Woodward.
(Ann. and Mag. of Nat. Hist. (6) Vol. VIII, pag. 11.)

Diese Gattung wurde von A. Suirm Woopwarn für Kopfplatten
von verschiedener Form gegründet. Der Oberflächenbeschaffenheit
nach dürften dieselben zu der Familie Coccosteidae gestellt werden.

Asteroplax scabra, A. Smirm WoopwaRo.

1891. A. Smira Woopwarn. The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen.
Ann. and Mag. of. Nat. Hist. (6), Vol. VII, pag. 11, Taf.
IE ie, 1,02,

Einige wenige, unvollständig erhaltene Bruchstücke von Haut-
platten dürften zu dieser Art gehören. Wenigstens deuten darauf die

*) Ueber die Abstammung des Wortes Domanık herrscht noch Ungewissheit.
ALEXANDER GRAF KeyserunG (Ueber den Domanik. Verhandl. d. Russ. Kais. mineral.
Ges. Jahrg. 1845— 46. St. Petersburg 1846 pag. 160), sagte bereits vor vielen Jahren
Folgendes: „Schliesslich machen wir aufmerksam, dass es nicht wenig schwierig
ist, zu einem etymologischen Verständniss des Wortes Domanık zu gelangen. So
heisst es an Stelle und Ort nicht Domanire, wie Bornuvo&ozov schreibt. Sürjanisch
ist das Wort nicht. Eine Conjectur lieferte mir v. Grewr, Forstmeister in Ust-
Syssolsk, der es von dem Russischen Dom (Haus) und Anıra, Taufnahme des ersten
berühmten SrRocavov, der von den Wytschegda-Gegenden Besitz nahm, herleitete.
Der jüngst verstorbene Kenner slavischer Sprachen, Prof. Preis, meinte jedoch,
dass diese Herleitung nicht dem Geiste der Sprache angemessen wäre und glaubte,
dass man richtiger den Namen von der Wurzel Dym, Rauch herleiten müsste.
(Dymnix — Rauchgeber, wäre Russisch, und nach dem Einschalten eines Vocales
zwischen zwei Consonanten, nach dem Erfordernisse der „finnischen Sürjanen-
Sprache (Dymanık.“)

Die devonischen Fische von Timar in Russland. 41

Verzierungen an der Oberfläche, welche so ziemlich mit denen von
A. Surrm Woopwarn (I. c. 18, Fig. 1, 2) abgebildeten übereinstimmen.
Form. und Loc. Ober-Devon. Fl. Tchirka.
Nr. 71 der Sammlung.

Ordo. Crossopterygii.
Fam. Holoptychidae.
Genus Holoptychius, Agassiz.

(Acassız in Murchison’s Silur. Syst. 1839, pag. 599 (Holoptychus) und Poiss. foss.
V. G. R, 1844, pag. 68).

Holoptychius nobilissimus, L. Acassız.

1835. Gyrolepis giganteus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. II. pt. I. pag.
DTA ENIX, Fig. 13: |

1839. Holoptychius nobilissimus, L. Acassiz, in Murchison’s Silur. Syst.
202000, Taf. II. Big! 1, 2.

1841. Holoptychius nobilisstmus, H. Mirrer. Old Red Sandstone, pag.
Oza IX. Big. 2.

1844. Holoptychius Murchisoni, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag.
Tom Dar. XXI. Eis. 2.

1845. Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Ibid. pag. 73, 140, Taf.
XXIII., Taf. XXIV., Fig. 2, Taf. XXXIa., Fig. 26.

1855. Holoptychius nobilissimus, F. M'Coy. British Palaeoz. Foss.
pag. 59.

1860. Holoptychius nobilissimus, E. v. Ercawarn. Lethaea Rossica.
Mol pas. 1502.

1888. Holoptychius nobilissimus, M. Lonest. Ann. Soc. Géol. Beleg.
MoN EM pan 12 M0)

1888. Holoptychius Dewalguei, M. Lonesr. Ibid. pag. 134, Taf. L.,
Het, Taf. II, Fig: 1A, Taf. IL Fig: 1, 3,5, 6,.Taf. MV;
Fig. 1—3.

1890. Holoptychius nobilissimus, WoopwaRD und ŠHERBORN. Cat. Brit.
Foss. Vertebrata, pag. 97.

1890. Holoptychius nobilissimus, R. H. Traquaır. Proc. Roy. Soc.
Edinb. Vol. XVII., pag. 388.

1890. Holoptychius nobilissimus, J. V. Ronov. Melang. géol. et paléont ;
tirés du Bull. de l’Acad. Imp. d. sc. de St. Petersbourg.
Tome I., pag. 54.

42 VIII. J, V. Rohon:

1891. Holoptychius nobilissimus, A. Sure Woopwarn. Cat. Foss. Fis.
in the British Museum. Part II, pag. 323.

Zu den am zahlreichsten vertretenen Versteinerungen gehören
unstreitig die Holoptychius-Reste, welche allenthalben wo devonische
Fische in Russland vorkommen, gefunden werden. Wie in anderen
Fällen, bestehen ebenso diesfalls die Holoptychius-Reste aus isolirten
Schuppen, Zähnen und Kieferstücken, deren Erhaltungsweise meistens
als eine vorzügliche bezeichnet werden muss.

Fig. 25. Eig. 26.
Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Holoptychius nobilissimus, L. AGas-
Ansicht der Aussenfläche zweier Schup- sız. Ansicht der Aussenfläche einer
pen. vr — Vorderrand, kr — Hinterrand, unvollständigen Schuppe. vr —
w — Rippchen, £— Tuberkel. Natürliche Vorderrand, w — Rippchen. */,

Grösse. der natürlichen Grösse.

Die anbei befindliche Figur 25 zeigt uns die Oberfläche zweier
vollständig erhaltener Schuppen. Der obere punktirte Abschnitt stellt
den glatten Vorderrand dar (vr); dagegen zeigt die Oberfläche des
Hinterrandes wulstförmige Erhabenheiten oder Rippchen (w) und stern-
förmige Höckerchen oder Tuberkel (t).

In der Figur 26 bemerkt man etwa zwei Drittel einer dritten
Schuppe mit dem glatten Vorderrand (vr) und verzierten Hinterrand
(hr). Die Verzierung bei den letzteren besteht aus längeren und
kürzeren, mehr oder weniger geschlängelten Rippchen (w).

Die mikroskopische Structur verhält sich in der von
mir (pag. 46—51 1. c. 15,) an anderer Stelle eingehends beschrie-
benen Weise und stimmen also auch diesbezüglich die vorliegenden
Schuppen mit allen anderen Holoptychius-Schuppen überein.

Weitere Exemplare, deren Zugehörigkeit zu derselben Art unzweifel-
haft erscheint, sind in den Figuren 27 und 28 gezeichnet. In der
ersteren erblicken wir die äussere Oberfläche, eines Unterkiefers

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 43

welche mit Rippchen (w) und sternförmigen Höckerchen bedeckt ist; am
_ oberen Rande ragen rechterseits kegelförmige und scharf zugespitzte

Fig. 27.
Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Unvollständiger Unterkiefer.
z Kleine Randzähnchen, » — Rippchen. Natürliche Grösse.

Zähnchen (z) hervor. Die von kleinen Stückchen des Unterkiefers
und einiger Zähnchen angefertigten Schliffe ergaben die charakteri-
stischen Merkmale, die den Holoptychius auszeichnen.

Fig. 28.
Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Zahn. str — Streifen
an der Oberfläche. Etwas grösser gezeichnet.

Die Figur 28 zeigt einen ziemlich gut erhaltenen Zahn, der namen-
tlich am proximalen (unteren) Ende sehr deutliche Streifung (str) aufweist.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse: Ichma, Soula und Vo-
longa. No. 318b, No. 281 und No. 360 der Sammlung.

Holoptychius giganteus, L. Acassız.

1839. Holoptychius, R. J. Murcemisox. Silur. Syst. pag. 600, Taf. II.,
Be

1845. Holoptychius giganteus, L. Acassız. Poiss. Foss. V. G. R. pag.
73, 140, Taf. XXV., Fig. 3—10.

1848. Holoptychius princeps, F. M'Coy Ann. Mag. Nat. Hist. (2), Vol.
II., pag. 130.

A4 VIII. J. V. Rohon:

1854. Holoptychius giganteus, R. J. Muromsox. Siluria, Tat. XXXVI,
Kiel:

1855. Holoptychius giganteus, F. M’Coy. Brit. Palaeoz. Foss. pag. 594.

1855. Holoptychius princeps, F. M’Cor. Ibid. pag. 595.

1888. Holoptychius giganteus, M. Lonesr. Ann. Soc. Géol. Belg. Vol.
XV., pag 146, Taf. VL, Fig. 2, 3, Taf. VIPR56

?1889. Holoptychius giganteus,? J. 5. NewBERRY. Palaeoz. Fishes N.
America, pag. 101, Taf. XIX, Fig. 15, 16.

1890. Holoptychius giganteus, WoopwaRD und SHERBoRN. Cat. Brit.
Foss. Vertebrata, pag. 96.

1890. Holoptychius giganteus, J. V. Ronov. Melang. géol. et paléont ;
tir. du Bull. de l’Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg. Tome
pas 33:

1891. Holoptychius giganteus, A. Surran Woopwarn. Cat. Foss. Fishes
in the British Museum. Part. II, pag. 325.

Nach wiederholter eingehender Prüfung der hierher gerech-
neten Versteinerungen konnte ich mich durch die bedeutenden
Dimensionen nicht von der Ueberzeugung abbringen lassen, dass die
Objecte thatsächlich zu derselben Art gehören. Dies gilt namentlich

Holoptychius giganteus, L. Acassız. Unvolllstän-
diger Unterkiefer. a — Aussenfläche des Unter-
kiefers, b — vom Vorderrande gesehen, ce — Querschnitt eines grossen Zahnes
und Querschnitte kleiner Randzähnchen (z), é — Tuberkel, 3 = Querschnitte
Havers’scher Kanäle, kn- Knochenmasse des Unterkiefers. a und 5 dritt-
halb der natürlichen Grösse, ce —zweimal bei Z, viermal bei z vergrössert.

<

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 45

von dem nebenan gezeichneten Unterkiefer (Fig. 29). Es geht dies
ausser aus der Oberflächenstructur schon daraus hervor, dass der
mikroskopische Bau der grossen und kleinen Zähne (Fig. 29. Z, z.)
von derselben Beschaffenheit erscheint, welche die Aoloptychius-Zähne
Charakterisirt. (Vergl. Fig. 29. bei c. H und z.)

Was die Oberflächensculptur des Unterkiefers anlangt, so ist die-
selbe durch zahlreiche rundliche Höckerchen (t) von verschiedener
Grösse ausgezeichnet. An verticalen Querschlifien von den Höckern
und denen darunter gelegenen Theilen erwies sich dieselbe histo-
logische Zusammensetzung, wie solche an Querschliffen von Holopty-
chius-Schuppen beobachtet wird.

EB- u

a

Fig. 30.
Holoptychius giganteus, L. Acassız. Unvollstándiger Zahn von
der Seite gesehen. b — Querschnitte der proximalen und di-
stalen Querschnittsfläche. k — kantenförmiger Vorsprung,
str — Streifen der Zahnoberfläche, Æ— Havers’sche Kanäle
an Querschnitten. Bei a der Zahn etwas grösser gezeichnet,
bei 5 dreimalige Vergrösserung.

Desgleichen weist auch der in der beiliegenden Figur 30 a, b.
abgebildete Zahn einen den Holoptychius-Zähnen eigenartigen Bau auf.
Die gewöhnlich glatte distale Spitze ist hier abgebrochen. Der proxi-
male Abschnitt des Zahnes, welcher ebenfalls unvollständig erhalten
ist, zeigt die charakteristische Längsstreifung (str). Bei b sind die
Querschnittsflächen des Zahnes dargestellt; man bemerkt da die Ha-
vers’schen Kanäle (H) und die in einander greifenden Theile des
Vasodentins.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Tchoute und Zylma. No. 724,
No. 469 der Sammlung.

Holoptychius sp. indet.

Von etwas abweichender Form sind einige Zähne, welche aller-
dings zu einer Holoptychius-Art gerechnet werden müssen; da sie

46 VIII. J. V. Rohon:

indes von den Záhnen der vorhin beschriebenen Arten entfernt sind,
und ohne andere Theile, wie Schuppen und Kieferstücke gefunden
wurden, so musste der Versuch einer Species-Bestimmung unter-
bleiben.

Fig. 31.
Holoptychius sp. indet. a— Zahn von der Vorder-
fläche gesehen, b — Bruchstück eines anderen Zahnes,
c Querschnitt des Zahnes, a und bnatürliche Grösse
c viermal vergrössert.

Grosse Ähnlichkeit besitzt der bei a gezeichnete Zahn mit dem
von M. Lomesr (l. c. 11) auf Tafel II, Fig. 8, 9 abgebildeten Zahne.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469? der
Sammlung.

Genus Glyptolepis, Agassiz.
(Poiss. foss. vol. II, part. II. pag. 179.)

A. Suıru Woopwanro (I. c. 17) stellt Glyptolepis zu Holoptychius und
unterscheidet 1. den eigentlichen Holoptychius („I, Holoptychius proper,“
17. pag. 233) und 2. Glyptolepis (17, pag. 331).

Nach meinen eigenen Erfahrungen bestehen aber zwischen der
makroskopischen und mikroskopischen Structur der Holoptychius- und
Glyptolepis-Schuppen nicht unbedeutende Unterschiede. Die ersteren
sind stets dicker und haben stärkere Oberflächen-Verzierungen, welche
aus Rippchen und sternförmigen Höckerchen bestehen und je nach
der Species verschiedenes Verhalten aufweisen.

Die mikroskopiscken Unterschiede zwischen beiderlei Schuppen
habe ich bereits vor Jahren angegeben (1. c. 15, pag. 48.): „Zunächst ist
die mittlere Knochenschicht viel schwächer bei Glyptolepis entwickelt
und man kann daselbst nicht, wie bei Holoptychius, zwei verschiedene
obere und untere Lagen unterscheiden. Ferner ist die untere Knochen-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 47

schicht, das Zsopedin, mit Bezugnahme auf die Anordnung der Knochen-
zellen verschieden. Die letzteren sind bei Glyptolepis wie bei Osteo-
lepis und noch anderen devonischen Fischen, entsprechend der regel-
mässig parallelen Lamellirung, gleichfalls regelmässig parallel und
horizontal gelagert; dem gegenüber sind die Knochenzellen bei Holo-
ptychius-Schuppen nach verschiedenen Richtungen orientirt“. (Vergl.
Ronox, 15, Figur 8 der Taf.)

Mithin dürfte wohl Glyptolepis, wenn auch nicht eine selbständige
Gattung, so wenigstens eine Unter-Gattung bilden.

Glyptoleips intermedius, Sp. nov.

Eigenthümlich verzierte Schuppen, welche ich einer neuen Spe-
cies zutheilen möchte. Dieselben sind verhältnissmässig sehr dünn;
ihre Oberfläche enthält an beiden Seiten des Vorderrandes bogen-
förmige feine Streifen (Fig. 32, str), zwischen denen in der mittleren
Partie desselben Randes winzige, sternförmige und glänzende Hö-

a Mn

«il

We ==>

Fig. 32.
Glyptolepis intermedius, sp. nov. Oberfläche der vollständig
erhaltenen Schuppe. {= sternformige Tuberkel (Höcker),
str — Streifung des Vorderrandes, w — Leisten oder Rippchen
des Hinterrandes. Dreimal vergróssert,

ckerchen (t) hervortreten. Der hintere Rand der Schuppe ist mit
dünnen geraden Rippchen ausgestattet (w). Die Rippchen sind in den
Seitentheilen kürzer, in der mittleren Partie hingegen länger, distal
dünner, proximal dicker.

Der histologische Bau stimmt mit jenem anderer Glyptolepis-
Schuppen überein.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Yarega. No. 312 der
Sammlung.

48 VIII. J. V. Rohon:

Glyptolepis brevistriatus, Sp. nov.

Isolirte Schuppen von rundlicher Form und dünn. Am Vorder-
rande derselben fehlen die bei den Schuppen vorhergehender Art vor-
handenen sternförmigen Höckerchen ; hingegen sind die Seitentheile
des Vorderrandes ebenso gestreift, wie die betreffenden Partien jener
Schuppen. Fig. 33., str.

Fig. 33.
Glyptolepis brevistriatus, sp. nov. Oberfiáchen-Ansicht zweier
Schuppen, str — Streifung des Vorderrandes, vr — Vorderrand,
w — Fippchen oder Leistchen des Hinterrandes. Fünfmal ver-
gróssert.

Bei manchen Schuppen bemerkt man eine bogenfórmige Strei-
fung auch am Hinterrande. Eigenartiges Verhalten weisen die Rippchen
am Hinterrande (w) auf; sie sind sehr kurz und scheinbar mit
Schmelz überzogen. Wegen dieses Verhaltens möchten diese kleinen,
etwas gewölbten Schuppen einer neuen Art angehören.

Die mikroskopische Structur zeigt dieselben Verhältnisse, wie
sie an Querschliffen von anderen Glyptolepis-Schuppen zu sehen
sind.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Genus Phyllolepis, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1844, pag. 67.)

Phyllolepis Corneti, M. Lonsst.

1888. Phyllolepis Cornett, M. Lonesr. Ann. Soc. Geol. Belg. Vol.
DOUÉ pass OA PRC 6-

1891. Phyllolepis Corneti, A. Sun Woopwarp. Cat. Foss. Fishes in
the British Museum. Part. II, pag. 314.
Unvollständig erhaltene Bruchstücke von Platten, deren Ober-

fläche concentrisch gestreift erscheint. Aus der Vergleichung dersel-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 49

ben mit denen von M. Lomesr (I. © 11) auf Tafel X in den Figuren
3—5, 6 und auf Tafel XI in der Figur 9 abgebildeten, ergab sich
eine grosse Aehnlichkeit. Eine weitere Aehnlichkeit zeigt auch die
von J. S. NewBerry (1. c. 12) in der Figur 11 auf Taf. XIX. ge-
zeichnete Platte.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312? der
Sammlung.

Fam. Cricodontidae.

Die verhältnissmässig sehr zahlreich vorhandenen Ueberreste die-
ser sehr wenig bekannten Familie bestanden ursprünglich aus iso-
lirten Zähnen und Kieferstücken, von denen besonders die Zähne in
grosser Menge aus Russland bekannt geworden sind.

Die vereinzelten Zähne fasste R. Owen (Microscopic Journal,
Vol. I. 1841 pag. 4. und Odontography 1840—1849) unter der ge-
nerischen Bezeichnung Dendrodus zusammen. S. Kurorca (Beitrag
zur Geognosie und Palaeontologie Dorpats und seiner nächsten Um-
gebung. St. Petersburg 1835.) beschrieb dieselben isolirten Zähne sowie
im Zusammenhange mit Unterkiefertheilen als Krokodilzähne und
der St. Petersburger Akademiker Parrot, dem die Litteratur die erste Dar-
stellung der Dendrodus-Zähne (Essai sur les ossements fossiles des
bords du lac de Burtneck en Livonie. Mem. de l’Acad. Imp. d. sc.
St. Pétersbourg 1838. Taf. VII.) verdankt, beschrieb dieselben als
Saurier-Zähne (pag. 92 und 93).

Erst R. Owen, der die Gattung Dendrodus nach der Structur
der Zähne (dévdoov — der Baum, ôdoùs — der Zahn) aufstellte,
erkannte die Fischnatur derselben.

L. Acassız löste die Gattung Dendrodus nach der Verschieden-
heit der Zahnform in mehrere Genera auf; er behielt für die einen
den Namen Dendrodus, während er den übrigen neue Namen gab,
nämlich: Platygnathus, Lamnodus und Cricodus.

Car. H. PaxpER vereinigte die Gattungen Dendrodus, Dre
(welchen er in Polyplocodus umwandelte), Platygnathus und Gyropty-
chius M’ Cox (Lamnodus weigerte sich Pander anzuerkennen) in eine
eigene Familie der Dendrodonten (Ueber die Saurodipterinen, Den-
drodonten, Glyptolepiden und Cheirolepiden des devonischen Systems.
St. Petersburg 1860, pag. 24).

Tu. Huxzex stellte Dendrodus und Cricodus zu der Ganoiden-
Familie der Cyclodipterinen (Preliminary Essay upon the
systematic arrangement of the Fisches of the Devonian Epoch. Mem.
Geolog. Survey Unit. Kingd. Dec. X. 1861).

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899, 4

50 VIII. I. V. Rohon:

K. A. v. Zırter vereinigte die Gattungen Dendrodus, Oricodus und
Gyroptychius mit den Cyclodipterinen (L c. 28, pag. 177—181)..

R. H. Traquair stellte Dendrodus zu der Familie Holopty-
chiidae und Cricodus zu der Familie Rhizodontidae (20, pag.
513, 514) und erklärte die Familien-Namen Holoptychiidae und
Dendrodontidae für synonim (l. c. 21, pag. 490).

A. Surrm Woopwarn schloss sich der Eintheilung Traqua-
ir's an und beschreibt die Dendrodus-Species bei den Holopty-
chiiden und Cricodus-Arten bei den Rhizodontiden (l. c. 18,
pag. 338 und pag. 363).

Im Jahre 1880 publicirte H. TRavrscHoLp neues Material (1. c. 22),
welches einige bislang unbekannt gebliebenen Vordertheile des Kopfes
enthielt (Taf. IV, Taf. V), und bezeichnete dieselben als „Vorder-
theile der Schnauze des Dendrodus biporcatus“, behielt jedoch den
Gruppen-Namen Dendrodonten bei. In der Beschreibung der zwar
interessanten, leider aber sehr mangelhaft erhaltenen Objecte er-
wähnt Trautschold der Gaumenknochen, der Nasenlöcher und eines
pfeilförmigen Knochens.

Bald darauf untersuchte ich ähnliche unvollständige, in Bezug
auf die Erhaltungsweise günstigere Stücke, die ich für Schädeltheile
des Kopfes von Dendrodus und Cricodus erklärte. Zu den Kopftheilen
rechnete ich isolirte Unterkiefer und Schuppen; dabei wies ich auf
die Oberflächen-Structur und histologische Beschaffenheit des Kopf-
panzers und der Schuppen, gleich wie auf den identischen Zahnbau
hin. ‘Ich unterschied zwei Arten: Dendrodus biporcatus, L. Acassız
und Gricodus (Polyplocodus) Wenjukovi, J. V. Ronox (l. c. 14, pag. 49).

Auf Grund meiner anatomischen Untersuchungen des Schädels
hielt ich die Gruppen-Bezeichnung Dendrodonten aufrecht,
trennte indes die Dendrodonten von den Ganoiden und stellte die-
selben zu den Dipnoern. „Zu dieser Ansicht gelangte ich da-
durch, dass ich die Autostylie des Dendrodus-Schädels, d. h. das
mit dem Schädel unbeweglich verschmolzene Palatoquadratum und
das verkümmerte Hyomandibulare nachweisen konnte, — ein
Merkmal, das bekanntlich die an von den Ganoiden we-
sentlich unterscheidet.“

Dabei wies ich nach, dass der Kopf von einem einheitlichen
Hautknochen bedeckt war, dass ausser den zwei seitlich und nahe
dem Vorderrande des Kopfes gelegenen Oeffnungen, welche Traut-
schold als Nasenlöcher deutete, keinerlei grössere Oeffnungen an der
Oberfläche des Kopfes existirten; woraus ich alsdann folgerte, dass

Die devouischen Fische von Timan in Russland. 51

dieselben Oeffnungen (Nasenlöcher nach Trautschold) sehr. wahr-
scheinlich den Augenöffnungen entsprechen dürften.‘ An der
Basis des Schädels deutete ich zwei senkrecht gestellten und mit

Zähnchen besetzten Platten als Vomer, die zwei dahinter gelegenen;

mit je einem mächtigen Zahn ausgerüsteten Knochen als die Přery-
gopalatina, zwischen denen eine kurze Strecke weit, ein: schmaler
langer, mit echten Zähnchen bedeckter Knochen, von hinten kom-
mend, verlief, nämlich das Parasphenoid.

An meine Publication knüpfte sich sehr bald eine lebhafte
Discussion, die allerdings in systematischer Beziehung zu Ueberra-
schungen geführt, ohne aber in anatomischer Hinsicht eine defini-
tive Entscheidung gebracht zu haben. Der Grund hiervon lag wohl
in dem mangelhaften Material.

R. H. Traquarr, der die Discussion eröffnete, (1. c. 21, pag. 490—492)
griff in scharfer Weise meine Aussführungen an. Nach seiner Be-
hauptung sollte das von mir als Schädel gedeutete Fossil blos den
praemaxillaren Abschnitt eines solchen darstellen; das Přerygo-palati-
num sei der „duplex Vomer“ und meine Deutung des Palatoqua-
dratum und Hyomandibularé sei gänzlich verfehlt. Desgleichen be-
stehe auch die Bedeckung des Schädels nicht aus Kno-
chen sondern aus mehreren.

AH. TraurscHocn versuchte (I. c. 24.) die Resultate meiner Unter-
suchungen gegen die Angriffe Traquair’s theilweise zu verthei-
digen. Hingegen pflichtete G. Gürich (l. c. 6, pag. 904) dub
den Ausführungen Traquair’s bei.

Ich meinerseits betheiligte mich an der Discussion nur mit kr,
zen Bemerkungen (1. c. 15, pag. 21 und 22), da ich gehofft habe, wei-
teres Material behufs entscheidender Austragung der strittigen Punkte
zu erlangen; leider ging meine Hoffnung nicht in Erfüllung und es
bleibt mithin die diesbezügliche Entscheidung der Zukunft vorbe-
halten.

Ich erlaube mir an dieser Stelle nur noch wenige Bemerkungen
anzuführen. So bemerke ich zunächst, dass Traquair im Eifer des
Kritisirens meiner Untersuchungsergebnisse die nähere Bezeichnung
der von mir als Palatoquadratum und Parasphenoid ge-
deuteten Knochen unterliess; was im Interesse der Klärung ‚jener
eigenthümlichen Verhältnisse bedauerlich erscheint.

Vergebens beruft sich Traquair auf Rhizodopsis sauroides
(On the Cranial Osteology of Rhizodopsis. Traks. Roy. Soe. of Edin-
burgh Vol. XXX. Edinburgh 1883); denn aus seinen Abbildungen

4*

52 : VIII. J. V. Rohon:

des Kopfes derselben Art geht gar nichts, ausgenommen die Art der
Randbezahnung an den Kiefern, hervor, was zu den von mir geschil-
derten Verhältnissen irgend welche Beziehungen haben könnte (Vergl.
v. ZrrrEL, I. c. 28, pag. 177, Fig. 188 A, B, C). Von den mächtigen
Hauerzähnen, wie sie an den von mir als přerygo-palatina bezeich-
neten Knochen vorkommen, ist bei Arhizodopsis keine Spur zu sehen.
Es ist mir úberhaupt kein Wirbelthier, wenigstens kein Fisch be-
kannt, wo am Vomer Hauerzähne vorhanden wáren. Dies müsste
wohl der Fall sein, wenn jene zwei Knochen im Sinne Traguair's
den „duplex vomer“ darstellen sollte.

Einen sehr triftigen Grund gegen eine Vergleichung des Rht-
zodopsis und Cricodus bieten die Augenöffnungen, welche bei Ahızo-
dopsis beiderseits der Frontalia anliegen, bei Cricodus aber fehlen.
Auch kann von einer Differenzirung der sekundären Kopfknochen
in einzelne Hautplatten bei letzterem Fisch keine Rede sein.

Unter Berücksichtigung dieser und ähnlicher Umstände gelangte
H. Trautscnocp (I. c. 24, pag. 634) zu den nachfolgenden, gewiss nicht
uninteressanten Erwägungen:

„Die Gattung Dendrodus, Owen und die Species Dendrodus bipor-
catus haben aufgehört zu sein.

„Die Zähne der von Owen errichteten Gattung Dendrodus ge-
hören mit höchster Wahrscheinlichkeit den Gattungen Holoptychius
und Glyptolepis an, die zu den Crossopterigidae gehören.

„Die unter dem Namen Dendrodus beschriebenen Kiefer und
Schädel mit Zähnen bewaffnet, welche von Pulpahöhlen durchsetzt
sind und sich in der Structur den Labyrinthodonten näheren, gehö-
ren der Gattung Cricodus an. Flossen und Schuppen dieser Thiere
sind unbekannt.

„Die Stellung der Gattung Cricodus im System ist zweifelhaft.
In die Nähe von Glyptolepis und Holoptychius, wo sie in v. Zırreus
Lehrbuch der Palaeontologie. ihren Platz gefunden hat, gehört sie
jedenfalls nicht, aber auch ob sie zu den Dipnoern zu stellen, ist
mit Sicherheit nicht nachzuweisen. Als Uebergangsform zu den Am-
phibien verdienen die Cricodonten vielleicht als beson-
dere Familie den verwandten Fischformen (den Crossoptery-
gidae) angereiht zu werden.“

Endlich äusserte G. Güricn in Betreff der Stellung des Cri-
codus Folgendes (1. c. 6, pag. 905):

„Man wird deswegen die durch jenen eigenthümlichen Schä-
delbau charakterisirten Fische einstweilen als Gricodonten zu be-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 53

zeichnen haben. Die Identität derselben mit einer nach ihrem Kör-
perbau vollständiger bekannten Fischfamilie wird an geeigneterem
Materiale nachzuweisen sein.

In Anbetracht der in systematischer Beziehung veränderten
Sachlage widmete ich von Neuem meine Untersuchungen den iso-
lirten Zähnen, Schuppen und Kieferstücken und gelangte auf Grund
histologischer Beobachtungen bezeichneter Gebilde zu folgenden Re-
sultaten. Die früher von mir beschriebenen isolirten Schuppen, Zähne
uud Kieferstücke gehören zu der Gattung Holoptychius und nicht zu
Dendrodus. Die Zähne entbehren der Pulpahöhle und bestehen aus
Vasodentin, das einen complicirten von Owen und Paxper eingehends
beschriebenen Bau (Vergl. v. Zrrrez, 1. c. 28, pag. 173, Fig. 183) dar-
bietet. Dagegen besitzen die mit dem Schädel des Cricodus im Zu-
sammenhang gefundenen Zähne eine geräumige Pulpahöhle und zei-
gen in der Nähe der Basis einfache Falten, welche ebenso wie der
ungefaltete Abschnitt aus echtem Dentin zusammengesetzt sind.

Desgleichen verschieden ist auch der Bau der Hautknochen des
Schädels von Cricodus im Vergleich zu dem Bau des Holoptychius
(olim Dendrodus), indem bei Cricodus histologische Verhältnisse be-
stehen, welche der knöchernen Bauart der Placodermen ohne Va-
sodentin entsprechen.

Wie aus dem Vorstehenden hervorgeht, schliesse ich mich der
Ansicht Traurscuorv’s an, dass Dendrodus zu beseitigen sei, und dass
die Gattung Cricodus einer noch sehr ungenau erkannten Familie der
Cricodontidae angehören müsse. Ob diese Familie in die Ordnung der
Crossoptyrigii einzureihen wäre, das lasse ich gegenwärtig dahin
gestellt.

Genus Cricodus, Agassiz.
(Poiss. foss. Vol. II., pt. II. 1844, pag. 156.)

Syn. Polyplocodus. Car. H. Pınper. Saurodipterinen, Dendro-
donten etc. d. devon. Systems 1860, pag. 28.

Cricodus incurvus, P. Durr.

1842. Dendrodus incurvus, P. Durr. Geol. Moray, pag. 68, Taf. VI,
ber 10%

1844. Cricodus incurvus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. II, pt. II,
pag. 162.

54 : VIII. J. V. Rohon:

1844. Cricodus incurvuz, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 61,
88, Taf. XXVIII. Fig. 4, 5.
1891. Cricodus incurvus, A. Suirx Woopwarp. Cat. Foss. Fisches of
the Britisch Museum. Part. II, pag. 363.
© Unvollständige Zähne, schmal, stark gebogen und kurz.
Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 208? der
Sammlung.

. Cricodus Wenjukovi, J. V. Ronov.

1860. Polyplocodus incurvus, Cur. H. Paxper. Saurodipterinen, Den-
drodonten etc. d. devon. Systems, pag. 82, 84, 86, Taf. X, Fig.

23, Taf. F. G, Taf. I, Fig. 1—5.

1880. Dendrodus biporcatus, H. TRavrscHoLp. Verhandl. d. Russ. Kais.

Miner. Ges. (2) Vol. XV, pag. 139, Taf. IIT.—V.

1889. Cricodus (Polyplocodus) Wenjukowi, J. V. Ronos. Mém. de
VAcad. Imp. d. se. de St.-Petersbourg, (7) Vol. XXXVI, No.
14, pag. 49, Tal. TI, Fig. 3, 4,:6, 11, Taf. Ale SP eur
und 19:

1889. Dendrodus biporcatus, J. V. Romox. Ibid. pag. 49, Taf. I, Fig.
1 und 9.

1890. Cricodus, H. Traurscaozr. Zeitsch. d. Deutsch. geol. Ges. Bd.
XII, pag. 629, Taf. XXIIL—XXV.

1891. Cricodus Wenjukovi, A. Surmu WoopwaRD. Cat. Foss. Fishes

of the Britisch Museum. Part. II, pag. 363. |

C5 ==-=e= plh

Fig. 34.
Cricodus |Wenjukovi, J. V. Romon. Unvollstándiger
Zahn. flt— Kalten und Streifen, plk = Pulpahöhle
des Zahnes. Dreimal vergrössert.

Die zu dieser Species gehörenden Stücke bestehen aus einem
unvollständig erhaltenen Zahn und zwei etwas gewölbten Hautplatten.

Die devonischen Fische von Timán in Russland. 55

Der in beigegebener Figur 33 gezeichnete Zahn, dessen Spitze abge-
brochen, ist ein wenig gebogen; am proximalen Ende bemerckt man
die mit dicken Strichen angemerkten Falten (ft) und darüber eine
Parallelstreifung. Das. distale glatte Endstück des Zahnes zeigt in der
Mitte der Bruchfläche die Pulpahöhle (plh).

Die beiden unvollständigen Hautknochen sind an ihrer Ober-
fläche granulirt und: stimmen. mithin im Grossen und Ganzen mit
der Oberflächen-Beschaffenheit secundärer Kopfknochen derselben
Species überein.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Myla. No. 473
und No. 481 b. der Sammlung.

Cricodus sp. indet.

Einige Bruchstücke von Zähnen, welche der. vorhandenen Pul-
pahöhle nach zu einer Cricodus-Species gehören dürften; doch die
mangelhafte Erhaltung derselben lässt eine nähere. Bestimmung der
Art nicht zu.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss-Myla. No. 481 b der
Sammlung.

Fam. Osteolepidae.
Genus Osteolepis, Valenciennes.
(Trans. Geol. Soc. (2) Vol. III. 1829, pag. 144.)

Syn. Pleiopterus, L. Acassız, Poiss. foss. Vol. II. pt. I. 1835, pag.
113.
Tripterus, F. M'Cox. Ann. Mag. Nat. Hist. (2) Vol. II. 1848,
pag. 306.
Triplopterus, F. M'Cox. Brit. Palaeoz. Foss. 1855, pag. 589.

Osteolepis macrolepidotus, L. Aaassrz.

1829. Osteolepis macrolepidotus, A. Varencienxes. Trans. Geol. Soc.
(2) Vol. III, pag. 144.

1835. Osteolepis macrolepidotus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. IL pt.
I. pag. 119, Taf. II. b, Fig. 1—4, Taf. II. c, Fig. 5, 6.

1835. Osteolepis arenatus, L. Acassız. Ibid. pag. 122, Taf. II. d,
Fig. 1—4.

1841. Osteolepis, H. Muzea. Old Red Sandstone, pag. 72, Taf. IV.

1844. Osteolepis major, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 49, 51,
Taf. XIX., Fig. 1—3.

56

1848

1848.
1853.

1855.
1855.

1860.

1888.

1890.

1891.

VIII. J. V. Rohon:

Osteolepis brevis, F. M’Coy. Ann. Mag. Nat. Hist. (2) Vol. IL
pag. 505.

Tripterus Pollexfeni, F. MCoy. Ibid. pag. 306.

Osteolepis arenatus, O. macrolepidotus, O. major und O. micro-
lepidotus, F. M’Cor. Brit. Palaeoz. Foss. p. 587, 588.
Osteolepis brevis, F. M’Coy. Ibid. pag. 587, Taf. II. D. Fig. 4.
Triptopterus Pollexfeni, F. M’Coy. Ibid. pag. 589, Taf. II. D.
Fig. 5:

Osteolepis macrolepidotus, Chr. H. Paper. Saurodipterinen,
Dendrodonten etc. d. devon, Syst., pag. 2 (ex parte), 7, Taf.
II. Fig. 2, 6—9, Taf. III, Fig 1—10, 15—21, Taf, V, Fig.
1—11.

Osteolepis macrolepidotus, R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol.
V. pag. 515.

Osteolepis macrolepidotus, R. H. Traquarr. Ann. Mag. Nat. Hist.
(6) Vol. VI, pag. 484.

. Osteolepis macrolepidotus, J. V. Ronox. Devonische Fische

vom oberen Jenissei etc. Mél. géol. et paléont. t. du Bull. de
l’Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg, Tome I, pag. 29, Fig.
13 und 20 der beigegebenen Tafel.

Osteolepis macrolepidotus, A. Smirm WoopwaRp. Cat. Foss.
Fishes of the British Museum. Part. II, pag. 368, Taf. XIII,
Fig. 1.

Fig. 35. a, b.

Osteolepis macrolepidotus, L. Acassız. Unvollständige
Hautplatte des Kopfes. a — natürliche Grösse, b —
dreimal vergrössert, sl — Oeffnungen.

Zu dieser Species gehören mehrere beschädigte Hautknochen

des Kopfes und Schuppen; von den letzteren ist eine Schuppe voll-
ständig erhalten.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 57

In der Figur 35 bei a ist das Bruchstück eines Hautknochens vom
Kopfe gezeichnet; die Oberfläche ist glatt, glänzend und zeigt drei
Reihen von grösseren rundlichen Oeffnungen (sl.) und zahllose win-
zige Poren. Bei b sind die grösseren Oeffnungen samt den sie umge-
benden Poren in mehrfacher Grösse abgebildet. Die winzigen Poren
stellen die oberflächlichen Mündungen der Havers’schen Kanäle dar,
während die grösseren wahrscheinlicher Weise den Seitenlinien an-
gehören.

Die in der Figur 36 a, 5 gezeichneten Schuppen zeigen die An-
sichten der Ober- und Innenfläche. Bei a bemerkt man die Innen-
fläche einer rhomboidischen Schuppe; die Fläche ist zum grösseren
Theil glatt und besitzt bloss in der Mitte eine längsverlaufende
Furche (fr.), in deren Umgebung porenförmige Oeffnungen, die Mün-
dungen der Havers’schen Kanäle, sehr deutlich zu sehen sind. Die
Oberfläche ist glatt und glänzend; an ihr bemerkt man, sofern dies
den freien Oberflächentheil anlangt, zahlreiche Poren, die Ausmün-

vr

Fig. 36. a, b.

Osteolepis macrolepidotus, L. AGassiz. a — Ansicht der Innenfläche einer

gut erhaltenen Schuppe, b — Ansicht der Oberfläche einer beschädigten

Schuppe, H-— Můndungen der Havzr’schen Kanäle, fr — Furche, vr —

Vorderrand, Ar — Hinterrand. Die Schuppe bei a zweimal vergrössert,
bei b in natürlicher Grösse abgebildet.

dungen der Havers schen Kanäle. Dem gegenüber ist der Vorderrand
(vr.) der Schuppe nicht glänzend, mehr rauh und besitzt weniger
oberflächliche Poren.

Die histologische Untersuchung der Hautknochen und der
Schuppen ergab dieselben Structurverhältnisse, wie solche
durch Chr. H. PaxpER von Osteolepis macrolepidotus geschildert worden
sind (Vergl. v. Zrrrez, 1. c. 28, pag. 14, Fig. 12).

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute und Yarega. No.
281 und No. 312 der Sammlung.

58 VIII. I. V. Rohon: '

Osteolepis Timanensis, Sp. nov.

Eigenthümlich gestaltete Kopfplatten bieten den Anlass zur
Aufstellung einer neuen Species. Es sind eigentlich nur wenige Ueber-
reste, deren Erhaltungsweise trotz ihrer Unvollständigkeit als eine
vorzügliche genannt werden muss.

Eine derartige Hautplatte des Kopfes findet ihre Darstellung
in der nebenan befindlichen Figur 37; sie ist flach gewölbt und
zeichnet sich besonders durch mehrere concentrisch geordnete Furchen
(fr.), welche ziemlich tief in die Substanz der Hautplatte eindrigen,
aus. An der sonst glatten und glänzenden Oberfläche machen sich
zahlreiche, regellos hervortretenden Poren, nämlich die Mündungen
der Hivers’schen Kanäle bemerkbar.

Auffallende Aehnlichkeit zu der hier abgebildeten Hautplatte
besitzt eine andere, welche E. Eıcuwauo (Nachtrag zu der Beschrei-
bung der devon. Fische. Bull. d. VAcad. Imp. d. sc. de St. Peters-
bourg 1846) auf Tafel X. in den Figuren 33 und 34 zeichnen liess
und Dipterus arenaceus genannt hat.

Fig. 37.

Ostenleni Timanensis, Sp. nov. Unvollständig hell
tener Hautknochen des Kopfes. fr —tief einschnei-
dende Furchen. Etwas grösser gezeichnet.

Ausser den Kopfplatten dürften zu dieser Art noch Bruchstücke
von Schuppen gehören. Diese unterscheiden sich von jenen des Osteo-
lepis macrolepidotus bloss durch die scheinbar bedeutenderen Dimen-
sionen.

"Die histologische Structur weicht in keiner Hinsicht von
jener der vorhergehenden Art ab. a

Form. und Local, Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der
Sammlung. he GR SAN AUS

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 59

Genus Diplopterus, Agassiz.
(Poiss. foss. Vol. IT, pt. I. 1835, pag. 113.)

Diplopterus affinis? L. Acassız.

1844. Diplopterus affınis, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 55,

138 Tab XXXL a. Fig. 27.
Zu dieser Art mögen wohl unvollständige Hautknochen des
Kopfes und Bruchstücke von Schupen gerechnet werden. In der bei-
liegenden Fig. 38 ist eine derartige Hautplatte des Kopfes abgebildet.

Fig. 38.

Dilopterus affinis? L. Acassız. Beschädigte Hautplatte
des Kopfes. p- Poren, s/k — Schleimkanal. Natür-
liche Grösse.

Auf der glänzenden Oberfläche zeigt sich ein bogenförmig verlau-
fender Schleimkanal (slk.) und um denselben herum ziemlich viele
porenförmige Oeffnungen von verschiedener Grösse. Die Schuppen sind
an der Oberfläche stark puuktirt.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 211 der
Sammlung.

-- - sik

‚Fig. 39. a,b.

Dilopterus sp. indet. Zwei unvollständige Hautplatten des Kopfes. s/k — Schleim-
kanal, umgeben von punktförmigen Poren. (Můndungen Havers’scher Kanäle). Zwei-
„„fache Vergrösserung.

Diplopterus sp. indet.

(TR

Flach gewölbte, glatte und glänzende Hautplatten des Kopfes,
welche allerdings eine grosse Aehnlichkeit mit solchen von Diplo-

60 VIII. J. V. Rohon:

pterus-Arten besitzen, jedoch wegen der eigenthümlichen Beschaffen-
heit der Oberfläche zu keiner der bekannten Species gerechnet werden
können. Ob dieselben einer neuen Art angehört haben, dürfte nach dem
vorhandenen Material schwer nachzuweisen sein.

Wie aus den beiliegenden Abbildungen (Fig. 39 a, 5) ersichtlich,
haben die Schleimkanäle (slk.) verschiedene Verlaufsrichtung und die
ziemlich starken Poren (p.) treten weniger zahlreich auf.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der
Sammlung. |
Genus Megalichthys, Agassiz.

(Poiss. foss. Vol. II, pt. II. 1844, pag. 89, 154.)

Megalichthys sp. indet.

Einige mangelhaft erhaltene Hautknochen des Kopfes und
Bruchtheile von Schuppen, die der Beschaffenheit ihrer Oderfläche
nach hierher gehören dürften.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 211 der
Sammlung.

Fam. Onychodontidae.
Genus Onyehodus, Newberry.
(Bull. National Institute, 1857, pag. 5.)

Onychodus Rossicus, Sp. nov.

Unvollständiger Zahn (Fig. 40 a, b, c), an beiden Seiten flach
gewölbt; der convexe Vorderrand trägt eine scharfe Kante und ist

Fig. 40, a, b, c.

Onychodus Rossicus, sp. nov. Unvollständiger Zahn.
a — Seitenansicht, 5 — Querschnittsfläche des brei-
teren Abschnittes, e= ebensolche des schmäleren
Zahntheiles. str — feine Streifen, str' — grössere
Streifen ph — Pulpahöhle. ?/, der natürlichen Grösse.

glatt und glänzend. Der concave Hinterrand ist gleichfalls glatt. An
einer Stelle der einen Seitenfläche bemerkt man eine feine Parallel-

Die devonischen Fische von Timar in Russland. 61

streifung (str). Im Innern des Zahnes findet sich eine geräumige
Pulpahöhle (ph), die von der Basis bis zu der Zahnspitze sich er-
streckt, in ihrer Breite allmälig abnehmend.
Der Zahn ist beträchtlich gekrümmt und von ziemlicher Grösse.
Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Unbestimmbare Fischreste.

Form und Bau der hierher gestellten Hautskeletreste weist auf
Schuppen, Schilder und Flossenstacheln von Fischen hin. Nimmt man
eine entsprechende Deutung der verschiedenen Gebilde vor, so stösst
man auf die grössten Schwierigkeiten, zumal im Hinblick auf die Zu-
theilung derselben zu den bekannten Gattungen und Arten.

So kann man wohl keinen Augenblick darüber zweifeln, dass
die in der beiliegenden Figur 41. gezeichneten Reste thatsächlich

Fig. 41.
Ansicht der Innenfläche verschiedener Fischschuppen. Fünfmal vergrössert.

Fischschuppen darstellen. Mit Ausnahme des links unten sichtbaren
Stückes, sind es vollkommen erhaltene Schuppen, von der Innen-
fläche gesehen. Es sind dies verhältnissmässig sehr dünne und kleine
Gebilde von unregelmässiger Gestalt; ihre glatte Fläche ist vollkommen
eben und zeigt in der Mitte mehr oder minder zahlreiche poren-
förmige Lücken, welche offenbar den Mündungen Havers’scher Ka-
näle entsprechen.

Die mikroskopische Untersuchung des von einem kleinen Splitter
derartiger Schuppen angefertigten Dünnschliffes ergab die Structur

62 - VIEE J. V. Rohon:

einer-Knochensubstanz. Eingehendere Untersuchung des histologischen
Baues sowie der Oberfläche der Schuppen war unmöglich, da sie in

Fig. 42.
Bruchstück eines Hautknochens. £ — Tuberkel. °,, der natürlichen Grösse.

einem sehr harten Sandstein befestigt und ausserdem sehr brüchig
waren.

Zu diesen Schuppen gehören sehr wahrscheinlich Kopfplatten,
die ihrer allgemeinen Beschaffenheit nach mit den ersteren überein-
stimmen. Die Platten sind unvollständig erhalten; an ihrer Oberfläche
bemerkt man sehr dünne, bogenformige und parallel geordnete Leist-
chen oder Rippchen von glänzender Beschaffenheit.

Fig. 43.
‘Knôcherne Hautplatte. Natürliche Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung. ži

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 63

Ein ganz anderes Verhältniss besteht bei dem Hautknochen,
dessen Oberfläche wir in Figur 42 sehen. Die flachgewölbte Haut-
platte ist am unteren Ende regelmässig abgerundet und daselbst gut
erhalten; hingegen ist der vordere Abschnitt der Platte mit einer un-
regelmässigen Bruchfläche ausgestattet. Zahlreiche rundliche Hö-
ckerchen (t von verschiedenen Dimensionen treten an der Oberfläche
hervor. Die ziemlich dicke Platte besteht aus einer Knochensubstanz
und erinnert durch ihre Aehnlichkeit an die Panzerplatten eines
Placodermen.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der
Sammlung.

Aehnliche Hautplatte dürfte wohl auch das in Figur 43. ge-
zeichnete Stück darstellen. Eine gewisse Aehnlichkeit zwischen dieser
Platte und der von H. Traurscaozn (Ueber Bothriolepis Panderi, Lan.
Bull. Soc. Imp. Nat. Moscou. Vol. LV, pt. 2. 1880) in Figur 8 auf
Tafel II abgebildeten, kann wohl kaum bestritten werden.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma. No 318 b. der
Sammlung. N

Von wesentlich anderer Beschaffenheit ist das in der Figur. 44
gezeichnete Bruchstück. Dasselbe stellt entweder den Abschnitt einer

Fig. 44.

Bruchstück einer Schuppe oder Kopfplatte.
pr —äussere Mündungen der Havers’schen
Kanäle, r — der Rand. Zweimal vergrössert.

Hautplatte des Kopfes oder einer Schuppe vor. Der Rand des ziemlich
dünnen Objectes (r.) ist matt und gerunzelt. Dagegen ist die Ober-
fläche glatt, glänzend und mit feinen Poren (pr.) versehen. Die Ana-
logie dieses Stückes mit Schuppen und Hautknochen einer Vol,
Art drängt sich uns unwillkürlich auf. ©

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Sehr grosse Aehnlichkeit mit den Hautpanz alten der Placo-
dermen haben noch zwei andere Hautknochen. So erinnert der eine sehr
lebhaft an die mittlere Bauchplatte (Os ventrale medium), während

64 VIII. J. V. Rohon:

der andere einigermassen ein beschädigtes Os ventrale laterale? etwa
v a Asterolepis darstellen dürfte.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 373? der
Sammlung.

Weiterhin erwähne ich eines kleinen kurzen, am oberen Ende
etwas gebogenen Zahnes, der an seiner Oberfläche Längsstreifen trägt.
Ausserdem liegt noch ein längliches Stück vor. Dasselbe ist ober-
flächlich abgerieben, am Vorderrande etwas convex gebogen, am
Hinterrande concav ausgehöhlt. Die freiliegende Seitenfläche ist flach
gewölbt. Eine entfernte Analogie besitzt das Fossil, meiner Meinung
nach, mit einem Flossenstachel, etwa mit Machaeracanthus?

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Endlich verdienen einer Erwähnung zwei kleine schuppenförmige
Gebilde, die in der beifolgenden Figur 45 a, b zur Darstellung ge-
langten. Die Zeichnung zeigt die freien Oberflächen beider Plättchen
mit ihren Verzierungen. Letztere bestehen aus feinen geschlängelten
Runzeln (r), welche parallel oder zerstreut liegen. Beide Exemplare ge-
hören unzweifelhaft neuen Fisch-Arten, vielleicht sogar neuen Gat-
tungen an.

Fig. 45 a, b.
Zwei schuppenförmige Plättchen. Zweifache Vergrösserung.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

In dem Vorhergehenden ist im Wesentlichen die Beschreibung
der Ichthyofauna von Timan wiedergegeben und abgeschlossen. Die
Abbildungen, welche die Beschreibung illustriren, sind grobe Contour-
zeichnungen und sollen einer allgemeinen Controlle der gegebenen
Species-Bestimmungen dienen.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 65

Uebersicht der räumlichen Verbreitung

der Arten.
(una : Ober-Devon.
| Devon. | —
UE | als BEE
| Is 95 (dl 3 s 4 PR
Bu. MBE SHEEEE FEE
| = 8 PRE AIN EH 64 où
=) . oo . = len Eee
(ESO. BBBBBEBERBBA
| JÍ
Asterolepis ornata, Eichwald . . . . . . — ——+—— +- ———
— granulata, Agassiz.. < <. <| — -To jo m
= maxima, (Agassiz): . -< + | — o- bs
— radiata "RONon: -1.0.05 on Kam I a 1 —
— sp. indet. . N ea mala
Asteroplax scabra, 8. Woodward . . . DE En ce en a a |
Bothriolepis ornata, ich al Re 2 | | ne al 00s as
— Panderi, Lahusen . Sn eo m 1 | —
— Jeremejevi, Rohon . < . . -<| — -+ —— — —
= (Microbrachium) sp. indet. — +)
Coccosteus decipiens, Agassiz. . . . . À — le
— sp.-indel.: » 2» 2 LUN ET
Cricodus incurvus, (Duff) . E Ba a
— Wenjukovi, Rohon . | — ===
— sp. indet. . . a I AU RE son
Ctenacanthus sp. indet. < 22.2...) — |?———— | ———
Diplopterus affinis, Agassiz ...... + —)—
— SPKONOLOC o aje P ae als ME — |- -T
Dipterus radiatus, Eichwald . . . . , . + |
Glyvtolepis brevistriatus, Rohon . . . .| — |—|— Ad mr ea EE
— intermedius, Rohon . . . | — ——+————-———|)—
Heterosleus sp. indet. . . ee eo en z
Holoptychius nobilissimus, Agassiz Sol ne ne ++
= giganteus, Agassiz ....| — -— 44-1) —
— SDL EL Add, odd o: 8 a — ma
Homosteus sp. indet.. . .. . | — -=
Chelyophorus Verneuili, Agassiz E-
Megalichthys sp. indet. -|
Onchus sp. indet. . . | — =)
Onychodus Rossicus, Rohon ©. 50, | = =
Osteolepis macrolepidotus, Agassiz <. | — ——+ +) | | ||
— Timanensis, Rohon . u =-
Pelecyphorus Tchernychevi, Rohon . . .| — ———+-———+---—
Phyllolepis Corneti, Lohest. < <<.. | — —|—+—— —-—- ———
Psammosteus arenatus, Agassiz ..... — ————— 1 | — aie
— undulatus, Agassiz .... — -- —- 4 ——
OrnalusWRohons ee Eu | E
FE SPAIN EEE — -- + — —
Intenichthysispiandet, 2 2 SO ne — +) —
Eiyetodusfobliguus, Bander an era an ar —— ——— —
| |

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899, 5

66 VIE. J. V. Rohon:

Allgemeine Bemerkungen.

Aus der in vorstehender Tabelle mitgetheilten Uebersicht der
räumlichen Verbreitung der Fisch-Arten im Timan-Gebiet ist be-
sonders aufallend die geringe Anzahl der Arten aus den Schichten
des mittleren Devons, indem bloss die Reste zweier Formen, Chelyo-
phorus Verneuili, Aa. und Dipterus radiatus, Eıcaw. gefunden worden
sind. Damit soll aber nicht gesagt sein, dass keine weiteren Fisch-
reste des mittleren Devons im Timan existiren würden. Erwähnt doch
bereits Graf A. Keyserume*) eine Coccosteus-Art, die er zweifellos
in mittel-devonischen Ablagerungen fand. Gr. Kryseruime berichtet hier-
über Folgendes: „Endlich ist ein Stück von Ucuara (Ouxnra), Zufluss der
Isnma (Icuma), zu erwähnen, dass in der Schicht 1. des Durchschnittes,
der auf pag. 394 mitgetheilt ist, neben einem grossen Orthoceratiten
gefunden wurde, es ist pag. 395 mit Unrecht Bofhryolepis bezeichnet.
Pınper wird es in seinem Werke abbilden und sagt davon: , Coccosteus
obtusus, PaxpER, eine neue Art, die Oberfläche des Schildes entspricht
ganz derjenigen, die Acassız vom oblongus beschreibt: allein die Form
des Rückenschildes weicht von allen bekannten Arten ab, sowohl bei
decipiens als bei cuspidatus und oblongus, ist sie schmäler und spitzer ;
das Exemplar von der Ucnrı ist dagegen viel breiter, gewölbter und
am Ende sanfter abgerundet“ (pag. 2920).

„Ein Fragment von den Ufern des Wol (Fl. Vol) — sagt
ferner Gr. Kryseruise — gehört zur Gattung Chelyophorus, ein anderes
von der Zilma zu Coccosteus, die beide zwar das Vorkommen de-
vonischer Fische beweisen, aber zu unbedeutend und schlecht erhalten
sind, um eine genauere Artbestimmung zu veranlassen. Diefolgenden
Bestimmungen betreffen daher nur die Fischreste an
der Ishma (Fl. Ichma) und bestätigen vollkommen, was die anderen
Petrefacten und die petrographischen Charaktere gelehrt haben, nämlich,
dass die devonischen Sedimente des grossen Nord-Rus-
sischen Beckens bis in das Timan-Gebirge denselben
Charakter beibehalten und erst im Ural ein so sehr verändertes
Ansehen gewinnen, dass sie unter anderen Bedingungen gebildet
scheinen. Arten, die in Schottland entdeckt sind und im fernen
Timan-Gebirge sich wiederfinden, zeigen, dass in der devonischen
Formation die geographische Verbreitung der Fisch-Arten grösser ist

*) Graf Acexanper Keyseruing und P. von Krusensrern: Wissenschaftliche
Beobachtungen auf einer Reise in das Petschora-Land. St. Petersburg 1846.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 67

als in anderen Formationen, was ihrer genauen Bestimmung ein be-
sonderes Interesse für die Geognosie verleiht“ (pag. 292a).

Die an der Ichma von Grafen A. KryserLıns gesammelten
Fischreste wurden insgesamt den ober-devonischen Schichten ent-
nommen, da an den Ufern des Flusses Ichma, wie Th. TscHERNyscHEv
nachwies, Ober-Devon vertreten ist. Die von Car. H. Panper be-
stimmten Fischreste führt Gr. KEYSERLING auf pag. 292a und 2925
seines Werkes an: 1. Bothriolepis favosa, Aa. 2., Bothriolepis ornata,
Ercaw. 3. Péerichthys major, Aa.; 4. Pterichthys cellulosus, PANDER,
5. Lamnodus hastatus, Ow. sp., 6. Lamnodus biporcatus? Ow. sp.
T. Glyptolepis leptopterus, Aa., 8. Dimeracanthus concentricus, KEx-
SERLING. Von diesen ist bloss Bothriolepis ornata in der vorstehenden
Tabelle angeführt, und zwar gleichfalls aus Ober-Devon. Was die
zwei Péerichthys-Species betrifft, so ist sehr leicht möglich, dass die
unbestimmbare, in der vorstehenden Tabelle angeführte Pferichthys-
Form zu einer der beiden von Pınper bestimmten Species gehört.

Ausserdem führt Graf A. KrYseruise (pag. 291, Taf. XXL,
Fig. a) vom Fl. Vor eine unbestimmte Onchus-Form, die vielleicht
zu derselben-Species, wie der von mir vom Fl. Ichma beschriebene
Onchus sp. indet gehören dürfte. Ferner Poecilodus rossicus, KEYSERLING
(Taf. XXL, Fig. 6) vom Dorfe Schariki.

Wenn wir nun den oben erwähnten Coccosteus obtusus, PANDER
hinzuzáhlen, so wären durch Gr. Keyserrne 11 Fischarten aus
den devonischen Ablagerungen des Timan-Gebietes bekannt geworden.
Von diesen entfallen 9 Species auf Ober-Devon und nur 2 auf Mittel-
Devon; von den letzteren konnte nur Coccosteus obtusus, PANDER mit
Sicherheit nachgewiesen werden.

Bemerkenswerth ist allerdings die Angabe des Gr. KEYSsERLING
über das Vorkommen der Chelyophorus-Reste vom Fl. Vor, an dessen
Ufern durch Ta. Tscmernysomev die Schichten des Ober-Devons con-
statiert worden sind. Die Angabe Gr. KrvserLıses würde demnach
das Vorkommen von Chelyophorus-Resten auch für die ober-devonischen
Schichten statuiren. Dies widerspricht aber meinen Erfahrungen ;
denn ich konnte trotz der sorgfältigsten und wiederholten Unter-
suchungen des Fischmaterials aus dem Ober-Devon des Timan-Gebietes
keine Spur von den bezeichneten Fischresten auffinden. Um den
Widerspruch zu lösen, fahndete ich nach den von Gr. Krvseruıne
erwähnten Chelyophorus-Resten in den St. Petersburger Museen; be-
dauerlicher Weise fand ich sie nicht, und konnte ich mich daher
auch nicht von der Beschaffenheit derselben Reste überzeugen.

5*

68 VIII. J. V. Rohon:

Die Chelyophorus-Reste bestehen nun grösstentheils aus Haut-
knochen des Kopfes; dabei muss ich bemerken, dass diese Reste
sowohl in anatomischer als histologischer Beziehung sehr mangelhaft
bekannt sind. Die Fundorte für Chelyophorus Verneuili, Aa. und für
den nach zierlichen Zahnplatten aufgestellten Dipterus radiatus Eıcuw.
vertheilen sich auf das süd-östliche, nord-westliche und
nördliche devonische Biassin des Europäischen Russ-
lands.

Beide Arten treten fast in allen Fundorten gleichzeitig auf und
dürften wohl den mittel-devonischen Formen zugezählt werden. Hiefür
spricht, ausser den diesbezüglichen Evertebraten, der Umstand, dass
die Chelyophorus-Reste, abgesehen von der oben citierten Angabe von
Gr. Kervseruise, in Schichten mit ober-devonischer Fauna gänzlich
fehlen; so z. B. an der Sjas im St. Petersburger Gouvernement und
an der Prikscha im Novgorodschen Gouvernement u. S. w.

H. Traurscnornn beschrieb zwar Chelyophorus-Reste vom Fl. Sjas
(I. c. 25.); vergleicht man jedoch die von ihm beschriebenen und abge-
bildeten Reste mit den in der Umgegend der Stadt Orel im Central-
Russland (süd-östliches devon. Bassin) gesammelten Hautknochen von
Chelyophorus, so wird man schwerlich der Bestimmung von Traut-
schold beipflichten können.

Zu erwähnen ist ferner, dass die Gattung Chelyophorus nur für
die devonischen Ablagerungen des Europäischen Russlands *) ein cha-
rakteristisches Merkmal darbietet. Die hie und da in der Litteratur
aus anderen Ländern erwähnten und derselben Gattung zugerechneten
Stücke bedürfen noch sehr einer genaueren Ueberprüfung, bevor man
sie mit Sicherheit zu Chelyophorus stellen könnte. L. Acassız (I. e. 2,
pag. 125) führt im „Tableau synoptique des Poissons fossiles du
Systeme Dévonien“ Chelyophorus Verneuili, Ac. aus Orel (Central-
Russland) und Kokenhusen im livländischen Gouver-
nement, Ch. pustulatus aus der Umgegend von St. Petersburg an.
Die von Cr. H. Paxper (l. c. 13) beschriebenen Chelyophorus-Reste
rühren von Orel her.

Die in anatomischer und histologischer Beziehung eigenartigen
Chelyophorus-Reste sind auf den ersten Blick von jenen der übrigen
devonischen Fische sehr leicht zu unterscheiden. Gegenüber den Pla-

*) Unter den von mir aus Sibirien beschriebenen Fischresten (I. c. 15)
konnte ich weder Chelyophorus noch Dipterus finden.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 69

codermen zeichnen sich dieselben besonders durch ihre geringen
Dimensionen aus.

Während nun Chelyophorus als charakteristische Form für das
Russische Devon erscheint, fehlen den mittel-devonischen Ablagerungen
sowohl im Timan als überhaupt in ganz Russland die aus dem
Deutschen Mittel-Devon von A. v. Korsen (I. c. 9) beschriebenen
vewaltigen Placodermen, nämlich Dinichthys Eifelensis, v. KoENEN
von Gerolstein und Macropetalichthys Agassızi H. v. Meyer von
Gerolstein.

Desgleichen bieten die palaeontologischen Verhältnisse von Spitz-
bergen, das zu den Nord-Regionen der devonischen Ablagerungen
gehört, und ausserdem dem Timan-Gebiet am nächsten liegt, nicht
unbedeutendes Interesse dar. A. Surrx Woopwarop (1. c. 19) beschrieb
neuerdings die auf Spitzbergen gesammelten und zum grossen Theil
bereits von E. Ray Lanresrer (Reports on Fragments of Fossil Fishes
from the Palaeozoic Strata of Spitzbergen. Kongl. Svendska Vetensk.
— Akad. Handl. Vol. XX, No. 9. Stockholm 1884) bearbeitete Fisch-
Fauna und theilte dieselbe in die Fauna des Unter-Devons und in
die des Ober-Devons ein. Meiner Meinung nach dürften jedoch fast
sämtliche von A. Sur Woopwarn hier aufgezählten Fischformen
ober-devonischen Ursprungs sein. Sieht man von den sehr mangel-
haften Přeraspis-Resten ab, so stimmen die übrigen aus dem Unter-
Devon angeführten Fischformen mit den devonischen Vorkommnissen
des Europäischen Russlands überein. Die aus dem Unter-Devon von
Spitzbergen durch A. Smru Woopwarn beschriebenen Fische sind:
Přeraspis Nathorsti (Lanxesrer), Přeraspis sp. indet., Acanthaspis de-
cipiens, A. 9. Woopwarn, Acanthaspis minor, A. S. WoopwaRp, Lopho-
stracon Spitzbergense (Lankester) und Porolepis posnaniensis (Kane).

Von diesen kenne ich Acanthaspis aus den ober-devonischen
Mergeln von Maryno (unweit von St. Petersburg), ferner Porolepis
von derselben Fundstelle. Gyrolepis posnaniensis, Kane ist von A.
Sure Woopwarn in Porolepis posnaniensis umgewandelt worden.
G. Kape*) beschrieb diese Fischform aus einem Diluvialblock der
Norddeutschen Ebene, welchen er der Beschaffenheit des Gesteins
und der darin enthaltenen Fischreste nach als livlándischen
Sandstein bezeichnete. „Die conglomeratische Beschaffenheit des
Gesteins — sagt G. Kane — das ausschliessliche Vorkommen von

*) Kapr, G. Ueber die devonischen Fischreste eines Diluvialbiockes, au
den Programmabhandlungen der Realschule von Meseritz 1858. Separatabdruck.

70 VIIK. J. V. Rohon:

Fischresten, die Isolirung der festen Körpertheile der einzelnen In-
dividuen, so wie die chaotische Mengung der Zähne und Schuppen,
Knochen und Schildern aus den verschiedensten Familien, Geschlechtern
und Arten charakterisiren ebenso die russischen devonischen Sand-
steine als unsern Diluvialblock; so dass ich mich für berechtigt halte,
denselben als das erste sichere Zeichen einer Fluth anzusehen, die
von Nordosten kommend unsere Ebenen mit Diluvialmassen über-
schwemmte“ (pag. 21). Nun entspricht der alte rothe Sandstein in
Russland überall dem Ober-Devon; mithin ist diesfalls das Vorkommen
des Porolepis im Ober-Devon erwiesen.

Was Lophostracon anbelangt, so kommen dessen Reste in den
ober-devonischen Schichten des Europäischen Russlands vor. A. S.
Woopwarn erwähnt zwar auch das Vorkommen des Lophostracon im
nord-westlichen devon. Bassin, verlegt ihn aber in das Unter-Devon,
indem er sagt (l. c. 19, pag. 8): „It must be remarked howewer,
that the Spitzbergen ZLophostracon is not unique. So long ago as
1837 Kurorca (Beiträge Geogn. u. Pal. Dorpats. Pt. II (1837) pag. 13,
Taf. II, Fig. 1—4) described and figured similar fossils from the
Lower Devonian of Livonia“ etc. Sofern ich die devonischen
Ablagerungen aus eigener Anschauung kenne, kommen im ganzen
livländischen Gouvernement zumeist ober-devonische
Schichten und nur an wenigen Stellen mittel-devonische Bildungen vor;
dies gilt namentlich von denjenigen Schichten, in denen die Fisch-
reste angetroffen worden. Wohl hat Cup. H. PaxpER (Saurodipter.
etc. St. Petersbourg 1860.) das Vorkommen des Asterolepis angeblich
aus Unter-Devon von ToRGEL im livländ. Gouvernement (von mir
nicht besuchter Fundort) behauptet. Grewinex rechnete indess die-
selben Schichten zum Ober-Silur. Daraus entstand ein Streit zwischen
Paxper und Grewinex, welchen Streit dann der Petersburger Akademiker
F. Scuuipr, der denselben Fundort mehrmals untersuchte, zu Gunsten
der Ansicht von Grewinex entschied. F. Scaminr *) sagt Folgendes:
„Prof. Grewiser’s Beobachtung und Schlüsse waren von Panper (in
der Vorrede zu dessen devonischen Saurodipterinen S. 1860) scharf
angesriffen worden. Wie aus dem obigen hervorgeht, stimmen meine
Beobachtungen mit den Grewimer’schen fast ganz überein, nur zu
dem Schlusse bin ich mit Paper gelangt, dass ein Uebergang von

*) Scumior F, Ueber die Pteraspiden und über Pteraspis Kneri etc. Verhandl.
d. Russisch-Kaiserl. mineral. Gesellschaft zu St. Petersburg. Zw. Ser. VIII. Bd.
St. Petersburg 1873, pag. 151.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 71

dem silurischen zum devonischen System nicht stattfindet. Schwierig
bleibt jetzt nur noch die Panver’schz Beobachtung unterzubringen,
wonach in dem festen weissen Sandstein unterhalb des Fennernschen
Kupferhammers, also in unserem petrefactenleeren obersilurischen
Sandstein Schilder von Asterolepis vorkommen sollen. Da muss
noch weiter nachgesucht werden.“

Wie gesagt, stimmt demnach, Pferaspis ausgenommen, die von
A. Surtu Woopwarn beschriebene unter-devonische und ober-devonische |
Fisch-Fauna von Spitzbergen mit der ober-devonischen im Europäischen
Russland ganz gut überein. In stratigrafischer Hinsicht füge ich Hinzu,
dass hier nirgends eine Transgression stattgefunden haben konnte.

Die Eintheilung der Fisch-Fauna von Spitzbergen in unter- und
ober-devonische gründete A. Surrx Woopwarp auf die geologische
Gliederung der Schichten von A. E. NoRpExskJóLD (Sketch of the
Geology of Ice Sound and Bell Sound, Spitzbergen. Geol. Mag. [2]
Vol. III (1876), pag. 16—23), der Spitzbergen in zwei verschiedene
Horizonte, nämlich in Unter-Devon und Ober-Devon eingetheilt hat.
Diesbezüglich äusserte sich A. Gex kurze Zeit darauf folgender-
massen: „In Spitzbergen itself, according to the recent researches of
Nathorst, the so called „Heckla-Hook formation“ contains
a large assemblage of fish remains, shells and plants, which prove it
to be the equivalent of part of the Scottish Old Red Saxo-

STONE" .*)

Wie bereits oben erwähnt, fehlen den Russischen Devon-Ab-
Miaserungen die durch v. Koëxex aus dem Deutschen Mittel-Devon
bekannt gewordenen colossalen Placodermen; ebenso fehlen die von

diesem Forscher aus dem Unter-Devon von Prüm angeführten Mega-
| petalichthys Prümiensis, Kıyser und Acanthaspis Prümiensis, Traquarm.
‚Weiterhin fehlt Holopetalichthys Novaki, v. Korsen aus dem F.-Kalk
‚von Koněprus bei Beroun in Böhmen. Letztere Form führt v. Koënex
als eine unter-devonische an. Als unter-devonische Formen müssen
überhaupt fast sämtliche von Joacmrm BanRavpE (System silurien
du centre de la Bohême. I. Partie: Recherches Paléontologiques Sup-
plement au Vol. I. 1872) beschriebenen Fisch-Arten: Gompholepis
lé Panderi, Barr. Ctenacanthus Bohemicus, Barr. Coccosteus primus,
Barr., Coccosteus Agassizii, Barr., Asterolepis Bohemicus, Barr., Coc-
costeus Fritschi, Barr., betrachtet werden.

*) Geikıe. A. Text-Book of Geology. London 1885, pag. 716.

72 VIII. J. V. Rohon:

Da ich die Originalien Barranpe’s im Prager-Museum gesehen,
möchte ich mir erlauben, einige Bemerkungen in Betreff derselben
zu machen. Was zunächst den Gompholepis Panderi, Barr., den Bar-
RANDE auf Taf. XXVIII in den Figuren 1—3 zeichnet, betrifft, so
glaube ich, dass diese Reste sehr wahrscheinlich den Hartgebilden
irgend eines Wirbellosen angehört haben.*) Barranne’s Coccosteus
primus, C. Agassizit und C. Fritschi gehören, wie dies bereits A. v.
Korsen (L. ©. 9, pag. 8) mit Recht hervorhob, nicht zu der Gattung
Coccosteus; auch pflichte ich der Ansicht v. Korsens vollends bei,
dass der Coccosteus Fritschi Barr. zu der Gattung Aspidichthys ge-
stellt werden solle.

Es ist nicht ohne Interesse, dass die vorstehend aufgezählten
unter-devonischen Formen insgesamt den Russischen Devonbildungen
vollständig fehlen. Dieser Umstand spricht ziemlich deutlich dafür,
dass unter den devonischen Schichten mit Fischresten in Russland
bloss Mittel- und Ober-Devon vorhanden ist. Noch mehr auffallend
ist weiterhin die Abwesenheit der von v. Korsen aus dem Deutschen
Ober-Devon beschriebenen Fischarten: Aspidichthys ingens, v. KoEnen,
Brachydeirus carinatus, v. Kornen, Anomalichthys scaber, v. KoENEN,
Platyaspis tenuis, v. Korsen. Und abermals sind es die colossalen
Placodermen-Formen, deren Ausfall in den devonischen Ablagerungen
Russlands in die Augen springt, zumal mehrere Gattungen derselben
auch in dem Nord-amerikanischen Devon ihre Vertreter haben. (Vergl.
J. S. NewBERRY, I. ©. 12.) Mag man sich nun diesen auffallenden
Umstand durch die verschiedene Entwickelung der Facies
der Gesteine erklären, so könnte dies nur zum Theil geschehen,
weil im Uebrigen Vertreter gemeinschaftlicher Gattungen in Russland,
Deutschland und Nord-America existiren; hierüber liefern die Ver-
gleiche der diesbezüglichen Litteratur-Angaben genügende Beweise,
von deren Besprechung ich wegen Mangels an Litteratur-Quellen
Umgang nehme.

Beim Ueberblick der Fischfauna von Tiwax, na-
mentlich derjenigenaus den oberdevonischenSchichten
fälltimganzen die grosse Aehnlichkeit zwischen dieser
und der Fischfauna des Britischen Old Red Sandstone
besonders auf. Freilich insofern, als man hierbei an
die obere Abtheilung des Old Red Sandstone denkt; eine

*) Sobald die von mir beabsichtigte histologische Untersuchung der genannten
Hartgebilde beendet sein wird, gedenke ich darüber einen Bericht zu veröffentlichen,

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 73

Ansicht, welche seit langer Zeit von den Geologen und Palaeontologen
getheilt wird. Auch A. GErxre sagt (I. c. pag. 716): „They (Devonian
Rocks of Russia) may be correlated with the Upper Old Red Sand-
stone of Britain.“

Vor allem hat aber — wie bereits oben citiert — Gr. A.
Kevseruine das richtige Urtheil gefällt; wonach die genaue Bestimmung
der Fischreste „besonderes Interesse für die Geognosie
verleiht“. Obgleich seit jener Zeit die Kenntnisse über devonische
Fischreste in Russland durch L. Acassız, Cnr. H. Panper, E. Eich-
wald, Kırrısanov, (G. Romanovskıs, J. Lanusex, H. TrautscHoLn ge-
fördert worden sind, hat die Auffassung Gr. Kryseruıses volle Be-
stätigung erfahren. Berücksichtigt man dabei, dass der alte rothe
Sandstein in verschiedenen Gegenden Russlands ausschliesslich
Fischreste führt, so wird man nicht umhin der Ansicht von Grafen
Kryserrine beipflichten müssen. Ich betone dies, da in der betreffenden
Litteratur dieser Thatsache fast gar keine Rechnung getragen worden
ist.

Bei weiterer Umschau auf dem Devon-Gebiete drängt sich die
Frage nach dem Verhältniss der Fischformen-Anzahl in den ver-
schiedenen Devon-Bildungen Russlands unwillkürlich auf. Die präcise
Beantwortung dieser Frage ist zur Zeit unmöglich, und zwar einer-
seits wegen den ziemlich beträchtlichen Unzulänglichkeiten in syste-
matischer Beziehung, andererseits wegen der ungenügenden Kenntnis
der Species, deren Feststellung eben deshalb auf fast unüberwindliche
Schwierigkeit stösst, weil die devonischen Fischreste in Russland stets
in isolirten Stücken vorkommen.

Dessenungeachtet sind schon mehrfache Versuche gemacht wor-
den, um in dieser Beziehung zu bestimmten Resultaten zu gelangen.
Den ersten derartigen Versuch stellte bereits L. Acassız an. L. Acassız
führt (l. c. 2, pag. 125) 40 Arten von verschiedenen Gegenden Russ-
lands an. Von diesen fand ich, wie die vorstehende Uebersichts-
Tabelle zeigt, 9 Species in Timan wieder, nämlich: Chelyophorus
Verneuili, Ac., Holoptychius nobilissimus, Ac., Holoptychius giganteus,
Aa., Cricodus incurvus, (Duff), Asterolepis ornata, Eichw., Asterolepis
granulata, Ac., Bothriolepis ornata, Eichw., Fsammosteus arenatus,
Ac. und Psammosteus undulatus, Ac. Mit Ausnahme des Chelyophorus
Verneuili, Ac. sind die übrigen (8) gemeinschaftlich auch dem Old
Red Sandstone von Gross-Britanien. Freilich stimmt die von L. Acassız
„angegebene Anzahl der Fischformen keinesfalls mit den gegenwärtigen
Erfahrungen überein, weil z. B. seine Dendrodus- und Lamnodus-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

74 VIEH. J. V. Rohon:

Species den bekannten Holoptychius-Arten angehören, folglich ge-
strichen werden müssen. Aehnliches gilt noch von mehreren anderen
AGassizischen Arten.

Desgleichen machte E Eıcmwarn Mittheilungen über verschiedene
devonische Fisch-Arten von Russland (l. c. 3 und 4); aber erst in
seinem Nachtrag über die Fischreste von der Umgebung von Pavlovsk
(St. Petersburger Gouvernement), sowie in seiner russischen Ab-
handlung“) und in der Lethae Rossica sind eingehendere Mittheilungen
über denselben Gegenstand enthalten.

Späterhin zeigte J. Lanusex **), dass 13 Arten von den devo-
nischen Fischen Russlands, welche in den baltischen und nördlichen
Gouvernements vorkommen, auf die mittlere Abtheilung des Schot-
tischen Old Red Sandstone hinweisen, und dass bloss 3 Fisch-Arten
der mittleren und der oberen Abtheilung desselben alten rothen Sand-
steins gemeinschaftlich angehören.

Einige Jahre darauf hatte A. Srucxengere eine”) übersichtliche
Zusammenfassung der devonischen Fische von Russland geliefert.
STUCKENBERG zählte 76 Ganoiden- und 28 Selachier-Species; zu den
Ganoiden stellte er auch Dipterus, Holodus, Cheirodus und Ptyctodus,
Formen, die nach den gegenwärtigen Erfahrungen zu anderen Fisch-
Gruppen gerechnet werden. Sehr auffallend ist die verhältnissmässig
srosse Anzahl von Selachiern.

Vergleicht man mit den Angaben von A. Sruoxengerc die Anzahl
der Fisch-Arten von Timan, so ergeben sich aus meiner Uebersichts-
Tabelle bloss 40 Arten; nehmen wir an, dass unter den unbestimm-
baren Fischresten etwa 10 neue Arten wären, so können wir beiläufig
50 Species für das Timan-Gebiet voraussetzen. Bringt man in Ab-
rechnung die in den früheren Mittheilungen zu streichenden Arten,
dann erübrigt eine Summe, die sich mit den von Timan beschriebenen
Fisch-Arten deckt; dies umsomehr, wenn wir die oben erwähnten

*) DÜXBAABbAB, 9. O PHÔAXP TEPBOÖBITHATO OKeAHA BB OKPECHOCTAXE IlaB-
JoBCKA. MsB1eyeHo H3b OTeyecTBeHHbIXb 3AUMCOKB, KHWKKA IX. 3a 1844 T015

C.-Ilerep6ypre 1844.

**) Tary3eH%, O. O pe3yAbTaTaxb oómaro MA.IEOHTO.IOTIYEeCKATO CPABHEHIA
AeBOHCKUXB OCAAKOBB eBponeickoii Poccin Cb 3arpannyHsIMu. (IpoToko1s 3ach-
aania Orxbaenia Mnnep. u eo., max 8. ıua 1873 roxa. Tpyası C.-Herepöyprekaro
Oóm. EcrecrBonecnurareneň, Tom V. C.-Ierepóyprs 1874, pag. XXXIV—XXXVI).

*) INrykeH6óeprs, A. /leponcxiit Öacceiinp eBponeiickoit Poccin. Cucre-
MaTUeCKi CIHCOKB KNBOTHBIXB U PacTEHilÍ Cb YKA3AHÍAMN BEPTHKAIDHATO H TOpU-
30HTAABHATO pacnpocrpanenia OTABIBHBIXP BHT10BR. Tpyası C.-Ilerepórprekaro Od.
EcrecTBonennrarezei. Tome IX. C.-Ilerepóypre 1878, pag. 451—460.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 75

Timan-Fische, welche bereits Gr. A. Kryseruıng beschrieb, hinzuzählen.
Alsdann dürften wir für das Timan-Gebiet beiläufig 58 Species
annehmen.

Doch die wichtigste Schlussfolgerung lässt sich aus den vor-
liegenden Untersuchungen in zwei Sätzen resumiren:

1. Die im Timan-Gebiete begrabene devonische
Fisch-Fauna weist zum grossen Theil die Arten des
nord-westlichen und süd-westlichen devon. Bassins
von Russland auf.

2. Die devonische Fisch-Fauna von Timan und des
sanzen Europäischen Russlands überhaupt besitzt
überwiegend den Charakter derjenigen aus der oberen
Abtheilung des Old Red Sandstone Gross-Britanniens.

Litteratur. *)
1. Acassız, L. Recherches sur les poissons fossiles. Neuchatel (Suisse)
1833 — 1843.
2. — Monographie des poissons fossiles du vieux gres rouge ou

systeme Devonien (Old Red Sandstone) des iles Britanniques
et de Russie. Neuchatel (Suisse) 1844.

Eıcawarn, E. Geognostische Uebersicht von Esthland und den
Nachbargegenden. Neues Jahrbuch für Mineralogie. Stuttgart
1840.

4. — Die Thier- und Pflanzenreste des alten rothen Sandsteins und
Bergkalks im Novgorod’schen Gouvernement. Bull. sc. St. Peters-
bourg 1840.

— Lethaea Rossica. Stuttgart 1860.

Güricx, G. Ueber Placodermen und andere devonische Fischreste
im Breslauer mineralogischen Museum. Zeitschrift der Deutschen
geolog. Gesellschaft. Jahrg. 1891.

. JAEkEL, O. Die Ruderorgane der Placodermen. Sitzungsber. der
Gesellschaft naturforschender Freunde zu Berlin. Nr. 6. 1893.

— Ueber sog. Faltenzähne und complicirtere Zahnbildungen über-
haupt. Ibidem. Nr. 5. 1894.

KoENEx, A. v. Ueber einige Fischreste des norddeutschen und
bohmischen Devons. Separatabdruck aus dem vierzigsten Bande

=

EN

zo

-1

>

=

*) Das Verzeichniss enthält bloss Abhandlungen, die unmittelbare Bezieh-
ungen zu den hier beschriebenen Formen haben.

16

10.

VIII. J. V. Rohon:

der Abhandlungen der Königiichen Gesellschaft der Wissen-
schaften zu Göttingen. Göttingen 1895.
Lanusen, J. Zur Kenntniss der Gattung Bothriolepis, ErcHwaro.
Verh. der k. miner. Ges. St. Petersburg 1879.

. Loxesr, K. Dev. poiss. foss. Ann. Soc. Géol. Belgique. Vol. XV.

1888.

. Newserry, J. S. Rep. Geological Survey af Ohio. Vol. II. Pt. II.

Palaeontology. 1875.

. PaxpER, Cor. H. Ueber die Placodermen des devonischen Systems.

St. Petersburg 1857.

. Ronon, J. V. Die Dendrodonten des devonischen Systems in Russ-

land. Mém. d. l’Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg. VII. Série.
Tome XXXVI, Nr. 14. St. Pétersbourg 1889.

. — Ueber devonische Fische vom oberen Jenissei, nebst Bemer-

kungen über die Wirbelsäule devonischer Ganoiden. Mel. géol.
et paléont., tirés du Bull. d. l’Acad. Imp. d. sc. de St. Péters-
bourg. Tome I. St. Pétersbourg 1890.

. — Holoptychius-Schuppen in Russland. Ibidem. St. Petersbourg

1890.

. — Ueber Pterichthys. Verhandlungen der Russ. Kais. Min. Ges.

zu St. Petersburg. II. Ser. Bd. XXVIII. St. Petersburg 1891.

. Sum WoopwaRp, A. Catalogue of the Fossil Fishes in the British

Museum. Part II. London 1891.

. — The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen. Ann. and Mag. of

Natur. Hist. Vol. VII. 1891.

. Traquair, R. H. Notes on the Nomenclature of the Fishes of

the Old Red Sandstone of Great Britain. Geol. Mag. Dec. III.
Vol. V. No. 11, 1888.

. — On the Systematic Position of the „Dendrodont* Fishes. Geol.

Mag. Dec. III. Vol. VI. 1889.

. TrautscnouLp, H. Ueber Dendrodus und Coccosteus. Verhandl. der

Russ. Kais. Min. Ges. zu St. Petersburg. Serie II. Band XV.
St. Petersburg 1880.

. — Ueber Coccosteus megalopteryx Trd.; Coccosteus obtusus und

Chelyophorus Verneuili, Ag. Zeitschrift der Deutsch. geol. Ges.
Jahrg. 1889.

. — Ueber vermeintliche Dendrodonten. Ibidem. 1889.
. TscHernyscaev, Th. THmaHckia pa6oTm, LPOHSBELEHHNA BB 1888

Tony. (Travaux exécutés au Timane en 1889. Compte- “rendu pos
liminaire. St. Pétersbourg.) 1890.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. AT

26. — TiIMAHCKIS paóorm, uponsBerenumm Be 1890 roxy. (Travaux
exécutés au Timane en 1890. Compte-rendu préliminaire.
St. Pétersbourg) 1891.

2%. Wairgaves, J. F. Illustrations of the Fossil Fishes of the Devo-
nian Rocks of Canada. Trans. Roy. Soc. Can. Sect. IV. 1886.

28. Zırren A. K. v. Handbuch der Palaeontologie. Erste Abtheilung.
Bd. III. München und Leipzig 1887—89.

Errata.

Seite 11 ist zu lesen statt Sedwick — Sedgwick.
Seite 52, zehnte Zeile von oben, ist zu lesen statt sollte — sollten.
Seite 47 ist zu lesen statt Glyptoleips — Glyptolepis.

Verlag der kön. böhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

JB:
Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.
Napsal Dr. Bohumil Němec v Praze.

(Se 4 tabulkami.)

(Předloženo dne 27. ledna 1899.)

Okolnost, že při studiích týkajících se složení, vývoje a rozmno-
žování buňky rostlinné v převážné většině případů užíváno method
morfologických, při nichž forma a formativní změny v popředí vstu-
puji, způsobila, že v leckterých otázkách vzbuzených potřebou pří-
činného pochopení životních zjevů buňky rostlinné nedávají nám vý-
„sledky posavadních prací cytologickÿch uspokojivé odpovědi. Platí to

jak o otázkách rázu fysikalního, tak chemického. V podobném smyslu
vyslovil se v poslední době ku př. Prerrer '), s jiného (chemického)
stanoviska ZAcHaRIas ”). Zajisté tím nemá býti řečeno, že cytologické
práce rázu morfologického nemají velkého významu. Právě naopak,
fyciologické výklady, nemají-li se státi bezpodstatnými spekulacemi,
musí se zakládati na poznání morfologickém, ba lze právem tvrditi,
že jen spojením obou method bude možno dosíci příčinného pochopení
života, pokud ovšem pochopení takové vůbec je možné.

Nejméně pozornosti se strany fysiologů věnováno dosud karyo-
n kinesi, ač tato jistě náleží nejen mezi nejnápadnější, ale i nejdůležitější

zjevy v životě buňky rostlinné i živočišné. Odtud také pochopíme,
proč právě karyokinesa tak málo je jasnou se stanoviska fysiologi-
ckého, neboť pravdou je, co v té příčině napsal Prerrer (1. c.): —
„hur eine fehlerhafte Methodik und Logik kann sich vermessen, allein
aus der formalen Gestaltung bei der Zelltheilung die maasgebenden

1) Prerrer, W.. Pflanzenphysiologie, Leipzig, 1897, p. 39.
?) ZACHARIAS, E., Uiber Nachweis und Vorkommen von Nuclein (Ber. d. d.
bot. Ges. Bd. 16, 1898.)

Tr. mathematicko-přírodovědecká, 1

2 IX. Bohumil Némec:

Ursachen und Kräfte ablesen oder auch nur entscheiden zu wollen,
welche Theile activ oder passiv sind.“ Vskutku také jsou názory
o mechanice karyokinesy, jak je ku př. vax Benenex, Burscaur, FLEmw-
MING, Meves, ERLANGER, HErDENHEIN, RHUMBLER ete. vyslovili, hypothe-
sami nebo analogiemi postrádajícími exaktnosti. Přes to jakožto hypo-
thesy, třeba jen per analogiam při nich souzeno, které na exaktnost
nároků nedělají, mají svoji cenu. Je však očividno, že při pochodu
tak složitém, jakým je karyokinesa, nebudeme moci očekávati rozluštění,
vtom: smyslu jak je fysiologie požaduje, jedním rázem a jedním
schematem. Tím také udána cesta, jakou musí se bráti studium
karyokinesy se stanoviska fysiologického: Předně studium se stano-
viska kvantitativního, tedy sledování karyokinesy co do rozsahu v času
i prostoru, periodicity v dělení se objevující atd. Podávám současně
s touto prací na jiném místě svoje zkušenosti v tomto směru nabyté.
Za druhé třeba změny při karyokinesi se objevující studovati se
stanoviska kvalitativního, fysikalního a chemického. Skupenský stav
oněch částí plasmy jež dělení se účastní, jich fysikalní vzájemné vztahy
a chemické vlastnosti hrají zajisté při kinesi úlohu nejdůležitější.
Pro řešení daných otázek nejdůležitější methodou bude sledování vlivu
vnějších okolností, kterážto methoda ve fysiologii výměny látek,
dráždivosti a vzrůstu vedla k nejlepším výsledkům. Konečně pak bude
třeba věnovati pozornost otázkám o funkci jednotlivých differencova-
ných organulí (plastid) buněčných, jmenovitě t. zv. centrosomatu a
achromatickému vřeténku. Zde ovšem není možno se obejíti bez důklad-
ných studií morfologických a vývojepisných.

Bylo ku př. studiemi posledních tří let dokázáno, že cytoplasma
účastní se aktivně karyokinesy, neboť mimo jádro, tedy v cytoplasmé
tvoří se vřeténko achromatické u rostlin cévnatých, characeí a zelených
řas“). Tvrdil-li tedy DrmooR“) na základé pokusů konaných s chlupy
Tradescantie, že jádro odehrá své dělení bez účasti plasmy, ježto Se
dělení dokončí i vplasmě inaktivované nebo odumírající, mohlo býti
již na základě vývojepisných a morfologických fakt namítnuto, buď že
byly nedokonalé jeho pokusy, buď že neopravňovala pozorovaná fakta
k dedukovaným z nich úsudkům. V skutku také pokusy, které ne-
dávno Samassa provedl, ukázaly neoprávněvost DemooRovýcH dedukcí

3) Práce Strasburgerovy školy v Pringsh. Jahrb. Bd. 30, 31, Mitzkewitsch
ve Flora Bd. 85, 1897, Němec v Bot.-Centralblatt 1898 a Anat. Anzeiger, 1598.

+) Demoor, J., Contribution A Vétude de la Physiologie de la cellulé Arch.
d. Biol. T. 13, 1894.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné bnnky. 3

a údajů. Ba ukázalo se, že naopak může se dělení zastaviti dříve,
než se plasma stane inaktivní.

Byl jsem si ol počátku svých studií karyokinesy se týkajících
vědom, že morfologická pozorování nestačí k rozřešení otázek směřu-
jících k poznání podstaty a mechaniky tohoto zjevu. Ale dříve bylo
třeba podrobiti material, na němž jsem svoje studia konal, důkladnému
ohledání se stanoviska morfologického. Práce z ústavu STRASBURGEROVA
se objevivší byly mi pobídkou, abych jmenovitě otázku t. zv. centro-
somů bral vüvahu. Na jiném místě uveřejňuji seznam rostlin, u nichž
ve vegetativních pletivech nepodařilo se mi nalézti tělísek těchto,
u nichž jsem však mohl stanoviti zvláštní typ tvoření se achromati-
ckého vřeténka oproti způsobu, s jakým se setkáváme v pletivech
sporogenních. Příčiny rozdílnosti obou typů stanoviti, bylo mým nej-
bližším úkolem. Mám za to, že se mi to podařilo pomocí pokusů,
v nichž odstraněna turgescence vegetačních vrcholů, aniž však životní
činnost buněk zastavena. Ze zjevů, jež při plasmolyse lze pozorovati,
možno souditi dále na fysikalní vlastnosti cytoplasmy buněk, v nichžto
se dělení odehrává, zvláště však na skupenský stav její. Poněvadž
bylo zřejmo, že určité během kinesy se dostavující fysikalní vlastnosti
cytoplasmy jsou jenom dočasným stavem, hleděl jsem se dalšími po-
kusy přesvědčiti o možnosti změnění určitého stavu, při čemž zajíma-
vých .resultatů jsem se dodělal užitím methody zalití rostoucích kořenů
do sádry. Ze všeho vyplývá, jak velice je pochod dělení závislým na
vnějších okolnostech a že i prosté mechanické podráždění zastavuje
karyokinesu a svádí ji k abnormalnímu ukončení. Také tato okolnost
svědčí proti DrmooRovu výkladu, že jádro a jeho životní zjevy jsou
otužilejší, než cytoplasma. Ba možno se na základě pokusů mých a
SAMASSOVÝCH?) kloniti k opaku.

Význam nucleolü dosud jen hypotheticky a na základě prostých
pozorování topografických byl stanoven. V mých pokusech objevily se
okolnosti přímo význam nucleolů potvrzující. Pozorování právě nazna-
čená podávám ve přítomné práci. Ve druhé části podám výsledky
mikrochemického zkoumání, které provedeno methodami užívanými
od Fr. Schwarze a E. Zacxariase. Další část obsahovati má resultäty
pozorování o vlivu temperatury na karyokinesu v pletivech vegeta-
tivních i sporogenních u rostlin cévnatých.

5) Samassa, P., Über die Enwirkung von Gasen auf die Protoplasmastrô-
mung und Zelltheilung von Tradescantia etc. Verh. d. Naturh. Med. Ver. zu Hei-
delberg, 6. Bd. 1898.

1*

E a E NS UT

4 IX: Bohumil Nèmec:

Při svých pozorováních nemohl jsem vystačiti prostým pozoro-
váním buněk in vivo. Předně že při takovém způsobu obor materialu
značně omezen, ježto na celých vegetačních vrcholech in vivo kinesu
vůbec nelze pozorovati, na čerstvých řezech však dostavuje se ihned
reakce na poranění, která způsobuje mnohé změny oproti poměrům
normalním. Uzfval jsem tedy podobně jako většina dosavadních bada-
telů chlupů skládajících se ze řad buněčných a sice chlupů z etiolo-
vaných šlahounů vyhnaných hlízou bramboru (Solanum tuberosum),
ku srovnání brána epidermis z base vyrážejících listů cibule kuchyň-
ské (Allium cepa). Většinu výsledků však děkuji užití method, jakých
vůbec ke studiu karyokinesy se užívá. Vegetační vrcholy, vystavené
určitým vlivům, konservovány různými tekutinami a po zalití do
paraffinu rozloženy v serie mikrotomové. V řadě pokusů srovná-
vány přímo jen praeparaty získané užitím jediné methody, aby růz-
nosti způsobené vlivem různých tekutin byly vymýceny

Jako materialu užil jsem kořenů Allia, poněvadž zde na jednom
individuu máme množství kořenů téhož vývojového stadia k disposici.
Vedle toho kořenů slunečnice (Helianthus annuus), často také bobu
(Vicia faba) a sice vegetačních vrcholů kořenů vedlejších prvního
stupně, čímž získáme mnoho vrcholů od téhož individua, ovšem růz-
ného stadia vývojového. To však zde nepadá, jak jsem se přesvědčil
příliš na váhu.

Z konservačních tekutin osvědčila se velmi dobře směs pikro-
síro-octová, které jsem již při svých dřívějších pracích často užil.
Ona hodí se také znamenitě ke konservování plasmolysy, ke které-
mužto účelu ZIMMERMANN marně hledal prostředku. Ostatně konservoval
také Went‘) vacuoly směsí obsahující pikrovou kyselinu. Pro Allium
hodí se nejlépe chromoctová směs, pro Vic“ zase pikro-octo-sírová.
Vůbec třeba pro každý daný případ vyzkoumati účinky užívaných
tekutin. Velká výhoda obou jmenovaných tekutin spočívá v tom, že
velmi rychle, rychleji někdy než alkohol pronikají, aniž působí zna-
čnějších proudů diffusních, ježto tu máme co činiti jen s vodnými
roztoky 1—2"/,. Hlavní kořen Vicie (velkosemenné odrůdy) o průměru
1:8 mm. byl ku př. po 5 minutách proniknut směsí pikro-octo-sírovou
a konservován bezvadně. Příčina spočívá v tom, že sírová kyselina
v tekutině přítomná zduřuje a rozpouští cellulosní stěny buněčné, takže
membrany nekladou rozšiřování se konservatika žádného odporu, také

6) Went, F. A. F. C., Die Vermehrung der Vacuolen durch Theilung.
Pringsh. Jahrb. Bd. XII. ©

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 5

ne pectinová přejemná střední lamella, která jinak znamenitě je za-
chována.

Mikrochemické studie ukázaly,“) že kyselina octová mnohé části
obsahu buněčného silně naduřuje a činí z nich dokonce hmotu gela-
tinosní. Z té příčiny třeba užívati směsi obsahující nejvýše 1°/, ledové
octové kyseliny. Jinak lze se užitím každé látky zvláště a různých
kombinací přesvěděiti o jich působení a stanoviti tak artefakty,
S nimiž nutno počítati. Po práci KoRscHEvrově (Arch. f. mikr. Anat.
1896.) se však zdá, že artefakty vzniklé našími prostředky konservač-
ními nejsou příliš veliké, snad ani ne takové, jak je A. Fischer před-
pokládá. Ostatně i artefakty pravidelně se dostavující poukazují na
určitý substrát, z něhož vznikly a třeba S nimi tedy počítati.

Ve vegetativních pletivech cévnatých rostlin nahromaduje se
v přípravných stadiích nejdříve hustší plasma kolem jádra (obr. 8.),
v té pak objeví se hyalinní, nejprve na 2 polech zřetelný dvůrek,
jejž zde pro stručnost i pro vyjádření jeho homologickÿch útvarů
v buňkách centrosomem opatřených budu označovati jménem PERIPLAST,
jež zavedl Vejdovský*) na základě studia vajíček červa Rhynchelmis.
Hyalinní periplast v buňkách rostlinných nejeví v pletivech sporogen-
ních žádné polarity, jsa stejnoměrně na celém povrchu jádra rozložen,
ve vegetativních buňkách je však vždy bipolarně vytvořen, zřídka
tvaru koule, jež na polech je čepičkovitě vytvořena, v největším počtu
případů ve tvaru ovoidu nebo ellipsoidu. Při tom lze pozorovati, že buď
na celé periferii jádra je vyvinut, tedy ! v zon& aeguatorialní (asi
jako na levé straně jádra v obr. 3.), nebo je pouze na polech čepičko-
vitě vyvinut (obr. 9.), takže se zdá, že jsou obě čepičky v aeguato-
rialní zoně nespojeny, odděleny (také obr. 1).

V dalším průběhu vývoje počínají se objevovati na periferii peri-
plastu i uvnitř vlákénka meridionalně probíhající, která rostou od polů
(obr. 5.), až úplně obklopí jádro uvnitř se nalézající (obr. 10.) Dů-
ležito je, že poly, na nichž je periplast čepičkovitě vyvinut, souhlasí
s meridionalním průběhem achromatickych vlákének; osa oba poly
spojující je také osou dělení. Buněčná přehrádka vytvořuje se kolmo
na ni. Je tedy pravděpodobno, podaří-li se nám nalézti příčiny bipo-
larního vytvoření periplastu, podaří se nám také nalézti příčiny urči-
tého postavení kinetické figury a určitého směru dělení buněčného.

7) Schwarz, Fr., Die chemische und morphologische Zusammensetzung des
Protoplasma. Cohns Beitr. u. Biol. d. Pfl. Bd. V:
3) Vejdovský F. a Mrázek A. Centrosom und Periplast. Sitzber. d. kön.
böhm. Ges. d. Wiss. Prag, 1898.

6 IX. Bohumil Nemee:

Püsobeni chloroformu.

Zdá se, Ze anaesthetika i ostatní jedy, nepůsobí-li příliš rychle,
nebo nejsou-li podány v silných dávkách, v plasmě buněk rostlinných
působí zpočátku zvýšení činnosti. Tak vykládá ku př. Laurex a Eur-
WING 0 působení anaesthetik na dýchání, JumkLLE“) pro některé pří-
pady transspirace, Demoor (1. c.) pro proudění plasmy, tolikéž KrEmw "")
ku př. při působení alkoholu, Prerrer (Druck u. Arbeitsleistung) pro
turgor, Ricæarps (Pringsh. Jahrb. Bd. 30.) pro vzrůst a vývoj hub.
Prerrer (Pflanzenphysiologie p. 374, 514) považuje toto stoupnutí
činnosti vlivem submaximalních dosí jedů způsobené za jakousi auto-
regulaci, která má škodlivý vliv podaných jedů vyrovnati. Ovšem
neschází ani opačných údajů (H. Coxwexrz v Bot. Ztg. 1874, A. ScHNErDER
v Bot. Gaz. V. 18, 1893, Ewarr v Journ. Linn. Soc. 1896) zdá se
však, že při těchto pokusech nebylo užito právě zmíněných submaxi-
malních dosí, nýbrž dávek větších, které ihned způsobují zastavení
nebo klesání životní činnosti protoplasmy.

Moje pokusy vztahují se předné ke vlivu chloroformu na stoup-
nutí turgoru. Uvedu zde jen některé resultäty. Působí-li chloroformové
páry nasycené na vegetační vrcholy hlavního kořenu klíčních rostlin
hrachu při temp. 18° C. a norm. tlaku, stoupá turgor v prvních
9 minutách, po té však ihned klesá a již po dalších 3 minutách je
kořen, který před tím rostl v nasycených parách vodních, plasmo-
lysovän.

Odstranime-li chloroform pozorujeme opět stoupání turgoru
několik minut trvající, po té však zpětné klesání. Zajímavý je ku př.
pokus, kde kořen úplně turgescentní vystaven účinku par chlorofor-
mových (při 18° C. a normalním tlaku nasycených) po celou hodinu
a pak dán do vzduchu vodními párami nasyceného. Turgor kořenu
toho po čtvrt hodině klidu počal stoupati, po 15 minutách dosáhl
vrcholu, načež klesal velmi rychle, tak že po 10 min. byl kořen orět
plasmolysován. Pokus ten dokazuje, že kořen nebyl dosud mrtvý,
přes to že byl po celou hodinu vystaven účinku chloroformových par.

Nasycené páry aetheru při normalním tlaku působí méně inten-
sivně. Stoupání zde trvá déle než při chloroformu. Při kořenu hrachu

9) Jumelle vComptes rendus, T. 111, 1890, p 461—463.
19) Klemm, Desorganisationserscheinungen der Zelle, Jahrb. f. wiss. Bot.
Bd. 28.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.

=.

dosáhlo rapidní stoupání turgoru vlivem aetheru způsobené teprve po
8 minutách vrcholu a v pokuse, při němž užito kořenu pečlivě filtrač-
ním papírem osušeného dosáhlo stoupání turgoru teprve po 16 minu-
tách vrcholu. Podobně trvá stoupání turgoru vlivem alkoholu vzbu-
zené déle než při použití chloroformu. Při vlhkých kořenech dosáhne
stoupání turgorn maxima obyčejně po 4 minutách, při kořenech osu-
šených po 7 min.

Dáme-li na kořeny hrachu působiti páry benzinu, stoupá tolikéž
turgor, ale zároveň dá se konstatovati také vzrůst a sice z počátku
stejnoměrně urychlený, později (po 25 min. působení benzinových par)
stále volnější, až (obyčejně po 40 minutách, při navlhčených a turges-
centnich kořenech až po 2'/, hod.) na chvíli stane, rovněž nastává
plasmolysa spojená se skracováním kořenů.

Z těchto pokusů, o nichž podrobný referát podán bude na jiném
místě, vysvítá, že anaesthetika neusmrcují plasmu a nezastavují její
životní činnost tak rychle, jak se za to většinou mä'') bere-li se
v úvahu pouze pohyb protoplasmy. S4massa (1. c.) dobře podotýká,
že pohyb plasmy není jediným životním projevem plasmy a vedle
pohybu může se životní činnost plasmy jeviti v přemnohých jiných
jevech; Derwer ku př. ukázal, že po chloroformování rostlina hodinu
i několik hodin může dýchati, třebas již byla působením chloroformu
tak alterována, že nemá schopnosti ozdravěti. Z okolnosti, že některý
životní zjev déle vytrvává, než proudění protoplasmy, možno usuzovati
jen tolik, že zjev ten na proudění protoplasmy není závislým, neboť
plasma, přes to Ze neproudila, mohla býti dosud živa. Chybného
úsudku dopustil se v tom ohledu Demoor (1. c.) a jeho názory přijal
také Prerrer do své fysiologie. I v tom případě, že jeho pozorování
byla správná, nemohl souditi z okolnosti, že karyokinesa odehrává
se dále i po zastavení proudění protoplasmy, že se karyokinesa může
odehrävati bez účasti živé plasmy. Jak Samassa (I. c.) ukázal, nebyla
právě v DrmooRovýcH pokusech plasma umrtvena nebo ve všech ži-
votních jevech zastavena. To potvrzují také moje pokusy, jež ukázaly,
že v kořenech po 15 minut účinku nasycených (při 20° C a normal-
ním tlaku) par chloroformových vystavených Kinesa dávno byla zasta-
vena, achromatická vlákénka zgranuloväna (obr. 34, 52), přes to však
_plasmolytickä stažitelnost plasmy zachována, kterážto vlastnost k nej-
význačnějším vlastnostem živé plasmy patří (Prerrer, Půanzenphysio-
logie, pg. 119.) Cytoplasma zachovala si tedy mnohem déle živost, než

11) Farmer, J. B. und Waller, A. D., v Bot. Cbt. 1898.

8 IX. Bohumil Němec:

trvají pochody kinetické, které v největším počtu případů již po 10
minutách byly zastaveny. Usuzovati z tohoto zjevu, že jádro a jeho
životní zjevy jsou choulostivější než zjevy cytoplasmy jest velmi
těžko, poněvadž se ve skutečnosti změnou vnějších podmínek modi-
fikují nejen zjevy v jádru se odehrávající, ale i v cytoplasmě, jak
zřejmě dokazuje změna diosmotických vlastností cytoplasmy vzbuzená
účinkem chloroformu a jiných anaesthetik. Zprávy zde podrobněji uvedené
týkají se účinku par chloroformových na kořeny Allia a bobu (Vicia faba).
Allium zvláště dobře se hodí k pokusům, poněvadž cibule vyhání
množství kořenů, které jsou ponejvíce téhož vývojového stadia, histo-
logické elementy jsou velké a jasné, takže máme hojnost dobrého,
stejnocenného materialu pocházejícího z téhož individua. Zinková mísa
pokryta byla na dně vodou, do prostřed postavena miska s chloro-
formem, nad ni na drátěné třínožce cibule s hojnými vedlejšími, zdra-
vými kořeny a celé přikryto skleněným zvonem. Nyní ustříhávány
kořeny po 5, IO, 15 atd. minutách a ihned konservovány a sice jedna
serie ve směsi chromo-octové, druhá v pikro-octo-sírové. Praeparáty
byly v obou seriích souhlasné. Ku barvení užito haemalaunu a para-
karminu. V jiných pokusech vystaveno podobným způsobem působení
chloroformových par několik klíčních rostlin bobu a byly tolikéž po-
stupně konservovány.

Na praeparatech z kořenů po 5 minut působení chloroformu
vystavených byly oproti normalním kořenům vakuoly poněkud zvětšené
(obr. 25, 26) jinak struktura protoplasmy nezmönenä. Jádra v partii
vrcholové tvaru pravidelného, ale as 2!/, mm od vegetačního vrcholu
v zone as '/, mm dlouhé vesměs tvaru amoeboidního (obr. 27). Zde
také vakuoly byly značně vzrostly a figury, které jsou tu přítomny,
jsou jimi z normalní polohy zatlačeny.

Jediná věc je nápadna: V celém kořenu nenalezeno ani jediné
buňky s čepičkovitě vyvinůtým periplastem. V buňkách dostatečně
širokých obklopuje periplast "úplně jádro a je podoby kulovité, (obr.
25) v úzkých a prodloužených buňkách je potud zkrácen a rozšířen,
pokud mu nebránily stěny buněčné (obr. 26) Jádro nemusí tu ležeti
úplně ve středu periplastu. Bipolarní figury zachovány jen tam, kde
byla již vyvinuta vlákénka. Přitom však vždy pozorováno, Ze periplast
v aequatorialni zoně je rozšířen oproti periplastům buněk normalních
(obr. 28). Jinak jsou kinetické figury normalního vzhledu a vlákna
achromatická dobře zachována.

Také praeparaty z kořenů, po 10 minut chloroformovým parám
vystavených vykazují kulovité, dobře oproti ostatní plasmě ohraničené

Prispevky k fysiologii a mortologii rostlinné bunky. ‘9

periplasty (obr. 29). Řídčeji objevují se periplasty zrnitou plasmou
ne docela přesně ohraničené, na nichž sem tam mohou se vyvinouti
hrbolky. Velmi nápadné jsou případy, kdy dosti velké hrbolky nepra-
videlně na celé periferii jádra jsou vyvinuty (obr. 31) a kdy objevují
se vlákénka na periferii hrbolkatého periplastu probíhající (obr. 31).
Vlákénka ta buď nepravidelně probíhají, nebo radialné kolem vrcholu
hrbolků. V těchto stadiích dosud zachována je membrana jaderná,
přes to, že pentlice chromatinové dobře jsou vyvinuty. Ve stadiích
vyznačených klubkem chromatinovým, ale postrádajícím jaderné mem-
brany, můžeme se setkati s multipolarními nepravidelně, jednostranně
vyvinutými figurami (obr. 32). Dosud bylo možno pozorovati přece
progressi ve vývoji kinetických figur, neboť abnormní hrbolkaté peri-
plasty a multipolarní figury vyvinuly se vlivem chloroformování, v nor-
malních kořenech nikdy se snimi nesetkäväme. Plasma na těchto
praeparatech jevila normalní vzevzření, chovala však mnoho zvětšených
vakuol, které zvláště ve starších buňkách způsobují nepravidelné po-
stavení, sešinutí a zatlačení figur.

Odtud pozorujeme na kinetických figurách regressi. Na praepa-
ratech z kořenů po 15 minut chloroformu vystavených dosud možno
pozorovati kolem spiremů periplastovou kouli. V plasiné rostou pravi-
delně kulaté, nebrání-li ovšem stěny buněčné, vakuoly a sice i v buň-
kách jež dříve maličké, alveolovité vakuoly chovaly. V buňkách vzdá-
lenějších od vegetačního bodu setkáváme se s enormními vakuolami,
které začasté také jádro zatlačují a deformují (obr. 33). Často jsou
jádra, která v centru buňky se nalézala, zatlačena ke straně, k mem-
braně buněk. Význačno je, že na straně, odkud na buňky účinkoval
chloroform nahromaděna je silně barvitelná hrubozrnná plasma, (obr.
33, 34) a že v partii 2'/, mm od vegetačního vrcholu vzdálené, ve
které po 5 minutách působení chloroformu jevila jádra amoeboidní
tvary (obr. 27), v tutéž stranu posunuta jsou jádra, která zde následkem
toho položena jsou ku vnějším tangentialním stěnám buněčným. Zjev
ten upomíná na pohyby jader vyvolané poraněním, kdy také podle
NESTLEROVÝCH '*) pozorování přiloží se jádra ke stěnám obráceným k ráně.
Možno, že se v našem případu jedná o podráždění téhož charakteru,
jako při mechanickém poranění. Kinetické figury passivně vakuolami
jsou stlačeny, zohýbány, šikmo postaveny atd. Plasma vůbec je hrubě
zrnitá a jeví množství granulí.

12). Nestier, A., Ueber die durch Wundreiz bewirkten Bewegungserschei-
nungen des Zellkerns und des Protoplasmas, dle ref. v Bot. Cbt. Bd, 76, 1898.

10 IX. Bohumil Němec:

V klidných jádrech nápadno je v té době oproti jádrům nor-
malním diffusní rozložení chromatinu. Chromatin ve způsobě nepatr-
ných zrníček vyplňuje celé jádro (obr. 33, 37); vjädrech, ve kterých
byl chromatin nahromaděn jako zvláštní barvitelný obal na periferii
nucleolu, dělí se obal ten v několik skupin od nucleolu se oddělujících
(obr. 37), skupiny ty stávají se homogenními a zakulacují se, takže
mají vzhled normalních, RosexeM popsaných pseudonucleolů. Radialní
uspořádání sítiva jaderného zmizelo, což je zvláště pro buňky střední
řady pleromu nápadno, ježto zde je za normalních poměrů uspořádání
to vždy typicky vyvinuto.

Zároveň jádra, zvláště starších partií kořenů, rostou, jelikož pak
membrana vzrůstu obsahu nemůže stačiti, praskne na některém místě
a ven se vyhrne buď jen kapička šťávy jaderné, nebo reticulum
i schromatinovymi zrníčky (obr. 53) často zároveň nucleolus (obr. 54).
Zjevy tyto níže podrobněji popíšu.

Nejzajímavější změny jeví se na kinetických figurách. Achroma-
tická vlákénka stávají se zde totiž zrnitými — a sice u všech figur
bez rozdílu stadia. Obr. 34 znázorňuje taková zgranulovaná vlákénka
u metakinesy, 52 aeguatorialní desku. Achromatická vlákénka skládají se
nyní z jedné nebo několika řad nepatrných zrníček. Dosud jsou však
zrníčka ta v řadách sestavena. Nemožno zde nevzpomenouti granulací
achromatických vláken, s nimiž se také v normalních poměrech setká-
váme. Popsal jsem granulosní přeměnu a degeneraci pro některá vlá-
kénka spojovacího vřeténka (cytologická pozorování), a upozorňuji, že
tento pochod granulační docela je identický s granulací vyvolanou
vlivem chloroformování. Pro theorii 0 skladbě chromatických vlákének
je zjev granulace jich velmi důležitý. Stejně jako se z granulí v profasi
vlákénka sestavují, tak se také granula v metakinesi nebo vlivem
chloroformování rozpadají. Jedná se tedy o otázku, co udržuje granula
ta ve vlákénku jako takovém pohromadě. Otázkou tou zabýval jsem
se na jiném místě (Anat. Anz. 1898.)

Také chromosomy jeví změnu vyvolanou účinkem chloroformování.
Ježto však podobná změna vystupuje také při plasmolyse, je možno,
že zde působí nechloroform o sobě, nýbrž nepřímo tím, že podobně
jako plasmolysa odstraňuje turgescenci. Neboť již po 3 minutách
účinku par chloroformových dostavuje se zkracování kořenů následkem
chloroformováním způsobené diosmosy látek rozpuštěných ve šťávě
buněčné.

Po desíti minutách je kořen úplně zbaven turgescence. Zmi-
něná změna chromosomů týká se objevování se v nich řady malých

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 11

vakuolek stále rostoucích (obr. 36.) Jimi způsoben je také růžencovitý
vzhled chromosomů (obr. 34).

Že plasma v této době byla dosud živa, dokazuje nejlépe okol-
nost, že reagovala na vložení kořenů do plasmolytických roztoků.
Řekli jsme sice svrchu, že účinkem chloroformu buňky pozbývají
turgescence, ale to platí jen v tom ohledu, že ve vakuolách v nich
přítomných zmenší se do té míry diosmosou energie osmotická, že
nikterak nestačí zřejmě napnouti stěny buněčné. U hrachu vidíme
účinkem chloroformu přímo vystupovati ven z kořenu kapky vodných
roztoků chovající osmoticky působící látky, přes to však zůstanou pro
některé látky membrany vacuol i pokožková plasma cytoplasmy nepro-
pustnými, jak viděti z toho, že 3°/, roztokem dusičňanu draselnatého
značně se protopiast stáhl a v některých buňkách pravidelné kulaté
nebo ellipsoidní formy nabyl (obr. 51). Jinde stáhne se protoplasma
nepravidelně, vacuoly, které původně vlivem chloroformu značně se
zvětšily, ueobyčejně se stáhnou a zmenší (obr. 49). Obr. 51 znázor-
ňuje klidné dvě buňky z čepičky, obr. 49 řadu buněk z periblemu.
Plasma se zde velmi nepatrně a nepravidelně zakulatila. Vacuoiy jsou
velice zmenšeny vlivem plasmolysy. Obr. 50 znázorňuje buňku z derma-
togenu jevící amoebovité jádro.

Pozoruhodno je, že plasmolysa účinkuje také na jádro. Jeho
obsah, jak dobře z obr. 49. viditelno, se smrští a kontrahuje obyčejně
kolem nucleolu. Membrana jaderná se nesmrští vždycky, nýbrž oby-
čejně podržuje původní tvar. Je tedy vidět, Ze semipermeabilnost
v tomto případu nepřísluší membraně jaderné, nýbrž membraně vystu-
pující kol vakuolek ve chromatinu se tvořících. Daleko zřetelněji vy-
stupují tyto zjevy při delším působení chloroformu a odkládám tedy
jich vylíčení na později.

Po 20 minutách působení chloroformu: Chromatin v zrníčkách
je difusně rozložen 1 v jádrech nejmladší partie. Tato mají následkem
toho vzhled jaksi homogenní. Kolem spiremů, jež jsou celkem nezmě-
něny, dosud uchovány jsou periplastové koule. Stěny vacuol v perife-
rických buňkách zgranuloväny; následkem toho vacuoly nejsou přesně
ohraničeny (obr. 39). Přes to se zdá, že membrana vacuol nejdéle
vytrvává, ježto ku př. v buňkách čepiček, jež jsou daleko více vysta-
veny působení chloroformu než dermatogen nebo periblem membrana
vacuol není zgranulována, ačkoli již plasma definitivního vzhledu
desorganisace nabyla (obr. 41).

Ve zmíněné již zoně 2"/, mm od vegetačního bodu vzdálené jádra

o ká

raie

jv VŘ amer ho rm nd à dny

A = rer oa

rod

BEA

12 IX. Bohumil Němec:

i plasma nahromaděny jsou ve směru vnikajícího chloroformu. Značný
počet jader jeví silné zvětšení a vytékání části obsahu (obr. 40).

Achromatická vlákénka figur kinetických úplně zmizela. Také
řady granulí se rozpadly, takže chromosomy leží nyní uprostřed jemné
zrnité hmoty (obr. 39), která vznikla přeměnou vlákének. Také vře-
ténka spojovací zmizela, stavše se granulosními. Desky jaderní zalo-
žené mezi dceřinnými jádry jeví se jako dvě rovnoběžné řady hustě
seskupených granulí, mezi nimiž probíhají můstky, tolikéž zrnité
(obr. 38). Můstky ty odpovídají oněm, které SrassurGer '”) konstatoval
při tvoření se buněčné desky, a které zůstaly jako spojení mezi
rozdělenými uzlíčky (dermatosomy) na spojovacích vláknech vystupu-
jícími.

30 minut: Plasma stala se silně granulosni, tolikéž vakuoty
vnějších řad buněčných. V buňkách vnitřních (centralních) řad však
dosud přítomny jsou přesně ohraničené, enormně vzrostlé vakuoly,
které figury kinetické deformují, jádra klidná ke stěně buněčné zatla-
čují (obr. 47) a zřejmě deformují (obr. 48). Plasma takovýchto buněk
má vzhled téměř homogenní, gelatinosni. Hned po tom však dostavuje
se granulace membrany vakuolové, v plasmě objeví se granula a ne-
přesně ohraničené malé vakuolky. Kolem jader objevují se jasné
dvůrky, které svým nepřesným ohraničením distinktně od periplastů
se liší (obr. 58). V dalším postupu plasma se nahromadí kolem jádra
na místě jasného dvůrku (obr. 61) a nabývá zhoustnutím intensivni
barvitelnosti. Vzrůst jader a vytékání jich obsahu stále více buněk
zasahuje (obr. 57). V čepičkách jádra docela jsou vyteklá (obr.
42 — 46).

Chromosomy figur postrádajících nyní achromatických vláken
tloustnou následkem vzrůstu vakuolek v nich se objevivších. Zajímavo
je, že v jednoduchém chromosomu vždy jen jedna řada vakuol se
vyvine, kdežto v chromosomech v aeguatorialní desku sestavených,
které se skládají ze dvou slepených dceřinných pentlic, dvě řady
vakuolek vedle sebe jsou uloženy (obr. 59). V čepičce jsou chromo-
somy slity již v jednu massu vykazující množství vakuolek. V obr.
60. znázorněna taková massa vzniklá z aeguatorialní desky.

Po 45 minutách působení chloroformových par jeví se plasma
granulovanou. Kolem jader buďto je vyvinut hyalinni dvůrek (obr.
71) anebo již na jeho místa nastupuje plasma silně se barvící a hustě
zrnitá (obr. 72). Že se zde jedná o proudění plasmy směrem k jádru,

58) Strassburger, E., Die pflanzlichen Zellhäute. Prings. Jahrb. Bd. 31.

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 13

viděti z velikých a četných vakuol na periferii vzniklých. Chromosomy
chovající již četné vakuolky stávají se tekutými a slévají se v místech
dotyku, ať náležejí kterémukoli stadiu kinetickému. Některá taková
různá stadia znázorněna jsou v obr. 90. a a d bezpochyby jsou pře-
měněné spiremy, b a c aeguatorialní desky.

Po dvou hodinách působení chloroformu je plasma stejnoměrně
zrnitá a stejnoměrně vyplňuje obsah buněčný. Kolem všech jader
nejmladších partií nalézáme tělíska ponejvíce kulovitá, začasté s jádrem
souvisící (obr. 73), a také volná, která vznikla zmíněným již processem
vzrůstu a praskání jader. Obsah z jader vyniklý obklopil se svojí
vlastní membranou a může tedy býti srovnán zjev tento s fragmen-
tací jader. Vyjmuta jsou jádra, jež se nalézala ve stadiu spiremu. Ta
podržují svůj tvar, ale v chromatinové pentlici pozorujeme popsané
již malé vakuoly.

-Odtud již se nic v buňkách působením chloroformu nemění.
Plasmolysou nedostaneme viditelných změn i možno kořeny považovati
za odumřelé.

Vratme se však k rychlému vzrůstu jader způsobenému chloro-
formem. Tento vzrůst dá se pozorovati již po 15 minut trvajícím
působení chloroformu a 1ze ho pozorovati docela dobře za živa. Plasmo-
lysou lze jádro smrštiti nebo stähnouti na původní velikost, i zakládá
se bezpochyby vzrůst ten na objevení se osmoticky působivých látek
v jádru. Snad jsou to ve větším množství přítomné kolloidní látky,
které přece osmoticky působí, ač je jejich osmotická energie nepatrná
Že také v normalním jádru se nalézají osmoticky působivé látky a že
blána jaderná je tolikéž semipermeabilní, bude ukázáno v následujícím
odstavci. Upozorniti tu třeba také na fakt SCHWARZEM A ZACHARIASEM
konstatovaný, že se v jaderné šťávě nalézá ve vodě rozpustná bílko-
vina. Ale nejen membrana jaderná má vlastnosti semipermeabilní blány,
nýbrž i blány nových vakuol v jádru vznikajících. Vývoj těchto vakuol,
jejž i na živém materialu sledovati možno, počíná v buňkách chloro-
formu nejvíce vystavených (calyptralních) již po 15 minutách (cfr.
obr. 56). Vakuoly objevují se v nitru jádra, bezpochyby podobně jako
v pentlicích, tedy v chromatinu. V calyptře dosáhnou ohromného vý-
voje a způsobí několikeronásobné zvětšení jader (obr. 62 — 67). Ne-
může-li membrana vakuol těch, nebo membrana jader vzrůstu vakuol
stačiti, praskne (již po 15 minutách) a možno spatřiti na povrchu hya-
linní kapičky jaderné šťávy (obr. 57, c, d; <). Ty berou na se vždy
formu kulatou, což svědčí pro jich tekutý stav. Později také část
retikula a zrníček chromatinových se ven vytlačuje (obr. 57 d, e, f),

=

EES A RT RSEERERE)

PTE

RE i

1

Bee

>

14 IX. Bohumil Němec:

s těmi také nucleoly (obr. 54) mohou vyjíti z jádra. Partie ven vy-
tlačená buď může se obklopiti svojí membranou (obr. 40, 73), nebo
rozpadá se v zrníčka (obr. 57 <). Toto rozpadávání přivodí pak úplnou
granulosní degeneraci partií ven vytlačených (obr. 45). Granula ta
jsou malá, přesně kulovitá a rozejdou se difusně v buňkách úzkých
po cytoplasmě strany, v níž jádro vyteklo (obr. 42) nebo v širších
buňkách po celém obsahu buněčném (obr. 46.. Jádro prasklé a vy-
teklé buď zacelí otvor a nabude normalního tvaru (obr. 44), nebo
zbude z něho prázdná, nepravidelně zohýbaná membrana (45, 46).

Že vskutku rychlý vzrůst způsobil vyplynutí obsahu jaderného,
lze viděti srovnáváním jader z kořenů normalních a chloroformova-
ných. V obr. 57 a, znázorněno jádro z kořenu chloroformovaného,
57 b, jádro normalního kořenu. Toto je značuě menší. Ostatně lze
tlakem na jádra, kterým se analogicky membrana jaderná napíná
jako vzrůstem obsahu jaderného, docíliti úplně analogických zjevů
jako působením chloroformu.

Ve případech, kdy se. uvnitř jádra vytvoří veliké vakuoly, způ-
sobí stálý jejich vzrůst takové napjetí, že se celé jádro rozpadá ve
množství partikulí (obr. 68, 70), které obyčejně různě jsou veliké, ale
vždy zakulacené. Zřídka rozpadá se jádro ve stejně veliká granula
(obr. 69). Partikule povstalé rozpadnutím se jádra rozšíří se obyčejně
diffusn& po celém obsahu buněčném (obr. 40, 68, 69, 70). Ve větších
kuličkách, které jeví silnou barvitelnost a dle mikrochemických reakcí
z plastinu a nucleinu se skládají, objevují se opět vakuoly (obr. 70),
které mohou způsobovati další vzrůst a následující rozpadnutí.

Kıemm došel k názoru, Ze při působení jedů na buňku a desor-
ganisaci dostatečně silnými dosemi docílené, v plasmě a jádru pod-
statně stejné zjevy se dostavují. Částečně potvrzují moje nálezy jeho
náhled. Neboť jako v plasmě se objevuje množství vakuol působením
chloroformu, tak i v jádru se s nimi setkáváme, v obou případech
rostou, ale kdežto v plasmě membrana vakuol granulosně degeneruje
a pozoývá vlastností poloprůchodných blan, jádro přímo násilně je
roztrhäväno a vzniknou-li v partikulích takto vzniklých nové vakuoly,
může se process znova opakovati. Řekli jsme již, že velmi záhy půso-
bením chloroformu effekt turgoru klesá, tedy také turgor. To způ-
sobeno je tím, že blána vakuol i pokožková vrstva cytoplasmy stá-
vají se pro některé látky průchodnými. De Vnres'“) a Prerrer to ukázali

1%) De Vries, H.. Plasmolytische Studien über die Wand der Vacuolen,
Pringsh. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 16, 1885.

=

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 15

působením jedů a anaesthetik. Ale oKolnost, že vakuoly přece zbý-
vají, ba rostou a reagují na změnu osmotické energie media v němž
se nalézají, dokazuje, že permeabilita neplatí pro veškeré látky ve
šťávě buněčné se nalézající. Energie (osmetická) zbylých látek stačí
sice pro udržení těchto vakuol, nestačí však ku viditelnému effektu
týkajícímu se napjetí blan buněčných. Vzrůst vakuol pak třeba vy-
světliti změnou odporu, jejž klade vzrůstu vakuol za normalních
poměrů jednak plasma, jednak membrana vakuol. Plasma dvojím
možným způsobem: 1. energií bubřivosti, 2. osmotickou energií v ní
obsažených látek. Neznáme však ani pro normalní poměry, který
faktor z těchto dvou je rozhodující, nemožno tedy ani zde vyložiti,
který z nich se do té míry změnil, že umožňuje vzrůst vakuol, jaký
je ku př. v obrazech 47 a 48 znázorněn.

Vakuoly ty, poněvadž jim plasma neklade překážek, přes to že
jejich energie osmotická je nepatrná (značně menší, než 3°/, dus.
dras; neboť se roztokem tímto velice kontrahují), rostou a zatlačují
celý obsah buněčný ke stěnám, podobně jako musí se zvětšovati každá
semipermeabilní blána uzavřená a obsahující osmoticky působící látky,
ve vodě, neklade-li se jí překážek. Pro ten případ, že by zůstala 1 po
chloroformování bubřivost plasmy stejná, musíme míti za to, že v nor-
malních poměrech hlavním faktorem, jímž plasma klade odpor enorm-
nímu vzrůstu vakuol, je osmotická energie látek v plasmě obsažených.
Neboť jenom zmenšením této energie možno spůsobiti zmenšení od-
poru rozšiřující se vakuole kladeného. Zmenšení této energie snadno
může býti přivoděno tím, že se pro látky ji působící stala pokožní
vrstvička plasmatická, za obyčejných poměrů tolikéž jako semiper-
meabilní blána působící, permeabilní. Vskutku také nemusí ani za
normalních poměrů býti permeabilita obou blan stejná (Prerrer:
Plasmahaut und Vacuolen, 1890) a specielně pro působení jedů je
pochopitelno, že pokožní vnější plasma dříve bude alterována (dříve
se stane permeabilní), než blána vakuol. Tímto časovým rozdílem dána
je možnost vzrůstu vakuol v cytoplasmě se nalézajících.

Také však není pravdě nepodobno, že bubřivost plasmy se
působením chloroformu zmenšuje, čímž tolikéž odpor vakuolám kladený
klesá. Definitivní rozhodnutí bude možným, až se poměry ty vysvětlí
pro normalní buňky a sice methodou jak ji asi Prerrer naznačil
(Pflanzenphysiologie, p. 118).

Také enormní vzrůst jádra třeba přičítati okolnosti, že osmo-
tický tlak látek v něm obsažených je větší než odpor jim se strany
blány jaderné a plasmy kladený. Je-li blána jaderní anebo membrana

16 : IX. Bohumil Němec:

vakuol v jádru se vytvořivších' dosti duktilní, dána je možnost jádru
nebo vakuolám v něm obsaženým růsti až mez elasticity membran zmí-
něných je dosažena. Nastává jich roztržení a vytékání obsahu, jak je
znázorněno ku př. obr. 57. Že se příliš osmotická energie jádra nor-
malního neliší od energie jádra chloroformovaného, vysvítá z té okol-
nosti, že roztokem téže osmotické působivosti obojí jádra lze ve stejné
míře stáhnouti (cfr. obr. 59.). Příčina enormního vzrůstu jader stejně
jako při vzrůstu vacuol cytoplasmatických spočívá tedy především ve
zmenšení odporu, jenž se osmotickému tlaku klade se strany proto-
plasmy nebo membrany jaderné. Okolnost, že jádra nalézající se
v profasi z počátku nepatrně — oproti jádrům klidným — se sta-
hují plasmolysou (obr. 109.) později pak vůbec nereagují na změnu
osmotické působivosti media, dokazuje, buďto že nechovají ve stadiu
tomto žádných osmoticky působivých látek, nebo že blána jich pozbyla
semipermeability, nabyla charakteru blány porosní, tak jako blány
vakuol cytoplasmatických nebo plasmatická vrstva pokožní.

Při vytékání, vlastně vytlačování jaderného obsahu, způsobeného
elasticitou membrany jaderné, pozorovati lze zajímavý zjev v retikulu
jaderném. Toto radialně od otvoru, kudy čásť jeho byla vytlačena,
táhne se k membraně jaderné. Zároveň oka sítí, po případě dutinky,
jež dojem sítivosti vyvolávají, jsou v tomto směru protaženy. Vlákna
nebo lamelly sítiva lze sledovati až k jaderné membraně a dobře tu
možno pozorovati, že se na membraně upínají. Při vytlačení části
obsahu napínají se lamelly a sítě v jádru zbylé, ježto jsou tlačeny ven

- ale zároveň upjaty k jaderné membraně. Z toho následuje, že sitivo

jaderné s membranou dosti pevně souvisí, že tedy neleží volně v du-
tině membranou jadernou obklopené.

Z toho, co právě bylo o účincích chloroformovych par na meriste-
matická pletiva pověděno, je pro nás důležito konstatovati toto:
1. Současně se ztrátou turgescence pozorovati lze kterak bipolarní
periplasty, které dosud nejsou obepjaty vlákénky achromatickými, při-
jímají tvar kulovitý. 2. Další vývoj kinetické figury se obyčejně za-
stavuje, zřídka pokračuje a v tom případu vytvoří se figury polycen-
trické. 3. Zastavení kinetických processů souvisí s rozpadáním se
achromatických vlákének v řady zrníček, které pak se rozejdou v ne-
pravidelně uloženou hmotu. To se děje v době, kdy plasma ještě je
živa, jak lze poznati z té okolnosti, že reaguje na změny v osmo-
tické působivosti roztoku buňku obklopujícího.

Zastavují se tedy kinetické processy dříve, než odumírá plasma.
To souhlasí s posledními údaji Samassovými (L e.), které zní proti

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 17

DrmooRovým interpretacim pokusů, dle nichž se i v odumírající nebo
inaktivní plasmě pochod kinetický, ovšem po případě s některými
modifikacemi dokončí. Ocenění ostatních resultatů podáno bude v od-
stavci pojednávajícím o fysikalních vlastnostech protoplasmy.

Zbývá mi ještě uvésti výsledky pokusů, ve kterých jsem dal
působiti parám chloroformovým na kořeny bobu (Vicia faba). Změny,
které tím způsobem byly vyvolány, úplně odpovídají změnám na koře-
nech Allia pozorovaným. Také zde spolu se ztrátou turgescence obje-
vují se v kořenech kulovité periplasty (obr. 74), které jsou zde velmi
nápadny, ježto obklopeny jsou hustou, zrnitou plasmou. Periplasty
s vyvinutými již vlákny achromatickymi nepozbývají bipolarity (obr.
77). Delším působením chloroformu stává se ohraničení periplastu
oproti cytoplasmě nepřesným.

V obr. 80—S89 znázorněny některé charakteristické nálezy na
kořenu 15 minut působení chloroformu vystaveném učiněné. Plasma
je již stejnoměrně. zgranulovanä, barvitelná granula nahromaděna
často proti směru vnikajícího chloroformu (obr. 83, 84). Achromatická
vlákna jsou rozpadlá v zrníčka, ve chromosomech řada malých vakuol.
Plasmolysou lze tyto vakuolky přivésti ku stažení, takže pak mají
vzhled tmavších bodů v homogenním chromosomu (obr. 81). V té
době také začínají chromosomy v místech dotyku splývati (obr. 84,
95), klidná jádra vzrůstají a praskají, takže jich obsah podobně, jako
u Allia vytéká ven. V calyptře začasté objevují se jádra jevící
enormně vzrostlé vakuoly. Plasmolysou (provedenou 3°/, dus. dras.)
lze jádra ta smrštiti (obr. 89, tak, že přijmou tutéž velikost, jako
isosmotickým roztokem plasmolysovaná jádra normalních buněk. Ježto
lze celá jádra plasmolysou ku stažení přivésti (obr. 88.), musíme míti
za to, že membrana jaderná tu působí jako semipermeabilní blána.

Pozoruhodných výsledků lze docíliti v pokusu, kde kořen ně-
kolik minut působení chloroformu vystavený přeložíme do čistého
vzduchu a po delší době konservujeme.

Pětiminutové působení stačí ku vyvolání kulovitých periplastů,
způsobenému, jak níže bude vyloženo, odstraněním turgescence. Dáme-li
po těchto pěti minutách kořen do čistého vzduchu, dostavuje se po-
zvolna turgescence zpět. Po 15 minutách kořen jeví se turgescentnim,
ač dosud nenabyl úplně původní délky. A tu lze nalézti opět bipolarní
periplasty, však jejich delší osa je průměrně kratší než-li u kořenů
normalních. S turgescencí se tedy bipolarita opět vrátila. (Kořeny po
nějaké době rostly dále).

Působení chloroformu sedm minut trvající poškozuje kořeny

LE. mathematicko-přírodevědecká. 1899. 2

LE

18 IX. Bohnmil Němec:

smrtelně. Neboť po té do vzduchu dány nenabývají již turgescence,
periplasty zůstávají kulovitými (obr. 74) a buď se pozvolna vyvinují
dále, nebo mizí tím, že z periferie do nich vnikají proudečky proto-
plasmy (obr. 79). Vyvinujf-li se periplasty dále, tvoří se na nich
hrbolky a od těch vyrůstají po periferii periplastu vlákénka. Tím do-
stáváme polycentrické figury, nebo aspoň jich základy, jak jsou zná-
zorněny v obr. 76 a 78. Zřídka se takové figury vyvinou také v koře-
nech, jež do vzduchu po chloroformování vůbec nepřišly (obr. 89).

Pokusy konané s kořeny bobu potvrzují tedy úplně nálezy na
Allia učiněné. Také zde setkáváme se s kulovitými periplasty sou-
časně se ztrátou turgescence se objevujícími a po té s polycentricky
založenými figurami.

Působení plasmolysy na meristematické buňky.

De Vies ©) ukázal, že buňky plasmolysované zůstávají na živu
po dlouhou dobu, i několik dní, že reagují na změny v koncentraci
plasmolysující tekutiny a že se dají uvésti ve stav turgescentní, jenom
když není přechod příliš náhlý. Prerrer ) však udává, že meriste-
matické buňky po nějaké době v silnějším roztoku plasmolytickém
odumírají, což se jeví tím, že plasmolytické stažení buňky mizí, ježto
se dosud semipermeabilní blanky (pokožková a vakuol) stávají permea-
bilními, propustnými pro roztoky krystalloidů buď ve vakuolách nebo
v plasmolytickém roztoku přítomné. Je známo, že i v plasmolytickém
roztoku proudění protoplasmy trvá, ovšem pokud jsou roztoky ty ne-
utralními, že se struktura plasmy nemění, i nebylo následkem těchto
fakt změnám plasmolysou vyvolaným věnováno mnoho pozornosti. Dalo
se však a priori očekávati, že plasmolysou vyvolány budou změny
v buňce, neboť nastávají plasmolysou úplně jiné poměry rovnováhy
v plasmě, množství vody v buňce obsažené a koncentrace stav buněč-
ných se změní, plasmatické můstky buňky sousední spojující se pře-
trhají, vzájemný tlak buněk na sebe se změní atd. Prerrer (1. c.) má
za to, že poškození, jež plasma utrpí plasmolysou, je mechanického
rázu, dá se však mysliti, že se dostavují také vlivy látek plasmolysu-

15) Dr Verres, H., Plasmolytische Studien über die Wand der Vacuolen.
Pringsh. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 16, 1885.

16) Pfeffer, W., Druck- und Arbeitsleistung durch wachsende Pflanzen,
Abh. d. kön. sáchs. Ges. d. Wiss. (math. nat. Cl.) Bd. XX. 1898.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 19

jících, přes to, že plasma má vlastnost samostatné volby kvalitativní
i kvantitativní ve přijímání a vydávání látek.

Především uvedu pokusy, v nichž kořeny bobu (Vicia faba)
plasmolysovány byly roztoky cukru třtinového. 12°/, roztok plasmo-
lysuje kořeny docela. V kořenu po 10 minut v roztoku takovém polo-
ženém jevily se krásně kulovité periplasty (obr. 91). V málo případech
pozorováno bylo v kořenu ponechaném 20 minut v tomže roztoku
vytvoření polycentrické figury (obr. 92) a Sice prostřednictvím hrbol-
katého periplastu. V tome kořenu pozorován 1 případ s jednostran-
ným kuželovitým vřeténkem. Tyto nebo obdobné zjevy dostavily se
v kořenu plasmolysovaném 15°/, roztokem třtinového cukru již po 10
minutách (obr. 124, 125). Zde také již pozorována u stadií metaki-
netických nebo u aeguatorialních desek přeměna achromatických vlá-
kének ve hmotu zrnitou. Tato přeměna děje se postupem velmi
rozmanitým. Buď z jedné strany počíná, takže máme pak v určitém
stadiu jen jednostranné komplexy spojovacích vlákének, jako jsou ku
př. v obr. 102 a 104 znázorněny. Obrazy kresleny dle praeparatů
z kořenů, jež ponechány byly 10 minut ve 15"/, roztcku cukru, potom
dány na 3 minuty do destillované vody a konservovány. Jiný případ
regresse vřeténka je ten, kdy toto ze všech stran stejnoměrně se
mění v zrníčka, takže máme v určitém stadiu (ob. 126, 10 minut
v 15°/, cukru) soudečkovité, všestranně volné vřeténko. Nebo propadá
zona aeguatorialní nejdříve granulaci (obr. 95).

Plasma buněk, v nichž se kinesa odehrává se plasmolysou sice
stáhne, ale v nejmladších partiích embryonalních vůbec se na rozích
nezakulatí (obr. 93). Jen v tom případu, kdy se v rozích nalézají
vakuoly, zakulatí se plasma také zde (obr. 91), ale ponejvíce nepravi-
delně. Zvláště dobře lze účinek vakuol pozorovati v tom případu, kdy
v jedné polovině buňky vakuol není, nebo docela nepatrné, ve druhé
však jsou. Tu na té straně, kde se vakuoly nalézají, buňka se zakulatí,
na druhé nikoliv (obr. 92).

Plasmolysou tedy vzaly na se periplasty tvar kulovitý. Netrvá-li
plasmolysování dlouho a my uložíme plasmolysovaný kořen do destil-
lované vody, takže se stane opět turgescentním, vrací se bipolarita
periplastu zpět (obr. 100). Kořen, z něhož obrázek kreslen, nalézal se
po 5 minut ve 13°/, roztoku cukerném, byl pak vložen na 3 minuty
do vody a ihned konservován. S turgescencí se tedy bipolarita peri-
plastu opět navrací. Začasté vyvoláme plasmolysou zkrácení figury
kinetické a zřejmé objevení se periplastu také v aeguatorialní zoně
jádra (obr. 105).

2*

EE AE

20 IX. Bohumil Němec:

Již po plasmolyse (12, 15%) 10 minut trvající zastavují se
pochody kinetické a vřeténko se stává zrnitým. Jen stadia v profasi
se nalézající mohou se někdy vyvinovati dále a vytvoriti abnormí,
polycentrickou figuru. Sesilenfm roztoku se zastavení kinese ještě
uspíší. Returgescencí však pochody kinesi zastavující se nepřeruší,
naopak ony postupují v zasažených figurách dále; přetrvávají tedy
příčinu zastavení ono způsobivší. Sem odnášející se pokusy, na jichž
základě kresleny obr. 94—97. Kořen bobu byl plasmolysován po 10
minut ve 12°/, roztoku cukerném, po té na 10 minut dán do destil-
lované vody. Ohledání kořenů po 10 minut plasmolysovaných a hned
konservovaných ukázalo sice, že vřeténka počínají se měniti v granu-
lovanou hmotu, ale větší část vlákének dosud byla zachována. Také
pokus, kdy returgescence trvala jen 3 minuty ukázal, že vřeténka
nebyla úplně degenerována (obr. 102, 104). Ve zmíněném však pokusu,
kdy returgescence trvala 10 minut, buď vřeténka úplně byla přemě-
něna na jemně zrnitou hmotu (obr. 94, 97) nebo zřídka přítomna byla
v nepatrném zbytku (obr. 95).

Zároveň také již chromosomy splývaly (obr. 99) a objevovaly
se v nich vakuoly. Nepatrné vakuolky objevují se působením plasmo-
lysy v úplně obdobném způsobu jako při chloroformování. Stojí v jedné
řadě v pentlici chromatinové (obr. 98), průběhem plasmolysy však
se daleko více zvětšují, než při chloroformování.

Že zastavení pohybu chromosomů nedálo se současně, lze souditi
z té okolnosti, že často nalézáme některé již na polu, jiné blíže aegua-
toru. Když pak se chromosomy slévají na místech dotyků, povstávají
nepravidelná jádra po celé délce původní figury se táhnoucí, často
na koncích kulovitá, uprostřed zúžená (obr. 96, 103). Vůbec je ne
obyčejné množství různých abnormalních tvarů jader, jež se tvoří
vlivem plasmolysy a bylo by zbytečno je všecky zobrazovati. Také
formy multipolarních figur, jež se někdy vytvořují, jsou rozmanité.
Vzácné jsou vskutku radialně multipolarní figury, jak jednu takovou
obr. 92 představuje, hojnější monaxialně multipolarni vřeténka obr.
98 a 99 znázorněné. V některých případech vytvoří se kol periplastu
jinak normalně bipolarního silná membrana (obr. 101) a takové peri-
plasty dlouho (až i !/, hodiny) nezměněny v kořenu plasmolysovaném
vytrvávají.

Ještě energičtěji než-li roztoky cukrové působí na processy kine-
tické roztoky dusičňanu draselnatého. Pěti a šesti procentní roztok
působí tak rychlou degeneraci achromatických vláken, že po 10 minu-
tách nenalézáme ani stopy po původním vřeténku. Kdežto při plasmo-

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky, 21

lyse cukrem způsobené vlákénka pravidelně od některého místa počí-
naje mizí, granulují se zde nepravidelně, některé uvnitř vřeténka,
jiné současně na periferii (obr. 114 b). Vytvoří-li se působením dusič-
ňanu draselnatého achromatické figury, jeví se začasté nesouměrně
radialními (obr. 100, 108) anebo se objevují způsoby, které přímo lze
nazvati pathologickými. Neboť třeba zde výslovně podotknouti, že
vývoj multipolarních figur je modifikovaný vývoj figur bipolarních.
Nechtěje zde zabíhati do podrobností více morfologického a ontogene-
tického rázu, podotýkám, že důležitý znak vegetačních figur je vystu-
pování vlákének na periferii periplastu. Kdežto tato vlákénka nor-
malně probíhají ve směru aeguatorialním, vytvořují se vlivem plasmo-
lysy nebo chloroformování buď kol hrbolků, nebo při kulovitém tvaru
figury nepravidelně na periferii (obr. 24.) Vyskytne-li se tedy tvoření
se vláken radialné beze vztahu k periferii periplastu (obr. 106),
musíme považovati způsob takový za pathologický. Ostatně jsou
patbologické, vlivem jedů vyvolané figury polycentrické v zoologii
již známy !?). Také plasmolysou dusičňanem draselnatým způsobenou
lze dokázati rozdíl mezi fysikalními vlastnostmi cytoplasmy buňek
klidných a dělících se. Tyto se na rozích vůbec nezakulacují (obr.
114, b) nebo jenom nepatrně (obr. 119 a). Při větším zakulacování se
možno pozorovati souvislost zjevu toho s přítomností vakuol (obr.
119, d). Ostatně je pravděpodobno, že delším působením plasmolysy
cytoplasma mění svůj Stav, neboť ku př. v praeparatech z kořenů
!/, hodiny plasmolyse vystavených daleko více je rohů zakulacenych
v buňkách se dělících (obr. 107), než v buňkách z praeparatů jen
5 minut plasmolysovaných. Že již tato doba stačí k úplnému proniknutí
užívaných kořenů plasmolysující tekutinou, vysvítá z toho, že buňky
klidné vedle nezakulacených dělících se vykazují normalní plasmolysu
(obr. 119) a sice i v nejvnitřnějších vrstvách pleromových.

Jinak se tu setkáváme se zjevy již známými. Tak především
s periplasty jádro v podobě koule obklopujícími (obr. 119). Flasmo-
lysou ne dlouho trvající a následující pak returgescenci lze dáti peri-
plastům opět bipolarní tvar. Velmi nápadny jsou však při plasmolyse
změny tvaru i struktury klidných jader. Ony dostavují se také při
plasmolyse cukerným roztokem vyvolané, ale go je vylíčiti zde spo-
lečně pro obojí způsob plasmolysy.

Především lze konstatovati, že se plasmolysou jádra smršťují.
Ne však pravidelně tak, aby podržely svůj původní tvar, nýbrž po-

17) Podrobnější zprávy viz: NěmEc, B., Abnorme Kerntheilungen in der
Wurzelspitze von Allium cepa. Sitzb. d. böhm. Ges. d. Wiss. 1898,

29 IX. Bohumil Němec:
dobně jako při plasmolyse dospělých buněk (Tradescantia, Elodea etc.)
tak, že některá místa jich povrchu zůstávají lpeti na cytoplasmě jádro
obklopující, takže při vydatné plasmolyse jádro jako by jemnými vlá-
kénky s okolní cytoplasmou souviselo, membrana pak je do vnitř
jádra prohnuta (obr. 113, 121, 122). Že se tu vzkutku jedná o vliv
plasmolysy, viděti z toho, že returgescencí cytoplasmy docílí se zá-
roveň returgescence jádra. Stahuji se pak při plasmolyse jen jádra
klidná a ta, která se nalézají v prvním stadiu profase (obr. 109),
kdy chromatinová pentlice v podobě dlouhého tenkého vlákna jádrem
probíhá. Plasmolytická stažitelnost jádra dokazuje, že membrana jaderná
je semipermeabilní a že obsah jádra chová osmoticky působivé látky.
Toho ostatně použili jsme také k výkladu enormního vzrůstu jader,
s jakým se setkáváme při chloroformování buněk vegetačního vrcholu.
Vedle toho vznikají při plasmolyse jádra hrbolky také tenkráte, když
překážejí pravidelné kontrakci jádra chromatinové kličky (obr. 109).

Podobně jako při působení chloroformu vytvořují se také vlivem
plasmolysy v jádru vakuolky, které vzhled jádra klidného rychle
změní. Můžeme je pozorovati již po pěti minutovém působení dusič-
ňanu draselnatého (obr. 121, 122). Vzájemným tlakem, jímž na se
vakuolky jaderné působí, stávají se jich membrany rovinnÿmi. Dosá-
hnuv$e však v klidném jádru určité velikosti dále se nemění. Po-
zvolný vzrůst lze však pozorovati u vakuol, jež obdobně jako v klidném
jádru, v chromatinových pentlicích se tvoří (obr. 98). Původně malé
vzrůstají až tvoří chromatin kolem nich tenkou membranu (obr. 115).
Ježto pak chromosomy delším působením plasmolysy splývají dohro-
mady, nepravidelná jádra vytvoří se tím způsobem z chromatických
figur, jež mají vzhled plasmolysovaným jádrům normalním úplně po-
dobný (obr. 111, 118). Ovšem bývá tvar jich podle stadia, v němž
byly plasmolysou zastiženy, nepravidelný. Tak povstalo jádro v obr.
117 znázorněné ze spiremu, 116 z aeguatorialní desky, 111 a 115
ze stadia metakinetického. ©

Charakteristické je pro nucleolus, že se působením plasmolysy
stává zrnitým z alveolek složeným. Zároveň je vytlačován po. delší
době plasmolysy ('/, hod.) z jádra ven do prostory mezi jádrem a
plasmou vzniklé a můžeme všecka stadia tohoto prostupování nucleolu
nalézti. První stadium, kdy nucleolus přitlačen je k membraně jaderné
znázorněn v obr. 107, další, kdy vskutku prostupuje mebranou vobr.
112 a konečně, kdy značně naduřen leží vedle jádra v obr. 110.
Nucleolus vedle jádra ležící nemá tvar kulovitý, nýbrž nepravidelný,
často srpovitý, takže dělá docela dojem srpkovitých nucleolů popiso-

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 23
vaných ©) pro jádra buněk sporogenních. V našem případu je srpkovitý
nucleolus ovšem artefaktem vyvolaným plasmolysou a dokazuje, že
v jádru vystupují změny povahu nucleolu v té míře měnící, že tento
jako cizí těleso z jádra je vypuzován ven. V živočišné fysiologii a pa-
thologii vystupování nucleolů z jader je dostatečně známo a připisuje
se nucleolům takovým význam exeretü. Tyto processy v jádru se ode-
hrávající ve srovnání s faktem, že se v cytoplasmě nové nukleoly
normalního vzhledu tvoří poukazují k tomu, že nejsou pochody plasmo-
lysou v jádru a cytoplasmě vyvolané identické. V jádru se nucleoly
modifikují a vypuzují ven, v cytoplasmě však vznikají nucleoly nor-
malního vzhledu a persistují.

Tvoření se nucleolů vlivem plasmolysy v cytoplasmě patří k nej-
zajímavějším zjevům pokusem vyvolaným. Po půlhodinném působení
plasmolysy na meristematické buňky nenalézáme ani stopy po vlák-
nitých achromatických differenciacích. Na místě jich, kde před čtvrt
hodinou bylo lze pozorovati jemné zrnitou hmotu (efr. obr. 94, 97),
nalézáme nukleoly (obr. 107 a) a sice čisté kulaté homogenní, erythro-
filnf v pepsinu nepatrné se rozpouštějící, 50°/, kyselinou solnou a kon-
centrovaným roztokem žíravého drasla (po 5 minut působení) se ne-
rozpouštějící, charakteru tedy plastinového. Že vskutku vznikly z achro-
matických vláken, plyne z těchto okolností: 1. nalézají se na místech
původních vláken; a sice při zastavení posledních metakinetických
stadií mezi oběma abnormě rekonstruovanýma jádry (obr. 107 a, 111,
118), při zastavení stadia desky aeguatorialní na obou stranách desky
(116), při zastavení spiremu na různých stranách jádra. V prvním
případu vznikly tedy nucleoly ze spojovacích vláken (obr. 107 a), ve
druhém z kuželovitých polovin vřeténka (116), při třetím z periplastu,
na němž snad již tvořila se polycentrická figura (obr. 117).

Počet takto vzniklých mimojaderných nukleolů není stálý. Při
stadiích metakinetických vytvořují se dva, tři, pět 1 šest, méně při
stadiích desky aequatorialni a periplastu (3—4). Osud plasmolysou
vyvolaných mimojadernÿch nukleolů jsem nesledoval. O významu
tohoto zjevu promluveno bude ve zvláštním odstavci.

Bylo již pověděno, že působí roztoky dusičňanu draselnatého
daleko intensivněji, než roztoky cukrové. Příčina toho může býti dvojí.
Buď rychlost diffuse obou membranou buněčnou a rychlost s jakou
působí stažení protoplastu je různé a odtud i podráždění stažením

18) Zimmermann, A., Morphologie und Physiologie des Pflanzlichen Zellkernes
Jena, 1868,

24 IX. Bohumil Němec:

způsobené intensivnější, pochody kinesu zastavující rychlejší, anebo
působí oba roztoky hmotně různě na pokožkovou plasmu, se kterou
přece musí do styku přijíti, nebo konečně v nepatrné míře pronikají
do protoplastu a zde různou intensitou plasmu dráždí. Vskutku je
rychlost, s jakou diffundujf roztoky cukru třtinového jen asi třetinu
tak velká, jak diffuse isosmotického roztoku dusičňanu draselnatého,
ovšem jen pro tak slabé roztoky, jakých při plasmolytických pokusech
užíváme '?). Je tedy velmi snadno možno, že částečně se rozdíl mezi
působením obou roztoků na kinesu tímto rozdílem v pronikání mem-
bran a tím způsobenou nestejnou dobou trvání smrštění plasmy dä
vysvětliti. Není však nemožno, že pro dusičňan draselnatý, který již
v koncentracích ku př. 5°, po delším působení zřejmě jako jed pů-
sobí, již pro dobu tak krátkou, jako jsou ty, po které působil v našich
pokusech, jako jed působí, a urychluje zastavení kinesy. Pro cukr
ovšem nemůžeme přijímati hmotné působení škodlivé.

Z té příčiny podávají pokusy, v nichž plasmolysa provedena
roztokem cukru, čistší resultaty o účinku plasmolysy jako takové. Pozo-
rování in vivo (na chlupech Solanum) kde možno přesně stanoviti
dobu, kdy začíná plasmolysa a tedy rozdíly v rychlosti diffuse dají se
vymýtiti, bylo potřebí u dusičňanu dras. doby o 25°/, menší k vyvo-
lání těchže účinků než při užití isosmotického roztoku cukrového.
To svědčí pro názor, že u dus. dras. přicházejí k platnosti i vlivy
hmotné.

Výsledek plasmolytických pokusů je ten, že karyokinetické po-
chody účinkem změny osmotických poměrů v buňce vyvolané změnou
v mediu, jež buňku obklopuje, rychle se modifikují a pak zastavují.

- Přes to, že plasma je živá, Ze je schopna po vrácení původních poměrů
I J 4

dále normalně žíti, zastavuje se kinesa již po účinku plasmolysy
sotva čtvrt hodiny trvajícím. Netřeba zde ještě jednou opakovati,
že pokusy ty s nezvratnou jistotou svědčí proti DemoorovYu, již při
diskussi účinků chloroformu zmíněným názorům. Ba ony mluví pro
správnost myšlénky Samassou vyslovené, že totiž jádro a jeho životní
processy jsou choulostivější než cytoplasma. Ovšem třeba se držeti
pouze na jisto postavených fakt a nesevšeobecňovati. Neboť pokusy
se živočišnými objekty poukazují k možnosti opačných poměrů.
Plasmolysou lze především vyvolati periplasty kulovitého tvaru
(obr. 91), returgescencí v čas zavedenou lze koule ty přivésti zpět

AD rg ER

19) H. de Vries, Plasmolytische Studien etc. p. 568.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 25

formu, souvisí také zde tvar periplastu s turgescencí. V těch přípa-
dech, kdy periplast zastižen v okamžicích, kde se chystá vytvoření
achromatických vláken, možno plasmolysou docíliti docela nepravi-
delné uložení vláken těch (124), možno vyvolati hrbolkaté periplasty
vedoucí k polycentrickým figurám (obr. 92, 108, 120) nebo jedno-
stranným vřeténkům (93, 125).

Dalším působením plasmolysy vyvolána je degenerace vláken
achromatických a Sice podobně jako při působení chloroformu granulaci
počínající. Vlákna rozpadnou se v zrnitou hmotu (obr. 94), ve které
objeví se dalším působením plasmolysy nucleoly (obr. 107 a, 116,117,118).
Při chloroformování se mi nepodařilo dosíci podobného objevování se
mimojaderných nucleolů, ač se tu také vlákénka v granula rozpadají.
Zdá se, že chloroformováním příliš záhy se poškozuje plasma, plasmo-
lysou se jen činnost její modifikuje.

Nejnápadnější je zjev, že se ve chromosomech působením plasmo-
lysy objeví vakuolky (obr. 98) a sice úplně obdobně jako při půso-
bení chloroformu. Tyto vakuolky vyskytnou se však také v jádru, při
čemž opět nalézáme analogie v pokusech s působením chloroformu.
Vakuoly v chromosomech velmi Silně rostou a vedou ku zvláštnímu
způsobu rekonstrukce jader, který úplně se liší od způsobu normal-
ního. Při tomto rekonstruují totiž se jádra tak, že se mezi chromo-
somy vytvořují anastomosy, v našem případu anastomosy ty zastoupeny
jsou membranami vakuol (obr. 118). Jenom včasnou returgescencí lze
přivésti dceřinná jádra k normalní rekonstrukci (obr. 94, 104).

Po Kremmově (l. c.) práci, který zkoumal pro mnohé jedy
jich působení na strukturu plasmatickou a desorganisaci buněk, ne-
překvapuje nás shoda mezi působením plasmolysy a chloroformování.
Kremm ukázal, že jedy zcela různých chemických vlastností mohou
V buňce tytéž zjevy vyvolati. K tomu nyní přistupuje okolnost, že
nejen jed různých vlastností, ale i změna rovnováhy vbuňce naprosto
různým způsobem vyvolaná, v našem případu tedy hmotným a mecha-
nickým působením zavedená, může vésti k těmže zjevům. Zde bychom
mohli ovšem míti za to, že právě odstranění turgescence v obou pří-
padech dosažené vyvolává shodnost zjevů těch. Pro některé okolnosti
jistě tomu je tak, ku př. pro zakulacení periplastu a pro polycen-
trický vývoj figur, pro ostatní zjevy je však několik možností, které
Da ten čas není možno s nadějí na positivní výsledek diskutovati.

Důležito je v tom ohledu připomenouti pokus, který poukazuje
k tomu, že se zde snad jedná o podráždění, které v plasmě vyvo-
lává pochody kinesu zastavující. Plasmolysujeme-li totiž kořen bobu

26 IX. Bohumil Němec.

6°/, dusichanem draselnatym a sice jenom po tři nebo čtyři minuty
a přeneseme jej potom do destillované vody, dobře omyjeme a dáme do
původních normalních poměrů, pozorujeme přece po */, hod., že za-
stavení kinesy a granulosní degenerace přivedeny byly ke konci. Na
jiných kořenech po 3 nebo 4 minuty plasmolysovaných a hned potom
konservovaných možno konstatovati jistě mnoho achtromatických vře-
tének téměř netknutých a jenom na periferii v zrníčka přeměněných.

Z toho třeba souditi, že plasmolysou indukovány byly určité
pochody, které trvají i když popud zde již není. To však je zjev
pro pochody podráždění význačný a můžeme tedy i pro plasmolysu
podráždění nějaké supponovati. Je otázka, jakého druhu podráždění
to by bylo. Možno, že prosté mechanické stažení, zmenšení objemu
plasmy, které ku př. u CAarazeí působí dráždivě. Při náhlém zmen-
šení objemu mohou se dostaviti různá přesunutí a přeměny micell,
čímž mohou býti přivoděny nové fysikalní i chemické pochody v ko-
nečném výsledku — zastavení kinesy se jevící. Bohužel jsou nám
vlivy vnějších okolností na kinetické zjevy tak málo známy, že ne-
máme žádných souběžných zjevů, z nichž bychom aspoň nepřímo na
processy plasmolysou vyvolané mohli souditi.

Při degeneraci spojovacích vláken upomínají počáteční stadia
na spojovací vřeténka s jakými se setkáváme v buňkách živočišných.
O těchto vyšla nedávno souborná publikace Horrmanw’ova *"), který
Srovnávaje zjevy v živočišných buňkách se dostavující s poměry v rost-
linnych buňkách dochází k výsledku, že spojovací vlákna, deska bu-
něčná a z nich vznikající různé formy vedlejších jader representují
rudimenty oproti homologickým útvarům buňky rostlinné. Z tohoto
stanoviska je velmi zajímavo, že při degeneraci spojovacího vřeténka
vyvolané plasmolysou tytéž tvary nalézáme, jaké nalézáme v homolo-
gických rudimentních útvarech živočišných buněk. Kdybychom zde
užili způsobu, jakým se v rostlinné morfologii soudí na fylogenetický
vývoj z abnormit, mohli bychom považovati zmíněnou shodu za důkaz
homologie obojích útvarů a souditi na rudimentní význam spojovacích
vřetének i t. zv. vedlejších jader nebo středních těles.

Fysikalní vlastnosti protoplasmy.

Velká většina fysiologů připisuje protoplasmě fysikalní vlastnosti
tekutiny. Nejznamenitější pokus vyložiti různé formální zjevy orga-

20) Hoffmann, Ueber Zellplatten und Zellplattenrudimente, Marburg, 1898.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 27

nismů na základě vlastností tekutin učiněn BERTHoLDEM *"). Ale pře-
mnohá speciellni pozorování ukazují, že není možno názor BERTHoLDŮV
zevšeobecňovati, ba že nutno pro některé případy považovati plasmu
za hmotu pevnou, nebo aspoň za hmotu stojící na přechodu mezi
skupenským stavem pevným a tekutým. Prerrer ve své fysiologii
(pag. 38) má za to, že plasma ponejvíce jeví stav tuhotekutý, ale
uvádí případy, kdy možno sledovati změny stavu toho jako je asi
jeví gelatina při zahřívání nebo ochlazování. Z novějších autorů na zá-
kladě pozorování na poraněných Siphoneich usuzuje Kremm na tekutý
stav plasmy a Hormanx **) z té okolnosti, Ze plasma Characeí sou-
časně se zvyšováním teploty zvyšuje intensitu svého pohybu. Pova-
žujeme-li základní homogenní hmotu protoplasmy za tekutou, zbývá
vždycky ještě možnost, že v ní Suspendována jsou různá zrníčka do-
dávající celku vzhled emulse (ve smyslu BERTHoLpovĚ) nebo vlákénka
(ve smyslu FLExmrvgově) nebo i BvrscHrr-ho alveoly. Jest ovšem před-
časno chtíti protoplasmě přisuzovati monotypickou structuru, když
Kremm ukázal, že vnějšími agenciemi lze různé structury vyvolávati
nebo měniti. Podobně jako se to má se structurou, má se také se
skupenským stavem.

Ve vegetativních pletivech rostlin cévnatých, jak již v úvodu na-
značeno, nahromaďuje se před dělením jaderným kolem jader zvláštní
hyalinní plasma, jevící tvary v největším počtu případů ellipsoidům
nebo ovoidům odpovídající, (obr. 1, 3, 4, 5, 12) vzniklým otočením
příslušných křivek kolem delší osy. Rozdíl obou os bývá velmi různý
a všeobecně ho během vývoje hyalinní té plasmy přibývá. V jednom
kořenu Allia nalezeny poměry delší osy ku kratší ose (= 1).

107 (Dermatogen)
1:12 i

1:16 (Pericambium)
1:33 (Periblem)
1:36 5

1:38 (Dermatogen)
1:48 (Calyptra)
1:62 (Plerom)

1:66 (Calyptra)
1:71 (Periblem)

21) Berraozv, Studien über Protoplasmamechanik, Leipzig, 1896.
22) Hörmann G., Studien über die Protoplasmaströmung bei den Chara-
ceen. Jena 1898.

28 IX. Bohumil Němec:

Bylo již vyloženo, že v pokusech, kde odstraněna turgescense pletiv,
vzaly na se periplasty podobu koule. Tak v kořenech chloroformo-
vaných nebo plasmolysovaných (obr. 24, 25, 35, 91). Dáme-li plasmo-
lysované kořeny, v nichž tedy periplasty měly podobu kulovitou, zpět
do destillované vody a konservujeme hned, jak se opět staly turgescent-
ními, setkáme se opět s ovoidalními nebo ellipsoidními periplasty
(obr. 100).

Jak viděti, dá se bipolarní (ellipsoidní nebo ovoidalní) periplast
převésti určitou změnou vnějších okolností ve tvar koule nebo zpět
ve tvar původní. Při tom jádru samotnému, které ovšem leží vždy
uvnitř periplastu žádná úloha nepřipadá, jak viděti z jeho proměn-
live polohy. Ležíť často mimo střed (obr. 26.), nepravidelným jeho
tvarem se tvar periplastu v principu neřídí (obr. 3). Take nemusí
býti kol jader ze čtyr stran poněkud smáčklých periplast na polech
čepičkovitě nahromaděn. Pres to však hranice jeho tvoří pravidelný
geometrický útvar (obr. 4).

Tam, kde se pokusům nekladou nepřekonatelné překážky spo-
čívající ve vlastnostech zkoumaných předmětů v cestu, možno expe-
rimentalně polohu delší osy periplastu ustanoviti. To se stane me-
chanickým tlakem. Osa ta postaví se v buňkách vystavených dvou-
strannému proti sobě jdoucímu tlaku kolmo na směr tlaku. V po-
dobném smyslu orientuje tah, jemuž buňky jsou vystaveny, delší osu
periplastu tak, že se postaví ve směr tahu. Vytváření periplastu je
tedy stanoveno v našich pokusech směrem tlaku nebo tahu. Ale pe-
riplast vyvíjí se uprostřed bunky vyplněné plasmou — nehledě k va-
cuolám v ní obsaženým — a tlak nebo tah sám v první řadě dotýká
se stěn buněčných, z těch pak teprve přenáší se i na cytoplasmu,
periplast a jádro. Buňku obklopenou cellulosní blanou možno pova-
žovati za uzavřenou nádobu, neboť přejemných můstků plasmatických
procházejících blanou buněčnou nemožno už z toho důvodu zde res-
pektovati, poněvadž se můstky ty skládají z tužší plasmy pokožkové
a není jisto, zda vůbec jsou to souvislé otvůrky.

Kdyby byla cytoplasma stavu tekutého, nebylo by možno fysi-
kalně vyložiti šíření se tlaku v určitém směru, jaký je dán směrem
vnějších na buňky působících sil mechanických. Neboť v tekutinách
šíří se tlak i tah ve všecky směry (Pascanův princip) a není možno
jím vyvolati uvnitř tekutiny nějakého zjevu polarisovaného. Tekutina
tlaku i tahu v uzavřené nádobě vystavená zůstala by isotropni *).

25) Nehledě k vlastnostem optickým (Lehmann: Ueber tropfbar flüsige
Krystalle. Ann. d. Phys. u. Chemie. Bd. 40, 1890).

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 29

V tomto případu nezbývalo by, než přijímati pro působení tlaku
nebo tahu na orientaci delší osy periplastu zvláštní způsob podráž-
dění, které se v určitém směru šíří 1 ve plasmě tekuté a vyvolává
v této stavy dle určitých směrů polarisované. Kdyby však i hyalinní,
periplast tvořící plasma byla tekutou, a sice tekutinou nemísící se
s ostatní cytoplasmou, nebylo by vůbec možno, aby se vytvořily peri-
plasty ellipsoidní nebo ovoidní, poněvadž centralní síla na polech
delší osy působící byla by větší, než síla působící na polech osy
kratší a muselo by nastati, aby byla rovnováha, zakulacení periplastu.
Vskutku je hyalinní plasma periplastu vždy během profase přesně
odlišena od ostatní cytoplasmy, ba také jakousi membranu povrchovou
lze na ni pozorovati. (kterážto však bezpochyby differencuje se fysi-
kalně, povrchovým napjetim plasmy té). Opticky dělá periplast úplně
dojem stlačené, v plasmě se nalézající nějaké hmoty metaplastické.
Kdyby tedy byla hyalinní plasma tato stavu tekutého a tolikéž cyto-
plasma ji v dosti silné vrstvě obklopující, nemohla by tlakem nebo
tahem býti deformována a vůbec by nemohla nabyti tvarů bipolarních.
Buď tedy není hyalinní plasma tekutinou, nebo cytoplasma.

Představme si, že není hyalinní plasma periplastu tekutinou, pak je
velmi snadno možno, že kol jádra povstane útvar bipolarního tvaru. A sice
tak, že buďto cytoplasma vylučuje nějakou hmotu tuhou kolem jádra
v takovém způsobu, že intensita toho vylučování je na dvou polech
největší a k aeguatoru jádra ho ubývá, nebo naopak jádro samo
hmotu takovou vylučuje nebo kolem sebe nahromaďuje a Sice s inten-
sitou od polů k aeguatoru ubývající. Nahromaděná takto hmota bude
objímati ve způsobu ellipsoidu nebo ovoidu jádro, má-li toto přibližně
tvar koule. Ale již při jádrech tvaru nepravidelného nevystačíme
s tímto názorem. Hyalinní plasma musela by kolem nepravidelných
jader jeviti tolikéž nepravidelné obrysy, bylo však již řečeno, že ve
skutečnosti se tvarem jádra tvar periplastu v tomto smyslu vůbec
neřídí.

Také pokusy s plasmolysou dokazují nemožnost uvedeného vý-
kladu. Tuhá hmota nemohla by odstraněním turgescence vzíti na se
formu koule a naopak returgescencí formu bipolarní zase přijmouti.
V tom případu, kdy obě čepičky na polech jádra sedící v zoně aequa-
torialní jsou odděleny, není snadno představiti si, jakým způsobem
by bylo možno obě čepičky, skládající se ze hmoty tuhé, spojiti ve
tvar koule jádro úplně obklopující. Pokusy dokazující vliv tlaku 1 tahu
na orientaci delší osy periplastu svědčí tolikéž proti tuhosti periplastu,
zvláště kdyby cytoplasma, v níž periplast je suspendován, byla tekutá.

30 IX. Bohumil Némec:

Jak velice komplikované musely by to býti pochody, jež by tuhý
elipsoid v tekutině suspendovaný s osami určitě orientovanými do-
vedly mechanickým tlakem v určitý, na tlak kolmý směr postaviti!
Neboť je zřejmo, že se tu o prostou fysikalní akci jednati nemůže.

Mnohem lépe dají se zjevy v profasi se odehrávající a výsledky
pokusů s plasmolysou a vlivem tlaku a tahu na tvar a postavení pe-
riplastu vyložiti, máme-li za to, že cytoplasma je v tomto stadiu stavu
pevného, že je elastická a sice v rovnováze se nalézajíc isotropné
elastická, periplast pak že se skládá z tekuté plasmy, jevící adhaesi
k membraně jaderné a snad také k tuhé cytoplasmě.

Výklad, že protoplasma může býti také v buňce uzavřené cellu-
losní blanou stavu pevného, čelí ve značné míře proti dosavadním ná-
skupenský stav přijímati možno jen pro stadia profase ve vegetativních
buňkách rostlin cévnatých a že nechci ani v tomto rozsahu všeobecně
popírati možnost tekuté plasmy ve přípravných stadiích kinetických.
Ale u těch rostlin, u nichž jsem studoval kinesu a nalezl bipolarní
tvoření se achromatické figury s předcházejícím hyalinním bipolárním
periplastem, mluví všecky důvody uváděné pro tekutost plasmy v buňkách
klidných, pro stav pevný ve stadiu profase. Ostatně připouští Prerrer
pro vrstvu pokožkovou i pro některé jiné differenciace v buňce con-
sistenci gelatinosní, jakož i možnosť plynulého přechodu ze stavu te-
kutého do pevného, podobný přechod přijímati také dlužno během
kinesy v meristematických buňkách vegetativních pletiv rostlin cévnatých.

Představíme-li si hranol skládající se z isotropně elastické hmoty
pevné a v něm uprostřed kapku nějaké tekutiny ve tvaru koule, pak
vezme na se tato kapka podobu ellipsoidu, působí-li na plochy la-
teralní tlak kolmý na směr hlavní osy. Přestane-li tlak působiti, vezme
na se kapka opět tvar kulovitý. Úplně obdobné jsou zjevy, jaké na-
lézáme v meristematických: buňkách vystavených plasmolysi a opět
returgeskovanych. Periplasty v turgescentních buňkách bipolarně vy-
tvářené vezmou na se při plasmolysi, kdy plasma volně leží uprostřed
membran cellulosních, tvar kulovitý, vložíme-li však buňky zpět do
destillované vody, tak že se stanou opět turgescentními, plasma přiloží se
k membranám, tyto se napnou a vzájemně na se tlačí a periplast vezme
na se tvar bipolarní. Tlakem, jenž by na hranol svrchu zmíněný
šikmo ke hlavní ose působil, docílíme ovoidalní deformaci kapky uvnitř
hranolu uzavřené. Přestane-li šikmý tlak působiti, vezme na se kapka
opět tvar koule. S podobnými ovoidy setkáváme se také v meriste-
matických buňkách, zvláště tam, kde řady buněk konvergují k jednomu

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 31

bodu (ku př. perikliny k místu vegetačního bodu) a mají následkem
toho tvar komolých jehlanů, při čemž ovšem úhly, jež postranní plochy
svírají, jsou docela nepatrné. Tu pak jsou ostré špičky periplastů
obráceny vždy k bodu, k němuž stěny a řady buněk konvergují, docela
tak, jak toho naše theorie vyžaduje. Takových ovoidů možno však
docíliti daleko větší počet, než jaký se normálně vyskytuje tím, že
dáme ku př. kořeny růsti do rourek pozvolna konicky se zužujících.
Na kořen do rourky vrůstající působí tu šikmý, od stěn rourky kolmo
vycházející tlak; následkem toho bere na se ve většině buněk peri-
plast tvar ovoidů ostří špičkou obrácených ve směr konvergence stěn
rourky. Dělal jsem tyto pokusy s hlavními kořeny klíčních rostlin
bobu (Vicia faba), slunečnice (Helianthus annus) a cibule (Allium
cepa). Všude objevily se velmi hojně ovoidalní periplasty.

Ovšem se uvedený příklad s hranolem z isotropně elastické
pevné hmoty a uprostřed uzavřenou kapkou nehodí úplné na periplast
meristematických buněk. Zde se totiž periplast vyvíjí a roste v plasmě
již pod tlakem se nalézající, jak svědčí okolnost, že od počátku svého
objevení periplast jeví v buňkách chovajících kulaté jádro bipolärnost.
Analogon vývoje periplastu, jak se skutečně v buňkách meristema-
tických udává, nalezli bychom ve hranolech isotropně elastické hmoty.
jež bychom vystavili tlaku působícímu na lateralní plochy kolmo na
hlavní osu. Tímto tlakem zavádí se ve hranol anisotropnost elasticity.
Ve směru hlavní osy, kolmo na směr tlaku bude elasticita nejmenší,
ve směru tlaku, kolmo na hlavní osu největší. Kdyby se nyní
uprostřed hranolu vylučovala nějaká tekutina, a pozvolna množství
její rostlo, nerozšiřovala by se ve tvaru koule, nýbrž ve tvaru
odpovídajícím poměrům elasticity ve hranolu. Tlakem kolmo na
hlavní osu působícím sblížily se v nejjednodušším případu mole-
kuly v tomto směru, ve směru hlavní osy však podržely původní
svoji vzdälenost. I bude odpor kladený hmotou rostoucí kapce ve
směru tlaku daleko větší, než kolmo na tento směr, ježto vzrůstem
kapky sbližují se molekuly pevné hmoty kapku obklopující a toto
sbližování vyžaduje ve směru tlaku větší síly, než kolmo na tento
směr. Následkem šoho bude se rozšiřovati kapka ve tvaru, odchylném
od tvaru koule, při čemž poměry velkého a malého průměru by nám
udávaly poměr elasticity hmoty tlaku vystavené, kdyby zde nebylo
dalšího činitele, totiž centralni síly tekuté kapky. Síla ta je na polech
velkého průměru větší, než na polech průměru menšího a hledí uvésti
kapku ve tvar koule. Kdybychom nyní tlak na pevnou hmotu (hranol)
působící odstranili, vezme na se kapka tvar koule a deformace zmizí.

32 IX. Bohumil Němec:

Podobná úvaha platí však také pro případ, kdy se tekutina na-
hromaďuje kolem nějakého jinorodého, ve hmotě uzavřeného tělesa
pevného. Nás bude zajímati jenom případ, kdy nahromadující se te-
kutina k jinorodemu tělísku Ine. V tom případě vytvoří se nejdříve
adsorbcí na celém povrchu tělíska stejnoměrně rozložená adsorbění
vrstvička, která však bude docela nepatrná (Prerrer, Pflanzenphysio-
logie), našimi optickými prostředky snad vůbec neviditelná. Další
přibývající tekutina bude se však již nalézati mimo dosah moleku-
larních sil tělíska centrálního a následkem snadné posunovatelnosti
molekul kapalin bude se rozšiřovati s hora naznačeným způsobem
v různých směrech podle velikosti elasticity tlakem ve hmotu zave-
dene. Kdybychom nyní tlak odstranili, vezme na se kapka podobu
koule. Vytváření kapky spočívá ve speciellních případech na velikosti
elasticity hmoty, na povaze tekutiny, směru a velikosti tlaku. To, co
bylo řečeno o tlaku, platí také o tahu, neboť se jím v podobném
smyslu mění elasticita v isotroptní hmotě tahu vystavené.

Zde třeba ještě dotknouti se možnosti, že i jasná plasma peri-
plast skládající by mohla býti stavu pevného i elastická. Ovšem lišila
by se přes to od cytoplasmy svojí homogenností a vlastnostmi che-
mickými. Vskutku by ve hmotě elastické uzavřená koule jiné hmoty
elastické musela tlakem nabyti určité deformace, pro případy svrchu
uvedené deformace bipolarní. Nebylo by však možno, aby se rozdě-
lila ve dvě čepičky zdánlivě úplně oddělené, ty aby po odstranění
splynuly v jednolitou kouli, jež tlakem opět ve dvě čepičky by se
dala odděliti. Za druhé by se v tomto případu musely jeviti také
jakési deformace na jádru, neboť by se tlak přenášel tuhým peri-
plastem i na ně. Tomu ve skutečnosti tak není, jádro nejeví žádnou
deformaci, přes to, že tam, kde se naň dá tlak přenésti vskutku se
deformuje. Tak tomu je ku př. při vzrůstu vakuol následkem půso-
bení chloroformu. Ale jádro obklopené periplastem nejeví žádnou de-
formaci, jež by se dala uvésti na vliv tlaku, jemuž periplast sám je
vystaven; v periplastu tedy šíří se tlak na všecky strany stejnoměrně,
podobně jako v kapalinách. Z toho, jakož i ze snadnosti, s jakou se
dá periplast deformovati mechanickým tlakem rozděliti ve dvě zdán-
livě oddělené partie, jež po odstranění tlaku opět splynou, z optické
i chemické souhlasnosti se šťávou jadernou, která je stavu tekutého,
dá se souditi, že také periplast je tekutý. To má ovšem značný význam
také pro mechaniku pohybu chromosomů k polům. Pohyby ty ode-
hrají se mnohem snáze v prostředí tekutém, než-li tuhém, třeba plas-
tickém. Ze je šťáva jaderná tekutinou, dokazuje zjev, že vytlačena ©

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 33.

jsouc z jádra, bere na se tvar koule. Vystavime-li jadro mírnému
tlaku, protrhne se na některém místě a na jeho povrchu objeví se
jasná, hyalinni kapička tvaru kulovitého. Při silnějším t'-ku vystoupí
také čásť jaderného sítiva ven, tu pak část vytlačeného obsahu jader-
ného nikdy není čistě kulovitá. Velmi krásně dají se podobné pokusy
provésti na buňkách zažívací roury suchozemských Zsopodů, zvláště
u Porcellio laevis“*). Také účinkem chloroformu lze podobných zjevů
dociliti (efer. obr. 57. c. d. g.).

Došli jsme k výsledku, Ze v profasi přijímá cytoplasma vlast-
nosti pevného stavu skupenského, periplast pak že se skládá z plasmy
jevící vlastnosti tekutin. Okolnost, že plasma tato na povrchu jádra
vybíhá směrem k aeguatoru v teninkou, pozvolna mizící vrstvicku.

jež nekončí vůči jádru konvexnim zaokrouhlením, jakož i poměry ma :

jádrech tvaru nepravidelného se jevící, jak ku př. v obr. 3. je zná-
zorněno, dokazují, že plasma periplastu adhaeruje ke bláně jaderné.
Ostatně je pravděpodobno, že plasma periplastu souvisí skrze mem-
branu jadernou se šťávou jadernou, ježto ve většině případů (když
totiž není periplast v zoně aequatorialni zřejmě vyvinut) jádro doce-
luje geometricky pravidelný tvar periplastu (obr. 9). U Gymmosperm
lze konstatovati, že není oproti periplastu žádného osmotického. na-
pjetí v jádru, také je zajímavý zjev, že když mizí membrana jaderná,
není lze pozorovati žádných hranic, mezi plasmou periplastu a šťávou
jadernou, aniž nějakých proudů diffusních.

Je známo, že v klidných buňkách bere na se plasma při plas-
molyse, kdy tedy nemá překážek vzíti na se tvary rovnováhy, tvar
koule nebo vůbec tvary poukazující na aggregační stav tekutin (cfer.
BrRrTHoLD L. c.) Zakulacení při neúplném stažení plasmatického obsahu
buněčného lze zříti především na rozích (obr. 19. b. c.) jeho. Právem
považován zjev tento za důkaz, že plasma tyto zjevy ukazující je
stavu tekutého. Je důležito tedy vytknouti, že buňky právě ve stavu
profase se nalézající zjevu toho neukazují. Zůstávají nezakulaceny
(obr. 119 a). Nezřídka přece jeví se na rozích protoplastu nepatrné
nebo značnější zakulacení (obr. 119 d, 116, 118). Takové zakulacení
však se dá uvésti na přítomnost vacuol v místech těch. Plasmolysou
„ztrácejí vakuoly čásť vody v nich se nalézající, stahují se a mohou touto
contrakéni silou způsobiti také deformaci protoplasmatického obalu.
zvláště je-li tento teninký (obr. 116, 118). Ostatně je jisto, jak poz-

>) Své doby provedl jsem pokusy ty s přítelem Drem K. Herrorrem.
Srovnej též: van BamBEckE v Ach. de Biologie. T. VII.

LF. mathematicko-přírodovědecká. 1899. D)

p n —

D nennen

EE PPS

a een Loge

hr P

R kat

D aie

7 EA

34 IX. Bohumil Némec:

ději bude ukázáno, že se fysikální vlastnosti plasmy účinkem plasmo-
lysy rychle mění a čásť zakulacení třeba také této změně přičísti.
Přes to je jisto, že plasmolysou zakulacují se protoplasty buněk právě
se dělících daleko méně, (nebo vůbec nic) než buňky klidné. Nápadno
je to ku př. v obr 114. Buňka 5b se plasmolysou (v 69, dusičňanu
draselnatém) sice kontrahovala, ale nezakulatila, kdežto klidné buňky
a, c, jsou zakulaceny. Že není příčinou nezakulacení toho nedosta-
tečně silná koncentrace plasmolysující tekutiny, vysvítá z uvedené
právě okolnosti, že se protoplast účinkem plasmolysy vskutku stáhl.

Jedná se o to, jak je možno, aby protoplasma přijala aggre-
gaëni stav pevný. V té příčině možno vysloviti pouze domněnky.
Třeba zde vzpomenouti především Prerrerem uvedeného srovnání s ge-

-Jatinou, jakožto hmotou silně bubřivou, která podle vnějších okolností

ze stavu tekutého může přejíti do stavu hmoty pevné, značně ela-
stické, které také tlakem nebo tahem Ize indukovati anisotropii ela-
sticity mechanické i optické

S jiného stanoviska je velice nápadno, že buňky, v nichž se dě-
lení odehrává, jsou téměř úplně vyplněny plasmou na první pohled
jemně granulovanou. Tato granulace může býti jenom optickým dojmem
tělesa alveolovitou skladbu jevícího. Zvláště dobře je to viděti v obr. 17.,
který znázorňuje čásť podélného řezu korou kořenu Allia, jemuž jsem
dal růsti do konické zatavené rourky. Tím dána kořenu překážka ve
vzrůstu, která ovšem nebyla nepřekonatelnou, ježto rostoucí partie
stlačovala a ohýbala zadní, již vyrostlé partie kořenu. Buňky jevici
právě karyokinesu, jsou úplně vyplněny jemně granulovanou plasmou
sem tam se zřetelnými malými vakuolkami, (jež ovšem možno nazvati
též alveolámi, ježto vakuoly z alveol mohou vzniknouti, *) kdežto
v buňkách klidných je množství velkých, skutečných vakuol. Připra-
vuji-li se tyto buňky k dělení, objevuje se místo velkých vakuol
množství malých vakuolek (alveolek), kterýžto zjev živě upomíná na
Cu. Danwrxgw ) popsanou t. zv. aggregaci. Kdybychom si představili,
že se plasma vyplní nesmírným množstvím nepatrných vakuolek a tyto
na místech dotyku tak se k sobě přiblíží. že jejich blanky mohou na
se působiti molekularní přítažlivostí, budou všecky vakuolky tvořiti

dohromady komplex, v němž bude těžko — pro značné vnitřní tření
vznikající právě na místech dotyku vakuolek — způsobovati takové

>>, Hof, A. C., Histologische Studien an Vegetationspunkten. Bot. Ctblt. Bd.
46, 1898.

26) Podrobnější zprávy viz: De Vreres, H., Ueber die Aggregation im Pro-
toplasma von Drosera rotundifolia. Botan. Zde. 1886.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.

©
Ut

posunoväni partikul, jaké je vlastnosti kapalin. Komplex ten mohl by
jeviti tedy vlastnosti tělesa pevného, tolikéž i elasticitu, jejíž původ

by ovšem spočíval v centralní síle malých vakuolek. Je důležito vy--

tknouti vzhledem k tomuto názoru, že při změně aggregačního stavu
protoplasmy vždy se shledáváme se zjevem, Ze mizí, nebo aspoň se
redukují velké vakuoly a na jich místě objevuje se množství malých
vakuolek (alveol).

Aggregačním stavem nejsou ovšem vytčeny všecky fysikalní vlast-
nosti protoplasmy. Vysoce důležity jsou ku př. také diosmotické
vlastnosti její a jednotlivých blan semipermeabilních při tom v úvahu
přicházejících. Zde chci jenom tolik podotknouti, že se pokusy v vlas-
molyse také jaderná membrana ukázala jako blána semipermeabilní,
která přivozuje změny objemu jádra způsobené změnou osmotické pů-
sobivosti jádro obklopujícího media. V našem případu je to £y-
toplasma.

Pokud působením chloroformu, aetheru a alkoholu jsou pozmě-
ňovány diosmotické vlastnosti buňky, nebudu zde speciellně diskuto-
vati, ježto předmět ten pracemi De Vrresovÿmi a PrEFFEROvÝMI do-
statečně byl osvětlen.

Proměnlivost fysikalnich vlastnosti protoplasmy.

Stálá změna je příznakem živé hmoty a Sice změna v ohledu
chemickém i fysikalním. Prerrer (Pflanzenphysiologie, p. 38) má za
to, že také změna v ageregačním stavu partikulí plasmatických dů-
ležitou hraje úlohu. Změna ta ovšem týká se hlavně přechodu ze stavu
pevného do tekutého nebo naopak.

Pokusili jsme se v předešlém odstavci o důkaz, že protoplasma
buněk vegetativních pletiv rostlin cévnatých ve stadiu profase jeví
vlastnosti těles pevných, že je elastická a že se v ní šíří tlak nebo
tah v určitých směrech. Zbývá nám podrobněji sledovati okolnosti,
za kterých plasma těchto vlastností nabývá nebo pozbývá.

Ze tvarů, jaké plasma při plasmolyse na se bere, soudíme, že
ve stavu klidném, kdy se tedy buňka nedělí, protoplasma všeobecně
jeví vlastnosti tekutin, jak je již Berrmorv vytkl. V tomto stavu obsa-
huje plasma, zvláště v buňkách vzdálenějších od vegetačního vrcholu
typicky již vyvinuté vakuoly (obr. 114) a právě buňky klidné honosí
se vakuolami největšími. I okolnosti, že při plasmolyse ani pokož-
ková vrstva není zohýbána, soudí Prerrer (Plasmahaut u. Vacuolen),

3*

35 IX. Bohumil Nemee:

že ani tato vrstva není stavu pevného. Ale již od toho okamžiku,
kdy se začíná v jádru tvořiti spirem, pozbývá plasma schopnosti při
plasmolysi se zakulacovati. Obr. 109. podává buňku z vegetačního
vrcholu bobu, plasmolysovanou po "/, hod. 5°/, roztokem dusičňanu
draselnatého. Ačkoliv se buňka stáhla, přece se nezakulatila. Jádro
pak jeví dlouhé differencované již vlákno chromatické. Oproti klidné
buňce asi jak je v obr. 114 a, c znázorněna, jeví buňka ta vice
malých vakuol, počet jejich však během dalšího vývoje stoupá, až
začasté nepatrné vakuolky ve velikém počtu přítomné vyplní celý
obsah buněčný kolem jádra nebo kinetické figury (cfr. obr. 93). Mů-
žeme tento process podle analogie Darwinem stanovené aggregace
týmže názvem označiti. Velmi pěkný příklad aggregace možno pozo-
rovati ve vnitřních vrstvách kořenového váčku (tak označuje VAN
TreeLEMoux „la poche“) vedlejších kořenů u Cucurbita pepo. Kdežto
buňky klidné vykazují vakuoly veliké (obr. 16.), jsou bunky k dělení
se připravující úplně vyplněny spoustou malých vakuolek (alveol),
zároveň při plasmolysi jeví fysikalní vlastnosti, jež odlišují se od
vlastností buněk klidných. Tyto se zakulacují, ony nikoliv. Velice ná-
padně objevily se rozdíly v tom ohledu mezi buňkami klidnými a k dě-
lení se připravujícími při pokuse, ve kterém jsem dal růsti kořenům
Allia do zatavených, konicky se zužujících rourek skleněných. Všecky
buňky klidné chovaly velké, typické vakuoly (obr. 17.), buňky dělící
se vyplněny byly jemně granulovanou plasmou prostoupenou četnými
malými vakuolkami.

Vůbec mění cytoplasma svůj agoregaëni stav přechází-li buňka
ze stavu klidu do kinesy, při čemž plasma ve stadiích profase spolu se
zjevem aggregace přijímá vlastnosti skupenského stavu pevného; ale
již po vytvoření se vlákének achromatických pozbývá plasma tuhosti
jak viděti z toho, že figura kinetická mění svoje místo v buňce nebo
postavení. Během metakinesy se totiž figura prodlužuje a v krátkých
buňkách passivné je nucena šikmou polohu zaujmouti. To by ovšem
nebylo možno, kdyby plasma byla pevného stavu. Musíme pro tyto
případy přijímati stav její za stav hmoty plastické. Když ve stadiu
anafase figura opět se zkracuje, vrací se ze své diagonalnf polohy
zpět do polohy, jakou zaujímala ve stadiu desky aequatorialni. Také
v tomto stadiu musíme níti za to, že plasma je plastická, neboť
v pevné hmotě takový pohyb nebyl by možný, v tekutině zase ne-
mohl by se jeviti vliv tlaku v určitých směrech se šířící; a přece je
pro tento zpětný pohyb šikmých figur v původní polohu stadia aegua-
torialní desky tlak nebo tah. rozhodující, neboť v pletivech plas

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 27

molysovanych figury podržují svoji Sıkmou polohu stabilne. A učiníme-li
pletiva opět turgescentními, takže se může kinesa v těch případech,
kdy nebyla úplné zastavena, dále odehrávati, což však platí jen pro
značně pokročilá stadia anafase, vrátí se všecky téměř figury v po-
lohu, jakou původně (ve stadiu profase a aeguatorialní desky) jevily *“).
V buňkách, které právě dělení dokončily, jeví plasma vlastnosti, z nichž
na tekutý její stav můžeme souditi Že však i v prvních stadiích
profasí je plasma stavu tuhotekutého nebo aspoň značně plastická,
vysvítá z okolnosti, že ve stadiu tom (objevení se periplastu přímo
předcházejícím) jádro může měniti svoje místo a sice opět vlivem
tlaku. V prvním počátku stadií profase a ve stadiích metakinetických
je tedy plasma plastická, nebo tuhotekutá, neboť jádro nebo kinetická
figura mohou v ní vlivem tlaku místo měniti, ale ve stadiu profase
vyznačeném přítomností periplastu a tvoření se achromatických vláken
jeví plasma vlastnosti těles pevných. Prodelavä tedy během kinesy
plasma změnu svého aggregačního stavu a sice od kapalného k pe-
vnému stavu a odtud opět ke kapalnému. Takovou změnu musíme
pro každý za sebou následující process kinetický předpokládati. Změna
ta se může tedy periodicky tolikráte opakovati, kolikrát se buňka
v normálních svých poměrech dělí. Plasmolysa, jakož i okolnost, zda-li
se dají tlakem v tom či jiném stadiu určité změny indukovati, mohou
býti kriteriem, v jakém asi stavu ve speciellním případu se plasma
nalézá.

Vedle právě vytčené normalní, periodicky se opětující změny
ageregačního stavu protoplasmy možno i uměle způsobiti a urychliti
přechod ze stavu pevného k tekutému. Toho lze docíliti, zabráníme-li
buňkám možnosť dokončiti dělení anebo podráždíme-li meristematická
pletiva poraněním. Zajímavo je, že zabráníme-li vegetačním vrcholům
vzrůst, čímž zastaví se spolu další dělení, přijmou buňky celé embryo-
nalni zony stav klidných buněk vyznačených tekutosti plasmy a velkými
v menším počtu přítomnými vakuolami.

Zalejeme-li kořen klíční rostliny do sádry způsobem, jak jej
Prerrer (Druck- und Arbeitsleistung) udal, dává se tím vzrůstu při
dostatečně silné vrstvě sádry nepřekonatelná překážka, která má za
následek dostavení se některých důležitých, Pfeffrem vytčených zjevů,
mezi něž náleží především uvolnění membran buněčných (Entspannung),
zvýšení turgoru v některých případech, postoupení anatomické defi-

27) Celý pokus nesmí trvati déle než 5 minut, tři min. plasmolysa, 2 tur-
gescence.

38 IX. Bohumil Němec:

nitivní differenciace až do nejbližší blízkosti vegetačních bodů, atd.
Cytologicky nebyly kořeny takto zalité zkoumány. Z té příčiny jsem
opakoval některé pokusy Pfefferovy a sice s kořeny bobu ( Vicia faba).

Z kořenů stejného stadia vývojového dosáhnuvších některé kon-
servovány za účelem poznání poměrů, v jakých se vegetační vrcholy
nalézají, nebo vyzkoušeny na nich účinky plasmolysy. Ostatní zality
do sádry a vyprostěny z obalu sádrového po 3, 6 a 12 hodinách.
Již po třech hodinách zalití v sádře není lze nalézti v kořenech ně-
jaké karyokinetické figury. TolikéZ ovšem po šesti a dvanácti ho-
dinách. Ani jiných změn není možno během těchto intervallů po-
zorovati.

Tedy již během prvních tří hodin byly všecky kariokynesy do-
končeny. Kdežto v normalních kořenech buňky s profasemi chovaly
cytoplasmu jevící vlastnosti pevné elastické hmoty, nalézáme ve všech
buňkách zalitých kořenů bez výjimky cytoplasmu tekutou, zakulacující
se vlivem plasmolysy *“). Z toho následuje, že v buňkách nucených
ke klidu dostavuje se zároveň tekutost protoplasmy. © Zároveň dosta-
vuje se jiný nápadný zjev týkající se vakuol. IKdežto v normalnich
poměrech buňky až asi do vzdálenosti 08 mm od rozhraní čepičky
a vlastního kořenu postrádají velkých vakuol, za to však plasma jich
chová mnoho menších vakuol a nepatrných alveol, objevují se v buňkách
do sádry zalitých kořenů i na těchto místech v plasmě veliké va-
kuoly, ba ponejvíce jedna jediná vakuola zatlačující všecku plasmu
ke stěnám buněčným. Takové velké vakuoly vyskytují se v normalních
kořenech pouze ve starších buňkách nebo již v pletivech trvalých;
zde však vznikly očividně působením odporu vzrůstu kořenu klade-
ného, kterýžto odpor zastavuje další dělení buněk a nutí je vzíti na
se stav klidu.

Vyprostíme-li kořen ze sádrového obalu dostavují se pozvolna
normální poměry. Po půl hodině dosud jeví plasma tekutost a v buňkách
nepozorujeme ani příprav k dělení. Po půldruhé hodině v partiích od
vegetačního vrcholu 1 2 mm vzdálených setkáme se již s karyoki-
nesami, ponejvíce však jen v pericambiu, endodermis a průvodném
parenchymu. V dermatogenu a pleromu nejmladších částí vegetačního
vrcholu počínají se v cytoplasmě objevovati malé vakuolky, kdežto

25) Okolnost tato také potvrzuje, že příčinou nezakulacení se cytoplasmy
v buňkách v profasi se nalézajících není příliš vysoký turgor, ježto v zalitých
kořenech turgor až o 2°/, dus. dras. stoupne (Pfeffer 1. c.) a přece se buňky
zakulacují,

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné buñky. 39

ona centralní velká zmizela. Po dvou hodinách většina buněk derma-
togenních plasmolysována nejeví žadného zakulacení. Jsou to buňky,
nalézající se v profasi.

Těmito pokusy přímo můžeme demonstrovati přeměnu aggre-
gačního stavu protoplasmy — nebo aspoň vlastností se stavem tim
spojených a dokázati, že se stavem klidu souvisí stav tekutý, s profasí
pak stav pevný, nebo aspoň význačné vlastnosti stavu pevného jevící.

Jinak možno docíliti rychlé změny aggregačního stavu cyto-
plasmy poraněním. Poraníme-li meristematická pletiva buď ostrým
řezem nože nebo dotekem s žíravým draslem nebo dusičňanem stří-
brnatým, koncentrovanou kyselinou (octovou, šťavelovou) nenalézáme
již po půl hodině v blízké, tři nebo čtyři vrstvy buněk čítajícím okolí
rány žádných kines. Ale také ne dvojjaderných buněk, z čehož musíme
souditi, že se kinesy urychleně dokončily. Cytoplasma pak místo
malých vakuol jeví vakuoly enormně vzrostlé, prostoupené provazci
protoplasmatickými. In vivo možno pozorovati proudění protoplasmy
v buňkách těch, které také poraněním bylo vyvoláno ?”’); v osmo-
tických poměrech nepodařilo se mi konstatovati nějakých změn. Plas-
molysujeme-li buňky, jež poraněním podráždény byly tak, že rychle
ukončily karyokinesy a vytvořily velké vakuoly, můžeme konstato-
vati docela pravidelné zakulacení typické pro buňky pletiv trvalých.
To poukazuje k tomu, že plasma přijala stav tekutý; kdežto před
poraněním chovaly buňky množství malých vakuol, chovají nyní
několik málo velikých vakuol. Tedy opět týž process, jako při zalití
kořenů do sádry. Se změnou aggregačního stavu plasmy dostavují se
současně změny ve velikosti a počtu vakuol.

Necháme-li poraněné kořeny dále růsti, rozšiřuje se pozvolna
reakce na poranění a Sice jednak zrychlení karyokines a objevení se
zmíněných vakuol, dále pak NrsrLEREm stanovené pohyby jader proti
směru rozšiřování se traumatického poranění. Rychlost tohoto rozší-
rování je závislá na vnějších podmínkách, hlavně teplotě, a sice po-
dobně jako vzrůst, vzdálenost do jaké se až podráždění rozšíří na
individualitě pletiv a velikosti poranění. V kořenech Alla, v nichž
byl učiněn podélný medianní, 1: mm od vegetačního bodu sahající
- zářez, dosáhlo při teplotě as 15° C rozšíření to po 18 hodinách
vrcholu, zároveň však již v buňkách s ránou přímo sousedících zmen-
šovaly se vakuoly, objevoval se větší počet jich a jádra připravovala

9) Keller Ida, Ueber Protoplasmaströmung im Pflanzenreiche. Zürich, 1890,

40 IX. Bohumil Němec:

se ke karyokinesi. Plasmolysou bylo opět možno stanoviti ubývání te-
kutosti protoplasmy.

Poraněním je tedy možno v meristematických buňkách způso-
biti urychlení kinesy v několika vrstvách buněk ránu obklopujících *“)
a zkapalnění cytoplasmy spojené s objevením se několika velikých
vakuol na místě dříve přítomných mnoha maličkých. Po nějaké době
(24—48 hodinách) dostavuje se normalní stav, plasma stává se tuho-
tekutou, konečně pozbývá v buňkách stadium profase jevících schop-
nosti při plasmolyse se zakulacovati.

Odpor, který ve svrchu zmíněných experimentech kladen byl
kořenům sádrovým obalem, kladen je začasté také ve přírodě ros-
toucím vegetačním vrcholům. Zajímavý je ku př. odpor, jejž rostoucím
vedlejším kořenům klade dermatogen a kora kořenů mateřských.
Vedlejší kořeny musí při tom překonávati značný odpor turgescent-
ního komplexu buněčného, při čemž dostavují se mnohé zjevy, jež
upomínají na pokusy s odporem sádrového obalu. Studoval jsem v té
příčině vývoj vedlejších kořenů u těchto rostlin: Vicia faba, Cucur-
bita pepo, Allium cepa, Zannichellia palustris a Alnus glutinosa.
Uvolneni membran a objeveni se velkych vakuol pfedevsim se tykä
vnitřních řad buněk tvořících kořenový váček. Všude lze pozorovati
veliký rozdíl pokud se počtu a velikosti vakuol týče, mezi buňkami
klidnými a dělícími se, nebo ke kinesi se připravujícími. Obdobný
pokus, svrchu již zmíněný, který proveden byl s kořeny Alha při-
nucenými růsti do zatavené rourky ukázal, že vskutku se tu jedná
o účinky odporu vegetačnímu vrcholu kladeného, který při vývoji
vedlejších kořenů ovšem nestačí k úplnému zastavení vzrůstu.

Na konec zminiti se chci také o tom, že i plasmolysou lze způ-
sobiti změnu ve fysikalních vlastnostech protoplasmy a sice v tom
smyslu, že plasma pevná stává se delším působením plasmolysy te-
kutou. To viděti je z toho, že plasmolysujeme-li buňky v profasi se
nacházející, nebo vůbec ve stadiu, kdy se plasma nezakulatí a ne-
cháme-li plasmolysu déle působiti, můžeme pozorovati druhotné, později
se dostavující zakulacení protoplastu.

V 6%, roztoku dusičňanu draselnatého zakulatila se po püso-
bení 1 hodinu trvajícím dermatogenní buňka u vegetačního vrcholu
bobu po 1 hodině zcela tak, jako klidná buňka trvalého pletiva,
ač původně jevila i po stažení ostré rohy. V cukru třtinovém zdá se,

39) Nehledě k jiným reakcím (zvýšení intensity dýchání a polarisace vzrůstu,
nutace ati.) :

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 41

že teprve po delší dobé (2—3 hodinách) dostavuje se přechod plasmy
tuhého tekutého stavu, třeba užijeme isosmotického roztoku.

Ze všech uvedených pozorování vyplývá, že se aggregaënf stav
cytoplasmy periodicky v buňce mění a dále, že jeví cytoplasma ve
stadiu profase vlastnosti hmot tuhých a elastických, ty pak pozvolna
přecházejí do tekutých. Právě ona stadia, kdy cytoplasma jeví stav
tuhých hmot, jsou pro směr figury kinetické a tedy také přihrádky
buněčné nejdůležitější.

O významu tlaku a tahu pro směr dělení buněčného.

Které jsou příčiny určující určité postavení kinetické figury
a přehrádky buněčné mezi oběma dceřinnými jádry vznikající, není
dostatečně známo. Víme, že v určitých případech světlo rozhoduje
jak pro klíčící spory Sramur“') ukázal, geotropismus nezdá se však
míti pro cévnaté rostliny zvláštního významu. Herrwıe ®’) má za to,
že u zvířat a speciellně ve vajíčku staví se figura kinetická ve směr
největšího nahromadění plasmy. K podobnému názoru oprävnily
Harpera *) nálezy o dělení v ascu hub. Ale již pro Characeje a ve-
getativní buňky pletiv rostlin cévnatých není výklad ten přijatelný.
Zde můžeme nalézti případy, že v buňce, jejíž delší průměr až de-
setkráte je větší, než průměr kratší, přece se staví figura v tento průměr,
tedy v průměr nejmenšího nahromadění plasmy. V novější době byly
však učiněny nálezy, dokazující, Ze leží přece v některých případech
v naší moci způsobiti určité postavení kinetické figury i přehrádky
buněčné. Ze zoologické literatury jmenují jen práci Brakmovu o vlivu
tlaku na rýhování vajíček, tolikéž HrRrwrae-ovy zprávy o vlivu tlaku
na dělení ve vajíčkách žabích (1. c.). Vysoce zajímavy jsou v té pří-
Cine zprávy Kxy-ovy °*). Jemu podařilo se přesně dokäzati, že tlakem
nebo tahem lze přinutiti figury kinetické, aby se postavily buď kolmo
na směr tlaku, nebo ve smér tahu. Opakoval jsem jeho pokusy a nalezl
jsem jak již v odstavci o fysikalních vlastnostech protoplasmy uve-
31) Stahl, K., Einfluss der Beleuchtungsrichtung auf die Theilung der Equi-
setum - Sporen. Ber. d. d. bot. Ges. III. 1885.

32) Hertwig O. Zeit- und Streitfragen der Biologie, II. 1896. (Jena.

55) Harper, R., A., Kerntheilung und freie Zellbildung im Ascus. Pringsh-
Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 30.

3) Kny, L., Ueber den Einfluss von Zug und Druck auf die Richtung der
Scheidewände in sich theilenden Pflanzenzellen. Ber. d. deutsch. bot. Ges. 1896.

42 IX. Bohnmil Němec:

deno, že se především tlakem nebo tahem orientují hyalinni periplasty,
v těch nebo na nich že se pak meridionalně k jich delší ose vytvo-
řují achromatická vlákénka. Tam také naznačeno, jakým způsobem
je možno, aby tlak nebo tah působil na vytvoření se periplastu. Toto
působení je docela fysikalní a zakládá se na deformaci, jakou při
tlaku musí jeviti koule uzavřená v elastické pevné hmotě.

Ale vývoj vlákének achromatických ve směru meridionalním
není možno prozatím fysikalně vyložiti. Jisto je, že se směrem tlaku
souvisí také směr jejich uložení, ale jakým způsobem tlak nebo tah
na jich vytváření působí, je té doby nemožno říci. Vyznacno je, že
se ve sporových nebo pylových buňkách mateřských vlákénka tvoří
nepravidelně nebo radialně kolem jádra **), což nade všecku pochybnost
souvisí s okolností, že tyto buňky docela volně leží ve zvláštní du-
tiné sporofyllu. Důkazem toho je, že zbavíme-li buňky vegetativní
tlaku na ně působícího a dojde-li přes to k vytvoření figury, tato je
vytvářena podobně jako ve volně ležících buňkách sporogenních. Proč
se 1 v buňkách sporogenních vlákénka konečně skloní ve dva poly,
nedovedeme udati. Ale pohled na průřez nějakou tyčinkou nebo spo-
rangiem (Larix, Equisetum) poučí nás, že položení obou definitivně
vytvořených polů a směry dělení jsou docela nepravidelně rozloženy.
To je ovšem opak poměrů jak je v nějakém vegetačním vrcholu vi-
díme. Zde jsou směry dělení téměř dle určitých geometrických pra-
videl položeny ne ovšem úplně přesně, ale přece jenom pravidelně.
Zde také od počátku objevení se základu vřeténka lze směry dělení
stanoviti a je nápadno, že směry ty jsou rovnoběžny (opět jenom
v největším počtu případů) se stěnami buněk mateřských nebo na ně
kolmy. Je to ovšem jenom pravidlo, od něhož, jak na jiném místě
jsem ukázal, nalézáme výjimky (Cytologická pozorování, 1897). Z 1y-
sikalního stavu protoplasmy a periplastu, jaký lze ve stadiu pro po-
stavení figury nejdůležitějším dokázati, totiž v profasi, z možnosti
pokusně orientovati směr figury tlakem i tahem, z podobnosti, jaké
v obou případech nám před zrak vstupují, jakož i z okolnosti, že
vskutku lze dokäzati, kterak meristematické buňky tlaku i tahu pod-
léhají, soudím, že tlak i tah v pletivech meristematických důležitou
hraje úlohu pro postavení figury kinetické. Nechci tento názor ze-
všeobecňovati. Jsou případy, kdy buňky tlaku ani tahu nepodléhají
a přece vytvořují se přehrádky v určitém směru, ku př. v chlupech

35) Němec, B., Ueber das Centrosoma der thierischen Zellen und die ho-
modynomen Organe bei den Pflanzen, Anat. Anz. 1898.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 43

z jedné řady buněk se sklädajieich. Zde třeba přijímati jiné příčiny
postavení figur. A vždyť je dokázáno, že světlo, v málo případech
i tíže zemská působí na směr figury a takových příčin může býti
více. Ony zajisté u jednobuněčných organismů, mnohých řas, hub,
zvláště ku př. u Characeí v popředí vstupují. Je apriori pravdě-
podobno, že v buňkách centrosomy opatřených jiným způsobem, ji-
nými pochody směr dělení se určuje; ba je možno, že právě u rostlin
skládajících se z komplexu pevně semknutých a vzájemně mechanicky
na se působících buněk staly se následkem přítomného tu mecha-
nického tlaku i tahu okolnosti ty směrodatnými pro rozhodující jejich
vliv na směr dělení buněčného, Nechci zde rozváděti tyto hypothésy
a přistoupím k vylíčení některých pozorování a pokusů.

Základním pokusem byl pokus o vlivu tahu či tlaku na pora-
něné hlízy bramboru. Kdežto Kxy stanovil pro tento material pouze
postavení přehrádky již definitivně vytvořené, podařilo se mi stano-
viti, že již v profasi je směr figury tlakem nebo tahem určen a že
se v tomto směru vytvoří přehrádka buněčná. Podrobnosti nebudu
vykládati, poněvadž se shodují se zprávami Kxy-ovÿmi. Také pokusy
s kořeny rostoucími mezi dvě k sobě nakloněné desky skleněné jsem
opakoval. Výsledky pokusů těch nejsou však, podobně jako Kxyx
udává, evidentními.

Z dalších pokusů uvedu tento: Kořeny bobu po délce (as 1’5 mm
od rozhraní kalyptry a pleromu) byly medianně naříznuty a dány
rüsti do zužujících se skleněných rourek. A tu se ukázalo, že Lor-
RIOREM nedávno konstatované hojení ran a regenerace obou polovin
vegetačního vrcholu““) se ani po pěti dnech nedostavuje. Vsecky
směry dělení ležely rovnoběžně s podélnou osou kořenu. Kořeny
rostouce do zúžené rourky vystaveny byly stále většímu postrannímu
tlaku, který orientoval periplasty (ponejvíce ovoidalní) i figury ve
směr podélné osy kořenu. Přesvědčující je také pokus s působením
tlaku ve směru podélné osy kořenu na vedlejší kořeny, dokud ještě
jsou skryty v primerní kůře mateřského kořenu. Kořeny klíční rostliny
Cucurbity (C. pepo), v nichž vyvinovati se počaly vedlejší kořeny, po-
loženy na desku skleněnou, oblity gelatinou při 25° tuhnoucí, na ně
položena opět skleněná deska a ta obtěžkána závažími. V kořenech,
které stály přímo proti směru tlaku na ně působícího objevily se již
po 4 hodinách působení tlaku v partiích, kde za normálních po-

36) Lopriore. G., Ueber die Regeneration gespaltener Wurzeln. (Abh. d.
Leop. Car. Akad. Bd. 56, 1896).

44 IX. Bohumil Němec:

měrů se vyskytují pouze periplasty a figury S osou podélnou (vedlejšího
kořenu) rovnoběžné, mnohé periplasty a figury kolmo na osu tu, tedy
také na směr tlaku stojící. Bohužel již po 12 hodinách tlaku vysta-
vené kořeny vedlejší odumíraly, tak že nebylo mi možno sledovati
pochody dále. Ale již tím dokázáno, že tlak mechanický může určiti
směr periplastu i figur. Podobné pokusy provedl jsem také s kořeny
velkosemenné odrůdy bobu (Vicia faba).

Uvedené pokusy dokazují, že směr periplastu a také figury lze
mechanickým tlakem nebo tahem orientovati. Je také vysoce pravdě-
podobno, když 1 v normalních komplexech meristematických buněk
pochody vytváření úplně odpovídají oněm, jak se jeví v komplexech
tlaku nebo tahu vystavených, že i za normalních poměrů tlaku a tahu
nějaká úloha bude připadati.

Vskutku ve pletivech rostlin je konstatováno začasté napjeti
vzájemné mezi řadami buněk, nebo také tlak, kterým na sebe vzá-
„jemně buňky působí. Ovšem dosud konstatované napjetí pletiv týká
se hlavně pletiv trvalých nebo aspoň v té míře differencovaných, že
v nich dalších dělení buněčných není.

Má-li však býti naše supposice správná, musí také v meriste-
matických pletivech býti přítomno napjetí pletiv nebo vzájemný tlak
sousedících komplexů buněčných.

Jaké jsou příčiny vzájemného napjetí nebo tlaku pletiv? Předně
rozdíly v osmotických poměrech obsahu buněčného, za druhé rozdíly
v elasticitě buněčných membran. Máme-li možnosť tyto rozdíly kon-
statovati, budeme moci také existenci napjetf nebo tlaku pletiv před-
pokládati.

Co se týče rozdílů v osmotických vlastnostech buněčného obsahu
uvádí Prerrer (Druck- und Arbeitsleistung), že i v sousedících buňkách
téhož pletiva možno konstatovati rozdíly 0:5°/, dus. dras. Poněvadž
však takové rozdíly nejsou konstantními, nemohou míti velikého vý-
znamu pro způsobení pravidelného napjetí nebo tlaku buněk. Ovšem
je můžeme činiti zodpovědny za malé, vždy sem tam přicházející ne-
pravidelnosti v postavení figur kinetických. Ale ve vegetačních
vrcholech dají se vskutku konstatovati rozdíly konstantní v osmo-
tických vlastnostech buněčného obsahu. U Vicie ku př. 1 mm od vec.
bodu: Dermatogen jeví turgor o 1—1'5"/, dus. dras. vyšší než vedlejší
vrstvy buněk periblemových. Vnější buněčné vrstvy pleromu tolikéž.
Vnitřní (dřeňové) buňky pleromu jeví turgor o 1—1:5°/, dus. dras.
nižší, než vnější vrstvy pleromové. Těmito rozdíly — při nepatrné
elasticitě a značné duktilité membran vegetačního vrcholu lze docíliti

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 45

značného vzájemného napjetí ve směru podélné osy koïenu. Jezto
pak 1°/, roztok dus. dras. vyvinuje osmotický tlak as 35 atmosfér,
je vidno, Ze napjetí zde přítomné může býti velmi značné a může
vésti k orientaci figur ve směru podélném. Vskutku také v těchto
zonách (1:5 od rozhraní calyptry a pleromu) odehrává se velká vět-
Sina kines ve směru podélném.

Vedle tahu působí však také tlak na směr figury a je pravdě
podobno, že také v normalních poměrech přichází v meristematických
pletivech k platnosti. Ba pravděpodobno je, že v pevně semknutých
buňkách meristematických pletiv tlakem ve větší míře buňky vzá-
jemně na sebe působí, než tahem. To je viděti již v tom faktu, že
intercellularní prostory v nejmladších částech vegetačních vrcholů na
rohy buněk jsou omezeny, což poukazuje na značný odpor kladený
snaze buněk všestranným napjetím dosíci tvaru kulatého. "Tento odpor
ve vegetačních vrcholech kořenů kladen je čepičkou. Její buňky vy-

kazují vždy membrany značně ztlustlé oproti membranám buněk.

vlastního vegetačního vrcholu kořenového. Důkazem toho je okolnost,
že isolované buňky vnitřní vrstvy calyptralní, ač jeví turgor (ve vzdá-
lenosti 1 mm od rozhraní čepičky a pleromu) jen as 0 5°/, dus. dras.
nižší než dermatogen, průměrně o 30"/, méně se stáhnou pfi plas-
molyse, než buňky dermatogenní (platí pro kořeny velkosemenné odrůdy
bobu (Vicia faba). Membrany buněk těch také tinkcionellně se liší
od čistě cellulosnich membran dermatogenu, periblemu a pleromu,
vedle toho, jmenovitě vnitřní stěny tangentialní, jsou velmi značně
ztlustlé. Již poměry effektu turgoru se týkající poukazují, že elasticita
těchto membran je daleko. větší, než elasticita vlastních membran
neristematických a tedy odpor, jejž obal z těchto buněk klade tlaku
se strany buněk vlastního vegetačního vrcholu kořenového ve směru
radialním značně větší, než aby mohly býti ve stejné míře napjaty,
jako radialní membrany buněk vegetačního vrcholu. Tim odporem
kladeným tlustými a málo ductilními stěnami čepičky kořenové dána
je možnost silného vzájemného tlaku bunék ve směru radialním, jak
účinek toho právě v silném dělení kořenu do délky se jeví. Neboť
vzájemným tlakem ve směru radialním působícím orientovány jsou
periplasty kolmo na směr ten, tedy ve směr podélné osy kořenové
a v tom směru také se vytvořují achromatická vlákénka i přehrádky
buněčné.

Ale okolnost, že obal skládající se z tlustostěnných buněk, klade
buňkám vegetačního vrcholu kořenového ve směru radialním odpor
má i jiné následky. Prerrer (Druck- und Arbeitsleistung) dokázal, že

IX. Bohumil Němec:

Le
D

odporem vzrüstu kladenym zavädi se uvolneni membran zpüsobené
vzrůstem jdoucím za elastické napjeti membran, čímž umožní se turgoru
ještě větší uplatnění. Tlak, jejž mohou buňky proti odporu pomocí
osmotické energie vyvinouti tím značně se zvětší, neboť osmotický
tlak přichází celý k platnosti, poněvadž se mu neklade odpor se strany
membrany. Takovéto uvolnění (Entspannung) membran podařilo se
mi dokázati také pro vegetační vrchol kořenů. Plasmolysujeme-li
podélné řezv z kořenů a potom srovnáváme rozměry za stavu tur-
sescentniho a po plasmolyse dojdeme k výsledku, že elastické napjetí
buněk v partiích, kde řady buněk probíhají ohnuté a kde se kinesy
kolmo zároveň odehrávají na podélný směr kořenu, je daleko větší ve
směru příčném než podélném; opak toho jeví se v partii další, kde
se buňky dělí ve směru podélném.

Plasmolysa prováděna IO’/, dusičnanem draselnatym. Pro kořen
velkosemenné odrůdy bobu objevily se tyto poměry: kořen se zkrátil
ve směru podélném:

na rozhraní cal. a pleromu 0 40:5,/° v šířce 30:0°/,

2 mmadázeje (4 pododv0,920:69 (10 235°),
a |.

MP0,

Z těchto fakt možno dedukovati toto: Buďto je ductilita membran
ve směru radialním v partiích nejmladších větší než v dalších, opačně
pak se to má s ductilitou ve směru podélném, nebo jsou membrany
v nejmladších partiích uvolněny ve směru podélném, ve starších ve
směru příčném. Tímto i oním dána je možnost, aby zkrácení membran
buněčných jevila se ve dvou na sobě kolmých směrech nestejnoměr-
nými. Ani ve tlouštce, ani v tinkcionellních vlastnostech však nepo-
zorujeme v partiích diskutovaných nějakého rozdílu mezi membranami
radialními a tangentialními a je tedy vysoce pravděpodobno, že jedná
se vskutku o uvolnění membran. A to lze dokäzati dalšími pokusy.
Výřezy radialní z partií nejmladších dány do destillované vody a
pak plasmolysovány, zkrátí se ve směru radialním o 5“,, ve směru
podélném o 9°/,. Výřezy z partií zadnějších (1—2'5 mm od rozhraní
mezi calyptrou a pleromem) dány do destillované vody a pak plasmo-
lysovány, zkrátily se ve směru podélném o 8°/,, v radialním o 14°/,.
Zjev ten dá se vysvětliti právě pomocí názoru o uvolnění membran
v prvním případě ve směru podélném, ve druhém ve směru příčném.
Výřezy, kterým není již kladen odpor se strany čepičky, prodlouží

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 47

se v destillovane vodé v poméru osmotickeho tlaku k elastickemu
odporu membran a podle toho jevi se také pri plasmolysi percentuellni
zkrácení nebo prodloužení buněk i bunečných komplexů. Ježto však
v tom směru, ve kterém uvolněny jsou membrany, osmotický tlak
může daleko více působiti než ve směru, kde mu je membrany na-
pínati, bude effekt jeho, jevící se pro náš případ ve vzájemném tlaku
buněk na sebe, ve směru uvolnění membran daleko větší než ve
směrech ostatních. Poněvadž pak tlak má vliv na postavení delší
osy periplastu i na směr kinetické figury, bude tato státi kolmo na
směr uvolnění membran a tedy také kolmo na směr většího tlaku.

Z povahy studovaného materialu plyne, že není možno poměry
uvolnění membran a jich elasticity přesně udati. — Jen v hlavních
rysech možno dosavadními methodami na zjevy ty souditi. Také je
pochopitelno, že je množstí možných variací, způsobitelných změnami
v turgoru i elasticitě membran i ve tvaru buněk, jimiž může býti ve
speciellním případu směr karyokineky stanoven. Že vskutku na tvaru.
buněk záleží pravidelnost směru kinetické figury viděti lze z toho, že
s nepravidelností formy buněk souvisí nepravidelnost postavení figur,
jak v kořenech, v partiích, kde přechází bunečné řady zahnuté ve směr
rovný, lze pozorovati (obr. 15.).

Ovšem mohou příčiny určitého postavení kinetické figury spo-
čívati také v buňce samotné. Buď je to tlak z buňky samy vycházející,
jenž tu působí. Je-li cytoplasma stavu tuhého, a jsou-li v ní přítomny
vakuoly, pak se v ní šíří tlak osmotický ve směrech radialních od
té vakuoly a vyvinuje-li se figura způsobem pro vegetativní pletiva
stanoveným, pak musí figura státi kolmo ve směru radialním. To se
potvrzuje pro karyokinesy v pylových zrnkách vakuolou opatřených
se odehrávajících. V obr. 22. a 23. znázorněny jsou dva na sobě
kolmé průřezy pylovým zrnkem od Frittilaria imperialis. Při vývoji
figury kinetické působí na periplast tlak ve směru naznačených šipek
a vskutku je periplast nejen ve směru na tyto šipky kolmém nej-
většího průměru, zároveň pak stojí figura kolmo na směr šipek v obr.
23. naznačených. Je pochopitelno, že v případu, kdy plasma, na kterou
vakuola osmotickým tlakem působí, je tekuta, bude tlak ten pro směr
figury kinetické bez významu.

Proč pro směr hlavní osy periplastu je rozhodujícím mechanický
tlak nebo tah, je z fysikálních vlastností cytoplasmy a plasmy, peri-
plast tvořící pochopitelno. Proč se však vlákna achromatického
vřeténka ve směru tom vyvíjejí, to není z prostého fysikálního pů-
sobení tlaku a tahu vysvětlitelno. Mějme třeba za to, že je to výsledek

)

4 EX. Bohumil Nemee:

„P

zvláštního podráždění mechanického. Pak dalo by se očekávati, že
mohou se vyvfjeti vlákna achromatická i kolmo na tlak nebo tah,
neboť obdobným pro positivní a negativní „tropismy“ je pro náš
případ podráždění vývoj vřetének kolmý na směr tlaku a souhlasný
s ním. Není vyloučeno, že vskutku takové případy souhlasného se
směrem tlaku vývoje vláken v přírodě přicházejí. Poukazují ku př.
na Spirogyru, kde laterální vakuoly při kinesi působí tlakem v směru
postavení figury se šířícím, ač-li plasma Spirogyry šíření takové při-
pouští. V každém případu však je zřejmo, že pro rostliny cévnaté
neplatí Burscarino - RuungLerova theorie o mechanice vývoje figury
kinetické. Neboť u rostlin cévnatých ani ve sporogenních. ani ve ve-
getativnich pletivech nevstupují v akci tělíska obdobná centrosomům
živočišných buněk a přece je achromatická figura téměř identicky
v obojích buňkách vyvinuta.

Ačkoli v některých případech achromatická figura má vzhled
sitovity, přece jinde nemůžeme nalézti nejmenší stopy nějakých ana-
stomos mezi vlákny. To platí ku příkladu pro figury ve sporogenním
vletivu Æquiseta. Naopak je u Larix v prvních stadiích tvoření se
figury sitovitä struktura velmi nápadně viditelna. Také u Alba
vidíme zvláště na příčném řezu figurou mezi jednotlivými vlákny
anastomosy © (obr. 6.). Pres to se mi zdá býti předčasným
achromatická vlákna chtít vykládati jako zjev optickým dojmem pro-
tažených alveol způsobený. Pokusy s plasmolysou a chloroformem
ukázaly, že se každé vlákno samo pro sebe rozpadá v řadu zrníček,
což zajisté nebylo by možno, kdyby byl správným právě uvedený
výklad o vláknech achromatických.

Pro určité případy mohou také abnormní poměry bunečného
obsahu pro postavení figury důležitými se státi. Tak vakuoly, které
kinetickou figuru mohou v určité části buněk passivně držeti (obr. 7.),
nebo šikmý, nepravidelný vývoj desky buněčné podmíniti (obr. 11.).
Je pravděpodobno, že takové náhodné původně poměry mohou se
v některých případech státi stálými a pro postavení figury rozhodnýmu.

Ve stadiích, kdy cytoplasma stojí na rozhraní mezi stavem te-
kutým a tuhým, kdy tedy je „měkká“ mohly by tlak nebo tah
v určitém směru na jádro nebo figuru působíce, je v buňce posunouti
a způsobiti změnu jich postavení. Taková posunutí vskutku dají se
pozorovati a dějí se právě ve stadiu profasi přímo předcházející neb
na její počátku, za druhé během metakinesy. Je pochopitelno, že
plasma tekutá také dovoluje dosti snadný pohyb jádra i figury, ale
nepřipouští fysikální vliv tlaku nebo tahu v určitém směru šířených.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 49

Pohyby jader dají se před profasi stanoviti pro případy, kdy
na řady buněk působí šikmý tlak. V tom případu pohybují se jádra
ve směru vyslednice přímočáře šířeného tlaku. Dáme-li růsti kořeny
do skleněných rourek zvolna se zůžujících, nalézáme většinu figur
a profasí k zadní horizontální stěně buněčné posunuty (obr. 17.). —
Takového posunutí v kořenu cibule doznávají jádra i figury v první
(subdermalní) vrstvě periblemové (obr. 14.), čímž vznikají nestejné
buňky dceřinné: zadní menší, přední větší. Dělení taková odehrávají
se počínajíc od místa, kde zahnuté řady bunečné přecházejí v rovné.
V těch partiích calyptra tvoří vskutku kuželovitý obal, jenž püsobiti
může podobně jako v pokusu skleněná konvergující rourka. Že se
vyskytují nestejná tato dělení hlavně v první subdermalní vrstvě, vy-
světluje se jednak tím, že v dermatogenu na těch místech již většinou
buňky se nedělí; ale dělí-li se, je v nich totéž posunutí figur možno
pozorovati (obr. 14, řada d). Jinak bezpochyby šikmý tlak ten není
tak velký, aby se rozšířil na další vnitřní řady buněk. To viděti lze
také z okolnosti, že podobná posunutí se vyskytují jen v kořenech
plně turgescentních.

Přeložíme-li kořeny do vlhkého vzduchu, kde následkem ne-
dostatečné turgescence vzájemný tlak nebo napjetí mizí, přestanou
také dělení, dávající původ nestejně velikým buňkám. — Jádra ani
figury nejsou posunovány do zadu a subdermalní vrstva buněčná
skládá se ze stejnoměrných buněk.

Plasmolysujeme-li kořen, zkrátí se buňky a sice někdy tak, že
mohou až i kinetické figury stlačiti. Místo stlačení setkáváme se však
s figurami šikmo, diagonalně postavenými. Nalezäme sice takové
šikmé figury i v normalních poměrech (obr. 13.), ale v plasmoly-
sovaných kořenech je jich daleko více. V medianním řezu vedlejšího
kořenu napočetl jsem ku př. 22 šikmých figur, v plasmolysovaném
(15°/, cukrem třt.) 56. Pi takovém zkrácení buňky, že délka její
nestačí na délku figury, je tato passivně šikmo položena. Možnost
tohoto šikmého položení poukazuje na polotekutost plasmy, neboť
returgescencí lze figury přivésti zase v normalní, s periklinami nebo
antiklinami souhlasící směr.

Ostatně lze i v normalnich poměřech podobné pohyby figur
pozorovati. Během metakinesy se figury prodlužují a passivně staví
do diagonalní polohy, je-li buňka krátká (obr. 15 a). Při tvoření
desky buněčné se zase jádra k sobě blíží, figura zkracuje a staví
y normalní směr. Tak lze vysvětliti, že v obr. 13. svírají se směrem
periklin figury různé úhly; a Sice:

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 4

50 IX. Bohumil Némec:
| ar ee... 7350
b e L2 s e . . o # 529
CE: REED
U P 2. BOV

Je však velmi snadno možno, že se figura někdy nepostavi
přesně do pravé polohy, zvláště když plasma rychle se stane tekutou,
nebo když se deska buněčná příliš brzo přiloží jednostranně ke
starým stěnám. Pak ovšem tlak ani tah nemohou přijíti k platnosti.

Ve své práci „cytologická pozorování“ (1897) pronesl jsem
mínéní, že vlákna od polů k periferii probíhající drží figuru v určité
poloze. Jich směr určen je jednak polohou polu, od něhož vyrůstají,
jednak rozlohou cytoplasmy kol polu a konečně směrem stěn bu-

fl něčných, neboť tato vlákna snaží se postaviti kolmo na stěnu tu. —
Ježto je vývoj jich i postavení závislé především na poloze polu a
tento na směru tlaku nebo tahu, jemuž buňka je vystavena, mohou
míti zmíněná vlákna význam pouze druhotný. Je ovšem možno, že
v pozdějších stadiích, kdy plasma stává se tekutější, mají úkol figuru
v původní poloze udržovati. V tom případě, že jsou tuhé a tvoří
vskutku jakousi Konstrukci udržující pol v určité vzdálenosti od
membrany buněčné, mohou 1 elasticky býti zohybány při pohybu
figury ve směr diagonální, a svojí elasticitou při zkrácení se figury
v původní polohu ji uváděti. Při tom ovšem může, ba musí býti
plasma tekutá. V oněch buňkách, kde vlákna „direkční“ či „oporná“
vyvinuta nejsou, musíme plasticitu cytoplasmy činiti odpovědnou za
pohyb figury z diagonální polohy v polohu původní.

O významu nucleolü.

| O pravých nucleolech dokázal Zacharias, že se skládají z albu-
PE | minu (s str) a látky plastinové. Jeho názory mohl jsem potvrditi také pro
nucleoly jader meristematickych buněk, kdež kyselinou solnou slabě
okyselená zažívací tekutina pepsinová zachovává z obsahu buněčného
M chromatin a plastin; rozpustíme- chromatin 50" nebo koncentro-
M vanou kyselinou solnou anebo silně koncentrovaným roztokem žíravého

ME drasla, zbývají hmoty přijímající ze směsí barviva modrého a červe-
| ného toto poslední (tedy hmoty erythrofilní) a mezi zbylými nalézáme :
sítivo cytoplasmatické (cytoplastin), blánu jadernou, zbytky sítiva ja-
derného a nucleolus (nmucleoplastin‘. Z figur kinetických zbývají

Příspěvky k {ysiologii a morfo'ogii rostlinné buňky. 51

pouze differenciace achromaticke. Take ostatními, ZACHAkrIasEm"")
uvedenými methodami bylo potvrzeno, že nucleoly z větší části sklá-
dají se z plastinu.

Oproti tomu uvádí Morz, Carxoy **) Cavana %) Mrrzxewrrson +9) že
nucleoly chovají v sobě též jaderný nuclein, látku to, skládající jinak
chromosomy, a že při vývoji chromatické figury kinetické chromosomy
rostou na útraty nucleolů. Není to nemožné, však jisto je, že v těchto
otázkách dosavad užívané methody tinkční nestačí a že třeba při-
kročiti k studiím mikrochemickým. Pozorování mikrochemická dosud
svědčí proti uvedeným badatelům a potvrzují názory ZACHARIASOVY.

Jiný výklad o významu nucleolů zastává hlavně STRASBURGER
a jeho žáci. Poslední v tom ohledu podané doklady nalézáme v sou-
borné publikaci Cytologische Studien a. d. Bonner bot. Institut 1896.
Podle STRASBURGEROVA názoru je nucleolus reservní látkou pro achro-
matická vlákénka. Ve vegetativních pletivech pozoroval jsem nejenom
přímé topografické vztahy nucleolů souběžně s vývojem achromatickych
vláken, jakož 1 přímou přeměnu vláken achromatických v nucleoly.
Nálezy ty ovšem potvrzují náhledy Srrasgurgerovy. Experimentálního
potvrzení dostalo se jim také vylíčeným již objevováním se mimo-
jaderních nucleolů při plasmolyse.

Především jedná se však o vymezení pojmu nucleolů. Jsou,
jak známo, dvojí nucleoly, erythrofilní, z plastinu složené a kyanofilní.
z jadrného nucleinu se skládající. *") V obyčejných případech jsou
nucleoly tyto od sebe odděleny. Ale ve starších klidných buňkách ku
př. Allia pozorujeme, že na periferii erythrofilního nucleolu ukládá
se hmota kyanofilní, původně ze zrníček se skládající. Ta zrníčka
však splývají až vytvoří úplný obal homogenní nucleolus uzavírající.
K obalu tomu, který se skládá z chromatinu a tinctionellně i mikro-
chemicky od nucleolu se liší, přikládá se sítivo jaderné, v tomto
případě radialně od jadérka vycházející. Kyanofilní jadérko, zvané

37) Dlužno podotknouti, že prodloužení výřezu z konečné partie kořenu
v dest. vodě obnášelo ve směru radialním sotva 1°/, ve směru podélném 79,,
u výřezu z partie zadnější ve směru podélném o 3°/,, ve směru radiálním o 9°/,-

_ %) Zacharias E., Ueber Nachweis u. Vorkommen v. Nuclein. Bericht d

deutsch. bot. Ges.; 1898, Bd. XVI, H. 7. :

39) Carnoy & Lebrun, La vésicule germinative et les globules polaires
chez les Batraciens. La Cellule, T. 12., 1897.

4) Cavara, Intorno ad alcune strutture nucleari (Atti d. r. Ist. bot. univ.
Pavia, vol. V.)

#1) Rosen F., Ueber tinctionelle Unterscheidung verschiedener Kernbestand-
theile und der Sexualkerne. (Cohns Beitr. z. Biol. d. Pf. Bd. 5«)

4*

92 IX. Bohumil Némec:

též pseudonucleolem, objimä tu tedy jako povlak nucleolus pravý.
Je však možno experimentálně odděliti obojí nucleoly od sebe a sice
chloroformováním. V tom případu seskupí se chromatinový obal nu-
cleolu („pseudonucleolus“) v několik kulatých tělísek vedle nucleolu
vlastního ležících (obr. 37.) Nedovedu prozatím udati, jak je takový
způsob vytvoření obou nucleolů rozšířen, zdá se však, že v mnohých
případech, kdy jádro je velmi slabě barvitelné, máme co činiti s po-
dobným případem jako u Allia. Ostatně není jadérko všeobecně ho-
mogenní hmotou a právě ve případech se silně barvitým a relativně
velikým jadérkem dají se v nucleolu pozorovati partie silněji a slaběji
barvitelné.

Když se v jádrech s chromatinem na periferii nucleolu nahroma-
děným vyvíjí vlákno chromatinové, probíhá od jadérka k periferii
jádra, ba dostaneme podobné obrazy, jak je Moru pro Spirogyru
popsal a v tom smyslu vyložil, že pentlice chromatinová ssaje z nuc-
leolu látky k jejímu vzrůstu potřebné. Mohlo by tedy býti, že při-
jímá z oné povrchní chromatinové vrstvy hmotu výživnou nebo ke
vzrůstu potřebnou. Ovšem vlastní, plastinový nucleolus nehrál by při
tom žádnou úlohu.

Při vývoji achromatické figury Ize pozorovati ubývání nucleolové
hmoty, při mizení její opět přibývání, vzrůst nucleolů. Z toho, jak
řečeno a z některých topografických vztahů souzeno na souvislost
obou hmot, nucleolové a oné, která vytvořuje achromatická vlákénka.
Pokusy s plasmolysou bylo však nade všecku pochybnost ukázáno,
že při zastavení kinesy a degeneraci vláken achromatických na místech,
kde se tato dříve nalézala, objevují se nucleoly, že v tom případě,
kdy nalézá se hmota nucleolová mimo jádro, schází v jádru nucleolus,
nebo je značně menší než za pomérů normalních.

Ale i za normalních poměrů vyskytují se v meristematických
buňkách nucleoly a také zde lze dokázati jejich vztahy k achroma-
tickým differenciacím. Uvedu zde příklad vrcholů kořenů Æoripy, jejž
jsem již (Cytol. pozor.) sice popsal, který však po zmíněných již po-
kusech a mikrochemickém ohledání daleko větší má interess.

V některých buňkách vegetačního vrcholu kořenů /oripy pozo-
rujeme i ve stadiu klidu v cytoplasmě roztroušená erythrofilní tělíska,
která i v reakcích souhlasí s pravými nucleoly. Také za dělení kine-
tického je pozorujeme (obr. 21.), nejnápadněji se však jeví při ukončení
kinesy, tedy přímo po vytvoření přehrádky buněčné. Tu leží ve velkém
množství (obr. 20.) blízko u nových přehrádek a mohou na tomto
místě býti nalezena ještě dlouho po ukončení kinesv. Tak v obr. 18.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné bnůky. 53

znázorněna docela klidná buňka, v níž při jedné stěně nahromadény
jsou nucleoly. Pozoruhodno je, že v onom případu, kdy nucleoly
nalézáme při vytvořených právě buněčných přehrádkách, jádro obsa-
huje daleko méně hmoty nucleolové, než za poměrů, kdy mimo jádro
nucleolů není. To vysvítá ku př. na první pohled ze srovnání jádra
obr. 19. znázorněným (buňka nechovala žádných mimojadernych
nucleolů) s jádry v obr. 20., kde množství nucleolů leží podél nově
vytvořené přehrádky. Nucleoly v jádru obsažené jsou tu daleko menší,
než nucleolus v obr. 19. (Oba obrazy kresleny při tomže zvětšení.)
Mikrochemickým ohledáním a srovnáváním metakinetických figur
jsem přišel k výsledkům, které vysvětlují právě vylíčené poméry. —
Před tvořením se přehrádky buněčné stéhuje se plastinový material
od jader k aeguatoru, kde přehrádka má se vytvořiti; po vytvoření
přehrádky ubírá se plastinový material zpět do jádra a vytvoří tam
nucleoly, jež se však obyčejně spojí v jedno jediné jadérko. — Jsou
však případy, kdy se nevrací všechen material plastinový do jádra a
tu se ze zbylého plastinu při přehrádce vytvoří mimojaderné nucleoly.
Tyto zůstávají nějaký čas na místě svého vzniku, mohou však setakg
diffusné rozsiriti v cytoplasmě.
Fr. Schwarz ‘*) hledél ze srovnání velikosti jadérek (nucleolů)
a vývoje buněk dovoditi, že mezi vývojem, vzrůstem a differenciací
buněk a velikostí jadérek jsou jakési příčinné nebo aspoň souběžné
vztahy. Bohužel není možno methodou Schwarzovou v tom ohledu
dodělati se nějakých evidentních resultatů, ježto velikost nucleolů
podrobena jest značné variabilitě individuellní, dále závisí na zmíněné
vrstvě obalné složené z chromatinu (chovajícího jaderný nuclein,
-látku od plastinu značně rozdílnou), konečné však plynné a tekutiny
obsahující vakuolky neznámého významu, které uvnitř nucleolů vzni-
kají, nebyly brány Schwarzem do rozpočtu, ač zajisté jimi velikost
nucleolů je modifikována. — Jediné, co najisto je postaveno o významu
„pravých nucleolů, jest jejich vztah ke tvoření se achromatických
ovlákének karyokinetické figury, jak je cytologové na rostlinném ma-
“terialu pro mnohé případy stanovili, a jak jsme mohli také experi-
“mentalné dokázati. Podle toho by pro některé případy znamenal
knucleolus ne nějaký orgán, nýbrž jen reservní látku ustanovenou pro
"pochod kinetický. Možnost pokusně dohnati buňku k vytvoření nu-
“cleolü na kterémkoli místě (cfr. obrazy 107. 116, 117, 118) ukazuje

#) Schwarz Fr., Beitrag zur Entwicklungsgeschichte des pflanzlichen Zell-
“kerns nach der Theilung. Cohns Beitr. z. Biol. d. PH., Bd. 6., 1887,

v
$

54 IX. Bohumil Němec:

však, že tato reservní látka není formována zvláštními nějakými
„nucleoplasty“ obdobnými leucoplastüm, elaioplastům etc. Nucleoly
sráží se asi vlivem změněných vnějších podmínek na kterémkoli
místě v cytoplasmě, ba my můžeme podrážděním přiměti jádro nor-
mální, aby nucleolus ven vypudilo. (cfr. obr. 112, 110.)

Geometrický pravidelný tvar kulovitý, jaký nucleoly obyčejně
jeví (vyjímaje páskovité tvary u Characei a v buňkách prothallii
(Gymnogramme**) poukazuje k tomu, že nucleoly jsou tekutého stavu.
Tomu svědčí také okolnost, že, jak jmenovitě u rostlin křížatých
můžeme pozorovati, (Sinapis, Roripa amphibia, Cheiranthus chetri)
dva nucleoly, přijdou-li ve styk, splynou a vytvoří ihned jeden
kulovitý nucleolus.

Zda-li je jádru k vykonání jeho funkcí nucleolu nutně třeba,
nemohl jsem definitivně rozhodnouti. V plasmolysovaných buňkách.
kde zastaven byl pochod metakinesy před definitivním vytvořením
desky buněčné, čímž vznikly dvojjaderné buňky s extronucleerními
nucleoly, často jedno jádro během dalšího vývoje (po returgescenci)
degeneruje a Sice zdá se, že to je právě jádro postrádající nucleolu.
Aspoň druhé, živé jádro nucleolus jevilo, v onom, které degenerovalo,
nemohl jsem jej konstatovati. Je možno, že ta degenerace souvisí
s nepřítomností nucleolu, ale najisto tvrditi to nelze. Jet zastavení
kinesy plasmolysou způsobené spojeno také s jinými nepravidelnostmi
v rekonstrukci jader, tak na příklad se zvacuolisováním chromosomů.
jež v normalní rekonstrukci se nepřihází a není tedy možno stanoviti,
co je příčinou degenerace, zvláště také, když zmíněné abnormity
nejeví se u obou sesterských jader ve zcela stejné míře.

Všeobecné poznámky.

Morfologické a mikrochemické naše známosti o karyokinesi
vedou ku přesvědčení, že tu máme co činiti s pochodem velmi kom-
plikovaným. Budou-li tedy jednou prozkoumány závislosti jeho na
vnějších okolnostech, nebude snadno rozhodnouti, která složka celého
pochodu je vnějšími okolnostmi modifikována, neboť je pravděpodobno,
že jednotlivé řetězy celého pochodu mohou podléhati různým modi-
fikacím za týchže vnějších okolností, jak tomu je také u jiných.

CARTE: |

|

#) Schwarz Fr., Die morphologische und chemische Zusämmensetzung des
Protoplasmas. Cohns Beitr. z. Biol. d. Pfl., Bd. V. 1892. |

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buůky. 55

pochodů životních. Je nepopíratelno, Ze před kinesou 1 bthem ní
stojí celý pochod v určitém vztahu k cytoplasmě, nebot zároveň se
změnou fasí kinetických jdou určité změny také v cytoplasmě. To se
týká vystupování různých cytoplasmatických differenciací stejně jako
pohybů cytoplasmy a organulí v ní přítomných, jak zvláště dobře dá
se pozorovati v buňkách hojnost amyloplastů chovajících. Je sice
myslitelno, že se jedná 0 prostou časovou paralelitu a ne o vzájemnou
závislost, že kinesa může samostatně probihati. Tomu však podle
našich zkušeností tak není. Kinesa zastavuje se ku př. působením
chloroformu dříve, než cytoplasma pozbude svých vlastností diosmo-
tických, neboť celá cytoplasma reaguje jistě na osmotickou změnu
media je obklopujícího a vlákna achromatická jsou již zgranuloväna
a zrušena.

Mohlo by se namítnouti, že tato destrukce kinetické figury
způsobena je látkami difundujicími z vacuul do cytoplasmy a zasa-
hujicımi tedy také figuru. — Tomu však tak není, ježto se kinesa
zastavuje již v době, kdy membrana vakuol zachovává své diosmo-
tické vlastnosti normalní; cytoplasma mohla je ovšem již změniti,
což poznati lze z toho, že neklade odporu vacuole rozšiřující se
enormně následkem možnosti přijímati vodu a nedostatku odporu,
jenž by se rozšiřování v cestu stavěl. Ovšem že působením chloro-
formu 10 minut trvajícím meristematická pletiva poškozena jsou tak,
že v největším počtu případů odumírají; kdežto však nejsou zasta-
veny všecky životní pochody v cytoplasmě, zvláště nejsou odstraněny
význačné vlastnosti diosmotické, je kinesa již úplně zastavena, ba
achromatická figura degeneruje.

Podobným způsobem zastavuje plasmolysa všecky pochody ki-
netické po profasi následující. Profase jinak vnějšími podmínkami je
modifikována, než stadia následující; to také se jeví při studiu vlivu
temperatury na kinesu, jak ukáži v následující části těchto studií.
Snad pro některé případy můžeme míti za to, že se jedná o prosté
mechanické podráždění při působení plasmolysy, podráždění to však
stačí již ku zastavení pochodů kinetických, ba zjevy jím zavedené
trvají i tenkráte dále, když uvedeme buňku do normalního stavu
returgescenci. Máme zde tedy indukované pochody, které právě
většinu způsobů podráždění charakterisují. Ježto však stěží lze si
představiti, že by roztoky látek ku plasmolyse užívaných absolutně
neutralně se k protoplastu chovaly, možno také přijmouti jakési
hmotné vlivy při pochodech účinkem plasmolysy v buňce se dostavu-
jících. Rychlosti diffuse zde-asi nebude připadati úloha rozhodující,

56 IX. Bohumil Němec:

ježto se jedná právě o dobu, po kterou styk plasmolysujícího roztoku
s povrchem protoplastu trvá a tu dobu lze přesně určiti. Tu pak
lze dokázati, že ku př. cukr působí méně intensivně v téže době
jako isosmotický roztok dusičňanu draselnatého. Doba, za kterou
isosmotický roztok dus. dras. vyvolá určité účinky, je menší asi
o 25°/, než doba, kterou potřebuje k vyvolání těchže účinků roztok
cukrový. Je možno, že rozdíly ty vyvolány jsou pranepatrnými kvan-
titami látky plasmolysující, tedy oligodynamicky, ježto béhem trvání
plasmolysy není lze pozorovati její regressi, která by dovolila souditi
na přijímání plasmolysující látky v nějakém značnějším nebo aspoň
měřitelném množství.

Charakteristické je pro účinky chloroformu i plasmolysy tvoření
se nových vacuol v partiích, kde těchto dříve nebylo. Toto tvoření
se vacuol možno vykládati jako process odměšovací (Entmischung),
jak o něm podrobně Fr. Schwarz *“) pojednává. Pozůstává v tom, že
dvě látky spolu smíšené homogenně, za určitých okolností se oddělují
a sice tenkráte, když přistupuje látka třetí, v níž jedna ze hmot
směsi je rozpustná, druhá nerozpustná. Pak se ona rozpustná roz-
pouští a nahromaďuje na místech nejmenší kohaese. V našem případu
však třeba přijímati především tvoření se oněch základních dvou
látek, neboť to rozpustidlo (látka třetí) bylo tu již přítomno (voda)
a přece vacuoly se nevytvořily, až za podnínex daných pokusem. —
Mám za to, že chloroformováním nebo plasmolysou bylo vyvoláno
jakési štěpení látek Lu příkl. v chromosomu; voda, která tu v dosta-
tečném množství je přítomna, jednu látku rozpustila, roztok pak,
poněvadž chromosom jeví vlastnosti semipermeabilnosti, nemohl
diffundovati a vytvořil tedy na místech nejmenší kohaese vacuolu. —
Z pravidelnosti uložení vacuol těch ku př. ve chromosomech třeba
souditi na pravidelnost rozložení kohaese v nich. Chromosomy totiž
jsou podle toho na periferii tužší, než v nitru, což úplně odpovídá
poměrům cytoplasmy. Že se tu nemůže jednati o zjevy omezeností
bubřivosti vyvolané, dokazuje okolnost, že se vacuoly tvoří tvoří také
v plasmolysovaných jádrech nebo chromosomech, kterým se tu voda
odnímá. Že zmenšení velikosti imbibice samo nestačí k vytvoření
vacuol, dokázal (1. c.) Fr. Schwanz.

Vysoce důležitým je fakt, že cytoplasma za určitých okolností
jeví vlastnosti elastických těles tuhých a že tyto fysikalní vlastnosti

4+) Schottlánder P., Beiträge zur Kenntnis des Zellkerns und der Sexual-
kerne bei den Kryptogamen. Cohns Beitr. z. Biol. d. Pfl., Bd. 6, 1893.

1

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 57

podléhají periodické změné jdoucí souběžně s fasemi kinetického
dělení. Experimentalně můžeme změnu tu uspíšiti neb vůbec zadržeti.

Následkem zmíněných fysikálních vlastností cytoplasmy dána je
možnost vnějším silám, aby se účinek jejich v určitém směru v buňce
rozšířil a vyvolal zjevy v určitých směrech se odehrávající. To týká
se především kinetické figury, která následkem tlaku neb tahu, jemuž
buňka v meristematickém pletivu podléhá, zaujímá určitou polohu
těmito indukovanou. Podotknouti dlužno, že šíření se pochodů po-
drážděním vyvolaných, jakož 1 transport látek v určitých směrech
orientovaný, nevyžadují tuhého stavu plasmy.

Tlakem nebo tahem, jemuž buňka podléhá, je však určeno nejen
postavení figury, ale také ve značné míře způsob vývoje jejího. Neboť
v buňkách tlaku nebo tahu vystavených vyvíjí se figura bipolarně,
monaxialně, v buňkách volných multipolarně, po případě radialně.
Přímý důkaz toho podařilo se mi podati pokusy S poraněnými hlí-
zami bramboru, o nichž jinde podrobně bude referováno. Buňky,
ležící při ploše rány, vytvořují rovnoběžně s plochou tou přehrádky,
vedoucí k vývoji nového peridermu. Při tom vystaveny jsou postran-
nímu, S plochou rány ruvnobeänemu tlaku. Figura vyvíjí se mona-
xialně, bipolarně, orientována tlakem na buňku působícím tak, že se
staví kolmo na směr tlaku. Podaří-li se nám poraněním podrážditi
ku dělení buňku, která jen jednou plochou souvisí s ostatním pletivem
hlízy, jinak je však volná, vyvine se figura radialnè kolem jádra.
Tím podán je zároveň důkaz, že není prineipiellniho rozdílu mezi
vývojem figury monaxialnim a radialnim. Pozoruhodno je, že se
v profasi při tvoření se peridermu na poraněných hlízách brambo-
rových neobjevují periplasty tekuté nebo přesně oproti cytoplasmě
ohraničené. Také není na nich možno konstatovati význačné bipolarity.
Přes to vyvinuji se vlákna monaxialně.“*) To dokazuje, že tlak nebo
tah přímo určuje směr vývoje vláken achromatických.

Důkaz, že tlak nebo tah, jemuž vystaveny jsou buňky meriste-
matické určuje směr dělení, je pro theorii o mechanismu vývoje
orgánů rostlinných vysoce důležitý. Jím nabývají názory o působení
a významu vzájemného tlaku buněčných komplexů nebo celých
orgánů zvláštní zajímavosti. Ovšem podrobné speciellní prozkoumání
působení mechanických sil vnějších, je úkolem daných zvláštních
případů. Zde třeba jenom ještě připomenouti, že není možno názor

45) Nápadna je podobnost tohoto vývoje s vývojem vláken achromatických
u Spirogyry (Mitzkewitsch, Flora. 1898.).

58 IX. Bohumil Němec:

o vlivu tlaku nebo tahu na směr délení buněčného zevseobechovati,
neboť směr ten může býti určen také jinými podmínkami a příčinami.
Světlo, tíže, chemotaxí způsobená polární orientace cytoplasmy atd.
mohou stejně dobře přicházeti k platnosti jako tah nebo tlak. Nelze
ani zapomenouti na HrRrwrgovy názory 0 postavení figur ve směr
největšího nahromadění cytoplasmy nebo stejných transakcí chemických
i fysikálních mezi figurou kinetickou a cytoplasmou. V těch pří-
padech však, kde se v profasi kohaese cytoplasmy značně zvýší,
připadá jistě tlaku nebo tahu hlavní úloha.

Výklad tabulí.
Tabule 1.

Obr. 1—2, 4—7 Allium cepa, z vegetačního vrcholu kořenu.

1. Jádro ve stadiu spiremu, na polech čepičkovitě vyvinut je
periplast, jehož delší osa s polarním uspořádáním chromosomů
svírá 45° (Korový parenchym).

2. Jádro šikmo uložené, peripl. na polech heteromorfně vyvinut.
(Par. korovy).

3. Jádro nepravidelně vytvořené. Přes to vytvořen ellipsoidní
periplast ve středu buňky ležící, který přechází také na mimo-
střednou část jádra (veg. vrch kořenu Monstery).

4. Periplast tvaru tupého ovoidu není na polech čepičkovitě
vyvinut.

5. Vakuoly při tvoření se vřeténka postaveny v rozích prisma-
tické buňky (0.92 mm od veg. bodu).

6. Průřez figurou v profasi se nalézající, kdy již blána jaderná
zmizela. Vlákna achromatická spojena jemnými anastomosami.
(Korový parenchym).

7. Aeguatorialní deska. Figura zatlačena vakuolami v zadní polo-
vinu buňky. (Kor. par.)

8. Kolem jádra nahromaďuje se hustá zrnitá plasma (8—10
korový parenchym veg. vrch. kořenu bobu (Vicia faba).

„ 9. Periplast na polech čepičkovitě vytvořený, tvaru ovoidalního.

10. Jádro se zachovalou dosud membranou, kolem celého jádra
probíhají vlákénka k polu convergující.

11. Tvoření se přehrádky buněčné. Vacuoly zabraňují normalnímu
postavení a vytvoření se přehrádky, která je passivne zohýbána
(kor. par., 11 —15 veg. vrch. koř. Allium sepa).

Obr.

Obr.

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 50

12. Řada buněk z dermatogenu. Všecky periplasty vyvinuty ve
směru této řady ellipsoidně nebo ovoidně. Osa jaderné polarity
svírá s osou periplastu různé úhly (v buňce a 90°, b 44°, c 28°,
d 42°).

13. Třetí a čtvrtá řada periblemu. Stadia metakinetická svírají
různé úhly se směrem periklin a sice v buňce a 50°, b 52°,
C0 1di85".

14. Dermatogen (d) a první řada periblemová z místa, kde se
zahnuté řady periklinové stávají rovnými. V dermatogenu stejně
jako v první vrstvě periblemové posunuta figura do zadní partie
buňky.

15. Z podélného tangentialního řezu místem, kde přechází zahnuté
řady periblemové v rovné. S nepravidelným uspořádáním a tvarem
buněk souvisí tu nepravidelnost směrů dělení.

16 Z vnitřní vrstvy váčku vedlejšího kořene Cucurbita pepo.
Buňky klidné s velkými vakuolami, buňka k dělení se připra-
vující vyplněna hustou, zrnitou plasmou.

17. Z podélného řezu kořenu Allia, jehož vegetační vrchol rostl

- do skleněné zatavené rourky. Klidné buňky vyplněny velkými

vakuolami dobře ohraničenými, dělící se buňky vyplněny jemně
zrnitou, hustou plasmou, jež vykazuje nepatrné vakuolky. Figury
zatlačeny do zadu, čímž vznikají buňky nestejné velikosti.

18. Buňka s mimojadernými nucleoiy uloženými na stěně při
posledním dělení vzniklé. (Obr. 18—20 z kořenu Roripa
amphibia).

19. Klidné jädro z buñky bez mimojadernych nucleolü.

20. Buňka po rozdělení. Jádra vykazují poměrně malé nucleoly,
při nově vzniklé přehrádce mnoho nucleolků.

21. Mimojaderní nucleoly během dělení diffusně v cytoplasmě ©

rozšířené.
22, 23. Podélné, na sobě kolmé řezy pylovým zrnkem řepčíků
Frittilaria imperialis); ve směru šipky vyvíjí se figura chr.

Tabule 2.

(Působení chloroformu).

24. 15 min. chlor. Z čepičky kořenu Allia. Periplast jeví po-
dobu koule.
25—28, po 5 min. v chloroformu.

n

IX. Bohumil Němec:

. 25. Vacuoly málo se zvětšily, periplast obklopuje jádro v podobě

koule (dermatogen).

26. Periplast ellipsoidní, stlačen stěnami buněčnými. Jádro ne-
leží uprostřed periplastu (plerom).

27. Z partie 2'/,mm. od vegetačního vrcholu vzdálené. Jádro
tvaru amoeboidního.

28. Vlákna se začala od polü periplastu vyvijeti. Periplast
objímá celé jádro.

29—32. po 10 min. v chloroformu.

29. Kulovitý periplast pozbývá přesného ohraničení oproti granu-
losní plasmě, vacuoly se zvětšují.

30. Na periplastu celé jádro obklopujícím vytvořují se hrbolky.
31. Od hrbolkü na periplastu vytvořených vyrůstají vlákénka.
32. Nepravidelně vytvořené vřeténko. Vlákna vybíhají v několik
polů.

33—37. po 15 min. v chloroformu.

33. Vacuoly enormně vzrostlé stlačily jádro.

34. Metakinesa v dermatogenu, 05 mm od veg. bodu vzdálená.
Vlákna achromatická stala se zrnitými, plasma silně barvitelná
nahromadila se proti směru vnikajícího chloroformu.

35. Periplast kulovitý, v buňce 0:3 mm od veg. bodu vzd.
V hrubě zrnité plasmě vznikly velké vacuoly.

36. Chromatinová pentlice uvnitř s vakuolkami.

37. Jádro z centralní řady velkých buněk. Kolem nucleolu pseudo-
nucleoly. Chromatin diffusně rozložen po jádře ve způsobu jem-
ných zrníček.

38—41. po 21 min. v chloroformu.

38. Konec metakinesy s vytvořenou již deskou buněčnou. Spojo-
vací vlákna změněna jsou v zrnitou hmotu. Plasmatické vrstvicky
vytvořující přehrádku rozdělené, mezi nimi spojovací můstky.
39. Růžencovité chromosomy leží v jemně zrnité hmotě vzniklé
z achromatických vláken. Po těchto jinak není stopy. (Derma-
togen).

40. Dvě buňky z postranních řad kořenové čepičky. Ve spodní
je jádro ve dvě partie fragmentované, ve druhé jádro s vyply-
nulým obsahem, jenž se rozpadl ve množství kuliček v plasmě
rozšířených. V jádru zbyly jenom nucleoly.

41. V calyptralní buňce je plasma granulosně desorganisovanou,
blána vakuoly však zachována a silně zbarvena.

42—48. 30 minut v chloroformových paräch.

Obr.

Obr.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky NET

42. Cäst jaderného obsahu vytekla a rozpadla se v zrníčka
intensivně barvitelná.

43. Jádro chovající dlouhé vlákno chromatické prasklo a spirem
vynikl ven.

44. Vedle jádra dva kusy z něho vyteklé, z nichž jeden se
obklopil blanou.

45. a Jádro s vytékajícím obsahem. Vedle leží vyniklé jadérko,
menší jadérko je uvnitř.

45. Jádro s vynikajícím obsahem zrnitým.

46. Zrnitý obsah jader po celém nitru buňky diffusně rozšířen.
Z jádra zbývá jenom blána. (45 a — 46 kora).

47. Buňky periblemové 04 mm od vegetačního vrcholu vzd.
s ohromně vzrostlými vakuolami zatlačujícími jádra na stranu.
48. Periblemová buňka 0,7 mm od veg. vrch. vzd. se 4 velkými
vakuolami, jež deformují jádro.

49 - 51, 15 minut v chloroformu, pak plasmolysováno 3°/, roz-
tokem dusičňanu draselnatého.

49. Řada buněk z kory. Obsah jaderný smrštěn.

D0. Jádro amoebovitě staženo (dermatogen).

51. Dvě buňky plasmolysované a normalně zakulacené.

Tabule 8.

D2— 173, z vegetačního vrcholu kořenu Alta. 74—90 z veg.
vrch. kořenů bobu (Vicia faba).

52—56, po 15 min. v chloroformových parách.

52. Stadium aeguatorialní desky. Vlákna stávají se zrnitými,
na polech hustá plasma.

53. Jádro z centralní řady buněk (2:5 mm od veg. bodu) čás-
tečně s vyteklým obsahem ; reticulum inserující na bláně jaderné
napjato.

54. Obsah vytéká na dvou vedle sebe položených místech. Nucle-
olus vyšel ven sobsahem.

55. Jádro se rozpadlo ve velké barvitelné kuličky a jemná gra-
nula (příčný řez calyptralní buňkou).

56. Jádro calyptralní buňky s uvnitř vznikajícími vakuolami.
57. Různá stadia a způsoby vytékání obsahu jaderného. (a jádro
vlivem chloroformoväni zvětšené, b jádro normalni při tomže
zvětšení).

EX. Bohumil Némec:

D8— 61, 30 minut v paräch chloroformovych.

58. Buňka střední řady. Vakuoly se zmenšily, jich blanka ne
dobře znatelna. Kol jádra hyalinní dvůrek.

59. Dermatogenní buňka s aeguatorialním stadiem. V chromo-
somech dvě řady vakuolek.

60. Aeguatorialní deska v buňce calyptralní. Chromosomy sply-
nuly ve zvakuolisovanou massu.

61. Kol jádra nahromaděna intensivně barvitelná plasma (z centr.
řady buněk).

62—70, po 20 minutách v chloroformových parách. Z calyptry.
62—67 různé způsoby vývoje velkých vakuol v jádru.

68. Zbytky zvakuolisovaného a rozpadlého jádra, rozlišené ve
velká a malá barvitelná zrníčka.

69. Všecka zrníčka jsou stejně veliká.

10. Zbytky rozpadlého jádra rozšiřují se po celé buňce. Jenom
na periferii zbytky původní cytoplasmy.

T1— 72, 45 min. v chloroformu.

71. Kol jádra hyalinní dvůrek.
12. Kolem jádra na místě hyalinního dvůrku nahromaduje se
barvitelná plasma.
13. Z podélného řezu kořenem Allia vystaveného po 2 hodiny
působení par chlorof. Jádra většinou fragmentovanä, cytoplasma
rozpadlá v granula diffusně v buňce rozšířená.

14— 79, (Vicia faba) z kořenu vystaveného na 7 minut parám
chlorof. a po té '/, hodiny ponech